Přehled ověřených výroků

Podle dat (.pdf) Eurostatu ze srpna je nezaměstnanost v České republice opravdu nejnižší v rámci Evropské unie.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda prostřednictvím novely zákona o investičních pobídkách skutečně podnikla částečný krok i pro podporu menších subjektů. Stejně tak je sledovatelný vzrůstající důraz na podporu nových technologií.

Podporu ve formě investičních pobídek mohou získat čeští i zahraniční investoři, kteří svoji investici umístí na území ČR. Výhradní organizací, kde mohou investoři své žádosti o investiční pobídky zaregistrovat, je agentura CzechInvest. Ta je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO) a své zastoupení má i v zahraničí.

Poslední úprava zákona o investičních pobídkách nabyla účinnosti v květnu 2015. Novela zapracovává evropské nařízení č. 651/2014 a zavádí některé změny v investičních pobídkách. Zavedla například zvýhodněné průmyslové zóny (Ostrava-Mošnov, Most-Joseph a Holešov), v nichž investoři dosáhnou na atraktivnější formy podpor. Rozšířil se také počet regionů, ve kterých je poskytována hmotná podpora na vytvoření pracovních míst a školení nových zaměstnanců.

Co se týká zaměření na menší podniky, novela skutečně snížila počet nutných nově zřízených pracovních míst k získání pobídky. Konkrétně u technologických center se počet míst snížil ze 40 na 20 a u strategických investičních akcí ze 120 na 100 míst.

Oblastmi, které mohou být investičními pobídkami podporovány, jsou nyní zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb, přičemž všech se týká podmínka minimálně pětileté udržitelnosti podpořených projektů. Projekty s vysokou přidanou hodnotou, které v roce 2016 tvořily čtvrtinu všech podpořených projektů, obvykle vznikají v posledních dvou zmíněných oblastech. Činnost těchto center novela podporuje změnou některých podmínek, jako je snížení minimálního počtu vytvořených pracovních míst.

MPO v současné době zvažuje další novelizaci zákona o investičních pobídkách. Jedním z důvodů je snaha o větší důraz na zvyšování podílu přidané hodnoty v produkci. Konkrétně by se mělo jednat například o rozšíření podpory technologických center a center strategických služeb na celou Českou republiku nebo větší důraz na projekty s jistým dlouhodobým podílem výdajů na výzkum a vývoj ve zpracovatelském průmyslu. Vzhledem k velmi dobrému stavu české ekonomiky by navíc neměl být brán ohled na vznik nových pracovních míst, ale spíše na kvalitu investic.

Měřítek pro výkonnost ekonomiky je více, asi nejčastěji se však používá hrubý domácí produkt (HDP). HDP19 zemí eurozóny bylo 10,7 bilionů eur v roce 2016, zatímco HDP celé EU bylo 14,9 bilionů (tabulka Gross domestic product at market prices). Před eurozónou byly Spojené státy s 15,5 biliony eur, na třetím místě Čína s 9,5 biliony eur. Ukazatel HDP tedy řadí eurozónu dokonce na druhé místo.

Pokud se podíváme na zahraniční obchod v minulém roce, tak zatímco USA exportovaly 1,2 bilionu eur a importovaly za 1,8 bilionu, eurozóna exportovala za 2 biliony a importovala za 1,8 bilionu eur. Je tedy patrné, že eurozóna importovala stejně jako USA, ale byla větším vývozcem. Největším exportérem je Čína, která se v tomto ohledu stala lídrem poprvé v roce 2009, její vývoz však oproti předchozím rokům klesá. Když se podíváme detailněji na oblasti vývozu, je pravdou, že Evropská unie jako celek mnoha dominuje - podle dat Světové obchodní organizace (.pdf, str. 31–33) za rok 2015 vedla Evropa export například v zemědělských produktech nebo železe a oceli.

Z výše uvedeného plyne, že eurozóna je druhým největším světovým exportérem a také jedním z největších importérů. I její výkonnost je velká, na základě námi použitého ukazatele HDP v reálných mzdách je na druhém místě.

Vláda v tomto funkčním období prosadila některá opatření, která po finanční stránce pomáhají rodinám s dětmi.

Jedním z nich bylo zvýšení porodného a zavedení porodného na druhé dítě. Za první dítě má žena od roku 2015 nárok na 13 tisíc Kč, za druhé dítě pak 10 tisíc Kč. Změna také nastala u matek dvojčat a vícerčat. Před rokem 2015 měla matka nárok na 19 tisíc Kč při porodu dvojčat a vícerčat pouze v případě, že se jednalo o první porod. V případě, že se jí ale narodilo při prvním porodu jedno dítě a při dalším porodu dvě a více dětí, měla nárok pouze na porodné na první dítě ve výši 13 tisíc Kč. Od roku 2015 má rodička nárok na 23 tisíc Kč bez ohledu na to, o kolikátý porod jde. Úprava porodného znamenala zvýšení mandatorních výdajů (.pdf, str. 4) ročně o 330 mili. Kč. Celkem má jít podle důvodové zprávy na daný výdaj 470–480 mil. Kč navíc ročně. Počítejme tedy s nárůstem výdajů ve výši cca 1,4 mld. Kč.

Vláda také postupně zvyšovala slevu na dani na druhé, třetí a každé další vyživované dítě. Tyto slevy byly v roce 2014 stejně vysoké jako sleva na první dítě, tedy 13 404 Kč. Sleva na druhé dítě se od roku 2014 zvedla z 13 404 Kč na 19 404 Kč. U třetího a každého dalšího dítěte pak došlo ke zvýšení z 13 404 Kč na 24 204 Kč.

KDU-ČSL také přišla s návrhem na snížení sociálních odvodů pro rodiny s více dětmi. Díky tomuto opatření by rodiny s dětmi mohly ušetřit až 3,8 mld. Kč. Vláda tento záměr zatím podpořila.

Tyto oblasti sice patřily mezi priority vlády, ale vláda ve své koaliční smlouvě neslibovala zásadní reformy nebo systémové změny v žádné z nich. Miroslav Kalousek jí tedy podsouvá něco, co nikdy nebylo jejím primárním záměrem.

V koaliční smlouvě Sobotkovy vlády je jako jedna z priorit uvedeno: „Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestranná podpora vzdělání, vědy, kultury a sportu.“ (str. 7)

1) Důchodový systém. V koaliční smlouvě se píše: „Dáme podnět k sestavení odborné komise v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí složené z delegovaných zástupců koaličních stran, opozice, zástupců tripartity a odborníků z řad ekonomů, demografů a sociologů, kterápřipraví úpravy zdanění práce a důchodového systému s účinností od roku 2017 tak, abychom zajistili výplaty důstojných penzí, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a zastropování věku odchodu do důchodu.“ (str. 17)

Vláda od ledna 2016 zrušila tzv. důchodové spoření ukotvené v druhém penzijním pilíři. Ten zavedl systém, kdy si lidé mohli dobrovolně spořit na důchod, po jeho zrušení jim ale peníze byly vráceny. Ač danou věc navrhovala rovněž zřízená komise, šlo primárně o závazek vyplývající z koaliční smlouvy.

Dále vešly v platnost návrhy komise týkající se třetího penzijního pilíře (3.1–3.5) neboli penzijního připojištění (také dobrovolné). Rozšířilo se osvobození od daně z příjmů na výplaty penzí, snížil se minimální věk pro účast v doplňkovém penzijním pojištění, zvýšil se limit pro investování do standardních fondů kolektivního investování, změnil se způsob správy doplňkových fondů, které pojištění kryjí, a změnily se pravomoci České národní banky k udělování povolení, pokud nejsou splněny zákonné požadavky.

Prošel i návrh změnit hranici důchodového věku, která do té doby neměla limit a počítala s automatickým zvyšováním podle zvyšující se hranice naděje na dožití. Konkrétní číslo jako hranici tato změna nenastavila, ale nastavila nové parametry pro výpočet hranice důchodového věku. Ten se může dále posouvat každých pět let, a to v závislosti na vzrůstajícím věku dožití. Vláda tedy důchodový věk nezastropovala zcela. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády.

V neposlední řadě komise upravila systém valorizace důchodů, který upravuje důchody tak, aby reagovaly na zvyšující se úroveň životních nákladů domácností a tím se omezil počet domácností důchodců, které žijí na hranici chudoby.

2)Zdravotní systém. V koaliční smlouvě najdeme: „Vytvoříme předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče.“ (str. 19)

Ve zdravotnictví však za této vlády také nedošlo k výraznějším systémovým změnám. Došlo třeba k navýšení vyměřovacího základu platby za státní pojištěnce: v červnu 2017 schválili poslanci novelu zákona č. 592/1992 Sb., která byla výsledkem dohody ministrů Ludvíka a Babiše. Tato novela znamenala zvýšení vyměřovacího základu a měsíční částky za státního pojištěnce pro roky 2019 a 2020. Stát bude v těchto letech dávat do systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce přibližně 3,5 mld. Kč ročně navíc. Nejedná se o pravidelnou valorizaci platby vázanou na ekonomické parametry, jak původně plánovalo ministerstvo zdravotnictví a kterou odmítlo ministerstvo financí.

Co se týká platů ve zdravotnictví, vláda je několikrát zvyšovala, naposledy je svým usnesením (.pdf) zvýšila o 10 %, k 1. lednu 2017. Další navýšení bude v lednu 2018.

3) Vzdělávací systém. Z větších změn ve školství byl připraven kariérní řád učiteů, ten však neprošel, a to také kvůli neshodám v koalici o jeho podobě. Učitelé a nepedagogičtí pracovníci ve školství dostali přidáno, navíc od 1. listopadu 2017 dojde k navýšení platů o 15 %; vysoké školy pak dostanou o 3 miliardy navíc.

Podrobněji se můžete podívat na plnění slibů této vlády v naší speciální analýze.

K propadu HDP České republiky došlo v návaznosti na světovou ekonomickou krizi roce 2009 a pak v letech 2012–2013. V té době byly u moci vlády Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase. V Topolánkově i v Nečasově vládě byl ministrem financí Miroslav Kalousek, na kterého premiér Sobotka reaguje.

K zásadním škrtům, na něž Bohuslav Sobotka patrně naráží, však došlo až později, a to v reakci právě na tento pokles ekonomiky. Nečasova vláda připravila soubor úsporných opatření na roky 2013–2015, který zahrnuje například snížení výdajů jednotlivých kapitol, snížení valorizací důchodů, zvýšení sazeb DPH či zavedení tzv. solidární přirážky. Opatření byla schválena v roce 2012 s účinností od roku 2013.

V této době se podle Českého statistického úřadu skutečně snížily nominální i reálné mzdy. Snížení však bylo pouze krátkodobé, od roku 2014 mzdy zase rostly, přestože výše zmíněná opatření byla stále v platnosti.

Nedá se tedy říci, že by škrty způsobily propad ekonomiky, naopak byly reakcí na tento pokles. Podobně nelze tvrdit, že by tyto škrty stály za poklesem mezd, ty pravděpodobně způsobila spíše špatná ekonomická situace nejen v České republice.

Výběrové řízení nazvané Odstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací vypsalo ministerstvo financí (MF) dne 15. 12. 2008. Do dvoukolového tendru se uchazeči mohli hlásit do 9. 2. 2009. Jak vyplývá z tiskové zprávy MF z února 2009, do výběrového řízení se přihlásily tři samostatné firmy a dále jedno konsorcium dvou firem a dvě sdružení. Jedno zahrnovalo čtyři firmy, druhé dvě firmy. Do druhého kola tendru se dostaly tři firmy.

Zatímco probíhalo druhé kolo tendru, došlo k ustavení úřednické Fischerovy vlády, kdy Miroslava Kalouska ve funkci ministra financí nahradil Eduard Janota. Nejvhodnější cenovou nabídku ve výběrovém řízení měla vybrat hodnotící komise jmenovaná novou vládou.

V létě 2009 MF oznámilo, že posouvá termín pro podání nabídek ze srpna 2009 na 13. říjen téhož roku. MF tak učinilo na přání uchazečů, kteří potřebovali více času na zpracování rozsáhlé dokumentace. Následně stanovilo nový termín pro podání cenových nabídek na červen 2010. Učinilo tak poté, co Úřad na ochranu hospodářské soutěže vrátil do tendru dříve vyřazené konsorcium PPF. Znovu pak došlo k posunutí termínu pro podávání nabídek na prosinec 2010 kvůli nevyjasněné účasti konsorcia PPF ve výběrovém řízení.

Poté, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal v září 2010 předběžné opatření, kterým MF uložilo pozastavení zadávacího řízení, došlo k obnově výběrového řízení až od počátku dubna 2011. Lhůta pro podávání nabídek byla vzhledem k předchozím událostem posunuta na září 2011, kdy skutečně k podání nabídek ze strany tří uchazečů z prvního kola došlo.

Dne 19. 10. 2011 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, proč nejspíš nedoporučí vládě přijmout nejlevnější nabídku ze tří, které vzešly z druhého kola tendru. Nejlevnější nabídku učinila společnost Marius Pedersen Engineering - 56,8 miliardy korun. O tom, že ministr Kalousek není s vítěznou cenovou nabídkou spokojen, informovalo MF veřejnost tiskovou zprávou již 19. 10. 2011.

Nečasova vláda pak dne 21. 12. 2011 usnesením č. 956 rozhodla o zrušení zakázky, tedy o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky.

Tvrzení, že „... tam někdo chtěl udělat kšeft za 30 miliard“, je prozatím třeba vnímat jako spekulaci. Andrej Babiš totiž z pozice ministra financí v roce 2015 oznámil, že státní kasa dokáže v totožné zakázce ušetřit až 30 miliard korun oproti částce, kterou nabídla v roce 2011 vítězná firma Marius Pedersen Engineering.

Do druhého kola tzv. ekotendru, tedy výběrového řízení na o dstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací, se dostaly tři soukromé firmy. Po průtazích způsobených (ne)účastí konsorcia PPF došlo k podání cenových nabídek uchazeči v září 2011.

Nejlevnější cenovou nabídku podala společnost Marius Pedersen Engineering, jak informovalo ve své tiskové zprávě dne 13. 9. 2011 ministerstvo financí.

Tehdejší ministr financí Kalousek v říjnu 2011 oznámil, že nedoporučí vládě přijetí vítězné nabídky. Své rozhodnutí odůvodnil slovy: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“ Nečasova vláda následně dne 21. 12. 2011 svým usnesením č. 956 rozhodla o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky. Je tedy faktem, že nedošlo k realizaci zakázky.

Ministerstvo financí za ministra Babiše vypisovalo veřejné zakázky na právní služby v letech 2014 a 2015. Po těchto letech přítomnost veřejné zakázky na právní služby vydané MF již není k nalezení.

Ministerstvo financí nicméně vede (.pdf) Seznam poradních orgánů, poradců, advokátů a advokátních kanceláří. V dokumentu jsou uvedeny advokátní kanceláře, které MF poskytují právní služby v jednotlivých sporech. Například jde o spor se společností A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co. KG ohledně letadel Fischer Air, ve kterém MF požívalo právních služeb právnické firmy Dechert LLP.

Nejsme schopni ověřit část týkající se exministra Kalouska. Sám Andrej Babiš uvádí, že k různým schvalováním mělo dojít v utajeném režimu na vládě, není tedy v našich silách z veřejně dostupných zdrojů tuto informaci potvrdit a ani vyvrátit. Výrok je tedy celkově hodnocen jako neověřitelný.

Zákon o liniových stavbách předložen byl. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim v roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.

Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.

Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).

V roce 2017 pak dokonce přinesl server Aktualne.cz informaci, že si ministerstvo dopravy kvůli návrhu zákona objednalo externí právnické služby. Premiér pak kritizoval cenu celé zakázky, která by se měla vyšplhat až k 2,4 miliónům korun. Ovšem žádné zmínky o tom, že by došlo k dalšímu pokusu o návrh celého zákona, se na veřejnost nedostaly.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože ačkoli návrh roku 2014 předložen byl, následující rok došlo k jeho stažení a k opětovnému předložení už nedošlo.