Přehled ověřených výroků

Na úvod zdůrazněme, že výrok zazněl dne 18. listopadu a ověřovat ho tedy budeme na základě informací dostupných tento den. Pojmem superhrubá mzda se označuje základ daně, který je použit při výpočtu zálohy na daň z příjmu fyzických osob. Je dána součtem hrubé mzdy, odvodem zaměstnavatele na zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy) a odvodem zaměstnavatele na sociální pojištění (25 % z hrubé mzdy). Záloha na daň z příjmu fyzických osob pak tvoří 15 % z tohoto součtu, tedy superhrubé mzdy.

Superhrubá mzda je uzákoněna v § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zavedení superhrubé mzdy bylo uvedeno v platnost 16. října 2007 zákonem č. www.zakonyprolidi.cz/cs/2007-261#f3810259">261/2007 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2008. 

Ke zrušení superhrubé mzdy mělo dojít zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo, jelikož ke zrušení zmíněných bodů došlo vládní novelou č. 267/2014 Sb. v roce 2014. Byť se koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která v tu dobu vládla, zavázala (.pdf, str. 11) ke zrušení superhrubé mzdy, neučinila tak.

Opoziční strana ODS se zrušením superhrubé mzdy přišla již před volbami v roce 2017. V roce 2018 pak vytvořila návrh zrušení superhrubé mzdy, který počítal s jednotnou, 15% sazbou. Petr Fiala řekl, že je připraven podpořit i návrh vládního hnutí ANO, který počítá se zrušením superhrubé mzdy a zavedením 15% a 23% daně z příjmu z hrubé mzdy od roku 2021. Druhou zmiňovanou sazbou budou zdaněny příjmy nad 4násobek průměrné hrubé mzdy (v roce 2021 by se mělo jednat o 141 764 Kč měsíčně). 

S tímto návrhem nesouhlasí koaliční ČSSD. Ministr vnitra Hamáček označuje výpadek v příjmech státního rozpočtu 90 miliard Kč za příliš vysoký. Sám pak navrhuje sazbu ve výši 19 % a taktéž zvýšenou 23 %. Ke zrušení superhrubé mzdy se ostatně vláda zavázala již ve svém programovém prohlášení (str. 5), ve kterém se vláda zavázala po zrušení superhrubé mzdy zavést 19% a 23% sazby.

Pro kontext dodejme, že 19. listopadu pak Sněmovna návrh na zrušení superhrubé mzdy skutečně odhlasovala, a to mimo jiné i hlasy ODS.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož hnutí ANO i ODS chtějí prosadit zrušení superhrubé mzdy a zavést 15% sazbu z hrubé mzdy. Podle Petra Fialy byla strana ODS připravena hlasovat i pro návrh hnutí ANO s 15% a 23% sazbou daně z příjmu.

Ministr zahraničních věcí a místopředseda ČSSD Tomáš Petříček správně udává, že ČSSD je v Poslanecké sněmovně Parlamentu zastoupena 14 poslanci.

Pro úplnost doplňme, že Tomáš Petříček není poslancem – na rozdíl například od Jana Hamáčka, který je ministrem vnitra a zároveň i poslancem.

Předsedou poslaneckého klubu ČSSD je pak Jan Chvojka.

Na závěr dodejme, že ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v říjnu 2017 získala 15 mandátů. V úterý 25. února 2020 z ČSSD ovšem odešel Jaroslav Foldyna. V úterý 7. dubna 2020 Foldyna vstoupil do poslaneckého klubu SPD.

V souvislosti s požadavkem na zrušení superhrubé mzdy vláda ve svém programovém prohlášení z června 2018 slíbila (.pdf, str. 5), že navrhne „novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy“ a zachová stávající solidární zvýšení daně zavedením sazby 23 %. Také v listopadu roku 2019 v rozhovoru pro deník Právo (zveřejněný na serveru Novinky.cz) se premiér Andrej Babiš vyjádřil, že chce superhrubou mzdu zrušit a snížit reálné zdanění ze současných 20,1 % na 19 %.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám žádné vyjádření premiéra Babiše z února či března letošního roku na toto téma nepodařilo dohledat. V tomto období nicméně takový výrok pronesla ministryně financí Alena Schillerová, a to na konci února v rozhovoru pro Novinky.cz a na začátku března ve vyjádření pro Hospodářské noviny.

Dodejme, že na začátku srpna 2020 však už Andrej Babiš nehovořil o základní sazbě 19 %, ale o sazbě ve výši 15 %. Vicepremiér Jan Hamáček to nejdřív označil za nerealistické, ovšem 28. srpna 2020 již na společné tiskové konferenci Andrej Babiš uvedl, že se ANO a ČSSD dohodly na sazbě 15 %. Jan Hamáček nakonec 27. října tuto dohodu zrušil a předložil vlastní pozměňovací návrh (.docx) k tzv. daňovému balíčku, v němž navrhuje zdanění 19 a 23 % (docx, str. 3). Andrej Babiš také předložil vlastní návrh (.docx, str. 3), který ale počítal se sazbami 15 a 23 %.

Poslanci Babišův pozměňovací návrh schválili, stejně jako schválili novelu zákona, které byl pozměňovací návrh součástí. Veřejné zmínky Andreje Babiše z února či března o tom, že by sazba daně z příjmu měla být 19 % a 23 %, se nám nepodařilo dohledat, protože je však možné, že Andrej Babiš mluvil o sazbě 19 % např. na neveřejných jednáních vlády, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Republika San Marino požádala Českou republiku o pomoc na konci března, ale vláda 6. dubna návrh ohledně zaslání desítek tisíc ochranných prostředků zamítla. Nicméně o tři týdny později byl návrh opět projednán a vyjádřen souhlas (.pdf). Již 29. dubna byl tento dar doručen a předán San Marinu Hasičským záchranným sborem ČR.

Co se týká států západního Balkánu, Severní Makedonie obdržela od České republiky dar v podobě (.pdf) 1 milionu zdravotnických ochranných roušek. Již v březnu Česko pomohlo Slovinsku formou výpůjčky v podobě několika tisíc ochranných pomůcek. 9. dubna vláda schválila humanitární pomoc v hodnotě 25 milionů korun pro země postižené pandemií koronaviru, a to pro Bosnu a Hercegovinu, Moldavsko, Ukrajinu, Gruzii a Kambodžu. Pomoc Řecku vláda schválila (.pdf) 23. dubna a poskytla materiální dar v hodnotě 4,3 milionů korun, jednalo se především o hygienické potřeby do uprchlických táborů.

Francii, která počátkem dubna měla přes 28 tisíc hospitalizovaných lidí s nemocí covid-19, Česká republika nabídla pomoc v podobě 14 míst v nemocnicích pro nakažené koronavirem. Fakultní nemocnice Brno byla připravena přijmout šest pacientů, kteří měli být dopraveni letadlem 6. dubna. Avšak po hovoru s francouzským premiérem Édouardem Philippem Andrej Babiš oznámil, že nabízenou pomoc Francie nevyužije, jelikož situace se začíná lepšit.

Dne 25. března oznámil Tomáš Petříček v médiích, že kolegům ve vládě navrhne vyslání týmu lékařů do Itálie, aby pomohli v boji proti koronaviru. Nebyl v tom však příliš úspěšný, protože o den později ministr obrany Lubomír Metnar vyslání vojenských lékařů vyloučil s odůvodněním, že jsou potřeba doma. Do Itálie tak Česká republika poslala pouze 10 000 ochranných obleků pro lékaře.

Na základě údajů, které uvádí Ministerstvo zdravotnictví na svém webu, je největší podíl zemřelých osob s covidem-19 mezi staršími lidmi, tedy ve skupině lidí ohrožených covidem-19. Nejzasaženější věkovou skupinou je kategorie mezi 75 až 84 lety. Podíl této kategorie na celkovém počtu úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 k 15. listopadu 2020 činí 38,9 %.

Z dat v následující tabulce tedy vyplývá, že Česká republika má velké množství úmrtí lidí s covidem-19, kteří spadají do rizikové věkové skupiny.

Dodejme, že statistika úmrtí je platná k neděli 15. listopadu 2020, protože tento přehled je na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví „aktualizován vždy jednou týdně ve středu v 18.15 h a obsahuje data k neděli“.

Plošné testování klientů v domovech pro seniory a v dalších zařízeních sociálních služeb je nařízeno mimořádným opatřením z 30. října 2020, které také nařizuje pravidelné testování např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením (.pdf, str. 1). Mimořádné opatření ze 3. listopadu 2020 nařizuje pravidelné testování zaměstnanců sociálních zařízení (.pdf, str. 1). Obě opatření vstoupila v účinnost 4. listopadu 2020.

Testování v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních již tedy začalo. Ze začátku testování ovšem doprovázel chaos, jelikož zařízení postrádala instrukce a testy.

Co se týče počtu úmrtí, k 18. listopadu 2020, tedy ke dni, kdy byl rozhovor zveřejněn, činil v České republice celkový počet úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 6 707 zemřelých.

Česká republika je k 18. listopadu 2020 v počtu denních úmrtí s covidem-19 na milion obyvatel v rámci sedmidenních průměrů na druhém místě, přičemž právě v tento den ji předstihla Bosna a Hercegovina. Do té doby však ČR byla od cca poloviny října v počtu úmrtí na milion obyvatel nejhorší na světě.

V celkových počtech úmrtí v souvislosti s covidem-19 v přepočtu na milion obyvatel se pak z níže vybraných zemí na prvním místě nachází Belgie.

Dne 13. listopadu byl na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví představen Protiepidemický systém ČR (PES), který má nově řadit kraje do pěti úrovní, od nichž se má odvíjet následné zavádění opatření. Podle Ministerstva zdravotnictví se tak má zlepšit čitelnost a predikovatelnost epidemického vývoje.

Nově vzniklý PES vychází z dat a ukazatelů, podle kterých se určuje takzvaný index rizika. Ten je následně používán k vyhodnocení (.pdf, str. 3) stupně rizika v daném kraji. Tento index má bodové ohodnocení od 0 do 100 a zahrnuje trendy ve vývoji důležitých ukazatelů (.pdf, str. 3), jako jsou 14denní počty nově pozitivních pacientů, 14denní počty nově pozitivních seniorů (věk 65+), 7denní průměrné pozitivity testů na přítomnost SARS-CoV-2 a dynamika nárůstu počtu nově pozitivních (zjednodušený výpočet reprodukčního čísla).

Těmto ukazatelům je následně pro výpočet indexu přiřazena bodová hodnota (.pdf, str. 2–3), jejíž součet je výsledným číslem indexu rizika:

Při porovnání první jarní vlny, kdy se evropské země potýkaly s nákazou nemoci covid-19 vůbec poprvé, s právě probíhající podzimní vlnou lze zjistit, že současná situace zasáhla evropský kontinent daleko výrazněji. To znázorňuje i graf níže, zobrazující nové denní potvrzené případy nákazy covidem-19 (v sedmidenním klouzavém průměru) souhrnně za celou Evropu.

Zatímco během jara (první potvrzené případy byly ohlášeny 24. ledna ve Francii) první vlna pandemie kulminovala první dubnový týden s nejvyšším denním přírůstkem 37 747 nakažených (4. duben), současná podzimní vlna dosáhla (k 19. listopadu) svého vrcholu první listopadový týden. Tehdy byl nejvyšší denní počet pozitivně testovaných zaznamenán 6. listopadu, kdy se jednalo až o 313 284 pozitivních případů (dle dat dostupných 20. listopadu).

Byť v současné době došlo dle grafu k mírnému poklesu k průměru cca 260 tisíc případů, stále se jedná o mnohonásobě vyšší počet nových denních případů než na jaře. Podobný tvar mají pak i grafy v případě jednotlivých států, zmiňme např. Slovinsko, Itálii, Spojené království, Německo či Francii.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Jeden z důvodů pro současné navýšení (.pdf) minimální mzdy, kterým ministryně Jana Maláčová v tweetu argumentuje, představuje výše minimální mzdy za hodinu. Ještě před současným rozhodnutím vlády o navýšení, které kabinet schválil 16. listopadu, dosahovala letos základní minimální mzda pro stanovenou týdenní dobu 40 hodin úrovně 87,30 Kč za hodinu či 14 600 Kč za měsíc. O rok dříve se pak jednalo o 79,8 Kč za hodinu, respektive 13 350 Kč za měsíc.

Celkový přehled vývoje minimální mzdy za posledních 15 let znázorňuje tabulka níže.

Po navýšení (.pdf, str. 2) by pak od ledna 2021 měla výše minimální mzdy činit 90,5 Kč za hodinu, tedy 15 200 Kč za měsíc.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Podle dat Eurostatu o minimální mzdě je Česká republika v rámci zemí EU s hodnotou 546 eur za měsíc na 6. místě od konce. Těsně před námi se s vyšší minimální mzdou umístilo skutečně Slovensko (580 eur) a Polsko (583 eur). Zde je však nutné uvést, že Dánsko, Itálie, Kypr, Rakousko, Finsko a Švédsko nemají uzákoněnou hodnotu minimální mzdy, a Eurostat tak pro těchto šest zemí EU data neuvádí.

Pokud do grafu přidáme ještě jiné sledované země Evropy, které nejsou členy Evropské unie (jako např. Černá hora, Makedonie, Albánie), nebo také Turecko, rázem je ČR na 9. místě od konce. Diskuzi o výši minimální mzdy však nelze omezit pouze na absolutní číslo.

Dále je také dobré seřadit státy podle poměru mezi minimální mzdou a mzdou průměrnou. Tento více dynamický obraz nám totiž umožní lépe porovnat státy s rozdílnými úrovněmi (průměrných) mezd. V této statistice se podle dat OECD za rok 2019 Česká republika nachází na chvostu žebříčku, přesněji na 4. místě od konce mezi zeměmi Evropy. Minimální mzda u nás v roce 2019 činila pouze 0,37násobek mzdy průměrné.

Ze států, které OECD sleduje, se hůře než Česká republika umístilo pouze Estonsko, Řecko, Irsko a Spojené státy americké. Vyšší poměr mezi minimální a průměrnou mzdou než ČR pak mají například Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko, v nichž je však absolutní hodnota minimální mzdy nižší než v ČR (Chorvatsko a Bulharsko ve statistice OECD zahrnuty nejsou).

V diskuzi o problematice minimální mzdy a její výše je také nutné neopomenout pojem mzdy „zaručené“. Zaručená mzda stanovuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než minimální mzda.

Zaručená mzda je u nás rozvržena do osmi kategorií (včetně mzdy minimální), s tím že nejvyšší, 8. kategorie zaručené mzdy představuje dvojnásobek mzdy minimální (pro rok 2020 tedy 29 200 Kč). Výše zaručené mzdy stejně jako výše mzdy minimální je stanovena nařízením vlády. V příloze k tomuto nařízení jsou uvedeny profese, které pod jednotlivé kategorie spadají. Nicméně, jak uvádí článek na Aktuálně.cz, příloha neobsahuje zdaleka všechny profese, vzniká chaos, kdy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé nevědí jaká výše zaručené mzdy se na ně vztahuje. Posuďte sami, nakolik je vymezení jednotlivých skupin určité.  Nedodržení výše zaručené mzdy je druhý nejčastější přestupek tuzemských firem v odměňování. 

Určitá navýšení minimální mzdy pro různá pracovní odvětví nejsou v jiných státech světa ničím neobvyklým, takováto diferenciace do osmi kategorií však obvyklá není. Často pak mají některé státy, včetně Německa či Francie, v rámci odborových svazů pro určitá pracovní odvětví vyjednanou vyšší minimální mzdu, než je ta zákonná. Uveďme, že pojem zaručené mzdy přidáváme pro kontext.

Ministryně Maláčová hovoří o 6. nejnižší minimální mzdě v Evropě, což lze interpretovat nejenom jako všechny evropské státy, ale vzhledem k běžně rozšířenému významu také jako státy EU. Při této interpretaci má Jana Maláčová pravdu v tom, že minimální mzda v Česku je nominálně v EU 6. nejnižší. Takové srovnání však není ideální, neboť výši (minimálních) mezd je nutné srovnávat v kontextu celkové úrovně (průměrných) mezd. V poměru k průměrné mzdě je česká úroveň minimální mzdy dokonce 4. nejnižší v Evropě. Vzhledem k tomu, že tato nepřesnost nevede k nepravdivému dojmu a naopak podporuje argument ministryně Maláčové, tedy že je česká minimální mzda v mezinárodním srovnání příliš nízká, hodnotíme výrok jako pravdivý.