Přehled ověřených výroků

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš odpovídá na otázku o návrhu zákona o podpoře bydlení, který letos v červnu schválila vláda (.pdf). Právě v této spojitosti uvádí, že problém udržet si stávající bydlení může u nás mít až 1,6 milionu lidí. Podle Bartoše je proto potřebné, aby existoval nástroj mimo klasický sociální systém, který bude lidem pomáhat tyto situace řešit.

Zákon má za cíl zabránit dalšímu zhoršování bytové nouze a pomoci především rodinám s dětmi a seniorům, kteří jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) nejvíce ohroženi ztrátou běžného bydlení. Součástí zákona je vytvoření sítě kontaktních míst, kde by lidé mohli získat rady a podporu ohledně udržení nebo nalezení bydlení (.pdf, str. 84, 107 ze 466). Dalším opatřením je zavedení dobrovolného systému garancí pro soukromé majitele bytů, který je má motivovat k pronájmu bytů lidem v bytové nouzi (.pdf, str. 257–258 ze 466).

Ohrožení bytovou nouzí

MMR ve své tiskové zprávě informovalo, že bytová nouze v Česku ohrožuje až 1,6 milionů lidí. Takové číslo se objevovalo i v médiích, která o schválení zákona psala. Podobně mluví také důvodová zpráva k návrhu zákona, podle které je ve skupině lidí „ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení“ přibližně 1,6 milionu osob (.pdf, str. 85–86 ze 466).

Počet domácností, které se nachází v bytové nouzi nebo jsou jí ohrožené, rozebíralo MMR také v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) (.doc, str. 13, 17–18, 141–147). Ministerstvo při svém výpočtu využívalo data z šetření Příjmů, výdajů a životních podmínek domácností (SILC), které vypracoval Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2022, data ČSÚ o růstu inflace a data České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) o výši důchodů.

Zpráva RIA na základě těchto dat uvádí, že se v Česku nachází téměř 154 000 osob už přímo v bytové nouzi (.doc, str. 13, 18). Do této definice spadají lidé bez domova, v krátkodobých ubytovnách, v přechodném bydlení či v nevyhovujících podmínkách (str. 12–13). Dokument dále mluví právě o skupině obyvatel ohrožených bytovou nouzí, kam patří zejména lidé, kteří na bydlení vynakládají velkou část svých příjmů nebo nemají dostatek peněz na platby za energie (str. 17–18).

Zpráva rozděluje obyvatele ohrožené bytovou nouzí do tří kategorií (.doc, str. 17–18, 141–145), jak shrnuje i následující tabulka. Absolutní počet uvádí, kolik osob se celkově s daným problémem potýká, přičemž jeden člověk může čelit více problémům najednou. Z toho důvodu je pak ve čtvrtém sloupci každá osoba započítána tak, aby byla pouze v jedné z kategorií. Podle těchto výpočtů MMR je v Česku bytovou nouzí ohroženo přibližně 1,56 milionu lidí (.doc, str. 17–18, 141, 143 a 144).

Závěr

Podle Ministerstva pro místní rozvoj, které při svém výpočtu vycházelo z dat Českého statistického úřadu a částečně také z dat České správy sociálního zabezpečení, je bytovou nouzí ohroženo skoro 1,6 milionu lidí. Tato skupina zahrnuje domácnosti ohrožené ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení. Výrok Ivana Bartoše tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na kritiku týkající se problémů se spuštěním digitálního stavebního řízení, konkrétně na stížnosti úředníků, že neměli dostatek času se na digitalizaci připravit. Bartoš tvrdí, že od loňského prosince probíhalo školení úředníků, i když podle jeho slov o něj „mohl být větší zájem“. Právě poté zmiňuje, že v týdnu před rozhovorem bylo v systému stavebního řízení přihlášených 2 700 úředníků. Zjevně tedy mluví o týdnu před samotným spuštěním systému, které proběhlo dva dny před zveřejněním rozhovoru, a o počtu úředníků přihlášených do testovacího, školicího režimu.

Digitalizace stavebního řízení

Digitalizace stavebního řízení je součástí nového stavebního zákona, který pro běžné stavby nabyl účinnost v pondělí 1. července 2024. Zákon například stanovuje pevnou lhůtu 30 dnů pro vydání povolení u jednoduchých staveb, jako jsou rodinné domy. Nově se má rozhodnout o umístění a povolení stavby v jednom řízení namísto dvou. Občané také podle nového zákona nebudou muset k žádosti přikládat závazná stanoviska jednotlivých orgánů, jako jsou památkáři nebo hasiči, protože si stavební úřad dokumenty od dotyčných orgánů vyžádá sám.

Nový stavební zákon zavádí digitalizaci stavebního řízení na více úrovních. Pro komunikaci mezi stavebními úřady a občany slouží Portál stavebníka, k jehož spuštění došlo 1. července. Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) tento portál obsahuje veškeré informace o stavebním řízení a formuláře pro podávání žádostí o povolení stavby a umožňuje sledovat probíhající stavební řízení.

Pro zaměstnance stavebních úřadů a dalších orgánů podílejících se na stavebním řízení vznikl Informační systém stavebního řízení (ISSŘ), který má sloužit úředníkům ke správě celého řízení a ke komunikaci mezi jednotlivými orgány. MMR už v roce 2023 uvádělo (.pdf, str. 6), že plánuje proškolit úředníky ohledně práce s ISSŘ. Některé stavební úřady ještě na jaře 2024 školení kritizovaly a zmiňovaly, že jsou nedostatečná.

Spuštění systému digitálního stavebního řízení 1. července provázela řada problémů. V Brně a na dalších místech se například úředníci do systému nemohli přihlásit kvůli přetížení. V Praze měli úředníci problém s tím, že mohli upravovat podání i z jiných úřadů. Některá místa také hlásila potíže s nastavením přístupových práv do systému. Radnice kritizovaly i nedostatečné proškolení, protože podle nich manuál k systému dostaly tři dny před spuštěním.

Zapojení úředníků do systému

Počet úředníků, kteří byli zapojeni do systému digitálního stavebního řízení v týdnu před jeho spuštěním (od 24. do 30. června) se nám z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. V pondělí 1. července bylo přímo do ISSŘ přihlášeno podle MMR 4 500 úředníků.

Počet 2 700 úředníků, o kterém mluvil Ivan Bartoš, zmiňoval později i náměstek na Úřadu vlády a bývalý pirátský poslanec Ondřej Profant. Podle něj se „do testovacího prostředí“ ISSŘ přihlásilo právě 2 700 úředníků.

S dotazem o počtu úředníků v ISSŘ v týdnu před spuštěním jsme se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj. Resort v odpovědi potvrdil, že v daném týdnu bylo do „školicího prostředí ISSŘ“ přihlášeno 2 700 úředníků. „Zdrojem informace o počtu přihlášených úředníků je dodavatel – společnost InQool,“ upřesnilo MMR. Z těchto důvodů tak výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v kontextu výroku mluví o digitalizaci a implementaci nového stavebního zákona, který ve svém plném znění začal platit 1. července. Reaguje na dotaz ohledně toho, co říká na stížnosti úředníků, kteří podle svých slov neměli čas se na digitalizaci dostatečně připravit.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630). 

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

Současná vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Poslanecká sněmovna schválila novelu stavebního zákona v březnu 2023, o dva měsíce později získal návrh souhlas Senátu a také jej podepsal prezident. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru zmiňuje, že od vstupu do vlády slýchá, že se Piráti „ztrácejí“. Dodává, že voliči si to nemyslí, a odkazuje se přitom právě na průzkumy, ve kterých jsou prý Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. V našem odůvodnění se proto zaměříme na vývoj výsledků průzkumů, které publikují výzkumné agentury.

Volební průzkumy

Sněmovní volební modely – tedy vyčíslení předpokládaného výsledku voleb, které by se konaly v době průzkumu – pravidelně zveřejňuje například agentura Median. Nejnovější model dostupný ke dni debaty pochází z letošního května a shrnuje data za duben (.pdf). Data v grafu, sesbíraná mezi loňským červnem a letošním dubnem, ukazují, že Piráti mají z vládních stran dlouhodobě druhé nejvyšší preference (.pdf, str. 8). Ve většině těchto průzkumů Medianu by jim dalo hlas 10–12 % lidí, kteří by pravděpodobně přišli volit. Předstihuje je pouze ODS, kterou by volilo přibližně 12–15 % respondentů.

Také v případě průzkumů agentury STEM jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Ačkoliv by je v letošním červnu volilo pouze 8,7 % lidí, v předchozích šetřeních dosahovali přibližně 10–11 %, tedy výsledku, který zmiňuje Ivan Bartoš.

Volební modely zpracovává i agentura Kantar. Také podle ní jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Z následujícího grafu vyplývá, že by jim svůj hlas odevzdalo přibližně 9–11 % voličů, pouze v září 2023 by pro ně hlasovalo jen 8,5 % respondentů.

Závěr

Z průzkumů výzkumných agentur Median, STEM a Kantar vyplývá, že Piráti jsou dlouhodobě – přinejmenším od začátku roku 2023 – druhou nejsilnější vládní stranou. Více respondentů by dalo hlas pouze ODS. Piráty by stabilně volilo cca 9–11 % voličů. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na otázku redaktorky, jestli si voliči na základě výsledku evropských voleb nepřejí jiné Piráty než ty, které reprezentuje právě Bartoš. Ten v odpovědi mluví o tom, že pirátské působení ve vládě lidé posuzují kladně, což podle něj dokazují i průzkumy, ve kterých jsou on a ministr zahraničí Jan Lipavský hodnoceni jako nejdůvěryhodnější vládní politici.

Důvěra v politiky

Průzkum důvěry vůči členům vlády a některým dalším vrcholným politikům provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Poslední šetření probíhalo od konce letošního ledna přibližně do poloviny března a centrum výsledky zveřejnilo na začátku dubna (.pdf).

Jak je vidět v následující tabulce, v případě členů vlády nejvíce účastníků průzkumu důvěřovalo Ivanu Bartošovi (28 %) a po něm Janu Lipavskému (24 %). CVVM do svých výsledků zahrnuje i tzv. index důvěra/nedůvěra, který představuje rozdíl mezi kladným a záporným hodnocením (.pdf, str. 2). Všichni hodnocení vládní politici přitom mají index negativní, což znamená, že jim více lidí nedůvěřuje, než důvěřuje.

Výrazné procento respondentů vyjádřilo nedůvěru právě i Bartošovi a Lipavskému. U Ivana Bartoše to bylo celkem 60 % dotázaných, předseda Pirátů se tak stal hned čtvrtým členem vlády s nejvyšší nedůvěrou.

Svou roli při porovnávání politiků podle procent důvěry a nedůvěry hraje i to, jak moc jsou členové vlády mezi respondenty známí. O co vyšší je totiž procento dotázaných, kteří politika neznají, o to menší je pak procento lidí, kteří dále mohou vybírat z možností „důvěřuji“, „nedůvěřuji“ nebo „nevím“.

Menší známost politika tak vede k tomu, že získává menší procento jak důvěry, tak nedůvěry. To lze vidět zejména u méně známých ministrů při Úřadu vlády (mezi kterými byla v době šetření i Helena Langšádlová). Například ministr pro legislativu Michal Šalomoun by nemohl získat větší procento důvěry než Ivan Bartoš, ani pokud by mu důvěřovali všichni lidé, kteří ho v průzkumu znali. Ministru Bartošovi tedy sice důvěřuje největší procento ze všech respondentů, avšak z těch, kteří ho znají, mu důvěřuje menší podíl než u Martina Kupky a Marka Výborného.

Závěr

V nejnovějším šetření Centra pro výzkum veřejného mínění lidé nejčastěji řekli, že důvěřují ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi a následně ministru zahraničí Janu Lipavskému. Zároveň k nim ale velké procento respondentů vyjádřilo nedůvěru – Bartošovi konkrétně 60 % dotázaných. Předseda Pirátů se tak zařadil také mezi členy vlády s největší nedůvěrou, kdy obsadil čtvrtou pozici. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích.

Korespondenční hlasování v zemích OECD

Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery.

Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní.

Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26).

Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením.

Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu.

Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku.

Závěr

Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně ODS Renáta Zajíčková v kontextu výroku reaguje na kritiku Karly Maříkové z SPD, že vládní koalice při debatě o zavedení korespondenční volby nenaslouchala argumentům opozičních poslanců. Zajíčková uvádí, že se uskutečnilo několik schůzek, na kterých poslanci z vládních stran opozici vyslechli. Dále uvádí, že jednání na půdě Sněmovny trvala dohromady skoro sto hodin, což pokládá za dostatečný prostor pro vyjádření názorů.

Jednání ve Sněmovně

Dolní komora o návrhu novely zákona o správě voleb, který pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně, jednala od ledna letošního roku. Lednové první čtení trvalo šest dnů a skončilo až poté, co koalice stanovila pevný čas hlasování. Po zhruba 63,5 hodinách diskuze návrh prvním kolem prošel a byl přikázán výborům k projednání (.pdf).  

Druhé čtení proběhlo v květnu, kdy poslanci jednali o pozměňovacích návrzích (.pdf). Hnutí SPD během něj prosazovalo zamítnutí celého návrhu, které se v tomto bodě standardně může navrhnout, ale hlasuje se o něm až ve třetím čtení. Květnová debata trvala přibližně 20 hodin.

Závěrečné třetí čtení v červnu přineslo po zhruba 12,5 hodinách již definitivní schválení návrhu, když pro jeho přijetí hlasovalo 92 poslanců. Poslanecká sněmovna na základě návrhu vládního tábora opět určila pevný čas hlasování, a ke slovu se tak nedostalo 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty.

Závěr

Poslanci se návrhem novely zákona o správě voleb skutečně zabývali skoro sto hodin, konkrétně šlo o 96 hodin čistého času. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Karla Maříková v debatě mluví o legislativním návrhu na zavedení korespondenční volby ze zahraničí, který předložila skupina poslanců, nikoli vláda, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle Maříkové se Fialova vláda obávala toho, jak by klasický legislativní proces dopadl, kdyby jím prošel i aktuální návrh. V této souvislosti poslankyně zmiňuje, že předchozí návrhy na zavedení poštovního hlasování u Legislativní rady vlády (LRV) neuspěly.

Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů

Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). Jednou z odlišností je úloha Legislativní rady vlády – poradního orgánu vlády, který se skládá ze zhruba 30 odborníků a jemuž předsedá jeden z ministrů.

• V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá kabinetu.
  
  Zároveň je upravený návrh předložen i Legislativní radě vlády, která ho poté projednává a vydá k němu své vlastní stanovisko (.pdf, str. 12–13). Také má možnost ministerstvu dokument vrátit zpátky s požadavkem, aby návrh ještě dále upravilo.
   
• U poslaneckých a dalších nevládních návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23–24), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). Nejedná se tedy o klasické připomínkové řízení.
  
  Legislativní pravidla vlády u nevládních návrhů nestanovují, že by je měla projednávat přímo LRV, jako je tomu u návrhů vlády. Pravidla tak ani nezmiňují, že by rada k nevládním návrhům vydávala své vlastní stanovisko nebo připomínky. Roli zde hraje jen předseda LRV, jehož úkolem je požádat ministerstva a další orgány o vyjádření a následně připravit „návrh stanoviska vlády“ (.pdf, str. 23–24).

Minulé návrhy na zavedení korespondenční volby

Korespondenční hlasování se v minulosti pokoušela zavést řada návrhů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně. Jen jeden z nich předložila vláda, konkrétně Paroubkův kabinet, který chtěl v roce 2005 umožnit hlasování poštou ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu (.pdf, str. 4, 25 z 51). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, jak se k návrhu stavěla Legislativní rada vlády, a návrh není dohledatelný ani ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP). Dolní komora se k návrhu později nedostala a jeho projednávání tehdy skončilo spolu s koncem volebního období.

Kromě výše uvedeného návrhu web Poslanecké sněmovny zařazuje do kategorie „korespondenční hlasování“ už jen vládní návrh z roku 2021, který se ovšem odvolení poštou vůbec netýkal (.pdf). Zabýval se pouze zvláštními způsoby hlasování v souvislosti s pandemií covidu-19 ve volbách do Sněmovny v říjnu 2021, kdy umožnil odvolit také osobám s nařízenou karanténou nebo izolací (.pdf, str. 16 z 50).

Podle záznamů v digitální knihovně VeKLEP v minulém volebním období návrh na zavedení korespondenční volby připravilo také Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (.doc). K němu se Legislativní rada vlády vyjádřila, když doporučila návrh upravit na základě svých připomínek (.pdf, str. 5–6, .doc). Samotnou korespondenční volbu ale neodmítala (.pdf) a návrh zákona jako celek doporučila vládě schválit (.doc, str. 6).

V dalších případech, kdy návrhy předkládali poslanci nebo Senát, se Legislativní rada vlády k navrhovaným změnám nevyjadřovala. Připomínky k nim zpravidla měly kraje, ministerstva, či případně další instituce jako Český statistický úřad.

Závěr

Legislativní rada vlády tedy podává stanoviska pouze k vládním návrhům zákonů. V případě návrhu Paroubkova kabinetu z roku 2005 jsme stanovisko rady ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali. K návrhu Ministerstva vnitra pod vedením Jana Hamáčka sice Legislativní rada vlády měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně Karla Maříková (SPD) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Odpovídá na dotaz moderátora, zdali se neobává, že tato změna může znamenat horší výsledky pro SPD. V této souvislosti tvrdí, že volební obvody bude vybírat Ministerstvo zahraničí, což v kontextu výroku kritizuje.

Návrh korespondenční volby

Poslanecká sněmovna zmíněný návrh novely schválila v červnu 2024 a normu dostane k projednání ještě Senát. Pakliže úspěšně projde legislativním procesem, bude se možnost korespondenčního hlasování týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46).

Podle návrhu novely nebude hlasování poštou zavedené plošně, ale jen v obvodech. které vyhláškou stanoví Ministerstvo zahraničí (.pdf, str. 5, 11, 24 ze 46). Jejich určení bude vycházet z „dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území“ (.pdf, str. 4).

Poslankyně Lucie Potůčková (STAN), jedna z předkladatelů novely, odhadla, že případné odepření korespondenční volby některým obvodům bude výjimečné. To stojí i v důvodové zprávě, podle které nebude volba poštou umožněna v oblastech, kde není možné zajistit doručení nezbytných písemností, a to např. kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu (.pdf, str. 24 ze 46).

Závěr

Poslankyně Karla Maříková správně uvádí, že rozhodnutí o tom, ve kterých územních obvodech v zahraničí bude korespondenční volba občanům umožněna, bude náležet Ministerstvu zahraničí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně hnutí SPD Karla Maříková říká, že vládní pětikoalice označuje zavedení korespondenční volby za jednu ze svých priorit. Kritizuje, že návrh novely Sněmovně předložili poslanci, nikoliv Fialův kabinet. Pokud by podle ní byla korespondenční volba skutečná priorita, očekávala by, že návrh zákona bude podaný jako vládní návrh.

Hlasování poštou jako priorita

Vláda Petra Fialy se k zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí zavázala ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 31), kde kromě toho slíbila i jednodušší získávání voličských průkazů. Stejný bod obsahuje i revidovaná verze prohlášení.

Dlouhodobou prioritouje zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí pro hnutí STAN. Ministr vnitra Vít Rakušan ji chtěl prosadit už pro prezidentské volby v roce 2023. Nakonec se stal i jedním z předkladatelů návrhu novely, která hlasování poštou pro české občany žijící v zahraničí zavádí (.pdf, str. 14 ze 46).

Možnost hlasování poštou za prioritu označil i pirátský poslanec Jakub Michálek, který uvedl, že Česko je podle něj jednou z posledních zemí EU, která tuto možnost nemá. Předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš o změně mluvil jako o dlouho očekávaném kroku. Koalice Pirátů a Starostů zavedení korespondenční volby slibovala i ve svém programu pro sněmovní volby v roce 2021 (.pdf, str. 23).

Vyjádření koalice SPOLU

TOP 09 se ke korespondenční volbě dlouhodobě staví pozitivně. Poslanec za TOP 09 a nynější ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek už v prosinci 2015 Poslanecké sněmovně předložil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu, jehož cílem bylo zavést korespondenční hlasování pro volby do Sněmovny, Evropského parlamentu a při prvním kole prezidentských voleb (.pdf, str. 24 ze 62).

V minulém volebním období předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová uvedla, že zavedení korespondenční volby je pro stranu důležité z toho důvodu, aby dle ní Češi žijící v zahraničí mohli jednodušeji odvolit. V letošním květnu pak před schůzí dolní komory řekla, že je pro ni prosazení návrhu na zavedení hlasování poštou důležité.

V ODS se názory na hlasování poštou různily. Premiér Petr Fiala v komentáři pro Forum 24 před tímto způsobem hlasování ještě v roce 2020 varoval. Později ale začal korespondenční volbu podporovat a řekl, že by podle něj by měli mít i občané žijící v zahraničí podobně snadnou možnost odvolit jako Češi v tuzemsku. Poslanec Marek Benda v srpnu 2023 označil volbu poštou za přeceňovanou, ale zároveň ji dle svých slov respektoval. V letošním květnu poslankyně Eva Decroix, která byla i jednou z předkladatelů výše zmíněného návrhu, hlasování poštou podpořila.

KDU‑ČSL korespondenční volbu v den jejího schválení označila za důležitý nástroj. Předseda poslaneckého klubu lidovců Aleš Dufek dříve řekl, že tato změna podle jeho názoru zjednoduší hlasování v zahraničí těm, kdo jsou od volebních míst vzdálení. Místopředseda strany Jan Bartošek také zmínil, že se chce přiblížit dalším evropským státům, které tento způsob hlasování umožňují.

Závěr

Zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí slibovala Fialova vláda v obou svých programových prohlášeních. Z výše zmíněných vyjádření vyplývá, že vládní strany prosazení tohoto způsobu hlasování skutečně označovaly za prioritu. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý.