Přehled ověřených výroků

Europoslanec Ondřej Knotek (ANO) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na přístup vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslanec Knotek ale tvrdí, že váhavý postoj k projektu měly i starší vlády, během kterých se tendr zdržel.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo celkem se čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva. Zmiňme, že možnou dostavbu podporoval z pozice premiéra například Mirek Topolánek.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo už po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 (tedy během vládnutí Nečasova kabinetu) předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS. Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty.

Výkupní cena elektřiny

K výběru vítěze tendru mělo dojít v roce 2013. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát.

O tomto možném schématu, kdy by stát dotoval ČEZu nízké ceny a při vysokých cenách by naopak ČEZ odváděl přebytky do státního rozpočtu, se mluvilo především v první polovině roku 2013. Vláda Petra Nečase samotný projekt dostavby podporovala, před svou rezignací nicméně nedošla k žádnému závěru ohledně státní garance minimální výkupní ceny elektřiny.

ČEZ v červenci 2013, kdy už vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, oznámil, že o výherci výběrového řízení nerozhodne na podzim téhož roku, jak původně plánoval, ale až o rok později. Ředitel divize strategie ČEZu krok vysvětloval mimo jiné tím, že vláda do té doby nerozhodla o možné státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny.

V roce 2014 o výkupní ceně elektřiny jednala vláda Bohuslava Sobotky, která se k této variantě postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen.

Závěr

Nečasova vláda tedy tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín opravdu zdržela, jelikož během svého působení nestihla projednat možnost zavedení minimální výkupní ceny elektřiny. Andrej Babiš jakožto ministr financí v Sobotkově vládě byl jedním z těch, kteří tyto ceny odmítli garantovat, což odůvodnil tím, že si to stát nemohl dovolit. Tato garance se přitom stala podmínkou ČEZu pro pokračování tendru. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že mezi Topolánkovým a Nečasovým kabinetem byla u moci ještě úřednická vláda Jana Fischera.

Europoslanec Ondřej Knotek říká, že Evropská komise zamýšlela prosadit návrh, který by od roku 2030 zakázal produkovat elektřinu z fosilních paliv. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zda EK takový cíl někdy zmiňovala.

Podle nejnovějších dat Eurostatu k roku 2021 pocházelo 37,9 % elektřiny vyprodukované v Evropské unii (EU) z obnovitelných zdrojů, 25,2 % elektřiny vyrobily jaderné elektrárny a 36,6 % bylo ze všech fosilních zdrojů dohromady, tedy např. z uhlí nebo zemního plynu.

Evropská komise (EK) si v rámci programu REPowerEU dala za cíl navýšit do roku 2030 kapacitu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na 42,5 %. Do roku 2050 si pak EK dala za cíl vytvořit klimaticky neutrální Evropskou unii, což znamená, že by členské státy vypouštěly do atmosféry pouze tolik emisí, kolik by byl kontinent schopen znovu absorbovat.

V žádném z cílů se ovšem nemluví o zákazu spalování fosilních paliv, ani o jejich naprostém nahrazení obnovitelnými zdroji. Ani v jiných dokumentech EK nemluví o takovém záměru. Taktéž v přehledu právních předpisů Evropské unie se žádný takový návrh nenachází a o tomto cíli nemluvila ani předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“.Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Německý Spolkový účetní dvůr, ekvivalent českého Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), vydal na začátku března 2024 „Zvláštní zprávu o stavu provedení energetické tranzice s ohledem na bezpečnost dodávek, cenovou dostupnost a slučitelnost dodávek elektřiny s životním prostředím“ (.pdf). Adresoval ji oběma komorám německého parlamentu a vládě.

Zpráva uvádí, že německá energetická transformace nejde s ohledem na dodávky elektřiny podle plánu. Podle autorů „je ohrožena bezpečnost dodávek, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopad energetického přechodu na krajinu, přírodu a životní prostředí“ (.pdf, str. 6).

Dokument kritizuje německou vládu i Spolkovou agenturu pro sítě (BNetzA), jejíž monitorovací zprávy považuje za zkreslené (.pdf, str. 28–29). Podle auditorů vychází pouze z nepravděpodobných „nejlepších“ případů, tzv. „best-case“ scenarios, zatímco prognózy jiných analýz jsou pesimističtější. Auditoři také uvádí, že podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) nejsou německé dodávky elektřiny do roku 2030 zajištěné (.pdf, str. 29).

Německá obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu tedy skutečně vydala zprávu, podle které zemi hrozí nedostatek energie. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku zmiňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura dříve řekl, že lidé už od Fialovy vlády do konce volebního období nemají čekat žádné velké reformy. Ptá se tak na to, jestli snaha Národní ekonomické rady vlády (NERV), která připravila 37 opatření pro udržitelný ekonomický růst (.pdf), nepřišla nazmar. Stanjura citaci následně upřesňuje a uvádí, že žádný z těchto návrhů by podle něj neměnil desítky zákonů, a nejedná se tak o velkou reformu, o kterých dříve mluvil.

Reformy nebudou

Zbyněk Stanjura už na začátku ledna řekl, že „žádné radikální přelomové reformy nepřijdou“. Zároveň z jeho vyjádření vyplynulo, že dle jeho názoru nelze jednoznačně říct, jaký krok vlády se dá označit za reformní. Podobně se vyjádřil i o pár dní později, když prohlásil: „Pokud se mě ptáte, jestli přijde nějaká dramatická změna legislativy, tak nepřijde.“ Svůj postoj odůvodnil tím, že velké reformy neodpovídají zájmu voličů a ani volebnímu cyklu. I v tomto případě ale upozorňoval na to, že pro každého může být reformou něco jiného.

Své vyjádření poté ministr financí korigoval na síti X, kde napsal, že nerad používá slovo „reforma“ a o změnách připravovaných Fialovou vládou spíše hovoří jako o parametrických změnách. Dále uvedl, že „v tomto kontextu řekl, že dramatické reformy upravující desítky zákonů jako třeba u ozdravného balíčku (…) tato vláda už nepřijme“.

Vůči těmto slovům se následně ohradili koaliční partneři ODS. Například ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) ujistili, že vláda bude v provádění reforem pokračovat. Rakušan vyzdvihoval hlavně změnu důchodového systému, schválení korespondenční volby nebo proměnu školství a energetiky. Bartoš pak řekl, že Piráti trvají zejména na reformě sociálních dávek nebo legalizaci marihuany. Se Stanjurovými slovy nesouhlasil ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a přiblížil, že předloží „minimálně tři věci, které považuje za reformy“.

Stanjury se naopak v rozhovoru na CNN Prima News zastal předseda vlády Petr Fiala. Podle jeho slov již současná vláda zásadní změny učinila (video, čas: 4:26). Fiala jako příklad uvedl ozdravný balíček, jehož cílem je snížit deficit státního rozpočtu. Dále zdůraznil, že se jeho kabinet bude nadále zabývat důchodovou reformou a začnou se projevovat reformy v oblasti digitalizace (video, čas: 8:00). Dodejme, že Marian Jurečka představil návrh penzijní reformy na začátku března.

Závěr

Ministr financí Zbyněk Stanjura tedy na začátku ledna řekl, že žádné výrazné reformy, které by vyžadovaly rozsáhlé legislativní změny, v tomto volebním období nepřijdou. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o návrhu 37 opatření (.pdf), které Fialově vládě poskytla Národní ekonomická rada vlády (NERV). Jeho cílem je přispět k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu. Podle moderátorky si premiér Fiala vybral deset dílčích kroků, které chce prosadit. Stanjura říká, že podle něj by bylo vhodnější zavést ještě menší počet opatření. Uznává ale, že dříve řekl, že vláda vybere nejvýše deset opatření.

Uveďme, že NERV je odborný poradní orgán vlády pro oblast ekonomických opatření, strategických hospodářských plánů, veřejných investic a systémových reforem. Jeho základním úkolem „je iniciovat a navrhovat zásady a parametry reformy veřejného sektoru, které mají dominantní vliv na dlouhodobý rozvoj české ekonomiky“ (.pdf, str. 1).

Stanjura na konci ledna 2024 uvedl, že vládě doporučí vybrat si pět nebo sedm opatření, díky kterým podle něj hospodářství poroste. Přiblížil, že se bude snažit odstraňovat překážky zejména v podnikání a v přílivu soukromých investic do české ekonomiky. Jedním z opatření, které chce ministr prosadit, je snazší propouštění zaměstnanců, kteří by mohli dostat výpověď bez udání důvodu (.pdf str. 14).

Podle ekonomického deníku E15 Zbyněk Stanjura avizoval, že si Fialův kabinet z návrhu NERVu vybere pět až deset opatření, která stihne zrealizovat do konce tohoto volebního období. Zjevně tak naráží na ministrova slova ze začátku února, kdy řekl, že resort financí vládě doporučuje „abychom si vybrali, možná ne deset, ale pět opatření“ z návrhu NERVu (video, čas 17:30).

Ministr financí Stanjura se tedy dříve skutečně vyjadřoval v tom smyslu, že vláda z navrhovaných 37 opatření na podporu ekonomického růstu vybere nejvýše deset. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že se přikláněl k tomu, aby se Fialův kabinet snažil prosadit ještě méně navržených kroků.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o 37 opatřeních na podporu ekonomického růstu, které Fialovu kabinetu předložila Národní ekonomická rada vlády (NERV). Dle něj by se měla vláda soustředit jen na menší počet z těchto návrhů a uvádí, že stát by se měl zaměřit zejména na odstranění překážek, které brání soukromým investicím a rozvoji ekonomik. Jako příklad zmiňuje dlouhé povolovací procesy, které podle něj zkrátí novela stavebního zákona.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Nový zákon měl zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Návrh také zahrnoval např. vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který by stál v čele nové soustavy stavební správy, stanovení pevně daných lhůt či zavedení tzv. apelačního principu (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 ze 630).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Rovněž se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

V únoru 2022 ale současný Fialův kabinet ve Sněmovně předložil návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končí k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Právě kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024. Pro některé stavby jako jsou dálnice nebo elektrárny je ale novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialova vláda poté v listopadu 2022 předložila další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. Následně návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Obě novely stavebního zákona tedy již vstoupily v platnost a pro některé stavby byla novelizace účinná již od začátku letošního roku. V plném rozsahu ale novela nabude účinnosti až 1. července 2024, a výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku říká, že by si za určitých podmínek dokázal představit robustnější podporu v nezaměstnanosti. Zmiňuje ale, že podle něj v Česku nezaměstnanost není, jelikož počet volných pracovních míst odpovídá počtu nezaměstnaných lidí či ho převyšuje.

Data Úřadu práce

Data o počtu volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných pravidelně zveřejňuje Úřad práce (ÚP). Ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru byla nejnovější dostupná data k letošnímu lednu, údaje za únor ÚP publikoval až v průběhu března. V našem odůvodnění tedy používáme jen čísla do ledna 2024.

Jak je vidět na grafu níže, v České republice jako celku počet volných pracovních míst převyšoval počet nezaměstnaných osob od dubna 2018 do listopadu 2023, výjimkou byl jen leden 2023 (.pdf, str. 1). Pokud by tedy nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Popisovaný trend se zlomil až v prosinci 2023, kdy ÚP v celé ČR evidoval 279 227 uchazečů o zaměstnání a počet volných pracovních míst dosáhl pouze 271 789 (.pdf, str. 2). Lidí bez práce bylo více než neobsazených míst i v lednu 2024, kdy bylo 295 546 uchazečů o zaměstnání na 266 783 volných pracovních pozic (.pdf, str. 2). Pokud by byla všechna volná místa obsazena, zůstalo by stále skoro 30 tisíc lidí bez práce.

V rámci České republiky nicméně existují poměrně výrazné regionální rozdíly. Zatímco v Praze je podle ÚP počet míst dlouhodobě o zhruba 50 tisíc vyšší než počet uchazečů, v Moravskoslezském kraji je naopak o 30 tisíc míst méně než nezaměstnaných.

Jak ukazuje graf níže, dlouhodobě vyšší počet nabízených míst než nezaměstnaných je jen v pěti krajích. Nejlépe je na tom podle tohoto srovnání právě Praha, následují Středočeský, Plzeňský a Pardubický kraj. Jihočeský kraj zaznamenal zápornou bilanci až v prosinci 2023 a lednu 2024, od roku 2018 do té doby v něm bylo podle ÚP nabízeno více míst, než byl počet nezaměstnaných.

V případě ostatních devíti krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě nižší než počet uchazečů. Data Úřadu práce ukazují, že vůbec nejhorší je situace v už zmiňovaném Moravskoslezském kraji, v minusu jsou (a po celý rok 2023 byly) i všechny ostatní kraje na Moravě, kraje Vysočina, Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Podobně je na tom v roce 2024 a 2023 i Královéhradecký kraj, kde bylo více volných míst než uchazečů jen po dobu několika měsíců na jaře a v létě roku 2023.

Data Úřadu práce tak sice ukazují, že v České republice jako celku byl počet nabízených pracovních míst dlouhodobě vyšší než počet uchazečů o práci, bilance ale byla kladná jen v pěti krajích. Ty navíc všechny leží v Čechách. Pokud by měla být nezaměstnanost „nulová“, jak uvádí Stanjura, musely by tisíce nezaměstnaných z Moravskoslezského a Zlínského kraje nastoupit na pracovní místo o dva kraje dále.

Důležité je také zmínit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky Úřadu práce nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Závěr

Podle dat Úřadu práce byl v ČR jako celku počet volných míst dlouhodobě vyšší než počet nezaměstnaných, a to po většinu období mezi lety 2018 a 2023, situace se změnila až v prosinci 2023. Pokud by všichni nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Při regionálním srovnání ale statistika ÚP ukazuje, že ve většině krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě menší než počet uchazečů. Vůbec nejhůře jsou na tom Moravskoslezský, Jihomoravský a Ústecký kraj. Z tohoto důvodu tak výrok hodnotíme jako zavádějící.

Nutné je také dodat, že MPSV upozorňuje, že data Úřadu práce o počtu volných míst mohou být nadhodnocená. Rozdíly mezi celorepublikovým počtem volných míst a počtem nezaměstnaných tak mohou být ještě menší, než ukazuje statistika Úřadu práce.

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 s účinností od prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy však v březnu 2022 schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Parlamentem. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti v lednu 2023.

Odhady Ministerstva financí

Určit přesný přínos EET na výběru daní je značně problematické. Pokud se ekonomice daří, dochází obecně ke zvýšenému výběru daní. Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 uvedl, že z jeho statistik nelze určit vliv EET, neboť „ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost“.

Když vláda v roce 2015 Poslanecké sněmovně předkládala návrh zákona o EET (.pdf), v důvodové zprávě uváděla, že předpokládá roční přínos systému ve výši 12,5 mld. Kč do státní pokladny za sektory maloobchod (kromě motorových vozidel) a stravování a pohostinství (.pdf, str. 29–30). Zpráva hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona zmiňuje, že příjem za ostatní sektory má „potenciál dodatečných příjmů až 5 mld. Kč“ (.pdf, str. 60), v součtu se tedy mělo jednat maximálně o 17,5 mld. Kč.

V únoru 2019 ministerstvo (stále ještě pod vedením hnutí ANO) vyčíslilo, že se díky EET na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění vybralo 7,9 mld. Kč v roce 2017 a 12,3 mld. Kč v roce 2018. Podle ministerstva se tedy v součtu zisk z EET za první dva roky fungování dostal na 20,2 mld. Kč. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně již v srpnu 2018 (.pdf) zpochybnil předchozí údaje poskytované resortem financí, jelikož „se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

V červenci 2019 také NKÚ vydal Zprávu o daních v České republice (.pdf), podle které měla EET spolu se zavedením kontrolního hlášení na zvýšení příjmu z daní menší vliv než jiné faktory, jako například ekonomický růst. Zároveň NKÚ dodal, že vliv EET a kontrolního hlášení „nebyl dosud věrohodně kvantifikován“ (.pdf, str. 22).

V listopadu 2019 MF opět uvedlo, že za první dva roky provozu získaly veřejné rozpočty díky EET celkem 20,2 mld. Kč (.pdf, str. 5), přičemž v roce 2019 se dle odhadu resortu jednalo o 12,8 mld. Kč. Jejich tehdejší odhad zmiňoval, že se každoroční výše přínosů EET do státního rozpočtu bude postupně zvedat z 15,2 mld. Kč v roce 2020 až na 20,5 mld. Kč v roce 2022 (.pdf, str. 5).

K další kritice se pak přidali i někteří daňoví poradci, kteří tvrdili, že efekt zavedení EET je těžké odhadnout a že úspěch EET nebyl jednoznačně prokázán. Server Podnikatel.cz kritizoval metodiku odhadu MF už v roce 2015 při předkládání návrhu zákona o evidenci tržeb. Upozorňoval tehdy na to, že šlo o odhady z chorvatských dat a nebylo jasné, jak je návrh přizpůsobil českému prostředí. Právě chorvatským modelem se ministerstvo inspirovalo (.pdf, str. 83 ze 140). Server později uvedl, že podle metodiky MF ze začátku roku 2019 měla EET vliv na výběr daní i v sektorech, kde nebyla zavedena.

Pro kontext dodejme, že MF –⁠ již pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) –⁠ pak v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli jeho zrušení předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně ztrátu odhadlo na 4,2 mld. Kč (str. 13 ze 70).

Vyjádření představitelů hnutí ANO

Podívejme se nyní na vyjádření hnutí ANO ohledně přínosu EET. V únoru 2018 Andrej Babiš řekl, že v předešlém roce díky EET stát vybral „pět miliard navíc“ (video, čas 0:42). V září 2018 podobné číslo zmínila i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Upozornila ale na to, že tento výnos dle ní nezahrnoval daň z příjmu. Při připočtení této daně tak EET podle jejích slov přineslo celkem 10 mld. Kč.

Alena Schillerová a Jana Mračková Vildumetzová v roce 2022 uvedly, že EET do státního rozpočtu přináší 13 mld. Kč ročně. Karel Havlíček už později mluvil o 14 mld. Kč, přičemž stejné číslo následně v roce 2023 zmiňoval i Andrej Babiš. Poslanec Aleš Juchelka na jaře 2023 řekl, že výnos EET činil 20 mld. Kč za rok. Z těchto vyjádření je tedy zřejmé, že představitelé hnutí ANO přínosy EET vyčíslovali různě a zvyšovali je.

Výrok ministra financí Stanjury lze interpretovat i tak, že zástupci hnutí ANO zvyšují odhady teoretického současného výnosu EET, jelikož v kontextu výroku mluví o hypotetických příjmech státního rozpočtu, kdyby EET přetrvalo i v době působení Fialova kabinetu. I tato čísla hnutí ANO navyšuje – Andrej Babiš v březnu 2023 mluvil o 14 mld. Kč a poslankyně Jana Hanzlíková v červenci o 15 mld. Kč. V srpnu 2023 Babiš uvedl, že se vláda zrušením EET podle něj připravila dokonce o 20 mld. Kč ročně.

Shrnutí

Co se týče výnosu EET, neexistuje jednotná metodika, která by roční přínos EET kvantifikovala, jeho přesnou výši proto nelze spolehlivě určit. NKÚ se k věrohodnosti čísel poskytovaných Ministerstvem financí stavěl skepticky a upozorňoval na to, že reálné příjmy do rozpočtu mohou být ve skutečnosti nižší. Přínos EET do státního rozpočtu nedokázal určit ani ČSÚ.

Představitelé hnutí ANO příjmy z EET opravdu zvyšovali – nejdříve podle nich v roce 2022 činily 13 mld. Kč, později 14 mld. Kč a Aleš Juchelka mluvil dokonce o 20 mld. Kč ročně. Hnutí ANO navyšuje také teoretický výnos EET v současnosti. Zbyněk Stanjura má tedy pravdu v tom, že se přínos EET nedá jednoznačně určit a také správně uvádí, že ANO své odhady zvedá. Zmiňuje ale nepřesné částky, kvůli čemuž jeho výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připouští, že pokud by Fialova vláda nezrušila elektronickou evidenci tržeb (EET), do státního rozpočtu by dle něj přibyly jedna až dvě miliardy korun. V kontextu výroku ale upozorňuje na to, že se přesný přínos nedá dopočítat. Zmiňuje odhady hnutí ANO, které podle něj mluví o větším obnosu peněz, jež by přitekly do státní kasy. Poté zmiňuje, že pokud by hnutí mělo pravdu, tak „oni sami svým rozhodnutím připravili státní rozpočet o desítky miliard“ vzhledem k tomu, že EET dle Stanjury nefunguje již od roku 2020, kdy bylo u moci právě ANO.

Návrh na zavedení EET vypracoval už kabinet Bohuslava Sobotky v roce 2015 s cílem omezit šedou ekonomiku, zefektivnit výběr daní a narovnat tržní prostředí tak, aby nenastávaly situace, kdy podnikatelé odvádějící daně nejsou schopni konkurovat těm, kteří daně neplatí (.pdf, str. 73 ze 140). Poslanecká sněmovna tento zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. V březnu 2017 pak začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

Poslední vlna měla začít platit v květnu 2020 a týkala se zbývajících oborů, tedy například řemeslníků, lékařů nebo taxikářů. Ti své tržby ale nakonec v rámci EET zaznamenávat nemuseli, jelikož na jaře 2020 byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později – ještě během Babišovy vlády – se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022.

Definitivní zrušení EET ve svém programovém prohlášení slíbil současný kabinet Petra Fialy (.pdf, str. 6). Návrh na zrušení EET Fialova vláda schválila v březnu 2022 a následně úspěšně prošel legislativním procesem. Zrušení zákona o evidenci tržeb nabylo účinnosti 1. ledna 2023.

Závěr

Elektronická evidence tržeb, která fungovala od prosince 2016, byla pozastavena během pandemie covidu-19 v březnu 2020. Od té doby se skutečně povinnost evidovat tržby nevrátila a k jejímu úplnému zrušení došlo k začátku roku 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.