Přehled ověřených výroků

Kulhánek, jehož kandidaturu nakonec podpořili poslanci, upozorňuje na značné časové omezení, které při sběru podpisů občanů oproti Horáčkovi měl.

Svůj záměr stát se prezidentem České republiky Horáček oznámil v listopadu 2016. Za rok pak na ministerstvu vnitra odevzdal podle svých slov 115 000 podpisů, z nichž 86 000 bylo platných.

Kulhánek svou kandidaturu oznámil až na konci června letošního roku, a to spolu se záměrem nasbírat 50 000 potřebných podpisů občanů. Nashromáždit se mu údajně podařilo pouze 35 000 podpisů a využil proto podpory 23 poslanců. Petiční archy však Kulhánek k ověření nepředkládal a jeho výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Kulhánek se při sběru podpisů snažil využít i soutěže, ve které mohli petenti vyhrát osobní automobil.

Zdroj: Kulhaneknahrad.cz.

V koaliční smlouvě v kapitole Racionální státní rozpočet a efektivní výběr daní v oddílu 2.5. Zlepšení výběru daní doslova stojí (.pdf): „Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ,účtenkovou loterii'“.

Z koaliční smlouvy tak plyne, že se měla vztahovat na vybrané skupiny, jak uvádí předseda Bělobrádek. Nelze však ověřit, kdo konkrétně zmíněnou formulaci prosadil.

KDU-ČSL předložila (konkrétně poslanec Klaška) při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému.

Pravdou tedy je, že došlo k rozložení zavádění části EET – třetí a čtvrtá vlna naběhne až po volbách. Motivaci a záměry KDU-ČSL přitom nehodnotíme. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala (výsledné hlasování).

V rámci výroku neřešíme, zda lidovci pomocí listů svého předsedy upozorňovali koaliční partnery na návrhy změn v EET. Je totiž faktem, že podle zákona, pro který zvedli lidovci ruku, spadají do evidence všechny subjekty.

V čl. 56 odst. 5 Ústavy České republiky je uvedeno, že kandidát na prezidenta může být navržen buď na základě petice podepsané nejméně 50 000 občany, nebo ho může navrhnout nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože byť Chovancova bakalářská práce skutečně působí tak, že nese prvky opisování (navíc ze skutečně podivných zdrojů), oficiálně mu titul zůstal a orgány školy, která mu titul udělila, neseznaly, že by jej získal neoprávněně.

Když Bartoš označuje Milana Chovance za plagiátora, má pravděpodobně na mysli kauzu z roku 2016. Piráti tehdy poukázali na možný podvod při psaní Chovancovy bakalářské práce v roce 2009, za kterou získal titul Bc. Na svých stránkách uvedli, že Chovanec mimo jiné okopíroval úvod práce z přípravy na maturitní zkoušku volně publikovanou na internetu v roce 2003.

Další z argumentů proti bakalářské práci Milana Chovance bylo, že jejím vedoucím byl Ivan Tomažič, bývalý proděkan právnické fakulty. Ten byl v roce 2010 označen samotnou univerzitou za jednoho z hlavních aktérů kauzy s tzv. „rychlotituly“. I studium Milana Chovance tehdy prověřovalo správní řízení, to bylo ovšem zastaveno.

Milan Chovanec se ohradil proti obvinění a označil ho za „pokus o předvolební skandálek“. Podle něj jsou všechny zdroje práce doloženy. Například Mgr. Eva Lehečková, Ph.D. z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy ovšem poukázala na nedostatky práce, kvůli kterým by při obhajobě práce neuspěla. To je například neuvedení citace ze zdroje uvozovkami, což se týká právě úvodní části Chovancovy práce, kterou Piráti označili za plagiátorství. Dodejme, že Chovanec veřejně titul Bc. nepoužívá.

Předseda Pirátů dále uvádí, že Chovanec opakovaně nemluvil pravdu. Není jasné, čeho přesně se má toto týkat. Pokud se podíváme na „skóre“ ministra vnitra, jak jej zaznamenává náš projekt, u Chovance jsme identifikovali prozatím 24 nepravdivých výroků (ze 160 celkových). Nicméně je třeba konstatovat, že jistý podíl nepravdivých vyjádření lze dohledat víceméně u všech českých politiků (může jít o omyl, špatnou či starou informaci, špatně použitý kontext bez zlého úmyslu klamat atp.). Tedy zde by měl Bartoš pravdu, pokud budeme brát jeho prohlášení obecně.

Výrok i přesto hodnotíme jako nevěřitelný, neboť nejsme schopni doložit zmíněné plagiátorství, byť Chovancův případ ve skutečnosti nese přinejmenším vážná podezření, které se daného skutku týkají.

Jiří Drahoš zmiňuje, že o rozvoji venkova mluví Pavel Fischer ve svém programu jen velmi obecně. Konkrétně by očekával, že se bude zmiňovat například o změně rozpočtového určení daní, více financích do regionů, udržení výroby v malých rodinných farmách, kombinaci veřejného a soukromého sektoru nebo dopravní dostupnosti.

Program Pavla Fischera má tři pilíře: Rodina, Bezpečí a Rozvoj regionů.

Je pravdou, že ani v jednom z nich není možné najít konkrétnější informace, o kterých mluví Jiří Drahoš. Pokud jde o téma dopravní dostupnosti a financí v regionech, ve Fischerově programu se pouze obecně hovoří o zajištění služeb, vybudování klíčové infrastruktury a o pořádání školení o dotacích z EU.

Kromě bodů, které zmínil Jiří Drahoš, se v programu Pavla Fischera na téma regionálního rozvoje hovoří o tom, že je potřeba podpořit malé a střední podnikatele.

V rozhovoru Pavel Fischer na Drahošův dotaz odpověděl tak, že jeho zájmem je „vytvořit platformu, kde by se debatovalo.“ Navrhuje, aby se sdílely „ty zkušenosti nejenom s těmi, kterým to nejde podobně jako nám, ale možná že i hledat ty úspěšné, a s nimi pracovat.“ Podrobněji se o tématech zmíněných Jiřím Drahošem nevyjádřil.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože program Pavla Fischera i jeho vyjádření v rozhovoru jsou v tomto ohledu skutečně velmi obecná.

Zeman nejmenuje všechny zahraniční mise, ve kterých čeští vojáci působí. V oblastech, které zmiňuje, čeští vojáci skutečně působí. Počty, které uvádí, nejsou zcela přesné, ale rámcově odpovídají skutečnosti.

Organizace, které popisuje jako protivníky českých vojáků, v těchto oblastech skutečně operují (Tálibán v Afghánistánu, Al-Káida na Sinaji, Islámský stát v Iráku a Al-Nusra v Sýrii). Všechny z nich jsou některými státy označované za teroristické (např. USA).

Česká republika má v současnosti své vojáky v několika zahraničních misích:

Afgánistán (mise Resolute Support Mission):

• 246 českých vojáků
• Část má za úkol pomáhat s výcvikem afghánské armády, část „provádět bezpečnostní opatření v přiděleném prostoru odpovědnosti s cílem eliminovat nepřátelské aktivity proti základně“ naší armády.

Mali (European Union Training Mission, United Nations Multidimensional Integrated Stabilisation Mission in Mali)

• přes 40 vojáků
• Úkolem je ochrana velitelství mise EUTM v Bamaku, provádění doprovodů velitele a štábu mise a částečně i výcvik malijské armády. Mise EU v Mali je nebojová, zaměřená na výcvik.

Irák (Inherent Resolve)

• 30 českých vojáků
• Hlavním úkolem je poradní a mentorská činnost při operačním výcviku pozemního a létajícího personálu iráckých vzdušných sil na letounech L-159.

Sinaj(Multinational Force and Observers)

• 18 českých vojáků (disponují letounem CASA)
• Úkolem je monitorovat situaci nad egyptsko-izraelskou hranicí společně s mezinárodními pozorovateli na palubě letounu, zajišťovat přepravu osob a materiálu ve prospěch mise MFO

Kosovo (KFOR)

• 9 vojáků
• Působí na velitelství KFOR

Středozemní moře (EUNAVFOR MED Sophia)

• 5 vojáků
• Cílem je rozbití modelu převaděčů a obchodníků s lidmi ve Středomoří.

Golanské výšiny (United Nations Disengagement Observer Force)

• 3 vojáci
• Vykonávají funkce důstojníků pro výcvik a informační technologie

Somálsko (EU NAVFOR Somalia)

• 3 vojáci
• Cílem je zabezpečit dodávky potravin, pomoc utečencům v Somálsku, potírání pirátství a ozbrojeného přepadávání podél somálského pobřeží.

Bosna a Hercegovina (Althea)

• 2 vojáci
• Úkolem je podílet se na výcviku a rozvoji schopností ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny

Pozorovatelskémise v DR Kongo, Kosovu a Středoafrické republice

• celkem 8 vojáků

Na webových stránkách Michala Horáčka dnes již není možné dohledat minulá setkání s konkrétními daty, kdy setkání proběhla.

Obdobný výrok Michala Horáčka jsme ověřovali 7. července, tehdy měl na svých stránkách záložku „kde se potkáme“, která kromě budoucích setkání s daty obsahovala také mapu se zanesenými místy setkání minulých. Už tehdy ale všechny ukončené zastávky Horáčka nebylo možné identifikovat podle data.

V minulých měsících se ale struktura webových stránek Michala Horáčka změnila. V sekci „kde se potkáme“ nalezneme nově pouze budoucí setkání a jejich lokalizaci na mapě. Dále je zde dostupná záložka „navštívená místa“, která obsahuje pouze výčet měst bez jakékoliv reference ke konkrétnímu datu. V této sekci je zmíněno dohromady 224 míst. Je tedy možné, že některé obce navštívil Horáček opakovaně, resp. v nich navštívil více akcí. Souhrnné číslo ovšem není dostupné, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Rusko jako člen OSN souhlasilo v Chartě organizace spojených národů (.pdf) z roku 1945 s nezasahováním do územní celistvosti kteréhokoli státu (kap. I, čl. 2). Další dokument zaručující územní celistvost Ukrajiny je Budapešťské memorandum (.pdf). Jedná se o mezinárodní dohodu podepsanou 5. prosince 1994 v Budapešti ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem a britským premiérem Johnem Majorem. V rámci tohoto memoranda Ukrajina slíbila vzdát se svého jaderného arzenálu, výměnou za garanci její bezpečnosti v rámci jejích tehdejších hranic. Potvrzení ukrajinských hranic je rovněž zmíněno ve Smlouvě mezi Ruskou federaci a Ukrajinou podepsanou 31. května 1997. Dále se jedná o dokument Dohoda o rozmístění černomořské flotily z téhož roku. Charkovský pakt podepsaný 21. dubna 2010, rozšiřující dohodu z roku 1997, opět potvrzuje, že flotila Ruské federace se nachází na ukrajinském území.

První sankce EU proti Rusku vešly v platnost 17. března 2014. Jednalo se o cestovní omezení a zmrazení finančních prostředků určených jednotlivcům s rozhodovacími pravomocemi v Rusku a na Krymu. V červenci 2014 uložila EU ekonomické sankce. V březnu 2015 Evropská rada spojila jejich trvání s úplným plněním Minských dohod.

V říjnovém (nejaktuálnějším) průzkumu agentury CVVM (.pdf, str. 5), kterého se zúčastnilo 905 respondentů, uvedlo 27 % dotázaných, že Jiřího Drahoše neznají. Výzkumy dalších agentur nabízejí podobná čísla. Např. v listopadovém výzkumu společností MEDIAN a Kantar TS pro Českou televizi (str. 6) uvedlo 32 % lidí, že Drahoše nezná.

Aktuální data tedy potvrzují, že Drahošova neznámost v české veřejnosti dosahuje necelé třetiny voličů. Pokud se zaměříme na začátek kampaně, tak Jiří Drahoš svou kandidaturu oznámil na konci března 2017.

V prvním průzkumu veřejného mínění po ohlášení kandidatury (v dubnu 2017), uvedlo z 959 respondentů pro agenturu MEDIAN (.pdf, str. 5) 32 % dotázaných, ze Jiřího Drahoše nezná. Více výzkumů z počátku Drahošovy kampaně dostupných není, tudíž pro hodnocení výroku vycházíme z dat MEDIANu.

Z veřejně dostupných výzkumů se tedy zdá, že Drahošovo prohlášení neobstojí. Nicméně v daném případě nelze vyloučit, že měl prezidentský kandidát a jeho tým zpracován vlastní výzkum např. před ohlášením kampaně, který daná čísla potvrzovaly. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

O tom, zda nejvyšší orgány ODS rozhodly o postoji k vládnutí s ANO a Andrejem Babišem, nejsou dohledatelné písemné dokumenty. V materiálech ODS ani v rozhovorech s představiteli ODS tato informace nefiguruje. Konzistentně však tvrdí, že by do vlády s ANO nešli ani s Andrejem Babišem, ani bez něj. Za důvod pokládají i Vyšehradskou deklaraci, kterou vyhlašují, jaké programové body musí koaliční subjekty prosazovat, aby s nimi ODS vstoupila do vlády.

V rozhovoru v červnu 2017 Alexanda Udženija odpověděla na otázku, zda může vyloučit koalici ANO s ODS, toto: „Když říkáme, že Babiš nemůže být jako ministr v žádné vládě a že jeho osoba rovná se ANO, tak je to snad jasná odpověď. Nepodpoříme vládu, kde by figuroval. Předpokládám ale, že sociální demokracie nebo KDU-ČSL by s tím problém neměly.“

25. srpna 2017 byl na stránkách ODS zveřejněn rozhovor s Miroslavou Němcovou o spolupráci ODS s Andrejem Babišem. Ta řekla: „Petr Fiala v řadě svých prohlášení říkal, že nepřipadá v úvahu, aby ODS vstoupila do vlády, pokud by se jejím premiérem stal Andrej Babiš.“ Spolupráci s ANO odmítl i Zbyněk Stanjura. Na otázku, zda o budoucí vládě jednají v ODS za zavřenými dveřmi, odpověděl, že už to mají dávno vyřešené. „Hnutí ANO bez Andreje Babiše je protimluv, nic takového neexistuje. Jestliže říkáme, že ANO je hnutí jednoho muže, že hnutí ANO je Andrej Babiš, tak říkáme, že takový model není reálný. To se nemusím kolegů z ANO ani ptát. My jsme jasně řekli, že s Andrejem Babišem do vlády nevstoupíme.“ 4. října 2017 se Pavel Blažek k otázce, zda si umí představit koalici s ANO, nebo ji může zcela vyloučit, vyjádřil takto: „Podle mě to není možné. Nevím sice, jak dopadnou volby, od jejichž výsledku se bude odvíjet vnitrostranická debata v ODS směrem ke kongresu, co mohu ale vyloučit, je, že by ve straně převládli lidé, kteří by preferovali koalici s Babišem. V opačném případě bychom porušili úplně všechno, co říkáme před volbami, a to si nedovolí jakákoli skupina v ODS.“ Členové předsednictva, tedy první místopředsedkyně Alexandra Udženija a předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura se nevyjádřili, že by se v ODS na tomto postupu dohodli. Miroslava Němcová dokonce odkazuje pouze na Petra Fialu, nikoliv na představenstvo ODS či prohlášení jiného nejvyššího orgánu strany.