Přehled ověřených výroků

Na jednání Hospodářského výboru náměstek ministra Šolc upozornil, „že podle jejich názoru by navrhovaná úprava byla v rozporu se směrnicí o univerzální službě“. (.pdf, str. 21). Na možné problémy (.pdf) s evropským právem upozornil i šéf ČTÚ Jaromír Novák.

Ministr Mládek ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně skutečně tlumočil neutrální stanovisko k tomuto návrhu. To dokládá stenoprotokol z jednání (jde o bod A3). Sám Mládek se pak v hlasování zdržel.

Během jednání v Senátu Mládek opakovně o návrhu mluvil. Uvedl:

" Proto bych chtěl požádat, pokud shledáte, že tento paragraf je pro vás skutečně nepřijatelný, dovedu si představit, že to schválíte bez tohoto paragrafu a dáte Poslanecké sněmovně znovu šanci se rozhodnout, jestli bude trvat na znění Poslanecké sněmovny nebo bez tohoto paragrafu. Já z hlediska svého úřadu totiž především potřebuji schválení tohoto zákona, ať již v jedné nebo v druhé verzi. Ale velmi bych žádal o to, aby rozhodně nebylo hlasováno o odmítnutí tohoto zákona jako celku, protože tomuto návrhu nerozumím a to by rozhodně ničemu nepomohlo. "

(...)

" To, o čem je tady spor, je návrh poslance Pflegera, který přednesl na hospodářském výboru Parlamentu ČR, ten se s ním ztotožnil a stejně tak se s ním ztotožnila Sněmovna. Stanovisko mého úřadu – to bych tady rád zdůraznil, bylo neutrální. Protože já si myslím, že není pravda, ani že to bude mít dramaticky pozitivní ani dramaticky negativní, v zásadě to bude mít neutrální účinky, a proto je to daleko menší drama, než to tady v tuto chvíli vypadá. To je to základní stanovisko. "

Ministr Mládek tedy během jednání Senátu pozměňovací návrh poslance ANO Pflégera nijak nadšeně nehájil, požádal o podporu zákona, aby prošel co nejrychleji. V jednom vystoupení dokonce uvedl, že je pro něj prioritní schválení návrhu jako takového. Požádal senátory, pokud je pro ně pozměňovací návrh problematický, aby zákon poslali Sněmovně v upraveném znění.

Nakolik Mládek mohl kalkulovat s tím, že by i tak případně po vrácení Senátem Poslanecká sněmovna schválila návrh i s Pflégerovým pozměňovacím návrhem, je spekulace. Faktem je, že nadšená podpora se z Mládkových vystoupení v Senátu vyčíst nedá. Dodejme, že nehodnotíme, zda návrh je či není v rozporu s evropským právem, jak Babiš tvrdí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, zatížení firmy vysokým úrokem je jednou základních technik obcházení daně, kterou se nejprve zabývala OECD, na jejíž závěry zareagovala Evropská unie. Ta v červenci 2016 vydala směrnici zdaňující tyto praktiky, přičemž ta je jedním z prvních výsledků evropské legislativy v oblasti boje proti obcházení daní.

Zatížení firmy vysokým úrokem na úvěr funguje následovně: Společnost A si založí dceřinou společnost B v zemi, která má velice nízkou nebo dokonce žádnou daňovou sazbu. Tato dceřiná společnost B půjčí společnosti A peníze s vysokým úrokem. Společnost A pak platí půjčené peníze zpět dceřiné společnosti B a s nimi vysoký úrok, který pak dceřiná společnost B v zemi s nízkou daňovou sazbou zdaní. Původní finanční prostředky společnosti A tak nepodlehnou vysoké daňové sazbě, nýbrž se zdaní nízkou či žádnou sazbou v zemi, kde působí dceřiná společnost B. Společnost A si však mohla půjčit peníze s daleko nižší úrokovou sazbou a chovala se tedy ekonomicky iracionálně. Daleko jednodušeji tuto praxi znázorňuje tento obrázek:

Zdroj: Evropská komise

Tato praxe je pro státy nežádoucí, neboť jim unikají zdanitelné příjmy. Proto v roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4). Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje situaci na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, jež se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi, a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob. Žádná z nich však prozatím nebyla schválena.

Na základě doplňujících informací bylo odůvodnění doplněno, hodnocení však zůstalo nezměněno.

Bývalý ministr Kalousek de facto spustil vydávání korunových dluhopisů soukromými společnostmi, a to především tím, že "oživil" legislativu pocházející z 90. let. Především ministerskými návrhy vypustil a následně vrátil ustanovení o nedanění korunových dluhopisů, zejména ale také ještě předtím, než bylo toto ustanovení opětovně zrušeno (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru PSP), vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž spustil v letech 2011 a 2012 vlnu emisí soukromých firem. Lze tedy říci, že zákon v těchto směrech aktivoval.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že Kalousek svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, Andrej Babiš se v nedávné době několikrát stylizoval do role muže činu a inicioval vlastní sólo akce s cílem vyřešit naléhavý problém.

Po výbuších v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku se rozhořel spor mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) a ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) o finanční pomoc mířící na sanaci škod a přesčasy zasahujícím hasičům a policistům. Po počátečním odmítnutí Andreje Babiše uvolnit 43 mil. Kč na sanaci kolem a vně areálu se názor ministra financí změnil po osobní návštěvě Vrbětic, kam zavítal společně s Chovancem. Vláda následně uvolnila (.pdf, str. 1) více než 47,5 mil Kč.

Druhá část výroku Jaroslava Kubery se dotýká vleklých problémů důlní společnosti OKD. Poslední vývoj událostí naznačil, že Andrej Babiš je ochoten dát souhlas, aby do OKD majetkově vstoupil stát za předpokladu, že se nenajde soukromý investor. Podle Mládkova vyjádření chtěl Babiš OKD svěřit státnímu podniku Prisko. Konkuroval by tím návrhu šéfa průmyslu, aby společnost, která je od loňského května v úpadku, koupil za korunu státní podnik Diamo. Andrej Babiš Mládkovu verzi nepotvrdil.

Mládek následně dodal, že je důležité, že ministr financí nezpochybňuje odpovědnost státu k OKD. Babiš ke státní půjčce či převzetí OKD státem nebyl dlouho nakloněn, v červenci 2016 po jednání s vedením OKD však připustil, že by vláda mohla OKD půjčit až 700 mil. Kč.

Andrej Babiš se už několikrát odhodlal řešit věci takříkajíc na vlastní pěst. Krátce po svých negativních výrocích na adresu Romů se např. rozjel do Let u Písku, kde na místě bývalého romského koncentračního tábora dodnes stojí vepřín, a tam prohlásil, že peníze na výkup pozemků sežene.

Na konci ledna prosákla na povrch informace, že se Andrej Babiš ujal jednání o záchraně turecké elektrárny, nikomu o tom ale neřekl. Česká exportní banka půjčila na projekt Adularya v Turecku 12 mld. Kč. Elektrárna není dostavěná, firmu navíc znárodnila tamní vláda. Hnutí ANO mimo jiné výrazně změnilo pohled na ohraničení věku odchodu do důchodu. V resortním programu představeném před volbami do PS 2013 ANO prosazovalo zastropování věku odchodu do důchodu, v průběhu volebního období však svůj názor změnilo.

Třetí část Kuberova výroku naráží na říjnové rozhodnutí (.pdf) vlády týkající se zvýšení (. pdf) mezd řidičů autobusů až o 40 % od 1. ledna 2017. Vládní předloha však neříká, z které kapitoly bude navýšení mezd hrazeno. Při projednávání materiálu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvedl, že by se o náklady měly podělit vláda a kraje.

Evropská komise předložila návrh kvót na přerozdělování uprchlíků 27. května 2015. Již od té doby česká vláda upozorňovala na to, že systém přerozdělování na základě kvót není funkční.

Kvóty nejsou funkčním řešením mimo jiné podle vyjádření státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, který 26. května 2015 uvedl: „Vláda je přesvědčena, že tyto návrhy na povinné přijímání uprchlíků nemají šanci současnou situaci vyřešit.“

Česká vláda již v červnu 2015 chtěla zachovat možnost každého suverénního státu rozhodnout, komu může a chce pomáhat.

„Podpoříme právo zemí svobodně zvolit rozsah solidarity. (…) Přesídlení nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií,"prohlásil premiér Sobotka v červnu 2015. Uvedl také, že nejlepší možností je pomoct lidem v jejich rodných zemích nebo v přilehlých regionech.

Proti kvótám se premiér v dubnu 2016 vyjádřil rovněž na svém Twitteru.

Nesystémovost se ukázala podle ministerstva vnitra především v tom, že uprchlíci do některých států nechtějí a relokaci do nich se tedy vyhýbají.

Po tiskové konferenci jednání Salcburského fóra konaného v listopadu 2016 ministr vnitra Chovanec uvedl, že kvóty na přerozdělování uprchlíků opravdu nebyly příliš funkční. „Deklarovali jsme, že systém povinných kvót je systémem, který je pro nás nefunkční. Ukázal se jako nefunkční, ze 160 tisíc lidí je rozděleno pouze několik tisíc migrantů.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože člověk s obrovskými majetky a finančními zájmy skutečně může sedět ve vládě. Zákon o střetu zájmu pak stanovuje podmínky, za kterých tam může být. Živnostníkovi naopak zákon členství ve vládě zakazuje.

Podle současného znění zákona o střetu zájmů platí, že ve vládě nemůže být veřejný funkcionář, který podniká, případně provozuje jinou samostatně výdělečnou činnost. Mezi tyto funkcionáře patří, jak již bylo zmíněno, i člen vlády.

Podnikatel je občanským zákoníkem definován v § 420 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Část výroku, která hovoří o nemožnosti živnostníka sedět ve vládě, je tedy pravdivá.

Stejně tak je pravdivá část, že ve vládě může sedět osoba s obrovskými majetky a finančními zájmy. Tato situace však může zastat pouze za splnění již zmíněné podmínky a dalších dvou, které zákon o střetu zájmů stanovuje. Konkrétně tato osoba nesmí podle §4 odst. 1 písm b) a c)

- být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

- být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být i osoba se zmíněným obrovským majetkem členem vlády. Co se týká osoby Andreje Babiše, která byla v kontextu výroku předmětnou, jeho živnostenské oprávnění bylo zrušeno k 30. prosinci 2008 a v současnosti je dle obchodního rejstříku ve „svých“ společnostech pouze akcionářem.

To že za této situace může být ve vládě, potvrzuje i právník Zdeněk Koudelka. Situací kolem případného střetu zájmů Babiše jako akcionáře, se zabýval i web podnikatel.cz, který s pomocí právníků došel ke stejnému závěru. Tedy že na akcionáře zákon nedopadá a jedná se v tomto případě spíše o správu vlastního majetku, kterou zákon o střetu zájmů povoluje ve svém § 4 odst. 2.

V současné době je Andrej Babiš předsedou správní rady jen v Nadaci Agrofert, což sice podle občanského zákoníku je podnikající právnická osoba, ale podnikání může být jen vedlejší činnost, jejíž výtěžek slouží k podpoře účelu nadace.

Zákonnou dikci tedy Andrej Babiš splňuje, jak je odstraněn jeho reálný střet zájmů a vliv na společnosti, ve kterých dříve působil více než jako akcionář, je však spekulativní. Tomuto problému, kdy je zbavení se vlivu na společnost pouze formální, by se měla věnovat právě novela tohoto zákona.

Z výše uvedeného odůvodnění můžeme dovodit, že výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý proto, že ve vládě nemůže sedět živnostník a naopak osoba Andreje Babiše, která je předmětem kontextu výroku, ano.

Jednotlivé odhady dopadů jsou v rozličných analýzách rozdílné, avšak ani jedna z analýz či pohledů relevantních zdrojů nepředpokládá negativní dopad sankcí na EU větší, než dopad na ruskou ekonomiku. Z tohoto důvodu vyhodnocujeme výrok jako nepravdivý.

Sankce uvalené na Ruskou federaci s cílem vyjádřit nesouhlas s nelegální anexí ukrajinského Krymu byly poprvé přijaté (.pdf) v podobě nařízení v roce 2014 a jejich poslední prodloužení bylo stanovené do data 15. března 2017. Jejich celkový přehled a časovou osu shrnují stránkyRady EU.V reakci na uvalené sankce Rusko začalo bojkotovat dovoz některých potravin a surovin z mnoha zemí Západu a podle nejnovějších údajů agentury Reuters plánuje jejich prodloužení až do konce roku 2017.

Vyhodnotit dopad těchto sankcí je obtížné vzhledem k množství faktorů ovlivňujících ruskou a evropskou ekonomiku. Belgický think tankCEPS mezi takovéto faktory řadí například krizi, kterou si Rusko v letech 2014-2015 prošlo, hlavně z důvodu poklesu ceny ropy. Ve své analýze proto předpokládá, že je tento dopad možné vyhodnotit sledováním vývoje podílu zemí osmadvacítky na ruském importu. Ten se podle grafu 1 nezměnil ani po zavedení ruských sankcí. Není na něm tedy viditelná změna tohoto podílu jako efekt sankcí. Příčinou však může být i fakt, že mnoho dohod bylo podepsaných před zavedením sankcí a proto dopad sankcí zatím není možné pozorovat.

K obdobnému závěru, že dopad bude viditelný až z dlouhodobého hlediska, přišlo i ministerstvo zahraničí Spojených států amerických, opět pro agenturu Reuters.

Analýza (.pdf, str. 5) Mezinárodního měnového fondu (IMF) však v roce 2015 předpověděla pokles v ruském HDP způsobený sankcemi ve výši 1-1,5 % HDP, při prodloužení sankcí hovoří až o 9 %. Mezinárodní měnový fond i Světová banka odhadují záporný růst HDP ve výši -3,5 %, ale stejně jako zmiňovaná analýza IMF upozorňuje, že jde o kombinaci dopadu sankcí stejně jako krize, které Rusko v posledních letech čelilo. Světová banka navíc pro rok 2016 odhaduje opětovný kladný růst HDP ve výši 1,2 %. Navíc IMF upozorňuje na konkrétní odvětví exportu, které bylo sankcemi postihnuté, a to oblast zemědělství. Na grafu 2 je vidět, že pokles v EU exportech vybraných zemí zaznamenal citelnou změnu v průběhu roku, kdy byly sankce uvalené.

O dopadu na druhou stranu v kontextu sankcí, Evropskou unii, pojednává dokument (.pdf, str. 4) Evropského parlamentu z konce roku 2015. Evropská komise v něm odhaduje dopad sankcí na HDP EU ve výši -0,3 až -0,4% HDP a pokles v zaměstnanosti o necelý milión lidí, resp. až 2,2 miliónu lidí v dlouhodobém hledisku. Odkazuje při tom na dokument (.pdf, str.1) Rakouského výzkumného ekonomického ústavu (WIFO). Analýzy stejného ústavu predikují obchodní ztrátu 34 miliard eur, resp. 92 miliard v dlouhodobém hledisku na straně EU.

IMF představuje i ruský pohled Institutu ekonomických prognostik Ruské akademie věd, který předpovídá (.pdf,str.16) EU pokles ve výši -0,5 % HDP a ruské ekonomice ve výši -8 až -10 % HDP.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť z teroristických útoků, které se v Turecku odehrály od června 2016, se pouze k jednomu přihlásil tzv. Islámský stát a u dalších dvou je tato organizace z atentátů obviňována. U některých útoků byla prokázána vina kurdských separatistů a u dalších není viník jasný.

Během těchto útoků v Turecku zemřelo celkem 241 lidí, z toho 39 osob je prokazatelně obětí teroristického útoku spáchaného Islámským státem. Skutečnosti tedy neodpovídá ani uvedený počet obětí (400), ani jediný uvedený viník (IS), byť i reálná čísla jsou pochopitelně zcela tragická.

7. 6. 2016 poblíž historického centra Istanbulu vybuchl automobil naložený výbušninou. Zahynulo 12 lidí, k atentátu se přihlásila skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

8. 6. 2016 při atentátu v jihovýchodním Turecku zahynulo 6 lidí, k útoku se taktéž přihlásila radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu.

28. 6. 2016 došlo k atentátu na istanbulském letišti, při kterém zemřelo 44 lidí. Kdo za útokem stojí, není jasné. Turecké úřady podezírají teroristickou organizaci Islámský stát.

18 .8. 2016 proběhla na východě Turecka trojice pumových útoků, tento útok si vyžádal 14 obětí a nikdo se k němu nepřihlásil. Turecké úřady viní kurdské separatisty.

20. 8. 2016 došlo k pumovému útoku na svatbu ve městě Gaziantep v jižním Turecku. Zemřelo 51 lidí. K útoku se nepřihlásila žádná teroristická organizace, spáchal ho sebevražedný atentátník. Podle Turecka stál za atentátem nejspíš Islámský stát nebo kurdští separatisté.

26.8. 2016 bylo bombovým útokem na jihovýchodě Turecka zavražděno 11 osob, čin provedli kurdští radikálové napojení na Kurdskou stranu pracujících (PKK).

16.10. 2016 zemřelo na jihovýchodě Turecka 8 osob po útoku sebevražedného atentátníka. Útočník je v podezření, že patřil k organizaci IS.

4. 11. 2016 zemřelo po výbuchu na jihovýchodě Turecka 9 osob. K činu se přihlásili kurdští radikálové napojení na PKK.

24.11. 2016 zemřeli při explozi ve městě Adana v jižním Turecku 2 lidé. Z útoku jsou podezříváni kurdští radikálové napojení na PKK.

10. 12. 2016 se odehrál atentát u fotbalového stadionu v Istanbulu, přihlásila se k němu kurdská radikální skupina Sokoli osvobození Kurdistánu. Podle informací z 5. 1. 2017 je obětí celkem 45.

17.12. 2016 zabila bomba nastražená v automobilu 13 tureckých vojáků. Prezident Erdoğan označil za viníky kurdské radikály napojené na PKK.

V noci z 31. 12. 2016 na 1. 1. 2017 došlo k atentátu v istanbulském klubu. Tento útok má 39 obětí a přihlásil se k němu Islámský stát.

Ve výroku Petra Gazdíka je hned několik nepřesností, kvůli kterým jej hodnotíme jako nepravdivý. Předně zveřejněný návrh ČSSD Gazdíkem popisovanou problematiku nijak neupravuje, nenaznačuje žádnou změnu proti současnému stavu. Dále není správná uvedená částka limitu pro uplatnění daňového bonusu, aktuálně se jedná o 60 300, nikoliv o 68 tisíc korun. A především není pravda, že by takovýto daňový poplatník v popisované situaci vyčerpal bonus na začátku roku a pak nedostával nic. Daný limit funguje i pro měsíční zálohy na dani, kdy je možné uplatnit daňový bonus pouze do výše 1/12 uvedeného ročního limitu.

Podle zákona o daních z příjmů smí poplatník uplatnit daňový bonus (rozdíl mezi daňovou povinností a daňovým zvýhodněním na vyživované děti) do výše 60 300 korun ročně. Podle daňové kalkulačky ČSSD by takovýto poplatník s uvedenou hrubou mzdou 17 tisíc korun měl měsíčně získával daňový bonus 5 025 korun (sleva na manžela či manželku bez vlastních příjmů se uplatňuje až při ročním zúčtování, nikoliv při výpočtu měsíčních záloh).

To ale není úplně přesné. Spočteme-li si daň sami, dojdeme k následujícím číslům:

- daň před uplatněním bonusů: 666 Kč,
- daňové zvýhodnění na čtyři děti: 6 768 Kč (1 117 Kč měsíčně na první dítě, 1 617 Kč na druhé dítě, 2 017 na třetí a další děti),
- daňový bonus: 6 102 Kč.

Jak však dále stanoví zákon, měsíčně je možné uplatnit daňový bonus maximálně do výše 5 025 Kč, tedy 1/12 z uvedeného ročního limitu 60 300 Kč. Poplatník by tak v našem případě ročně přicházel o více než tisíc korun.

Je ale nutné připomenout, že toto je již ve stávající úpravě a návrh ČSSD žádné změny v této oblasti nenaznačuje.

Spojené státy opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, vedoucím úřadem dozorujícím nad ostatními 16 je Úřad ředitele národních zpravodajských služeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společenství zpravodajských služeb Spojených států, které má 17 členů, bylo založeno nařízením 12333 z roku 1984. Podle něj má společenství za úkol 6 základních cílů: 1. sběr informací pro prezidenta a ostatní výkonné orgány, které jsou potřebné pro výkon činností těchto orgánů, 2. vyhodnocování a analýza takových informací, 3. sběr informací a výkon činností potřebných k ochraně proti zpravodajským činnostem namířeným proti USA, mezinárodním teroristickým a drogovým činnostem a dalším nepřátelským aktivitám namířeným proti USA, 4. výkon speciálních činností, 5. poskytování administrativních a koordinačních činnosti potřebných pro výkon schválených činností na území USA i v zahraničí, 6. výkon dalších zpravodajských činností podle potřeb prezidenta.

Ze 17 zpravodajských služeb 5 vykonává služby pro složky ozbrojených sil (vojenské zpravodajství, zpravodajská služba leteckých sil, zpravodajská služba pobřežní stráže, zpravodajská služba námořní pěchoty, zpravodajská služba námořnictví) a 10 zpravodajských služeb spadá pod jednotlivá ministerstva (4 pod ministerstvo obrany (.pdf), 2 pod ministerstvo spravedlnosti (FBI a DEA) a jednou službou disponují ministerstva energetiky, vnitřní bezpečnosti, zahraničí a financí).

Samotná pak stojí CIA, jejíž ředitel až do roku 2005 řídil všechny ostatní zpravodajské služby. Nyní je však i CIA podřízena stejně jako všechny ostatní zpravodajské služby Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb, zřízenému na základě zákona (.pdf, str. 7, titulek A) z roku 2004 o reformě zpravodajských služeb a ochraně před terorismem. Tento úřad dohlíží a řídí provádění Národního zpravodajského programu a zároveň slouží jako poradce prezidenta a Bezpečnostní rady státu.

USA opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, které jsou součástí Společenství zpravodajských služeb. Jejich činnost řídí a dozoruje Úřad ředitele národních zpravodajských služeb, který je zpravodajskou službou. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.