Přehled ověřených výroků

Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, že by mělo hnutí ANO připravený návrh usnesení zakazující ministrovi vnitra provést reorganizaci policie, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Reorganizace policie způsobila roztržku v koalici, hnutí ANO vyvolalo dohadovací řízení a podepsání reformy ministrem Chovancem se považovalo za porušení koaliční smlouvy. Hnutí ANO tedy požadovalo zrušení reformy. Ministr Pelikán byl jedním z hlavních kritiků reorganizace a byl dokonce pro možnost vystoupení ANO z koalice.

KDU-ČSL naopak považovala reorganizaci policie za odbornou záležitost, která je věcí ministra vnitra Chovance a policejního prezidenta a požadovala odpolitizování sporu.

Miloš Zeman avizoval, že v případě, že bude jeho veto novely zákona o střetu zájmu přehlasováno, obrátí se na Ústavní soud. Doposud podal jeden návrh na zrušení zákona popř. jeho částí, konkrétně se jednalo o služební zákon. U zákona u střetu zájmů mu vadí zejména paragrafy, které dopadnou na Andreje Babiše. Lze tedy předpokládat, že využije možnosti podání návrhu na zrušení části zákona a ne instrument stížnosti. Jde spíše o terminologickou diferenci, která je ve veřejném prostu nezřídka zaměňována.

Prezident má skutečně právo podat stížnost k Ústavnímu soudu. Stejně tak může hlava státu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho některých částí.

Ze zákona (§ 64, odst. 1) o Ústavním soudu citujeme:

„Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (...) je oprávněn podat
a) prezident republiky,
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) vláda (...)“ Každý občan má pak právo na podání ústavní stížnosti. To ovšem může využít, vyčerpá-li možnosti k domáhání se spravdlnosti u obecných soudů. Více o samotném průběhu řízení se dozvíte přímo na webových stránkách Ústavního soudu.

Takzvaný proces extradice se v České republice obecně od r. 2013 řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci. Obecně proto, že jednotlivé procesy vydání se mohou lišit podle toho, jaké smlouvy mezi sebou státy uzavřely, viz § 3. V případě USA však uzavřené smlouvy nemají na roli obou ministrů vliv, viz původní smlouva z roku 1925 s prvním dodatkem z r. 1935 (eng) a druhý dodatek z r. 2006 (eng, cz).

Podle § 95 zákona o mez. justiční spolupráci o vydání rozhoduje krajský soud, do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu, pokud toto rozhodnutí zpochybňuje.

V USA postupuje proces (kap. 9–15.700 - Foreign extraditional requests) tak, že v předsoudní i závěrečné fázi asistuje případu zejména Office of International Affairs (OIA), úřad spadající pod ministerstvo spravedlnosti. Důležité slovo má ovšem také ministerstvo zahraničí, ministr zahraničí totiž může kladné extradiční rozhodnutí zvrátit .

Zaorálkovo vyjádření je tedy v obou částech korektní.

Sobotka správně popisuje, že schvalovací proces úseku D8 vedoucího přes České středohoří probíhal poměrně nestandardně. Ne zcela přesně se vyjádřil ve věci vydání EIA (posudku o vlivu na životní prostředí) a režimu tzv. zkušebního provozu. Jde však o terminologické nepřesnosti, kterými výpovědní hodnota jeho výroku neutrpěla, a proto jej hodnotíme jako pravdivý. Dodejme, že jde o úsek Bílinka–Řehlovice o délce 12 kilometrů, který jako jediný ještě není dokončený a neprošel kolaudačním řízením.

Komplikace při schvalování a výstavbě tohoto úseku popisuje dokument (.pdf) ministerstva dopravy k úseku Lovosice–Řehlovice. Stanovisko EIA o vlivu stavby na životní prostředí bylo ve skutečnosti vydáno už v roce 1996. V roce 2002 byl schválen investiční záměr a dále bylo vydáno územní rozhodnutí. To ovšem v průběhu deseti let bylo opakovaně potvrzováno a rušeno, v roce 2012 byla zamítnuta (.pdf) poslední odvolání.

Bez obtíží se neobešlo ani stavebního povolení, stavět se však začalo nehledě na pozdější žaloby souběžně s jeho vydáním v roce 2007. V květnu 2012 se dostavěla část Lovosice–Bílinka a zároveň se začal stavět zbývající úsek Bílinka–Řehlovice. Podle údajů z roku 2014 bylo ohledně dálnice D8 podáno 27 žalob, situace se tedy stala velice nepřehlednou. V přiložené tabulce můžete vidět souhrn vydávaných povolení.

V roce 2013 se však na dostavěný úsek Lovosice–Bílinka sesunul půlkilometrový pás půdy, který musel být odstraněn a daný úsek přebudován. Zbývající úsek Bílinka–Řehlovice o délce 12 km by pak měl podle ministra dopravy Ťoka být konečně zprovozněn 17. prosince 2016.

Tento úsek by měl být otevřen v tzv. režimu předčasného užívání stavby, nikoli ve zkušebním provozu. Režim předčasného užívání stavby je upraven ve stavebním zákoně a společně se zkušebním provozem patří mezi instituty, které umožňují užívat stavbu před její kolaudací.

Zatímco zkušební režim ověřuje funkčnost a vlastnosti již dokončené stavby, režim předčasného užívání je určen pro stavby nedokončené, tedy také nezkolaudované. To je i případ diskutovaného úseku a zde se tedy Sobotka nevyjádřil přesně.

K nedokončené stavbě samozřejmě nelze vydat kolaudační souhlas a nelze zahájit ani zkušební provoz. Až po dokončení stavby bude k její kolaudaci třeba kolaudačního souhlasuministerstva dopravy. Jsou-li na stavbě zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání, příp. zjistí-li se, že stavba nebyla postavena tak, jak bylo schváleno v investičním záměru, územním rozhodnutí a stavebním povolení, kolaudační rozhodnutí by nebylo vydáno a stavba by tedy nemohla být nikdy plně zprovozněna.

Přes ne zcela přesné vyjádření hodnotíme Sobotkův výrok jako pravdivý, neboť korektně hodnotí současný stav i vidinu dalších přezkumů v rámci kolaudačního řízení.

Od existence této vlády došlo k několika zemětřesením na jednotlivých ministerstvech. První výměna ministra se odehrála na ministerstvu pro místní rozvoj. V tomto případě byl hlavním důvodem odchod ministryně Věry Jourové (ANO) do Bruselu na pozici eurokomisařky za ČR. Nově jmenovanou ministryní do tohoto resortu se stala Karla Šlechtová, kterou prezident jmenoval do funkce 8. října 2014.

Dalším ministrem, který skončil ve vládě, byl ministr dopravy Antonín Prachař (ANO). Ten po vlně kritiky ze strany opozice a médií, především v otázce vedení ŘSD nebo vypsání tendru na nového provozovatele mýtného systému, nabídl svou rezignaci. Hnutí ANO na jeho místo nominovalo (nestraníka) ředitele Skansky Daniela Ťoka. Toho jmenoval prezident Zeman 4. prosince 2014.

Ministryně spravedlnosti Válková rezignovala na svou funkci po dohodě s hnutím ANO dne 10. února 2015 s tím, že skončí k 1. březnu. Jako jeden z důvodů uvedla „zdravotní indispozici“. Na toto místo byl jmenován její dosavadní náměstek Robert Pelikán dne 12. března 2015.

Prvním skutečně odvolaným ministrem byl ministr školství Marcel Chládek za ČSSD. Žádost o jeho odvolání předal premiér Sobotka prezidentovi 29. května 2015. Důvodem byly informace o šikaně podřízených na ministerstvu zveřejněné v Mladé frontě Dnes. Vedením ministerstva byla dočasně pověřena ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Novou ministryní školství byla dne 17. června jmenována (tehdy ještě nestranická) Kateřina Valachová. O pár měsíců později však vstoupila ministryně školství do ČSSD.

Po neúspěšných krajských volbách se Bohuslav Sobotka rozhodl pro obměnu ministrů ve vládě. Na odvolání navrhl ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a ministra lidských práv Jiřího Dienstbiera (oba ČSSD). Jako důvod těchto odvolání Sobotka uvedl únavu ministrů. Ministr Němeček uvedl, že tento krok přijímá, protože chce, aby ČSSD uspěla ve sněmovních volbách v roce 2017. Dienstbier naopak považuje jako důvod pro své odvolání fakt, že Sobotka nebude mít na nadcházejícím volebním sjezdu protikandidáta. Na pozici ministra zdravotnictví byl navržen ředitel nemocnice Motol Miloslav Ludvík a Jan Chvojka na ministra pro lidská práva (oba ČSSD). Ministři byli do funkce jmenováni dne 30. listopadu 2016.

Podle ČTK Sobotka chystanou obměnu označil „za příležitost pro koaliční partnery, aby zvážili, zda jejich týmy ve vládě jsou ty nejlepší, které mají k dispozici.“ Jak předseda hnutí ANO Andrej Babiš, tak předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek však uvedli, že „o žádné změně svých ministrů neuvažují a obměna ministrů za ČSSD je v kompetenci premiéra“.

Hnutí ANO vyměnilo za dobu vlády celkem tři své ministry, stejně jako ČSSD. Na druhou stranu je zbytek výroku pravdivý, takže jej stejně hodnotíme i celkově.

V rámci dat pro tento výrok se můžeme zaměřit na čísla státního rozpočtu i na pokladní plnění za leden–říjen 2016.

V rozpočtu jsou k nalezení grafy (.pdf, str. 124–125), které shrnují kapitálové výdaje vlády od roku 2012, a to jak jejich výši v schválených rozpočtech, tak i ve skutečnosti. Můžeme zde pozorovat proinvestování ve výši 78,5 miliard, zatímco na příští rok se plánuje proinvestovat 103,7 miliard, což představuje rozdíl zmiňovaných, i když ne přesných, téměř 30 miliard.

Podíváme-li se na aktuální reálná data kapitálových výdajů (tj. investic) v rámci ministerstvem financí zveřejněného pokladního plnění za leden – říjen 2016 (tedy ke konci října, jak Kalousek uvádí), tak zjistíme, že skutečné kapitálové výdaje jsou na 70 % plánu vlády.

Konkrétně jde o 60 miliard korun. Oproti rozpočtovanému plánu na příští rok jde o rozdíl dokonce lehce přes 40 miliard korun.

Vlády všech tří zmíněných zemí se od ledna 2017 chystají zvýšit minimální mzdu. Na Slovensku na 435 € (cca 11 760 Kč), v Maďarsku na 407 € (cca 11 000 Kč) a v Polsku na 449 € (cca 12 125 Kč). Pro srovnání, minimální mzda v České republice bude od 1. ledna 2017 činit 11 000 Kč.

Tabulka: Vývoj růstu minimálních mezd na Slovensku, v Maďarsku a Polsku.

zeměleden 2014leden 2015leden 2016leden 2017Slovensko352 € (9510 Kč)380 € (10 242 Kč)405 € (10 950 Kč)435 € (11 760 Kč) Maďarsko322 € (8 700 Kč)333 € (9 000 Kč)353 € (9 541 Kč)407 € (11 000 Kč)Polsko390 € (10 540 Kč)407 € (10 970 Kč)430 € (11 620 Kč)449 € (12 135 Kč) zdroj: Eurofund

NATO skutečně plánuje posílit svoje vojenské stavy v Evropě. Více vojáků se v budoucnu objeví v Pobaltí a Polsku, na jejichž území budou trvale přítomny i americké jednotky.

O posílení vojenské přítomnosti v Evropě bylo rozhodnuto (str. 10, bod 40) v červenci během varšavského summitu NATO. Jedná se především o zvýšení počtu jednotek v tzv. východním křídle, tedy v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. V každé z těchto zemí by měl vzniknout jeden mezinárodní prapor pod velením USA, Kanady, Velké Británie a Německa. Nejvyšší vedení těchto mezinárodních sil bude v Polsku.

Přestože se o větším angažování americké armády rozhodlo později, než ministr obrany uvádí, výrok s touto výtkou pokládáme za pravdivý.

Oxfordský slovník definuje pojem „proxy war“ (zástupná válka) jako válku podnícenou významnou mocností, která však sama o sobě není v konfliktu zapojena.

Konkurenční slovník Univerzity v Cambridgi popisuje termín jako válku, ve které bojují skupiny nebo menší státy, z nichž každý zastupuje zájmy jiných, větších států nebo koalic. Jako příklad „proxy war“ je udávána válka v Sýrii táhnoucí se od roku 2011. Tento termín pro syrský konflikt používá britská BBC, americký deník NYT, britský Guardian, německý magazín Spiegel či americký Foreign Affairs.

V měnícím se konfliktu jsou přímo či nepřímo zapojeny kromě syrské vlády Bašára al-Asada také Rusko, Turecko, Spojené státy, Írán a Saudská Arábie společně s dalšími státy Perského zálivu, Svobodná syrská armáda, Hizballáh, Kurdská strana pracujících (PKK), kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), ISIS a mnoho dalších převážně islamistických bojových skupin

V červnu 2011 proběhlo první čtení vládního návrhu občanského zákoníku. Vojtěch Filip zde vystoupil s krátkým příspěvkem. Uvedl:

"Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já bych opravdu klidně bez ideologického trička diskutoval na téma občanský zákoník, ale to by to úvodní slovo a slovo zpravodaje nemohlo být ideologické. Protože my jsme tu neslyšeli nic jiného než ideologické zdůvodnění novely. Po 50 letech nikdo nezpochybňuje, že je potřeba rekodifikace. Nikdo to nezpochybnil, ale prosím vás, jestli ministr spravedlnosti řekne, že není jiná cesta, tak i Švejk měl dvě."

Během rozpravy v 2. čtení návrhu a ani během jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, který tento důležitý zákon projednával, nevystoupil Filip ani jednou.

Při třetím čtení v listopadu se přihlásil Vojtěch Filip s návrhem k opakování druhého čtení, jelikož dle něj na expertních poradách nebyl zákon dostatečně projednán. Dle jeho slov vzhledem k důležitosti tohoto zákona a předpokladu, že bude platit desítky let, mu opakování druhého čtení neuškodí. Sám také uvedl, že je připraven chodit na expertní jednání, což do té doby nečinil.

"A já slibuji, že pokud to opakované druhé čtení bude, na expertní porady budu chodit. Ale já jsem opravdu nepočítal, že ústavněprávní výbor nařídí expertní porady už od července a srpna. Já jsem měl svůj program a kontrolní výbor také nezahálel."

Jelikož návrh na vrácení do 2. čtení neprošel, hlasoval Vojtěch Filip stejně jako všichni poslanci KSČM proti občanskému zákoníku.

K transparentnosti prostředí, které zákon vytváří, se za celou dobu projednávání návrhu Filip nevyjádřil. Stejně tak to od něj nezaznělo během jednání výboru, těch se totiž neúčastnil.

KSČM se v roce 2012 i po volbách v roce 2013 snažila odsunout účinnost tohoto zákona, zdůvodňovala to však především rozsáhlostí celého zákona. V prodloužené tzv. legisvakanční lhůtě by si tak mohly dotčené subjekty (soudci, advokáti, notáři atp.) lépe a podrobněji zákon nastudovat. Zdůvodnění však (poměrně pochopitelně) směřuje k pouhé rozsáhlosti zákona, k transparentnosti či přehlednosti prostředí, které měl vytvořit, nepadly ze strany KSČM žádné výtky.