Přehled ověřených výroků

Vyšetřovací komise došla v závěru, že reorganizace byla plně v kompetenci ministra vnitra a ač by to bylo vhodné, není nutné ji konzultovat se státními zástupci ani jinými subjekty. Komise také navrhla Poslanecké sněmovně několik usnesení. Výzvu však může vládě dát pouze Poslanecká sněmovna, která o těchto i dalším usnesení záhy hlasovala.

V Ústavě je pak zakotveno pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony. Naposledy je také nepřesné, že by státní zástupci přišli o pravomoc určit vyšetřujícího policistu, svévolně jej neurčovali ani dříve.

Vyšetřovací komise k prověření reorganizace Policie ČR byla ustavena 1. srpna 2016. Závěrečnou zprávu, hodnotící průběh reorganizace Policie ČR, pak vydala 30. ledna 2017, přičemž ji její členové (mezi nimi i poslanec Chalupa za ANO) schválili jednomyslně (.pdf). Ve své závěrečné zprávě (.pdf, str. 8 první odstavec) k prověření reorganizace Policie ČR vyšetřovací komise potvrdila, že „provedení organizačních změn v rámci Policie ČR je plně ve sdílené kompetenci ministra vnitra a policejního prezidenta." Přípravu reorganizace policie však vyšetřovací komise shledala jako „značně podceněnou a nedostatečně projednanou s dotčenými subjekty," což klade za vinu zejména bývalému náměstkovi policejního prezidenta Laubemu (.pdf, str. 8, třetí odstavec). Samotná reorganizace ale podle názoru vyšetřovací komise nebyla založena s cílem „zbavit se bývalého policisty Šlachty, omezit činnost ÚOOZ či zabránit prověřování konkrétních trestních věcí." Cíl reorganizace Policie ČR tak vyšetřovací komise pokládá za legitimní (.pdf, str. 8, pátý odstavec) a postup za zákonný, ač ne zcela propracovaný.

Kromě závěrečné zprávy vyšetřovací komise ještě navrhla vydání usnesení (.pdf, str. 1), kterým má Poslanecká sněmovna vyzvat vládu, „aby zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnostiVrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje kárná žaloba podaná Nejvyšším státním zástupcem či zda nejsou nutná další opatření včetně opatření personálních. "

Návrh usnesení zároveň obsahuje několik změn (.pdf, str. 2, bod IV.) trestního řádu, mezi které mj. patří vypuštění ustanovení týkajících se jednak „oprávnění státního zástupce přikázat, aby vyšetřování nebo jednotlivé úkony prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu." Jde o výjimečnou pravomoc, jejíž využití je nutno odůvodnit (.pdf, str. 144–145) například opakovaným neuposlechnutím pokynů k dokazování. Nelze tedy říci, že by státní zástupci „určovali“ vyšetřujícího policistu.

Požadavek (.pdf, str. 1, bod III. a)) ohledně vyšetřování státních zástupců mezi sebou navíc nerozporuje znění Ústavy. V ní je obsaženo pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony.

Poslanecká sněmovna 2. února návrh usnesení ve všech bodech přijala (.docx), přičemž do usnesení přidala ještě vlastní námět k úpravě trestního řádu, konkrétně k použití odposlechů. Vládu tak adresuje Poslanecká sněmovna, ne vyšetřovací komise, ta k tomu nemá zákonem svěřenou pravomoc. Z těchto všech důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Ukončení možnosti nedanit korunové dluhopisy skutečně prohlasovala Poslanecká sněmovna 21. března 2012, a to v rámci novely zákona o investičních podmínkách. Zákon samotný poslalo do Poslanecké sněmovny ministerstvo průmyslu a obchodu, nikoli Miroslav Kalousek.

Návrh původně změnu zdanění dluhopisů neobsahoval, ta zde přibyla až v rámci jednání na Hospodářském výboru PSP. Zde je k dispozici zápis z výboru (.pdf, str. 4–5) z 29. února 2012, ze kterého vzešel pozměňovací návrh obsahující danou změnu. Jde o návrh Hospodářského výboru.

Sobotka hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát, neboť ukončení daňové výhody bylo načteno jako pozměňovací návrh. Nejprve tedy musel být schválen ten a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacím návrhu, tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. V hlasování o pozm. návrhu se zdržel rovněž Kalousek.

Byť tedy nešlo přímo o Kalouskův návrh, formálně se jednalo o návrh Hospodářského výboru a protlačila jej koaliční většina. Výrok tedy hodnotíme s výhradou k přílišné personifikaci jako pravdivý.

Niedermayer víceméně korektně popisuje proces, kterým lze zvrátit doměření daně. Právním rámcem pro tuto otázku je zákon o daních z příjmů, daňový řád a soudní řád správní. Na základě nich se lze proti doměřené dani nejprve odvolat a v případě neúspěchu je možná žaloba u soudu. Proti nevyhovujícímu rozhodnutí lze v zákonem vymezených případech podat i kasační stížnost. V krajním případě by celá procedura mohla vypadat i takto.

I. Finanční úřad rozhodneo doměření daně v prvním stupni.

II. Proti tomuto rozhodnutí se daňový subjekt odvolá.

III. Odvolací orgán, v tomto případě Odvolací finanční ředitelství, rozhodnutí k nevoli poplatníka potvrdí.

IV. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podá subjekt žalobu ke správnímu soudu.

V. Správní soud, zde Krajský soud, napadené rozhodnutí znovu potvrdí.

VI. Proti pravomocnému rozhodnutí správního soudu podá subjekt kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Europoslanec má tedy přes terminologické nepřesnosti pravdu. Proti rozhodnutí se lze odvolat a poté případně dále usilovat o jeho zvrácení také u soudu.

NATO skutečně plánuje posílit svoje vojenské stavy v Evropě. Více vojáků se v budoucnu objeví v Pobaltí a Polsku, na jejichž území budou trvale přítomny i americké jednotky.

O posílení vojenské přítomnosti v Evropě bylo rozhodnuto (str. 10, bod 40) v červenci během varšavského summitu NATO. Jedná se především o zvýšení počtu jednotek v tzv. východním křídle, tedy v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. V každé z těchto zemí by měl vzniknout jeden mezinárodní prapor pod velením USA, Kanady, Velké Británie a Německa. Nejvyšší vedení těchto mezinárodních sil bude v Polsku.

Přestože se o větším angažování americké armády rozhodlo později, než ministr obrany uvádí, výrok s touto výtkou pokládáme za pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože jednak byla progresivní daň jako taková v ČR zrušena až k 1. lednu 2008 a jednak český právní řád již několik let obsahuje tzv. solidární daň, která u vysokopříjmových skupin progresi nastavuje. Slevy na dani pak u různých skupin efektivní daňovou kvótu diferencují. Sobotka má pravdu, že z Evropské unie má progresivní daň ve svém právním řádu v některé z jejích podob 21 zemí.

Progresivní daní je taková daň, jejíž percentuální sazba se zvyšuje, čím je vyšší daňový základ, tedy příjem. Tato daň byla v České republice zrušena k 1. 1. 2008, kdy byla novelou zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů zavedena rovná daň ve výši 15 % ze superhrubé mzdy.

Přehled vývoje daní z příjmů v ČR je pak přehledně znázorněn na webu Ucetnikavarna.cz.

Výjimkou z této rovné daně je tzv. solidární daň, při níž mají lidé s vyššími ročními příjmy povinnost zaplatit 7% daň, pokud byly splněny podmínky, tedy - kladný rozdíl mezi součtem příjmů a 48násobkem průměrné mzdy.

Před rokem 2008 fungovala progresivní daň tak, že bylo stanoveno několik sazeb daně podle výše příjmu. V současné době je dána jedna rovná sazba, která se navyšuje o zmíněnou solidární daň v případě překročení určité výše příjmu. Ta byla zavedena Nečasovou vládou v období ekonomické recese, a to na určitou dobu. Současná vláda dočasnost tohoto opatření zrušila a 7% daň navíc pro vysokopříjmové skupiny zůstala součástí českého právního řádu.

Není tedy přímo několik sazeb, jak tomu bývá v případě progresivní daně. Nicméně pro vysokopříjmové je progrese zajištěna solidární přirážkou. Kromě toho fungují také slevy na poplatníka, které efektivní daň u různých příjmových skupin mění. Nízkopříjmoví např. reálně daně neodvádí.

Dle dokumentu (.pdf, strany jednotlivých zemí dle obsahu na str. 8) Evropské komise z roku 2015, jenž shrnuje daně v EU, je zemí, které mají progresivní daň v některé z podob, opravdu 21. Pro úplnost je však třeba dodat, že čistě progresivní daň má 16 zemí, čtyři mají zavedené dvě sazby. U Dánska je pak situace komplikovanější. Podle dokumentu se v jeho daňovém systému projevuje jak progresivní, tak rovné zdanění.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože člověk s obrovskými majetky a finančními zájmy skutečně může sedět ve vládě. Zákon o střetu zájmu pak stanovuje podmínky, za kterých tam může být. Živnostníkovi naopak zákon členství ve vládě zakazuje.

Podle současného znění zákona o střetu zájmů platí, že ve vládě nemůže být veřejný funkcionář, který podniká, případně provozuje jinou samostatně výdělečnou činnost. Mezi tyto funkcionáře patří, jak již bylo zmíněno, i člen vlády.

Podnikatel je občanským zákoníkem definován v § 420 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Část výroku, která hovoří o nemožnosti živnostníka sedět ve vládě, je tedy pravdivá.

Stejně tak je pravdivá část, že ve vládě může sedět osoba s obrovskými majetky a finančními zájmy. Tato situace však může zastat pouze za splnění již zmíněné podmínky a dalších dvou, které zákon o střetu zájmů stanovuje. Konkrétně tato osoba nesmí podle §4 odst. 1 písm b) a c)

- být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

- být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být i osoba se zmíněným obrovským majetkem členem vlády. Co se týká osoby Andreje Babiše, která byla v kontextu výroku předmětnou, jeho živnostenské oprávnění bylo zrušeno k 30. prosinci 2008 a v současnosti je dle obchodního rejstříku ve „svých“ společnostech pouze akcionářem.

To že za této situace může být ve vládě, potvrzuje i právník Zdeněk Koudelka. Situací kolem případného střetu zájmů Babiše jako akcionáře, se zabýval i web podnikatel.cz, který s pomocí právníků došel ke stejnému závěru. Tedy že na akcionáře zákon nedopadá a jedná se v tomto případě spíše o správu vlastního majetku, kterou zákon o střetu zájmů povoluje ve svém § 4 odst. 2.

V současné době je Andrej Babiš předsedou správní rady jen v Nadaci Agrofert, což sice podle občanského zákoníku je podnikající právnická osoba, ale podnikání může být jen vedlejší činnost, jejíž výtěžek slouží k podpoře účelu nadace.

Zákonnou dikci tedy Andrej Babiš splňuje, jak je odstraněn jeho reálný střet zájmů a vliv na společnosti, ve kterých dříve působil více než jako akcionář, je však spekulativní. Tomuto problému, kdy je zbavení se vlivu na společnost pouze formální, by se měla věnovat právě novela tohoto zákona.

Z výše uvedeného odůvodnění můžeme dovodit, že výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý proto, že ve vládě nemůže sedět živnostník a naopak osoba Andreje Babiše, která je předmětem kontextu výroku, ano.

V současnosti je zákon 112/2016 Sb. o elektronické evidenci tržeb přijat a v platnosti. Je v něm také dán postup, jakým do systému budou podnikatelé zapojováni. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože neustále jsou navrhovány změny a nelze určit, zda tento fakt pro podnikatele nezpůsobuje nejistotu a zmatek.

Zákon vyjmenovává explicitně evidované tržby, u kterých je platnost zákona o EET dočasně pozastavena v §37 zákona 112/2016 Sb. Ve stejném paragrafu je v bodě 3 uvedeno:

„Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“
Zároveň není pravdou, že by obecně nebylo známé, co do EET patří a odkdy. Finanční správa totiž vydala 31. srpna 2016 metodické pokyny výkladu zákona formou příručky. Na druhou stranu bylo vydání výše popsané příručky částí odborné veřejnosti přijato s kritikou, že byla zveřejněna na poslední chvíli.

K vysvětlení dotazů mají sloužit i tzv. roadshow EET, které finanční ředitelství a ministerstvo financí koná průběžně přibližně od června roku 2016, nebo setkání s lidmi z oboru.

Na jednotlivá vyjádření v tisku se ministerstvo financí také snažilo reagovat a vysvětlovat je pomocí svých stránek. Navíc provozuje portál ETržby.cz, kde jsou dostupné aktuální informace včetně toho, na koho a odkdy se daný zákon vztahuje.

Určité nejasnosti se objevily při začátku projednávání daňového vládního balíčku dne 30. listopadu 2016, ke kterému byly přiloženy k projednání i pozměňovací návrhy týkající se zákona o EET.

Zájem vzbudil návrh ministra financí Andreje Babiše na základě jednání s Asociací malých a středních podniků v ČR. Ten měl provést některé změny v novém zákoně s tím, že by se části obchodníků, kteří by přijali paušální daň a mají obrat do 250 tisíc korun, netýkal provoz EET.

Bylo také navrženo, aby z kontroly byly vyjmuty platby kartou přes platební brány. Otázkou zůstává, zda by o paušální zdanění výměnou za vyjmutí z EET byl zájem, což by podle předsedy Asociace Karla Havlíčka neměl být zásadní problém. V zavedení EET nevidí potíž, horší je prý dle jeho slov pocit hysterie vyvolaný mezi podnikateli.

Určité změny navrhla i vládní KDU-ČSL, která by taktéž uvítala vyjmutí podnikatelů, jež jsou plátci paušální daně. Konkrétně těch, jejichž obrat je do 414 tisíc korun ročně či podnikají jako vedlejší činnost s výdělkem do 5041 korun měsíčně, a prodejců na farmářských trzích, kteří na nich prodávají více jak dvě třetiny produkce.

Poslanci opozice za ODS a TOP 09 ve svých návrzích rovnou chtějí celý zákon zrušit.

Mýtný systém od roku 2006 provozovala s desetiletou smlouvou firma Kapsch. Do roku 2016 tedy mělo dojít k výběru nového provozovatele. Termíny připravovaného výběrového řízení se ale stále odsouvaly. Otevřené výběrové řízení dosud nebylo vypsáno a ministerstvo muselo nakonec přistoupit ke krizové variantě, v níž byla o tři roky prodloužena smlouva s firmou Kapsch.

Ministr Prachař chtěl připravit tendr pro výběr nového provozovatele mýtného systému, což uvedl již v roce 2014. Už v prosinci 2014 ale nastoupil na post ministra dopravy Dan Ťok a další jednání o mýtném bylo jeho úkolem.

Cílem ministra Ťoka bylo vypsat otevřené výběrové řízení. Ministerstvo dopravy se přípravou na toto řízení zabývalo delší dobu. Veřejné přísliby ministra jsou shrnuty v Otázkách Václava Moravce (čas 11:20).

Celý proces však doprovázela řada komplikací, např. z technických důvodů může systém mýtného provozovat pouze firma Kapsch. Problematickým byl i výběr poradce pro přípravu zakázky. Ťok slíbil vytvoření soutěže původně do konce roku 2015. Tento termín ale nestihl.

V listopadu 2015 vláda schválila časový harmonogram, který předpokládal realizaci (.doc, str. 2) výběrového řízení v březnu až září 2016. K realizaci tedy nedošlo ani ve slibovaném termínu v roce 2015, ani později v roce 2016. Protože k výběrovému řízení nakonec nedošlo, byla stávající smlouva s firmou Kapsch prodloužena o další tři roky, a to skrze vypsání výběrového řízení bez uveřejnění. V novém časovém harmonogramu plánuje ministerstvo dopravy realizaci výběrového řízení v roce 2018 (.doc, str. 17).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ministerstvo dopravy pod vedením Antonína Prachaře a následně i Dana Ťoka skutečně mělo za úkol připravit otevřené výběrové řízení. Ministr Ťok ohlásil, že k tomuto řízení dojde na jaře roku 2016, což se však nestalo.

Dne 20. prosince 2016 podepsali v Moskvě představitelé Ruské federace, Turecka a Íránu společnou deklaraci o řešení syrského konfliktu. V rámci poměrně úspěšného krátkodobého příměří spojeného s evakuací východního Aleppa došlo k dohodě o zahájení jednání o mírové dohodě v Sýrii.

Prvním krokem mělo být zavedení celo-syrského příměří, na kterém se dohodli zástupci Ruska a Turecka a které podpořila většina bojujících stran. Příměří, jež mělo sloužit jako předpoklad pro mírová jednání, bylo zahájeno 28. prosince 2016, ale již několik dní po zavedení byla hlášena jeho porušení, a to především ze strany režimních sil a jejich íránských spojenců. Některé opoziční skupiny dokonce hrozí, že se proto nebudou účastnit mírových jednání.

Samotná jednání, u kterých ještě nebyly zveřejněny detaily ani body programu, by měla probíhat v kazašské Astaně 23. ledna 2017. Na jednání byli pozváni zástupci OSN. Během ledna mají být pozvány i ostatní zainteresované země. Byl zmíněn Egypt, Irák, Jordánsko, Katar a Saudská Arábie. Mimo vlastní mírovou iniciativu bylo potvrzeno, že jednání se mohou zúčastnit i USA, ale až s novým prezidentem.

Otázkou zůstává účast syrské opozice, kdy je docela možné, vzhledem k účasti na posledním příměří, že byla oslovena většina opozice mimo skupiny považované organizátory za teroristické (Fronty dobytí Sýrie, ISIS a kurdské jednotky YPG). Dle posledních zpráv, právě rijádská skupina (HNC) zatím nebyla na jednání pozvána. Během posledních dní několik opozičních skupin z okolí Damašku vzalo zpět svůj souhlas s účastí na jednání z důvodu porušování příměří.

Je sice faktem, že se jedná doposud o první pokus těchto tří aktérů o podobnou iniciativu v daném prostoru. Není však pravdou, že by k dané iniciativě byly od počátku přizvány USA. Právě naopak, všechna prvotní jednání byla vedena bez jejich pozvání či konzultace. V případě budoucích jednání v Astaně byla přítomnost USA podmíněna účastí nové administrativy. Další nepravdou je zmiňovaná účast, hodnotu 60 % oslovených opozičních sil bohužel nedokážeme potvrdit, ale není známo, že by byla v současné době pozvána HNC - tedy rijádská opozice. I přes pravdivé části je celek výroku většinově spíše nepravdivý, a je tak tedy i hodnocen.

Niedermayer korektně popisuje, že Česká republika nečerpá dobře evropské prostředky, udává však nepravdivě počet zemí a připisuje nám tak větší exkluzivitu, než jaká je v skutečnosti. Konkrétně nejde o šest zemí, jak uvádí, ale o osm členských států. Ve druhém případě se jedná o čtyři členy EU namísto tří.

Evropský parlament by měl projednávat návrh na usnesení„Zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále“ ve čtvrtek 16. února.

Poslanec Niedermayer hovoří o šesti zemích (mezi které patří také ČR), jež mají velký objem kohezní politiky a zároveň vyčerpaly pouze pod 2 % možných prostředků z programového období 2014–2020.

Kohezní politika, nebo také politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, je politikou, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie.

Podle dat Evropské komise náleží největší objem prostředků z Fondu soudržnosti Polsku. Dále má velký objem dalších čtrnáct států, např. Rumunsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Řecko (více viz graf).

Zdroj: Evropská komise

Mezi zmiňovaných šest států, které mají velký objem kohezní politiky a zároveň vyčerpaly pouze pod 2 % z programového období, patří: Kypr (0,9 %), Chorvatsko (0,4 %), ČR (0,4 %), Řecko (1,9 %), Malta (1,3 %) a Slovensko (1,5 %). Můžeme ovšem dodat, že dva státy zatím nevyčerpaly z programového období žádné finance, tedy 0 %. Těmito státy jsou Rumunsko a Slovinsko.

Když poslanec Niedermayer hovoří o 650 miliardách, má tím na mysli celkové přidělené prostředky pro Českou republiku. Konkrétně bylo České republice určeno 23,98 miliard eur, což odpovídá částce 648,16 miliard korun (.pdf, str. 71). Každá země má přidělený rozdílný objem finančních prostředků (.pdf, str. 16).

Zdroj: EU Report 2016

Podle dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %).