Přehled ověřených výroků

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

Pronásledování církví za dob komunismu získalo největší spád v 50. letech minulého století. Asi nejznámější akt z této doby je Akce K, která měla za úkol násilnou likvidaci klášterů a katolických mužských řeholních řádů. Dále stojí za zmínku také Akce Ř neboli likvidace ženských klášterů. Řada řeholníků skončila ve vězení, nebo byli odvezeni do tzv. „internačních táborů“, kde s nimi bylo nakládáno velmi nehumánním způsobem.

Známé je také umučení faráře Toufara, jemuž se během kázání měl za zády pohnout kříž na zdi (tzv. číhošťský zázrak). Do povědomí se dostal i případ kardinála Josefa Berana, jenž byl neustále pronásledován StB, která se na něj snažila získat kompromitující materiály.

O návrzích Poslanecké sněmovny, kdo má obdržet státní vyznamenání, hlasovala dolní komora na svém jednání 25. května. Při hlasování o Karlu Sýsovi, jemuž je vytýkána jeho předlistopadová tvorba a jeho polistopadová náklonnost ke komunistické straně, zvedlo pro něj ruku 14 poslanců Pirátů, 6 se zdrželo a 2 se tohoto hlasování nezúčasnili.

Dodejme, že jde o pouhé návrhy prezidentu republiky, ten se jimi řídit nemusí. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je jeho výlučnou pravomocí podle Ústavy (čl. 63).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože podle dostupných informací skutečně státní zástupci z Olomouce vznesli některé otázky stran šéfa GIBS. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost, jejich přiměřenost v případném Murínově odvolávání či to, zda může být tento fakt součástí politického boje nebo snah Murína odvolat. V rámci výroku se zaměřujeme toliko na fakt, že zmíněné výtky jsou veřejně medializovány.

Výrok Andreje Babiše se týká situace okolo Michala Murína, ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy vyšlo najevo, že na něj Babiš tlačí, aby odstoupil z funkce z důvodu nedůvěry ze strany Babiše a kvůli jeho pochybám nad hospodařením úřadu. Murín však odstoupit odmítl.

Babiš poté uvedl, že na Úřad vlády v roce 2017 přišel dopis z olomouckého státního zastupitelství ve věci prověření možného kázeňského přestupku Michala Murína. Česká televize údajně získala k tomuto dokumentu přístup, jak uvádí v článkuvěnujícímu se této kauze:

„Šéf inspekce podle něj brzdil vyšetřování úniku informací – a to tím, že odmítal přesně vysvětlit, od koho se dozvěděl, že inspekce prověřovala někdejšího náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho.“

„… svým jednáním bránil tomu, aby prověřování této trestní věci bylo provedeno bez zbytečných průtahů, čímž současně porušil své povinnosti vyplývající z jeho postavení ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů…“

V případu se jednalo o sporné vyšetřování údajného zneužívání funkce náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho v roce 2016. Murín o tomto vyšetřování vědět neměl, svému podřízenému však sdělil, že o kauze ví, dále pak však odmítal sdělit náměstkovi státní zástupkyně Adamu Bašnému, od koho tuto informaci má. Podle dokumentu státního zástupce Murín bránil urychlenému prověření této věci.

Podle státního zástupce existují vážné pochybnosti o věrohodnosti Murínovy výpovědi, jeho tvrzení o zdroji informací o vyšetřování Laubeho však nebylo možné dokázat, ale ani vyvrátit.

„V prvé řadě lze stěží uvěřit tomu, že osoba v pozici ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy osoba, jejímž prvořadým úkolem je řešit profesní a lidská selhání příslušníků ostatních bezpečnostních sborů, se nechá pozvat od známého, kterého vlastně ani nezná, do společnosti jemu neznámých osob, které prý nezná ani ten známý, co ho tam pozval, aby tam poseděli. Shodou okolností pak právě v tomto prostředí vyslechne skutečnosti svědčící o zřejmém úniku informací…“

Podle dokumentu státního zástupce tedy opravdu existují pochybnosti týkající se osoby Michala Murína. Bezpečnostní rada státu svolaná Andrejem Babišem vyslýchalaMurína ve čtvrtek 8. 3. 2018, další zasedání by mělo proběhnout o týden později.

Na 9. schůzi Poslanecké sněmovny, která byla svolána na 7. března 2018, bylo jediným návrhem pořadu schůze (.pdf) odvolání Tomia Okamury (SPD) z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Odvolání z funkce místopředsedy bylo navrženo v souvislosti s výroky Tomia Okamury týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

Na této schůzi bylo Janem Chvojkou (ČSSD) předneseno stanovisko klubu ČSSD k tomuto návrhu. Ve stanovisku klubu řekl: „Drtivá většina nebo celý poslanecký klub ČSSD se shoduje na tom, že takováto osoba(Tomio Okamura)nesmí zastávat tuto vrcholnou funkci, to znamená, že by měla být odvolána z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny.“

Na závěr také apeloval na poslance za hnutí ANO, aby byl program schůze schválen. A aby přispěli k tomu, že bude Tomio Okamura za jeho nepřijatelné a extremistické výroky odvolán.

Pořad 9. schůze Poslanecké sněmovny nakonec schválen nebyl, a tudíž ani k hlasování o odvolání Tomia Okamury nedošlo.

Postoj ČSSD ke spolupráci s SPD byl také potvrzen 28. dubna 2018 na jednání Ústředního výkonného výboru sociální demokracie v Hradci Králové. Na tomto jednání byl přijat zákaz spolupráce s hnutím SPD. Zákaz byl zdůvodněn mimo jiné i výroky členů hnutí SPD týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

Ačkoliv se v programu ČSSD z roku 2013 explicitně o zdanění církevních restitucí nehovoří, obecné vyznění programového bodu k církevním restitucím (.pdf, str. 30) jasně vypovídá o podpoře zkrácení nákladů na církevní restituce. Negativní vyjádření Bohuslava Sobotky k tématu se objevilo proto, že bránilo KDU-ČSL ve vytvoření koaliční vlády s ANO a ČSSD.

Program ČSSD z roku 2013 (.pdf, str. 30) k tématu církevních restitucí říká: „Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“ Z hlediska daní se v souvislosti s církevními restitucemi v tomto programu navrhuje pouze možnost umožnit daňovému poplatníkovi rozhodování o přidělení části z jeho odváděné daňové povinnosti na církevní projekty.

Bývalý předseda vlády Bohuslav Sobotka se k myšlence zdanění církevních restitucí stavěl negativně. Důvodem byla neochota KDU-ČSL spolupracovat na koaliční vládě, pokud by mělo dojít ke změně zákona o církevních restitucích. Pozice ostatních členů ČSSD ale nebyla s předsedou strany jednotná.

Například 5. června 2016 kritizoval Sobotka návrh na zdanění restitucí, se kterým přišel další člen ČSSD Jiří Zimola. Podobná je i situace ze 14. června 2014. Zde při jednání vedení strany Bohuslav Sobotka odmítl návrh Jeronýma Tejce, který chtěl do stranického referenda zařadit návrh schválení zdanění církevních restitucí. Na těchto příkladech se ukazuje, že ve vnitřních strukturách ČSSD se podpora zdanění církevních restitucí nadále objevovala.

Doplňme ještě, že Bohuslav Sobotka figuroval ve funkci předsedy ČSSD od 18. března 2011 do 15. června 2017. Program ČSSD, který vznikl až za jeho předsednictví, je tedy již zmíněný z roku 2013. V době, kdy Bohuslav Sobotka nastoupil do funkce předsedy strany, byl aktuální program z roku 2010. Ten ale vznikl ještě za předsednictví Jiřího Paroubka.

O církevních restitucích ani tento program nepojednává explicitně s plánem jejich zdanění. Tzv. velký program (.pdf, str. 35) je k tématu církví velmi vágní a neříká v zásadě nic konkrétního. Pouze tzv. malý program (.pdf, str. 3) z roku 2010 zmiňuje církevní restituce jako jeden ze špatných plánů předešlých vlád, který zadlužuje Českou republiku a vyjadřuje se pozitivně k nutnosti jejich omezení. Konkrétní plán jejich zdanění tento program nenavrhuje, ale opět se zde ČSSD obecně zavazuje snížit náklady na restituce.

Pokud by došlo ke schválení současného návrhu koaliční smlouvy, pak by ve zmiňovaných situacích vláda skutečně padla. Aktuální návrh koaliční smlouvy mezi hnutím ANO a ČSSD je veřejně dostupný zde.

Jiří Hamáček zmiňuje článek 5, který říká: „Dojde-li v koalici i po dohodovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“ (. pdf, str. 1)

Pokud jde o druhý zmínění případ, smlouva jej řeší ve článku 10: „Smluvní strany se zavazují, že budou na půdě obou komor Parlamentu podporovat přijetí koaličních vládních návrhů zákonů. Pozměňovací nebo doplňující návrhy ke koaličním vládním návrhům zákonů podpoří smluvní strany v obou komorách Parlamentu jen po vzájemné dohodě. Současně se zavazují, že případné iniciativní návrhy zákonů a pozměňující návrhy zákonů předkládané poslanci a senátory koaličních klubů anebo připojení se poslanců a senátorů koaličních klubů k iniciativě poslanců či senátorů z jiných klubů budou předem konzultovány na úrovni předsedů koaličních klubů. Podmínkou pro jejich podporu bude dohoda smluvních stran. Nebude-li dohodnuto jinak, budou koaliční kluby při hlasování respektovat stanovisko vlády. Nerespektování tohoto ustanovení bude považováno za závažné porušení této koaliční smlouvy a bude postupováno v souladu s články 16, popř. 5.“ (. pdf, str. 2)

Andrej Babiš má pravdu s popisem programového prohlášení a byť stále není (ani vládou) schválen rozpočet na příští rok, jeho parametry se vejdou do Babišem zmíněného závazku.

Programové prohlášení vlády (resp. jeho návrh) uvádí jak zmínku o vyrovnaném rozpočtu, tak i podmínku, o které mluví Babiš v případě deficitu. Konkrétně v části 5 programového prohlášení se píše:

„Chceme začít s reformou státu. To znamená vyrovnaný státní rozpočet a nový zákon o příjmových daních.“

V prohlášení je pak dále napsána tato podmínka: „Ctíme pravidlo, že případný deficit musí být nižší než výše investic z národních zdrojů.“

Co se týče rozpočtu na příští rok, na který se Babiš odvolává, ten je ve fázi příprav. Ministerstvo financí aktuálně pracuje se schodkovým hospodařením ve výši 50 miliard korun a s tím, že kapitálové výdaje (bez zapojení evropských peněz) by měly dosáhnout 78,7 miliard.

Tím se tedy zdá, že je podmínka naplněna, nicméně jde o návrh, který prozatím neschválila ani vláda, natožpak Poslanecká sněmovna, jež musí daný zákon podpořit. Je tedy otázkou, v jaké výsledné podobě vláda rozpočet schválí, což nelze zcela jistě predikovat. Dodejme, že Babiš se v tomto rozhovoru pro ČT zavázal, že deficit je již konečný a nebude se dále navyšovat.