Přehled ověřených výroků

Zbyněk Stanjura tvrdí, že kdyby rostla šedá ekonomika v České republice, jak dle něj tvrdí opozice, tak by se tento růst projevil v odhadech Českého statistického úřadu (ČSÚ). Podle současného ministra financí totiž ČSÚ do hrubého domácího produktu (HDP) započítává také odhad výkonu právě šedé ekonomiky.

HDP a šedá ekonomika

Šedá ekonomika je taková ekonomická aktivita, která není registrovaná a přiznaná k dani. Kromě práce načerno, kdy lidé nehlásí své příjmy (.pdf, str. 5) a ze svých zisků státu neodvádějí daně se může jednat i o tzv. barter, neboli výměnný obchod, při kterém se vyměňuje jedno zboží za druhé. Podle studie, kterou si nechala zpracovat společnost Visa, šedá ekonomika loni ubrala 14 % HDP České republiky.

Podívejme se nyní na to, jak ČSÚ počítá hrubý domácí produkt a zda je v těchto výpočtech zahrnutý také odhad šedé ekonomiky. ČSÚ k výpočtu HDP používá tři metody, a to konkrétně metodu produkční, výdajovou a důchodovou. Podle platné metodiky (.pdf) je HDP odhadováno pomocí dvou na sobě nezávislých metod (str. 16), které jsou následně bilancovány (tzn., že jsou odstraněny rozdíly ve výsledcích).

V kapitole o produkční metodě ČSÚ uvádí, že údaje o produkci a mezispotřebě převzaté ze zjišťování jsou doplněny mj. o odhad zisků z nezjištěné ekonomiky, kterou definuje jako „neformální, nelegální, skrytou“ (.pdf, str. 23). Také ve výdajové metodě je šedá ekonomika zohledněna (str. 34).

Poslední, důchodová, metoda, je sice používána k vytvoření dalšího nezávislého odhadu, nevstupuje ovšem do zmíněného bilančního procesu, a nemá tak vliv na konečný výpočet HDP (.pdf, str. 11). Nicméně i do této metody ČSÚ počítá odhad šedé ekonomiky (str. 41–42).

Závěr

ČSÚ má tedy tři nezávislé metody pro výpočet HDP, a to produkční, výdajovou a důchodovou. K výpočtu HDP přitom používá první dvě jmenované metody, ve kterých se v potaz bere i šedá ekonomika. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura odpovídá na dotaz, jak hodlá bojovat s šedou ekonomikou, která ubírá českému hospodářství na jeho celkovém výkonu. Stanjura podotýká, že většina údajů o šedé ekonomice jsou pouze odhady a uvádí, že v případě daňové mezery se navíc nejedná o odhad české instituce.

Daňová mezera je rozdíl mezi teoretickými příjmy z daně z přidané hodnoty (DPH) očekávanými na základě ekonomického výkonu a skutečně vybranými daněmi. V české odborné literatuře bývá také zaměňována za výraz daňový únik (.pdf, str. 18). Rozdíl ve výběru daní je ovlivněn především velikostí šedé ekonomiky či chybami v daňových přiznáních. Ztráta daňových příjmů má přímý dopad na hospodářskou politiku vlády, což ztěžuje udržování veřejných služeb a sociálních standardů (.pdf, str. 4).

Zprávy o daňové mezeře v jednotlivých evropských státech zpracovává Evropská komise, která mezeru vypočítává vždy dva roky zpětně. Nejnovější report byl vydaný na podzim roku 2023, a v případě daňové mezery pro rok 2022 tak obsahuje pouze předběžný odhad.

Jak můžeme vidět v grafu níže, daňová mezera DPH v České republice od roku 2013 postupně klesá (.pdf, str. 189) a pouze ve dvou letech mírně stoupla. Mezi roky 2021 a 2022 by mělo dle odhadu dojít k poklesu ze 7 % na 5,3 %. Absolutní hodnota daňové mezery v roce 2021 byla takřka 35 mld. Kč a v roce 2022 se dle odhadu jednalo o necelých 30 mld. Kč (.pdf, str. 58). V roce 2016 a i v některých dřívějších letech daňová mezera opravdu byla vyšší než 15 % (.pdf, str. 189).

Pro úplnost je vhodné doplnit, že mezi lety 2017–2021, která jsou ve studii klíčová, byla daňová mezera zjišťována pomocí metodického přístupu „shora-dolů“ (.pdf, str. 8), data za předcházející roky pak vycházejí z dřívějších studií a byla autory upravena tak, aby bylo možné hodnoty srovnat (str. 164). Přístup shora-dolů je založen na celkovém výpočtu daňové mezery u všech poplatníků a využívá jako zdroje dat například daňová přiznání (.pdf, str. 9, 30). Existuje pak ještě druhý přístup, a to tzv. zdola-nahoru, který se zaměřuje přímo na konkrétní plátce a zahrnuje např. dotazníková šetření či daňové audity (str. 9). Tento postup se využívá především pro přímé daně, tedy například daně z příjmu (.pdf, str. 30).

Shrnutí

Výpočet daňové mezery pro Českou republiku opravdu připravuje Evropská komise, a to vždy dva roky zpětně. Ke dni zveřejnění rozhovoru se Zbyňkem Stanjurou Komise zprávu o daňové mezeře nevydala a dostupný tak byl pouze odhad pro rok 2022. Podle něj daňová mezera poklesla na 5,3 %, v některých minulých letech přitom dosahovala více než 15 %. Výrok ministra financí tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o výnosech z tzv. windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků a odvodu z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny. Podle něj tyto příjmy dohromady tvoří přibližně 57 mld. Kč.

Windfall tax

Windfall tax je speciální přirážkovou daní pro společnosti z odvětví výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví a petrochemického průmyslu. Platí od začátku 2023 a podle původního záměru její platnost potrvá až do konce roku 2025. Ministr Stanjura ale v březnu sdělil, že v případě výběru plánovaných 17 mld. Kč za rok 2024 (.pdf, str. 114–115 z 358) bude navrhovat zrušení systému již na konci letošního roku.

Sazba této daně je stanovena na 60 % a je uplatňována jako přirážka k dani z příjmů právnických osob, která v roce 2023 činila www.zakonyprolidi.cz/cs/2023-349#cl15-40">19 %. Jak český název daně napovídá, aplikuje se na nadměrný zisk (.docx, str. 9). Vyměřovaný základ vzniká porovnáním zisku v aktuálním daňovém období s průměrem zisků v letech 2018–2021 navýšeným o 20 %.

Energetické firmy a největší banky podle ministra Stanjury v roce 2022 generovaly „vysoké nadměrné zisky ne z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, ale v důsledku externích faktorů.“ Ministerstvo financí (MF) si jejím zavedením slibovalo získat nový zdroj příjmů pro řešení energetické krize a dopadů ruské invaze na Ukrajině (.pdf, str. 2).

MF v roce 2022 odhadovalo, že příjmy z windfall tax budou za rok 2023 činit zhruba 85 mld. Kč. Ve skutečnosti ovšem celkové příjmy nakonec dosáhly pouze 39,1 mld. Kč. Podle MF zisky z mimořádné daně většinově tvořilo inkaso z výroby a rozvodu elektřiny, plynu, tepla a vzduchu (.pdf, str. 5).

Výsledné inkaso z daně ovlivnilo především osvobození od daně pro firmy, které vykonávají kombinovanou výrobu tepla a elektřiny v poměru vyrobené elektřiny a dodaného tepla menším než 4,4. Ze zmíněných 39 mld. Kč většinu tvoří příjem daně od ČEZu, který na dani z neočekávaných zisků podle svého odhadu z listopadu 2023 zaplatil mezi 28 až 34 mld. Kč (.pdf, str. 6).

Odvod z nadměrných příjmů

Ministr Stanjura ve výroku současně zmiňuje „druhý nástroj,“ čímž zjevně naráží na povinnost platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce energií, která byla zavedená společně s windfall tax na podzim roku 2022. Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur.

V praxi výrobci elektřiny státu odváděli 90 % z příjmů nad určenou hranici. Tato hranice se ale lišila a odvíjela se od jednotlivých zdrojů produkce elektřiny. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie. Celkové příjmy z těchto odvodů za rok 2023 dosáhly 18,5 mld. Kč.

Závěrečné hodnocení

V souvislosti s růstem cen energií vláda v roce 2022 prosadila dvě mimořádná opatření, tzv. windfall tax neboli daň z neočekávaných zisků a odvod z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny. Díky windfall tax stát za rok 2023 vybral 39,1 mld. Kč a z druhého nástroje výnos činil 18,5 mld. Kč. Dohromady se tak jedná o 57,6 mld. Kč, tedy přibližně o 57 či 58 miliard korun, jak správně uvádí ministr financí Stanjura. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu za rok 2023. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádnými příjmy pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura tvrdí, že pokud nezapočítáme platby za obnovitelné zdroje, které stát plně hradil od října 2022 do konce roku 2023, celkové neočekávané náklady v roce 2023 převyšovaly neočekávané příjmy o zhruba 18–19 miliard korun.

Mimořádné náklady během energetické krize

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 mld. Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 mld. Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 mld. Kč. Dohromady tak na mimořádných výdajích stát vynaložil 76,1 mld. Kč (vše .pdf, str. 5).

Zisky z mimořádných opatření

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týkalo firem z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Nadměrný zisk těchto firem stát zdanil 60 % (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu přibude cca 85 mld. Kč. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“).

Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 mld. Kč. Mimořádné příjmy tak zaostaly za mimořádnými výdaji o 18,4 mld. Kč.

Závěr

Mimořádné výdaje v roce 2023 dosáhly 76,1 mld. Kč, zatímco mimořádné příjmy činily pouze 57,7 mld. Kč a byly tedy o 18,4 mld. Kč nižší. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura hovoří o předpokládaném rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu pro rok 2024. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádné příjmy jsou pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura v kontextu výroku tvrdí, že příjmy v tomto systému v roce 2024 převýší výdaje o přibližně 17 miliard korun, čímž se vyrovná negativní bilance z předchozího roku.

Mimořádné státní výdaje

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 miliardy Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 miliardy Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 miliardy Kč. Dohromady tak na mimořádné výdaje stát vynaložil 76,1 miliardy korun (vše .pdf, str. 5). 

Windfall tax

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týká společností z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Sazba daně činí 60 % a je aplikována na nadměrný zisk těchto firem jako přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob (.pdf, str. 4).

Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu za rok 2023 přibude cca 85 miliard. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 miliardy korun.

Vláda Petra Fialy předpokládá, že v roce 2024 do státního rozpočtu díky výběru windfall tax přibude 17 miliard korun (.pdf, str. 114–115 z 358). Zastropování cen energií přitom na letošní rok nebylo prodlouženo a s ostatními mimořádnými výdaji rozpočet nepočítá. Rozdíl mezi mimořádnými příjmy a výdaji tak dle plánu činí právě 17 miliard.

Dodejme, že podle původního návrhu mělo být toto mimořádné zdanění platné až do konce roku 2025. Ministr Stanjura ale v březnu sdělil, že v případě výběru plánovaných 17 mld. Kč za rok 2024 bude navrhovat zrušení systému již na konci tohoto roku. Své rozhodnutí vysvětloval tím, že předpokládaný zisk v letošním roce by vyrovnal ztrátu způsobenou mimořádnými výdaji v loňském roce.

Závěr

Rozpočet na rok 2024 tedy počítá s tím, že se díky dani z neočekávaných zisků vybere 17 miliard korun. Dotování cen energií pro koncové spotřebitele skončilo s rokem 2023 a v případě, že nenastanou žádné mimořádné výdaje, by mimořádné příjmy dle plánu měly být vyšší právě o 17 mld. Kč. Výrok ministra Stanjury proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o povinnosti platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny, která byla schválená v listopadu 2022. Podle něj vláda, respektive resort financí předpokládal, že díky němu do státního rozpočtu přibude 60–70 mld. Kč. Tento předpoklad se dle jeho vyjádření setkal s kritikou kvůli tomu, že byl příliš nízký.

Návrh odvodů z nadměrných příjmů a windfall tax

Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur. Česká republika skrze tento nástroj zavedla různé stropy podle způsobu, jakým se energie vyrábí. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie.

Tyto odvody z nadměrných příjmů z prodeje elektřiny www.zakonyprolidi.cz/cs/2022-365#f7477715">platily od prosince 2022 do konce roku 2023. Odvody se týkaly částek, které tvořily 90 % z rozdílu mezi prodejní cenou a stanoveným stropem. Takto získané finance chtěla vláda využít na kompenzace vysokých cen energií pro domácnosti.

V tomto ohledu je však nutné zmínit, že v době, kdy začínal platit odvodový nástroj, byla schválená také tzv. windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků. Ta, podle Ministerstva financí (MF), platí „pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv“. Kvůli podobnému zaměření obou nástrojů se jejich přínos do státní pokladny často spojoval.

Odhady přínosu do státního rozpočtu

Při představování windfall tax MF nejdříve uvedlo, že odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny do státního rozpočtu přinesou 15 mld. Kč (.pdf, str. 5). Společně s windfall tax měly tyto výnosy dosáhnout 100 mld. Kč. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela při projednávání energetického zákona na plénu Sněmovny ovšem uvedl, že vláda ze zavedení odvodů očekává příjem přibližně 80 mld. Kč. Stejné číslo obsahuje i návrh novely, kterou se toto opatření zavedlo (.pdf, str. 15 ze 48).

MF své odhady přínosu odvodu z nadměrných příjmů během roku 2023 upravovalo. V dubnu odhadovalo příjem do státního rozpočtu 12,3 mld. Kč, ale v srpnu tento odhad stoupl na 18,5 mld. Kč. V listopadu pak ministr Stanjura tvrdil, že inkaso za odvody z nadměrných příjmů společně s windfall tax bude kolem 60 mld. Kč, což se nakonec potvrdilo.

Kritika opatření

Obě zmíněná opatření mířila na mimořádné zisky firem a například podle Hospodářské komory docházelo ke dvojímu zdanění. Kritika se snášela také na to, že nebylo jasné, kdo by odvod z nadměrných zisků spravoval nebo na časovou platnost odvodů.

Ve smyslu, že předpoklady zisku, které ministerstvo očekávalo, jsou příliš nízké, se vyjádřil například Michal Šnobr, investor a poradce investiční skupiny J&T. Ten pro Seznam zprávy uvedl, že podle Stanjury se na kompenzaci zastropování cen energií pro spotřebitele díky windfall tax a odvodům z nadměrných zisků vybere 100 mld. Kč. Od energetických společností se ale podle Šnobra na základě propočtů mělo vybrat více peněz (video, čas: 9:09). Tato kritika se týkala obou nástrojů dohromady, nikoli pouze odvodů z nadměrných zisků.

Shrnutí

Při představení odvodů z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny odhadovalo MF jeho přínos na 15 mld. Kč. Schválený návrh už ale příjmy odhadoval na 80 mld. Kč. Odvody čelily kritice zejména kvůli obavám z dvojího zdanění a nejasnostem v implementaci. Poradce investiční skupiny J&T Michal Šnobr tvrdil, že odvody společně s windfall tax přinesou do státní kasy více, než se původně předpokládalo. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra financí jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy schválila zastropování cen energií pro domácnosti a firmy v říjnu 2022 s platností od začátku roku 2023. Hladina tohoto stropu byla pro nákup elektřiny určena na 6 000 Kč za megawatthodinu (MWh), pro nákup plynu pak na 3 000 Kč za MWh. Premiér Fiala na tiskové konferenci k nařízení o kompenzacích cen energií uvedl, že státní kasa na opatření vydá odhadem 130 miliard korun. Stejnou částku před schválením opatření zmínil i ministr financí Zbyněk Stanjura (video).

Do debaty o zastropování cen vstupovali např. ekonomičtí experti. Hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek v září 2022 uvedl, že bez nákladů na malé firmy, živnostníky, průmysl a veřejný sektor odhaduje zátěž zastropování na státní kasu na 172 miliard korun. Hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka předpokládal, že cena opatření převýší 200 miliard korun. Podobného názoru byl také hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, který odhadoval, že celkové náklady se „budou pohybovat realisticky spíše kolem 200 miliard ročně“.

Experti na energetiku ve veřejném prostoru konkrétní částku nezmiňovali. Pouze převážně zpochybňovali, zdali avizovaných 130 miliard korun bude opravdu stačit, případně se vyjadřovali k zastropování jako takovému. Analytik společnosti ENA Jiří Gavor také například řekl, že i přes zastropování se cena energií pro koncové zákazníky zvýší. Dodejme, že zatímco vláda na konci roku 2022 počítala s náklady až 170 miliard korun, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v té době hovořilo o 200 miliardách. Energetický regulační úřad (ERÚ) dokonce odhadoval náklady ve výši 242 miliard Kč.

Někteří experti v září 2022 předpokládali, že opatření nevyřeší vysoké ceny energií na trhu. Distributoři podle nich neměli kvůli kompenzacím motivaci energii zlevňovat – ekonom Michal Skořepa pak dokonce varoval, že bez konkurenčního tlaku na nízké ceny by distributoři mohli energie zdražit a využít tak státních dotací. Navzdory těmto odhadům ale začali dodavatelé energií už od začátku roku 2023 své ceny snižovat – někteří dokonce pod vládní cenový strop. Spolu s poklesem cen elektřiny a plynu se tak snížily i výdaje státu na jejich zastropování.

V září 2023 Fialův kabinet rozhodl, že cenový strop pro rok 2024 neobnoví. Platnost nařízení tak skončila s rokem 2023. Podle předběžného odhadu MPO z října 2023 náklady na zastropování cen energií stát vyšly přibližně na 50 miliard korun, což je méně, než kolik vláda původně předpokládala.

Závěr

Vláda Petra Fialy počítala s tím, že se náklady na zastropování cen energií vyšplhají na 130 miliard korun. Tomu ale rozporovali především ekonomičtí experti, kteří odhadovali, že výsledná částka bude mnohem vyšší. Ekonomové Peterka a Kovanda uvedli, že opatření přijde až na 200 miliard korun. Podle ERÚ se dokonce mělo jednat až o 242 miliard. Stát ale ve výsledku na toto opatření dle předběžného odhadu MPO vynaložil výrazně menší částku, konkrétně pouze 50 miliard korun. Ministr financí Stanjura má tak pravdu v tom, že skutečnost byla lepší, uvádí ovšem mírně nepřesné částky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová reaguje na dotaz moderátora, jestli má Visegrádská čtyřka (V4) pro zájmy Česka nějaký význam. V odpovědi naráží na proběhlé setkání této skupiny a uvádí, že se na něm dle ní odehrálo mnoho konfrontací, a i právě proto je důležité, že lídři jednotlivých zemí o vzájemných neshodách mluvili.

Proslov Roberta Fica

Slovenský premiér Robert Fico při příležitosti dvouletého výročí od zahájení ruské invaze na Ukrajině na svých sociálních sítích zveřejnil projev (video), ve kterém se věnoval tamní situaci. Zaměřil se především na kritiku západní vojenské pomoci Ukrajině a odmítl názor, že konflikt má jen vojenské řešení. Během několikaminutového proslovu z jeho úst zaznělo množství kontroverzních výroků, které si vysloužily kritiku od některých slovenských i českých politiků či médií.

Fico např. řekl: „Tato válka začala už v roce 2014 řáděním ukrajinských neonacistů.“ (video, čas 1:27). Zopakoval tak ruský narativ, že tzv. Euromajdan, tedy demonstrace, které vedly v roce 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče, byla řízena fašisty či neonacisty. Toto tvrzení, které šířili představitelé Kremlu nebo právě Janukovyč, ale bylo v minulosti vyvráceno několika zdroji. Samotný „Euromajdan“ pak vedl ke zvolení demokratické vlády. Právě domnělý fašismus na Ukrajině patří mezi hlavní témata ruské propagandy.

Ačkoliv na Ukrajině tehdy prokazatelně působily i krajně pravicové skupiny jako například polovojenský pluk Azov, je třeba zmínit, že neonacisté bojovali i v řadách proruských separatistů. Tato jednotka během dalších let nicméně prošla reformou a radikálů ve svých řadách se postupně zbavoval. To uvedl i analytik Michal Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky, podle kterého se Azov od extremistických členů očistil. Naproti tomu za Rusko, ve kterém žije početná komunita neonacistů, podle médií na Ukrajině bojuje množství sympatizantů extrémní pravice. 

Za jeden z důvodů ruského vpádu na Ukrajinu Fico označil i údajný slib NATO, že se nebude rozšiřovat dále na východ (video, čas 1:33). Tento závazek ale spojenci Rusku nikdy nedali. Domnělé ohrožení Ruska Severoatlantickou aliancí je opět jedním z typických narativů ruské propagandy.

O „démonizování“ ruského prezidenta Robert Fico kriticky hovořil již v úvodu videa, když uvedl, že „padlo rozhodnutí (ze strany Západu, pozn. Demagog.cz), že masivní podpora Ukrajiny – finanční i vojenská – spojená se sankcemi proti Rusku a falešným démonizováním prezidenta Ruské federace Putina, dostane Rusko na kolena“ (video, čas 0:36).

Další Ficova proruská vyjádření 

Podle slovenského politologa Grigorije Mesežnikova zaujímá Robert Fico proruský postoj již od roku 2014. V jeho vyjádřeních tak můžeme najít i další tvrzení šířená ruskou propagandou. Analytička Inna Polianska řadí mezi šest zásadních ruských narativů podrývajících suverenitu Ukrajiny tvrzení o zkorumpovanosti Ukrajiny či o tom, že je pouhým nástrojem ovládaným Západem. Přesně v tomto duchu hovořil v lednu 2024 i slovenský premiér, když uvedl, že „Ukrajina není suverénní, samostatná země, Ukrajina je pod absolutním vlivem Spojených států amerických“ a zároveň stát označil za „jednu z nejzkorumpovanějších zemí světa“.

Závěr

Robert Fico skutečně opakovaně šíří narativy typické pro ruskou propagandu. V projevu k příležitosti dvou let od zahájení ruské invaze na Ukrajině zároveň mluvil o „falešném démonizování“ Vladimira Putina ze strany Západu. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová v kontextu výroku kritizuje slovenského premiéra Roberta Fica za to, že podle ní opakuje tvrzení ruské propagandy. Poukazuje na to, že se dle jejího názoru na pokyn ruského prezidenta Vladimira Putina vraždí jeho političtí oponenti, a uvádí, že novinářka Anna Politkovská byla zabita v den Putinových narozenin. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zdali se její vražda opravdu udála v tento den.

Ruská novinářka a spisovatelka Anna Politkovská se narodila v rusko-ukrajinské rodině v New Yorku, kde její rodiče působili na diplomatických pozicích v Organizaci spojených národů. Žurnalistiku vystudovala v Moskvě a během druhé čečenské války zveřejňovala informace o lidech, kteří v Čečensku zmizeli. Kvůli kritickým článkům z této oblasti Politkovská čelila výhrůžkám smrtí.

Politiku Kremlu kritizovala i ve svých knihách, např. v díle s názvem „Putinovo Rusko“. V roce 2004 přežila pokus o otravu, když jí na palubě letadla byl podán čaj, po jehož vypití upadla do kómatu a byla převezena do nemocnice. Zastřelena byla 7. října 2006, tedy v den Putinových narozenin, ve výtahu svého domu.

V roce 2012 poslal moskevský soud do vězení bývalého policistu Dmitrije Pavljučenkova za to, že se na vraždě podílel zařízením novinářčina sledování. V roce 2014 pak bylo za vraždu odsouzeno dalších pět mužů, přičemž hlavním vykonavatelem měl být Čečenec Rustama Machmudov, pomáhat mu měli i jeho dva bratři. Za podíl na organizaci poslal soud do vězení i jejich strýce Loma-Aliho Gajtukajeva a také bývalého policistu Sergeje Chadžikurbanova. Ten byl předčasně propuštěn poté, co v řadách ruské armády bojoval na Ukrajině. Sám Machmudov obvinění, že by on či jeho bratři Politkovskou zavraždili, u soudu odmítal.

Dosud zároveň není jasné, kdo si vraždu Politkovské objednal. Podle odsouzeného Pavljučenkova za ni byli zodpovědní bývalý vůdce čečenských povstalců Achmed Zakajev a ruský miliardář a Putinův odpůrce Boris Berezovskij, hodnověrnost jeho prohlášení byla nicméně zpochybňována. Naopak příbuzní Politkovské a novináři podezřívali ruské tajné služby, nebo proruské čečenské vedení Ramzana Kadyrova. Podobný názor pak zastávali (The Corporation: Russia and the KGB in the Age of President Putin, str. 482) např. i historik Jurij Felštinskij a politolog a zároveň kritik Putina Vladimir Pribylovskij.

Závěr 

Novinářka Anna Politkovská, která kritizovala politiku Moskvy, byla opravdu zavražděna v den narozenin Vladimira Putina. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Olga Richterová v rozhovoru uvádí, že Piráti od roku 2018 prosazují zákon o manželství pro všechny tak, aby se nedělilo na manželství a partnerství. Dále však dodává, že podle Pirátů není šance, aby plné narovnání práv s jedním názvem prošlo Sněmovnou. Vysvětluje tím, proč Piráti přistoupili na kompromis přijatý na konci února, ačkoli dle ní budou nadále podporovat manželství pro stejnopohlavní páry v plném rozsahu. 

Piráti a manželství pro všechny

Soužití stejnopohlavních párů v Česku ke dni námi ověřovaného rozhovoru formálně upravuje pouze zákon o registrovaném partnerství, který platí od roku 2006. V červnu 2018 pak skupina poslanců z klubů ANO, Pirátů, ČSSD, KSČM, TOP 09 a STAN v čele s poslankyní Radkou Maxovou (ANO) předložila návrh zákona o manželství pro všechny (.pdf, str. 19–20 z 44). Mezi předkladateli bylo 17 z 22 tehdejších pirátských poslanců.

Tehdejší Babišova vláda poslanecký návrh ještě v červnu 2018 podpořila (.pdf), prvním čtením ve Sněmovně však prošel až v dubnu 2021 poté, co bylo jeho projednávání několikrát přerušeno. Proti zamítnutí předloženého návrhu hlasovali i všichni přítomní pirátští poslanci. Zamítnutí nakonec neprošlo a návrh zákona byl tak poslán k projednání sněmovním výborům. Do konce volebního období se dolní komora již nestihla k návrhu vrátit, čímž byl smeten ze stolu.

Návrh zákona o manželství pro všechny (.pdf, str. 27–28 z 54) znovu předložila skupina poslanců z ODS, TOP 09, ANO, Pirátů a STAN v červnu 2022. Za Piráty byla předkladatelkou právě Olga Richterová. Sněmovnou nakonec návrh 28. února 2024 prošel v upravené verzi, protože poslanci schválili jeden z pozměňovacích návrhů (.pdf, str. 29–30). Zákon, který míří do Senátu, by tedy měl pro stejnopohlavní páry zavést místo manželství pojem partnerství a nepovolit jim společnou adopci.

Závěr

Návrh zákona o manželství pro všechny byl tedy ve Sněmovně předložen celkem dvakrát. První, neúspěšný, návrh pocházel z června 2018. Druhý návrh do dolní komory doputoval v červnu 2022. Zákon pokaždé předkládala skupina poslanců napříč politickým spektrem. Mezi předkladateli byli v obou případech i pirátští poslanci. Ačkoli návrh zákona z roku 2022 nebyl nakonec schválen v původním rozsahu, podle předložené verze, na které se Piráti podíleli, mělo dojít k plnému narovnání práv. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.