Přehled ověřených výroků

Konkrétní dohoda mezi předsedy poslaneckých klubů a její naplnění není veřejně dostupnou informací. Neexistuje z ní něco jako zápis a není tedy možné korektně doložit, co přesně zástupci jednotlivých frakcí dohodli a nakolik se této dohody drželi. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Ustanovení týkající se vodních děl byla připomínkována, vzhledem k počtu připomínek však tvoří relativně malou část připomínkovaných ustanovení. Celkem jich bylo uplatněno 2142, ne uváděných 2500, i přesto ale výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle vypořádací tabulky bylo k novele stavebního zákona uplatněno (.docx, str. 1) 2142 připomínek. Ty směřovaly na mnoho ustanovení navrhované novely, a to mj. i na ustanovení týkající se vodních děl. Mezi hlavní důvody patřilo zařazení vodních děl mezi vedlejší povolované stavby, o kterých by se rozhodovalo v rámci tzv. koordinovaného řízení (.pdf, str. 78, bod č. 5). V důsledku toho by o jejich výstavbě rozhodoval jiný než vodoprávní úřad (připomínky č. 196, 197, 199).

Co se týče připomínkových míst, připomínky uplatnila všechna ministerstva, dále všechny kraje a za města a obce pak Svaz měst a obcí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

Pro srovnání stavu sociálně vyloučených lokalit v čase můžeme použít dvě studie, jejichž zadavatelem je ministerstvo práce a sociálních věcí. První z roku 2006 se zabývala analýzou sociálně vyloučených romských lokalit v ČR, ta druhá je analýzou z let 2014–2015. Studie z roku 2006 sice má v názvu zaměření na romské vyloučené lokality, nicméně novější studie byla vytvořena mimo jiné kvůli srovnání a doplnění té první, takže data z obou můžeme srovnávat.

Počet sociálně vyloučených lokalit skutečně vzrostl, a to skoro o dvojnásobek: z 310 lokalit v roce 2006 na 606 lokalit v roce 2014/15. Počet obyvatel žijících v těchto lokalitách pak vzrostl oproti předchozímu odhadu ze 60 000–80 000 na 95 000–115 000 obyvatel.

Při pohledu na rozložení sociálně vyloučených lokalit v ČR pak zjistíme, že se tyto oblasti skutečně nachází především v severně položených krajích, a to v kraji Ústeckém, kde se nachází 89 vyloučených lokalit, nebo na severu kraje Olomouckého, ve kterém se celkově nachází 62 lokalit. Problematickou oblastí je ale pak například i kraj Moravskoslezský, kde je druhý nejvyšší počet sociálně vyloučených lokalit v ČR. Přestože nelze říct, že by se tyto lokality nějak posouvaly, jelikož jejich počet rostl ve všech krajích, mapa ukazuje, že se sociálně vyloučené oblasti objevují poměrně často v severních Čechách a na severní Moravě.

Pokud tyto data porovnáme s rokem 2006, zjistíme, že největší nárůst pak zaznamenaly kraje Moravskoslezský a Karlovarský, kde přibylo přes 40 nových sociálně vyloučených lokalit oproti roku 2006. Za nimi je pak kraj Olomoucký s 35 novými lokalitami, poté následují kraje Středočeský, Ústecký a Liberecký, kde těchto lokalit přibylo přes 20.

Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý. Po opětovném přezkoumání jsme jej změnili na zavádějící. Je pravdou, že v minulosti byla horní sazba DPFO nad 40 % a postupně se snižovala (nejen za pravicových vlád). Pravicové vlády pak v roce 2008 zavedly jednotnou 15% daň ze superhrubé mzdy. Zde ovšem došlo ke snížení z nejvyššího pásma, které dosahovalo 32 %. Navíc jsme přihlédli k tomu, že složená daňová kvóta zůstala fakticky stejná. Za původní chybné hodnocení se omlouváme.

Za vlády Mirka Topolánka došlo k zavedení rovné daně, která nahradila předchozí progresivní daň, jejíž výše se v 90. letech opravdu pohybovala nad 40 %. V době zavedené 40% daně však vládla pravicová vláda Václava Klause. Ke snížení pod 40 % došlo až v roce 2001 za levicové vlády Miloše Zemana. Za období 2 posledních pravicových vlád pak zároveň došlo k růstu daně z přidané hodnoty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Progresivní daň se týká daně z příjmů fyzických osob a označuje daňový systém, ve kterém se výše daňové sazby liší podle výše základu daně. Tato forma výpočtu daní z příjmů platila na území České republiky od roku 1993 do roku 2007, kdy v prvních 2 letech za vlády Václava Klause činila nejvyšší sazba 47 % ze superhrubé mzdy. Po novelizaci zákona o daních z příjmů se nejvyšší sazba snížila na 40 %, ke kterým se ještě doplácela pevně stanovená částka.

Pod sazbu 40 % se daň snížila za vlády levicové vlády Miloše Zemana, konkrétně činila 32% pevná částka, přičemž na této hranici vydržela až do roku 2008, kdy byla pravicovou vládou Mirka Topolánka zavedena jednotná sazba ve výši 15 %.

Co se týče daně z příjmu právnických osob, ta se mezi roky 2007 až 2009 snížila z 24 % na 21 %. V tomto období vládla pravicová vláda vedena Mirkem Topolánkem.

Mnoha změn se dočkala též DPH (.pdf, str. 18). Od roku 2007 byla standardní sazba zvýšena z 19 % na 20 %. Snížená sazba postupně stoupla z 5 % na 15 %. V roce 2015 se přidala ještě druhá snížená sazba, která doposud neexistovala - ta činí 10 %.

Ukazatelem vývoje celkového daňového zatížení může být celková daňová kvóta, která udává podíl všech daňových plateb, včetně sociálního a zdravotního pojištění, na HDP. K mírnému poklesu po zavedení daňových reforem v roce 2008 skutečně došlo, jedná se ale o ukazatel, který je relativní vůči HDP, musíme tak vzít v úvahu i hospodářskou krizi, jež v těchto letech probíhala.

V médiích interpretuje takové rozdělení dotací jen samotný ministr Jurečka, výrok tedy považujeme za neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Česká republika měla sice od svého vzniku roku 1993 13 vlád, nikoliv 11, jak tvrdí Andrej Babiš, nicméně jejich počet svědčí o nestálosti, což Babiš tímto výrokem chce říct. Funkční období těchto vlád zároveň opravdu činí v průměru přibližně dva roky.

Vlády, které dokončily své funkční období v řádné době, byly dvě. Jednalo se o první vládu Václava Klause v letech 1992–1996 a vládu Miloše Zemana v letech 1998–2002.

Boris Tadić byl srbským prezidentem od července 2004 do dubna 2012. Českou republiku Tadić v závěru svého funkčního období navštívil dvakrát. Nejprve v září 2011 a poté v únoru 2012, kdy byl společně s tehdejším prezidentem Slovenska Ivanem Gašparovičem a chorvatským prezidentem Ivem Josipovičem hostem na zámku v Lánech, kam je pozval prezident České republiky Václav Klaus. Na programu měli například rozhovory o evropských tématech. Vstup Srbska do Evropské unie bylo rovněž předmětem Tadićovi záříjové návštěvy, Klaus tehdy podpořil snahy Srbů stát se co nejdříve členy EU.

Evropská unie po Srbsku dlouhodobě požaduje kromě strukturálních reforem dopadení mezinárodně hledaných osob podezřelých ze zločinů spáchaných v době válečných konfliktů po rozpadu Jugoslávie v 90. letech a také uznání Kosova, které se od Srbska odtrhlo v roce 2012. Druhá z podmínek byla splněna v roce 2011, kdy byl srbskou policí zadržen bývalý prezident Republiky Srbská Krajina Goran Hadžič, který byl jako poslední z válečných zločinců balkánských válek stále na útěku.

Klaus na schůzce prohlásil, že v otázce Kosova nemá sebemenší ambici jiné zemi radit nebo ji tlačit k nějakému řešení.

Z kontextu výroku není jasné, zda Zaorálek myslel zářijovou či únorovou návštěvu. Pokud byl na schůzku pozván, pak s největší pravděpodobností z pozice stínového ministra zahraničí, kterou zastával. Rovněž se z veřejně dostupných zdrojů a ani v médiích nedá vystopovat údajný Klausův příměr o říjnové revoluci. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V květnu 2013 Jan Husák (TOP 09) předložil Sněmovně novelu zákona o elektronických komunikacích (Zk. 258/2014 Sb.), kde v § 63 písm. p (.pdf, str.6) upravuje podmínky pro spotřebitele při ukončení smlouvy s operátorem. Tím skutečně došlo k posílení pozice spotřebitelů.

p) výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,

Tento pozměňovací návrh podpořilo 114 ze 155 přítomných poslanců a byl tedy přijat.

Nově se tak skutečně snížila hrazená částka za předčasné ukončení smlouvy, a to na 1/5, tedy 20 % z celé zbývající částky. Tehdy platný zákon obsahoval § 63, odst. 1 písm. p) (.pdf, str. 10) v následujícím znění: „... výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, včetně výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo uživateli k využívání služby poskytnuto.“

V tomto volebním období došlo ovšem k velké změně. Prošla novela stejného zákona, která postavení spotřebitele vrátila do bodu před schválením výše popsaného návrhu. Ve zkratce - návrh ztížil přenos čísla mezi operátory a zkomplikoval rovněž odstoupení od smlouvy. Nicméně v hlasování Petr Gazdík osobně podpořil jak pozměňovací návrhy (hlasování o kritizovaném pozměňováku), které v Otázkách Václava Moravce kritizoval, tak i celý zákon. To dokládá záznam z hlasování (pro celý návrh). Pro návrh hlasovali všichni napříč politickým spektrem, vina tedy neleží pouze na koalici, jak místopředseda sněmovny uvádí.

Poslanci KDU-ČSL předložili do Poslanecké sněmovny několik pozměňovacích návrhů (během jednání o tzv. daňovém balíčku), které měly za cíl zmírnit dopady EET na některé skupiny osob.

Konkrétně první návrh měl vyjmout z evidence fyzické osoby, jejichž rozsah podnikání nevede ke zdaňovací povinnosti (jde o hranici 414 tisíc korun). Jde o ty nejdrobnější podnikatele. Dále se jednalo o vyjmutí farmářských trhů. Třetí návrh pak upravuje vyjmutí tzv. minijobů.

V hlasování neprošel ani jeden z těchto návrhů. Opoziční TOP 09 podpořila pouze farmářské trhy a minijoby, spolu s ODS pak hlasovali proti vyjmutí příjmů do 414 tisíc.

Např. novelu směřující k podpoře farmářských trhů avizoval Jurečka již v dubnu 2016, tedy před spuštěním EET. Min. dopadovou studii pak ministr zemědělství požadoval již na jaře 2015. Dodejme ovšem, že nakonec pro současnou podobu EET poslanci KDU-ČSL zvedli ruku.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, Jurečka v tomto případě argumentuje korektně.