Přehled ověřených výroků

Na konci 90. let se výrazně zvedl počet žádostí o azyl. V roce 1999 se jednalo o více než 7 tisíc žádostí.

Zdroj: Ministerstvo vnitra (.zip)

V roce 1998 a 1999 však Česká republika udělila azyl pouze desítkám osob. V roce 1998 bylo vyhověno 78 žádostem, o rok později 79.

Martin Půta tak zřejmě hovořil o tzv. dočasném útočišti. které vláda ČR v 90. letech poskytla občanům Bosny a Hercegoviny, státům bývalé Jugoslávie a v roce 1999 také prchajícím z provincie Kosovo.

Dočasné útočiště nespadá do statistik udělení azylu a konkrétní počty lidí jsou tak těžko dohledatelné. Ve zprávě (.doc, str. 16) pro Evropský uprchlický fond Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra uvádí, že: "V letech 1991-1997 tak získalo na území České republiky dočasné útočiště více než 5 200 uprchlíků."

O tom, že by Česká republika měla pomoci desetitisícům uprchlíků z bývalé Jugoslávie, žádné dostupné statistiky neinformují. Podařilo se nám pouze dohledat prohlášení tehdejšího ministra vnitra Kopřivy, který prohlásil, že v ČR nalezlo útočiště až 11 tisíc uprchlíků. Člověk v tísni dále popisuje zhruba tisícovku lidí, co přišli v souvislosti s kosovskou krizí.

Celkově ovšem nejsou dostupná data, která by popisovala přesný počet příchozích válečných uprchlíků z Jugoslávie, výrok Martina Půty tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Uprchlíci opravdu často nemají doklady, kterými by prokázali svoji totožnost. Někteří (například Afghánci) se bez dokladů vydávají za Syřany, aby dostali v Evropě azyl. V některých případech byly dokumenty po cestě zničeny či ztraceny, případně od doby útěku ze země vypršela jejich platnost.

S neprokazatelností identity uprchlíků se potýkají i české úřady. Minulý rok na břeclavském nádraží ve vlacích z Rakouska a Maďarska policisté zadrželi celkem 214 nelegálních migrantů. Většina z nich u sebe neměla osobní doklady, na základě kterých by se dali identifikovat. V podobných případech se zjišťuje totožnost migrantů pomocí otisků prstů, které se následně porovnají s dalšími otisky z databáze dalších členských států EU.

ČR má dále přijímat uprchlíky na základě přerozdělovacích kvót. Podle informací České tiskové kanceláře přijelo v srpnu 2016 do České republiky 8 uprchlíků z Řecka, ovšem již v únoru tohoto roku nabídlo Česko přesídlení celkem dvaceti migrantů z Řecka a deseti z Itálie. Po bezpečnostních prověrkách nakonec dorazili pouze čtyři syrští uprchlíci z Řecka, protože 13 uprchlíků nemělo dostatek dokladů, které by potvrdily jejich totožnost.

Občané Libereckého kraje mohou skutečně nahlédnout do relativně transparentní hospodářské politiky zmíněné oblasti.

K dispozici mají oficiální stránky kraje, výroční zprávy sumarizující počiny celého konkrétního roku i jednotlivé lokální věstníky, případně záznamy z jednání místních orgánů.

Právo veřejnosti na dostupnost informací z místa jejich trvalého bydliště, jim přiznává i zákon 128/2000 Sb. o obcích, konkrétně:

§ 16
e) nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy,

Obecnou povinnost zveřejňovat informace z oblasti vlastní i přenesené působnosti přikládá všem státním institucím, včetně územních samosprávných celků, zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (především se jedná o § 5).

S ohledem na výše zmíněné předpisy poskytuje Liberecký kraj svým občanům k nahlédnutí interaktivní dokument přehledně mapující příjmy a výdaje kraje v letech 2012-2016. Současně archivuje záznamy týkající se hospodaření až po rok 2002.

Veškerá výběrová řízení, na nichž se kraj podílí, jsou veřejně dostupná. Od roku 2007 zadal Liberecký kraj celkem 440 veřejných zakázek, jejichž celkový objem činí 4 141 413 054 Kč bez DPH.

Zdroj: vsechnyzakazky.cz

Z necelých 70 % se jednalo o zakázky z oblasti stavebnictví a infrastruktury, které tvoří asi polovinu celkových nákladů.

Pavel Svoboda (ČSSD) má pravdu, že většina zakázek, jež zadal kraj jako celek, tedy 53,4 %, je otevřená. Z krajských orgánu jsou zadavateli veřejných zakázek pouze Hasičský záchranný sbor LK a Krajské ředitelství policie LK.

Mimo databázi veřejných zakázek informuje kraj o svých činnostech občany v nepravidelně vycházejícím Věstníku. V něm jsou k dispozici informace o veřejnoprávních smlouvách. Ty společně s vyhlášenými veřejnými zakázkami lze rovněž najít na úřední desce.

Výrok hodnotíme z výše zmíněných důvodů jako pravdivý.

Hodnotíme jako neověřitelné, jelikož jde o obecný výrok, ze kterého není patrné, které konkrétní členy strany Pavel Svoboda myslí. Členství v ČSSD bylo v důsledku údajné manipulace s evropskými dotacemi pozastaveno Robertu Duškovi, u ostatních obviněných nelze údaje zjistit.

V červnu minulého roku obvinila protikorupční policie členy ČSSD Roberta Duška, Martina Seppa a dle serveru Deník.cz i dalšího člena ČSSD Petra Skálu z korupce v souvislosti s neoprávněným čerpáním evropských dotací na výstavbu relaxačního komplexu a termálních lázní v Chrastavě u Liberce. Pozadí kauzy detailně popisuje server HlídacíPes.

Robert Dušek v reakci na obvinění rezignoval na funkci člena předsednictva ČSSD a krajský výkonný výbor ČSSD rozhodl v lednu 2016 o pozastavení jeho členství ve straně. U ostatních obviněných nelze zjistit, zda se jejich členství pozastavilo.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť Půta po sdělení obvinění skutečně přestal vykonávat post předsedy hnutí STAN, formálně šlo o pozastavení předsednictví, nicméně se pozice takto veřejně vzdal. Výhrada směřuje k faktu, že zůstal hejtmanem. Striktně vzata Půta neodstoupil ze všech pozic, ovšem v kontextu debaty je zjevné, že míní právě svůj post v hnutí STAN.

Martin Půta byl v roce 2014, kdy vykonával post hejtmana Libereckého kraje obviněn z přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby. Policie jej vyšetřovala pro údajné přijetí statisícového úplatku v případě projektu rekonstrukce kostela sv. Máří Magdaleny v Liberci.

Půta byl obviněn 18. listopadu 2014 a skutečně neprodleně po tomto obvinění pozastavil výkon předsedy hnutí STAN, v čele Libereckého kraje jako hejtman však zůstal. K nastalé situaci vydalo hnutí ještě tentýž den oficiální prohlášení, v němž Půta informuje o svém odstupu a zastoupení místopředsedou Petrem Gazdíkem. Zároveň Půta k 30. listopadu odstoupil z funkce předsedy Regionální rady NUTS II Severovýchod.

Rok poté, v důsledku pomalého šetření kauzy, formálně Půta odstoupil z postu předsedy STAN, kde jej nahradil místopředseda Poslanecké sněmovny Gazdík.

Jedná se o kauzu prodeje pozemků, v níž je spolu s dalšími zastupiteli statutárního města Liberec Zuzana Kocumová obviněna. Předmětem je spor o cenu pozemků, které město prodalo v obci Doubí manželům Volavkovým v roce 2007.

Ze zápisu z jednání zastupitelstva lze vyčíst, že se diskutovalo právě o ceně zmíněných pozemků. Jednalo se o dva pozemky, přičemž první pozemek stál 875 Kč za metr čtvereční a druhý pozemek 350 Kč za metr čtvereční. V zápisu (pdf.,str 18-22) se tato cena zdůvodňuje tím, že prodej těchto pozemků spadá pod Odbor rozvojových projektů a cena je tedy stanovena dle interních předpisů. Odbor rozvojových projektů doporučil (pdf., str.14) tento prodej.

Co se týče zmíněných posudků, podle Denik.cz odvolávací soud, který kauzu znovu projednává, odkazuje právě na několik posudků v rozdílné výši. Výrok Zuzany Kocumové je tedy pravdivý.

Obžaloba souvisela s vyplácením odměn za členství v dozorčích radách krajských společností pro uvolněné členy krajského zastupitelstva, ti totiž nemají dle § 5 hlavy III aktuálního zákona o střetu zájmů na odměny nárok. Někteří z obžalovaných uvolněných radních pobírali mezi lety 2010 a 2011 odměny za členství v dozorčí radě krajských společností, čímž tedy porušovali zákon o střetu zájmů, další část radních jim k tomu dopomohla, když odsouhlasila pravidla odměňování členů dozorčí rady Silnicích LK.

Podstata jejich konání tedy byla rozdílná, rozdílné tedy byly i skutky a právní kvalifikace. Zatímco část radních pobírající odměny byli obžalováni z podvodu, část radních, která skrze vzorovou smlouvu takový postup posvětila, byla obžalována z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Zatímco druhé části (kde byla i Lidie Vajnerová) nebyla prokázána vina a byla zproštěna rozsudkem soudu prvního stupně, dva radní pobírající odměnu byli okresním soudem nepravomocně potrestáni.

Někdejší radní Zdeněk Bursa se hájil tím, že o novém znění zákona nevěděli, což následně při zprošťujícím rozsudku potvrdil předseda trestního senátu František Boštík:

„Nebylo prokázáno, že by obžalování věděli o změně zákona o střetu zájmů. Navíc výklad tohoto zákona není jednoznačný a existují dva výklady. Mohlo by jít o nedbalost, ale rozhodně ne o zločin.“

Ve skutečnosti tedy byla obžalována celá rada, přičemž šlo o dva rozdílné skutky - porušování zákona o střetu zájmů pobíráním odměn a umožnění tohoto nezákonného postupu. V obou případech však byli bývalí radní zproštěni - někteří již v prvním stupni, jiní až rozsudkem krajského soudu. Je tedy zavádějící tvrdit, že Vajnerová se ocitla v jisté množině obžalovaných "nedopatřením," byla prověřována i zproštěna stejně jako jiní účastníci řízení. U všech bývalých radních byla shledána nevina, skutku se všichni shodně dopustili, leč dle soudu nenesl znaky trestného činu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, politici jsou sice odpovědní za své jednání či hlasování, svým celým majetkem ale neručí.

František Gábor vyzdvihuje změnu režimu odpovědnosti před a po rekodifikaci občanského práva, v tomto případě však k výrazné změně nedošlo. I podle předchozího občanského zákoníku odpovídal každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, do této situace spadala i odpovědnost zastupitele.

Od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku má zastupitel zákonem danou povinnost vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí, nebo-li s péčí řádného hospodáře. Při porušení této povinnosti odpovídá zastupitel za škodu. Omezení není dáno zde a nebylo dáno ani ve "starém" občanském zákoníku, v obou případech tedy zastupitel mohl být "dlužen" až do výše svého majetku (jinak je tomu například u zaměstnanců.) Právem žalovat zastupitele ale disponuje obec či kraj, ve které zastupitel působí, v takové situaci pak zastupitelé žalují sami sebe, potažmo své předchůdce, za své jednání či hlasování. Nutno je také zmínit, že v případě hlasování v kolektivním orgánu je zpravidla důsledkem dělená odpovědnost a dělená finanční náhrada.

Při vzniku nového občanského zákoníku se opravdu šířily informace, že budou zastupitelé ručit celým svým majetkem. Šlo pouze o nedorozumění v terminologii. Od 1.1. 2014 se přijetím zákona o obchodních korporacích pouze zpřísnily podmínky ručení členů statutárních orgánů obchodních korporací, mezi které obec či kraj ale nepatří. Kromě toho ručení je institutem, kdy určitý subjekt se stává povinným plnit za jiný subjekt v případě, že by ten nemohl plnit svůj dluh sám. Odpovědnost za škodu způsobenou špatným zastupitelským rozhodnutím s tímto zdaleka nesouvisí, zastupitelé by neplnili dluhy obce, pouze by zaplatili škodu, která vznikla v důsledku jejich podílu na hlasování.

Druhá část výroku hovoří o odměně pro zastupitele. Pokud přistoupíme na nejméně ohodnocenou zastupitelskou pozici v krajském zastupitelstvu, dle nařízení vlády (příloha 2) zjistíme, že zastupitel v kraji do 600 000 obyvatel pobírá odměnu až 3.859,- Kč měsíčně. Postupujeme-li stejně u obecního zastupitelstva (příloha 1), dojdeme k částce i menší než 299,- Kč měsíčně pro neuvolněné zastupitele obcí do 1000 obyvatel. František Gábor je však zastupitelem města Liberec, pohybuje se tedy přinejhorším v kategorii do 1.194,- Kč. Odměny zastupitelů se tedy mohou výrazně lišit. Výrok je však hodnocen jako nepravdivý především kvůli nekorektnímu vysvětlení zastupitelské odpovědnosti.

Zákon o registru smluv byl schválen 18. září 2015 na 31. schůzi poslanecké sněmovny, a to i 18 hlasy TOP 09. Jeden poslanec TOP 09 se zdržel hlasování. Předkladateli zákona o registru smluv (.pdf, str. 17-20) byli i poslanci z TOP 09 a zástupcem navrhovatele byl Farský ze STAN.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože k odvolání Zuzany Kocumové došlo skutečně několik dní po zmíněném nepodepsaní podpory hejtmana. Ostatní radní Půtu přitom v otevřeném dopise podpořili. Nepodepsání není oficiálním zdůvodněním jejího odvolání, nicméně reálně se tak tyto kroky po sobě odehrály.

Zuzana Kocumová byla z pozice statutární náměstkyně a členky rady Libereckého kraje odvolána na jednání zastupitelstva (.pdf, str. 16, bod 8) 25. listopadu 2014. Hlasování o jejím odvolání předcházela dlouhá diskuze, odůvodňování tohoto kroku a vyjádření Zuzany Kocumové.

Zastupitelstvo nakonec Zuzanu Kocumovou odvolalo (.pdf, str. 23), když pro bylo 35 a proti 4 členové zastupitelstva. Po tomto kroku následoval krach koalice se Starosty pro Liberecký kraj, kteří hlasování iniciovali (.pdf, str. 16), konkrétně Petr Tulpa.

Návrh na odvolání Zuzany Kocumové však nebyl první. V dubnu roku 2014 podali tento návrh komunisté, ten však nebyl přijat (.pdf, str. 26). Dříve se o stejném návrhu mělo hlasovat (.pdf, str. 85) v srpnu stejného roku, nakonec byl však bod odložen na další jednání, kde se o něm již nehlasovalo.

Stejně jako Starostové pro Liberecký kraj, kteří jako hlavní důvody pro odvolání uvádějí například selhání v řízení resortu zdravotnictví, rozpory v důležitých otázkách fungování a rozvoje Libereckého kraje či neúplná, nepravdivá a zavádějící mediální tvrzení, podala Zuzana Kocumová tiskové vyjádření.

Podporu hejtmanovi Půtovi vyjádřili všichni radní kromě Kocumové, a to v otevřeném dopise. Podporu také vyjádřili Starosté za Liberecký kraj. Obě iniciativy proběhly 19. listopadu 2014. K samotnému odvolání Zuzany Kocumové došlo 25. listopadu 2014.