Přehled ověřených výroků

Cena energií

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) v dubnu zveřejnil analýzu cen elektřiny a plynu za rok 2022. Úřad uvádí, že meziročně je Česká republika na prvním místě v růstu cen plynu, u kterého dle Eurostatu došlo k nárůstu o 231 %. V nárůstu ceny elektrické energie je Česká republika na druhém místě s růstem o 97 %. 

Co se týče celkových cen energií, podle Eurostatu jsme jak v ceně plynu, tak v ceně elektřiny za druhé pololetí 2022 na čtvrtém místě při zahrnutí daní a všech poplatků. V ceně plynu jsme za Švédskem, Dánskem a Nizozemskem. V ceně elektřiny za Dánskem, Belgií a Irskem. 

Podle dat Eurostatu v Česku konkrétně průměrná cena elektřiny odpovídala 9 410 Kč za 1 megawatthodinu (MWh). Cena plynu pak v průměru 4 662 Kč za MWh.  

Pochybnosti o cenách energie

Hned po zveřejnění dat ale mluvčí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Michal Kebort uvedl, že data Eurostatu neodpovídají reálným platbám odběratelů, jelikož odrážela cenové nabídky ze sledovaného období, které byly určeny pro nové zákazníky. Nejednalo se tedy o průměrné ceny pro všechny stávající odběratele. Také podle energetických společností ČEZ a E.ON většina Čechů za energie platila méně.

Eurostat uvedl, že použil data Českého statistického úřadu (ČSÚ) a konečná cena zahrnovala „vládní opatření ke zmírnění dopadů vysokých cen energií“. ČSÚ přitom údaje nejdříve přebírá od ERÚ, který ceny energií počítá, a až poté je posílá Eurostatu. Eurostat takto získaná data následně zpracovává „na základě vlastní metodiky,“ jak pro Deník N řekl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar.

Přehled cen zveřejněný Eurostatem tedy není chybný a používá metodiku, která zaručuje srovnatelnost cen mezi členskými státy Evropské unie. Dodejme nicméně, že neprezentuje průměrnou cenu energií, kterou zákazníci reálně platili v druhé polovině roku. Ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor k tomu dodal: „Údaje reflektují průměrnou nabídku pro nové klienty. A to ČSÚ reportoval velmi přesně a velmi poctivě."

Premiér Petr Fiala (ODS) v návaznosti na analýzu Eurostatu na začátku května jednal se zástupci ERÚ, ČSÚ, Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a se zástupci dodavatelů energií. Výsledkem schůzky byla shoda, že energetické firmy budou ČSÚ poskytovat širší data o cenách energií.

I přes pochybnosti o správnosti dat pro ČR je Eurostatem použitá metodika výpočtu cen stejná pro celou Evropu. Pokud bychom vycházeli z těchto dat Eurostatu, lze říci, že v druhém pololetí loňského roku byla Česká republika na čtvrtém místě v cenách elektřiny a plynu. Protože Aleš Juchelka uvádí místo třetí, hodnotíme tuto část jeho výroku jako pravdivou s výhradou. 

Míra inflace v EU

Eurostat sleduje také míru inflace v zemích EU, přičemž pro její srovnání se používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Pro úplnost dodejme, že Český statistický úřad (ČSÚ) ve svých zprávách jako hlavní ukazatel inflace nepoužívá přímo tento harmonizovaný index, ale svůj vlastní index spotřebitelských cen, a proto uvádí trochu jiné údaje než Eurostat. Tento rozdíl je způsobený použitím mírně odlišné metodiky.

Aktuální data ke dni námi ověřované debaty Eurostat publikoval 19. dubna (.pdf) a týkala se situace v březnu. Upřesněme, že údaje za duben v případě některých států ještě nebyly zpracovány, u dalších zemí se také zatím jednalo pouze o odhady. 

Podle Eurostatu meziroční míra inflace v Česku v letošním březnu činila 16,5 %, a jak ukazuje následující graf, jednalo se skutečně o třetí nejvyšší hodnotu v EU. Vyšší inflaci než ČR mělo jen Maďarsko a Lotyšsko.

Nedostatek léků

Během minulého roku došlo nejen na českém, ale i na celoevropském trhu k nedostatku některých léků. Jedná se zejména o antibiotika, léky pro děti na srážení horečky, včetně dětských sirupů, nebo o nejprodávanější léčebné přípravky jako Panadol a Ibalgin. S nedostatkem léčiv se potýkají i ostatní evropské státy.

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který dostupnost léčiv denně monitoruje, zveřejnil již v září 2022 důvody potenciálních nedostatků léků na trhu, přičemž hlavní příčinou byly problémy v dodavatelských řetězcích. SÚKL mezi další možné důvody zařadil mj. i zvýšený prodej. Podle tehdejšího vyjádření ředitelky ústavu Ireny Storové jsou právě zvýšený prodej (způsobený vysokou nemocností) a výpadky dodávek příčinami nedostatku léků.

V oblasti zajišťování léků zřídilo Ministerstvo zdravotnictví v prosinci 2022 pracovní skupinu pro dostupnost léků. Skupina má za úkol řešit situaci na trhu s léčivy a je složená ze zástupců ministerstva, SÚKL, České lékárnické komory (ČLnK) a distributorů léčiv (AVEL). Vedle zřízení pracovní skupiny schválilo Ministerstvo zdravotnictví v průběhu ledna 2023 opatření k mimořádným dodávkám antibiotik z ostatních členských států EU.

V březnu 2023 ministr zdravotnictví Vlastimil Válek připustil, že nedostatek léků může trvat až do léta. Podle Ministerstva zdravotnicí a výrobců léčiv za nedostatek léků stále můžou mj. výpadky ve výrobě a vyšší nemocnost. Resort již v únoru oznámil, že „v meziročním srovnání bylo letos od začátku roku v lékárnách vydáno o bezmála 300 tisíc balení antibiotik více než v roce 2022, což představuje meziroční nárůst o 54 %“. 

Podle dubnového vyjádření ministerstva stát i nadále pokračuje v zajišťování některých nedostatkových léčiv pomocí mimořádných dodávek ze zahraničí.

Dodejme, že Evropská komise na konci dubna představila plán reformy farmaceutického trhu, která chce vytvořit jednotný trh s léčivými přípravky a mj. zabránit právě nedostatku léčiv.

Závěr

Závěrem shrňme, že Česko má v rámci členských států EU k březnu 2023 skutečně třetí nejvyšší inflaci, jak uvádí poslanec Aleš Juchelka (ANO). Na českém trhu také dlouhodobě dochází k nedostatku léků. Ve druhém pololetí roku 2022 pak Česká republika (i přes pochybnosti ohledně metodiky, která nicméně zaručuje srovnatelnost cen mezi zeměmi EU) měla podle Eurostatu čtvrtou nejdražší elektřinu v EU, nikoliv třetí, jak uvádí poslanec Juchelka. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Vývoj maloobchodních tržeb mapuje Český statistický úřad (ČSÚ). Poslední aktualizaci vývoje maloobchodních tržeb ČSÚ publikoval 5. května, přičemž se jedná o data za letošní březen. Jak lze vidět na následujícím grafu, tyto údaje skutečně ukazují meziroční pokles tržeb maloobchodníků. K poklesu tržeb došlo již 11. měsíc po sobě. Dodejme, že v březnu se konkrétně snížily o 8,1 %.

Zdroje dat: leden 2022, únor 2022, březen 2022, duben 2022, květen 2022, červen 2022, červenec 2022, srpen 2022, září 2022, říjen 2022, listopad 2022, prosinec 2022, leden 2023, únor 2023, březen 2023.

„Oproti loňskému březnu se prodalo méně nepotravinářského zboží i potravin, naopak více pohonných hmot. Pokles tržeb zaznamenaly všechny sortimentní skupiny prodejen a také internetové a zásilkové obchody,“ komentovala klesající tržby vedoucí oddělení statistiky obchodu, dopravy a služeb ČSÚ Jana Gotvaldová.

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) v kontextu výroku zmiňuje, že kvůli drahým potravinám lidé jezdí nakupovat do Německa, Rakouska, či Polska, kde jsou podle něj nižší ceny. Juchelka pak za ceny potravin v Česku kritizuje vládu Petra Fialy, která je dle něj za současný stav zodpovědná.

Nejprve uveďme, že na konci února cena potravin v Polsku meziročně stoupla o 18,4 %, což byl nejvyšší nárůst od roku 1996. I tak ale byly v březnu podle srovnání serveru iDnes.cz levnější. Jednou z příčin nižších cen v Polsku je podle odborníků mj. tamní nulová daň z přidané hodnoty (DPH) na základní potraviny (např. maso, ryby, mléčné výrobky, olej, ovoce, zelenina a produkty pro novorozence), kterou Polsko zavedlo na začátku loňského roku a v listopadu ji pak prodloužilo do června 2023.

Zmiňme, že příznivý vliv na výhodnost cen polských potravin pro české zákazníky může mít i levný zlotý. O tom, že jsou ceny většiny základních potravin v Polsku stále nižší než v Česku, informovala 23. dubna i zpravodajská stanice CNN Prima News.

Srovnáním cen u nás a v sousedních státech se v polovině dubna zabývala i Česká televize. Její redaktoři nakoupili šest vybraných potravin (video, čas 00:31), přičemž v Rakousku byla polovina z nich levnější. V porovnání mezi ČR a Slovenskem pak u nás bylo levnější pouze máslo a vejce.

Server Měšec.cz v dubnu rovněž publikoval srovnání cen potravin v okolních zemích. Z této analýzy vyplynulo, že většina základních potravin je nejlevnější v Polsku. Jak ukazuje následující tabulka, naopak nejvyšší ceny u řady produktů zaznamenala Česká republika a Slovensko. V porovnání se sousedními státy je u nás nejdražší např. mouka, kuřecí prsa, rybí konzerva, vejce či rýže.

Shrňme tedy, že Polsko zavedlo nulovou DPH na některé potraviny (např. maso, ryby, mléčné výrobky nebo olej) už na začátku roku 2022 a později její platnost prodloužilo. I díky tomu jsou ceny potravin v Polsku nižší než v České republice. V Německu a Rakousku jsou pak některé potraviny také levnější než u nás. Ovšem vzhledem k tomu, že cena jiných potravin je v těchto dvou státech naopak vyšší, a ceny na Slovensku jsou podobné těm českým, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Poslanec a předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný v kontextu výroku uvádí, že ceny v současné ekonomice pouze nestoupají, ale některé i klesají. Podle něj se jedná např. o ceny energií, které měly klesnout až na úroveň roku 2021. V našem odůvodnění tedy porovnáme vývoj cen plynu a elektřiny na burze.

Cena elektřiny

Jak lze vidět na následujícím grafu, cena elektřiny na burze PXE na začátku letošního května dosáhla 147,44 eur za megawatthodinu (MWh), a byla tedy na podobné úrovni jako na začátku prosince 2021, kdy činila 145,11 eur za MWh. Nejvyšší ceny pak dosáhla v 26. srpna loňského roku, kdy se na burze 1 MWh elektřiny prodávala za 984 eur.

Cena plynu

Vývoj ceny plynu na téže burze ukazuje následující graf. Na začátku května 2023 cena plynu za 1 MWh dosáhla 59,58 eur, a byla tak na podobné úrovni jako na začátku října či prosince 2021. Na své cenové maximum se plyn dostal rovněž 26. srpna 2022, kdy cena za 1 MWh činila 317,5 eur.

Ceny elektřiny a plynu tedy od září loňského roku klesají. Na začátku letošního května se pak dostaly na podobnou úroveň jako na konci roku 2021. Výrok poslance Výborného proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) v kontextu výroku odkazuje na klesající ceny energií a potravin. Dále zmiňuje, že se ceny za vybrané potraviny jako např. máslo a cukr snižují mj. díky zásahům a dozoru ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) nad potravinovými řetězci. V našem odůvodnění se zaměříme na to, zda ceny másla a cukru opravdu klesají.

Cena másla

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se ceny některých potravin v letošním roce snižují. Je tomu tak například v případě eidamu, slepičích vajec, nebo právě másla a cukru. Jak je vidět na následujícím grafu, cena za 1 kilogram másla v lednu 2023 dosáhla výše 205,11 Kč, zatímco v dubnu už cena klesla na 166,19 korun. Zmiňme, že cena másla klesá dokonce již od prosince loňského roku.

Zdroje dat: 2022, 2023

Cena cukru

Cena cukru krystal se jak meziměsíčně, tak oproti lednu 2023 rovněž snížila. Mírný nárůst zaznamenala jen mezi únorem a březnem.

U moučkového cukru došlo v únoru a březnu k poklesu (o 2,18 Kč), v dubnu se pak cena meziměsíčně mírně zvýšila (o 0,53 Kč). Dubnová cena moučkového cukru je nicméně ve srovnání s lednem 2023 pořád nižší.

Zdroje dat: 2022, 2023

Dodejme, že ČSÚ ceny potravin zmíněných v uváděných datech zjišťuje od 1. do 20. dne v měsíci (.pdf, str. 6), přičemž výsledně jsou „počítány průměrné ceny a jejich čistý cenový vývoj pomocí indexů“ (.pdf, str. 7). Zdrojem těchto dat jsou i tzv. scanner data, tedy údaje získané z pokladních systémů obchodů.

ČSÚ pak zveřejňuje i ceny 14 potravin, které zjišťuje jednorázově během přímých návštěv ve druhém týdnu v měsíci (.pdf, str. 6, 17). Tyto údaje se tedy na rozdíl od dat zmíněných v grafech netýkají cen v celém měsíci, ale váží se pouze k jednotlivému týdnu. Podle této metodiky v dubnu oproti začátku letošního roku zlevnilo máslo, cukr krystal pak mírně zdražil z 35,16 Kč na 35,34 Kč.

Aktivity ministra zemědělství

Zmiňme, že Zdeněk Nekula v únoru kvůli zdražení cukru, ke kterému došlo na podzim loňského roku, podal podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kvůli slevovým akcím při prodeji cukru se navíc obrátil i na Českou obchodní inspekci (ČOI), jelikož se domníval, že se řetězce dopustily klamání spotřebitele.

V dubnu pak ministr Nekula oznámil, že výsledky kontrol potravin České obchodní inspekce (ČOI) a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, které se zaměřovaly na ceny potravin, jsou horší, než se očekávalo. Kontroly podle ČOI např. zjistily porušování pravidel u slevových akcí, kdy obchodní řetězce porušovaly povinnost uvádět nejnižší cenu za posledních třicet dnů.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula pak tyto inspekce vidí jako jeden z důvodů, proč začaly ceny některých potravin klesat. Prezident Svazu průmyslu a obchodu Tomáš Prouza naopak uvedl, že tlak ze strany resortu ceny nemůže ovlivnit, jelikož dle něj výše cen závisí na existenci konkurence v daném segmentu a jako příklad zmínil právě případ másla, které zlevnilo, jak ukazuje náš graf.

Závěr

Průměrná cena másla a cukru se tedy v dubnu oproti začátku letošního roku skutečně snížila. Kilogram másla stál v lednu 205,11 korun, v dubnu už se pak prodával za 166,19 Kč. Cukr krystal zlevnil z 30,46 Kč na 28,29 Kč. Cena cukru moučka se v dubnu meziměsíčně mírně zvýšila, v porovnání s lednem i únorem je nicméně pořád nižší. Výrok poslance Výborného z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Úvodem dodejme, že Aleš Michl byl externím poradcem bývalého ministra financí a později předsedy vlády Andreje Babiše, a to v letech 2014 až 2018. Bývalý prezident Miloš Zeman jmenoval Michla v roce 2018 členem rady České národní banky (ČNB).

Marek Výborný odkazuje na komentář, který Aleš Michl v září 2021 napsal pro server iDNES.cz. Mimo jiné v něm tehdy uvedl: „Nesmysl 1.: Za současnou inflaci může vláda. Pravda: Pečovat o cenovou stabilitu je úkolem ČNB. Vláda za to fakt nemůže.“ Na článek poté Michl odkazoval např. i na svých sociálních sítích. Upřesněme, že článek vyšel 13. září 2021, tedy ještě v době vlády Andreje Babiše, která trvala až do 17. prosince 2021.

V roce 2022 následně Miloš Zeman Michla jmenoval guvernérem ČNB. Jedním z důvodů podle vyjádření tehdejšího prezidenta byl i fakt, že se Michl stavěl kriticky ke zvyšování úrokových sazeb. Zastával tedy podobný názor jako samotný Miloš Zeman, který jejich navyšování nepovažoval za efektivní nástroj v boji proti inflaci.

V květnu 2023, tj. v době vlády Petra Fialy, na tiskové konferenci Michl uvedl (video, čas 2:53): „Cesta k nižší inflaci vede přes snižování deficitu státního rozpočtu, podtrhuji: snižování deficitu státního rozpočtu. Fiskální zodpovědnost je pro nás teď strašně důležité téma.“

Později jako reakci na dotaz novinářů zmínil (video, čas 10:57): „Největší proinflační faktor současnosti je rozpočtová politika. (…) Pokud nebude oznámen nějaký dlouhodobě kredibilní konsolidační balíček, tak to prostě vytváří proinflační tlaky do budoucna. A my zřejmě budeme muset zvyšovat úrokové sazby a bojovat proti tomu impulzu, který dává ekonomice vláda, proti tomu proinflačnímu impulzu.“

Těmito vyjádřeními se pak dostal do sporu s premiérem Petrem Fialou, který reagoval, že vláda má jen „některé nástroje“ a ke zvládání inflace jsou zřízeny nezávislé centrální banky.

Aleš Michl se tedy skutečně v dobách, kdy byl premiérem Andrej Babiš, vyjádřil, že cenovou stabilitu má na starost ČNB, nikoli vláda. Na začátku letošního května se nicméně vyjádřil, že největším proinflačním faktorem je rozpočtová politika státu, kterou má na starost vláda. Výrok Marka Výborného tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Kobza zde reaguje na poznámku moderátorky, která upozorňuje, že tento poslanec za SPD na svém facebookovém profilu v kontextu probíhající války na Ukrajině používá motto: „I špatný mír je lepší než válka.“ Jiří Kobza v debatě upozorňuje, že tento citát není jeho výtvorem a že podle něj pochází od Marie Terezie.

Marii Terezii je připisován citát: „Lepší průměrný mír než slavná válka.“ („Besser ein mittelmäßiger Frieden, als ein glorreicher Krieg.“) Konkrétně se tato věta objevuje ve spise, který zachycuje korespondenci Marie Terezie s jejím synem Josefem II. mezi lety 1773 a 1778. Spis vydal v roce 1867 vídeňský historik a archivář Alfred von Arneth, který pracoval s rakouskými státními archivy.

Ačkoli se tento citát, který pochází z 8. června 1778, zdá na první pohled do značné míry podobný tomu, který používá Jiří Kobza, důležitá je zde celá citace. V daném dopise (.pdf, str. 277) totiž Marie Terezie Josefu II. píše: „Pokud najdete prostředky, jak se vyhnout válce, nebo jak zařídit, aby veřejné neštěstí skončilo o měsíc dříve, neupínejte se na nic více ani méně, velkoryse pomíjejte vlastní ambice ve prospěch veřejného klidu; (…). Nemluvím o potupném míru: jsem daleka toho, abych si ho přála, ale nikdy neztrácejte ze zřetele: Lepší průměrný mír než slavná válka.“

Z této citace tak vyplývá, že Marie Terezie uvedla, že lepší než válka je „průměrný mír“, výslovně však v této spojitosti napsala, že nemá na mysli „potupný“, tedy pro zemi špatný mír. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že dopis pochází z doby těsně před počátkem války o bavorské dědictví, která začala 3. července 1778. Podle historika Pavla Běliny byl zdrženlivější postoj Marie Terezie k válce (a upřednostňování „průměrného míru“) způsoben jejími dřívějšími zkušenostmi s neúspěšnou snahou o znovudobytí Slezska.

Na závěr pro úplnost dodejme, že citát podobný tomu, který zmiňuje Jiří Kobza, pronesl např. římský spisovatel a filosof Marcus Tullius Cicero, který v roce 49 v jednom z dopisů napsal (str. 69): „Pokud jde o mě, nepřestanu prosazovat mír. Může být za nespravedlivých podmínek, ale i tak je lepší než nejspravedlivější občanská válka.“

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 26. dubna 2023 po telefonu mluvil s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Jednalo se o první kontakt těchto dvou prezidentů od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru loňského roku. Zelenskyj čínského prezidenta přitom již dříve žádal o jednání a zval ho na návštěvu Ukrajiny.

Ukrajinský prezident Zelenskyj, který dle čínských médií a čínského ministerstva zahraničí tento telefonát inicioval, jej označil za dlouhý a smysluplný. Čínský prezident během hovoru vyzval Ukrajinu k vyjednávání s Ruskem, což označil za jediné východisko z celého konfliktu.

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) ve svém výroku hodnotí hlasování Číny v orgánech Organizace spojených národů (OSN), a to konkrétně v Radě bezpečnosti a Valném shromáždění. Zmiňuje, že pokud by Čína měla reálný zájem na ukončení války na Ukrajině, v orgánech OSN by hlasovala spolu se západními státy.

Na úvod je důležité poznamenat, že ač je Valné shromáždění OSN vrcholným orgánem této organizace, jeho usnesení plní pouze funkci doporučení členům OSN nebo Radě bezpečnosti (.pdf, str. 14). Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru, a tedy i možnost vydávat právně závazná usnesení, přísluší dle Charty OSN Radě bezpečnosti (.pdf, str. 20).

Rada bezpečnosti

Oba výše zmíněné orgány se v minulosti zabývaly situací spojenou s ruskou invazí na Ukrajině. Rada bezpečnosti OSN se poprvé zabývala návrhem usnesení, který byl předložen 25. února 2022 (tedy den po zahájení ruské invaze na Ukrajinu) Albánií, USA a dalšími 81 zeměmi, a který odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině jako porušení článku 2, paragrafu 4 Charty OSN (.pdf, str. 9). Návrh rezoluce (.pdf) mj. požaduje okamžité stažení všech ruských vojenských jednotek z Ukrajiny.

Pro kontext dodejme, že Rada bezpečnosti má 15 členů, z toho 5 stálých (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA), kteří mohou využít tzv. pravidlo jednomyslnosti velmocí, tedy právo veta. Pro návrh výše uvedeného usnesení hlasovalo 11 členů Rady bezpečnosti, 3 členové (Čína, Indie a Spojené arabské emiráty) se zdržely hlasování a Rusko hlasovalo proti. Návrh rezoluce tedy nebyl přijat z důvodu veta Ruska jako stálého člena Rady.

Zástupce Číny ke svému postoji uvedl, že se zdržel hlasování, protože „odpověď Rady by měla být přijímána s velkou opatrností, a měla by přispět ke zklidnění situace, a ne přilévat olej do ohně. Ukrajina by měla být mostem mezi Východem a Západem, nikoli základnou pro velké mocnosti.“

Valné shromáždění

Následně byla tato situace probírána také na plénu Valného shromáždění v rámci 11. mimořádného zasedání, které se konalo 2. března 2022. Výsledkem tohoto jednání byla rezoluce (.pdf), která odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu a požaduje úplné stažení ruských sil z území Ukrajiny.

Rezoluce mj. dále odsuzuje ruské uznání samozvané Doněcké a Luhanské republiky a označilo jej za porušení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny (.pdf, str. 3). Dokument také odsoudil zapojení Běloruska do invaze na Ukrajinu a vyzvalo ho k dodržování svých mezinárodních závazků (.pdf, str. 3).

Toto usnesení podpořilo 141 států, 5 zemí (včetně Ruska a Běloruska) hlasovalo proti a 35 zemí se hlasování zdrželo. Většina západních států činy Ruska (a Běloruska) na Ukrajině odsoudila hlasováním ve prospěch uvedené rezoluce, avšak Čína patřila do skupiny států, které se hlasování zdržely.

Další hlasování

Valné shromáždění se ruské agresi na Ukrajině věnovalo např. také v únoru 2023, kdy schválilo další rezoluci, ve které odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, zejména s odkazem na neustálé porušování lidských práv (.pdf). Ve prospěch rezoluce hlasovalo 141 zemí, proti bylo 7 (včetně Ruska i Běloruska) a 32 zemí včetně Číny se hlasování zdrželo.

Za zmínku dále stojí, že spolu s většinou západních států Čína v dubnu letošního roku podpořila rezoluci, která podporuje spolupráci mezi OSN a Radou Evropy. OSN v dokumentu mimo jiné vzala na vědomí, že Evropa po agresi Ruské federace vůči Ukrajině čelí bezprecedentním výzvám (.pdf, str. 2). Je nicméně nutné dodat, že se rezoluce netýká přímo Ruska, ruskou agresi jako takovou neodsuzuje a dále se o ní nezmiňuje (.pdf).

Závěr

Jak v Radě bezpečnosti, tak na plénu Valného shromáždění, se Čína zdržovala hlasování o rezolucích, ve kterých OSN odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu. Skutečně tedy nehlasovala spolu s blokem západních států, jak uvádí ministr Lipavský. Čína pouze hlasovala pro rezoluci, která uvádí, že na Ukrajině došlo k ruské agresi. Samotného Ruska se však tento dokument netýká. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Kobza ve svém výroku naráží na nedávná prohlášení bývalé německé kancléřky Angely Merkelové a bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda o zásluze minských dohod na získání času pro vyzbrojení Ukrajiny. V následujících odstavcích vysvětlíme význam minských dohod a následně shrneme vyjadřování obou politiků, kteří se na vypracování Druhé minské dohody přímo podíleli.

Minské dohody

Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014, kdy vedení Ukrajiny utužovalo vztahy s Evropskou unií a na východě země vypukly násilné nepokoje. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhy ukrajinské jednotky a situace vyeskalovala v ozbrojený konflikt.

Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Dialog mezi Ukrajinou a Ruskem zprostředkovala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) (.pdf, str. 2–3).

Protokol (.pdf) měl svými dvanácti body primárně docílit oboustranného ukončení používání zbraní, decentralizace moci a udělení speciálního statusu Doněcké a Luhanské oblasti a také zajistit stálé monitorování ukrajinsko-ruské hranice (.pdf, str. 1). Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 (.pdf, str. 3) kompletně padla, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů.

Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident Francois Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. Jejich návrh mírového řešení konfliktu měl být podle slov tehdejšího francouzského prezidenta „přijatelný pro všechny“.

V únoru 2015 poté zástupci Ukrajiny, Ruska i ukrajinských separatistů podepsali druhou minskou dohodu, která byla podepsána po celonočním jednáním mezi Merkelovou, Hollandem, tehdejším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.

Podepsaná dohoda stavěla na obdobných bodech jako první minský protokol, který se skládá ze 13 bodů. Mezi ně patří například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle minských dohod také mělo například dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla také ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Zmiňme, že minské dohody před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 byly porušovány jak z ruské, tak ukrajinské strany.

Vyjádření Merkelové a Hollanda ohledně minských dohod

Angela Merkelová již v únoru 2015 před uzavřením druhé minské dohody uvedla: „Problém je v tom, že si neumím představit žádnou situaci, v níž by lepší vyzbrojení ukrajinské armády natolik ovlivnilo prezidenta Putina, že by dospěl k dojmu, že může vojensky prohrát (…) Je to realita a je třeba se s ní nějak vypořádat. Vojensky se tu vyhrát nedá.“ Tehdy německá kancléřka zdůrazňovala především důležitost zabránění dalšímu krveprolití a potřebu budování bezpečnosti společně s Ruskem.

Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel Merkelová v listopadu 2022 prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti Rusku. V rozhovoru z loňského prosince pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.

V letošním roce se bývalá německá kancléřka stala terčem proruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se Angely Merkelové muži zeptali na názor na minské dohody. Ona opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině získala drahocenný čas.

Francois Hollande již v prosinci 2022 poskytl rozhovor deníku The Kyiv Independent, ve kterém mu mj. byla položena otázka, zdali souhlasí s Angelou Merkelovou, že „jednání v Minsku měla oddálit ruský postup na Ukrajině“. Bývalý francouzský prezident s tímto tvrzením souhlasil a uvedl, že „minské dohody ruskou ofenzívu na čas zastavily.“ Dále Hollande dodal: „Od roku 2014, Ukrajina posílila svoje vojenské postavení (…) Je zásluhou minských dohod, že ukrajinská armáda dostala takovou příležitost.“

Bývalý francouzský prezident se rovněž stal obětí zinscenovaného telefonátu, ve kterém se prokremelští youtubeři vydávali za Petra Porošenka. Během hovoru se jej mj. ptali na účel minských dohod. Hollande v rozhovoru odpověděl, že Francie a Německo chtěly pro Ukrajinu získat čas, aby se mohla zotavit. Pro deník Liberation nicméně upřesnil, že tímto zotavením myslel obnovu po ruských útocích na Donbase. Rovněž zdůraznil, že „v žádných mých komentářích (…) jsem nenavrhoval, abychom podepsali minské dohody kvůli tomu, abychom Ukrajincům umožnili připravit se na válku.“

Závěr

V předchozích odstavcích jsme shrnuli vyjadřování bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové k minským dohodám. Výroky obou politiků se dají interpretovat tak, že minské dohody sloužily k získání času ke zlepšení kapacit ukrajinské armády a na zotavení po ruských útocích na východě země. Hollande navíc upřesnil, že nikdy neřekl, že by dohody měly sloužit k tomu, aby se Kyjev mohl připravit na válku. Oba zmínění státníci se tedy v žádném ze svých vyjádření nepřibližovali interpretaci, že mírová jednání byla „bouda na Rusko“, jak tvrdí Jiří Kobza. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.