Přehled ověřených výroků

Vltavská cyklostezka (.pdf) bude novou cyklostezkou v Jihočeském kraji o celkové délce 188,4 km, 77 km této cyklostezky už je hotovo, nebo se staví, dalších 111 km je teď v plánu. Cyklostezka povede od Nové Pece až do Týna nad Vltavou a bude protínat další města, jako Český Krumlov, České Budějovice nebo Hlubokou nad Vltavou. Stát na její výstavbu plánuje prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury dát 957 milionů korun a tím bude pokryta většina nákladů. Memorandum (.pdf) o vzájemné spolupráci při přípravě a realizaci projektu Vltavské cyklostezky bylo schváleno a podepsáno 23 obcemi a Jihočeským krajem už v roce 2019.

Jihočeská centrála cestovního roku pořádala (.pdf) mezi 16. a 18. květnem roku 2019 konferenci Jižní Čechy hostem v Linci. Ta měla posílit turismus v jižních Čechách, ukázat turistický potenciál oblasti rakouským turistům a propojovat vzájemné vztahy s příhraničním regionem v Rakousku. 

Podle své výroční zprávy (.pdf, str. 48) Jihočeská centrála cestovního ruchu v roce 2019 hospodařila s rozpočtem, jehož výdaje dosahovaly cca 63 milionů korun. Z toho na akci Jižní Čechy hostem v Linci bylo utraceno 6 920 000 korun, tj. 11 % celkových nákladů, a tedy částka o necelé dva miliony vyšší než uvádí Lukáš Mareš. Tuto sumu potvrzují také zprávy z médií, podle kterých kraj do akce skrze centrálu investoval zhruba 7 milionů korun. Lukáš Mareš se tak ve svém výroku dopustil nepřesnosti, která převyšuje naší míru tolerance 10 %.

Jedná se o dotaci od Jihočeského kraje, kterou zastupitelstvo schválilo 21. května 2020. Zastupitelstvo Jihočeského kraje v usnesení č. 56/2020/ZK-27 (.pdf, str. 5) uvolnilo 30 milionů korun na podporu ubytování v penzionech a hotelech a 9,5 milionů korun pro slevy na vstupné do organizací jako galerie a muzea, které kraj zřizuje. Cílem těchto dotací bylo zmírnit dopady koronavirové krize, podpořit cestovní ruch a tím zachovat pracovní místa v kraji. Tato opatření vzala na vědomí i Rada Jihočeského kraje na svém zasedání dne 4. června 2020 (.pdf, str. 19).

Za tímto návrhem stojí ODS v čele s Martinem Kubou: „Připravili jsme program, kdy lidé budou moci získat vouchery, které jim umožní čerpat 30% slevu na ubytování v jakémkoli hotelu, penzionu nebo apartmánu v Jihočeském kraji.“ 

Pokud se dvou až šestičlenná rodina ubytovala v penzionu nebo hotelu na území Jihočeského kraje na 5 až 7 nocí (.doc, str. 1), mohla na osobu a noc čerpat 30% slevu na ubytování, maximálně však do výše 300 Kč. Později byl počet nocí snížen na 3 až 7.

Peníze byly určené přímo lidem, kteří si sami vybrali, kam pojedou a kde se ubytují. Na webové stránce www.leto.jiznicechy.cz, zřízené Jihočeskou centrálou cestovního ruchu, která měla na starosti administraci a marketing celého projektu, si lidé mohli od 15. června vygenerovat slevové vouchery a následně do 48 hodin vybrat a rezervovat ubytování i se slevou. Jednalo se tedy o podporu.

Kraj také nabízel návštěvníkům, kteří se na území Jihočeského kraje ubytovali na dvě a více nocí, 50% slevu na vstupné ve svých organizacích.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť i přes to, že zavedení slevových voucherů na ubytování přímo souvisí s koronavirovou krizí, nedá se tento program popsat jako „dotace pro ty postižený koronavirovou krizí“. Jedná se o program podpory turismu v Jihočeském kraji, který je cílen právě na turisty. Ti si mohou voucher stáhnout a sami vybrat, kde jej uplatní, přičemž na jeho základě získají slevu na ubytování až do výše 300 korun. Pro ubytovatele se o žádnou dotaci nejedná, ti dostanou za nocleh zaplaceno stejně, jelikož si mohou nechat celou poskytnutou slevu zpětně proplatit. Díky programu však mají šanci na vyšší počet návštěvníků.

Podle jihočeské odnože Národního památkového ústavu se v Jihočeském kraji nachází přibližně 5 500 nemovitých památek. Mezi ty se počítají stavby, pozemky a další historická cenná díla spojená pevným základem se zemí, tedy i morové sloupy, boží muky a podobně. Jihočeský kraj dále má přes 117 000 movitých památek, ke kterým patří různá umělecká díla, díla uměleckého řemesla, hudební památky či technická díla.

V tomto ohledu hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož předpokládáme, že Pavel Hroch hovoří o nemovitých památkách, a jeho odchylka od skutečného počtu památek je přibližně 10 %.

Přehled evidovaných památek obsahuje Výroční zpráva Národního památkového ústavu za rok 2019. Celkem bylo k 31. prosinci 2019 v České republice evidováno přes 40 435 (.pdf, str. 135) nemovitých kulturních památek. Průměrně jich tak na kraj připadá cca 2 900, v závislosti na tom, zda budeme počítat také Prahu.

V Jihočeském kraji skutečně je nejvíce (.pdf, str. 135) nemovitých památek v Česku, a to přibližně 5 500. Opět dle dat NPU na druhém místě stojí kraj Středočeský s přibližně 4 400 nemovitými památkami, na třetím místě kraj Jihomoravský s 4 200 památkami. Naopak nejméně nemovitých památek registruje Karlovarský kraj (1 400) a Zlínský kraj (1 400). V ostatních krajích se počty nemovitých památek pohybují okolo 2 až 3 tisíců.

Destinační managment řídí cestovní ruch v jednotlivých turistických oblastech. Jedná se o „soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci”. Jeho realizaci mají v Jihočeském kraji na starosti destinační společnosti (pdf, str. 1–2), které spravují turistické oblasti. Těch je v současnosti 11 – Budějovicko, Česká Kanada, Český Krumlov region (certifikováno až roku 2020), Lipensko, Novohradsko-Doudlebsko, Písecko-Blatensko, Podkletí, Prácheňsko, Šumavsko, Toulava a Třeboňsko. 

Z poslední výroční zprávy Jihočeské centrály cestovního ruchu za rok 2019 nicméně jasně nevyplývá (pdf, str. 48–50), jakou část rozpočtu centrály tvoří příspěvky do jednotlivých managmentů. V sekci hospodaření lze nalézt pouze náklady na několik vybraných projektů. 

Taktéž v souhrnném hodnocení rozpočtu v sekci celkových nákladů organizace nejsou nijak specifikovány příspěvky jednotlivým managmentům či destinačním společnostem.

Na základě dostupných zdrojů Jihočeské centrály cestovního ruchu tak nelze uvést, zda a jak vysoké příspěvky plynou z rozpočtu centrály jednotlivým destinačním managmentům. Z toho důvodu jsme se obrátili na Jihočeskou centrálu cestovního ruchu s žádostí o objasnění způsobu financování destinačních managmentů.

Martin Kuba odkázal na projekt akciové společnosti Jihočeské letiště. Letiště má licenci na provozování „Neveřejného mezinárodního letiště s vnější hranicí“ a slouží tak pro letadla přilétající či odlétající i do zemí mimo Schengenský prostor.

Letiště donedávna vlastnil Jihočeský kraj v rovnoměrném podílu s městem České Budějovice. O budoucnosti Jihočeského letiště se jednalo na zasedání (.pdf, str. 9, 12) zastupitelstva 25. června 2020. Zastupitelé se rozhodli schválit „rozhodnutí o uzavření smlouvy o úplatném převodu akcií mezi statutárním městem České Budějovice a Jihočeským krajem do své kompetence“. Zastupitelstvo kraje rovněž rozhodlo o schválení prostředků k úhradě „uvolnění prostředků k úhradě kupní ceny ve výši 6 496 500 Kč z rozpočtové rezervy kraje“. 

Od června 2019 je letiště ve zkušebním provozu, plný provoz je plánován koncem roku 2020. Pravidelné mezinárodní lety se zatím neuskutečňují, hejtmanka Jihočeského kraje Stránská /ČSSD/ v rozhovoru pro iDnes.cz uvedla, že některé pravidelné lety (konkrétně Praha – Budějovice a Budějovice – Vídeň – Salcburk) byly plánovány již od května 2020, nicméně vlivem koronavirové pandemie byl plán odsunut. Ačkoliv v současné době letiště nedisponuje pravidelnými linkami, může přijímat a odbavovat středně velká letadla do rozpětí křídel 36 metrů, statistika pohybů je k naleznutí zde.

Ze závěrečných účtů Jihočeského kraje můžeme vyčíst bilanci výnosů a nákladů letiště. Za posledních 5 let Jihočeský kraj do letiště investoval více peněz, než z něj získal, konkrétní bilance byly tedy následující:

• 2019 (.pdf): - 316 896 719 Kč
• 2018 (.pdf): - 318 589 075 Kč
• 2017 (.pdf): - 44 770 502 Kč
• 2016 (.pdf): - 96 312 331 Kč
• 2015 (.pdf): - 131 927 204 Kč

Výrok o tom, že na letiště „nikdo nelítá“, je zjevně nadneseným výrazem, přičemž je pravdou, že možnosti letiště odbavovat lety jsou omezené a dosud zde nefunguje žádná pravidelná linka. Výrok však hodnotíme jako nepravdivý, a to kvůli tvrzené ztrátovosti letiště. Ta je totiž, zejména v posledních dvou letech, mnohem větší, než tvrzených 100 milionů korun.

Práce na splavňování Vltavy spadají do gesce Ředitelství vodních cest České republiky, které bylo zřízeno Ministerstvem dopravy a spojů České republiky 1. dubna 1998 jakožto organizační složka státu. Hlavní náplní této složky je mj. příprava a realizace výstavby, modernizace vodních cest, správa a jejich údržba.

Projekt umožňující splavnění Vltavy realizovalo (.pdf, str. 11) Ředitelství vodních cest ČR pod názvem Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice – Týn nad Vltavou a byl rozdělen do několika etap. První etapa České Budějovice – Hluboká nad Vltavou byla uskutečněna v období 1. ledna 2008 až 31. prosince 2010. Na projekt byly využity finanční prostředky Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 119,6 milionů Kč a Evropské unie z Operačního programu Doprava z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 677,77 milionů Kč.

Druhá etapa splavnění Vltavy Hluboká nad Vltavou – VD Hněvkovice byla realizována v období 3. prosince 2010 až 30. listopadu 2012 a byla financována výhradně Státním fondem dopravní infrastruktury částkou 535,17 milionů Kč. Třetí a zároveň poslední fází bylo dokončení vodní cesty v úseku VD Hněvkovice – Týn nad Vltavou, ke kterému došlo v období mezi 1. červnem 2009 a 20. květnem 2017. Finanční náklady opět pokryl Státní fond dopravní infrastruktury a to ve výši 175,53 milionů Kč, a znovu evropský dotační Operační program Doprava, který se spolupodílel na financování částkou 222,76 milionů Kč.

Správcem a provozovatelem všech zmíněných úseků je státní podnik Povodí Vltavy, jehož zakladatelem je Ministerstvo zemědělství. Výrok je tedy pravdivý v tom smyslu, že kraj se na splavnění Vltavy finančně nepodílí a nepodílel. Kromě státních financí však byly při realizaci využity také peníze z evropských fondů. 

O prodloužení vodní cesty usiloval Jan Zahradník (ODS) již v roce 2008. „Vltava je podle zákona vodní cestou a byla i v dávné historii. Turistická plavba nabývá stále na větším významu. Zkušenosti z Německa či Francie ukazují, jak je tato aktivita žádaná,“ řekl tehdejší jihočeský hejtman Jan Zahradník.

V květnu 2017 Jan Zahradník předložil pozměňovací návrh (.doc) na prodloužení vltavské vodní cesty o jeden a půl kilometru k právě projednávanému zákonu o vnitrozemské plavbě. „Z hlediska legislativní části je v současné době ve Sněmovně otevřený zákon o vnitrozemské plavbě. K němu jsem předložil pozměňovací návrh, který by formálně prodloužil vltavskou vodní cestu o jeden a půl kilometru nad Jiráskův jez. Ve Sněmovně bude druhé čtení,“ potvrdil tehdy Jan Zahradník.

Nové ustanovení o prodloužení cesty jihočeský poslanec Zahradník prosadil. Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o vnitrozemské plavbě dne 14. července 2017. Novela umožnila plavbu lodí až do historického jádra Českých Budějovic. Podle Zahradníkových slov změnu inicioval na popud města i kraje.

Ve veřejných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, zda hrál v iniciativě Jana Zahradníka nějakou roli právě František Konečný, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Martin Kuba hovoří o dálnici D3, která má vést od Prahy přes Tábor a České Budějovice až do Rakouska.

V současné době jsou zprovozněny úseky Nová Hospoda – Mezno, Mezno – Chotoviny, Chotoviny – Tábor, Tábor – Soběslav, Soběslav – Veselí nad Lužicí. Ve výstavbě jsou úseky Veselí nad Lužnicí – Bošilec, Bošilec – Ševětín, Ševětín – Borek, Borek – Úsilné. V přípravě jsou úseky Úsilné – Hodějovice (předpokládané zprovoznění 10/2022), Hodějovice – Třebonín (předpokládané zprovoznění 10/2022), Třebonín – Kaplice nádraží (předpokládané zprovoznění 2024), Kaplice nádraží – Nažidla (předpokládané zprovoznění 2025) a Nažidla – Dolní Dvořiště, státní hranice (předpokládané zprovoznění 2025).

Dálnice D3 má být dlouhá 172 km, nyní je tedy 70 km v provozu, 19  km ve výstavbě a 83 km v přípravě.

Podle § 16 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pro stavbu dálnice speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Silniční správní úřady jsou definovány v § 40 stejného zákona. Dle § 40 odst. 2 písm. c) zákona je v případě dálnic silničním správním úřadem a speciálním stavebním úřadem Ministerstvo dopravy. Stavební povolení v případě dálnic tedy vydává Ministerstvo dopravy, nikoliv krajský úřad. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.