Přehled ověřených výroků

Každý členský stát Evropské unie si rozhoduje o výši daní a daňových sazbách suverénně, EU nehraje přímo žádnou roli. Jak vysoké daně občan členské země platí, neurčuje Evropská unie, ale vláda konkrétního státu.

Vlády všech 28 členských států EU se dohodly, že vzájemně harmonizují své předpisy a minimální sazby např. u DPH nebo daně z pohonných hmot, tabákových výrobků a alkoholických nápojů (spotřební daně), aby zabránily přeshraničnímu narušování hospodářské soutěže mezi státy unie.

Úloha Evropského parlamentu a jeho poslanců spočívá ve schvalování právních předpisů EU, jejichž návrhy předkládá Evropská komise. Pokud tedy Evropská unie nehraje ve výši daně roli, poslanci Evropského parlamentu nemohou daňovou legislativu schvalovat.

ATAD, neboli The Anti Tax Avoidance Directive je směrnice Evropské unie schválená Radou ministrů v červnu 2016. Rada přijala nová pravidla za účelem řešení některých praktik nejčastěji používaných velkými společnostmi, které se snaží snížit své daňové povinnosti. Směrnice je součásti balíčku návrhů Evropské Komise na posílení pravidel proti firemním daňovým únikům představených v lednu 2016.

Z vládního jednání (.pdf, str. 7), které předcházelo červnovému zasedání Rady ministrů lze vyčíst, že česká vláda systém podporuje, raději by však prosadila řešení jiné. „Výsledkem diskuse byl návrh úpravy textu vystoupení ministra v tom smyslu, že ČR nemá zájem blokovat přijetí návrhu směrnice ATAD a současně trvá na požadavku, aby Komise předložila legislativní návrh na širší použití reverse charge do konce září 2016. A. Babiš přislíbil, že v případě, že se jednání na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci 17. června nebude vyvíjet pozitivně, dohodne se na dalším postupu s předsedou vlády, případně státním tajemníkem pro evropské záležitost.“ O sjednocení daňového základu firem je mimo jiné také uvažuje v rámci daňového reformního balíčku Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl přispět k férovějšímu a rovnějšímu zdanění společností podnikajících na společném evropském trhu.

V červenci minulého roku Evropská komise přijala návrh, jehož cílem je posílit pravidla EU pro boj proti praní peněz, aby mohla účinněji bojovat proti financování terorismu a posílila transparentnost, pokud jde o skutečné vlastníky společností a svěřenských fondů. V letošním roce by také mělo padnout rozhodnutí o reformě daně z přidané hodnoty.

Evropská komise odhaduje, že nový systém výběru DPH by měl přeshraniční podvody snížit o 80 % (přibližně 40 miliard eur).

Babiš s návrhem na změnu v reverse charge přišel již v červnu 2014, Komise zveřejnila svůj návrh v prosinci 2016. Návrh se týkal změny v daňové povinnosti - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Komise v prosinci 2016 představila návrh, Babiš proti němu ale opět vznesl výhrady.

Před již výše zmíněným jednáním Rady ministru financí členských států v černu 2016 publikoval Andrej Babiš na webu ministerstva financí prohlášení, ve kterém Babiš píše: „Jsem si vědom rizik, která mohou zavedením plošného reverse charge vzniknout, ovšem zároveň jsem přesvědčen, že jsme na ně dobře připraveni a dokážeme si s nimi poradit..Širší aplikace mechanismu reverse charge představuje třetí pilíř naší reformy správy daní, která kompletně eliminuje tzv. kolotočové podvody na DPH. Apeluji tedy znovu na Evropskou komisi i Radu ECOFIN, aby nám umožnili naši reformu dokončit.“

Koaliční vláda Bohuslava Sobotky se k zavedení sektorové dani v koaliční smlouvě (. pdf, str. 9) nezavázala, vládní partneři ovšem její případné zavedení zdůvodnili potřebou získat finanční prostředky na pokrytí výdajů spojených se snížením sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu.

Hnutí ANO bylo dlouho proti této dani, nakonec však sociálním demokratům v této věci nepřímo ustoupilo. Předseda ANO Andrej Babiš celé koaliční vyjednávání zhodnotil jako dlouhé, úmorné ale konstruktivní. Podle Babiše hnutí sehrálo historickou úlohu už tím, že vzniklo a také zabránilo vzniku levicové vlády. Zamezilo se tím tak například vzniku sektorové daně nebo zvyšování DPH.

Ani jedna komora Parlamentu ČR nezaslala EU odůvodněné stanovisko, kterým by mohla vetovat návrh revize směrnice o kontrole držení a nabývání zbraní. Pokud by odůvodněné stanovisko zaslala třetina národních parlamentů členských států EU, jednalo by se o tzv. oranžovou kartu. Odůvodněné stanovisko však zaslalo pouze Polsko a Švédsko.

Lisabonská smlouva zavedla do unijního práva takzvaný systém včasného varování (.pdf, str. 8), který má zajišťovat, že EU nenaruší princip subsidiarity, tedy že nebude rozhodovat o věcech, které by měly spadat výlučně do národních kompetencí. Pokud si tedy národní parlament myslí, že návrh EU narušuje princip subsidiarity, může evropským institucím zaslat odůvodněné stanovisko a dát tak návrhu veto. Pokud takové odůvodněné stanovisko reprezentuje třetinu národních parlamentů EU, Komise musí návrh podržet, změnit nebo úplně stáhnout. Tento mechanismus se nazývá „žlutá karta“. Odmítá-li návrh prostá většina národních parlamentu, jedná se o tzv. oranžovou kartu, a o budoucnosti návrhu rozhodne Evropský parlament a Rada EU.

Odůvodněná stanoviska národních parlamentů musejí být zaslána ve stanoveném období. K návrhu revize směrnice EU o kontrole nabývání a držení zbraní zaslal odůvodněné stanovisko pouze švédský parlament (.pdf) a polský senát (.pdf). Termín pro zaslání odůvodněných stanovisek skončil v únoru.

Ani jedna komora Parlamentu ČR odůvodněné stanovisko nezaslala. Senát ČR pouze zaslal Komisi své usnesení (.pdf) z 20. dubna 2016, ve kterém nesouhlasí „s opatřeními obsaženými v návrhu směrnice, která by vedla k omezení legálních držitelů střelných zbraní a narušení vnitřní bezpečnosti České republiky, aniž by to mělo zjevný preventivní či represivní účinek na osoby držící zbraně nelegálně; taková opatření by byla v rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality.“

Sněmovna a Senát tak neuplatnily možnost vetovat návrh. Jak správně líčí Polčák, takovou iniciativu provedl pouze švédský a polský parlament. Opravujeme však drobnou záměnu termínů - oranžové veto není to samé jako odůvodněné stanovisko. Takzvaná oranžová karta by byla návrhu udělena v případě, kdy by více než polovina národních parlamentů byla proti návrhu. Až na tuto drobnou nejasnost je Polčákův výrok pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Ministr vnitra korektně popisuje Babišův posun i aktuální mediální zdrženlivost ministra spravedlnosti k tématu migrace. Interpretace Chovance ve smyslu, že Pelikán kritizoval vlastní zemi a dělal ostudu po celém světě, je ovšem značně nadsazená. Pelikán pouze veřejně popisoval stav v jednotlivých detenčních zařízeních a není pravdou, že byl vždy kritický.

Vládní kabinet se v červenci 2015 usnesl na přijetí 1500 uprchlíků mezi lety 2015 a 2017. Tento mandát nijak nespecifikuje požadavky a kritéria, která musí uprchlíci splňovat. Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády, tedy i ministři z hnutí ANO (ale také ČSSD).

Ministr financí Andrej Babiš v té době tvrdil:

„Každá země má nějakou uprchlickou tradici, já preferuju Ukrajince. Preferuju lidi slovanského původu, které potřebujeme, aby zde manuálně pracovali. Je potřeba, abychom přijímali uprchlíky, kteří se zapojí do pracovního procesu a nebudou brát podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky.“

V září 2015 Babiš argumentoval podobně. Český rozhlas přinesl například jeho vyjádření po jednání v Lucemburku: „Uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí by podle ministra financí Andreje Babiše z hnutí ANO mohli v Česku obsadit tisíce pracovních míst, o která místní nemají zájem. Babiš to řekl v Lucemburku po jednání ministrů financí zemí Evropské unie.“

Konkrétně ministr uvedl:

„Máme 18 tisíc volných míst pro pomocné dělníky. Pokud naši občané nechtějí obsazovat tyto pozice, tak ano, proč ne.“

Dále však zopakoval, že stejně jako vláda odmítá povinné kvóty na přijímání uprchlíků. Podle twitterového účtu Andreje Babiše došlo k výrazné změně jeho postoje na téma a řešení migrace. Již v listopadu 2015 razantně vystupoval proti přijímání uprchlíků. Stejně tak v únoru 2016 na svém účtu uveřejnil video, ve kterém mluví o přímém zastavení přijímání uprchlíků formou potápění prázdných lodí pašeráků.

V srpnu zopakoval, že nebude respektovat kvóty na přerozdělování uprchlíků a odmítl jejich přijímání. „Nebudu respektovat kvóty. Situace se změnila,“ napsal Babiš na svém twitterovém účtu. Jako hlavní důvod tohoto rozhodnutí uvedl selhání multikulturalismu a nedůvěru v úspěšnou integraci. Lze tedy opravdu vypozorovat změnu pozice Andreje Babiše týkající se otázky migrace a přijímání uprchlíků do ČR.

V případě ministra spravedlnosti Pelikána došlo k uveřejnění tweetu s textem, který poukazuje na výhody přijetí migrantů v souvislosti se zaměstnaností, v němž označuje migranty za příležitost. V říjnu 2015 kritizoval stav detenčních zařízení, jenž byl podle něj v jednotlivých případech horší než ve vězení.

Podobně se vyjádřil také u Martina Veselovského v DVTV v září 2015, kde řekl: „... já prostě na té vládě, zcela otevřeně zastávám toto stanovisko (negativní postoj k odmítnutí kvót českou vládou) a pochopitelně se o tom snažím přesvědčovat i ty ostatní.“ (9:31), „režim v řadě věznic, je mnohem příjemnější a mírnější, než režim v našich detenčních zařízeních.“ (17:29)

Stejně tak upozornil na možné riziko žalob na zadržování migrantů. V listopadu 2015 se však zmínil o detenčním táboře v Drahonicích, který označil za nejlepší zařízení ze všech.

Ve stejném duchu mluvil Pelikán i do médií. Např. web ČT24 uvádí jeho vyjádření z návštěvy tohoto zařízení:

„Když si vezmu, že tohle zařízení jsme v dost strašném stavu předali vnitru před dost krátkou dobou, tak je to tady velmi dobré. Lidé se velmi snaží (...) Jsem spokojený, je to velký rozdíl proti tomu, co jsme viděl dřív.“

V poslední době se ministr Pelikán vyjadřoval spíše k tématu reorganizace policie, přímo k pozměněným postojům Babiše už ne.

Podle oficiálních dokumentů vydávaných Ministerstvem práce a sociálních věcí byla za rok 2015 vyplacená částka na podporu v hmotné nouzi 10 518 mil Kč. Tato částka činila 90,6% ze schváleného rozpočtu - ministerstvo tedy za rok 2015 ušetřilo 1 096,9 mil Kč oproti rozpočtu.

V letošním roce MPSV vyčerpalo zatím od ledna do října (nejnovější údaje) částku 7 770,5 mil Kč z celkových sválených 10 516,3 mil Kč. Prozatím MPSV zbývá 2 745,8 mil Kč.

Vyčerpaná částka Schválená částka pro daný rokRozdíl mezi schválenou a vyčerpanou částkou2016 (leden až říjen)7 770,5 mil Kč10 516,3 mil Kč2 745,8 mil Kč2015 10 518,0 mil Kč11 614,9 mil Kč1 096,9 mil Kč

Pokud budeme počítat s tím, že tempo vyplácení za listopad a prosinec bude srovnatelné s průměrem ostatních měsíců, vyjde nám, že na konci roku by se měla výplata dávek v hmotné nouzi reálně pohybovat někde okolo 9 a čtvrt miliardy korun. Tedy případný rozdíl mezi rozpočtovanou částkou a reálnou výplatou se bude pohybovat někde okolo jedné a půl miliardy.

Reálně tak rozpočtovaná částka na dávky v hmotné nouzi v porovnání s finální výplatou v posledních 2 letech dosáhne zhruba na úroveň 2,5 miliardy. Není sice možné bez dat za listopad a prosinec tohoto roku vyčíslit zcela konkrétní výši, rámcově však data potvrzují Sobotkův výrok. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Spojené státy opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, vedoucím úřadem dozorujícím nad ostatními 16 je Úřad ředitele národních zpravodajských služeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společenství zpravodajských služeb Spojených států, které má 17 členů, bylo založeno nařízením 12333 z roku 1984. Podle něj má společenství za úkol 6 základních cílů: 1. sběr informací pro prezidenta a ostatní výkonné orgány, které jsou potřebné pro výkon činností těchto orgánů, 2. vyhodnocování a analýza takových informací, 3. sběr informací a výkon činností potřebných k ochraně proti zpravodajským činnostem namířeným proti USA, mezinárodním teroristickým a drogovým činnostem a dalším nepřátelským aktivitám namířeným proti USA, 4. výkon speciálních činností, 5. poskytování administrativních a koordinačních činnosti potřebných pro výkon schválených činností na území USA i v zahraničí, 6. výkon dalších zpravodajských činností podle potřeb prezidenta.

Ze 17 zpravodajských služeb 5 vykonává služby pro složky ozbrojených sil (vojenské zpravodajství, zpravodajská služba leteckých sil, zpravodajská služba pobřežní stráže, zpravodajská služba námořní pěchoty, zpravodajská služba námořnictví) a 10 zpravodajských služeb spadá pod jednotlivá ministerstva (4 pod ministerstvo obrany (.pdf), 2 pod ministerstvo spravedlnosti (FBI a DEA) a jednou službou disponují ministerstva energetiky, vnitřní bezpečnosti, zahraničí a financí).

Samotná pak stojí CIA, jejíž ředitel až do roku 2005 řídil všechny ostatní zpravodajské služby. Nyní je však i CIA podřízena stejně jako všechny ostatní zpravodajské služby Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb, zřízenému na základě zákona (.pdf, str. 7, titulek A) z roku 2004 o reformě zpravodajských služeb a ochraně před terorismem. Tento úřad dohlíží a řídí provádění Národního zpravodajského programu a zároveň slouží jako poradce prezidenta a Bezpečnostní rady státu.

USA opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, které jsou součástí Společenství zpravodajských služeb. Jejich činnost řídí a dozoruje Úřad ředitele národních zpravodajských služeb, který je zpravodajskou službou. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) se skutečně vzdalo majetkových nároků (0:30) a diskuze nad otázkou vysídlených Němců byla bezprostředně po válce i v nedávné minulosti značně konfrontační. Dnes se politický diskurz orientuje na přátelské navázání vztahu a řešení otázky. Hermanův (KDU-ČSL) výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jakožto odnož německé SL, působí v Česku od roku 2009. Oficiálně zaregistrován byl ale až v roce 2015. Ve stejném roce chtěla německá SL vypustit ze svých stanov článek d) (.pdf), kde požaduje navrácení nebo náhradu za konfiskovaný majetek po druhé světové válce. Namísto toho přichází s alternativou v článku c), kde se vymezuje vůči vyvlastňování po celém světě.

Část členů, kteří nesouhlasili s vyjmutím zmíněných bodů, dala změnu stanov k Mnichovskému soudu. Ten jejich snahu zamítl, ale stanovy přesto zrušil. SL v čele s Berndem Posseltem proto návrh na úpravu stanov začátkem roku 2016 podala znova. Tzv. sudetští Němci se tedy skutečně ve většině vzdali majetkových nároků.

Otázka sudetských Němců byla původně zakotvena v Benešových dekretech z roku 1945. Dekret č. 33/1945 Sb., čl.5, který odjímal české nebo slovenské občanství i dekret o konfiskaci majetku 12/1945 Sb. byly hojně diskutovány i v prezidentských volbách roku 2013. Miloš Zeman v té době kriticky vystupoval vůči Karlu Schwarzenbergovi, který se přikláněl k navrácení majetku odsunutým Němcům (2:15) i sudetské otázce obecně.

Naproti tomu německá kancléřka Angela Merkelová odsoudila odsun poměrně jasně. Snahu o navázání diskuze se sudetskými Němci se pokusil Petr Nečas (ODS) už v roce 2013 v Bavorsku.

"Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. (...) Je ale nadevší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo."

Sudetoněmecké dny navštívil v roce 2015 i vicepremiér Pavel Bělobrádek (.pdf)(KDU-ČSL). Je tedy patrné, že existuje snaha o navázání pozitivních vztahů mezi oběma stranami.

V březnu 2016 byla mezi Evropskou unií a Tureckem přijata dohoda, na základě které měla a má být řešena migrační krize. Turecko a EU v rámci této dohody potvrdily své odhodlání provádět společný akční plán, který byl aktivován v listopadu 2015. V rámci tohoto plánu bylo dosaženo značného pokroku, konkrétně:

- Turecko otevřelo svůj trh práce občanům Sýrie.

- Turecká pobřežní stráž a policie zvýšily své úsilí o zajištění bezpečnosti a zintenzivnila se výměna informací.

- EU zahájila vyplácení prostředků z nástroje pro uprchlíky v Turecku ve výši 3 miliard eur.

- EU pokročila v oblasti uvolňování vízového režimu a přístupových jednání.

- Turecko souhlasilo, že akceptuje urychlený návrat všech migrantů vstupujících do Řecka z Turecka.

EU se také v rámci dohody zavázala, že v případě, že budou finanční prostředky téměř vyčerpány a zároveň budou závazky ze strany Turecka splněny, bude EU vyplácet další tři miliardy eur do konce roku 2018. Turecko se zavázalo, že přijme veškerá nezbytná opatření, aby zabránilo vzniku nových tras pro nelegální migraci z Turecka do EU.

Dohoda fungovala doposud poměrně úspěšně. Počet uprchlíků, kteří se dostali do Řecka, se po uzavření dohody snížil.

V listopadu ale poslanci Evropského parlamentu požádali o zmražení přístupových jednání s Tureckem kvůli pokusu o protivládní puč, který v Turecku proběhl. Ze strany evropských států však existuje obava, že by mohla být narušena právě dohoda mezi EU a Tureckem.

Turecký prezident Erdogan k tomu uvedl, že Turecko nemusí nutně usilovat o členství v EU. Alternativou je prý Šanghajská organizace (jejímiž členy jsou Rusko, Čína, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán). Erdogan ale také pohrozil vyvoláním migrační vlny právě kvůli možnému zmrazení přístupových jednání.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.