Přehled ověřených výroků

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka reaguje na poznámku moderátorky, která tvrdí, že posunutí věku odchodu do důchodu je nejviditelnější a nejsledovanější změnou v rámci vládní důchodové reformy. Jurečka odpovídá, že tato úprava je pouze jedním z přibližně 12 opatření důchodové reformy, z nichž některá považuje za zajímavější.

Opatření vládní důchodové reformy

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni námi ověřované diskuze prošel prvním a druhým čtením.

Návrh důchodové reformy schválený vládou obsahoval následujících dvanáct opatření, což stojí i v důvodové zprávě (.pdf, str. 34 ze 330):

1. Jedním z nich bylo zvyšování věku odchodu do důchodu v návaznosti na naději dožití. V praxi se konkrétní výpočet důchodového věku pro lidi narozené po roce 1972 měl odvíjet od posledního známého údaje o naději na dožití, kterou zveřejnil Český statistický úřad v roce, kdy pojištěnec dosáhl věku 50 let (.pdf, str. 46 ze 330). Původní návrh také počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození.
2. Dalším opatřením byla úprava výpočtu nových důchodů, kdy se postupně mezi lety 2026 a 2035 měla snížit započítávaná částka z výdělků. Návrh počítal s tím, že se částka do takzvané první redukční hranice postupně sníží ze 100 na 90 procent a že úroveň započítaného procenta výpočtového základu za rok pojištění klesne z 1,5 procenta až na 1,45 procenta (.pdf, str. 65–66 ze 330). Důchody tak měly růst pomaleji.
3. Naopak minimální důchod se měl zvýšit, aby dosahoval 20 % průměrné mzdy. K této změně mělo dojít tak, že základní výměra důchodu zůstane na stejné úrovni a zásluhová část (neboli procentní výměra) se z původních 770 korun zvýší na 10 % průměrné mzdy (.pdf, str. 16).
4. Původní návrh obsahoval také možnost odejít dříve do důchodu pro pracovníky v náročných profesích nebo rizikových zaměstnáních (.doc, str. 9, .docx, str. 1). Plán počítal s tím, že se změna dotkne zaměstnanců ve čtvrté a částečně i třetí kategorii, kteří by mohli odejít do penze až o pět let dříve (.pdf, str. 153 ze 330). Zaměstnavatel by za ně zároveň platil vyšší odvody o pět procentních bodů.
5. Pracující důchodci by podle vládou schváleného návrhu nemuseli platit pojistné ve výši 6,5 % výdělku (.pdf, str. 66).
6. Jedna ze změn se měla dotknout také lidí, kteří odpracovali 45 let a odejdou do předčasné penze. Krácení jejich předčasného důchodu mělo být pouze poloviční (.pdf, str. 34, 91–92 ze 330).
7. Změny měly ovlivnit i podobu výchovného. Fialův kabinet v původním návrhu plánoval výchovné zachovat, ale s úpravami. Pro první a druhé dítě se výchovné mělo postupně snižovat, až by se u důchodů přiznaných po roce 2029 zcela zrušilo a zůstalo by jen pro třetí a každé další dítě v dosavadní výši 500 Kč (.pdf, str. 9, 70–72 ze 330). Návrh nově také upustil od valorizace výchovného (.pdf, str. 72–73 ze 330).
8. Výchovné za první dvě děti měl podle původního návrhu nahradit tzv. rodinný neboli fiktivní vyměřovací základ. Jeho zavedení by znamenalo, že by se důchod za dobu péče o první dvě děti vypočítával z průměrné mzdy v daném roce.
9. Vláda také navrhla, aby manželé nebo registrovaní partneři měli možnost sdílet své sociální odvody na důchod (.pdf, str. 10–12). Výsledná penze by se poté rozdělila.
10. Podle původního návrhu mělo dojít i k prodloužení doby pro obnovu nároku na vdovský a vdovecký důchod ze dvou na pět let (.pdf, str. 24).
11. Návrh počítal i s tím, že se sníží věk pro získání tzv. odloženého starobního důchodu. Ten se týká lidí, kteří nesplňují minimální dobu penzijního pojištění, a umožňuje jim tak důchod získat. Ti mají podle současného znění zákona nárok na přidělení penze až pět let po dosažení standardního důchodového věku mužů, pokud u nich pojištění trvalo alespoň 20 let. Dle návrhu by mohli nově čekat místo zmíněných pěti let jen dva roky (.doc, str. 5–6)
12. Posledním ze 12 opatření bylo to, že úspěšně dokončené doktorské studium mělo být hodnoceno jako náhradní doba pojištění (.pdf, str. 34, 93 ze 330).

Pro úplnost můžeme dodat, že ČTK na jaře 2024 psala o jedenácti opatřeních. Omezení výchovného a zavedení fiktivního vyměřovacího základu ale interpretovala jako jedno opatření.

Pozměňovací návrhy

Reforma v průběhu schvalování ve Sněmovně prošla změnami. V září se penzijní reformou zabýval Výbor pro sociální politiku, který poslancům doporučil, aby předložený návrh novely zákona přijali, zároveň v něm ale navrhl provést změny (.pdf). Jedna z úprav počítala s tím, že se důchodový věk nebude odvíjet přímo od naděje dožití, ale bude se zvyšovat vždy o jeden měsíc ročně – místo původních až dvou měsíců (.pdf, str. 1, 3).

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Skupina poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU‑ČSL) tehdy předložila návrh na zastropování růstu věku odchodu do důchodu (.docx). Lidé narození v roce 1989 a později by podle něj konkrétně odcházeli do penze nejpozději v 67 letech.

Další pozměňovací návrh Jana Jakoba (TOP 09) a Marka Bendy (ODS) zúžil skupinu zaměstnanců v náročných profesích, kteří mají nárok na dřívější odchod do důchodu (.docx). Předčasná penze se bude týkat pouze lidí ve čtvrté kategorii rizikových zaměstnání, zatímco původně na ni měli mít nárok i lidé ze třetí kategorie.

Poslanci důchodovou reformu schválili až po odvysílání námi ověřované diskuze. Některé pozměňovací návrhy se promítly do konečné podoby návrhu, ten však stále obsahuje stejný počet opatření (.pdf). Přehled původně plánovaných změn a úprav, které dolní komora nakonec přijala, uvádí následující tabulka.

Závěr

Důchodová reforma v podobě schválené vládou obsahuje dvanáct opatření, například zvyšování odchodu věku do důchodu navázané na dobu dožití, zvýšení minimálního starobního důchodu nebo snížení výpočtu budoucích penzí. Poslanci vládní koalice během projednávání návrhu na půdě Sněmovny podali pozměňovací návrhy, které prodlužují odchod do penze pouze o jeden měsíc ročně a zastropovali věk odchodu do důchodu na 67 letech. I přes úpravy původního návrhu má ale reforma stejný počet opatření. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka vysvětluje, proč je podle něj důležité reformovat důchodový systém. Uvádí, že bez reformy by výrazně narůstal schodek tohoto systému. Dále zmiňuje, že se v příštích letech zvýší počet důchodců, což zatíží také zdravotní systém. Závěrem dodává, že důchodovou reformu podle něj podporuje 75 % veřejnosti.

Co říká průzkum?

Jurečka zjevně naráží na průzkum agentury STEM, zveřejněného v červenci 2024, který se zabýval postoji veřejnosti k důchodovému systému. Z tohoto průzkumu vyplývá, že v květnu 2024 pouze 17 % dotazovaných považovalo důchodový systém za spravedlivý. 67 % pak souhlasilo s tvrzením, že „současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný a že Česká republika důchodovou reformu nezbytně potřebuje“.

Vyšší míra podpory důchodové reformy byla ve věkové skupině 18–29 let, kde s ní souhlasilo 75 % dotazovaných. Respondenti z dobře zajištěných domácností souhlasili ze 77 % a lidé s vysokoškolským vzděláním z 82 %.

Co se týče konkrétních způsobů, jak důchodový systém upravit, nejvíce respondentů podpořilo návrh, aby systém více motivoval lidi si na stáří částečně spořit – konkrétně šlo o 61 %. Pouze asi 20 % souhlasilo se zvyšováním věku odchodu do důchodu, nebo snižováním vyplácených důchodů. Postupné zvyšování důchodového věku je přitom jedním z bodů vládní důchodové reformy, kterou po odvysílání námi ověřované debaty schválila Poslanecká sněmovna.

Závěr

Podle průzkumu výzkumné agentury STEM s potřebou reformy důchodového systému souhlasí výrazná většina společnosti, byť o něco menší, než jakou uvádí Marian Jurečka. Jeho údaj je na hranici naší tolerance a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku mluví o budoucích deficitech důchodového systému a odvolává se při tom na blíže neurčenou makroekonomickou prognózu. Dokument podle něj predikuje, že schodek systému bude dosahovat 200 až 350 miliard korun ročně. Kvůli odhadovaným vysokým výdajům na penze pak Jurečka v debatě obhajuje nutnost důchodové reformy.

Současné výdaje na důchody

Deficit důchodového systému v roce 2023 podle Ministerstva financí dosáhl 72,8 miliard korun. Celkové výdaje na důchodový systém, včetně výdajů na správu, byly 692 mld. Kč a podle resortu tak přesahovaly 9 % hrubého domácího produktu (HDP). Podle Českého statistického úřadu samotné výdaje na výplaty starobních, invalidních a pozůstalostních důchodů činily 685 mld. Kč, což představovalo jednu třetinu státního rozpočtu.

Predikce důchodových výdajů

Podle nejnovějších dat Národní rozpočtové rady (NRR) ze září 2024 začnou výdaje na starobní důchody prudce narůstat po roce 2030 (.pdf, str. 28–30). Vrcholu podle predikce dosáhnou v roce 2064, kdy na ně stát vynaloží 11,1 % HDP (str. 33). NRR k tomu uvádí, že se náklady budou zvyšovat kvůli rostoucímu počtu seniorů a také vyšší úrovni starobních penzí (str. 29).

Podobný vývoj NRR předpokládá i v případě celkových výdajů na důchodový systém (.pdf, str. 33). Co se týče bilance příjmů a výdajů, podle odhadů NRR se budou schodky systému v nejbližších letech snižovat a v některých letech bude i v mírných přebytcích. Po roce 2031 už ale dojde k výraznému navýšení počtu důchodců, v této souvislosti později také k posunu systému do deficitů, které vyvrcholí v roce 2059, kdy bude deficit činit 3,5 % HDP (str. 33). NRR přitom své odhady odvíjí od současného nastavení důchodového systému, změny z důchodové reformy v tomto výpočtu nezahrnuje.

Obdobné údaje uvádí i Ministerstvo práce a sociálních věcí (.pdf, str. 73–74) ve své zprávě z června 2024. Resort odhaduje, že výdaje na důchody dosáhnou vrcholu těsně před rokem 2060, kdy budou činit 11,8 % HDP. Poté mají začít klesat, jelikož starobní důchody začnou pobírat lidé narození z populačně slabších ročníků (str. 74).

Veřejně dostupné dokumenty nicméně nezmiňují konkrétní částky, ve kterých by se deficit důchodového systému měl pohybovat. Seniorní analytik Národní rozpočtové rady Michal Hlaváček ve svém komentáři v říjnu uvedl, že pokud se nezvýší věková hranice pro odchod do důchodu, bude důchodový systém v deficitu až 3,5 % HDP. To podle něj odpovídá zhruba 280 miliardám korun v dnešních cenách.

Deficit důchodového systému

Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024, která byla ke dni vysílání debaty nejnovější, dosahuje HDP v letošním roce 7,96 bilionu Kč. Podle tohoto a podle výše zmíněných odhadů NRR tak můžeme spočítat, kolika miliard korun budou dosahovat schodky důchodového systému vyjádřené v současných cenách a v dnešní hodnotě HDP. V našich výpočtech tedy nebereme v potaz růst HDP v budoucích letech.

Jak je vidět v následujícím grafu, schodek se od roku 2035 bude prohlubovat. Na 200 miliard korun v dnešních cenách, které zmiňuje Marian Jurečka, se dostane okolo roku 2050. O přibližně pět let později dosáhne cca 250 mld. Nejvyšší deficit bude v roce 2059, kdy dosáhne 275 mld. Kč.

Nejnovější prognózy Národní rozpočtové rady a Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) tedy odhadují, že by bez reformy penzí deficit důchodového systému dosahoval 2,9 až 3,5 % HDP (.pdf, str. 33; .pdf, str. 75). Některé starší prognózy ale předpokládaly vývoj ještě horší. V minulé zprávě ze září 2023 NRR například odhadovala, že kolem roku 2060 bude deficit důchodového systému až 4,5 % HDP (.pdf, str. 29). Zjevně ještě na základě starších predikcí MPSV letos v září na jednom ze svých webů uvádělo, že bez reformy bude v roce 2050 schodek systému dosahovat 350 miliard Kč. Později ale toto číslo resort aktualizoval a místo něj už nyní zmiňuje pouze deficit 250 miliard.

Závěr

Predikce Národní rozpočtové rady uvádí výdaje na důchodový systém pouze v procentech HDP. Pokud ale vezmeme v potaz odhad HDP na letošní rok z makroekonomické predikce Ministerstva financí, deficity důchodového systému skutečně dosáhnou 200 až 250 miliard korun v dnešních cenách a současné hodnotě HDP. Nejvyšší schodek má podle odhadu činit 275 mld. Kč a ministr práce a sociálních věcí se tak částkou 300 miliard Kč vejde do naší standardní 10% tolerance. Aktuální prognózy už ale nepočítají s tím, že by deficity dosáhly 350 mld. Kč, výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v kontextu výroku tvrdí, že během projednávání návrhu důchodové reformy byl ochotný přistoupit na kompromisy. K tomu vláda podle něj přistoupila, když navrhla zpomalit růst věku odchodu do důchodu.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vysílání debaty prošel prvním a druhým čtením. Jednání o reformě provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování současné hranice 65 let.

Podle představitelů vládních stran jsou však tato opatření nutná především kvůli dlouhodobé neudržitelnosti současného důchodového systému. Pokud by byl současný systém zachován, podle MPSV by to znamenalo, že na jednoho důchodce by v roce 2050 připadali pouze dva lidé v produktivním věku, zatímco dnes je to 3,5 lidí. V roce 2000 to bylo 5 lidí. Na penze se zároveň v současné době podle resortu vynaloží téměř třetina peněz státního rozpočtu.

Pozměňovací návrhy

Původní návrh důchodové reformy, který vláda předložila Sněmovně, počítal mj. s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození (.pdf, str. 7, 14–15 z 330). Konkrétní navýšení se mělo podle návrhu odvíjet od tzv. naděje dožití pro daný ročník (.pdf, str. 178 z 330). Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nicméně už na konci srpna avizoval, že dojde k úpravám a věk odchodu do penze poroste pomaleji, a to o jeden měsíc ročně.

Sněmovní výbor pro sociální politiku poté v září přijal usnesení (.pdf), ve kterém poslancům doporučil, aby návrh důchodové reformy schválili, a to s úpravami, které výbor navrhl. Jednou z nich je právě prodloužení věku odchodu do penze pouze o jeden měsíc ročně (str. 1, 3). Podle návrhu výboru bude ještě v roce 2030 hranice odpovídat 65 letům, v roce 2040 by se mělo jednat o 65 let a deset měsíců (str. 1, 3). Tato úprava byla následně poslancům předložena jako pozměňovací návrh (.pdf, str. 1–2), o kterých Sněmovna hlasuje ve třetím čtení.

Během druhého čtení bylo ve Sněmovně předloženo několik dalších pozměňovacích návrhů jak z opozičních, tak vládních řad. Návrh (.docx) skupiny poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) například navrhl, aby došlo k zastropování růstu věku odchodu do důchodu na 67 letech, což by se s plánovaným růstem o jeden měsíc ročně týkalo ročníků narozených v roce 1989 a později.

Závěr

Fialova vláda prostřednictvím ministra práce a sociálních věcí Jurečky dříve skutečně řekla, že věk odchodu do penze poroste pomaleji, než původně navrhovala, a to o měsíc ročně namísto až dvou měsíců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v kontextu výroku říká, že je pro kompromis ohledně důchodové reformy schopný obětovat ledacos. Moderátorka se ho následně ptá, co konkrétního by byl z návrhu ochoten vypustit, načež Jurečka reaguje, že vláda ke kompromisu ohledně posunu důchodového věku už dříve přistoupila. Také uvádí, že před druhým čtením návrhu v Poslanecké sněmovně svou ochotu ke kompromisu deklaroval.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. Návrh následně zamířil k projednání do Poslanecké sněmovny, kde ke dni vysílání debaty prošel prvním a druhým čtením. První čtení proběhlo ke konci května 2024, druhé čtení na začátku října 2024.

Jurečka a hledání kompromisu

V březnu, tedy ještě před tím, než návrh schválila vláda, vyzývala Alena Schillerová k jednání o zásadních změnách v penzijní reformě, aby se po případné změně vlády po volbách nemusely znovu měnit. Předseda SPD Tomio Okamura na sociálních sítích napsal, že je hnutí o důchodech připraveno jednat.

Později v březnu se ministr Jurečka, zástupci opozičního hnutí ANO a prezident Petr Pavel sešli na Hradě, kde jednali o zvyšování věku odchodu penze a o důchodové reformě jako celku. Zástupci SPD se jednání nezúčastnili. Podle prezidenta Pavla mělo dojít ke shodě koalice a opozice ohledně prodlužování důchodového věku. To však hnutí ANO následně popřelo (video) a pozdější schůzku na Hradě odmítlo. Tento postoj kritizovalo i druhé opoziční hnutí SPD, které opět uvedlo, že je o reformě připravené jednat. Před plánovanou druhou schůzkou Petr Pavel řekl, že k ní SPD případně přizve – pozvání se přitom mělo odvíjet od „aktivity a iniciativy“ hnutí.

Ještě před tím, než svůj návrh předložil vládě, ministr Jurečka několikrát deklaroval, že je do druhého čtení připravený jednat o úpravách a bude se snažit nalézt s opozicí shodu. Na tiskové konferenci následující poté, co vláda na konci dubna návrh důchodové reformy odsouhlasila, Marian Jurečka znovu uvedl, že je „připraven, pokud dojde k nějaké změně pozice přístupu například ze strany hnutí ANO, do druhého čtení si klidně s nimi k jednacímu stolu sednout“. Zároveň zmínil, že je ochotný bavit se o případných konkrétních návrzích, které by hnutí představilo, a hledat řešení, na kterých by se obě strany shodly.

Na začátku července ministr práce a sociálních věcí v rozhovoru pro Novinky.cz připustil, že vládní koalice zvažuje na základě podnětů demografů upravit výpočet věku odchodu do penze. O týden později pro ČTK zdůraznil, že jejich argumenty bere v potaz, a zopakoval, že je připraven jednat o změnách do dalšího projednávání reformy ve Sněmovně – tedy do druhého čtení.

Ve svém vyjádření pro ČT ze začátku srpna 2024 (video, čas: 01:00) poté řekl, že návrhům České demografické společnosti i dalším návrhům naslouchá a je „připraven je zakomponovat do druhého čtení“. Na konci srpna už definitivně avizoval, že dojde k úpravám reformy a např. věk odchodu do penze poroste pomaleji, než vláda původně plánovala.

Návrh důchodové reformy v průběhu schvalování ve Sněmovně skutečně prošel změnami zmírňujícími původní záměry vlády. Jednou z těchto změn byla právě úprava důchodového věku, který se měl prodlužovat o dva měsíce ročně. Nakonec Fialův kabinet prostřednictvím pozměňovacího návrhu posun zmírnil pouze na jeden měsíc ročně. Ministr Jurečka o této změně mluvil jako o národohospodářském a společensko-sociálním kompromisu.

Závěr

Marian Jurečka o tom, že je až do druhého čtení připraven jednat o úpravách důchodové reformy, mluvil několikrát ještě před předložením návrhu vládě. Totéž opakovaně zmiňoval i po prvním čtení návrhu ve Sněmovně. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka reaguje na otázku moderátorky, jestli je ochotný najít kompromis ohledně důchodové reformy a co by případně obětoval, aby byla reforma schválena. Jurečka v odpovědi kritizuje, že opozice nenavrhla konkrétní úpravy, a dodává, že hnutí ANO důchodovou reformu v minulosti opakovaně slibovalo, ale neuskutečnilo ji.

Volební programy 

Ve volebním programu z roku 2013 hnutí ANO o důchodové reformě doslovně nepsalo, už tehdy ovšem slíbilo provedení řady změn penzijního systému. Chtělo upravit všechny tři pilíře a např. zavést separátní důchodový účet mimo státní rozpočet, zastavit automatické prodlužování věku odchodu do důchodu a navázat ho na dobu dožití nebo umožnit dřívější důchod lidem v rizikových zaměstnáních. O úpravě všech pilířů mluvil později Andrej Babiš například ve Sněmovně v roce 2015, kdy slíbil, že v budoucnu představí svůj vlastní návrh reformy penzijního systému.

V programu z roku 2017 (.pdf) hnutí ANO už explicitně slíbilo prosazení důchodové reformy (str. 27). Ta podle dokumentu měla stát mj. na oddělení důchodového systému a státního rozpočtu nebo na tom, že by výše důchodu nebyla závislá na výši odvodů a měnila by se automaticky v návaznosti na blíže neurčený statistický ukazatel.

Potřebu některých změn v penzijním systému hnutí ANO později zmiňovalo i ve volebním programu z roku 2021 (.pdf, str. 16). Slibovalo například, že zaměstnanci v náročných profesích budou moci do důchodu odejít dříve nebo navýšení penze o 1,5 % za každý odpracovaný rok navíc v důchodovém věku. Reforma celého systému v programu výslovně uvedena není.

Kniha

Marian Jurečka zmínkou o knize hnutí ANO zjevně naráží na knihy Andreje Babiše, které vydal v rámci kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny. V první knize „O čem sním, když náhodou spím“ z roku 2017 (.pdf) Babiš o důchodové reformě nepíše, slibuje jen zavedení penzijního systému, „který bude fungovat jako skutečné pojištění“ (.pdf, str. 58). Další plánovanou změnou bylo spuštění účtů, na kterých by lidé viděli, jak vysoký budou mít důchod. Dále naznačil změnu výpočtu věku odchodu do penze (str. 59).

Druhou knihu „Sdílejte, než to zakážou!“ (.pdf) tehdejší premiér Babiš vydal v roce 2021. V ní už doslova píše: „Musíme rozběhnout skutečnou důchodovou reformu, u které náš koaliční partner vůbec neřešil proveditelnost“ (.pdf, str. 210). Konkrétní změny ale v knize neuvádí.

Programové prohlášení vlády

Hnutí ANO bylo poprvé součástí kabinetu během vlády Bohuslava Sobotky, která do úřadu nastoupila v lednu 2014. V programovém prohlášení z února 2014 (.pdf) slibovala připravit novelu zákona o důchodovém pojištění s cílem upravit podmínky pro zvyšování důchodů (str. 6). Tím tehdy reagovala na změny důchodového systému prosazené během Nečasova kabinetu. Sobotkova vláda se dále zavázala k vytvoření odborné komise pro ukončení druhého pilíře (.pdf, str. 6). V dokumentu zároveň slíbila, že v budoucnu připraví „komplexní a vzájemně provázaný souhrn konkrétních návrhů na změny v důchodovém systému, které přinesou jeho dlouhodobě stabilní uspořádání“. Přímo o „důchodové reformě“ tehdejší prohlášení nepsalo.

Už samotná první vláda Andreje Babiše schválila první programové prohlášení v lednu 2018, ve kterém je slib uskutečnit důchodovou reformu výslovně zmíněn. Druhý Babišův kabinet pak schválil své programové prohlášení (.pdf) v červnu 2018. V něm je závazek vytvoření důchodové reformy uvedený jako jedna z priorit. Jejím ústředním bodem mělo být „oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem“ (.pdf, str. 1–⁠2). Vláda chtěla také zvýšit základní výměru penzí na 10 % průměrné mzdy, čímž chtěla zvýšit životní úroveň lidí s nízkými důchody (str. 8).

Vlády hnutí ANO a důchodová reforma

Sobotkova vláda, ve které hnutí ANO působilo, svou vlastní reformu penzí nepřipravila. Nevznikl ani výše zmíněný „komplexní souhrn návrhů“ na změnu důchodového systému, který vláda slíbila v programovém prohlášení. Během svého mandátu Sobotkův kabinet jen zrušil reformní kroky předchozí Nečasovy vlády, znovu zavedl strop věku odchodu do důchodu a upravil pravidla valorizace penzí (.pdf, str. 105–106). 

Ani Babišův kabinet důchodovou reformu nevypracoval. Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (SOCDEM) v prosinci 2020 pouze představila (video) návrh tzv. důchodové reformy, což byl soubor sedmi změn, které měly přispět ke „spravedlivým, srozumitelným a udržitelným“ penzím (.pptx, str. 5).

Tento návrh vycházel ze závěrů Komise pro spravedlivé důchody, která vznikla v lednu 2019. Vytvořena byla s cílem zajistit udržitelný důchodový systém, který by zaručoval „důstojné a spravedlivé důchody“. Reforma byla rozdělena do dvou pilířů (.pdf, str. 1) a jednou z plánovaných změn bylo např. zavedení základního důchodu ve výši 10 tisíc korun (.pptx, str. 6). První pilíř – zásluhová část – pak měl zůstat nezměněn. Odborníci se nicméně neshodli, jestli lze návrh označit za skutečnou důchodovou reformu.

Z návrhů důchodové komise se však nakonec zrealizovalo pouze výchovné, tedy příspěvek 500 Kč za každé vychované dítě, které poslanci schválili v létě 2021. Skutečnost, že tato vláda nestihne připravit důchodovou reformu, připustil i tehdejší předseda vlády Babiš při interpelacích ve Sněmovně už v září 2020.

Návrh navíc vyvolal množství kritiky ze strany opozice i vládního hnutí ANO. Například tehdejší ministryně financí Alena Schillerová přiznala, že soubor opatření nebyl projednán ani v rámci tehdejší vládní koalice. V březnu 2021 navíc uvedla, že „návrh z dílny MPSV je spíše souhrn parametrických změn“, který podle ní neřeší dlouhodobou udržitelnost a financování důchodového systému. „Naopak představuje další zhoršení udržitelnosti systému a zvýšení jeho závislosti na zdrojích státního rozpočtu,“ dodala.

Shrnutí

Ve svém předvolebním programu v roce 2013 hnutí ANO ještě neslibovalo výslovně „penzijní reformu“, už tehdy se ovšem zavázalo provést rozsáhlé úpravy všech pilířů důchodového systému. V roce 2015 přislíbil předložit návrh reformy sám Andrej Babiš. Vytvoření důchodové reformy poté hnutí ANO výslovně slíbilo ve svém volebním programu v roce 2017 a v následujícím roce také ve dvou programových prohlášeních vlády. Babiš později nutnost důchodové reformy zmiňoval např. i ve své knize, kterou vydal v roce 2021.

Přestože se Babišova vláda k provedení reformy penzijního systému zavázala, během svého působení ji neuskutečnila. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém příspěvku na sociální síti X upozorňuje na výši plánovaných výdajů na vědu, výzkum a inovace, které vláda vyčlenila v rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2025 (.pdf, str. 147 z 358).

Podporu výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje.

Při rozboru výdajů státního rozpočtu je třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů. Na to ve svém komentáři upozorňuje i ekonom Dominik Stroukal. Lepší představu o reálných výdajích poskytuje také srovnání výdajů v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), o čemž mluvil ekonom a šéf institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich.

Návrh rozpočtu na rok 2025 počítá s výdaji na VaVaI ve výši 51,6 mld. Kč, z toho 43,3 mld. Kč bude z národních zdrojů (.pdf, str. 45). Jak ukazuje následující graf, za období posledních deseti let jde o nejvyšší nominální částku. Nelze ale určit, jak vysoké budou skutečné celkové výdaje na konci tohoto roku, a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2023 původně počítal s tím, že celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace dosáhnou 49,5 mld. Kč (.pdf, str. 30). Skutečná částka ale nakonec byla ve srovnání s tou rozpočtovanou nižší, podobně jako v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64). V letech 2020, 2019 a 2018 (vše .pdf, str. 38) byly skutečné výdaje naopak vyšší než původní plán.

Pokud vládou vyčleněnou částku vyjádříme v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) a vyjdeme z odhadů HDP podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 28), výdaje na VaVaI na rok 2025 představují 0,61 % HDP. To je s výjimkou roku 2024 nejméně za posledních 10 let, jak je vidět v grafu níže.

Pokud bychom výdaje na VaVaI pro rok 2025 vyjádřili v cenách roku 2021 (.pdf, str. 3), dostaneme reálné výdaje ve výši 38,7 mld. Kč. To je méně než například v letech 2017 až 2022.

Závěr

Částka 51,6 mld. Kč, kterou vláda pro příští rok vyčlenila na výzkum, vývoj a inovace, je nominálně nejvyšší za posledních několik let. Při zohlednění inflace a v poměru k českému HDP jde však o jedny z nejnižších výdajů za posledních 10 let. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

V září 2024 schválila Fialova vláda návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s výdaji na školství ve výši necelých 291 mld. Kč (.pdf, str. 34 z 358). Jak lze vyčíst z grafu níže, nominální výdaje na školství byly v minulosti opravdu nižší.

Při rozboru výdajů státního rozpočtu je ale třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů.

Pokud tedy vezmeme v potaz inflaci, situace je odlišná. Např. v původně prosazeném návrhu rozpočtu na rok 2020 dosáhly výdaje na školství nominální výše 226,47 mld. Kč, byly tedy nižší než v navrhovaném rozpočtu na příští rok. Při započítání míry inflace za předchozí roky a za rok letošní, jak ji vyčísluje srpnová makroekonomická predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 3), ale v návrhu rozpočtu na rok 2020 výdaje na školství reálně činily 306,71 mld. Kč. Reálné výdaje byly vyšší i v roce 2021, jak je vidět na následujícím grafu.

Podobná situace nastává také tehdy, když srovnáme konečné výdaje na školství ze státních závěrečných účtů. V tomto případě jsou nominální výdaje plánované na příští rok také historicky nejvyšší. Reálné výdaje ale byly vyšší v letech 2020 i 2021.

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na školství v roce 2025 měl činit 3,47 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), podíl výdajů byl vyšší v několika posledních letech, a to konkrétně 2019 až 2023.

Závěr

Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na školství, a to skoro 291 mld. Kč. Reálné výdaje ale byly vyšší v rozpočtech pro roky 2020 a 2021. Při srovnání výdajů v poměru k HDP dosahovaly vyšších hodnot výdaje z let 2019 až 2023. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako zavádějící.

Premiér Petr Fiala zjevně naráží na výdaje určené pro Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), jehož hlavním účelem je poskytovat finance na výstavby, modernizace, opravy a údržby silnic a dálnic. Kromě toho zajišťuje finance i pro železniční dráhy a některé vodní cesty. Právě pro tento fond vláda na příští rok vyčlenila výdaje ve výši cca 160 miliard korun (.pdf, str. 5 ze 74). Pro srovnání můžeme uvést, že v rozpočtu na příští rok je pro Ministerstvo dopravy alokováno necelých 140 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 358).

Rozpočet SFDI

SFDI vznikl v roce 2000 a je v působnosti právě Ministerstva dopravy. Jeho příjmy tvoří například poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic, podíl z výnosu spotřební daně z minerálních olejů nebo dotace z rozpočtu resortu dopravy. Návrh rozpočtu fondu sestavuje sám SFDI a prostřednictvím ministra dopravy ho následně předkládá vládě. Ta v něm může případně provést změny a návrh předkládá ke schválení Poslanecké sněmovně současně s návrhem státního rozpočtu.

Pro příští rok vláda na SFDI vyčlenila již zmíněných 160 mld. Kč (.pdf, str. 5 ze 74). Jedná se zatím o navržený rozpočet, jelikož jej Poslanecká sněmovna ke dni zveřejnění Fialova tweetu neschválila. Jak je vidět na následujícím grafu, jde historicky o nejvyšší nominální výdaj.

Údaje z let 2001 a 2002 se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Z celkové výše státního rozpočtu např. v roce 2000, která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší výdaje na SFDI dnešní výše nedosahovaly.

Reálné výdaje a poměr k HDP

Výdaje rozpočtu je ale nutné porovnávat také v reálné hodnotě, kdy se nominální hodnoty upraví o inflaci. Když vezmeme v potaz míru inflace pro předchozí roky a míru inflace, kterou pro rok odhaduje Ministerstvo financí v srpnové makroekonomické predikci (.pdf, str. 3), částka vyčleněná na příští rok už není rekordní. Výdaje, se kterými původně počítal rozpočet SFDI pro rok 2021, byly totiž při přepočtu do cen letošního roku vyšší a dosahovaly reálné hodnoty 166 mld. Kč. Zároveň byly vyšší i reálné výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Po přepočtu konkrétně přesahovaly hranici 163 mld. Kč.

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice měl v roce 2025 činit 1,91 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), vyšší podíl skutečných výdajů v minulosti nastal v letech 2008, 2009, 2015, 2020 a 2021. Nepatrně vyšší byly výdaje na SFDI v tomto srovnání také v roce 2010.

Závěr

Nominální výdaje na Státní fond dopravní infrastruktury jsou pro příští rok opravdu nejvyšší v historii. Pokud ale porovnáme reálné výdaje, o rekord už se nejedná. Při přepočtu na reálné hodnoty totiž byly vyšší výdaje, se kterými původně počítal rozpočet pro rok 2021, a také výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Ve srovnání v poměru k HDP byly výdaje na SFDI vyšší v několika minulých letech. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nebyla ohrožena stabilita eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňuje, podle Konvergenční zprávy by se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). I tak ale v dlouhodobém výhledu „existují jisté obavy ohledně udržitelnosti konvergence cenového vývoje v České republice“.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota podle Konvergenční zprávy je pro úrokové sazby nastavená na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňuje, protože úroveň dlouhodobých sazeb od června 2023 do května 2024 byla v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Ke dni vydání Konvergenční zprávy se ERM II účastnil pouze bulharský lev. Česká republika do tohoto mechanismu zapojena nebyla a nedodržela tak podmínku účasti v tomto systému. S korunou se pouze obchodovalo v režimu plovoucího kurzu a během posledních deseti let oproti euru posílila o 9,3 % (.pdf, str. 88). Směnný kurz vůči euru během dvouletého období mezi červnem 2022 a červnem 2024 vykázal „relativně vysokou míru volatility“ (str. 69), kdy se od původní hodnoty zvýšil až o 5,9 % a naopak klesl až o 3 % (str. 88).

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky podle Konvergenční zprávy dosáhl v roce 2023 úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný a na ČR se tak nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku (.pdf, str. 69). Komise předpokládá, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu o stabilitě a růstu (který je závazný pro členy eurozóny), Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 % a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhové kritéria „zužuje“.

Závěr

Česká republika podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 nedodržuje všechna maastrichtská kritéria. Splňuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Ačkoli byl český schodek vyšší než referenční hodnota, Evropská komise jej nepovažuje za nadměrný a předpokládá, že se bude snižovat.

Cenovou stabilitu už ale Česko nesplňuje, jelikož průměrná roční míra inflace v květnu 2024 podle HICP dosáhla 6,3 % a překročila tak referenční hodnotu. U kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II. Příspěvek Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.