Přehled ověřených výroků

Na základě údajů, které uvádí Ministerstvo zdravotnictví na svém webu, je největší podíl zemřelých osob s covidem-19 mezi staršími lidmi, tedy ve skupině lidí ohrožených covidem-19. Nejzasaženější věkovou skupinou je kategorie mezi 75 až 84 lety. Podíl této kategorie na celkovém počtu úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 k 15. listopadu 2020 činí 38,9 %.

Z dat v následující tabulce tedy vyplývá, že Česká republika má velké množství úmrtí lidí s covidem-19, kteří spadají do rizikové věkové skupiny.

Dodejme, že statistika úmrtí je platná k neděli 15. listopadu 2020, protože tento přehled je na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví „aktualizován vždy jednou týdně ve středu v 18.15 h a obsahuje data k neděli“.

Plošné testování klientů v domovech pro seniory a v dalších zařízeních sociálních služeb je nařízeno mimořádným opatřením z 30. října 2020, které také nařizuje pravidelné testování např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením (.pdf, str. 1). Mimořádné opatření ze 3. listopadu 2020 nařizuje pravidelné testování zaměstnanců sociálních zařízení (.pdf, str. 1). Obě opatření vstoupila v účinnost 4. listopadu 2020.

Testování v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních již tedy začalo. Ze začátku testování ovšem doprovázel chaos, jelikož zařízení postrádala instrukce a testy.

Co se týče počtu úmrtí, k 18. listopadu 2020, tedy ke dni, kdy byl rozhovor zveřejněn, činil v České republice celkový počet úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 6 707 zemřelých.

Česká republika je k 18. listopadu 2020 v počtu denních úmrtí s covidem-19 na milion obyvatel v rámci sedmidenních průměrů na druhém místě, přičemž právě v tento den ji předstihla Bosna a Hercegovina. Do té doby však ČR byla od cca poloviny října v počtu úmrtí na milion obyvatel nejhorší na světě.

V celkových počtech úmrtí v souvislosti s covidem-19 v přepočtu na milion obyvatel se pak z níže vybraných zemí na prvním místě nachází Belgie.

Dne 13. listopadu byl na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví představen Protiepidemický systém ČR (PES), který má nově řadit kraje do pěti úrovní, od nichž se má odvíjet následné zavádění opatření. Podle Ministerstva zdravotnictví se tak má zlepšit čitelnost a predikovatelnost epidemického vývoje.

Nově vzniklý PES vychází z dat a ukazatelů, podle kterých se určuje takzvaný index rizika. Ten je následně používán k vyhodnocení (.pdf, str. 3) stupně rizika v daném kraji. Tento index má bodové ohodnocení od 0 do 100 a zahrnuje trendy ve vývoji důležitých ukazatelů (.pdf, str. 3), jako jsou 14denní počty nově pozitivních pacientů, 14denní počty nově pozitivních seniorů (věk 65+), 7denní průměrné pozitivity testů na přítomnost SARS-CoV-2 a dynamika nárůstu počtu nově pozitivních (zjednodušený výpočet reprodukčního čísla).

Těmto ukazatelům je následně pro výpočet indexu přiřazena bodová hodnota (.pdf, str. 2–3), jejíž součet je výsledným číslem indexu rizika:

Při porovnání první jarní vlny, kdy se evropské země potýkaly s nákazou nemoci covid-19 vůbec poprvé, s právě probíhající podzimní vlnou lze zjistit, že současná situace zasáhla evropský kontinent daleko výrazněji. To znázorňuje i graf níže, zobrazující nové denní potvrzené případy nákazy covidem-19 (v sedmidenním klouzavém průměru) souhrnně za celou Evropu.

Zatímco během jara (první potvrzené případy byly ohlášeny 24. ledna ve Francii) první vlna pandemie kulminovala první dubnový týden s nejvyšším denním přírůstkem 37 747 nakažených (4. duben), současná podzimní vlna dosáhla (k 19. listopadu) svého vrcholu první listopadový týden. Tehdy byl nejvyšší denní počet pozitivně testovaných zaznamenán 6. listopadu, kdy se jednalo až o 313 284 pozitivních případů (dle dat dostupných 20. listopadu).

Byť v současné době došlo dle grafu k mírnému poklesu k průměru cca 260 tisíc případů, stále se jedná o mnohonásobě vyšší počet nových denních případů než na jaře. Podobný tvar mají pak i grafy v případě jednotlivých států, zmiňme např. Slovinsko, Itálii, Spojené království, Německo či Francii.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Jeden z důvodů pro současné navýšení (.pdf) minimální mzdy, kterým ministryně Jana Maláčová v tweetu argumentuje, představuje výše minimální mzdy za hodinu. Ještě před současným rozhodnutím vlády o navýšení, které kabinet schválil 16. listopadu, dosahovala letos základní minimální mzda pro stanovenou týdenní dobu 40 hodin úrovně 87,30 Kč za hodinu či 14 600 Kč za měsíc. O rok dříve se pak jednalo o 79,8 Kč za hodinu, respektive 13 350 Kč za měsíc.

Celkový přehled vývoje minimální mzdy za posledních 15 let znázorňuje tabulka níže.

Po navýšení (.pdf, str. 2) by pak od ledna 2021 měla výše minimální mzdy činit 90,5 Kč za hodinu, tedy 15 200 Kč za měsíc.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Podle dat Eurostatu o minimální mzdě je Česká republika v rámci zemí EU s hodnotou 546 eur za měsíc na 6. místě od konce. Těsně před námi se s vyšší minimální mzdou umístilo skutečně Slovensko (580 eur) a Polsko (583 eur). Zde je však nutné uvést, že Dánsko, Itálie, Kypr, Rakousko, Finsko a Švédsko nemají uzákoněnou hodnotu minimální mzdy, a Eurostat tak pro těchto šest zemí EU data neuvádí.

Pokud do grafu přidáme ještě jiné sledované země Evropy, které nejsou členy Evropské unie (jako např. Černá hora, Makedonie, Albánie), nebo také Turecko, rázem je ČR na 9. místě od konce. Diskuzi o výši minimální mzdy však nelze omezit pouze na absolutní číslo.

Dále je také dobré seřadit státy podle poměru mezi minimální mzdou a mzdou průměrnou. Tento více dynamický obraz nám totiž umožní lépe porovnat státy s rozdílnými úrovněmi (průměrných) mezd. V této statistice se podle dat OECD za rok 2019 Česká republika nachází na chvostu žebříčku, přesněji na 4. místě od konce mezi zeměmi Evropy. Minimální mzda u nás v roce 2019 činila pouze 0,37násobek mzdy průměrné.

Ze států, které OECD sleduje, se hůře než Česká republika umístilo pouze Estonsko, Řecko, Irsko a Spojené státy americké. Vyšší poměr mezi minimální a průměrnou mzdou než ČR pak mají například Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko, v nichž je však absolutní hodnota minimální mzdy nižší než v ČR (Chorvatsko a Bulharsko ve statistice OECD zahrnuty nejsou).

V diskuzi o problematice minimální mzdy a její výše je také nutné neopomenout pojem mzdy „zaručené“. Zaručená mzda stanovuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než minimální mzda.

Zaručená mzda je u nás rozvržena do osmi kategorií (včetně mzdy minimální), s tím že nejvyšší, 8. kategorie zaručené mzdy představuje dvojnásobek mzdy minimální (pro rok 2020 tedy 29 200 Kč). Výše zaručené mzdy stejně jako výše mzdy minimální je stanovena nařízením vlády. V příloze k tomuto nařízení jsou uvedeny profese, které pod jednotlivé kategorie spadají. Nicméně, jak uvádí článek na Aktuálně.cz, příloha neobsahuje zdaleka všechny profese, vzniká chaos, kdy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé nevědí jaká výše zaručené mzdy se na ně vztahuje. Posuďte sami, nakolik je vymezení jednotlivých skupin určité.  Nedodržení výše zaručené mzdy je druhý nejčastější přestupek tuzemských firem v odměňování. 

Určitá navýšení minimální mzdy pro různá pracovní odvětví nejsou v jiných státech světa ničím neobvyklým, takováto diferenciace do osmi kategorií však obvyklá není. Často pak mají některé státy, včetně Německa či Francie, v rámci odborových svazů pro určitá pracovní odvětví vyjednanou vyšší minimální mzdu, než je ta zákonná. Uveďme, že pojem zaručené mzdy přidáváme pro kontext.

Ministryně Maláčová hovoří o 6. nejnižší minimální mzdě v Evropě, což lze interpretovat nejenom jako všechny evropské státy, ale vzhledem k běžně rozšířenému významu také jako státy EU. Při této interpretaci má Jana Maláčová pravdu v tom, že minimální mzda v Česku je nominálně v EU 6. nejnižší. Takové srovnání však není ideální, neboť výši (minimálních) mezd je nutné srovnávat v kontextu celkové úrovně (průměrných) mezd. V poměru k průměrné mzdě je česká úroveň minimální mzdy dokonce 4. nejnižší v Evropě. Vzhledem k tomu, že tato nepřesnost nevede k nepravdivému dojmu a naopak podporuje argument ministryně Maláčové, tedy že je česká minimální mzda v mezinárodním srovnání příliš nízká, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jan Blatný zde hovoří v souvislosti s vyhlášením nových protipandemických opatření v Rakousku, která tamní vláda vyhlásila 14. listopadu a která začala platit 17. listopadu. Jedná se zejména o uzavření škol, zákaz volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb. 

V ČR byla obdobná opatření zavedena ve dvou vlnách – 12. října bylo oznámeno uzavření škol (s platností od 14. října) a 21. října byl oznámen zákaz volného pohybu osob a omezení obchodů a služeb (s platností od 22. října). Skutečně se tedy dá říci, že tato opatření už u nás platí téměř měsíc.

Data serveru Our World in Data pak ukazují, že v období před zveřejněním tweetu Jana Blatného v Rakousku počet nově nakažených při přepočtu na milion obyvatel skutečně stoupal, zatímco v ČR klesal (viz graf níže). Uveďme, že tato data lze nalézt také například na webových stránkách Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo na serveru Worldometers a pocházejí od Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí, které je pro Česko a Rakousko získává od příslušných ministerstev zodpovědných za zdravotnictví.

Dodejme však, že oficiální data rakouské Agentury pro zdraví a bezpečnost potravin AGES, na něž se odkazuje i rakouské Ministerstvo sociálních věcí a zdraví, jsou od dat v grafu mírně odlišná. Dle AGES tak denní přírůstky v Rakousku začaly mírně klesat již před 14. listopadem.        

Jak lze vyčíst z grafu výše, Rakousko v den vyhlášení zmiňovaných plošných opatření zaznamenalo zhruba 831 nových případů na milion obyvatel. V ČR sice 12. října při vyhlášení uzavření škol bylo toto číslo nižší než v Rakousku (jednalo se konkrétně cca o 462 nově nakažených), v případě vyhlášení omezení volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb 21. října se však jednalo již o 856 případů na milion obyvatel. Tedy o číslo vyšší než v Rakousku.

Ministr Blatný tedy ve svém výroku správně srovnává epidemickou situaci v době zavedení opatření v Rakousku se situací v Česku před 12. říjnem. Opomněl však zmínit, že druhá část opatření, která byla v ČR vyhlášena 21. října a která tedy „u nás platí téměř měsíc“, přišla v epidemicky srovnatelné, ne-li horší situaci. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Dodejme, že pro porovnávání používáme 7denní průměry, nikoliv absolutní hodnoty přírůstků za jednotlivé dny, jelikož v rámci týdne obvykle dochází k výkyvům. V různých zemích také mohou týdenní maxima připadat na různé dny v týdnu. (Například v týdnu od 9. do 15. listopadu zaznamenala ČR nejvyšší přírůstek nově nakažených 10. listopadu, v Rakousku maximum připadalo dle dat AGES na 11. listopad, dle Our World in Data na 13. listopad.)

Druhá vláda premiéra Andreje Babiše, jejíž součástí je ČSSD jako koaliční partner, schválila finální podobu svého programového prohlášení 27. června 2018. Prohlášení obsahuje (.pdf) 16 tematických oblastí, přičemž hned jednu z prvních představují finance a hospodaření státu, kam spadá také téma daní.

V této oblasti se ANO i ČSSD zavázaly (.pdf, str. 5) zrušit superhrubou mzdu a namísto ní navrhnout novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. K tomu by zůstalo zachováno solidární zvýšení daně, a to zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy. Další nové daňové sazby v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy programové prohlášení nezmiňuje. 

Uveďme, že během léta se koaliční ČSSD a ANO dohodly, že po zrušení superhrubé mzdy bude základní daňová sazba na úrovni 15 % z hrubé mzdy (pro osoby s příjmy do 140 tisíc korun). V posledních týdnech nicméně tato dohoda padla a jak premiér Andrej Babiš (ANO), tak vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) předložili k projednávané novelizaci některých zákonů v oblasti daní své vlastní pozměňovací návrhy.

Zatímco premiér Babiš navrhuje (.docx, str. 3, 7–8) po zrušení superhrubé mzdy základní sazbu 15 % z hrubé mzdy, vicepremiér Hamáček prosazuje (.docx, str. 3, 6) sazbu uváděnou v programovém prohlášení ve výši 19 %. Na výši druhé sazby, tedy 23 % z hrubé mzdy, se již oba ve svých návrzích shodují.

O nové 15% daňové sazbě v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy se programové prohlášení vlády nezmiňuje, hovoří jen o sazbě 19 %. Pro kontext však znovu připomeňme, že Andrejem Babišem navrhovaná 15% sazba byla původně výsledkem letní dohody mezi koaličními partnery.

Poslanec Onderka ve svém výroku hovoří o plánovaných schodcích státního rozpočtu na roky 2020 a 2021.

Deficit státního rozpočtu na rok 2020 byl původně schválen (.pdf, str. 1) ve výši 40 miliard korun. Schodek státního rozpočtu byl následně třikrát navýšen v reakci na aktuální vývoj pandemie covidu-19 a prováděná opatření ke stimulaci ekonomiky, opatření na podporu regionálního rozvoje, cestovního ruchu atd. Poslední z těchto novel zákona o státním rozpočtu navýšila (.pdf, str. 1) deficit rozpočtu na letošní rok na 500 miliard korun.

11. listopadu letošního roku pak došlo v Poslanecké sněmovně k projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2021. Návrh (.pdf) byl poslanci v prvním čtení schválen. Počítá s příjmy ve výši 1 488,3 miliard korun a výdaji ve výši 1 808,3 miliard korun. Plánovaný schodek je tak 320 miliard korun (str. 1). Parametry rozpočtu podle Ministerstva financí zohledňují zejména dopady probíhající pandemie, rozpočet dle vyjádření rezortu také „zvyšuje prostředky na ohodnocení práce pedagogů, výrazně finančně posiluje zdravotnictví a nezapomíná ani na důchodce“.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek mluví o třech návrzích:

Návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2021 schválila vláda na své schůzi 19. října 2020. Poslanecká sněmovna pak 11. listopadu 2020 tento návrh rozpočtu poslala do druhého čtení. Sněmovna se dle informací, které zveřejnila na svém webu, zatím dohodla na základních parametrech rozpočtu (.pdf), tedy na příjmech, výdajích a schodku: „Stát by měl v příštím roce hospodařit se schodkem 320 miliard korun. Rozpočet počítá s příjmy 1 488,3 miliardy a výdaji 1 808,3 miliardy korun a celkově s růstem ekonomiky o 3,9 %.“ Závěrečné schvalování státního rozpočtu pro rok 2021 je naplánováno na 16. prosince.

Dále Miroslav Kalousek mluví o poslaneckých návrzích ve spojitosti se zrušením superhrubé mzdy, s nímž ale návrh státního rozpočtu na rok 2021 (.pdf) nepočítá. Nepočítá s ním ani tzv. daňový balíček (.pdf), který by od 19. listopadu Sněmovna měla schvalovat ve třetím čtení. Tento návrh zákona, kterým by mělo dojít ke změnám některých zákonů v oblasti daní, vláda předložila Sněmovně 24. června 2020.  

Právě k tomuto daňovému balíčku pak dne 26. října 2020 Andrej Babiš předložil pozměňovací návrh číslo 6 592 (.doc), v němž navrhuje zrušení superhrubé mzdy (.doc, str. 2, 9). V této souvislosti pak navrhuje zavést zdaňování hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 15 % a v případě, že je základ daně vyšší než 4násobek průměrné mzdy (tedy zhruba 140 000 korun měsíčně), sazbou 23 % (str. 3, 10). Dle odůvodnění návrhu tak dojde k tomu, že si poplatníci „v důsledku zrušení superhrubé mzdy a změny sazeb polepší a dojde u nich ke snížení daňového zatížení“ (.doc, str. 8). Tento návrh by nicméně podle Andreje Babiše způsobil ve státním rozpočtu navýšení schodku o dalších 52,1 miliard korun (.doc, str. 8).

Podobný pozměňovací návrh s číslem 6 610, podle nějž by také mělo dojít ke zrušení superhrubé mzdy (.doc, str. 2, 6), předložil dne 27. října 2020 i vicepremiér Jan Hamáček. Na rozdíl od návrhu předsedy vlády Andreje Babiše však navrhuje zdaňování hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 19 %, doplněnou o sazbu 23 % pro příjmy nad 140 tisíc korun měsíčně (.doc, str. 3, 7). Podle Hamáčka by se tím schodek státního rozpočtu navýšil o 10 miliard korun (.doc, str. 6).

Závěrem tedy shrňme, že vláda premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka schválila návrh státního rozpočtu na rok 2021. Předseda vlády Andrej Babiš později navrhnul zrušení superhrubé mzdy a také místopředseda vlády Jan Hamáček předložil jiný, konkurenční návrh na zrušení superhrubé mzdy. Oba návrhy jsou v rozporu se schváleným návrhem státního rozpočtu pro rok 2021, protože navyšují jeho již schválený schodek.

V červnu 2020 ministryně financí Alena Schillerová požadovala, aby schodek státního rozpočtu činil 500 miliard korun. Tento schodek by podle Aleny Schillerové umožnil vytvoření rezervy na boj proti epidemii covidu-19, aby „nemusela vláda opět žádat o změnu“ rozpočtu.

Novela (.pdf) státního rozpočtu, kterou se schodek zvýšil na 500 miliard korun (.pdf, str. 6), byla Poslaneckou sněmovnou schválena 8. července 2020. V důvodové zprávě (.pdf, str. 3) stojí, že epidemie covidu-19 zapříčinila „potřebu vynaložit ze státního rozpočtu zvýšené výdaje na boj proti šíření epidemie“. Ministryně financí nejprve navrhovala (str. 5) vytvoření této rezervy prostřednictvím navýšení výdajů kapitoly Všeobecné pokladní správy o 136,6 mld. Kč. Po kritice ze strany opozice však došlo k rozdělení této rezervy do rozpočtových kapitol několika ministerstev (mimo jiných MPSV a MV) a výdaje Všeobecné pokladní správy byly navýšeny jen o přibližně 70 mld. Kč.

Opozice již dříve kritizovala tzv. rouškovné, o němž předseda Pirátů Ivan Bartoš prohlásil, že se jedná o „volební dárek“. Proto usuzujeme, že Mikuláš Ferjenčík má „předvolebními dárečky“ na mysli právě tento jednorázový finanční příspěvek (.pdf) pro důchodce.

Zavedení rouškovného nicméně nenavrhovala Alena Schillerová, ale ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Alena Schillerová uvedla, že tento příspěvek podpoří, avšak dle ní výše příspěvku měla činit 4 000 korun, nikoliv 6 000, jak požadovala Jana Maláčová. Vládní koalice se dohodla, že tento příspěvek bude ve výši 5 000 korun. Vyplacen má být v prosinci 2020 (.pdf, str. 3).

Návrh zákona uvádí, že „opatřením dojde ke zvýšení (…) státního rozpočtu v roce 2020“ (.pdf, str. 4). Opatření pak způsobí, že výdaje státního rozpočtu stoupnou „v příslušných rozpočtových kapitolách (MPSV, MO, MV a MS) celkem o 15 mld. Kč“ (.pdf, str. 4). Těchto 15 miliard korun tedy pochází z financí těchto čtyř ministerstev určených na potlačení epidemie covidu-19. Podle ČTK by z celkových 15 miliard Kč mělo Ministerstvo práce a sociálních věcí vynaložit 14,9 miliard Kč. Jelikož MPSV z rozpočtové rezervy získalo necelých 18 miliard Kč, můžeme zde legitimně dovozovat, že na rouškovné využilo právě tyto prostředky.

Mikuláš Ferjenčík má tedy pravdu v tom, že navýšení rozpočtové rezervy bylo zčásti využito i na program rouškovného. Jeho vyjádření však vytváří zavádějící dojem, že takto byla využita rezerva jako celek, přitom šlo jen o cca 11 % z celkové částky 137 miliard Kč. Mikulášem Ferjenčíkem zmíněná ministryně financí Alena Schillerová pak navrhovala částku ještě nižší.