Přehled ověřených výroků

Předně je třeba říci, že nehodnotíme (ne)důvodnost stanovení výše vyměřovacího základů, nýbrž pouze to, zda výše odpovídá a dále také míru čerpání.

Od roku 2006 je pro osoby samostatně výdělečné činné vyměřovacím základem opravdu 50 % příjmů ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.

Co se týče čerpání zdravotní péče, kompletní data nejsou bohužel k dispozici, mimo jiné i z důvodu, že některé pojišťovny své pojištěnce ve statistikách takto neodlišují. Nicméně v únoru loňského roku otevřel tuto diskuzi předseda odborové centrály ČMKOS Josef Středula, když nařkl živnostníky z přečerpávání zdravotnického systému ve vztahu k tomu, kolik sami odvádějí. Tuto informaci však vzápětí vyvrátil server Podnikatel.cz na základě údajů poskytnutých zdravotními pojišťovnami. Jak jsme naznačili výše, ne všechny z nich jsou schopné (a ochotné) podobné informace vydat. Nicméně zdroje poskytla jednak Všeobecná zdravotní pojišťovna - se 6 miliony klientů největší tuzemská pojišťovna - a dále také Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP). Obě se přitom shodují na tom, že živnostníci více do systému odvádějí než z něj čerpají.

Z vyjádření tiskového mluvčího VZP, která v r. 2013 evidovala přibližně 300 tisíc pojištěnců - osob výlučně samostatně výdělečně činných (bez pracovního poměru): „Tito pojištěnci zaplatili na pojistném 6,5 miliardy koruna za péči o ně VZP uhradila 3 miliardy korun. Tedy spotřebovali polovinu zaplaceného pojistného. Průměrná platba pojistného byla přes 22 tisíc Kč a průměrné náklady přes 10 tisíc Kč.“

Vedle toho OZP poskytla data z r. 2014, kdy evidovala 41 902 takových pojištěnců, kteří dohromady zaplatili na pojistném 666 033 449 Kč, přičemž uhrazeno za ně bylo jen 462 199 489 Kč.

Svatopluk Němeček tedy nemluví pravdu, když říká, že OSVČ jsou "černými pasažéry" podobně jako pojištěnci, za které platí pojištění stát, a že OSVČ čerpají doplna, zatímco odvádějí jen polovinu. Odvod osob samostatně výdělečně činných je dle zdravotních pojišťoven vyšší než jejich čerpání, nelze tedy hovořit o tom, že by se OSVČ "vezly na systému".

Občané Libereckého kraje mohou skutečně nahlédnout do relativně transparentní hospodářské politiky zmíněné oblasti.

K dispozici mají oficiální stránky kraje, výroční zprávy sumarizující počiny celého konkrétního roku i jednotlivé lokální věstníky, případně záznamy z jednání místních orgánů.

Právo veřejnosti na dostupnost informací z místa jejich trvalého bydliště, jim přiznává i zákon 128/2000 Sb. o obcích, konkrétně:

§ 16
e) nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy,

Obecnou povinnost zveřejňovat informace z oblasti vlastní i přenesené působnosti přikládá všem státním institucím, včetně územních samosprávných celků, zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (především se jedná o § 5).

S ohledem na výše zmíněné předpisy poskytuje Liberecký kraj svým občanům k nahlédnutí interaktivní dokument přehledně mapující příjmy a výdaje kraje v letech 2012-2016. Současně archivuje záznamy týkající se hospodaření až po rok 2002.

Veškerá výběrová řízení, na nichž se kraj podílí, jsou veřejně dostupná. Od roku 2007 zadal Liberecký kraj celkem 440 veřejných zakázek, jejichž celkový objem činí 4 141 413 054 Kč bez DPH.

Zdroj: vsechnyzakazky.cz

Z necelých 70 % se jednalo o zakázky z oblasti stavebnictví a infrastruktury, které tvoří asi polovinu celkových nákladů.

Pavel Svoboda (ČSSD) má pravdu, že většina zakázek, jež zadal kraj jako celek, tedy 53,4 %, je otevřená. Z krajských orgánu jsou zadavateli veřejných zakázek pouze Hasičský záchranný sbor LK a Krajské ředitelství policie LK.

Mimo databázi veřejných zakázek informuje kraj o svých činnostech občany v nepravidelně vycházejícím Věstníku. V něm jsou k dispozici informace o veřejnoprávních smlouvách. Ty společně s vyhlášenými veřejnými zakázkami lze rovněž najít na úřední desce.

Výrok hodnotíme z výše zmíněných důvodů jako pravdivý.

K tématu se pan ministr Babiš vyjádřil v reportáži časopisu Reportér Magazín. V tomto článku tvrdí, že se panem Šlachtou seznámil, až v době kdy se stal ministrem financí.

"Seznámili jsme se v rámci jednoho z případů, kdy jsem byl vydírán,“ říká Babiš a dodává: „Byli jsme v kontaktu v případech, kdy byl ohrožen můj život, což bylo za dobu, co jsem ministrem, asi třikrát. K těm případům mě také vyslýchala policie."

Ve stejné reportáži pan Šlachta schůzky s Babišem přímo nekomentoval. Potvrdil ale, že ze své funkce v nutných případech může provádět tzv "schůzkovou činnost", o které ale informuje své nadřízené.

"Jako ředitel ÚOOZ v nutných případech provádím schůzkovou činnost, kterou stejně jako v případě svých podřízených nijak komentovat nebudu. I já v těchto výjimečných situacích o tom pochopitelně informuji své nadřízené a omezuji se při tom výhradně na důvod schůzky, který se zpravidla týká osobní bezpečnosti osoby, se kterou schůzka probíhá, nikoliv s jakoukoliv nesouvisející kauzou, kterou se útvar zabývá či zabýval."

Reporter článku Janek Kroupa ještě zmiňuje policejní zdroj, který mu naznačil, že oba zmínění se měli setkat již dříve. a to na přelomu let 2012-2013. Tuto informaci ale ministr Babiš odmítl. Sám reportér dochází k tomuto závěru: "O stycích mezi Andrejem Babišem a Robertem Šlachtou – kromě již zmíněného policejního zdroje – žádné další informace k dispozici nejsou."
Vzhledem na nedostatek dalších důkazů musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Ve čtvrtek 25. srpna navštívila Českou republiku kancléřka Spolkové republiky Německo Angela Merkel. Jedním z témat, které s premiérem Sobotkou probírali, byla migrace a povinné kvóty.

Po jednání Sobotka na tiskové konferenci uvedl: „Česká republika nemůže souhlasit s jakýmkoliv systémem, který by byl založen na povinných kvótach, na povinném přerozdělování uprchlíků.“ (TK po jednání - video v čase 4:40)

Vláda České republiky jednala o možném poskytnutí podpory formou "půjčky" 27. července 2016. Tuto možnost zde také přijala. Jak dokládá zápis z jednání (.doc), pro hlasovalo 16 z 16 (bod 50 jednání) přítomných členů vlády. Jednotlivá hlasování na vládě nejsou v zápisu uváděna jmenovitě (toto je normální stav), nicméně lze konstatovat, že žádný ministr za KDU-ČSL nebyl proti nebo se zdržel hlasování.

Jako nepřímé vodítko pro hlasování Bělobrádka, Jurečky a Hermana (členové vlády za KDU-ČSL) mohou být další body jednání, které zápis popisuje. Ten totiž dokládá, že Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka byli jednání přítomni a sami předkládali své body. Konkrétně v zápisu jde o body 4, 22 a 25.

To, že daná problematika spadá do kompetencí ministrů Babiše a Mládka, dokládá usnesení vlády v této věci. To výslovně přiřazuje úkoly právě těmto 2 členům vlády.

Zpráva o tom, že ANO přímo vypovíkoaliční smlouvu v případě podpisu reorganizace, pochází patrně z dezinterpretace Babišových slov. V médiích jsme ji mohli zaznamenat často zprostředkovaně, například z úst Pavla Bělobrádka (viz video). O odchodu z koalice však ANO nehovořilo.

Sám ministr Babiš se navíc vyjadřoval konstantě bez vývoje v tom smyslu, že vypovězení koaliční smlouvy je spíše eventualita. Nechal se takto slyšet již při odchodu Šlachty, dokonce i ráno 15. června 2016 před koaličním jednáním (odpoledne došlo k podepsání reorganizace), po jejím podpisu se však ANO rozhodlo smlouvu nevypovědět, což není v rozporu s výše zmíněnými prohlášeními A. Babiše.

Hrozba vypovězením koaliční smlouvy může být sice širokou veřejností vnímána jako hrozba odchodu z vlády, nicméně pojmově to není totéž, obě možnosti se vzájemně nevylučují a Andrej Babiš opakovaně hovořil pouze o možnosti vypovězení smlouvy, beze slova o odchodu z vlády. Ověřovaný výrok se tak zakládá na pravdě.

K přirovnání k Sarajevu: premiér Sobotka ve středu 15. června v 15:00 odletěl na zahraniční cestu do Číny. To samé odpoledne přitom ministr vnitra Chovanec podepsal reformu policie. Na následné tiskové konferenci oznámil, že tento krok učinil po dohodě s premiérem.

Termín Sobotkovy cesty do Číny byl znám již na konci května, čas a den plánovaného odletu však nebyl dopředu avizován. Sobotka však ještě před svým odletem oznámil, že reforma policie je v kompetenci ministra Chovance a policejního prezidenta. Z Číny se má premiér vrátit v úterý 21. června v časných ranních hodinách.

Dodejme, že Sarajevem naráží Andrej Babiš na politickou krizi roku 1997, kdy proti premiéru Klausovi vystoupili ministři Ruml a Pilip a to právě v době, kdy byl Klaus na zahraniční cestě v Sarajevu.

Michal Hašek mluvil o zásadách územního rozvoje, které byly schváleny usnesením č. 1552/11/Z 25 a vydány 22. září 2011 Zastupitelstvem Jihomoravského kraje. V platnost vstoupily 17. 2. 2012.

Nejvyšší správní soud však tyto zásady územního rozvoje zrušil dne 21. června 2012. V platnosti tedy byly přibližně 5 měsíců. Důvodem zrušení bylo podle soudu hlavně nedostatečné posouzení vlivu všech plánovaných staveb na životní prostředí. Informace k rozhodnutí NSS jsou k dispozici zde.

Od té doby nemá Jihomoravský kraj schválené zásady územního rozvoje. Rozsudek Nejvyššího správního soudu k této věci je dostupný tady.

Podle serveru Nasipolitici.cz byl Bohumil Šimek v letech 2009–2013 zaměstnancem Krajského úřadu Jihomoravského kraje a pracoval na Odboru kanceláře hejtmana (v té době Michala Haška) na pozici vedoucího sekretariátu a bezpečnostního ředitele.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ZÚR sice schváleny byly, neměly však žádný faktický dopad na rozvoj Jihomoravského kraje.

Přímo na stránkách OKD se lze dočíst, že OKD je zaměstnavatelem téměř 11 000 lidí. K tomu poskytuje práci dalším 3 000 pracovníků dodavatelských organizací. S těmito počty se jedná o největšího zaměstnavatele v regionu a jednoho z největších zaměstnavatelů v ČR. Nelze ovšem potvrdit aktuálnost těchto dat.

Jak vyplývá z výroční zprávy podniku za rok 2015 (.pdf - str. 22), společnost měla průměrně 10 423 vlastních zaměstnanců a 3 332 zaměstnanců dodavatelských firem.

Podle informací ČTK publikovaných 15. srpna 2016 se současný počet zaměstnanců OKD pohybuje kolem 12 000. Z toho asi 9 500 jsou vlastní zaměstnanci firmy a zbytek jsou pracovníci agentur a dodavatelských společností.

Podle nejnovějších dostupných dat popisuje počty zaměstnanců v OKD Bartošek korektně a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Taková spolupráce při pracích na tzv. zanádražní komunikaci podle webových stránek Českých Budějovic skutečně proběhla. Investorem byl Jihočeský kraj a město České Budějovice se podílelo na financování částí, které měly být převedeny do jeho majetku, stejně jako na výkupu potřebných pozemků.

Poslanec Zahradník výrok uvádí v tom kontextu, že existuje případ spolupráce na projektu výstavby komunikace mezi "nižším a vyšším územním celkem" a argumentuje tak, že by to pro kraj mohl být modelový příklad, jak spolupracovat se státem na budování dálnice D3. Zda toto je možný model, nehodnotíme, reálně ovšem Zahradník korektně popisuje, že mezi Českými Budějovicemi a Jihočeským krajem k takové spolupráci došlo.

Tvrzení předsedy vlády se zakládá na fakticky správných informacích, a proto jej hodnotíme jako pravdivé.

Zmíněný tábor, který shromažďoval od roku 1942 převážně Romy, se podle projektu Holocaust.cz skutečně stal s nástupem Reinharda Heydricha přestupní stanicí do Osvětimí.

„Celkem prošlo internací v tomto táboře 1 309 osob, z nichž 326 internaci nepřežilo. Další čtvrtina vězňů byla propuštěna nebo utekla. Ostatní vězňové byli transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi.“ (Holocaust.cz)

V Letech bylo internováno 1309 Romů, z čehož přibližně jedna čtvrtina zemřela a druhá utekla či byla propuštěna. Zbylých asi 650 Romů mělo být deportováno do Osvětimi, a to ve dvou vlnách. První 3. prosince 1942 a druhá (vyhlazovací) 16. prosince téhož roku. V druhém hromadném transportu došlo k přesunu 417 Romů.

Celkový počet deportovaných Romů do zmíněného tábora byl kolem 23 tisíc.

Řešení „romské otázky“ bylo vedle té židovské rovněž jednou z částí vyhlazovacího procesu nacistického Německa.

Tuto skutečnost potvrzuje Norimberský proces, který plně odkryl hrůznosti, jež byly v táborech páchány. Jednou z nich byly i experimenty s infekčními či smrtelnými nemocemi, např. s tyfem.

„Experimenty se žloutenkou, neštovicemi, tyfem, paratyfem A a B, cholerou a záškrtem zde byly rovněž prováděny.“ (str. 8)

Projekt Holocaust, zaštítěný Institutem Terezínské iniciativy, rovněž dokládá, že v Letech panovala chronická nemocnost v důsledku fatálních hygienických podmínek. Špatná zdravotní situace byla vedením přehlížena do přelomu roku 1942–43, kdy zde vypukla tyfová epidemie, která zasáhla i některé dozorčí. (Andr´oda taboris: tragédie cikánských táborů v Letech a v Hodoníně. Brno: 1995. s. 44)

Výrok Bohuslava Sobotky proto hodnotíme jako pravdivý, přestože do roku 1942 byl tábor v Letech v Písku skutečně pouze pracovně-nápravným.