Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, strany současné opozice ve skutečnosti všem uvedeným zákonům nebránily.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena. Na odložení účinnosti zákona se podílely tyto strany (zahrnuty jsou pouze strany, které existují/ mají v současnosti parlamentní zastoupení): v roce 2003 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2004 ČSSD, KDU-ČSL, v roce 2006 ČSSD, ODS, KSČM a někteří poslanci KDU-ČSL, v roce 2008 ODS, KDU-ČSL a někteří poslanci ČSSD a v roce 2011 podpořili odložení účinnosti zákona poslanci ODS, TOP 09, VV a 1 poslanec za ČSSD.

V roce 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve 3. čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS, TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu, hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím hlasování.

Z procesu přijímání služebního zákona vyplývá, že nelze jednoznačně tvrdit, že byl blokován současnými opozičními politickými stranami. V minulosti byl blokován také ČSSD nebo KDU-ČSL, v současnosti byl naopak podpořen také některými opozičními stranami.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl opět návrh (.pdf) zákona předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem a nešlo tak o zásluhu pouze ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS.

Ani v tomto případě nelze tvrdit, že byl zákon blokován současnými opozičními stranami – s výjimkou KSČM a jednoho poslance za ODS. Naopak návrh jako první předložili poslanci napříč spektrem, které ze značné části tvořili poslanci dnešní opozice. Značná část zástupců současné opozice také nový návrh z roku 2013 podpořila.

Dodejme rovněž, že v únoru 2017 došlo k významnému okleštění registru smluv, kdy z něj byly vyňaty státní a národní podniky a také obecní a krajské společnosti.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda této návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016, proti hlasovalo 36 zástupců opozice (28 KSČM, 1 ODS, 6 Úsvit, 1 nezařazený) a čtyři zástupci stran vládní koalice (3 ANO, 1 KDU-ČSL).

Tento zákon nejprve předložila část stran bývalé vládní koalice, které v současnosti tvoří část opozice. Návrh současné vlády byl pravicovou částí opozice (kromě jednoho poslance ODS) podpořen, nedošlo k jeho blokaci.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu zákona o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS. Jednalo se však o deklaratorní blokaci zákona, neboť tento počet zákonodárců nemohl přijetí zmíněného zákona zablokovat.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Otázkou také je, zda takto nadefinovaný zákon z dílny vlády je přímo protikorupčním opatřením, v rámci daného výroku tuto věc nehodnotíme.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 a to hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

Kromě ODS a jednoho zástupce Úsvitu podpořily přijetí tohoto zákona všechny opoziční i koaliční politické strany, nelze tedy hovořit o tom, že by opoziční strany přijetí tohoto zákona léta bránily. U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprácí).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího např. zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Není tedy pravdou, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože současná vládní koalice se na zvýšení výdajů na obranu dohodla již v koaliční smlouvě (.pdf, kapitola 12.1, str. 29). V koaliční smlouvě je uvedeno, že plnění závazků vůči NATO se neobejde bez úprav financování resortu obrany.

V roce 2014 byl dohodnut koaličními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL postupný růst výdajů České republiky do roku 2020. V roce 2020 by tedy podle dohody (.pdf) výdaje měly dosáhnout až na 1,4 % HDP. V době dohody, tedy v roce 2014 (.pdf, str. 8), Česká republika dávala na obranu asi 1,06 % HDP.

Podle rozpočtu (.pdf, str. 7) ministerstva obrany České republiky na rok 2016 byl podíl výdajů na obranu stanoven na 1,03 % HDP.

Dne 20. prosince 2016 podepsali v Moskvě představitelé Ruské federace, Turecka a Íránu společnou deklaraci o řešení syrského konfliktu. V rámci poměrně úspěšného krátkodobého příměří spojeného s evakuací východního Aleppa došlo k dohodě o zahájení jednání o mírové dohodě v Sýrii.

Prvním krokem mělo být zavedení celo-syrského příměří, na kterém se dohodli zástupci Ruska a Turecka a které podpořila většina bojujících stran. Příměří, jež mělo sloužit jako předpoklad pro mírová jednání, bylo zahájeno 28. prosince 2016, ale již několik dní po zavedení byla hlášena jeho porušení, a to především ze strany režimních sil a jejich íránských spojenců. Některé opoziční skupiny dokonce hrozí, že se proto nebudou účastnit mírových jednání.

Samotná jednání, u kterých ještě nebyly zveřejněny detaily ani body programu, by měla probíhat v kazašské Astaně 23. ledna 2017. Na jednání byli pozváni zástupci OSN. Během ledna mají být pozvány i ostatní zainteresované země. Byl zmíněn Egypt, Irák, Jordánsko, Katar a Saudská Arábie. Mimo vlastní mírovou iniciativu bylo potvrzeno, že jednání se mohou zúčastnit i USA, ale až s novým prezidentem.

Otázkou zůstává účast syrské opozice, kdy je docela možné, vzhledem k účasti na posledním příměří, že byla oslovena většina opozice mimo skupiny považované organizátory za teroristické (Fronty dobytí Sýrie, ISIS a kurdské jednotky YPG). Dle posledních zpráv, právě rijádská skupina (HNC) zatím nebyla na jednání pozvána. Během posledních dní několik opozičních skupin z okolí Damašku vzalo zpět svůj souhlas s účastí na jednání z důvodu porušování příměří.

Je sice faktem, že se jedná doposud o první pokus těchto tří aktérů o podobnou iniciativu v daném prostoru. Není však pravdou, že by k dané iniciativě byly od počátku přizvány USA. Právě naopak, všechna prvotní jednání byla vedena bez jejich pozvání či konzultace. V případě budoucích jednání v Astaně byla přítomnost USA podmíněna účastí nové administrativy. Další nepravdou je zmiňovaná účast, hodnotu 60 % oslovených opozičních sil bohužel nedokážeme potvrdit, ale není známo, že by byla v současné době pozvána HNC - tedy rijádská opozice. I přes pravdivé části je celek výroku většinově spíše nepravdivý, a je tak tedy i hodnocen.

Vládní návrh zákona o některých přestupcích (.pdf) byl schválen Poslaneckou sněmovnou 6. května 2016. Podpořilo jej 120 poslanců ze 151 přítomných. Proti hlasovaly pouze ODS a TOP 09-S.

Zmíněný zákon v § 5(1) ukládá mimo jiné fyzickým i právnickým osobám pokutu za:

• neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci,
• znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci,

a to ve výši 10 000 korun, v případě opakování pak 15 000 korun.

20. dubna se v Senátu projednával Balíček opatření ke kontrole nabývání a držení zbraní a proti nedovolenému obchodu se střelnými zbraněmi a výbušninami obsahující dva tisky. Chovancova vyjádření na tomto jednání skutečně uváděla, že návrh směrnice na vetší regulaci držení zbraní, jak je konstruován, bude namítat resp. blokovat.

Ministr vnitra vystoupil před senátory s dvěma příspěvky, v nichž kromě dalšího uvedl:

„Návrh směrnice je nyní projednáván v pracovních orgánech rady. Nizozemské předsednictví navrhuje ještě další zpřísnění. Mezi zakázané zbraně by podle jejich návrhu patřily pistole. Takové změny považuji za nepřijatelné. Tento široký zákaz poloautomatických zbraní by měl dopady na vnitřní pořádek a také na obranyschopnost našeho státu.

ČR se na všech jednáních velmi ostře vymezuje proti takovým neodůvodněným změnám a zásahům do práv legislativních a tedy legálních držitelů zbraní, tedy legislativou upravených.

Situaci považuji za tolik vážnou, že se k tomuto tématu bude vyjadřovat vláda ČR, a ministerstvo vnitra chce toto téma na vládu přednést.

(...)

Chci vám velmi poděkovat za vaši podporu v této věci, poděkovat za debatu, která tady byla. A věřte, že v té Evropě budu dělat maximum pro to, aby tyto nápady, které si myslím, že nepomáhají obrazu Evropské unie, u členských zemí a hlavně u občanů členských zemí, že tam budeme velmi efektivně namítat, blokovat. My nejsme protievropští, ale tyto věci jsou proti Evropě. Protože jsou proti duchu Evropy a proti lidem, které v Evropě žijí. Já jsem dalek toho, abych tleskal věcem, které pomáhají zhoršovat obraz Evropské unie u českých obyvatel. A tady si dává Evropa z mého pohledu zbytečně vlastní góly.“

Současný systém financování škol v regionech je založen na republikových a krajských normativech. Upravuje jej školský zákon (§ 161).

Podle republikového normativu ministerstvo školství rozhodne o objemu transferu prostředků do jednotlivých krajů. Jedná se o výdaj na jednoho žáka. Kraje potom podle stejného principu rozhodnou o transferu prostředků mezi školy (podle počtu žáků). Kraje s vyšším počtem malých škol jsou znevýhodněny oproti krajům, které mají více velkých škol, protože menší školy jsou jednotkově nákladnější.

Školský portál Pardubického kraje uvádí srovnání dvou modelových základních škol, na nichž lze demonstrovat rozdíly mezi kraji. Ne sice konkrétně mezi Zlínským krajem a Prahou, ale zřetelný rozdíl je vidět např. mezi Olomouckým krajem a Prahou. Současný systém také zvýhodňuje školy s větší naplněností tříd. „Vezmeme-li jako konkrétní příklad dvě základní školy, které by měly v podstatě stejné prostorové uspořádání (stejný objekt, stejný druh vytápění, stejný počet tříd (např. 9), kabinetů a dalších místností, stejná schodiště i chodby, ale lišily by se pouze tím, že ve třídách první z nich by se učilo v průměru 18 žáků/třídu a v druhé z nich 23 žáků na třídu, pak v současném systému financování první základní škola obdrží v roce 2015 na mzdy svých provozních zaměstnanců v průměru pouze cca 547 tis. Kč/rok, zatímco druhá škola na tento účel obdrží cca 658 tis. Kč/rok, tj. o cca 20 % více než škola první.“ Počet žáků má vliv i na odměňování učitelů a zaměstnanců. Ministerstvo školství chystá reformu, která by měla upravit systém financování.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Pavel Řežábek opravdu intervenci kritizuje. Viceguvernér Mojmír Hampl připustil kolísání kurzu v prvních dnech po skončení intervence, avšak je potřeba zdůraznit, že za zásahem ČNB stojí a považuje ho za pozitivní pro českou ekonomiku.

Pavel Řežábek byl v radě České národní banky od roku 2005 a v roce 2011 byl jmenován na druhé šestileté období, strávil tedy v ČNB 12 let. V bance končí 12. února. V rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že pro zavedení intervence nikdy nebyl. „Kurzový závazek nebo záporné sazby podle mého soudu vyvolávají zbytečné pokřivení trhu, které by do něj centrální banka neměla vnášet.“ Poukazuje také na rizika spojená s vystoupením z uměle udržovaného kurzu.

Viceguvernér Mojmír Hampl v rozhovoru pro FXstreet.cz naopak za intervencí banky stál a obhajoval ji jako řešení, které se osvědčilo: „(kurzový závazek, pozn. Demagog.cz) splnil svůj hlavní účel, tedy nedopustit pád ekonomiky do deflace tažené slabou poptávkou.“

Je pravda, že v rozhovoru připustil, že může v prvních dnech kurz kolísat: „Krátkodobě, tedy v prvních dnech nebo týdnech po skončení závazku, ale nelze vyloučit, že kurz může ‚ kodrcat ' či více kolísat. Lze to přirovnat třeba k nepříjemným otřesům, které cítíme v prvních okamžicích při dosednutí letadla. Pokud by toto kolísání kurzu ovšem přerostlo určitou únosnou mez, ČNB samozřejmě zasáhne, přesně v duchu řízeného plování. Činila tak i v minulosti a činí tak v podobných situacích i centrální banky v jiných vyspělých zemích.“

Dle údajů ČSÚ je sice pravdou, že do zahraničí odejde více než 400 miliard korun, přesto je toto tvrzení zavádějící. Gazdík totiž nedodává, že ze zahraničí do ČR naopak přiteklo přibližně 164 miliard. Částka po započtení tohoto rozdílu je ve skutečnosti nižší, jen 285 miliard.

Otázka odlivu investovaných zisků z České ekonomiky je tedy poněkud komplikovaná. Jedná se tu o tzv. hrubý disponibilní důchod, což je soubor finančních prostředků, kterými ekonomika disponuje. Jedním z prvků, jenž ho ovlivňuje, je i poměr mezi odlivem a přílivem financí mezi zahraničím a českou ekonomikou. V současné době česká ekonomika v tomto bodě tratí.

Jak uvádí měsíčník ČSÚ ve svém únorovém čísle z roku 2016, tento rozdíl činil za rok 2015 celkem 285 miliard korun, když do zahraničí odteklo 449 miliard korun a vrátilo se jen 164 miliard korun. Ještě vloni to podle údajů ČSÚ bylo „jen“ 214 miliard korun za rok 2014.

Pokud si vezmeme jako příklad jen zisky z přímých investic zahraničních investorů, pak za rok 2015 odešlo do zahraničí 319 miliard korun. Otázka nepoměrného rozložení přímých investic, kdy české firmy investují v cizině minimálně (oproti zahraničním u nás), je pak jedním z důvodů poměrně špatné pozice ČR ve srovnání se státy v Evropě.

Za rok 2014 je odliv financí roven 8,7 % HDP a za rok 2015 7,7 %, jak je vidět v následujícím grafu porovnávajícím evropské země:

Zdroj: Analýza odlivu zisků, str. 23.

Graf 2: Rozdělování důchodů společnostmi (za rok 2014)

Zdroj: ČSÚ

Jak ukazuje i další graf, přibližně od roku 1998 můžeme sledovat rostoucí rozdíl mezi zisky z investic mateřských firem posílanými do zahraničí nad těmi českými získanými ze zahraničí. Ani jednou však částka nedosáhla 400 miliard korun. Daný stav odkazuje na situaci, kdy zahraniční přímé investice doposud mnohonásobně překonávají ty české a zároveň jsou ve stádiu zralosti, kdy dochází k jejich kapitalizaci.

Je nutné poznamenat, že tomuto tématu se věnovala i kritizovaná analýza Úřadu vlády z roku 2016 (. pdf, str. 22–36), která předeslané uznává a jako řešení vidí změnu sektorového zdanění. Tuto analýzu ale následně kritizoval Svaz průmyslu a obchodu ČR, i když uznal částku cca 200 miliard vyplacených ze zisku do zahraničí za rok 2014 (. pdf, str. 10). Podle zprávy je důvodem to, že investice do ČR začaly proudit více až po roce 2000, takže zatímco okolní země už větším odlivem prošly, ČR má kulminaci ještě před sebou. Navíc je to způsobeno tím, že je republika malou a otevřenou ekonomikou. V závěru svaz odmítl vládní sektorovou analýzu a závěry ohledně navyšování daní (tamtéž, str. 17).

Průzkumy různých agentur nesledují věrohodnost, ale důvěru v politiky či jejich oblíbenost: s touto výhradou hodnotíme výrok jako pravdivý, protože Stropnický se dlouhodobě skutečně řadí mezi ty nejdůvěryhodnější.

Martin Stropnický mluví o věrohodnosti politiků dle průzkumů. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) sleduje „důvěryhodnost politiků“. V rámci jejich měření ministr obrany skutečně dlouhodobě patří mezi pět nejlépe hodnocených politiků. Nejaktuálnější měření (.pdf) pochází z října 2016.

Agentura pokládá respondentům (viz pozn. pod čarou na str. 1) následující dotaz: „Přečtu Vám jména některých politiků. U každého mi, prosím, řekněte, zda mudůvěřujete nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda tohoto politika neznáte.“

Data: CVVM (str. 2)

Aktuální měření tedy dokládá, že Stropnický se řadí mezi nejlépe hodnocené politiky. Dodejme, že jsou zde zahrnuti i lidé, kteří nejsou v každodenní politice zastoupeni - jako předseda Ústavního soudu Rychetský, guvernér ČNB Rusnok či primas český Duka. Dlouhodobě však Stropnický, jak dokládá tabulka výše, obsazuje přední místa v rámci zkoumané otázky.

Agentura STEM oproti tomu měří oblíbenost politiků. Konkrétně zjišťuje „popularitu politických osobností“. Poslední měření provedla v říjnu 2016. I podle této agentury patří dlouhodobě Stropnický na vrchol žebříčku v rámci sledované otázky.

STEM se konkrétně ptá: „Jaký je Váš názor na následující politické osobnosti?“ V rámci hodnotících kategorií následně zkoumá, nakolik politik dohromady získal sympatií ve škálách „velmi příznivý“ a „spíše příznivý“.

V tabulce níže je uvedeno, jak si vedou jednotliví představitelé. Ministr obrany se aktuálně řadí na druhé místo za Andreje Babiše, dlouhodobě se pohybuje mezi nejlépe hodnocenými politiky.

Zdroj: STEM

Různé formy výzkumů tedy zachycují spíše důvěryhodnost a popularitu politiků (ne přímo věrohodnost), v rámci tohoto fenoménu dochází k poměrně výrazným posunům. Demagog.cz v listopadu 2015 přinesl přehled oblíbenosti politiků (vždy data CVVM ze září–října daného roku) od roku 2002. Pro informaci jej dodáváme i sem.

V metodice revizí (.pdf, str. 1) operačních programů v programovém období 2007–2013 se však takováto možnost realokace financí vyskytuje, tedy kdyby byl podnět podaný v období před Sobotkovou vládou , není je vyloučené, že k realokaci dojít mohlo. Obdobně o této možnosti informuje i metodika revizí (.pdf, str. 1–2) období 2014–2020.

Vláda schválila tento návrh 20. července jako preventivní opatření ministerstva pro místní rozvoj a vyhověla tak požadavku ministerstva životního prostředí o navýšení finančních zdrojů do operačního programu Životní prostředí. Rovným dílem se tyto finance rozdělí na opatření ke snížení emisí z velkých zdrojů, jakými jsou továrny či teplárny, a do zlepšení kvality vod v ČR.

Vodní hospodářství i kvalita ovzduší jsou pro Českou republiku z pohledu investic prioritními oblastmi. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR (.pdf) uvádí, že stav těchto dvou oblastí stále není příznivý.