Přehled ověřených výroků

Vystoupení z EU právně upravuje článek 50 (.pdf, str. 59) Lisabonské smlouvy. Jedná se o jedinou možnost (.pdf, str. 8), jak může Británie vystoupit z EU. Tento článek však pouze určuje proces odchodu členského státu z EU, nikoli jeho aktivaci.

Zahájení jednání o odstoupení je v režii odstupujícího státu a je tedy pouze na Británii, kdy tento článek smlouvy aktivuje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť se opírá o body článku 50 Lisabonské smlouvy, který vystoupení členského státu z EU upravuje.

Podle tohoto článku (.pdf, str. 2) může kterýkoli členský stát Evropskou unii opustit. Poté, kdy o této skutečnosti informuje Radu EU (tzv. notifikace), začne se odpočítávat dvouletá lhůta, během níž se jednak rozvazují smlouvy mezi vystupujícím státem a EU a také se domlouvá budoucí vztah té dané země vůči Evropské unii. Během této lhůty je možné pro danou zemi vyjednat i prodloužení lhůty, toto dvouleté období tedy není striktně vymezeno jako jediné možné.

Tím, že článek 50 nebyl ještě doposud aktivován (.pfd - str. 9) a není tedy otestován, o finální podobě tohoto vztahu se vedou spekulace. Jako příklady budoucí cesty vztahů mezi Velkou Británií a Unií slouží tzv. norská a švýcarská cesta - tedy pokud by představitelé Británie vyjednali s EU podobné nastavení, jaké mají nasmlouvány tyto země.

Britská vláda zveřejnila v březnu tohoto roku dokument (.pdf - str. 13-35), v kterém informuje také o alternativních možnostech budoucího společného fungování. Pokud v době běhu lhůty k žádné dohodě nedojde, země musí EU jednoduše opustit, jak upravuje i článek 50.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o skutečné historické vztahy Grónska a tehdejšího Evropského společenství.

Grónsko se stalo součástí ES v roce 1973 jako součást Dánska a to navzdory referendu z roku 1972, v němž se většina grónského obyvatelstva vyjádřila proti tomuto vstupu.

V následujícím referendu v roce 1982 se opět většina populace vyjádřila pro vystoupení z ES. V letech 1982 - 1984 byly vyjednány podmínky mezi zemí a ES a od 1. února 1985 Grónsko oficiálně z ES vystoupilo a to podpisem tzv. Grónské dohody (.pdf), kde bylo Grónsko označeno za "speciální případ".

Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) v posledních měsících veřejně neprohlásila, že by si přála odchod prezidenta Junckera. A to ani ve svém prohlášení k referendu ve VB o vystoupení z EU.

Pokud jde o adresovaného Jana Zahradila, jeho negativní vztah k prezidentu Junckerovi je obecně známý. K rezignaci komisaře Hilla a odchodu premiéra Camerona se 24. června na svém twitterovém učtu vyjádřil takto: "První, kdo by měl teď rezignovat, je @JunckerEU. Ale ten někde v Bruselu slaví. A připravuje prohlášení "více EU, více EU a ještě více EU"."

Je tedy pravdou, že europoslanec Zahradil toto prohlášení učinil formou svého Twitteru.

Opravdu, podle zpráv z kauzy LuxLeaks měla Lucemburská vláda pomáhat optimalizovat daňovou povinnost a to na základě vzájemných tajných dohod. Informace o této kauze přineslo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) v roce 2014.

Jednalo se o dokumenty z let 2002 - 2010, tedy i z období, kdy na premiérské židli seděl současný předseda Evropské komise, Jean-Claude Juncker. Ten však jakékoliv speciální dohody odmítá, přiznává jenom možné daňové úniky, ke kterým, podle jeho slov, dochází všude v Evropě z důvodu neexistence harmonizovaných daní v rámci EU.

I když je tedy kauza LuxLeaks nedořešená, Lucembursko jako takové má k optimalizaci daní pozitivní přístup a dle portálueuobserver se sám Juncker za svého premiérského postu vyjednávaní za příznivé podmínky pro firmy sídlící v Lucembursku.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože současný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker byl prvním předsedou EK, který byl Evropským parlamentem nejen schvalován, ale i volen a to 15. července 2014. Avšak tato volba byla tajná, což znamená, že známe pouze výsledky, avšak nelze zjistit jak hlasovali jednotliví poslanci dílčích frakcí Evropského parlamentu. Juncker získal 422 hlasů, proti němu hlasovalo 250 poslanců a 47 se zdrželo.

Nicméně je pravdou, že Junckerovi předem deklarovaly podporu dvě největší frakce Evropského parlamentu, tedy jeho vlastní lidovci (EPP - za ČR je zde KDU-ČSL a TOP 09) a socialisté (S&D - za ČR je zde ČSSD) a dále našel podporu i mezi liberály (ALDE - za ČR jsou zde poslanci ANO 2011).

Když v květnu 2015 Evropská komise vyjádřila snahu o předložení návrhu na přerozdělování uprchlíků uvnitř Evropské unie (EU) na základě kvót, označil ministr Zaorálek toto " za popření základních svobod v unii ". Na setkání s komisařem Avramopoulosem řekl, že přijímání uprchlíků je rozhodnutí, které je potřeba řešit na úrovni jednotlivých členských států EU a návrh komise označil za v jisté míře "revoluční". V pořadu České televize Studio ČT24 (od času 17:18) dále mj. dodal, že zmiňovaný návrh je " ve sporu s principy, které bychom měli respektovat ", princip relokace je "nepřijatelný" a upozorňuje na množství možných problémů a nedořešených či nedomyšlených bodů.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť i přesto, že mezi roky 2010 a 2011 (kdy probíhal soud L. Zaorálka se Z. Bakalou) byl P. Telička členem rad OKD a NWR, za toto členství osobně desítky milionů korun odměn nepobíral.

Ministr Zaorálek se se Z. Bakalou soudil mezi roky 2010 a 2011. Celý spor začal v roce 2008, kdy Zaorálek nazval Bakalu gaunerem, v roce 2010 městský soud v Praze žalobu Bakaly zamítl (požadoval po Zaorálkovi omluvu a finanční odškodnění) a v roce 2011 toto rozhodnutí potvrdil i soud odvolací.

Jak píše web Neovlivní.cz či Novinky.cz, Telička získal na mzdách v rámci NWR mezi roky 2010 až 2014 celkem 430 tisíc eur (cca. 11.5 mil Kč). Novinky.cz dále doplňují, že " jako nevýkonný člen představenstva NWR (...) pobíral plat ve výši asi 76 tisíc eur ročně (dva milióny korun). Za roky 2011 a 2012 inkasoval po 76 065 eurech (celkem čtyři milióny korun) a za rok 2013 pak dostal roční plat 70 959 eur (1,9 miliónu korun)." Sám Telička k tomu dodává, že mzdu získával jako člen správní rady NWR.

Desítky milionů odměn nezískával sám Telička, ale firma BXL Consulting, v níž byl společníkem. Ta dle Novinky.cz " od listopadu 2006 do konce května 2013 (...) získala (...) nejméně 1 975 000 eur, tedy asi 53 325 000 korun."

Pokud jde o byty OKD, Telička byl dle Novinky.cz " od prosince 2008 do prosince 2011 (...) členem dozorčí rady společnosti RPG Byty. Právu však tvrdil, že za tuto práci nedostal peníze. „Já mám pocit, že jsem za to nedostal nic. Asi na devadesát procent,“ uvedl."

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám podařilo najít pouze 1 člověka, který by odpovídal vymezení Pavla Teličky, nicméně europoslanec mluví o obecnějším fenoménu. Nejsme schopni také u každého jednoho člověka v rámci státních firem určit, s kterou politickou stranou je spjat a jaká je jeho mzda.

V předchozím výroku jsme definovaly ony stejné peníze. Šlo o 11,5 milionu korun v letech 2010 - 2014, tedy 2,3 milionu korun ročně. Není zcela jasné, jak Telička definuje spjatost s politickou stranou.

V každém případě v médiích lze dohledat příklad Ludvíka Urbana, krajského zastupitele ČSSD ve Zlínském kraji, který se v listopadu 2014 stal místopředsedou představenstva Českých drah. Tato státní firma v roce 2015 skutečně dosáhla ztráty, jak dokládají výsledky hospodaření (str. 2) podniku.

Zmíněný Ludvík Urban podle mediálních informací má v této pozici vydělávat zhruba 3 miliony korun ročně. Je třeba dodat, že sám Urban se popisuje jako experta na železniční dopravu a nepřipouští, že by rozhodnutí jej jmenovat do této funkce bylo protekční z titulu jeho stranické příslušnosti.

Ve výroční zprávě (str. 14) ČD Cargo za rok 2015, státního podniku, kde Urban sedí v dozorčí radě (tento podnik není ve ztrátě, tedy zde není Teličkova výtka validní) se k němu uvádí:

" Ludvík Urban vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Celý svůj profesní život zasvětil železnici a působil v mnoha provozních a následně řídících funkcích. Od května roku 2014 byl jmenován náměstkemGŘ ČD, a.s., pro regionální integraci. Od listopadu 2014 je místopředsedou představenstva ČD, a.s. "

Dvanáct let po vstupu do EU jsou Češi vskutku jedním z nejvíce euroskeptických národů Unie. Specifické pořadí států a skepticismu jejich občanů se však liší průzkum od průzkumu i otázku od otázky. Největší a nejčerstvější Evropský průzkum veřejného mínění z roku 2015 (listopadový Eurobarometr č. 84, .pdf) opravdu zařazuje Českou republiku u jedné otázky až na nejspodnější příčku - "Je členství v EU pro Vaši zemi dobré, či špatné?" (viz grafické zpracování od The Guardian níže). Podle tohoto je v České republice nejméně občanů, kteří by členství v Unii hodnotili vysloveně pozitivně. To lze skutečně interpretovat jako nejvíce euroskeptický postoj.

(Zdroj: Grafika: The Guardian, Data: Eurobarometer č.84)

V jiných nedávných průzkumech či u jiných otázek občané České republiky nejvyšší či naopak nejnižší příčky nedosáhli. Zatímco dle výsledků European Social Survey 11,8 procent Čechů vůbec nedůvěřuje Evropskému Parlamentu, ve Španělsku je to 14,1 procent a v Rakousku 17,8 procent. V Británii se toto číslo vyšplhalo v roce výzkumu (2014) dokonce až na 20,7 procent (data jsou dostupná v interaktivním systému ESS Data). Stejně tak jen 31 procent dotazovaných Čechů odpovědělo, že mají o EU zcela negativní obrázek, zatímco v Řecku tak odpovědělo 38 procent dotazovaných a v Rakousku a na Kypru to bylo až 41 procent (Eurobarometr, .pdf).

Pro přehled vývoje postojů občanů zemí EU vůči členství v Unii, doporučujeme přehledné grafické zpracování Dánské státní televize. V grafech (znázorňujících to, kolik lidí vidí EU pozitivně) je mimo jiné vidět i pokles pozitivního hodnocení EU v České republice.