Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Pavel ve svém projevu připomíná, že letos oslavíme 25. výročí vstupu do Severoatlantické aliance (NATO) – Česká republika do ní vstoupila 12. března 1999. Prezident zároveň upozorňuje na závazek dávat na obranu země 2 % hrubého domácího produktu (HDP), který Česko dle Pavla vstupem do Aliance přijalo, a který by mělo v roce 2024 po dlouhé době znovu splnit.

Přijetí závazku

Výše výdajů na obranu není zakotvena v tzv. Washingtonské smlouvě, kterou bylo NATO založeno. Až po skončení studené války na začátku 90. let ale obranné výdaje členských států výrazně poklesly, a s plánovaným rozšířením Aliance se tak objevila debata o povinném závazku vynakládat na obranu alespoň 2 % HDP.

Tento závazek ministři obrany členských zemí ústně odsouhlasili až v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku pak potvrdili čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Česká republika ale alokování 2 % HDP na obranu přislíbila již dříve. V rámci individuálních přístupových rozhovorů, které započaly v září 1997, se Česko zavázalo zvyšovat své vojenské výdaje o 0,1 % HDP ročně tak, aby v roce 2000 činily zhruba 2 % HDP. Tento závazek je zmíněn i v předkládací zprávě, na základě které Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Severoatlantické alianci.

Výdaje ČR na obranu

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003 a dosáhnout jí v roce 2005. Od té doby však už naše výdaje na obranu této výše nedosáhly.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1) a také tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Plnění závazku

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila dodržet závazek tak, aby výdaje na obranu dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Fialův kabinet tak na začátku roku 2023 schválil návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). Tento návrh poté v průběhu roku 2023 prošel legislativním procesem.

V praxi má pak toto legislativní ukotvení 2% závazku fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu musí na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moci výdaje pod tato 2 % snížit.

Tento zákon se následně odrazil ve schváleném rozpočtu na rok 2024, ve kterém byly pro Ministerstvo obrany vyčleněny výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, ke kterým se Česká republika zavázala, právě kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany ale není jisté, zda se tento závazek podaří splnit. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje s obranou státu souvisejí.

Závěr

Závazek vynakládat na obranu 2 % HDP se stal oficiální politikou NATO až v roce 2014, Česká republika se ho však zavázala plnit už během svého vstupu do Aliance v roce 1999. Státní rozpočet v souladu se schválenou legislativou alokoval na rok 2024 na obranu necelých 160 mld. Kč, čímž by se tyto výdaje vyšplhaly na hranici 2 % HDP. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Česko bude muset Alianci prokázat, že všechny navrhované výdaje skutečně souvisí s obranou státu.

Česká republika podepsala přístupovou smlouvu do Evropské unie 16. dubna 2003 v Aténách. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyslovili čeští občané o dva měsíce později v celostátním referendu, kdy se pro vstup vyjádřilo zhruba 77 % lidí. Česká republika se podpisem této smlouvy mj. zavázala přijmout euro.

V uváděné smlouvě je závazek vstoupit do eurozóny konkrétně obsažen v článku 4. Podle něj se každý nový členský stát EU účastní hospodářské a měnové unie, a to „jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122“ starší Smlouvy (.pdf, str. 86-87) o Evropském společenství (ES). Ustanovení o této dočasné výjimce z účasti v eurozóně se v současnosti nachází v novější Smlouvě o fungování EU (tj. v Maastrichtské smlouvě).

V ní jsou vyjmenována tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky, které musí členská země splňovat, aby se mohla stát členem eurozóny. Doplňme ovšem, že není stanovena konkrétní lhůta, do kdy musí členská země tato kritéria naplnit – a tím pádem ani lhůta, do kdy musí euro zavést.

Zmíněná maastrichtská kritéria zahrnují:

• kritérium cenové stability,
• kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí,
• kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II (Evropském mechanismu směnných kurzů),
• kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.

Také se přihlíží např. k výsledkům integrace trhů či situaci a vývoji běžného účtu platební bilance. Zda tato kritéria členský stát splňuje, posuzuje Evropská komise a Evropská centrální banka. Ty společně vypracovávají zprávu, od které se odvíjí další kroky evropských institucí směřující v případě splnění podmínek až k možnému zahájení procesu přijetí eura.

Dodejme, že státy pro splnění podmínek postupují dle vlastních strategií. V původním dokumentu Strategie přistoupení České republiky k eurozóně (.pdf) z roku 2003 vláda a Česká národní banka stanovily jako nejbližší možný termín (.pdf, str. 8) vstupu ČR do eurozóny období let 2009-2010. To však nebylo kvůli nadměrnému deficitu státního rozpočtu možné. V roce 2007 pak došlo ke schválení aktualizované strategie. Tento dokument už nejbližší možný rok vstupu do eurozóny neuváděl (.pdf, str. 9). Doba vstupu do eurozóny tak dle vyjádření České národní banky bude záležet na „politické vůli a schopnosti ČR plnit maastrichtská konvergenční kritéria“.

Na závěr shrňme, že se Česká republika skutečně při vstupu do EU zavázala k přijetí jednotné evropské měny. Tento závazek stvrdila podpisem přístupové smlouvy k EU v dubnu 2003, kterou následně o dva měsíce později v celostátním referendu odsouhlasilo i 77 % českých občanů. Proto hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že Petr Pavel se výrokem zjevně odkazuje na některou z již existujících prognóz na rok 2024. V rámci našeho ověřování jsme se proto zaměřili na výstupy institucí, které ekonomické predikce pravidelně zveřejňují.

Míra inflace

V první řadě zmiňme prognózu z listopadu 2023 vydanou Českou národní bankou (ČNB). Ta se mj. věnuje i vývoji inflace a predikuje, že z téměř 11% míry meziroční inflace za rok 2023 by mělo v roce 2024 dojít k poklesu na 2,6 % (.pdf, str. 7). Prognóza pak předpovídá míru inflace i na rok 2025, ve kterém by se měla opět snížit, a to na 2,1 %.

Makroekonomickou predikci zveřejňuje i Ministerstvo financí, které je v předpovědi růstu meziroční inflace mírně skeptičtější. Podle jejich dat by měla v roce 2024 inflace dosahovat 3,3 % (.pdf, str. 1, 3). Ačkoliv se ministerstvem předpovídaná hodnota od predikce ČNB liší, obě prognózy počítají s prudkým meziročním poklesem – obě instituce předběžně uvádějí, že v roce 2023 meziroční míra inflace činila 10,8 %. Totožnou míru inflace jako resort financí na rok 2024 předpovídá i Hospodářská komora, která její hodnotu po snížení odhaduje rovněž na 3,3 %.

Doplňme, že pokud by se naplnila předpověď ČNB, míra inflace za rok 2024 by byla nejnižší za několik posledních let. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla naposledy nižší v roce 2018, kdy dosahovala v průměru 2,1 %.

Vývoj reálných mezd

Prezident Pavel mluví i o růstu reálných mezd, kterými se rozumí nominální mzdy snížené o míru inflace. K samotnému růstu by podle něj mělo dojít „po několika letech“.

Zmíněná predikce Ministerstva financí předpokládá, že by se v roce 2024 skutečně měl obnovit růst průměrné reálné mzdy, a to postupně až na 2,8 % (.pdf, str. 2, 35–36). I Hospodářská komora, podobně jako ministerstvo, předpokládá růst reálných mezd (.docx, str. 3). Česká bankovní asociace (ČBA) ve své prognóze např. uvádí, že reálné mzdy v letošním roce porostou o 3,9 %, Česká národní banka mluví o celých 4 % (.pdf, str. 43–44).

Reálná mzda přitom skutečně klesala několik let v řadě. Poslední měření ČSÚ za 3. čtvrtletí roku 2023 zaznamenalo její meziroční pokles o 0,8 %, a klesala tedy už osmé čtvrtletí za sebou (.xlsx). Růst reálné mzdy úřad naposledy zaznamenal ve 3. čtvrtletí roku 2021, během kterého reálná mzda celkově narostla o 1,2 % (.xlsx). Od posledního čtvrtletí roku 2021 ale reálná mzda klesá.

Ekonomický růst

Jako poslední prezident Pavel uvádí i celkový růst ekonomiky. Ten se obvykle měří pomocí vývoje HDP. ČNB ve své prognóze predikuje růst HDP o 1,2 % za rok 2024 a o 2,8 % za rok 2025 (.pdf, str. 43). Predikce Ministerstva financí z listopadu 2023 dokonce v roce 2024 počítá s nárůstem ekonomiky o 1,9 % (.pdf, str. 3).

Dále také můžeme zmínit, že Evropská komise ve své listopadové predikci odhaduje, že v Česku v roce 2024 poroste reálné HDP o 1,4 %. Průměrný růst v celé EU přitom Komise predikuje na 1,3 %, tedy hodnotu o 0,1 procentního bodu nižší než pro Česko.

Závěr

Dostupné predikce skutečně říkají, že by všechny zmíněné ekonomické ukazatele měly v roce 2024 vykazovat lepší výsledky, než tomu bylo za uplynulý rok. Instituce jako ČNB nebo Ministerstvo financí předpokládají snížení inflace, růst reálných mezd i celkový růst ekonomiky, respektive růst reálného HDP. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel zmiňuje navrácení milostí do rukou hlavy státu jako jednu ze změn, kterou učinil po nástupu na Hrad po konci funkčního období Miloše Zemana. Dodejme, že Pavel chce také změnit revizi kritérií pro udělování milostí.

Upřesněme, že pravomoc udělovat milosti dává prezidentovi Ústava, ve které konkrétně stojí, že prezident republiky „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“. Podobou prominutí trestu je tzv. milost – podle § 366 trestního řádu může milost udělovat sám prezident nebo tuto pravomoc (případně její část) přenést na ministra spravedlnosti.

Milost a Miloš Zeman

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti, na které tak tímto krokem přešla většina agendy týkající se vyřizování žádostí. Zeman si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkaly lidí s nevyléčitelnou nemocí. Dodejme, že udělování milostí ze strany bývalého prezidenta jsme se dříve věnovali např. zde.

Milost a Petr Pavel

Už v září 2023 nynější prezident Pavel uvedl, že se s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem dohodl na převedení agendy týkající se udělování milostí zpět na kancelář prezidenta. Stejnou informaci o několik dní později potvrdil i šéf resortu.

V prosinci 2023 pak odbor komunikace Hradu oznámil, že od 1. ledna 2024 bude o žádostech o milost opět rozhodovat prezidentská kancelář. „Agenda milosti přejde do Kanceláře prezidenta republiky, tedy do místa, kde se vždy o milostech rozhodovalo. Prezident republiky si bude od tohoto termínu rozhodovat o milostech sám – samozřejmě ve spolupráci s týmem, který mu bude podklady připravovat,“ prohlásil ředitel odboru komunikace prezidentské kanceláře Vít Kolář.

Rozhodnutí prezidenta, kterým k tomuto kroku došlo, vstoupilo v účinnost už 12. prosince 2023. Rozhodnutí předchozího prezidenta Zemana však bylo zrušeno až ke 31. prosinci 2023. Od 1. ledna letošního roku tak o milostech rozhoduje právě Kancelář prezidenta republiky, která pro tuto agendu získá čtyři nová pracovní místa, jež se přesunou z Ministerstva spravedlnosti.

Ústavní soud je tvořen 15 soudci, které se souhlasem Senátu jmenuje prezident republiky, a to na dobu deseti let. Opakování mandátu Ústava výslovně nezakazuje. Prezident jmenuje z řad soudců také dva místopředsedy a předsedu Ústavního soudu.

Proběhlá jmenování

Petr Pavel v minulém roce opravdu jmenoval sedm soudců, konkrétně:

• 5. června 2023 Josefa Baxu, Jana Wintra a Danielu Zemanovou. Ústavně-právní výbor Senátu podpořil jen Wintrovu nominaci, horní komora ale nakonec v květnu schválila celou trojici kandidátů. V srpnu 2023 se stal Baxa předsedou Ústavního soudu a nahradil Pavla Rychetského, kterému skončil mandát.
• 4. srpna 2023 Kateřinu Ronovskou,
• 8. srpna 2023 Veroniku Křesťanovou,
• 19. prosince 2023 Lucii Dolanskou Bányaiovou a Zdeňka Kühna.

Neúspěšní kandidáti

Petr Pavel navrhl v červnu 2023 pro funkci ústavního soudce Roberta Fremra, který působil mj. jako soudce Mezinárodního soudního tribunálu pro Rwandu. Ústavně-právní výbor i Výbor pro lidská práva jeho nominaci podpořily. Na začátku srpna ale server HlídacíPes zveřejnil článek o tom, že StB zmanipulovala případ, který v roce 1988 soudil právě Fremr. Konkrétně šlo o trojici mladých mužů, které shledal vinnými ze záškodnictví a propagace fašismu.

Robert Fremr (který byl členem Komunistické strany od října do listopadu 1989) připustil, že StB kauzu zmanipulovala. Popřel ovšem, že by měl informace o její činnosti, a na své kandidatuře i nadále trval. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že by jinak potvrdil tvrzení o vědomé spolupráci s StB, což odmítal.

Horní komora Fremra pro pozici ústavního soudce i přes výtky některých senátorů nakonec schválila. Prezident Pavel poté novinářům sdělil, že si jeho jmenování ještě rozmyslí. Ještě před tím, než došel k definitivnímu závěru, se ale sám Robert Fremr funkce vzdal. Jako hlavní důvod svého rozhodnutí uvedl tlak některých médií a připustil, že nedokázal eliminovat nedůvěru části veřejnosti ohledně jeho předlistopadového působení. Svým případným jmenováním prý nechtěl ohrozit důvěryhodnost Ústavního soudu.

Dalším neúspěšným kandidátem se stal v říjnu 2023 Pavel Simon, kterého ale na rozdíl od Fremra odmítl přímo Senát. Horní komoře vadila jeho podnikatelská činnost nebo využívání „úmyslně klamavého“ zkráceného titulu Dr. na webu společnosti, kterou vlastnil se svojí manželkou.

Budoucí nominace

Petr Pavel složil slib a zahájil svoje pětileté funkční období 9. března 2023. Jeho funkční období tedy trvá do března roku 2028. Během něj skončí mandát dalších pěti ústavních soudců, jejichž nástupce tak bude muset hlava státu jmenovat. V roce 2024 skončí mandát Jiřímu Zemánkovi, Tomáši Lichovníkovi a Davidu Uhlířovi. O rok později skončí Jaromíru Jirsovi a Josefu Fialovi.

Závěr

Prezident Pavel doposud opravdu jmenoval sedm nových ústavních soudců. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodáváme, že během svého funkčního období by měl jmenovat ještě dalších pět.

Petr Pavel po svém vítězství ve druhém kole prezidentských voleb uvedl, že by nejdříve rád navštívil ty kraje, ve kterých získal větší podporu jeho protikandidát Andrej Babiš. Ještě před svou inaugurací tak nejprve zamířil do Karlovarského kraje, kde Babiš získal takřka 51 % hlasů.

1) Karlovarský kraj

Prezident Pavel zahájil svou dvoudenní návštěvu regionu 15. února 2023 v Aši. Dle zprávy ČTK chtěl Pavel při své cestě hlouběji poznat problémy Karlovarského kraje, kterými jsou např. důsledky těžby uhlí, nižší vzdělanostní úroveň nebo mzdy. Do Karlovarského kraje se prezident vrátil také 4. září, kdy ve škole v Bukovanech zahájil nový školní rok. 

2) Ústecký kraj

Opět v únoru 2023 hlava státu zavítala do Ústeckého kraje, kde Babiš ve volbách také získal nadpoloviční většinu hlasů. Pavel se zde setkal se starosty, zástupci firem a žáky školy v sociálně vyloučené lokalitě Mojžíř. Návštěvu zakončil debatou se studenty a veřejností na ústecké Univerzitě J. E. Purkyně. 

3) Moravskoslezský kraj

První Pavlova cesta po inauguraci vedla do Moravskoslezského kraje, kam vyrazil ke konci loňského března. V Ostravě se setkal s vedením kraje, tedy s tehdejším hejtmanem Ivem Vondrákem (nezávislý, dříve ANO) a také tehdejším ostravským primátorem Tomášem Macurou (nezávislý, dříve ANO). Zmiňme, že Pavel jako jeden z hlavních problémů regionu označil odliv mladých lidí.

Kromě toho se Pavel zúčastnil debaty s žáky na Gymnáziu Petra Bezruče ve Frýdku-Místku, navštívil nově otevřený kampus Ostravské univerzity a také automobilku Hyundai v Nošovicích. Druhý den pak například sfáral do Dolu Darkov v Karviné.

4) Liberecký kraj

O necelý měsíc později přijel Petr Pavel i se svou manželkou do Libereckého kraje. Nejprve dorazili do Nového Města pod Smrkem, kde se Pavel setkal s hejtmanem Martinem Půtou (SLK). Pavel do své cesty zahrnul i návštěvu areálu zaniklého podniku Textilana, libereckých vojenských kasáren a krajské nemocnice.

Podle Pavlova vyjádření je v regionu patrná kombinace problémů způsobených zaniklým průmyslem v některých částech a technologickým rozkvětem v jiných oblastech. Při této návštěvě prezident kritizoval komunikaci vlády s kraji a obcemi o rušení poboček České pošty a finančních úřadů. Dodejme, že Liberecký kraj byl prvním navštíveným krajem, kde Petr Pavel zvítězil nad svým protikandidátem Andrejem Babišem. 

5) Kraj Vysočina

Na Vysočinu zavítali Petr Pavel s Evou Pavlovou na konci května 2023, kdy svůj program zahájili na základní škole v Pelhřimově. Prezident se na pozvání hejtmana Vítězslava Schreka (ODS) účastnil tradičního udílení záslužných medailí zástupcům krajských složek integrovaného záchranného systému (IZS). Kromě toho se zapojil také do běhu a střelby na biatlonové střelnici v Jihlavě.

6) Jihočeský kraj

Červencovou návštěvu Jihočeského kraje prezident začal ve firmě Koh-i-noor. Jedním z témat, kterému se podle hejtmana Martina Kuby (ODS) s prezidentem věnovali, byla specifika regionu s řídkým osídlením a vysokou sezónností pracovního trhu. Během dvoudenní návštěvy prezidentský pár navštívil také Letiště České Budějovice, Český Krumlov nebo Hořice na Šumavě. Cestu poté zakončili se záchranáři na vodní nádrži Lipno.

7) Hlavní město Praha

Na konci loňského června prezident Pavel poprvé oficiálně navštívil Prahu. S radními a starosty městských částí diskutoval o aktuálních problémech zejména v oblasti školství. Pavel také přijel na základní školu v Praze 3 a zúčastnil se pietního aktu u pomníku obětem komunismu. Návštěvou prezidenta provázel primátor Bohuslav Svoboda (ODS).

8) Jihomoravský kraj

Zářijovou cestu po Jihomoravském kraji zahájil prezident v Brně, kde se na krajském úřadě setkal s hejtmanem Janem Grolichem (KDU-ČSL), primátorkou Brna Markétou Vaňkovou (ODS) a jihočeskými zastupiteli i starosty obcí s rozšířenou působností. Hovořil taktéž se starosty obcí, které v červnu 2021 zasáhlo tornádo. Dodejme, že Pavel do Brna zavítal už v srpnu, kdy navštívil Ústavní soud. Nejednalo se ale o oficiální cestu do celého regionu.

9) Olomoucký kraj

Na podzim minulého roku Petr Pavel s manželkou navštívili také Olomoucký kraj. Během prvního dne se prezident setkal s rektorem a prorektorem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a debatoval s tamními studenty. Následně jednal s hejtmanem a vedením Olomouckého kraje. Druhý den prezidentský pár navštívil oděvní firmu Woox, která mj. vyrábí flanelové košile. 

Doplňme, že do Olomouce přijel Pavel už v květnu 2023, kdy se zúčastnil 19. sněmu Svazu měst a obcí České republiky. Při této příležitosti kritizoval komunikaci Fialova kabinetu ohledně rušení poboček České pošty. Stejně jako v předchozím případě však nešlo o oficiální návštěvu,

10) Královéhradecký kraj

Prezidentova poslední cesta po regionech v roce 2023 vedla do Královéhradeckého kraje. Cestu s manželkou zahájili návštěvou dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Také v tomto regionu se hlava státu setkala s hejtmanem, radou kraje a předsedy zastupitelských klubů. Druhý den Pavel např. absolvoval pěší turistický okruh broumovským skalním městem a následně se zúčastnil debaty se starosty obcí na území Krkonošského národního parku. 

Shrnutí

Petr Pavel tedy skutečně od vítězství v prezidentských volbách absolvoval během roku 2023 oficiální návštěvy deseti z celkově čtrnácti krajů České republiky. Oficiální cestu nepodnikl pouze do Pardubického, Plzeňského, Středočeského a Zlínského kraje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Ivan David mluví o usnesení Evropského parlamentu (EP) z 21. listopadu 2023, o provádění zásady přednosti práva EU. Návrh usnesení předložený Výborem pro právní náležitosti (JURI) a Výborem pro ústavní záležitosti (AFCO) se týká zakotvení zásady nadřazenosti (jinak také přednosti) práva Evropské unie (EU) před právem členských států do Smluv o EU.

Jak návrh uvádí, v současnosti tato zásada ve Smlouvách o EU není zahrnuta. Přednost evropského práva však vychází z judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU). Přijaté usnesení se tak odkazuje např. k prohlášení č. 17 připojenému k Lisabonské smlouvě (.pdf), dle kterého se zásada přednosti odvíjí právě od rozhodnutí SDEU (respektive Evropského soudního dvora, předchůdce SDEU). Konkrétně se jedná o rozsudek z roku 1964 v případu Flaminio Costa proti E.N.E.L., podle kterého se členské státy nemohou dovolávat práv, kterých se dobrovolně vzdaly, když vstoupily do evropského společenství. Z toho tak dle soudu vyplývá, že evropské právo má přednost před právem vnitrostátním.

Zmiňme, že zásada přednosti podle výkladu v přijatém návrhu nepředstavuje hierarchii mezi právními řády EU a právem členských zemí. Říká ale, že vnitrostátní právo musí být v souladu s právem EU, a případné protichůdné předpisy tak mají být zrušeny nebo změněny.

Důvody pro zakotvení nadřazenosti práva EU do smluv o EU

Přijatý návrh potřebu nadřazenosti evropského práva přímo odůvodňuje některými základními ustanoveními ve Smlouvě o EU, která by bez této zásady nebylo možné dodržet. Jedná se např. o článek 4 (.pdf, str. 6), který říká, že „členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze smluv nebo z aktů orgánů Unie“. Jak usnesení Evropského parlamentu dále uvádí, bez uplatňování zásady nadřazenosti práva EU také nelze zajistit účinnost a jednotnost uplatňování a vymáhání práva ze strany SDEU a soudů členských států.

EP svým návrhem reaguje mj. na rozpory ve výkladu přednosti práva EU mezi SDEU a vnitrostátními soudy. Jako příklad uveďme případ z října 2021, kdy se otázkou nadřazenosti práva EU zabýval polský ústavní soud, který tuto zásadu zpochybnil a rozhodl, že některé články základních smluv o EU odporují polské ústavě.

Dodejme, že podle Evropské komise (EK) tímto krokem Polsko porušilo principy práva EU, mezi které patří i jeho nadřazenost. Přijatý dokument z listopadu 2023 proto EK doporučuje důkladně sledovat rozsudky vnitrostátních soudů a využívat svou pravomoc zahájit se státy zpochybňujícími zásadu přednosti práva EU řízení o nesplnění povinnosti.

Závěr

Evropský parlament tedy 21. listopadu 2023 přijal usnesení, které požaduje zakotvení zásady nadřazenosti práva EU před vnitrostátním právem do Smluv o EU. Došlo k tomu přibližně dva týdny před tím, než Ivan David zveřejnil námi ověřované video. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost ovšem doplňme, že přednost evropského práva vychází už z rozsudku Evropského soudního dvora ze 60. let 20. století.

Europoslanec Ivan David mluví o hlasování Evropského parlamentu z 21. listopadu 2023, kdy europoslanci schválili usnesení, které usiluje o zapsání zásady přednosti práva Evropské unie před právem členských zemí do Smluv o EU. 

Podle Davidova vyjádření tak europoslanci chtějí docílit toho, že Česko a další unijní státy budou závislé na vůli Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady. Zjevně tak poukazuje na to, že o přijetí nové unijní legislativy rozhoduje právě Komise, europarlament a také Rada EU.

Pro upřesnění je nutné doplnit, že Evropská rada, kterou Ivan David zmiňuje, je jiný orgán než Rada EU (složená z ministrů) a nemůže schvalovat právní předpisy. Závěry jednání Evropské rady, kterou tvoří premiéři nebo hlavy států, nicméně představují „důležitý návod pro činnost Evropské komise i Rady EU“.

Původ principu nadřazenosti práva EU

Princip přednosti práva EU před právem jednotlivých členských zemí existoval už před tímto hlasováním Evropského parlamentu a je jedním ze základních pilířů právního řádu EU. Vychází z rozsudku Evropského soudního dvora z roku 1964 (.pdf, str. 23–25), který pojednával o tom, že právní systém Evropského hospodářské společenství (EHS, předchůdce EU) je nedílnou součástí právních systémů členských států a je pro ně závazný. Členské státy dle tohoto rozhodnutí zároveň nesmějí přijmout vnitrostátní právní předpisy, které by byly v rozporu s právem společenství.

Princip nadřazenosti evropského práva tedy vznikl ještě před přijetím Maastrichtské smlouvy (.pdf), na základě které EU v roce 1993 oficiálně vznikla. EU, která Evropský soudní dvůr (dnes Soudní dvůr EU) de facto zdědila, tak tuto zásadu aplikuje po celou dobu svého fungování.

Usnesení z listopadu 2023

Zmíněné usnesení doporučuje, aby byl nově tento princip přímo zakotvený ve Smlouvách o Evropské unii, tedy základních dokumentech EU. V takovém případě by už tedy nevycházel pouze z judikatury Soudního dvora EU. Pro schválení zvedlo ruku 430 europoslanců, 172 se jich vyslovilo proti.

Přijatý text poukazuje na skutečnost, že k nerespektování přednosti práva EU jednotlivými soudy dochází pouze zřídka. I přesto se ale domnívá, že neobvyklé případy zpochybňování tohoto principu představují riziko pro jednotnost a účinnost práva EU. Evropská komise má sice v současné době právo na zahájení soudního řízení s členským státem, jehož soud princip přednosti práva EU zpochybnil, v některých případech ale k tomuto kroku nepřistoupila.

Závěr

Zpráva o provádění přednosti práva EU, kterou Evropský parlament přijal 21. listopadu 2023, usiluje o zapsání tohoto principu do Smluv o Evropské unii. Členské státy a orgány EU, potažmo EHS, se ale nadřazeností evropského práva řídí už od 60. let minulého století. Ivan David svým tvrzením přitom vyvolává dojem, že usnesení z letošního listopadu chce nadřazenost práva EU zavést nově a v praxi tato zásada dosud používána nebyla. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.