Přehled ověřených výroků

Informace o výběrovém řízení na dodání 5 milionů testů, které by zadala Správa státních hmotných rezerv (SSHR), se nám nepodařilo dohledat v Národním elektronickém nástroji NEN ani ve vyhledávači veřejných zakázek na webu Hlídač státu. Žádné výběrové řízení nevypsalo podle svých profilů ve veřejných databázích výběrových řízení ani Ministerstvo vnitra, ani Ministerstvo zdravotnictví.

Oslovili jsme proto tiskového mluvčího SSHR, který nám informaci ohledně výběrového řízení potvrdil v e-mailové komunikaci. Podle jeho vyjádření vláda skutečně uložila SSHR úkol nakoupit 5 milionů antigenních testů do škol. Zároveň dle něj dostalo Ministerstvo zdravotnictví od vlády úkol vybrat vhodné testy. Seznam 49 testů pak vláda zaslala SSHR, která oslovila celkem 249 distributorů s cílem získat konkurenceschopnou nabídku. Nakonec se přihlásilo 47 firem, přičemž cenové rozpětí odpovídalo 32–120 Kč za test.

Dodejme, že vítěze tendru na testy do škol vybrala SSHR po konání rozhovoru. Je jím společnost Masanta s.r.o. s výrobkem od firmy Singclean. Z e-mailové komunikace s mluvčím Správy státních hmotných rezerv rovněž vyplývá, že vyhodnocování spolu se SSHR prováděl i zástupce Ministerstva zdravotnictví, který potvrdil vhodnost testu „COVID-19 Test Kit (Colloidal Gold Method)“ pro samotestování z přední části nosu. Jeden test vyjde na 32 Kč, za 5 milionů testů tak stát zaplatí 160 milionů Kč. První část 1,5 milionů testů by měla firma dodat do 31. března, zbytek do 12. dubna.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že předseda hnutí SPD Tomio Okamura hovoří o postoji opozičních stran k tzv. pandemickému zákonu.

Návrh tohoto zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 předložila vláda Poslanecké sněmovně 15. února 2021. Poslanecká sněmovna nejdříve 18. února návrh pandemického zákona schválila.

Senát však s tímto schváleným zněním (.pdf) nesouhlasil a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Uveďme, že senátoři především požadovali, aby ministerstva a hygienické stanice mohly vyhlašovat restriktivní protiepidemická opatření jen ve stavu tzv. pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4). Zavedení tohoto stavu sice Sněmovnou schválený návrh obsahoval (.pdf, str. 1), restrikce na něj nicméně přímo navázány nebyly. Poslanci poté 26. února zákon v Senátem pozměněném znění schválili. 

SPD byla jediným opozičním poslaneckým klubem, který při prvním i druhém hlasování Poslanecké sněmovny o tzv. pandemickém zákonu hlasoval proti. Dodejme, že se proti zákonu vyjádřila také většina nezařazených poslanců a část poslanců KSČM, i když má strana s vládou podepsanou toleranční dohodu.

Ve čtvrtek 25. března byl skutečně na program jednání Poslanecké sněmovny zařazen bod s názvem „Kontrolní závěr NKÚ k nákupu zdravotnických ochranných prostředků při pandemii COVID-19“, k jeho projednání však nedošlo. Tento bod ovšem nebyl navržen přímo SPD, nýbrž grémiem (.pdf, str. 40) Poslanecké sněmovny. Nicméně, Tomio Okamura zařazení podobného bodu o předražených nákupech vlády na základě výsledků kontroly NKÚ navrhoval, duplicitní zařazení tohoto bodu na program jednání Poslanecké sněmovny ale bylo poslanci zamítnuto.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vydal 22. března 2021 kontrolní zprávu (.pdf), v níž se zabýval přiměřeností vynaložených peněžních prostředků při koupi ochranných a zdravotnických prostředků v období od začátku ledna do konce srpna 2020. Celkový objem vynaložených peněžních prostředků včetně souvisejících služeb (náklady na přepravu apod.) za toto období NKÚ vyčíslil na 8,5 mld. Kč (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ byly při nákupu obdobných ochranných a zdravotnických prostředků akceptovány ceny, které se vzájemně lišily v řádu stovek korun za kus (.pdf, str. 4). Například respirátory FFP2 byly v tomto období zakoupeny v cenovém rozmezí od 41 korun (str. 45) až do 776,6 korun za kus. Cena 776,6 korun navíc převyšuje maximální uhrazenou částku 423,5 korun za jeden respirátor FFP3, tedy respirátor o třídu kvalitnější.

Celkově bylo za prvních osm měsíců roku 2020 zakoupeno 178 milionů roušek za 1,9 mld. korun; 31,7 milionu respirátorů FFP2 za 2,4 mld. korun a 2,7 milionu respirátorů FFP3 v celkové hodnotě 422 milionů korun. Jako čtyři největší dodavatele NKÚ vyhodnotil čínské firmy, objednávky v celkové hodnotě přes 600 milionů korun však Česká republika uzavřela i s českými firmami LA Factory s.r.o. a ADLER Czech, a.s.

Pro Českou republiku nevýhodné podmínky ve smlouvách byly podle NKÚ způsobené mimo jiné tím, že se na nákupu ochranných a zdravotnických prostředků podílely týmy dvou ministerstev (Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra), které spolu vzájemně nespolupracovaly (.pdf, str. 7). To „vedlo k oslabení pozice státu při vyjednávání o cenách a v konečném důsledku i ke snížení transparentnosti nákupů“. Organizace nákupů tak byla chaotická a vedle nevýhodných smluvních podmínek vyústila např. v nedostatky v kvalitě zboží a ve velké cenové rozpětí u jednotlivých druhů zboží (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ však konečné ceny zakoupených ochranných a zdravotnických prostředků „ještě ovlivní probíhající spory o úhradu nákladů na jejich dopravu nebo také reklamační řízení, v jejichž rámci má být např. dodáno nové zboží za to, které nesplnilo kvalitativní parametry“ (.pdf, str. 9).

NKÚ dále dospěl k závěru, že zboží bylo zakoupeno za zvýšenou cenu (v porovnání se srovnatelným zbožím) nejen v prvních dnech nouzového stavu, ale i v odstupu několika dalších týdnů, kdy už bylo poptávané zboží dostupnější (.pdf, str. 4).

NKÚ rovněž konstatoval, že Ministerstvo zdravotnictví „dlouhodobě podceňovalo přípravu zdravotnického systému ČR na epidemie spojené s výskytem vysoce infekčních onemocnění“ (.pdf, str. 3). Stav zásob ve státních hmotných rezervách a fakultních nemocnicích, který odpovídal zhruba 15 420 kusům ochranných a zdravotnických prostředků určených k ochraně dýchacích cest, se od roku 2011 do výskytu onemocnění covid-19 nezměnil (.pdf, str. 3).

Předně uveďme, že Martin Kolovratník zde mluví o celkovém počtu dávek vakcín, které byly dodány do České republiky. Před samotným výrokem uvádí (video, čas 30:22): „Můžeme dlouho hovořit o chybách, o tom, jak se dávky zpožďovaly, kolik jich přišlo a jestli to bylo vinou Evropy nebo někoho jiného.“

Přesný počet vakcín, které dorazily do České republiky k 23. či 24. březnu, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo nalézt. A to především z důvodu, že Ministerstvo zdravotnictví tyto informace pravidelně nezveřejňuje. Dohledat je tak nelze například v rámci denních přehledů o očkování. 

Přesná čísla o dodávkách do ČR neobsahují ani statistiky webu Onemocnění aktuálně. V nich jde nicméně najít přehled o počtu dávek vakcín, které dostaly jednotlivé kraje z centrálního skladu. K 23. březnu do krajů směřovalo celkově už cca 1,65 milionu dávek vakcín, k 24. březnu se poté jednalo přibližně o 1,67 milionu dávek.

Co se týče přímo počtu dávek vakcín, které byly dodány do České republiky, přesnější čísla zveřejnil premiér Andrej Babiš v neděli 21. března. K tomuto datu podle něj ČR obdržela celkem 1 513 370 dávek, dále se poté počítalo s dodáním 124 tisíc dávek vakcíny Pfizer/BioNTech v úterý 23. března a necelými 89 tisíci dávek očkovací látky Moderna ve středu 24. března. Z vyjádření premiéra Babiše tak vyplývá, že k 24. březnu mohla mít Česká republika k dispozici celkem 1,73 milionu dávek vakcín.

Dodejme, že server iROZHLAS.cz následně 26. března zveřejnil informaci, že do Česka dorazilo celkově už 1,8 milionu dávek vakcín.

Starší data o počtu dodaných vakcín do ČR obsahuje také přehled Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC). Podle nich Česká republika k 21. březnu od výrobců získala 1 536 400 dávek vakcín. Avšak i pokud bychom vycházeli z těchto dat, pohyboval by se údaj zmiňovaný Martinem Kolovratníkem na hranici 10% odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle informací dostupných na webu Ministerstva zdravotnictví byla do 24. března v České republice podána alespoň první dávka vakcíny proti covidu-19 275 604 lidem věku 80 let a starším. V této věkové skupině bylo podle posledních dat (.xsl) Českého statistického úřadu 441 100 obyvatel. Podíl očkovaných alespoň první dávkou tak v této věkové kategorii k 24. březnu 2021 tvořil přibližně 62 %. 

Stejné procento očkovaných občanů starších 80 let uvedl ve středu 24. března v Poslanecké sněmovně ministr zdravotnictví Jan Blatný při projednávání informací vlády ke strategii očkování.

Je ovšem důležité zmínit, že ke zmíněnému datu bylo druhou dávkou vakcinováno 171 596 lidí starších 80 let. Za naočkované tak lze považovat pouze necelých 39 % lidí nad 80 let.

Výrok Martina Kolovratníka tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť k 24. březnu byla většina lidí v nejstarší věkové skupině naočkována pouze první dávkou vakcíny proti covidu-19. Kompletně naočkováno je pak pouze cca 39 % lidí z této věkové kategorie.

Předně uveďme, že číslo zmiňované ve výroku se vztahuje k celkové délce trvání nouzového stavu v České republice v souvislosti s epidemií covidu-19.

Vláda u nás poprvé vyhlásila nouzový stav kvůli onemocnění covid-19 dne 12. března 2020. Původně to bylo na 30 dní, což je maximální doba, na kterou jej vláda může podle zákona vyhlásit. Se souhlasem Poslanecké sněmovny jej však může prodloužit. K tomu také následně došlo a nouzový stav byl prodloužen do 30. dubna a pak znovu do 17. května 2020. Jarní nouzový stav tedy trval od 12. března do 17. května, tj. 67 dní.

Na podzim, po zhoršení epidemické situace, vláda nouzový stav vyhlásila znovu, a to od 5. října 2020. Původně opět na 30 dní, poté byl se souhlasem Poslanecké sněmovny pětkrát prodlužován až do 14. února 2021.

Šesté prodloužení už Sněmovna zamítla, vláda ovšem na žádost hejtmanů vyhlásila (.pdf) nový nouzový stav od 15. února na dobu 14 dnů. Další nouzový stav pak vláda vyhlásila (.pdf) od 27. února 2021 na 30 dnů.

Ke dni rozhovoru 23. března tak byla Česká republika v nouzovém stavu bez přestávky od 5. října 2020, tj. 170 dní. Se započítáním období nouzového stavu na jaře 2020 by se jednalo dohromady o 237 dní. Pokud bychom poté spočítali délku období, na které byl nouzový stav celkově vyhlášen, tedy období až do 28. března 2021, jednalo by se celkem o 242 dní.

Tzv. pandemický zákon, přesněji zákon č. 94/2021 Sb., byl přijat Parlamentem mimo jiné proto, aby tvořil právní rámec (.pdf, str. 11) při boji s pandemií covidu-19. V jeho režimu je možné omezit některé činnosti a služby, pro představu jde například o omezení výuky ve školách, konání soukromých i veřejných akcí či o omezení provozu obchodních center. Dále je na jeho základě možné přikázat testování zaměstnanců, zvýšenou hygienu apod. Vyhlašovat jednotlivá nařízení lze pouze za stavu pandemické pohotovosti, který byl vyhlášen spolu s nabytím účinnosti pandemického zákona a který může zrušit Poslanecká sněmovna. Ve výčtu možných mimořádných opatření však nenajdeme ustanovení, které by omezovalo volný pohyb osob, ať už v rámci České republiky, nebo v možnosti jet do zahraničí.

Aktuálně je volný pohyb omezován na základě ustanovení krizového zákona (zákon č. 240/2000 Sb.), jejichž použití umožňuje vyhlášený nouzový stav. Ten je oproti pandemickému zákonu silnějším nástrojem v boji proti pandemii. Samotný pandemický zákon je tedy určitým mezistupněm mezi krizovým zákonem a zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který je určen pro mírnější formy ohrožení zdraví.

Dominik Feri zde mluví o počtu lidí, kteří dostali alespoň jednu dávku vakcíny proti onemocnění covid-19. Uveďme, že Ministerstvo zdravotnictví zveřejňuje data o očkování s určitým časovým odstupem a v den rozhovoru 23. března 2021 byla dostupná jen informace o očkování za předešlý den, tedy 22. března.

23. března tak Ministerstvo zdravotnictví v rámci svých denních přehledů uvedlo, že k 22. březnu (přesněji ke 20:00) bylo první dávkou očkováno 1 007 422 osob. K 21. březnu to přitom bylo 981 970 osob. Hranice jednoho milionu lidí, kteří dostali alespoň první dávku vakcíny, byla tedy překročena 22. března 2021. Jelikož však ke zveřejnění této informace došlo až v den rozhovoru 23. března, lze výrok Dominika Feriho označit za pravdivý.

Pro doplnění zmiňme, že druhou dávkou vakcíny bylo k 22. březnu naočkováno cca 371 tisíc lidí. Celkem tedy bylo v České republice k tomuto datu lidem podáno 1 378 657 dávek očkování.

Podle informací Ministerstva zdravotnictví v současnosti (k 24. březnu 2021) přibližně 78 % všech aplikovaných dávek představuje vakcína Comirnaty vyvinutá firmami Pfizer a BioNTech. Druhá nejčastěji podávaná vakcína pochází od společnosti AstraZeneca, v jejímž případě se jedná o 13 %.

Očkování je aktuálně dostupné skrze Centrální rezervační systém a mohou se k němu registrovat osoby starší sedmdesáti let, zdravotníci, pedagogičtí pracovníci a další zaměstnanci škol. Skrze praktické lékaře se mohou registrovat také osoby, které nesplňují podmínku věku, ale mají chronické onemocnění.

První mimořádné opatření (.pdf), které zaměstnavatelům ve spojitosti s epidemií covidu-19 nařizuje testování zaměstnanců, vydalo Ministerstvo zdravotnictví 1. března 2021 (.pdf, str. 1). Od 3. března tak mají zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň 250 osob, povinnost zajistit jejich testování antigenními testy. Od 12. března pak nesmějí zaměstnancům, kteří v posledních 7 dnech nepodstoupili tyto testy, umožnit vstup na pracoviště (str. 1). Pro zaměstnavatele s 50 až 250 zaměstnanci poté stejná povinnost začala platit 5., respektive 15. března (str. 2).

Ministerstvo zdravotnictví toto nařízení opodstatňuje (.pdf, str. 1) ustanoveními zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a zákona č. 94/2021 Sb., který je známější jako tzv. pandemický zákon. Doplňme, že v účinnost vešel 27. února 2021.

V případě zákona o ochraně veřejného zdraví (.pdf, str. 1) se přesněji jedná o ustanovení § 80 odst. 1 písm. g), podle kterého Ministerstvo zdravotnictví „nařizuje mimořádná opatření při epidemii“, a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2. Ty umožňují ministerstvu vydat zákaz nebo nařízení určité činnosti tak, aby se zamezilo šíření či vzniku epidemie.

Dále Ministerstvo zdravotnictví v mimořádném opatření (.pdf, str. 1) uvádí § 2 odst. 1 pandemického zákona. Ten dává Ministerstvu zdravotnictví, krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy možnost vyhlásit mimořádné opatření za účelem likvidace nebo opětovného vzniku epidemie covidu-19. To se poté podle dalšího zmíněného ustanovení § 2 odst. 2 písm. m) může vztahovat i na zavedení povinného testování zaměstnanců a jiných pracovníků na přítomnost onemocnění covid-19.

Pro kontext doplňme, že podle § 2 by se mimořádná opatření mohla vztahovat také například na omezení veřejné dopravy, omezení výuky vysokých škol, omezení činnosti obchodních a výrobních provozoven, kadeřnictví, holičství, solárií, saun či koupališť. V rámci mimořádných opatření by mohlo ministerstvo určit i podmínky jejich provozu.

Odkaz na stejná ustanovení, která uvádí mimořádné opatření o testování zaměstnanců z 1. března, pak obsahuje také mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví z 15. března (.pdf, str. 1). Uveďme, že jím dochází k rozšíření povinnosti testování od 26. března i na zaměstnavatele, kteří mají 10 až 49 zaměstnanců.

6. ledna 2021 vystoupil AntiCovid tým koalice Spolu na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně. Poslanci Kupka (ODS), Výborný (KDU-ČSL) a místopředseda TOP 09 Otys představili další doporučení pro zvládnutí epidemie covid-19 a zlepšení situace. Jedním z bodů bylo pravidelné testování ve firmách: „(…) je nutností, aby středně velké a všechny větší firmy pravidelně testovaly své zaměstnance. Právě pracoviště a školy patří k rizikovým místům, kde se šíří nákaza. Jedině pravidelné testování tomu může zamezit.“ 

Další doporučení se týkala zejména očkování a jeho průběhu. Koalice Spolu uvedla, že plán očkování nesmí ochromit běžné fungování zdravotnického systému a efektivní péči. Očkování musí být prioritou nesmí však vést k paralýze celého systému. Rovněž zmínili vakcinaci pedagogů, což považují za jednu z priorit, a přípravu očkovacích center.