Přehled ověřených výroků

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný. Na oficiálním portálu ČSSD pro Liberecký kraj není k nalezení transparentní účet, ze kterého bychom mohli údaje o rozpočtu na letošní kampaň vyčíst. Je zde pouze článek, který tvrdí, že " do krajské kampaně ČSSD počítá s rozpočtem necelých 1,5 milionu korun složeným z příspěvků okresních a krajské organizace, Lidového domu i darů členů a kandidátů strany ".

Ve srovnatelném počtu zemí skutečně působí radikání islamistické skupiny. Nemají však zdaleka organizační strukturu a dopad Talibanu či ISIS, o kterých Zeman hovoří.

Zeman o 35 zemích s islamistickými organizacemi nemluví poprvé, v projevu k velvyslancům ČR 24. srpna 2016 řekl: "Americký prezidentský kandidát Donald Trump ve svém projevu o bezpečnostní politice Spojených států uvedl, že před několika lety Islámský stát infiltroval šest zemí. Většinou jim dnes říkáme failed countries. Podle Trumpa je počet infiltrovaných zemí letos třicet pět. Třicet pět! A mimochodem tento údaj se naprosto přesně shoduje se zprávou generálního tajemníka OSN, který rovněž uvádí třicet pět teroristických organizací v nejrůznějších zemích napojených přímo nebo nepřímo na Islámský stát."

Politifact.com již zevrubně ověřoval tvrzení amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, podle nějž "ISIS je v 32 zemích".

Předně je třeba určit, co znamená, že v zemích organizace "existují": může jít o země, ve kterých žijí jednotliví následovníci ideologie a případně konají činy inspirované ISIS, nebo o země, ve kterých existují organizované buňky se skutečným napojením na ISIS. Ani v jednom případě však dostupné statistiky a odhady příliš neodpovídají Zemanovu číslu, které navíc nezasazuje do řádného kontextu.

Je pravdou, že teroristické organizace napojené na ISIS jsou v různých částech světa. Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun ve zprávě (pdf, s. 3) z ledna 2016 se zmiňuje o 34 organizacích, které slíbily věrnost ISIS. O počtu těchto zemí se tato zpráva nezmiňuje.

Pro počty infilrovaných zemí nejsou jednoznačné statistiky a záleží také na tom, jaké používáme krititérium pro jejich započítání. Podle statistiky CNN od roku 2014 došlo k 143 útokům v 29 zemích (zde však může jít o jednotlivce inspirované ideologií ISIS, ale bez organizační opory v místní buňce). Toto číslo by zhruba odpovídalo tomu, co tvrdí Zeman.

Data z University of Maryland udávají, že v roce 2015 byly teroristické činy spojované s ISIS zaznamenány v 33 zemích (nicméně mohlo jít právě o osamělé vlky).

Dáváme tak prezidentovi za pravdu v celkovém počtu zemí, který zmiňuje. Radikální skupiny spojené s ISIS a jeho ideologií, jsou podle řady zdrojů přítomny a působí ve srovnatelném počtu zemí.

Jak ale zmiňuje již Politifact.com, kontext je zde klíčový. Trump i Zeman totiž o takto vysokém počtu zemí hovoří v kontextu bojů s ISIS. Zeman mluví i o Afghánistánu a hnutí Taliban. Obě skupiny jsou však mezi "takovými těmi" organizacemi výjimečné rozsahem lidských, organizačních i finančních zdrojů.

Ačkoli se skupiny z velkého počtu zemí k ISIS přihlásily, počty zemí, ve kterých jsou zakořeněny přímo teroristické buňky napojené na ISIS, jsou podstatně menší. Údaje sebrané v analýze Politifact.com se pohybují okolo deseti takovýchto zemí.

Pokud se budeme zajímat o islámský terorismus obecně (bez omezení na spojitost s ISIS), pak jedním ze zdrojů je Global terrorism index, který provádí shrnutí trendů a činnosti teroristických organizací v globálním měřítku v letech 2000–2014. Zde (.pdf,str. 20-29) se lze dočíst, že radikální islamistické organizace jsou významně aktivní v osmi státech světa, a to v Iráku, Afghánistánu, Nigérii, Pákistánu, Sýrii, Jemenu, Somálsku a v Libyi. V těchto zemích mají radikální islamistické skupiny na svědomí nejvíce lidských obětí.

Výrok prezidenta Zemana je vcelku nejednoznačný, ovšem v kontextu boje s Talibanem a ISIS je uvedený počet 35 značně zavádějící. Jen malý počet zemí představuje působiště srovnatelných organizací.

Problematickou částí výroku Zuzany Kocumové je skutečnost, že z formy zavinění trestných činů dovozuje, zda jde o trestné činy tzv. korupční. Vytváří tak neexistující souvislost, neboť podle relevantních zdrojů lze pod činy s korupční činností spojené zařadit i některé nedbalostní trestné činy. Výrok je proto zavádějící.

Zastupitelé Libereckého kraje byli obžalovaní z trestného činu poškození povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ) již v roce 2011, když měli během svého funkčního období v roce 2007 hlasovat pro prodej pozemků za nevýhodnou cenu a kraji tím způsobit škodu přesahující 3,5 milionu korun. Od té doby byl případ projednáván celkově třikrát u Okresního soudu v Liberci, dvakrát u Krajského odvolacího soudu v Liberci a jednou u Nejvyššího soudu. Posledním z těchto jednání bylo jednání z 15. září 2016, které kvůli doplnění dokazování vrátilo případ (tedy již počtvrté) Okresnímu soudu v Liberci. Nepadlo dosud pravomocné rozhodnutí, všichni obžalovaní jsou tedy doposud dle zásady presumpce neviny považováni za nevinné. V této části je tedy Kocumová korektní, případ byl řešen na okresní i krajské úrovni.

Zuzana Kocumová byla obžalována za porušování povinností při správě cizího majetku z nedbalosti, v jejím případě vědomé nedbalosti. Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani "korupční trestné činy." Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Korupční trestné činy kategorizujeme dle korupční pohnutky, pohnutka však není předmětem dokazování a ani explicitně nevyplývá ze všech relevantních trestných činů. Zuzana Kocumová tak nedůvodně vytváří kauzalitu, která reálně neexistuje, proto svým výrokem zavádí.

Řada plánovaných dopravních staveb v České republice získala stanovisko EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví) na základě směrnice 244/1992 Sb. Evropská komise však obvinila ČR, že tato je v nesouladu se směrnicí EU, což může vést až k pozastavení evropských dotací na stavbu těchto projektů.

Vláda s Evropskou komisí posléze vyjednala podmínky, které by umožnily postavit alespoň prioritní stavby. Mezi tyto prioritní stavby se skutečně zařadil i obchvat Českých Budějovic, tedy úsek D3 0310/1 Úsilné –Hodějovice a D3 0310/11 Hodějovice – Třebonín.

Na jiné části D3 se tato výjimka nevztahuje a musí znovu projít procesem EIA. Jak správně uvedl Jan Zahradník, jedná se o část mezi Třebonínem, kde končí obchvat Českých Budějovic, a hranicemi s Rakouskem.

Mackovík sice korektně popisuje to, že zmíněný zákon byl předložen a že ministr spravedlnosti jej narozdíl od vlády podpořil, stejně tak popisuje správně, že v dané věci byla podána interpelace, v dalších částech svého výroku se dopouští zavádění. Konkrétně zákon není předložen 3 roky, jak je naznačováno, ale "pouze" rok. Rovněž zužuje možnosti, za kterých může být tento návrh návrh předložen, když tvrdí, že je snad 3 roky nucen čekat, s čím přijde ve věci této konkrétní předlohy (tisk 539) vládní koalice.

V Poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 539, což je poslanecká novela zákona o soudech a soudcích. Tento návrh zavádí právě krajský soud v městě Liberec.

Důvodová zpráva (.pdf - str. 2 důvodové zprávy) návrhu konkrétně uvádí:

" Cílem navrhované právní úpravy je zřízení Krajského soudu v Liberci, který je sídlem Libereckého kraje, a zrušení pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci. V důsledku tohoto opatření se struktura krajských soudů přiblíţí struktuře vyšších územních samosprávných celků. Spolu s novým krajským soudem vznikne namísto pobočky Krajského státníhozastupitelství v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci i Krajské státní zastupitelství v Liberci. "

Tento návrh byl do Sněmovny podán8. července 2015.

Zřízení krajského soudu v Liberci skutečně Pelikán veřejně podpořil. Pro server Česká justice 5. února 2016 uvedl:

" Pokud jde o Liberec, my to podporujeme proto, že Liberec to z justičního hlediska má do toho Ústí opravdu hodně daleko. Nejenom, že je to dlouhá cesta, takže ta komunikace mezi těmi dvěma soudy je obtížná, ale i z hlediska jaksi socioekonomického jsou to dvě velmi různé oblasti a moc nám to tam dohromady nefunguje. A do toho ještě Ústecký kraj je hodně problematický z hlediska správy justice. Takže představa, že bychom té správě ulevili tím, že bychom od ní oddělili relativně bezproblémové Liberecko, nám dává smysl." Vláda k návrhu vyslovila skutečně nesouhlasné stanovisko (.pdf). Její výtky jsou zejména nekoncepčnost návrhu a pak také některé legislativně technické požadavky.

Je také pravdou, že téma zřízení krajského soudu v Liberci bylo tématem několika interpelací. Konkrétně poslance Václava Horáčka zvoleného v Libereckém kraji. Ten se na danou věc dotazou ministryně Válkové v únoru 2014. Tedy ještě před podanou poslaneckou novelou. Dále ve věci interpeloval ministra Pelikána i poslanec Mackovík v květnu 2016. V odpovědi Mackovíkovi Pelikán opětovně podpořil myšlenku zřízení soudu.

Aktuálně je třeba návrh navrhnout na zařazení na program schůze, což je věcí většiny ve sněmovně. Nejde tedy pouze o vládní koalici. Ovšem stejně tak mohl za celý rok zkusit prosadit bod na jednání poslanec Mackovík, neboť je to jeho právo (stejně jako dalších poslanců), které mu dává zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Toho Mackovík nevyužil.

Je tedy pravdou, že zákon, který má za cíl zřídit krajský soud v Liberci, byl již předložen. Vláda jej skutečně odmítla, byť ministr Pelikán s ideou jako takovou veřejně souhlas později vyslovil. Je také pravdou, že téma soudu bylo interpelováno. Zákon je ve sněmovně ovšem předložen "pouhý rok", Mackovík ve svém výroku naznačuje, že tento poslanecký návrh vláda již 3 roky ignoruje, reálně se tak děje po dobu jednoho roku. Sám také jeho předložení na plénum sněmovny nenavrhl, byť je to jeho právo a není nucen sedět a čekat, s čím přijde vláda. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Nejpalčivějším problémem v případě stavby dálnice mezi Brnem a Vídní je v současné době skutečně neexistence zásad územního rozvoje, vypracovaná pro Jihomoravský kraj. Na tomto úseku se pracuje převážně na rakouské straně, kde rakouská dálnice A5 by měla být v roce 2017 prodloužena až do Poysdorfu. Podle ministra dopravy Ťoka nelze do doby vypracování nových zásad územního rozvoje v přípravě dálnice mezi Brnem a Vídní na české straně nijak pokročit.

Dalším stagnujícím projektem v regionu je rychlostní komunikace R43, tzv. Hitlerova dálnice. V době, kdy byl ministrem dopravy Pavel Dobeš se odhadovalo zahájení stavby někdy v roce 2025. V současné době si však ani premiér Sobotka netroufá odhadovat, kdy k začátku stavby skutečně dojde.

Hlavním problémem v zahájení stavby podle něj není ani tak otázka financování, jako spíše příprava území na stavbu hlavně v okolí nedaleké Kuřimi. Starostové z Blanenska však upozorňují, že se žádné spory nevedou a naopak se může začít stavět.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože největším problémem dálnice mezi Brnem a Vídní je neexistence ZÚR.

Výrok Petra Navrátila jsme ověřili na základě údajů Českého statistického úřadu, který zveřejnil, že se většina socioekonomických ukazatelů v kraji meziročně ubírá k lepšímu.

Kvalitu lidského života lze měřit pomocí mnoha ukazatelů a každá mezinárodní organizace používá svoji vlastní metodiku.

Například OSN ji určuje podle očekávané délky života, doby trvání školní docházky a hrubého národního důchodu na obyvatele. Poté sestavuje žebříček zemí podle tzv. indexu lidského rozvoje. Tato metoda se však pro užití v regionech ČR nehodí a možná i proto je studií, které by porovnávaly kvalitu života napříč českými kraji, poskrovnu.

Pokusili jsme se tedy určit zlepšení porovnáním dat ČSÚ uvedených v této publikaci (.pdf) za rok 2015. Sledovali jsme změny mezi lety 2010 a 2015, výjimečně 2014. Z vybraných údajů jsme sestavili následující tabulku:

Údaj2010

20112012201320142015 Naděje dožití muž/žena

73,5/80,9

73,7/81,3

74,4/81,4

74,8/81,6

75,1/81,5

75,4/81,8

Emise oxidů dusíku (t/m2)

1,71,6

1,61,5

1,5

není uvedeno

Medián mezd v Kč

20 666

20 153

20 036

20 576

21 094

21 770

Podíl nezaměstnaných v %

7,9

7,07,8

8,37,4

6,0HDP na obyvatele (v tisících Kč)

313,1

323,6

323,3

329,3

359,4

není uvedeno

Z tabulky vyplývá, že se mezi lety 2010 a 2015 většina údajů ve Zlínském kraji změnila k lepšímu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zmíněný zákon byl sice již schválen, to však nic nemění na tom, že jádro výroku Jiřího Crhy týkající se povinnosti přijímat dvouleté děti od roku 2020 je správně.

Novelu školského zákona poslanci schválili znovu po tom, co ji prezident vetoval, a tedy vrátil znovu do Poslanecké sněmovny k novému hlasování. Ta však ve svém názoru setrvala a prezidentovo veto přehlasovala.

Tato novela, jak Jiří Crha správně uvádí, mimo jiné stanovuje nárok na umístění dítěte v předškolním zařízení i ve věku dvou let, když říká, že „předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku od 2 do zpravidla 6 let“. Toto ustanovení (.pdf, str. 2, bod 9) podle ustanovení o účinnosti (.pdf, str. 13) nabývá účinnost až 1. září 2020.

Dle Ústavy ČR má Poslanecká sněmovna 200 poslanců a Senát 81 senátorů. Článek 39 odst. 4. zkoumaného dokumentu uvádí následující: " K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů." Takto definovanou "ústavní většinu" tedy tvoří minimálně 120 zástupců v Poslanecké sněmovně a 49 zástupců v Senátu při teoretické stoprocentní účasti.

Vládní koalice má v současnosti v Poslanecké sněmovně pohodlnou většinu, na tu ústavní ovšem nedosahuje. Klub ČSSD čítá 50 poslanců, hnutí ANO disponuje 48 mandáty a KDU-ČSL má 14 poslaneckých křesel. To je dohromady 112 křesel.

V Senátu pak disponují sociální demokraté 33 zástupci, lidovci mají ve svém klubu 11 členů (to ovšem neznamená, že automaticky podporují vládní návrhy, někteří zástupci jsou zvoleni jako nezávislí) a hnutí ANO disponuje 5 křesly (senátorka Dernerová ovšem byla zvolena za jiný subjekt, v klubu je z důvodu formálního - tedy aby mohl podle zákona vůbec vzniknout). To dohromady dává 49 mandátů. Budeme-li ovšem počítat pouze ty senátory, kteří jsou členy stran vládní koalice, bude to číslo nepochybně nižší.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, ani v jedné komoře nemá vládní koalice ústavní většinu a pro zákony, které mění ústavu, musí tak hledat podporu u dalších stran.

Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.

Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.