Přehled ověřených výroků

Ministryně Šlechtová správně popisuje proceduru a limity výstavby. Vybudování každého stavebního záměru podléhá zpravidla několika povolovacím procesům. Obecné schéma vypadá přibližně takto, v případě rizika ekologických dopadů však mohou přibýt také další konkrétní povolení, např. dle vodního zákona (mj. ke geologickým pracím ve zvlášť chráněných oblastech) nebo zákona o ochraně krajiny a přírody (např. při kácení dřevin.)

autor schématu: JUDr. Veronika TOMOSZKOVÁ, Ph.D

K obsahu stavebního zákona: územní plánstanoví základní koncepci rozvoje obce a je podřízen zásadám rozvoje kraje i státu. Zásady územního rozvoje kraje jsou obsaženy ve třetí části stavebního zákona (dle terminologie zákona má částí celkem 7). Dále stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Vydávají je kraje a jsou závazné pro pořizování územních plánů obcí. Politika územního rozvoje ČR je oproti tomu celostátní nástroj územního plánování a funkčně stojí nad zásadami kraje i územním plánováním obce. Ve spolupráci s ostatními ministerstvy ji pořizuje ministerstvo pro místní rozvoj a podléhá i schválení vlády. Výrok ministryně je tedy pravdivý.

Podle Zprávy o stavu Romské menšiny za rok 2015 (str. 35–36) Úřad práce nijak neeviduje příslušnost uchazečů k Romské menšině, sledování přesné nezaměstnanosti Romů je proto velmi složité. Je však možné usuzovat, že jejich zaměstnanost roste nebo klesá podle toho, jak se vyvíjí celková nezaměstnanost v ČR. Ta dlouhodobě klesá, takže je možné usuzovat, že klesá i míra nezaměstnanosti Romů.

To například dokládá porovnání odhadovaného procenta nezaměstnanosti Romů ve sledovaných sociálně vyloučených lokalitách z let 2006a 2015. Zde došlo ke snížení z původně odhadovaných 90–100 % na 80–85 % v roce 2015. Tento rozdíl hovoří o zlepšení situace, nicméně nezaměstnanost Romů v těchto lokalitách je podle odhadu stále velmi vysoká.

Jak však již bylo zmíněno, Úřad práce ČR nerozlišuje, zda se uchazeč hlásí k Romské menšině, není proto možné najít přesné statistiky, které by se na nezaměstnanost Romů zaměřovaly. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc. Kalousek ne zcela přesně popisuje výchozí stav, který nadhodnotil, nicméně zásadní je právě onen zmiňovaný nárůst.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT. V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má vzniknout 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců.

V současné době česká ekonomika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Dle expertů se v posledním roce na růstu podílel hlavně export, který za posledních šest měsíců rostl o 4,7 %. Obchodní bilance byla ve stejném období v přebytku 18,8 miliard korun.

Na současném růstu se rovněž významně podílí silná domácí spotřeba, jež v prvním čtvrtletí také rostla, a to o 2,7 %.

Růst těchto dvou položek potvrzuje trend, který česká ekonomika zahájila v roce 2016, jak ukazuje i tento graf příspěvků jednotlivých složek k meziročnímu růstu HDP. Z něj je patrný rostoucí podíl domácí spotřeby na růst HDP.

Zdroj: Statistika a my

Dle dostupných informací stojí za současným dobrým stavem českého hospodářství jak stabilní export a poptávka v zahraničí, tak i sílící domácí spotřeba. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle údajů (.pdf, str. 18, tabulka důchod starobní sólo) České správy sociálního zabezpečení pobírá polovina důchodců důchod ve výši nižší než 11 344 Kč. Podrobné statistiky o počtu lidí pobírajících určitou výši důchodu jsou dostupné v další části Statistické ročenky z oblasti důchodového pojištění (.pdf, str. 44).

Číslo půl milionu odpovídá celkovému počtu cizinců žijících v ČR v roce 2016, jak dokládají data Českého statistického úřadu.

Pokud se podíváme detailněji (.xls) na národnosti, nejvíce je zde Ukrajinců (skoro 110 tisíc), následovaní jsou Slováky (107 tisíc lidí), dále tu jsou třeba Vietnamci (58 tisíc) a Poláci (přes 20 tisíc). Jen cca polovina (.xls) z tohoto půl milionu cizinců zde však má trvalý pobyt, druhá část (221 tisíc) má jen dlouhodobý pobyt (nad 90 dní).

Kolik cizinců v ČR pracuje, nelze přesně uvést (určitý počet cizinců zde pracuje nelegálně, ale hlavně cizince podle typu potřebného povolení eviduje buďto ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo ministerstvo vnitra – přesné a sjednocené statistiky nejsou). Existují pouze kvalifikované odhady: nejnovější odhad ČSÚ pro rok 2015 uvádí 323 tisíc cizinců na úřadech práce a téměř 80 tisíc cizinců s platným živnostenským oprávněním (což samozřejmě neznamená, že živnost provozují).

Za dobu vlády Bohuslava Sobotky vznikly tři nové ústřední správní úřady, výrok poslance Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.

Správním úřadem se podle ústavy rozumí jakákoliv složka státu zřízená zákonem, plnící úkoly na základě zákona a vykonávající státní správu. Správní úřady se mohou vnitřně členit (např. ministerstva na odbory a další složky). Správními úřady však nejsou ku příkladu státní fondy, které slouží pouze k shromažďování a rozdělování majetku, avšak státní správu nevykonávají.

Kromě běžných správních úřadů (finanční, katastrální) však právní řád rozlišuje ještě tzv. ústřední správní úřady, mezi které Ústavní soud řadí ty správní úřady, které vykonávají státní správu na celém území ČR a které nejsou podřízeny jinému správnímu úřadu. Tyto podmínky splňuje jen malý počet správních úřadů (v současnosti 30), přičemž všechny jsou obsaženy v kompetenčním zákoně. Těchto 30 ústředních správních úřadů se rozděluje na základě toho, jestli v jejich čele stojí člen vlády (ministerstva), či ne (ústřední správní úřad). Pokud poslanec Fiala mluví o úřadech, myslí tím právě ústřední správní úřady.

Porovnáním současného znění kompetenčního zákona a znění před nástupem současné vlády zjistíme, že vznikly celkem tři nové ústřední správní úřady: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Úřad pro ochranu osobních údajů i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání byly za současné vlády do výčtu také přidány, avšak existovaly již před nástupem vlády Bohuslava Sobotky, pouze nebyly v kompetenčním zákoně uvedeny. To jim však jejich postavení jako ústředního správního úřadu nesebralo.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože konkrétně zmiňovaná dotace je opravdu nenároková.

Zde se konkrétně jedná o případ, o kterém bylo informováno v Otázkách Václava Moravce. Sdružení místních samospráv zaslalo České televizi (čas 25:45) informaci, podle které tomuto sdružení neměla být poskytnuta dotace Ministerstvem pro místní rozvoj a Karlou Šlechtovou jako ministryní za ANO. Důvodem neposkytnutí dotace měla být jejich kritika zavedení elektronické evidence tržeb.

Co se týče pojmu nenárokové dotace, toto znamená, že se o poskytnutí dotace musí příjemce aktivně ucházet a není na ně automatický nárok. Zde se konkrétně mělo jednat o dotaci pro nestátní neziskové organizace.

Na webu ministerstva pro místní rozvoj u informací pro přidělování této dotace je možno zjistit podmínky, za kterých se dotace přiděluje. Kromě těchto podmínek je zde uvedena věta: „Na poskytnutí dotace není právní nárok“. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Poslanec Babiš zřejmě mluví o generálu Chalífu Haftarovi, který stojí v čele Libyjské národní armády bojující v Libyi o moc s premiérem tripoliské vlády podporované OSN Fáizem Sarrádžem.

Italský parlament schválil minulý měsíc na žádost tripoliské vlády návrh na vyslání námořních plavidel do libyjských teritoriálních vod, které mají pomoci libyjské pobřežní stráži v boji proti převaděčům lidí.

Proti tomuto kroku se Haftar postavil a vzkázal, že Libyjská národní armáda si vyhrazuje právo na schvalování připlutí jednotlivých cizích lodí. Na podporu svých slov nařídil čtyřem námořním základnám blokovat italské lodě. Haftar však nijak neupřesnil, zda je připraven k blokádě italských lodí použít sílu.

Generál Haftar tak opravdu vyzval své vojsko k podniknutí určitých kroků vůči italským lodím bojujícím proti pašerákům migrantů, zda však vyzval k útoku, nelze s jistotou říct. Libyjskou národní armádu pak nelze považovat za teroristickou organizaci, jak ji označuje poslanec Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť SPD ve skutečnosti ve sněmovně navrhla pouze zařazení projednávání bodu, ve kterém měli poslanci vyzvat vládu, aby zmíněný návrh připravila. Šlo tedy více o politickou proklamaci než předložení reálného návrhu. Stalo se tak celkem pětkrát. Podporu však těmto návrhům neprojevila nejen vládní koalice, ale ani opoziční strany. 18. června 2015 navrhl poslanec Radim Fiala (SPD) při jednání o programu schůze Poslanecké sněmovny zařadit bod, ve kterém by sněmovna usnesením vyzvala vládu k přípravě zákona o referendu o setrvání v EU.

Návrh tohoto usnesení zněl: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii.“

Tento návrh podpořilo pouze 11 poslanců. Z SPD šlo pouze o Radima Fialu, dále o dva poslance Úsvitu a také sedm členů klubu KSČM. Proti hlasovala jak vládní koalice, tak i TOP 09, ODS a návrh nepodpořila ani většina klubu KSČM a Úsvitu. Sám Okamura nebyl k danému hlasování přihlášen a tedy nehlasoval. Současný člen předsednictva Okamurovy SPD a poslanec Jaroslav Holík tento návrh také nepodpořil, při hlasování se zdržel.

7. července 2015 navrhl podobný bod i sám Tomio Okamura. Během jednání o programu jednání sněmovny načetl bod s názvem „Referendum o setrvání České republiky v Evropské unii.“ Podle představ Okamury měla v rámci projednávání tohoto bodu Sněmovna přijmout následující usnesení: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje šíření extrémního islámu a nelegální migraci za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Zásadní příčinou tohoto ohrožení je politika a fungování Evropské unie.
Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky, vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii, a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva.“

O tomto návrhu se nehlasovalo, poslanecké kluby ČSSD a ANO uplatnily veto (viz Sklenák) dvou poslaneckých klubů pro nezařazení daného bodu na program jednání sněmovny.

15. září 2015navrhl Okamura ve Sněmovně zařadit bod „Příprava referenda k vystoupení z Evropské unie.“ Pro tento návrh nehlasovala vládní koalice, opoziční TOP 09 a ODS a také jednotlivci z klubu KSČM, Úsvit a v neposlední řadě tři nezařazení poslanci.

1. března 2016vystoupil před poslanci předseda hnutí SPD s žádostí, „aby návrh referenda zařadila na pořad svého jednání a zavázala vládu referendum uspořádat.“ Tento návrh zůstal nevyslyšen, podpořili jej zejména poslanci KSČM a hnutí Úsvit.

Daný apel však nebyl realizovatelný, resp. jde spíše o politickou proklamaci než o cokoli jiného. Vláda nedisponuje nástrojem, jak vyhlásit referendum o vystoupení z Evropské unie. To je možné pouze dvěma variantami. Buď přijetím jednorázového ústavního zákona (tímto modelem se postupovalo při otázce vstupu České republiky do EU), nebo změnou Ústavy, která by umožnila referendum vypsat. Okamurův návrh, že poslanci schválí zařazení bodu v Poslanecké sněmovně, který bude řešit referendum, je deklaratorní postoj. Reálně by Okamura musel předložit návrh ústavního zákona o jednorázovém referendu k dané věci, nebo změnu ústavy, zavedení obecného referenda a vyvolání hlasování na základě takto přijatého zákona.

Naposledy Okamura navrhoval podobný bod jednání 24. května 2016. Zde uvedl: „Žádám vás tedy, dámy a pánové, abychom na program jednání zařadili na úterý příští týden jako první bod na téma přijetí zákona o referendu o vystoupení z Evropské unie a referendum o přijímání či nepřijímání migrantů z islámských zemí.“ Opět, jako v předchozích případech, tím fakticky Okamura navrhl, že pokud by byl jeho návrh přijat, poslanci by o dané věci mluvili. Mohli by teoreticky přijmout usnesení, ve kterém by vládu vyzvali k přípravě referenda. Nicméně stejně jako v předchozím případě – šlo by pouze o deklaratorní krok, neboť reálně neexistuje právní rámec, v němž by danou věc šlo uskutečnit. Pokud Okamura chce vyvolat referendum, musí změnit českou legislativu a ne navrhovat diskuze o možném vyvolání referenda. Dodejme, že ani v tomto případě poslanec Okamura podporu nezískal.

V letošním roce však Okamura (nerozdíl od předchozích 2 let) začal prosazovat na pořad jednání Poslanecké sněmovny vládní návrh o celostátním referendu. Již desetkrát předseda SPD chtěl, aby se daný bod projedánval, ani jednou to však neprošlo. Nicméně i podle vyjádření samotného Okamury by prostřednictvím tohoto návrhu o vystoupení z Evropské unie hlasovat nešlo.