Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že novelizacezákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání k dnešnímu dni nedorazil do Poslanecké sněmovny a je stále evidován na vládě, nemůžeme však s určitostí říct, že se nachází přímo v Legislativní radě vlády.

Pokud se však podíváme na platné znění s vyznačením navrhovaných změn (.docx), seznáme, že opravdu kalkuluje s modelem čtyřletého středoškolského vzdělání s roční nástavbou. Klíčovým ustanovením je § 5 odst. 1 písm. c, který zakotvuje právě nástavbu jako podmínku pro získání způsobilosti všeobecné sestry, a to pro absolventy středních škol z oboru porodní asistentky (§ 6 odst. 1 písm. c), zdravotnického záchranáře (§ 18 odst. 1 písm. c) nebo praktické sestry (§ 21b odst. 1 písm. a, b). Rovněž je vyškrtnut § 5 odst. 2, který doposud stanovoval všeobecné sestře povinnost odsloužit 3 roky pod odborným dohledem.

Co se týče srovnání s Německem, tento návrh je skutečně krokem k přiblížení se německé úpravě. Tam je v současné době systém vzdělávání sester oproti Česku jednodušší, jak ostatně potvrzuje i mluvčí německé asociace zdravotních sester Johanna Knüppelová. S tím se ztotožňuje i zpráva (eng.) Evropské komise (ač z roku 2000), která detailně popisuje podmínky výkonu povolání zdravotních sester v Německu. Na stranách 5-7 popisuje nutnost absolvování středoškolského vzdělání v této oblasti a následný "trénink" nebo také školení, které se ovšem zdaleka nerovná náročnosti vysoké školy. V podobném smyslu se vyjádřil i místopředseda výboru pro zdravotnictví PSP David Kasal.

Z těchto důvodů je vyjádření Svatopluka Němečka pravdivé ve všech svých částech.

Celé kauze se podrobně věnuje pořad 168 hodin z 23.října Ten sleduje cestu prezidentského speciálu z Prahy do Bratislavy a zabývá se všemi argumenty, které v minulém týdnu prezidentská kancelář předložila.

Slovenská kancelář prezidenta republiky doporučovala (čas 9:25) české straně dosednout na letiště v Bratislavě nejpozději v 11:15, letadlo však přistálo v 11:30.

Zahraniční delegace měly být dle slovenského mluvčího prezidenta (čas 10:20) na pohřbu přítomny v 11:30. Mluvčí českého prezidenta však tvrdí, že dle domluvy se slovenskou stranou byl „příjezd na Bratislavský hrad (naplánován) v 11:35“. Dle záznamu televize TA3 však prezident Zeman dorazil v 11:44.

Mluvčí řízení letového provozu Richard Klíma řekl pro Radiožurnál (čas 11:00) 17. 10. 2016, že: „Prezidentský speciál měl podaný letový plán na osm hodin třicet minut. Nicméně o povolení pojíždění požádal v čase osm hodin třicet pět minut. Takže to pětiminutové, první zpoždění si způsobil sám.“ (hovoří o tzv. mezinárodním času, kde 8:30 odpovídá 10:30 českého času)

Ve čtvrtek 13. 10. uvedl Jiří Ovčáček pro Lidovky.cz, že plánovaný a skutečný čas odletu je někdy kolem 10:35. Pokud tedy na celou cestu z letiště v Praze s přistáním v Bratislavě a jízdou do Bratislavského hradu bylo vyčleněno pouze 60 minut, nedá se tvrdit, že chyba nevznikla na straně prezidentské kanceláře. Server Lidovky.cz pak informoval o datech letu prezidenta do Bratislavy, která vypracoval Odbor civilního letectví. Dále pak také referovaly Lidovky o různých indiciích, které Hrad podával za důvody zdržení, a které se jako nosné neukázaly.

Jinými slovy, ačkoliv prezident dle požadavku protokolu své kanceláře dorazil na letiště přesně, nebyl čas vyčleněný na cestu správně naplánován. Neztotožňoval se totiž s plánem slovenské kanceláře prezidenta republiky. Chyba tedy byla na straně české hradní kanceláře.

V porovnání s předchozími lety se pokles žáků opravdu zastavil a neprobíhá již v tisících. V roce 2006 se jednalo o 34 708 žáků středních škol a jejich aktuální počet ve Zlínském kraji je 24 381.

Vývoj počtu žáků v kraji dokládá následující graf:

Zdroj: Ústav pro informace a vzdělávání a Zkola.cz

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Pospíšil korektně popisuje jak fakt, že tzv. sick days jsou zaváděny v západních zemích, tak i to, že zhruba pětina českých firem je dobrovolně přijímá.

Koncept tzv. sick days vychází z možnosti až pěti plně placených dní zdravotního volna bez lékařského potvrzení. Anketa Hospodářské komory z února tohoto roku informovala o tom, že tuto možnost využívá už pětina firem. Stejný koncept ale se třemi volnými dny nabízí dobrovolně třetina oslovených firem. Hospodářská komora se ve své tiskové zprávě staví proti zrušení karenční doby a vyzvala k debatě právě ohledně koncepcu sick days, podle jejího názoru by se tak předešlo zneužívání benefitu, který by mohl být zaveden opětovným proplácení prvních 3 dnů v nemoci.

O pětinovém podílu firem informoval podle Hospodářských novin i Svaz průmyslu a dopravy ČR. To, že už dnes firmy takové benefity pro své zaměstnance nabízejí dobrovolně, svaz zdůrazňuje i ve své tiskové zprávě (.pdf) z března tohoto roku, ve které, podobně jako Hospodářská komora, nesouhlasí se zrušením karenční doby.

Co se týká západních zemí, think tank The Center for Economic and Policy Research (CEPR) analyzoval způsoby proplácení (.pdf - str. 8) sick days. V této studii zjistili, že z 22 zkoumaných bohatých zemí pouze USA, Kanada a Japonsko negarantují 5 dní nemoci v tabulce označené jako "5-Day Flu". Mezi analyzované země patřily vyjma zemí západní Evropy také USA, Kanada, Japonsko, Nový Zéland.

Jan Zahradník byl hejtmanem Jihočeského kraje v letech 2000–2008. Výstavba dálničního úseku mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí byla zahájena v říjnu 2008. Tento úsek byl otevřen a zprovozněn v červnu 2013. Jiří Zimola byl zvolen hejtmanem za Jihočeský kraj 24. listopadu 2008.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože k zahájení prací na dálničním úseku došlo ještě v době, kdy byl hejtmanem Jan Zahradník.

Při hlasování o návrhu poslance Bendy hlasovali jednotliví poslanci klubu ANO různě, což by potvrzovalo, že v klubu nebylo závazné hlasování. Pravdou však je, že návrh podpořilo pouze 8 poslanců, zatímco 33 bylo proti. Jeden člen klubu se zdržel, tři nebyli přihlášeni a tři byli omluveni.

Zdeněk Škromach zde mluví o mailech, které rozesílala údajná falešná mluvčí jihomoravského hejtmana Michala Haška. Celou kauzu letos v červenci odkryla MF Dnes.

Z mailové adresy Lucie Proutníkové dostávala média vyjádření již od roku 2010. Pod pseudonymem Proutníkové se však skrývala lobbistka Jana Mrencová.

Podle vyjádření bývalé mluvčí Jihomoravského kraje Denisy Kapitančikové se všechny zprávy určené médiím posílaly nejdříve Janě Mrencové, která je potom pod falešnou mailovou adresou přeposílala. Poskytovala tak Jihomoravskému kraji „mediální služby“. Za tuto činnost si její produkční centrum Profil účtovalo až 400 tisíc korun ročně.

Toto tvrzení však odmítá Věra Vojáčková, ředitelka Krajského úřadu JMK. Uvádí, že se kraj vymezuje proti výrokům exmluvčí Kapitančikové. Vzápětí však přiznává, že lobbistce Mrencové za poskytnuté mediální služby skutečně platil. Denisa Kapitančiková působila ve funkci oficiální mluvčí od dubna 2013 do května 2015. Poslední mail z této fiktivní adresy přišel podle serveru Lidovky.cz ještě minulý měsíc (tedy červen 2016) a týkal se církevních restitucí.

Celá kauza tak začala před pěti lety, ale trvá doposud. Reportér iDnes.cz Josef Kopecký na svém Twitteru zveřejnil přehled některých mailů od Proutníkové z předchozích let, naposledy z roku 2014. Podle ČT s Janou Mrencovou komunikovala i současná mluvčí Eliška Windová, která je ve funkci od 1. června 2015.

Podle Zdeňka Škromacha se tedy jedná o pět let staré maily. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že tato komunikace s médii pokračovala i v letech následujících, a proto je tedy nutné výrok označit za zavádějící.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle článku 41 Ústavy ČR může návrh zákona podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - tedy kraje (podle článku 99 Ústavy ČR).

Zastupitelstvo kraje podá návrh zákona do Poslanecké sněmovny ČR. Návrh zákona je po schválení PSP poslán do Senátu. Zde se opět projednává - pokud není schválen, vrací se do PSP. Pokud schválen je, je poslán prezidentovi republiky, který opět zákon posoudí, případně podepíše.

Podrobněji vysvětlený zákonodárný proces zde.

Podle přehledu zahraničního obchodu ČR zpracovaného Českým statistickým úřadem, se Velká Británie držela až do roku 2013 mezi šesti největšími příjemci českých exportů, v roce 2014 byla na čtvrtém místě. Za rok 2015 ještě nejsou roční údaje dostupné, nicméně čtvrtletní data tento trend potvrzují, a v prvním čtvrtletí roku 2016 se Británie posunula dokonce na třetí příčku.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, a to především na základě informací, které nám poskytlo ministerstvo dopravy a které situaci kolem výroku Andreje Babiše vyjasňují.

Zákon o drahách stanovuje povinnost vydání tzv. Prohlášení (.pdf) o dráze celostátní a regionální. Jedná se o dokument, podle kterého platí, že v souladu s § 34b odst. 2 zákona o dráhách kapacitu dráhy na celostátních a regionálních dráhách přiděluje přídělce. Tím je u drah v majetku státu Správce železniční dopravní cesty. Na základě toho SŽDC přiděluje kapacitu dráhy za cenu sjednanou podle platných cenových předpisů.

Podle tohoto dokumentu platí, že „povinností SŽDC je zajistit při procesu přidělování kapacity dráhy a určení jízdního řádu vlaku nediskriminační přístup dopravců na dráhu s cílem maximálního využití kapacity dráhy.“

Prohlášení o dráze celostátní a regionální pak stanovuje podmínky pro přidělování kapacity dráhy, a to jak obecné přístupové podmínky (.pdf, str. 24) a obecné obchodní podmínky (.pdf, str. 26), tak specifické požadavky na pravidla provozu, drážní vozidla či personál.

Zároveň je výslovně stanoveno, že SŽDC přidělí kapacitu dráhy, pokud jsou splněny vyjmenované podmínky (.pdf, str. 55).

Kvůli nejasnosti, zda lze výrok Andreje Babiše označit jako pravdivý, jsme požádali o stanovisko příslušný orgán, jímž je ministerstvo dopravy. Za něj nám vyčerpávajícím způsobem odpověděl tiskový mluvčí Tomáš Neřold:

„Režim zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících upravuje především nařízení (ES) č. 1370/2007 a následně zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změnách dalších zákonů.

Obecně je řečeno, že závazek veřejné služby by měl vstupovat tam, kde nepostačí fungování tržních sil (čl. 2 písm. e) nařízení) – závazkem veřejné služby je požadavek, který vymezí nebo stanoví příslušný orgán k zajištění veřejné služby v přepravě cestujících v obecném zájmu, který by provozovatel na základě svých obchodních zájmů bez odměny nepřevzal nebo nepřevzal ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek.

Vzhledem k tomu, že MD objednává mezi Prahou a Brnem vlaky, pokračující střídavě na Slovensko a do Rakouska, v hodinovém taktu, a také tomu, že spor mezi ČD a RegioJet se týká několika párů vložených vlaků, u nichž ani MD v Plánu dopravní obsluhy území pro roky 2012 – 2016 nepředpokládalo dlouhodobý režim závazkové dopravy, je zjevné, že se spor týká komerčního vedení vlaků obou dopravců.

MD si je vědomo znění výše uvedeného článku. To znamená, že neuvažujeme o tom, že by s ohledem na ochotu dvou dopravců provozovat vložené vlaky na komerčním základě některou z tras těchto vložených vlaků objednávalo.

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve stávajícím znění pak neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo dopravci vypravit vlaky v komerčním režimu. Jediným regulativem může být pouze vyčerpaná kapacita dopravní cesty. Avšak v případě sporu ČD a RegioJet je zjevné, že alespoň jedna trasa je ze strany SŽDC v návrhu jízdního řádu vytvořena.

Tvrzení pana vícepremiéra Babiše je v zásadě pravdivé. Pokud není vyčerpaná kapacita dopravní cesty, musí být dopravci umožněno, aby na trať vlaky v komerčním režimu vypravil. Přístup na železniční infrastrukturu je v podmínkách ČR otevřen. V daném případě se nejedná o přístup k veřejných službám.“