Přehled ověřených výroků

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Tvrzení hodnotíme jako zavádějící, jelikož marginalizuje jednání ANO a ČSSD během března a části dubna trvající cca tři týdny. Zároveň předseda TOP 09 s největší pravděpodobností neví, kdo bude příštím ministrem vnitra, a už vůbec tuto informaci nemají „všichni“.

Hnutí ANO začalo se sociálními demokraty jednat v půli března 2018 a po tři týdny vedli jejich zástupci diskuze o programových průsečících. Celý tento koloběh mapuje Česká televize na svém webu.

Z mediálních informací o jednáních můžeme namátkou vybrat konsenzus v oblasti obrany. Lídři obou stran jednali také o daních a financích a shodu nalezli u zdravotnictví. Je však na místě zdůraznit, že jde pouze o zprostředkované, sporé a jistě neúplné informace médií a nikdo kromě jednajících konečné výsledky schůzí nezná. Třítýdenní jednání o programu ale dokumentují, že se na společné vizi vlády pracovalo.

Zároveň existují informace o jednání, kde ČSSD předala komunistům deset bodů, na kterých se s vítězem voleb neshodla. „Jedná se o priority, kde vidíme shodu a průnik levicových programů ČSSD a KSČM, a tudíž i prostor pro jejich společné prosazování ve vyjednávání o nové vládě s hnutím ANO. Teď čekáme na stanovisko KSČM,“ řekl předseda ČSSD Jan Hamáček.

Při řešení personálního obsazení jednotlivých ministerstev či působení trestně stíhaného Andreje Babiše ve vládě na začátku dubna 2018 došlo k rozkolu v jednání, což vyústilo v jeho ukončení. Po týdenním intermezzu se strany ke společnému stolu vrátily, aby dokončily dohodu na personálním obsazení kabinetu.

Odpovědi na otázky Pospíšilovi pravděpodobně poskytne až úplné znění koaliční smlouvy. Její text by mohl být hotov podle předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka na začátku května.

Kapitálové výdaje na ministerstvu obrany jsou za celé čtyři roky působení Stropnického ve výši okolo 18,2 mld. (.pdf, příloha č. 1). Podle dokumentu (.pdf, str. 4), který na začátku minulého roku bilancoval naplnění priorit ministerstva obrany, má být objem investic za uplynulé období okolo 42 miliard. Největší položkou je 20 mld. za údržbu a pořízení nadzvukových letounů GRIPEN, která platí v celkové výši 42 mld. už od roku 2005 do roku 2027. V roce 2014 došlo po dvou letech vyjednávání k definitivnímu prodloužení právě do roku 2027.

Druhá největší položka má padnout na modernizaci a servis letectva armády. Konkrétně by se mělo jednat celkově o 10,8 mld. korun, které půjdou například na servis vrtulníku řady Mi nebo na W-3A Sokol. Další velkou akvizicí jsou útočné pušky BREN, které ministerstvo obrany stály okolo 1,2 mld.

Za dobu jeho řízení Stropnickým ministerstvo obrany opravdu nepotkal žádný skandál, jako například v minulosti za vlády Mirka Topolánka v souvislosti s nákupy transportérů Pandur nebo za vlády Petra Nečase a kauzy nákupu vrtulníků CASA, která je v současně době stále u soudu.

Těsně po volbách do poslanecké sněmovny se předseda hnutí SPD Tomio Okamura vyjádřil, že SPD by chtěla být ve vládě, protože by mohla lépe prosazovat svůj program. V průběhu dalších jednání šlo v rámci vyjednávání skutečně o to, že by SPD tolerovalo vládu hnutí ANO. Již dříve jsme sledovali postoje SPD k možné podpoře vlády Andreje Babiše.

ANO navrhlo menšinovou vládu sestavenou z ministrů za ANO a odborníků, která byla jmenováná prezidentem Milošem Zemanem. Vláda nezískala důvěu poslanecké sněmovny, proto podala začátkem roka 2018 demisi. Prezident Miloš Zemen opětovně sestavením vlády pověřil Andreje Babiše.

Po jednání s ANO v březnu 2018, předseda hnutí SPD Tomio Okamura prohlásil, že jednání o programu dospěla tak daleko, že by mohla rychlo vzniknout nová vláda.

V dubnu 2018 po střetnutí s prezidentem Milošem Zemanem předseda hnutí SPD Tomio Okamura na tiskové konferenci řekl, že výsledkem jejich jednání je shoda na tom, že by měla vzniknout koaliční vláda ANO, KSČM a SPD. Nicméně zde nebylo řečeno, že by mělo jít o vládní zastoupení, mohlo jít také o toleranci kabinetu. Také se shodli, že by to mělo být nejpozději do června 2018. ANO nakonec oznámilo, že chce o vládě znovu jednat s ČSSD.

ČSSD připadne ve vznikající vládě pětice ministerstev. Vedle zmiňovaného ministerstva práce a sociálních věcí se jedná o ministerstvo vnitra, zahraničí, kultury a zemědělství.

V programovém prohlášení vznikající vlády je obsažena řada priorit vyjmenovaných Janem Hamáčkem. V kapitole Sociální politika a zaměstnanost s mluví o proplácení prvních tří dnů nemoci: „Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“ Dále se vláda v programovém prohlášení mj. zavazuje neprivatizovat veřejné služby: „Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“ V kapitole Zdravotnictví vláda garantuje nezvyšování spoluúčasti pacientů: „Posílíme transparentnost zdravotnictví a postavení občanů v celém systému, přitom však nezvýšíme jejich spoluúčast.“ V programovém prohlášení je obsažena také část o zvyšování důchodů:„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. (...) Novela zákona o důchodovém pojištění upraví navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let.“

Církve při restitucích skutečně nemusely požádat o vydání svého bývalého vlastnictví a stejně tak existují konkrétní případy, kdy tomu tak bylo. Výrok předsedy KDU-ČSL tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Takovýto postup se tak odehrává na základě výzvy církve. Pokud církev či jiná oprávněná osoba osobu povinnou k restituci nevyzve, není nikým nucena. V tomto má tedy předseda Bělobrádek pravdu.

Pavel Bělobrádek ve výpovědi zmiňuje farnost v Náchodě, kde se během Událostí, komentářů nacházel, jako případ, kdy k výzvě restituce tří metrů chodníku nedošlo, ačkoli dojít mohlo. Lakonická zpráva Českého rozhlasu informuje o počinu náchodského děkana věnovat tři pozemky městu, místo aby je pro svou církev požadoval zpět. Ze článku Deníku vyplývá, že by se mělo jednat o "cestu vedoucí na zámek hned vedle fary a pozemek u Hotelu u Beránka". Více konkrétních informací však k tomuto případu není k nalezení.

Podobně jako náchodský děkan se podle všeho zachovali premonstráti z Milevska, jenž se vzdali nároků na pozemky, které leží pod šatnami u tenisových kurtů v Milevsku, jak referuje server Novinky.cz či generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.

Ačkoli není možné dohledat žádný seznam věcí movitých a nemovitých, které bylo eventuálně možno restituovat, a z něhož by bylo možno určit, co navráceno bylo a co nikoli, příklady restitucí, o které církve nepožádaly, existují. Poznámku Pavla Bělobrádka "jim to nestálo za to" ponecháváme jako hodnotící soud, nikoli jako faktický výrok.

Zmíněný zákon v § 2 označuje režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Dále uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla 31. března 1990 jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Uvnitř KSČM existuje několik názorových proudů. Dělicí čára ve straně podle Josefa Skály prochází mezi stoupenci radikálnější politiky a těmi, kteří ustrnuli v 90. letech, kdy stačilo kritizovat následky tehdejších rozhodnutí. Právě on spolu s například Martou Semelovou reprezentuje radikálnější část uvnitř KSČM. Velký rozruch vzbudilo její tvrzení, kdy si se spolustraníky a příznivci KSČM připomínala výročí komunistického puče. „Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebylo zločinným režimem,“ vysvětlovala a dodala, že zločinný režim nastal až po roce 1989. Je ale nutné podotknout, že oficiální usnesení KSČM odmítá stalinismus a jiné nedemokratické praktiky.

V pražském sídle KSČM byla v únoru 2015 k vidění výstava Ke dni zářící hvězdy – neboli ke dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce, soudruha Kim Čong-ila. Takový byl oficiální název expozice, kterou přichystal první místopředseda KSČM Petr Šimůnek na počest nového velvyslance Severní Koreje v Praze Kim Pchjong-ila. O dva dny později výstava vypadala jinak, protože název byl odstraněn spolu s obrazy bývalého severokorejského diktátora. „Je to výstava k životu v Korejské lidově-demokratické republice,“uvedl pro iDNES.cz mluvčí KSČM Robert Kvacskai.

Dalším kontroverzním krokem byla také kondolence kúmrtí Kim Čong-ila.

Vláda se 27. března 2018 shodla a vydala neutrální stanovisko k zákonu o zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr, který předložili komunisté.

V tomto dokumentu vláda prezentuje další body podstatné pro zohlednění v dalším projednávání, týkající se především zhodnocení mezinárodně-právních a zahraničně-politických vztahů. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných členů vlády a proti nebyl nikdo (.doc, str. 2, bod 5).

Vláda k jednotlivým zákonům přijímá souhlasná, nesouhlasná nebo neutrální stanoviska, popř. nepřijme žádné usnesení. V případě návrhu KSČM tedy vláda přijala neutrální stanovisko.

Dva namátkou vybrané poslanecké návrhy dokládají, že Babišův kabinet (stejně jako ostatní vlády, což je zcela obvyklé) přijímá k návrhům i stanoviska souhlasná nebo nesouhlasná. To demonstruje, slovy Kalouska, že jí není „jedno, jak to dopadne“.

Návrh skupiny poslanců na úpravy školského zákona vláda doprovodila nesouhlasným stanoviskem, naopak návrh celostátního referenda z dílny ČSSD vláda podpořila. Dodejme, že z pohledu hlasování ve Sněmovně není vládní stanovisko nijak určující, poslanci (ani ti vládní) jím nejsou formálně nijak vázáni.

Výrok předsedy Kalouska je hodnocen jako zavádějící, jelikož se přisuzuje komunistům automatický vzorec chování, jenž však nemusí platit vždy zcela absolutně.

V pátek, 1. června 2018 probíhala v Poslanecké sněmovně diskuse o vládním návrhu zahraničních misí pro léta 2018 až 2020. Celý návrh z dílny ministerstva obrany byl schválen, proti byli pouze komunisté a SPD.

Během rozpravy k návrhu předseda klubu KSČM Kováčik podotkl, že návrhy, které pochází od Rady bezpečnosti OSN komunisté podpoří. Ostatní mise plynoucí ze spolupráce na bilaterální či unijní úrovni jsou pro komunisty problematické.

"Myslíme si, že závazky, které byly učiněny v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, je třeba ctít. To je pro nás přednostní. To ostatní je u nás problém."

Pro kladné stanovisko Rady bezpečnosti OSN je třeba alespoň 9 z 15 hlasů přičemž žádný z pěti stálých členů (Čína, Francie, Rusko, USA, Velká Británie) nesmí být proti.

Pro Radu bezpečnosti platí mnoho pravidel a v korektní argumentaci není možné vybrat (jakkoli nahodile či promyšleně) jedno z nich a tvrdit, že komunisté chtějí aktivovat právě tuto normu, ačkoli pro to není relevantní důkaz. Ad absurdum, stejně by se v konkrétním případě dalo tvrdit, že KSČM nechce souhlasit s ničím, co nepodpoří Spojené státy americké.

Co se Ruska jako bezpečnostní hrozby týče, Severoatlantická aliance nemá pocit, že by Rusko představovalo pro NATO vojenskou hrozbu či opačně, avšak na obou stranách přetrvávají pochyby o záměrech a politice toho druhého (pdf. str. 10). Naopak se Aliance hodlá v následujících letech snažit o lepší vztah NATO a Ruska (pdf. str. 27). Strategický dokument ovšem pochází z roku 2010, od té doby se vztahy zejména díky událostem na Krymu a východní Ukrajině eskalovaly.

V konkrétních vyjádření členů a zástupců NATO lze ovšem slova o hrozbách skutečně identifikovat. Za všechny můžeme jmenovat Petra Pavla, který Rusko spolu s terorismem označuje za hlavní hrozby pro NATO. Pavel je předseda vojenského výboru NATO.

Česká republika podle zprávy (bod 2.3) Bezpečnostní informační služby z roku 2016 čelí kontrarozvědné činnosti ruských zpravodajských služeb, což lze jako bezpečnostní hrozbu považovat.

"Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. (...) Ruské zpravodajské služby nezměnily svůj extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí. Ruský diplomatický personál tak zůstává nejvýznamnějším zdrojem rizika nevědomého kontaktu se zpravodajským důstojníkem cizí moci, a dlouhodobě si tak stále drží tento negativní primát v diplomatickém sboru deklarovaném v ČR."