Přehled ověřených výroků

Ústava ČR ve svém čl. 49 písm. d) svěřuje pravomoc ratifikace mezinárodních smluv hospodářských, jež jsou všeobecné povahy (kam lze zařadit právě Transatlantickou dohodu o obchodu a investicích mezi EU a USA), oběma komorám Parlamentu. Informace o způsobu schvalování různých tipů mez. smluv jsou k dispozici na webových stránkách PSP ČR.

Naše ústava pak ve svém článku 2 odst. 2 stanovuje, že Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Ten však prozatím nebyl přijal, přičemž jeho schválení je jedním ze závazků současné vlády.

Na závěr je nutné uvést, že celostátního referenda bylo v historii ČR využito p ouze jednou v červnu 2003 k vyjádření souhlasu o přistoupení České republiky k Evropské unii, přičemž bylo nutné přijetí samostatného ústavního zákona. Zásadní je také dodat, že se v tomto případě jednalo o souhlas se schválením specifického typu mezinárodní smlouvy (Smlouva o přistoupení ČR k EU), která přenáší některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci (čl. 10a Ústavy ČR). Právě tento typ smlouvy je pak obecně, na rozdíl od běžné mezinárodní smlouvy, kterou je právě Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA, nutné schválit třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR).

S ohledem na situaci kolem vrbětického skladu munice bylo dle ČTK zasláno celkem 136 žádostí o náhradu škody, z toho 38 bylo posouzeno krajem jako oprávněných v celkové výši 1,15 milionu korun. Tyto byly předány k proplacení ministerstvu vnitra.

Zde byly nakonec uznány jen dvě žádosti (.pdf, s. 2) s odkazem na zákon o integrovaném záchranném systému (§ 30), kdy nárok na náhradu škody vzniká jen v těch případech, kdy škoda byla zapříčiněna přímou činností složek IZS (např. nabourání plotu nebo rozježdění komunikace), alespoň dle vyjádření ministerstva.

Mimo žádostí o náhradu škody Vláda ČR rozhodla v usnesení (.pdf, s. 1) z 21. prosince 2015 i o mimořádné dotaci 6 milionů korun, tedy cca 3000 korun na osobu, pro občany s trvalým bydlištěm v obcích z okolí vrbětického skladu.

Výrok hodnotíme i přes dílčí nepřesnosti v počtech jako pravdivý.

Pro rok 2013 počítáme s daty ze státního závěrečného účtu za tento rok, neboť odráží skutečný výsledek hospodaření. Tento dokument na straně 5 uvádí právě čísla k rozpočtovému hospodaření. Pro rok 2017 pak vycházíme z návrhu, který prozatím není finálním dokumentem. Vláda má totiž zákonnou povinnost poslat do Poslanecké sněmovny návrh zákona o státním rozpočtu do konce září.

Příjmy

Rozpočtované příjmy 2013Skutečné příjmy 2013Navrhované příjmy 2017 Rozdíl 1 076,37 1 091,86 1249,1 157,24

Výdaje

Rozpočtované výdaje 2013Skutečné výdaje 2013Navrhované výdaje 2017Rozdíl 1 176,37 1 173,13 1309,1 135,97

Co se týká Fialovy poznámky o krizi v roce 2013, vyjdeme-li z dat Eurostatu, tak zjistíme, že Česká republika byla v letech 2012 a 2013 skutečně v recesi. V roce 2012 zaznamenala pokles 0,9 % a v roce 2013 o půl procenta HDP. Za vlády Bohuslava Sobotky se země již třetí rok po sobě těší z hospodářského růstu, kromě dat Eurostatu to dokládá i aktuální makroekonomická predikce Ministerstva financí České republiky.

Z rozhodnutí soudu byly opravdu zneplatněny některé funkce členů hnutí Severočeši. Ti pak rovněž podali v Ústeckém kraji kandidátku do krajských voleb. Oldřich Bubeníček tedy říká pravdu.

Spory v tomto uskupení se táhnou přes 2 roky, od doby, kdy se hnutí rozdělilo na dvě křídla. Jedno vzniklo kolem podnikatele Jiřího Zelenky a ve druhém působí Hana Jeníčková. Zelenkovi lidé uspořádali v únoru 2014 valnou hromadu, na které odvolali z vedení přívržence rivalů a naopak jmenovali osoby podle nich samých vhodné.

Soud letos pravomocně rozhodl, že valná hromada proběhla v rozporu se stanovami a zákonem a označil ji, stejně jako všechny navazující kroky, za neplatné. Bohuslav Schwarz tím přišel o funkci předsedy hnutí. Krajský soud pak 6. října 2016 (den před volbami) ještě doplnil rozhodnutí okresního soudu, když za neplatnou označil i volbu místopředsedy hnutí Zelenky.

Místopředsedkyní však zůstala Hana Jeníčková, která byla rovněž zmocněnkyní strany. Proto, když skupina Severočechů kolem Zelenky podala kandidaturu do krajských voleb, měla oprávnění odvolat všechny kandidáty a potopit tak celou jejich kandidátku. Svůj krok zdůvodnila neexistencí nároku Schwarze a Zelenky kandidátku podat.

Předsednictvo, které bylo rozhodnutím soudu z roku 2014 a doplňujícím rozsudkem z roku 2016, tedy skutečně již není představiteli Severočechů, ani jimi nebyli v době podání kandidátky.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, krajský rozpočet jako jedna z částí místních rozpočtů slouží mj. jako zdroj financování zdravotnictví, ale vzhledem k objemu prostředků ze státního rozpočtu a zdravotních pojišťoven nemůže financování zdravotnictví příliš ovlivnit.

Dle dokumentu (.pdf, str. 8) Českého statistického úřadu je zdravotnictví financováno ze 3 hlavních skupin: veřejných zdrojů, soukromých zdrojů a přímých plateb domácností. Veřejné zdroje se skládají z výdajů zdravotních pojišťoven (kterým musí dle zákona o veřejném zdravotním pojištění platit zdravotní pojištění prakticky všechny fyzické osoby) a z výdajů státního rozpočtu a místních rozpočtů, mezi které patří obecní a krajské rozpočty. Soukromé zdroje se skládají z výdajů na soukromé zdravotní pojištění, na neziskové organizace a na závodní preventivní péči. Třetí skupinu zdrojů tvoří výdaje domácností.

Poslední data k výdajům na zdravotnictví lze nalézt k roku 2014. Celkový objem výdajů k roku 2014 na zdravotnictví činil (.pdf, str. 8) dle Českého statistického úřadu asi 350 miliard Kč. Veřejné zdroje tvořily 297 miliard, přičemž převážnou většinou se na financování podílely zdravotní pojišťovny a státní rozpočet (viz rozdělení v tabulce). S ohledem na výše citovanou zprávu (.pdf, str. 8) ČSÚ pak lze říci, že trend je dlouhodobě výrazně podobný. Soukromé zdroje bez přímých plateb domácností pak tvořily necelých 11 miliard a výdaje domácností lehce přes 43 miliard Kč.

Financování veřejného sektoručástka (mld Kč)Zdravotní pojišťovny235Státní rozpočet52Místní rozpočty (obce a kraje) 9

Zdroj: ČSÚ

Vláda měla ve svém programu schůze dne 24. srpna 2016 projednat návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové o změně zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Tento bod jednání byl přerušen.

Proběhla debata o tom, zda má být věk pro odchod do důchodu zastropován, popřípadě v jaké výši (65 nebo 67 let). ČR v současnosti tento věk nijak zákonně neupravuje, doba pro odchod do důchodu je tedy proměnlivá.

Ministr financí Babiš tento návrh označil za „populistický“ a zároveň připojil názor, ve kterém tvrdí, že „koalice se nedohodne“.

Později ale k dohodě v koalici došlo. Z tiskové konference (.mp3, čas 4:40) po schůzi vlády ze 31. srpna se dovídáme, že koalice se na zastropování věku odchodu do důchodu na hranici 65 let dohodne. Andrej Babiš má nakonec v plánu tento návrh podpořit.

Oficiálně má vláda tento bod na programu (.pdf, str. 1) k projednání na schůzi, která se bude konat v pondělí 5. září 2016. Tento výrok premiéra Sobotky je tedy pravdivý.

Na základě aktuálního celního sazebníku Spojených států hodnotíme výrok jako pravdivý. Podle tohoto sazebníku můžou celní sazby na dovoz některých typů skleněných výrobků dosáhnout i více než 20 procent.

Sklo a skleněné výrobky najdeme v kapitole 70 sazebníku (.pdf). Na dovoz z České republiky se vztahují sazby ve sloupci 1 - General. Jak je ze sazebníku patrné, určité typy dovozu jsou od cla úplně osvobozeny, jiné se daní v jednotkách procent. Nejvyšší sazby (až 38 %) se vztahují na stolní skleněné výrobky s velmi nízkou jednotkovou cenou.

Stanislav Mackovík byl skutečně odvolán (.pdf, str. 133) z pozice ředitele zdravotnické záchranné služby, z žádného dostupného zdroje však není možno s jistotou konstatovat, že by to bylo z důvodu uváděném Zuzanou Kocumovou, výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.

V listopadu 2013 byl kvůli špatnému stavu proveden audit Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje. K dispozici veřejnosti byl dán pouze manažerský souhrn, který ve zkrácené formě obsahuje nejdůležitější informace z auditu.

Z tohoto shrnutí, o kterém informoval jak Liberecký kraj, tak Česká televize, vyplývá, že došlo k výraznému zhoršení hospodaření záchranné služby. Například náklady na mzdy stouply o více než 25 %, v ostatních šesti sledovaných krajích to bylo mezi 6-11 %.

Velmi negativně pak auditoři vidí oblast autoprovozu, jako nedostatečně upravenou pak oblast zadávání zakázek. Lékaři v Libereckém kraji měli ve sledované době o více než 30 tisíc vyšší platy než zbytek České republiky, záchranáři pak o 22 tisíc. Podle auditorů bylo možné na úsporách ušetřit (.pdf, str. 95) až 18 milionů za rok.

O tom, že by se toto část vyjádření měla zakládat na pravdě a Stanislav Mackovík měl skutečně zaměstnávat stranické příslušníky (konkrétně to měla být Martina Rosenbergová z ČSSD), informuje regionální občanský web Náš Liberec a iDnes.cz. Audit však v tomto směru neobsahuje nic.

Ani v zápisu (.pdf, str. 131) z Rady kraje, na které se o výsledku forenzního auditu a o odvolání Stanislava Mackovíka jednalo, není o tomto tématu zmínka, stejně tak v tiskových zprávách. Pokud by se v neveřejné verzi auditu něco takového uvádělo, je zde předpoklad, že by na to Stanislav Mackovík reagoval ve své oponentní zprávě. To se však nestalo.

Že by skutečnosti popisované Zuzanou Kocumovou měly být za odvoláním Stanislava Mackovíka z pozice ředitele Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje je tedy neověřitelné.

Předseda Senátu Štěch skutečně avizoval, že je připraven prodiskutovat záležitost ohledně svého podpisu pod prohlášením čtyř ústavních činitelů z 18. října. Uvedl to na své oficiální webové stránce i facebookovém profilu.

Reaguje tak na otevřený dopis z 24. října, v němž jej předsedové klubů KDU-ČSL a STAN Jan Horník a Petr Šilar kritizují za signování daného prohlášení a požadují, aby záležitost projednala horní komora.

V dopise předsedové zmíněných klubů protestují proti spolupodepsání prohlášení a tomu, že „všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé neplnili svou povinnost bránit své občany před nátlakem cizí moci“. Vytýkají také ustupování nátlaku a možné nepřízni představitelů jiného státu a obětování hrdosti a sebevědomí vlastních občanů v zájmů údajných obchodních výhod. Domnívají se, že Štěch mohl jakožto předseda Senátu PČR překročit své ústavní postavení, neboť za zahraniční politiku odpovídá moc výkonná, nikoli představitelé komor parlamentu. Štěch podle nich dokument podepsal jménem Senátu, ač se o této věci v horní komoře nedebatovalo.

Svou reakci Štěch zveřejnil 29. října a mimo jiné v jí uvádí, že je ochoten o celé záležitosti diskutovat na plenární schůzi senátu, pokud o to většina senátorů bude stát. Zároveň sděluje, že s předsedou senátorského klubu STAN Janem Horníkem se sejde v úterý 1. listopadu a celou věc si objasní. Odmítá však tvrzení, že by překročil pravomoci předsedy Senátu. „Nikde jsem neuváděl, že v tolik diskutovaném prohlášení ústavních činitelů hovořím jménem všech 81 senátorů. Tak jako každý jiný senátor má i předseda Senátu právo vyjádřit se k něčemu a zveřejnit své stanovisko.“

S prohlášením Štěch souhlasil především proto, jelikož odpovídá dohodě o česko-čínském strategickém partnerství, která byla uzavřena v březnu tohoto roku. „Není mi známo, že by jakýkoliv člen současné vlády toto březnové prohlášení odmítl, nebo zpochybnil. Text prohlášení čtyř ústavních činitelů z 18. 10. se také nijak neodchyluje od oficiální zahraniční politiky České republiky, kterou se řídily české vlády od roku 1993,“ uvedl předseda Senátu na svém facebookovém profilu.

Na konci 90. let se výrazně zvedl počet žádostí o azyl. V roce 1999 se jednalo o více než 7 tisíc žádostí.

Zdroj: Ministerstvo vnitra (.zip)

V roce 1998 a 1999 však Česká republika udělila azyl pouze desítkám osob. V roce 1998 bylo vyhověno 78 žádostem, o rok později 79.

Martin Půta tak zřejmě hovořil o tzv. dočasném útočišti. které vláda ČR v 90. letech poskytla občanům Bosny a Hercegoviny, státům bývalé Jugoslávie a v roce 1999 také prchajícím z provincie Kosovo.

Dočasné útočiště nespadá do statistik udělení azylu a konkrétní počty lidí jsou tak těžko dohledatelné. Ve zprávě (.doc, str. 16) pro Evropský uprchlický fond Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra uvádí, že: "V letech 1991-1997 tak získalo na území České republiky dočasné útočiště více než 5 200 uprchlíků."

O tom, že by Česká republika měla pomoci desetitisícům uprchlíků z bývalé Jugoslávie, žádné dostupné statistiky neinformují. Podařilo se nám pouze dohledat prohlášení tehdejšího ministra vnitra Kopřivy, který prohlásil, že v ČR nalezlo útočiště až 11 tisíc uprchlíků. Člověk v tísni dále popisuje zhruba tisícovku lidí, co přišli v souvislosti s kosovskou krizí.

Celkově ovšem nejsou dostupná data, která by popisovala přesný počet příchozích válečných uprchlíků z Jugoslávie, výrok Martina Půty tedy hodnotíme jako neověřitelný.