Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ČSSD sice skutečně svůj slib týkající se církevních restitucí nesplnila, hnutí ANO toto ovšem společné se sociálními demokraty nemá. Církevními restitucemi se totiž Babišovo hnutí ve volebním programu vůbec nezabývalo.

ČSSD se oproti tomu restitucím ve svém volebním programu věnovalo. Konkrétně na straně 30 je uvedeno:

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Téma církevních restitucí rezonovalo i po volbách, kdy se jednalo o ustavení vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Sociální demokraté totiž usilovali o snížení plateb státu v této oblasti, naopak ANO a KDU-ČSL nechtěli tuto problematiku vůbec otevírat. Věra Jourová z ANO tehdy řekla, že pro hnutí jsou církevní restituce uzavřenou záležitostí.

Už o tři dny později se ale předseda ANO Andrej Babiš vyjádřil vstřícně k návrhům ČSSD. V tomto ohledu kritizoval hlavně inflační doložku, která by původní schválenou částku pro církve ve výši 59 miliard korun mohla v průběhu času ještě zvýšit.

Pro účely debaty o církevních restitucích vznikla expertní komise, v níž byli také zástupci církví. Ti ale výhrady ČSSD a ANO odmítli a navrhli jednání o změně restitucí ukončit. Tento návrh vládní představitelé akceptovali. Vyrovnání bylo dosaženo podpisem smluv mezi státem a jednotlivými církvemi, na změnu dohodnutých podmínek by tedy bylo potřeba dohody obou stran.

Ještě je nutno dodat, že zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl přijat v roce 2012 a v platnost vstoupil prvním dnem roku 2013. 18. února 2013 byl doručen Ústavnímu soudu návrh 47 poslanců zastupovaných poslancem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) na zrušení zákona o církevních restitucích. Ústavní soud ale tento návrh zamítl.

Výrok je hodnotíme jako nepravdivý, protože navýšení minimální mzdy hnutí ANO ve svém předvolebním programu vůbec nezmiňovalo. Do jisté míry sice blokuje zákon o sociálním bydlení, jedná se ale pouze o verzi, která se neshoduje s jeho volebním programem. Ani v jednom případě jej tedy přímo neporušuje, jak Kateřina Konečná naznačuje.

Program hnutí ANO pro parlamentní volby 2013 uvádí: „Budeme prosazovat, aby sociální bydlení řešily obce, protože považujeme za důležité, aby situace sociálního bydlení byla kontrolovatelná, dále budeme prosazovat stanovení maximální výše dávky na bydlení, která nebude překračovat místně obvyklé nájemné.“

V září 2016 vláda schválila návrh, podle kterého by sociální byly měly ze zákona zajišťovat obce, jež by na tuto aktivitu dostaly peníze od státu. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová (ČSSD) se ale obávala, že by takový návrh neprošel Parlamentem. Proto přišla s tím, aby se obce zapojily pouze dobrovolně a zbývající záležitosti by zajišťoval nový státní úřad. Proti tomuto návrhu se postavil předseda ANO Andrej Babiš. „Měl by o tom rozhodovat ten starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení. Hlavně by se mělo definovat, kdo na něj má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta,“ uvedl Babiš.

Aktuální návrh byl nakonec na začátku března 2017 předložen Sněmovně. Vláda jej schválila, ale ANO s ním nesouhlasí. „Musím říct, že jsem velmi zklamaná, že ministerstvo práce a sociálních věcí neustále měnilo celou koncepci tohoto zákona,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Ta také prohlásila, že hnutí ANO je ochotno v této věci navrhnout kompromis – buď bude vyhověno návrhům ministerstva pro místní rozvoj (a v takovém případě ANO bude hlasovat pro tento zákon), nebo bude zákon schvalován ve stávajícím znění (a v takovém případě pro něj ANO hlasovat nebude). Požadavky Šlechtové se týkají zúžení skupiny obyvatel.

Tyto tendence se opravdu mezi politiky států Evropské unie objevují. Slovenský premiér Robert Fico již několikrát vyzval EU k ukončení sankcí vůči Rusku.

Ve stejném duchu se vyjadřuje i jiný představitel země Visegrádské čtyřky, a to maďarský premiér Viktor Orbán. Ten nutnost zrušení sankcí deklaroval i při schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Další političkou, která zastává postoj pro zrušení sankcí, je kandidátka na francouzskou prezidentku Marine Le Penová. Stejně se vyjadřoval ve své kampani také neúspěšný kandidát na rakouského prezidenta Norbert Hofer.

Pro zrušení je rovněž například německý europoslanec Marcus Pretzell z Alternativy pro Německo, jež má velmi kladný postoj k Rusku.

Mezi další zastánce zrušení sankcí patří italské strany Hnutí pěti hvězd a Liga severu nebo také řecký premiér z Koalice radikální levice Alexis Tsipras.

Z českých politiků podporují zrušení sankcí například prezident Miloš Zeman či předseda Senátu Milan Štěch. Prezident Zeman několikrát otevřeně mluvil o zrušení sankcí, které podle jeho slov poškozují český průmysl a zemědělství. Také si přeje, aby se Česká republika oficiálně připojila ke státům, jež navrhují protiruské sankce zrušit.

Rusko skutečně neplní minské dohody, na bojištích stále umírají lidé.

Minské dohody jsou dokumenty, které byly vytvořeny ke zklidnění krizové situace na Ukrajině, jež začala na jaře 2014. Po obsazení Krymu Ruskem v březnu 2014 se pustily proruské a protivládní skupiny v oblasti kolem Doněcku a Luhansku do protestů proti ukrajinské vládě. Následně vyhlásily nezávislost, proti čemuž zasáhla ukrajinská armáda a situace vyústila v ozbrojený konflikt.

Na jedné straně síly stojí ukrajinská armáda a na druhé proruské a protivládní skupiny, které mají za cíl odtržení od Ukrajiny.

Po těžkých bojích byl 5. září podepsán Minský protokol, jež měl konflikt zastavit. Byl však často porušován a v lednu 2015 kompletně padl, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů. V únoru 2015 byla podepsána druhá verze minských dohod, která dodnes stále alespoň formálně platí.

Reálně se však prosazování většiny ze 13 bodů nedaří. Podle Alexandra Huga z OBSE porušily obě stany několik bodů tím, že nestáhly těžké zbraně (bod č. 2), nepropustily či nevyměnily rukojmí (bod č. 6) a pozorovatelé OBSE stále disponují pouze omezeným přístupem na území separatistů (bod č. 3, a tím pádem i bod č. 10).

Obě strany ani nezačaly dialog o způsobu provedení voleb v bojových zónách, který by byl v souladu s ukrajinským právním řádem (bod č. 4). Separatisté prozatím nebyli amnestováni (bod č. 5). Nepovedlo se prosadit plné obnovení hranic ukrajinskou vládou (bod č. 9), ani se neprovedla žádná ukrajinská ústavní reforma (bod č. 11).

Ztráty na životech vojáků i civilistů zaznamenávají obě strany konfliktu, informovala o nich na začátku února i Česká televize.

Politická skupina ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) jako jedna ze sekcí Evropského parlamentu zastává názor, že připojení/anexe Krymu ze strany Ruské federace je nelegální, a pokračuje v souhlasu s přijatými sankcemi ze strany EU. Toto přesvědčení vyjadřuje ve své rezoluci z prosince 2016 (. pdf, str. 40), včetně zákazů cestování části poslanců ruského parlamentu do EU.

V tomto případě se iniciativa pro podporu rozšíření sankčního seznamu formovala individuálně napříč frakcemi EP jako iniciativa poslanců kolem Petrase Austreviciuse (ALDE). Ti formulovali dopis pro Vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicu Mogherini. Tuto iniciativu podpořilo 35 poslanců EP.

O sankcích a jejich změnách ale rozhoduje jen Evropská rada, jež rozšíření sankcí schválila v listopadu 2016. V tomto dokumentu byl zakázán vstup do EU šesti nově zvoleným poslancům ruského parlamentu, kteří zastupují Krym. Důvodem byla anexe Krymu, a tudíž nelegálnost tamějších voleb do ruského parlamentu na zmíněném území.

Je tedy pravdou, že obecně frakce Evropského parlamentu ALDE podporuje sankce proti RF, včetně cíleného omezování cestování části představitelů ruského režimu. Sem se řadí například zastánci okupace Krymu, jak ukazuje jmenný seznam osob, které frakce ALDE navrhovala při formulaci sankcí pro přidání na sankční seznam. Je však nutno podotknout, že v otázce sankcí má první a poslední slovo Evropská rada a Evropský parlament, jeho poslanci mají spíše poradní pozici.

Propuknutí krize na Ukrajině a především anexe Krymu vedly EU k zásadní proměně vzájemných vztahů s Ruskou federací. K omezení styků došlo ze strany EU na několika úrovních od března 2014, kdy byla zavedena tzv. restriktivní opatření v reakci na situaci na Ukrajině.

Jedno ze zásadních opatření na individuální úrovni bylo omezení možnosti cestování do EU a zmražení majetku osobám, které dle EU nabourávaly či ohrozily teritoriální integritu, suverenitu a nezávislost Ukrajiny. Tato omezení se týkala 152 fyzických osob a 37 osob právnických. Jmenný seznam včetně odůvodnění a legálních podkladů, které specifikují jejich zařazení na sankční list, je dostupný zde (. pdf).

Pro ilustraci - Sergey Valeryevich Aksyonov je po anexi Krymu uvedený na seznamu jako předseda mezinárodně neuznané Nejvyšší rady republiky Krym, jehož zvolení bylo označeno tehdejším ukrajinským prezidentem Turchynovem v březnu 2014 jako neústavní. Byl aktivním proponentem pro uskutečnění referenda z 16. března 2014 o statusu Krymu. Je jedním z podepsaných pod smlouvou o připojení Krymské republiky k Ruské federaci z března 2014. Je také zvoleným nejvyšším představitelem tzv. Krymské republiky. Samozvaně sloučil ve své osobě funkci předsedy vlády a prezidenta. Je členem Státní rady Ruské federace.

V listopadu 2016 bylo na seznam přidáno šest jmen nově zvolených poslanců ruské dumy za anektovaný Krym. Je nutné zmínit, že podobný, ne tak rozsáhlý a legálně odůvodnitelný, seznam 89 nežádoucích osob vystavila i RF v roce 2015.

Je tedy pravdou, že sankce jsou cíleny na konkrétní osoby, které jsou zásadně spojeny s narušením suverenity Ukrajiny a anexe Krymu (dle EU).

Co se týče vraždy politika v Ruské federaci, je znám především případ Borise Němcova. Tento kritik Kremlu byl zastřelen dne 27. února 2015 krátce po půlnoci v centru Moskvy. Němcov v 90. letech působil po jistou dobu jako vicepremiér Ruska. Před vraždou se profiloval jako opoziční politik vůči Vladimiru Putinovi.

Telička má tedy pravdu, že mezi „jeho partnery“ došlo i k zastřelení na ulici. Mezi významnými opozičními osobnostmi došlo k více vraždám, např. u nezávislých novinářů. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Polsko v únoru oznámilo, že během následujících voleb předsedy Evropské rady nepodpoří znovuzvolení Donalda Tuska. Konkrétní osobu pak navrhlo 4. března, a to europoslance Jacka Saryusze-Wolského.

Co se Angely Merkelové týče, ta současného předsedu Evropské rady veřejně podpořila o tři dny později, tedy 7. března.

Pro posouzení pravdivosti výroku je tak zásadní období mezi 4. a 7. březnem. Snažili jsme se proto dohledat, kteří z předních politiků členských států se k volbě europoslance Saryusze-Wolského vyjádřili.

Již od ohlášení kandidatury nenašel europoslanec Saryusz-Wolski mezi členskými státy EU téměř žádnou podporu. Francouzský prezident od počátku podporoval Donalda Tuska, toto pak potvrdil 6. března. Stejného názoru byl nizozemský ministr zahraničí Bert Koenders - polského protikandidáta též odmítl. Takto se vyjádřil i český ministr Lubomír Zaorálek.

Angela Merkelová na kandidaturu Jacka Saryusze-Wolského reagovala během několika dnů.

V prosinci proběhne zasedání Evropské rady, kde by mohly být přijaty první závěry Bílé knize o budoucnosti Evropy. Ta představuje pět scénářů možného pokračování EU do roku 2025. Mezi nimi jsou možnosti setrvání v dnešním směřování; koncentrace pouze na jednotný trh; EU pro ty, kteří chtějí dělat pro určitá témata víc; EU, jež se zaměří na méně témat, kterým se bude věnovat více; či sdílení více pravomocí členů EU a tvorba společných rozhodnutí.

V září 2017 přednese předseda Evropské komise Juncker projev, v němž se bude tématu více věnovat, aby vyjádřil svoje stanovisko právě před prosincovým zasedáním Evropské rady.

K setkání europoslanců s premiérem došlo v pátek 3. března. Tématem schůzky byla spolupráce mezi vládou a českými poslanci Evropského parlamentu, pozice ČR směrem k vyjednávání s Británií, evropská směrnice o kontrole zbraní či ochrana českých spotřebitelů. Aktivní komunikace je jednou z priorit vlády a premiér se s europoslanci během svého působení setkal počtvrté.

O samotném dalším směřování EU a pozici ČR v této otázce nejsou z jednání informace. Veřejně dostupné zdroje neinformují o vyjádření premiéra, dle kterého bude připravovat pozici Česka k dalšímu směřování EU.