Přehled ověřených výroků

Podle jihočeské odnože Národního památkového ústavu se v Jihočeském kraji nachází přibližně 5 500 nemovitých památek. Mezi ty se počítají stavby, pozemky a další historická cenná díla spojená pevným základem se zemí, tedy i morové sloupy, boží muky a podobně. Jihočeský kraj dále má přes 117 000 movitých památek, ke kterým patří různá umělecká díla, díla uměleckého řemesla, hudební památky či technická díla.

V tomto ohledu hodnotíme výrok jako pravdivý, jelikož předpokládáme, že Pavel Hroch hovoří o nemovitých památkách, a jeho odchylka od skutečného počtu památek je přibližně 10 %.

Přehled evidovaných památek obsahuje Výroční zpráva Národního památkového ústavu za rok 2019. Celkem bylo k 31. prosinci 2019 v České republice evidováno přes 40 435 (.pdf, str. 135) nemovitých kulturních památek. Průměrně jich tak na kraj připadá cca 2 900, v závislosti na tom, zda budeme počítat také Prahu.

V Jihočeském kraji skutečně je nejvíce (.pdf, str. 135) nemovitých památek v Česku, a to přibližně 5 500. Opět dle dat NPU na druhém místě stojí kraj Středočeský s přibližně 4 400 nemovitými památkami, na třetím místě kraj Jihomoravský s 4 200 památkami. Naopak nejméně nemovitých památek registruje Karlovarský kraj (1 400) a Zlínský kraj (1 400). V ostatních krajích se počty nemovitých památek pohybují okolo 2 až 3 tisíců.

Destinační managment řídí cestovní ruch v jednotlivých turistických oblastech. Jedná se o „soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci”. Jeho realizaci mají v Jihočeském kraji na starosti destinační společnosti (pdf, str. 1–2), které spravují turistické oblasti. Těch je v současnosti 11 – Budějovicko, Česká Kanada, Český Krumlov region (certifikováno až roku 2020), Lipensko, Novohradsko-Doudlebsko, Písecko-Blatensko, Podkletí, Prácheňsko, Šumavsko, Toulava a Třeboňsko. 

Z poslední výroční zprávy Jihočeské centrály cestovního ruchu za rok 2019 nicméně jasně nevyplývá (pdf, str. 48–50), jakou část rozpočtu centrály tvoří příspěvky do jednotlivých managmentů. V sekci hospodaření lze nalézt pouze náklady na několik vybraných projektů. 

Taktéž v souhrnném hodnocení rozpočtu v sekci celkových nákladů organizace nejsou nijak specifikovány příspěvky jednotlivým managmentům či destinačním společnostem.

Na základě dostupných zdrojů Jihočeské centrály cestovního ruchu tak nelze uvést, zda a jak vysoké příspěvky plynou z rozpočtu centrály jednotlivým destinačním managmentům. Z toho důvodu jsme se obrátili na Jihočeskou centrálu cestovního ruchu s žádostí o objasnění způsobu financování destinačních managmentů.

Martin Kuba odkázal na projekt akciové společnosti Jihočeské letiště. Letiště má licenci na provozování „Neveřejného mezinárodního letiště s vnější hranicí“ a slouží tak pro letadla přilétající či odlétající i do zemí mimo Schengenský prostor.

Letiště donedávna vlastnil Jihočeský kraj v rovnoměrném podílu s městem České Budějovice. O budoucnosti Jihočeského letiště se jednalo na zasedání (.pdf, str. 9, 12) zastupitelstva 25. června 2020. Zastupitelé se rozhodli schválit „rozhodnutí o uzavření smlouvy o úplatném převodu akcií mezi statutárním městem České Budějovice a Jihočeským krajem do své kompetence“. Zastupitelstvo kraje rovněž rozhodlo o schválení prostředků k úhradě „uvolnění prostředků k úhradě kupní ceny ve výši 6 496 500 Kč z rozpočtové rezervy kraje“. 

Od června 2019 je letiště ve zkušebním provozu, plný provoz je plánován koncem roku 2020. Pravidelné mezinárodní lety se zatím neuskutečňují, hejtmanka Jihočeského kraje Stránská /ČSSD/ v rozhovoru pro iDnes.cz uvedla, že některé pravidelné lety (konkrétně Praha – Budějovice a Budějovice – Vídeň – Salcburk) byly plánovány již od května 2020, nicméně vlivem koronavirové pandemie byl plán odsunut. Ačkoliv v současné době letiště nedisponuje pravidelnými linkami, může přijímat a odbavovat středně velká letadla do rozpětí křídel 36 metrů, statistika pohybů je k naleznutí zde.

Ze závěrečných účtů Jihočeského kraje můžeme vyčíst bilanci výnosů a nákladů letiště. Za posledních 5 let Jihočeský kraj do letiště investoval více peněz, než z něj získal, konkrétní bilance byly tedy následující:

• 2019 (.pdf): - 316 896 719 Kč
• 2018 (.pdf): - 318 589 075 Kč
• 2017 (.pdf): - 44 770 502 Kč
• 2016 (.pdf): - 96 312 331 Kč
• 2015 (.pdf): - 131 927 204 Kč

Výrok o tom, že na letiště „nikdo nelítá“, je zjevně nadneseným výrazem, přičemž je pravdou, že možnosti letiště odbavovat lety jsou omezené a dosud zde nefunguje žádná pravidelná linka. Výrok však hodnotíme jako nepravdivý, a to kvůli tvrzené ztrátovosti letiště. Ta je totiž, zejména v posledních dvou letech, mnohem větší, než tvrzených 100 milionů korun.

Práce na splavňování Vltavy spadají do gesce Ředitelství vodních cest České republiky, které bylo zřízeno Ministerstvem dopravy a spojů České republiky 1. dubna 1998 jakožto organizační složka státu. Hlavní náplní této složky je mj. příprava a realizace výstavby, modernizace vodních cest, správa a jejich údržba.

Projekt umožňující splavnění Vltavy realizovalo (.pdf, str. 11) Ředitelství vodních cest ČR pod názvem Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice – Týn nad Vltavou a byl rozdělen do několika etap. První etapa České Budějovice – Hluboká nad Vltavou byla uskutečněna v období 1. ledna 2008 až 31. prosince 2010. Na projekt byly využity finanční prostředky Státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 119,6 milionů Kč a Evropské unie z Operačního programu Doprava z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 677,77 milionů Kč.

Druhá etapa splavnění Vltavy Hluboká nad Vltavou – VD Hněvkovice byla realizována v období 3. prosince 2010 až 30. listopadu 2012 a byla financována výhradně Státním fondem dopravní infrastruktury částkou 535,17 milionů Kč. Třetí a zároveň poslední fází bylo dokončení vodní cesty v úseku VD Hněvkovice – Týn nad Vltavou, ke kterému došlo v období mezi 1. červnem 2009 a 20. květnem 2017. Finanční náklady opět pokryl Státní fond dopravní infrastruktury a to ve výši 175,53 milionů Kč, a znovu evropský dotační Operační program Doprava, který se spolupodílel na financování částkou 222,76 milionů Kč.

Správcem a provozovatelem všech zmíněných úseků je státní podnik Povodí Vltavy, jehož zakladatelem je Ministerstvo zemědělství. Výrok je tedy pravdivý v tom smyslu, že kraj se na splavnění Vltavy finančně nepodílí a nepodílel. Kromě státních financí však byly při realizaci využity také peníze z evropských fondů. 

O prodloužení vodní cesty usiloval Jan Zahradník (ODS) již v roce 2008. „Vltava je podle zákona vodní cestou a byla i v dávné historii. Turistická plavba nabývá stále na větším významu. Zkušenosti z Německa či Francie ukazují, jak je tato aktivita žádaná,“ řekl tehdejší jihočeský hejtman Jan Zahradník.

V květnu 2017 Jan Zahradník předložil pozměňovací návrh (.doc) na prodloužení vltavské vodní cesty o jeden a půl kilometru k právě projednávanému zákonu o vnitrozemské plavbě. „Z hlediska legislativní části je v současné době ve Sněmovně otevřený zákon o vnitrozemské plavbě. K němu jsem předložil pozměňovací návrh, který by formálně prodloužil vltavskou vodní cestu o jeden a půl kilometru nad Jiráskův jez. Ve Sněmovně bude druhé čtení,“ potvrdil tehdy Jan Zahradník.

Nové ustanovení o prodloužení cesty jihočeský poslanec Zahradník prosadil. Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o vnitrozemské plavbě dne 14. července 2017. Novela umožnila plavbu lodí až do historického jádra Českých Budějovic. Podle Zahradníkových slov změnu inicioval na popud města i kraje.

Ve veřejných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, zda hrál v iniciativě Jana Zahradníka nějakou roli právě František Konečný, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Martin Kuba hovoří o dálnici D3, která má vést od Prahy přes Tábor a České Budějovice až do Rakouska.

V současné době jsou zprovozněny úseky Nová Hospoda – Mezno, Mezno – Chotoviny, Chotoviny – Tábor, Tábor – Soběslav, Soběslav – Veselí nad Lužicí. Ve výstavbě jsou úseky Veselí nad Lužnicí – Bošilec, Bošilec – Ševětín, Ševětín – Borek, Borek – Úsilné. V přípravě jsou úseky Úsilné – Hodějovice (předpokládané zprovoznění 10/2022), Hodějovice – Třebonín (předpokládané zprovoznění 10/2022), Třebonín – Kaplice nádraží (předpokládané zprovoznění 2024), Kaplice nádraží – Nažidla (předpokládané zprovoznění 2025) a Nažidla – Dolní Dvořiště, státní hranice (předpokládané zprovoznění 2025).

Dálnice D3 má být dlouhá 172 km, nyní je tedy 70 km v provozu, 19  km ve výstavbě a 83 km v přípravě.

Podle § 16 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pro stavbu dálnice speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad. Silniční správní úřady jsou definovány v § 40 stejného zákona. Dle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-13#p40-2-c">§ 40 odst. 2 písm. c) zákona je v případě dálnic silničním správním úřadem a speciálním stavebním úřadem Ministerstvo dopravy. Stavební povolení v případě dálnic tedy vydává Ministerstvo dopravy, nikoliv krajský úřad. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Lukáš Mareš hovoří o prodlužování splavnosti Vltavy a budování Vltavské vodní cesty. Ta je postupně budována a rozšiřována již několik let. Dle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě a vyhlášky Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb. je klasifikována jako využívaná dopravně významná vodní cesta I. třídy. Jedná se tedy o regionálně významnou cestu. O dalším rozvoji Vltavské vodní cesty v Jihočeském kraji se diskutuje i v současnosti. V plánu je dokončení modernizace lodního výtahu na Orlíku či rozšíření přístaviště v Týně nad Vltavou. 

Využívanost Vltavské vodní cesty rok od roku roste. Loni proplulo cestou v jižních Čechách 9 507 lodí, které přepravily 37 865 lidí. Snaha je cestu rozšiřovat tak, aby ji mohly využívat primárně lodě osobní dopravy a aby se dalo doplout s loděmi vážícími až 300 tun z Budějovic do Prahy. Je pravdou, že cesta není plánovaná pro využití k obchodní a nákladní dopravě a předpokládá se její hlavní využití v cestovním ruchu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož z kontextu výroku vyplývá, že Lukáš Mareš pojmem lodní doprava označuje obchodní transport osob či zboží z bodu A do bodu B při využití lodi. V tomto smyslu by lodní doprava mohla nahrazovat například silnice či železnici. Toto využití se od Vltavské vodní cesty skutečně neočekává, její hlavní náplní je turistické a rekreační využití.

Z analýzy (.pdf, str. 7) společnosti KPMG uvedené na webu Ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, že cestovní ruch v ČR přinesl do veřejných rozpočtů například v roce 2010 částku 88,65 miliard korun, v roce 2011 to bylo cca 86,41 mld. korun. Tato částka přitom zohledňuje i multiplikační efekty, tedy například výnosy plynoucí z vyšší zaměstnanosti nebo další útraty navázané na cestovní ruch (tamtéž, str. 5–8).

Novější data se nám bohužel nepodařilo dohledat. Na tomto místě však můžeme zmínit, že např. v roce 2007 (.pdf, str. 6), kdy měl cestovní ruch spolu se souvisejícími multiplikačními účinky dle analýzy KPMG generovat do veřejných rozpočtů částku 100 miliard korun, se cestovní ruch podle dat Českého statistického úřadu podílel na celkovém HDP rovněž částkou cca 100 miliard korun. To ovšem neznamená, že by byla celá velikost sektoru cestovního ruchu státem zdaněna. Například prodej sportovního zboží, které je na cestovní ruch navázáno, sice přináší příjem veřejných rozpočtů, ale nebude vykazováno přímo v rámci podílu cestovního ruchu na HDP.

Vzhledem k tomu, že v roce 2018 tvořil sektor cestovního ruchu podle dat ČSÚ 153 miliard korun, nemůžeme vyloučit, že příjmy veřejných rozpočtů díky multiplikačním efektům nedosáhly obdobné částky. Zároveň však kvůli absenci aktuálních dat nemůžeme tuto částku ani potvrdit, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. 

Zdravotnictví je ze 79 % financováno z veřejného zdravotního pojištění. Rozpočty krajů, obcí a další výdaje státního rozpočtu se na celkovém financování podílí jen z 5 %. Zbylých 16 % tvoří soukromé zdroje.

Nejčastějším způsobem platby nemocnicím od pojišťoven je platba za výkon. Zdravotnické výkony jsou bodovány na základě jejich obtížnosti, délky či nákladovosti. Systém bodování (počty bodů pro jednotlivé úkony) se může měnit každé čtvrtletí na základě dohody mezi pojišťovnami a Českou lékařskou komorou.

Statistiky lůžkové péče, ambulantní péče i ekonomiky zdravotnických zařízení jsou do roku 2018. Aktuální jsou pouze informace ke covidu-19.

V průběhu jara však média informovala o tom, že nemocnice napříč Českem odkládaly vzhledem k epidemii koronaviru neakutní zákroky. Tato situace se týkala i Pardubického kraje. „Měli jsme dva až dva a půl tisíce operací za měsíc. V dubnu bylo 350 operací. Chod nemocnic se zastavil,“ uvedl například generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottwald. Podle informací uvedených serverem iDNES.cz se ještě v polovině prázdnin nevrátily výkony nemocnic na předkoronavirovou hodnotu. Hospodaření Nemocnice Pardubického kraje se v průběhu roku propadlo do ztráty a byť nejsou dostupné zcela aktuální údaje, lze důvodně předpokládat, že vzhledem k hloubce předchozího propadu se nepodařilo propad příjmů z plateb za výkon od zdravotních pojišťoven dodnes vyrovnat.