Přehled ověřených výroků

Výrok Zdeňka Škromacha je hodnocen jako zavádějící. Naznačuje totiž, že aktuální růst důchodů, minimální mzdy či prvky podporující rodiny, které prosazuje současná vláda, v minulých vládách se zastoupením KDU-ČSL absentovaly.

Ve skutečnosti od roku 2002, kdy byli lidovci ve vládách sociální demokracie a druhé vládě Mirka Topolánka, důchody stále rostly. Minimální mzda pak opravdu za 2. vlády Mirka Topolánka fakticky nerostla. Co se týče ochrany rodin, jde o poměrně vágní vyjádření, které ve výroku nehodnotíme.

Podle informací Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí docházelo k růstu starobních důchodů každým rokem, jak dokládá tabulka. Nejvíce to bylo v roce 2008, v době tzv. druhé vlády Mirka Topolánka, ve které měla KDU-ČSL celkem 6 ministerstev.

Naopak nejnižší růst důchodů nastal v době pravicové vlády Petra Nečase (2010–2013), v té době ovšem lidovci nebyli vůbec zastoupeni v Poslanecké sněmovně a s tímto „nerůstem“ neměli nic společného.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: ČSÚ.

Výše minimální mzdy se podle informací ministerstva práce a sociálních věcí zvyšovala každým rokem až do roku 2007 a k dalšímu nárůstu došlo až v roce 2013. Jak je patrné z grafu, minimální mzda se zvyšovala hlavně za levicových vlád.

Oranžová - levicová vláda s účastí KDU-ČSL, modrá - pravicová vláda s účastí KDU-ČSL, červená - vlády bez KDU-ČSL. Zdroj: MPSV.

Čínská společnost CEFC navázala kontakty s Českou republikou v roce 2013, a to na konferenci China Investment Forum. Tuto konferenci pořádá Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, v jejímž čele stojí Jaroslav Tvrdík společně s prezidentem CEFC Chan Chautem.

Jaroslav Tvrdík tak měl klíčovou roli při navazování vztahů mezi ČR a CEFC. Dokládá to i rozhovor s Patrikem Tkáčem, spolumajitelem J&T Bank, se kterou CEFC podepsala v říjnu 2014 partnerskou smlouvu.Tkáč v rozhovoru řekl, že s CEFC se seznámil právě přes Jaroslava Tvrdíka. „A když se na nás obrátil s tím, že by měl zajímavý kontakt, věděli jsme, že to nebude ztráta času,“ uvedl Tkáč. V současné době je Tvrdíkjedním ze sedmi členů představenstva CEFC.

Politická kariéra Jaroslava Tvrdíka je spjata s ČSSD. Od května 2001 do června 2003 byl ministrem obrany za ČSSD. V roce 2006 ho Jiří Paroubek jmenoval volebním manažerem ČSSD a vedoucím poradcem. Od roku 2013 je poradcem premiéra ČR pro Čínu.

K ČSSD má blízko i advokát Radek Pokorný. Je známý pro své blízké vztahy s Bohuslavem Sobotkou. Studovali stejné gymnázium a Sobotka byl u Pokorného dokonce zaměstnaný. „Pan předseda, tuším v roce 1999, působil v naší advokátní kanceláři jako koncipient. Bylo to v době, kdy byl řadovým poslancem,“ uvedl Pokorný v rozhovoru. Na vliv Pokorného na vedení ČSSD upozorňoval místopředseda strany Michal Hašek.

Ministr Babiš má pravdu i v tom, že Radek Pokorný zastupuje společnost CEFC. Vyšlo to najevo v souvislosti s článkem serveru Echo24, který informoval o napojení společnosti CEFC na čínskou vojenskou rozvědku. CEFC na to reagovala právními kroky a pověřila advokáta Radka Pokorného, aby ji zastupoval. Pokorný pak pohrozil médiím předžalobní výzvou (.pdf).

Ministr Babiš tak pravdivě popisuje jak Tvrdíkovu roli v investicích CEFC, tak i jeho propojení s ČSSD. Pravdou je i to, že CEFC je klientem advokáta Pokorného, který je známý pro své blízké vztahy s premiérem Sobotkou.

Když v květnu 2015 Evropská komise vyjádřila snahu o předložení návrhu na přerozdělování uprchlíků uvnitř Evropské unie (EU) na základě kvót, označil ministr Zaorálek toto " za popření základních svobod v unii ". Na setkání s komisařem Avramopoulosem řekl, že přijímání uprchlíků je rozhodnutí, které je potřeba řešit na úrovni jednotlivých členských států EU a návrh komise označil za v jisté míře "revoluční". V pořadu České televize Studio ČT24 (od času 17:18) dále mj. dodal, že zmiňovaný návrh je " ve sporu s principy, které bychom měli respektovat ", princip relokace je "nepřijatelný" a upozorňuje na množství možných problémů a nedořešených či nedomyšlených bodů.

Kalousek mluví o svém působení za vlády Petra Nečase 2010-2013, která fungovala v době těsně po globální ekonomické krizi 2008-2010 a dle svého bilancování se snažila být "rozpočtově zodpovědná". Takže opravdu obecně finanční možnosti vlády mohly být v tu dobu omezené.

V programovém prohlášení vlády (.pdf) se k danému uvádělo:

" Vláda dokončí reformu Policie ČR v moderní bezpečnostní sbor. Podle možností rozpočtu bude pokračovat modernizace základních policejních útvarů a vybavení policistů. Stejně jako zbytek státní správy musí být Policie ČR především vstřícná vůči občanům, hospodárná ve způsobech práce a její služby občanům musí být co nejkvalitnější. "

Stran finanční náročnosti se nesla i odpově ď ministra vnitra Kubiceho v parlamentní rozpravě 2. února 2012:

"Za sebe vás mohu v každém případě ujistit, že není mým cílem negovat pozitivní výsledky reformy Policie ČR a opatření, která zde byla v předchozích letech realizována, ani vytvářet nějakou novou komplexní reformu a vyvolávat nejistotu v celé policii. Naopak je mým cílem dotáhnout již započaté pozitivní procesy, zejména pak provést Policii ČR změněnými vnějšími okolnostmi, které nás nutí provádět dramatické úspory, tak aby nedošlo ke snížení bezpečí obyvatel v této zemi."

Kalousek má pravdu v tom, že reforma se skutečně chystala a nebyla nakonec realizována, a to i z důvodu finanční náročnosti, což vyplývá z vyjádření tehdejšího ministra vnitra. Stejně tak s ohledem na možnosti rozpočtu počítalo i programové prohlášení vlády.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Přestože objem peněz přiřazený na Program rozvoje venkova, který Roman Celý zmiňuje, je správný, všechny tyto prostředky nejsou investovány jen do zmíněných školských zařízení, ale i do různých projektů obcí.

Prioritami Programu rozvoje venkova (.pdf) jsou především zachování dostupnosti veřejných služeb, posílení kvality a kompetence místní samosprávy, modernizace infrastruktury, zemědělství a péče o krajinu.

Z webu Jihomoravského kraje, který o programu a možnosti zažádat si o dotaci informuje, můžeme zjistit, že na tento program je vyčleněno skutečně 50 milionů korun, jak Roman Celý uvádí.

Dotační program je podle uvedeného dokumentu zaměřen mimo jiné na podporu školní a předškolní výchovy. Mateřské a základní školy tak mohou díky dotačnímu titulu 1 žádat až 200 tisíc korun. V rámci dotačního titulu 3 se jedná až 100 tisíc korun. Základní a mateřské školy jsou pak ohodnoceny nejvíce body v hodnocení objektů (.pdf, str. 9 a 10), na které se dotace mohou žádat. To znamená, že získání dotace je pro ně prioritou.

Zavádějící je výrok tím, že rozšiřování mateřských a základních škol není zdaleka jedinou položkou tohoto programu. Jako příklad můžeme uvést rekonstrukci (.pdf) tanečního parketu v místním parku v Hlubokých Dvorech, opravu (.pdf) budovy smuteční síně v Bítově či opravu střechy mateřské školy v Bezkově. Z toho je také jasné, že pro školy jdou peníze nejen na rozšiřování kapacit, ale i na opravy atd.

Dle § 5 zákona o Policii ČR je policie podřízena ministerstvu vnitra, stejně jako policejní prezident odpovídá ministru vnitra. Ministrem je rovněž jmenován, což vychází z § 2 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tomáš Tuhý byl ministrem Chovancem jmenován 12. dubna 2014.

Zákon také vymezuje funkční období prezidenta na maximálně dvakrát 5 let a také specifikuje, za jakých okolností je možné pol. prezidenta propustit. Mimoto je mu udělena výjimka z udělování služebního hodnocení - jeho nepříznivé znění tedy nemůže být propouštěcím důvodem. Ani odvolání politickou reprezentací z důvodů např. politických rozhodnutí či nějakého chybného kroku Policie ČR se mezi tyto důvody neřadí.

Odvolání policejního prezidenta tedy za standardních okolností fakticky není možné, v zákoně ani jinde není po novele z roku 2008 upraveno (znění před novelou naleznete zde). Jsou zde jisté výjimky v případě provinění sahajících do trestního práva. Například v případě Petra Lessyho Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila tehdejšího policejního prezidenta z pomluvy a ze zneužití pravomoci úřední osoby v souladu s trestním zákoníkem. Takováto možnost je tedy precedenčně otevřená.

Je jisté, že nezávislost musí panovat v rámci složek, mezi něž je státní moc rozdělena - tedy mezi složkou výkonnou, zákonodárnou a soudní. Nezávislost policie je tedy úplná ve vztahu k soudům a parlamentu. Nicméně vláda (včetně ministrů) i policie spadají shodně do složky výkonné, přičemž (jak vysvětlujeme výše) mezi policí a ministerstvem vnitra ze zákona panuje vztah odpovědnosti.

Policie se však řídí především zákony, mezi jinými zejména Ústavou a zákonem o policii, není tedy "loutkou" v režii kteréhokoli ministra. To, že ministr Chovanec vybral policejního prezidenta, je zcela v souladu se zákonem. Ministr Babiš tedy zavádí, když tento akt označuje za indikátor "ovládnutí" policie.

Kraj vznikl (.pdf, str. 85) v roce 2000 (účinností zákona č. 347/1997 Sb.) a byl tvořen 5 okresy ze 3 bývalých krajů (Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou byly původně Jihomoravský kraj, Havlíčkův Brod byl ve Východočeském kraji a Pelhřimov v Jihočeském kraji).

V roce 2008 byla zřízena jihlavská pobočka Krajského soudu v Brně. Případy z okresu Havlíčkův Brod stále vyřizuje Krajský soud v Hradci Králové a případy z Pelhřimova Krajský soud v Českých Budějovicích.

Krajské ředitelství policie kraje Vysočina vzniklo až v roce 2010.

Integrovaný záchranný systém je vymezen zákonem č. 239/2000 Sb. Před rokem 2000 tedy IZS nefungoval, ačkoliv základy pro spolupráci byly položeny v roce 1993. Integrovaný záchranný systém slouží při mimořádných událostech (např. povodních), kdy je třeba provádět současně záchranné a likvidační práce pomocí několika složek IZS. Těmi jsou Hasičský záchranný sbor, Policie České republiky, zdravotnická záchranná služba a dílčí jednotky požární ochrany. Integrace těchto složek pak významně usnadňuje koordinaci práce sborů, ale také komunikaci s obyvatelstvem.

Robert Šlachta podal svou rezignaci z postu ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v pátek 10. června.

Sám Robert Šlachta k tomuto kroku pro Českou televizi uvedl následující: "Podal jsem žádost o uvolnění ze služebního poměru, pan náměstek Laube ji přijal a během patnácti minut byl vyhotoven rozkaz o mém propuštění ze služebního poměru, takže po dohodě k 30. 6. 2016 končím ve funkci ředitele."
Pro iDnes.cz pak ředitel Šlachta ke své rezignaci uvedl následující:

"Já už nemůžu spolupracovat s panem policejním prezidentem Tuhým a jeho náměstkem Laubem. To nejde dohromady. To by nešlo."

Šlachta tedy skutečně uvedl, že je pro něj další spolupráce s vedením Policie ČR nepřijatelná za setrvání Tuhého a jeho náměstka ve funkci. Milan Chovanec však toto tvrzení značně dezinterpretuje. Robert Šlachta hovořil pouze o překážce v pokračování ve své funkci, ministr Chovanec mu přitom vkládá do úst podmínění svého návratu odstoupením policejního vedení z funkce a tedy výzvu k jejich rezignaci. V tomto kontextu je však takové domýšlení si zavádějící.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vláda má skutečně některé pravomoci, kterými může činnost prezidenta a jeho kanceláře ovlivnit. Reálná míra tohoto vlivu je však diskutabilní. Zároveň je třeba zmínit, že se jedná o teoretické možnosti, nikoliv o reálnou činnost, kterou vláda v současnosti provádí.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda by měl kabinet s prezidentem bojovat, resp. na něj vyvíjet tlak prostřednictvím nástrojů, které k tomu může využít. Uvádíme pouze výčet těchto možností, jež vyplývají z legislativního vymezení kompetencí mezi jednotlivé ústavní aktéry. Těchto možností v současné době vláda příliš nemá.

Petr Gazdík hovoří konkrétně o rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, který vláda držící ve Sněmovně většinu má skutečně možnost omezit. Položka „Kancelář prezidenta republiky“ se nachází mezi kapitolami státního rozpočtu pod číslem 301 a v tomto roce měla dostat téměř 460 milionů korun.

Schvalování státního rozpočtu pak podle článku 42 Ústavy ČR patří do pravomocí Poslanecké sněmovny.

Dále pak platí, že prezident informuje vládu o svých zahraničních cestách. Z usnesení vlády (.pdf) k prezidentově zahraniční cestě do Moskvy, kterou můžeme vzít jako příklad, vyplývá, že vláda bere tuto cestu na vědomí a dává souhlas k úhradě jejích nákladů. Zčásti se však jedná právě o prostředky z kapitoly „Kancelář prezidenta republiky“. Vláda by ovšem mohla na prezidenta tlačit i tímto - neschvalováním zahraničních cest.

Co se týká dalších možností vlády a Poslanecké sněmovny, některé pravomoci prezidenta potřebují podle článku 63 k platnosti spolupodpis premiéra či pověřeného člena vlády. Mezi ně patří například jmenování soudců, udělování amnestie či v současné době často skloňované udělování státních vyznamenání. Jen uveďme, že z těchto pravomocí se sám Zeman vzdal udělování milostí (činí tak v minimální míře) a také udělení amnestie. Vláda (předseda vlády) by tak na prezidenta mohla tlačit především blokováním např. státních vyznamenání.

Z uvedeného vyplývá, že vláda má skutečně nástroje, kterými může v určité míře korigovat prezidentovo jednání. Tato míra je však spekulativní a reálná možnost vlády ovlivnit jednání prezidenta svými kroky není příliš velká. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Na svůj Twitter napsal ministr Mládek 17. 10. „Debata na vládě je výživná. AB opět vyhrožuje rozpadem koalice. Chce okamžité svolání koaliční rady.“

Andrej Babiš řekl ten samý den pro MF Dnes: „... nehrozil jsem rozpadem koalice, říkal jsem, jak takhle můžeme fungovat, když se takhle napadáme? Myslel jsem, že už volby skončily a budeme fungovat normálně.“