Přehled ověřených výroků

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na začátku června 2021 přijal usnesení (.pdf) na jehož základě bude Senát a případně i Sněmovna hlasovat o tom, zda je prezident Miloš Zeman schopný svůj úřad vykonávat. Opírá se o čl. 66 Ústavy, který stanoví, že „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“ a rozhodnou-li o tom obě komory Parlamentu, mohou být prezidentovy pravomoci omezeny.

Aby byla funkce prezidenta omezena, musely by s usnesením souhlasit obě komory Parlamentu, v obou případech musí pro návrh hlasovat prostá většina poslanců/senátorů. To vyplývá ze skutečnosti, že v uvedeném článku 66 není stanoveno jinak.

Pokud by obě komory vyslovily souhlas s usnesením výboru, zůstal by Miloš Zeman prezidentem i nadále, jeho pravomoci by však byly omezeny. Profesor teorie práva Jan Wintr uvádí jako příklad takových pravomocí ty, u kterých je potřeba kontrasignace, což je například jmenování generálů a uzavírání mezinárodních smluv. Jmenování vlády by pak přešlo do rukou předsedy PSP ČR. Rozdělení pravomocí v případě omezení výkonu funkce prezidenta mezi premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu konkrétně popisuje přímo článek 66 Ústavy.

Miloš Vystrčil výrok pronesl v reakci na usnesení (.pdf) zahraničního výboru Senátu, podle kterého Miloš Zeman není schopný vykonávat úřad prezidenta republiky. Toto usnesení senátního výboru vychází z čl. 66 Ústavy, podle kterého je možné zbavit prezidenta výkonu funkce, pokud jej nemůže vykonávat. Tento článek lze ovšem aplikovat pouze ze závažných důvodů, přičemž Miloš Vystrčil se nedomnívá, že současná situace okolo prezidenta Zemana by tato kritéria naplňovala.

Naopak předseda Senátu Vystrčil se přiklání spíše k použití čl. 65 Ústavy, který vyjmenovává podmínky, za nichž je možné zbavit prezidenta jeho úřadu, jakožto i způsobilosti jej znovu nabýt. K této situaci může dojít, pokud je shledáno, že se prezident dopustil velezrady, nebo že hrubě porušil Ústavu nebo jinou součást ústavního pořádku. Aby ovšem žalobu mohl Ústavní soud projednat, musí ji nejdřív v souladu s čl. 65 odst. 3 navrhnout Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny. Senát musí návrh schválit třípětinovou většinou všech přítomných senátorů a v Poslanecké sněmovně pro něj musí hlasovat tři pětiny všech poslanců.

Princip hrubého porušení Ústavy vychází z předpokladu, že jednotlivé ústavní orgány plní své funkce, které jsou jim Ústavou svěřeny. Pokud by tedy prezident funkce neplnil, docházelo by pak k porušování Ústavy. Důležitým momentem ovšem je, že toto prezidentem zaviněné porušení Ústavy musí dosáhnout určité míry intenzity – proto hovoříme o hrubém porušení. Tento požadavek má za účel chránit prezidenta před stíháním pro bagatelní záležitosti. Ústava ovšem blíže nespecifikuje, kdy je tato míra intenzity naplněna.

Konkrétně by se za hrubé porušení Ústavy dala klasifikovat například nečinnost ohledně odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Na tomto závěru se shodla část českých ústavních právníků, mezi kterými byli například Jan Kysela nebo Jan Wintr. Podle ústavního právníka Jana Kudrny lze porušení ústavního pořádku spatřovat i „v některých Zemanových výrocích kolem zpravodajských služeb a navržení Karla Srpa do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ač patrně nesplňoval zákonné podmínky“.

Pro úplnost dodejme, že Senát již v roce 2019 navrhl v režimu čl. 65 ústavní žalobu (.pdf) na prezidenta Miloše Zemana. Návrh na podání ústavní žaloby nicméně nebyl úspěšný, protože neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde jej nepodpořily požadované tři pětiny všech poslanců.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože čl. 65 Ústavy skutečně upravuje možnost zbavit prezidenta jeho úřadu na základě jednání, kterým se dopustil hrubého porušení Ústavy nebo ústavního pořádku.

Senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost navrhl na začátku června 2021 ve svém usnesení (.pdf) omezit pravomoci prezidenta republiky. Jako hlavní důvod uváděla skupina senátorů neschopnost prezidenta vykonávat svůj úřad podle čl. 66 Ústavy („nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“).

Výklad článku není jednoznačný a profesor teorie práva a právních učení Jan Wintr uvádí, že článek 66 dosud nebyl použit a konkrétní obsah by mu mohly dát příslušné orgány. V tomto případě jde o Poslaneckou sněmovnu a Senát, u obou komor Parlamentu je nutná prostá většina poslanců a senátorů, s možnou následnou kontrolou Ústavním soudem.

V případě, že by se obě komory Parlamentu skutečně usnesly na tom, že prezident Zeman nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, mohl by se prezident obrátit na Ústavní soud. Ten by následně postupoval podle speciálních ustanovení zákona o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soudci by o návrhu v plénu rozhodli do 15 dní od jeho doručení.

§ 112 zákona o Ústavním soudu ukládá Poslanecké sněmovně a Senátu povinnost předložit v rámci řízení o návrhu podle čl. 66 Ústavy důkazy o závažných důvodech, které znemožňují prezidentu republiky vykonávat jeho úřad. Z toho lze dovodit, že důkazní břemeno v řízení nesou právě obě komory Parlamentu (a nikoli pouze Senát, jak ve svém výroku uvádí Vystrčil). Pro tento závěr svědčí také relativně krátká lhůta 15 dní, ve které není možné provést rozsáhlejší dokazování ze strany Ústavního soudu, jak argumentuje emeritní ústavní soudce Pavel Holländer v komentáři k zákonu o Ústavním soudu (Filip, Holländer, Šimíček, 2007, str. 737–738).

Premiér Andrej Babiš (ANO) připustil možnost, že nového nejvyššího státního zástupce jmenuje až nová vláda po říjnových volbách, jak žádá část opozice. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) navrhla jako nástupce končícího Pavla Zemana jeho nynějšího náměstka Igora Stříže.

„Jedna možnost je, že pan Stříž bude pověřený a vybere to příští vláda, a druhá možnost je, že budeme akceptovat návrh paní Benešové,“ řekl Babiš v Partii Terezie Tománkové (video, čas 40:36). Poukázal na to, že jde o politickou záležitost. „Otázka je, když opozice říká, nedělejte nic, nechte to na nás, tak jednou z možností je, že jim vyhovíme,“ dodal (video, čas 39:47).

Babiš však podle Lidových novin Střížovu nominaci odmítl. Dokonce údajně Benešové řekl, že ji odvolá z funkce, pokud navrhne někoho ze Zemanova okolí. Premiér podle listu prosazoval, aby byl kandidát zvnějšku soustavy státního zastupitelství.

Rozpor ohledně jména kandidáta na nejvyššího státního zástupce mezi ministryní spravedlnosti a premiérem nepřímo přiznala i Marie Benešová. „Já jsem veřejně přislíbila, že to bude člověk ze soustavy – a holt půjdu proti zdi – a bude to člověk ze soustavy,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy 25. června 2021 s tím, že v tom nemíní ustoupit. „Ať se kočky pudrují, třeba mne i odvolají,“ dodala. Byť ministryně uvedla, že do konce týdne návrh nového nejvyššího žalobce „odbaví“ a dá na vládu, v pondělí 28. června se tímto bodem vláda na svém jednání nezabývala. Marie Benešová k tomu uvedla, že svůj úkol navrhnout nástupce Pavla Zemana splnila a že je nyní na premiérovi Andreji Babišovi, aby návrh zařadil na jednání vlády.

Miloš Vystrčil hovoří o „bývalém vrchním státním zástupci“, nicméně z kontextu výroku vyplývá, že má na mysli odcházejícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. V § 6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství je uvedeno: „Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; (…)“ Vrchní státní zástupce tedy není totéž co nejvyšší státní zástupce.

Dosavadní nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman oznámil rezignaci v polovině května 2021, skončí tak ke 30. červnu. Na pozici působil 10 let. Ohledně jmenování svého nástupce se Zeman vyjádřil, že preferuje „člověka zevnitř soustavy státního zastupitelství“. Dle serveru Lidovky.cz odcházející Zeman doporučil jako svého nástupce svého náměstka Igora Stříže, na jehož adresu se vyjádřil už v roce 2019: „Je nutné dívat se nejen na někdejší politickou příslušnost těchto lidí, ale zejména je zapotřebí zkoumat jejich odbornou, tedy profesní zdatnost, ale i morální kvality. Musím říci, že třeba na Nejvyšším státním zastupitelství, konkrétně v případě pana náměstka Stříže, nemám pochybnosti ani o jedné z těchto složek.“

Podle § 9 odst. 1 zákona o státním zastupitelství „nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti“. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhla vládě jako nového nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, který byl Zemanovým prvním náměstkem. Vláda nicméně v pondělí 28. června tento návrh na jmenování neprojednala.

Dle slov premiéra Andreje Babiše je možné, že nového nejvyššího státního zástupce bude jmenovat až nová vláda na podzim. Pokud tedy nebude jmenován nový nejvyšší žalobce, státní zastupitelství povede jako náměstek právě Igor Stříž.

Stříž zahájil pracovní kariéru jako čekatel u vojenské prokuratury v roce 1986, poté se stal prokurátorem. V roce 1987 se stal členem Komunistické strany Československa. Náměstkem nejvyššího státního zástupce pak byl jmenován před deseti lety.

Miloš Vystrčil tedy nesprávně označil Pavla Zemana za „bývalého vrchního státního zástupce“. Vzhledem ke kontextu výroku a dalším jeho částem, které odpovídají skutečnosti, však výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Politička a představitelka běloruské opozice Světlana Tichanovská navštívila Českou republiku ve dnech 7. až 10. června 2021 na pozvání předsedy Senátu Miloše Vystrčila. 

Tichanovská zahájila návštěvu ČR v pondělí 7. června setkáním právě s Milošem Vystrčilem. Kromě něj se této oficiální schůzky zúčastnili také místopředsedové Senátu Jiří Růžička a Jiří Oberfalzer, předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer a místopředseda Výboru pro záležitosti EU David Smoljak.

Následující den se lídryně běloruské opozice setkala na zámku v Lánech s prezidentem Zemanem. Odpoledne stejného dne, tedy 8. června 2021, ji přijal také premiér Babiš, a to v Hrzánském paláci. Dne 9. června 2021 poté proběhla schůzka Světlany Tichanovské s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. 

Ve svém programu však Světlana Tichanovská neměla pouze setkání s nejvyššími ústavními činiteli. Ještě 9. června také vystoupila se svým projevem přímo na jednání Senátu a podle informací ČT absolvovala během prvních tří dnů celkem 39 schůzek. Kromě již zmíněných setkání se potkala například i s ministrem zahraničních věcí Jakubem Kulhánkem, předsedou Pirátské strany Ivanem Bartošem, předsedou Starostů a nezávislých Vítem Rakušanem nebo také s primátorem Prahy Zdeňkem Hřibem.

Během své návštěvy se tedy Světlana Tichanovská setkala se všemi čtyřmi nejvyššími ústavními činiteli, za které jsou považováni prezident republiky, premiér, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu. 

Ministryně Alena Schillerová ve výroku mluví o schůzi Rady hospodářské a sociální dohody ČR (tripartity), která proběhla 21. června 2021. Zde probíhá dialog mezi vládou, odbory a zaměstnavateli. V našem ověření se zaměřujeme pouze na faktickou část výroku, která se týká výše investic v návrhu státního rozpočtu na rok 2022.

7. června 2021 vláda schválila (.pdf) základní podobu státního rozpočtu pro rok 2022. Počítá se s tím, že jednotlivé parametry budou podrobněji rozpracovány v dalších fázích rozpočtového procesu. I v tiskové zprávě ministerstva financí Alena Schillerová říká, že „díky robustnosti naší ekonomiky, rostoucím daňovým příjmům a dobře mířeným evropským penězům, můžeme zároveň i nadále masivně podporovat růst hospodářství a životní úrovně v zemi. Prioritami rozpočtu jsou proto kromě úspor na provozu státu také investice v rekordní výši 189 miliard korun, růst důchodů o 758 Kč, zachování nižšího patnáctiprocentního zdanění zaměstnanců, zvýšení slevy na poplatníka o 3000 Kč, ale také navýšení počtu pedagogů o 4235, policistů o 1000 a vojáků o 550“.

Ministryně Schillerová v rámci svého tweetu zveřejnila také graf vývoje kapitálových výdajů státního rozpočtu. V něm jsou ale obsažena data pouze od roku 2015. Vzhledem k vyjádření Aleny Schillerové, že návrh státního rozpočtu počítá s „rekordními investicemi“, není tento graf úplně dostačující.

Zatím nejvyšších hodnot dosahují schválené kapitálové výdaje pro rok 2021 (.pdf), kdy by to podle plánu mělo být až 187,5 mld. Kč (.pdf, str. 24). Z porovnání údajů Ministerstva financí o výši kapitálových výdajů v minulosti (údaje za rok 2000 a 2001, 2002 a 2003, 2004 a 2005, 2006 a 2007, 2008 a 2009, 2010 a 2011, 2012 a 2013, 2014 a 2015, 2016 a 2017, 2018 a 2019, 2020 a 2021) vyplývá, že navržená výše kapitálových výdajů pro rok 2022 je skutečně rekordní. Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat, ale vzhledem k celkové výši rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem přibližně třetinová, je velmi pravděpodobné, že tehdejší kapitálové výdaje nedosahovaly dnešní výše.

Nominálně jsou tedy investice plánované na rok 2022 skutečně nejvyšší, pokud bychom ale k číslům z let minulých připočítali inflaci, situace se změní. Např. v roce 2015 byla nominální výše kapitálových investic 175,7 miliard korun. Ovšem po započítání inflace za rok 2016 (0,7 %), 2017 (2,5 %), 2018 (2,1 %), 2019 (2,8 %) a 2020 (3,2 %) odpovídá hodnota kapitálových investic za rok 2015 částce 196,4 miliard korun. Inflace za rok 2021 zatím není známá, predikce Ministerstva financí z dubna 2021 však hovoří o 2,5 %. Pokud tedy započítáme i rok 2021 s predikovanou inflací 2,5 %, je hodnota těchto investic dokonce 201,3 miliard korun, tedy o cca 12 miliard více, než jsou investice plánované na rok 2022.

Obdobně platí, že při započtení predikované inflace na tento rok jsou plánované kapitálové výdaje na rok 2022 také nižší než výdaje v roce 2021.

Celkově tedy výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož při započtení inflace nejsou kapitálové výdaje v návrhu státního rozpočtu na rok 2022 nejvyšší v historii. Rekordním rokem v tomto ohledu je rok 2015, přičemž i výdaje na rok 2021 jsou reálně vyšší.

Výrok ministra Havlíčka je odpovědí na otázku ohledně rozpočtu Ministerstva dopravy. Čísla, která ministr uvádí, však odpovídají rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (.pdf, str. 5). 

Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) je samostatnou právnickou osobou v působnosti Ministerstva dopravy. Dle zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury slouží prostředky v tomto fondu například na výstavby, modernizace, opravy, údržby nebo správy silnic, dálnic, drah, vodních cest apod.

Příjmy rozpočtu SFDI tvoří například převody výnosů ze silniční daně, poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic nebo právě dotace z rozpočtu Ministerstva dopravy (.pdf, str. 7). Návrh rozpočtu fondu sestavuje sám SFDI, prostřednictvím ministra dopravy ho poté předkládá vládě. Ta v něm může případně provést změny a následně návrh rozpočtu SFDI předkládá ke schválení Poslanecké sněmovně „současně s návrhem státního rozpočtu“. Naproti tomu rozpočet Ministerstva dopravy je dán přímo zákonem o státním rozpočtu na daný rok a jako takový je jeho součástí. 

Přesto čísla uvedená ministrem Havlíčkem přibližně (v rámci 10% tolerance) odpovídají rozpočtu Ministerstva dopravy, který můžete vidět na následujícím grafu:

Doplňme, že pro rok 2022 je plánován rozpočet Ministerstva dopravy ve výši 111 miliard korun, i tuto hodnotu tedy ministr Havlíček v rámci 10% tolerance uvedl správně.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, jelikož rozpočet Ministerstva dopravy rekordní skutečně byl, a to i pokud bychom započetli inflaci.

Vláda 7. června 2021 schválila (.pdf, str. 1) základní podobu státního rozpočtu pro rok 2022, kterou předložilo Ministerstvo financí. Návrh stanovuje základní předpokládané parametry budoucího státního rozpočtu, které budou podrobně rozpracovány v dalších fázích rozpočtového procesu. Předpokládaný schodek rozpočtu pro příští rok dosahuje výše 390 miliard korun.

Návrh rozpočtu pro rok 2022 počítá s výdaji na investice ve výši 189 miliard korun. Ministryně financí Alena Schillerová k návrhu uvedla: „Prioritami rozpočtu jsou (…) kromě úspor na provozu státu také investice v rekordní výši 189 miliard korun.“ Dodejme, že při započtení inflace nejsou kapitálové výdaje v návrhu státního rozpočtu na rok 2022 nejvyšší v historii.

Karel Havlíček se uváděnou částkou vejde do naší 10% odchylky. Nepodařilo se nám však dohledat, jak velká část investic má jít v příštím roce do dopravy. Obrátili jsme se proto na odbor Vnější vztahy a komunikace Ministerstva financí. Dle Ministerstva byly odhadované investice ve výši 189 mld. Kč stanoveny „na základě střednědobého výhledu domácích investic a předpokládané alokace prostředků z evropských zdrojů. Přesné údaje budou nicméně známy teprve v srpnu po předložení podrobných rozpočtů od správců kapitol. Právě v průběhu srpna se spolu se státním rozpočtem projednávají a finalizují také státní fondy, příkladně Státní fond dopravní infrastruktury“.

Plánované rozdělení balíku investic ve výši 189 mld. Kč tedy ještě není známé, a nezná je ani Ministerstvo financí, které bude finální návrh rozpočtu připravovat. Nemůžeme však vyloučit, že Karel Havlíček jako ministr dopravy může plánovanou výši investic do dopravy již nyní znát.

Pro úplnost doplňme, že podle plánovaného rozpočtu na rok 2021 mají investice v letošním roce činit 187,5 miliard korun (.pdf, str. 24). Do dopravy je z této částky alokováno 83 miliard Kč.

Období let 2010 až 2014 poznamenala hospodářská krize po roce 2008. Největší propad ekonomiky zaznamenalo Česko hned v roce 2009, tehdy dosáhl meziroční propad HDP dokonce přes 4 %. Ekonomický propad trval až do roku 2013, přičemž v letech 2010 a 2011 došlo přechodně k růstu HDP. Následující graf vycházející z dat (.xlsx) Českého statistického úřadu zachycuje čtvrtletní hodnoty růstu HDP mezi lety 2006 až 2018.

Definice ekonomické recese není jednoznačná, jak sám ČSÚ uvádí ve svých metodikách: „Podobně jako u celé řady ekonomických jevů neexistuje ani u recese jednotná definice. Obecně je za recesi považováno období poklesu ekonomické aktivity. Otázkou je, jakými ukazateli recesi identifikovat.“ V této souvislosti lze zmínit také tzv. technickou recesi, tedy „mezičtvrtletní pokles sezónně očištěného reálného čtvrtletního hrubého domácího produktu (HDP) v alespoň dvou po sobě následujících čtvrtletích“.

Dle uvedených údajů, které vychází z pravidelných dat ČSÚ, vidíme, že k naplnění tzv. technické recese došlo ve zmiňovaném období po celý rok 2012 a v prvním čtvrtletí roku 2013. Poté se ekonomická aktivita zvýšila a následně opět propadla. Celkově podle meziročního srovnání došlo v letech 2012 a 2013 k propadu HDP okolo 1 %.

Ministr Havlíček zmiňuje období mezi lety 2010 a 2014. Dle dostupných dat víme, že po prvotní krizi v roce 2008 a 2009 opravdu došlo k dvouletému růstu HDP. Poté však přišla ekonomická recese, která trvala pět po sobě jdoucích čtvrtletí v letech 2012 a 2013. Při srovnání s obdobími růstu, která těmto letům předcházela a také je následovala, nelze tvrdit, že by po dané období ekonomika ČR „šlapala“.

Dle České správy sociálního zabezpečení byla výše průměrného starobního důchodu na konci roku 2010 (.pdf, str. 1) 10 123 Kč. V roce 2014 (.pdf, str. 1) se pak jednalo o 11 075 Kč. Mezi těmito lety tak došlo k nárůstu průměrně vypláceného starobního důchodu o 952 Kč.

Mezi lety 2014 a 2018, tedy následujícími čtyřmi lety, vzrostl průměrný důchod o 1 343 Kč. Naopak v předcházejících čtyřech letech (2006 až 2010) se zvýšil o 1 936 Kč. 

Růst důchodů v období zmiňovaném ministrem Havlíčkem byl v porovnání s lety před a po opravdu nejpomalejší. Je však nutné upozornit na to, že Česká republika se nacházela po značnou část tohoto období v ekonomické recesi, což mělo přímý vliv na růst penzí. Jejich valorizace je totiž navázaná na výši průměrné mzdy a cenovou hladinu, tedy proměnné, které v období ekonomického propadu nerostou tolik jako v dobách prosperity.