Přehled ověřených výroků

UNHCR odhaduje, že tzv. ekonomičtí migranti tvoří zhruba 40 % příchozích migrantů do Evropy. Ekonomičtí migranti přitom míří do Evropy za lepšími životními a finančními podmínkami, čímž se liší od uprchlíků. Ti se museli vzdát domova kvůli válce a dalším závažným hrozbám a mají podle mezinárodní konvence o uprchlících nárok na azyl. Odhad UNHCR potvrzuje také hnutí Amnesty International, podle kterého má na mezinárodní ochranu nárok 50 - 60 % migrantů.

Vyšší počet uprchlíků než ekonomických migrantů lze vyčísti i ze statistik EU. Ilegální migranti pochází (.pdf, str. 21) zejména ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku. V roce 2015 tito imigranti tvořili více než polovinu všech ilegálních imigrantů mířících do Evropy. Syřané přitom měli v roce 2015 až 97% míru uznaných (.pdf, str. 4) žádostí o azyl. Vysokou pravděpodobnost uznání statusu uprchlíka mají i Iráčané (85 %) a Afghánci (67 %).

Jediná zpráva o tom, že ekonomických migrantů je většina, pochází od France Timmermanse, místopředsedy Evropské komise. Timmermans se odvolává na nepublikované statistiky agentury Frontex, podle kterých mají ekonomičtí migranti tvořit 60 %.

Vzhledem k tomu, že však veřejné dohledatelné relevantní statistiky vyvracejí tvrzení Miloše Zemana, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, šlo o článek velkého německého deníku Die Welt. Článek byl však ostře kritizovaný internetovým plátkem Thelocal.de, který mimo jiné upozorňuje, že Die Welt neuvádí počet údajných migrantů, kteří jezdí na dovolenou domů; vytýkají mu i velmi nízkou úroveň rešerší relevantních informací. The Local dále vyvrací, že by šlo o „národní fenomén,“ jak uvádí Die Welt. Opírá se přitom o mluvčí federální pracovní agentury, největšího poskytovatele služeb na pracovním trhu v Německu. Ta potvrzuje, že „nějaké případy se vyskytly, ale nejsou dostupné žádné oficiální statistiky či analýzy.

Tak či onak, podle Ženevské úmluvy (.pdf, čl. 1 písm. C) o právním postavení uprchlíků se tato na ně již nebude vztahovat, pokud znova vyhledají ochranu svého domovského státu. Těžko tedy lze hovořit o "dovolené."

Meritem Zemanova výroku je však skutečnost, že taková informace německými médii proběhla, což je pravda.

Pokud budeme brát slova prezidenta jako popis struktury přílivu uprchlíků do zemí Evropské unie, je třeba mu dát zapravdu. Podle čtvrtletní zprávy o azylu dostupné na Eurostatu, skutečně do zemí EU přicházejí i lidé původem ze států, kde válečný konflikt neprobíhá.

30 největších zdrojů migrace podle států je dostupný právě ve zmíněné zprávě. Mezi touto třicítkou jsou i prezidentem jmenované země jako Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, či Súdán. Najdeme mezi nimi rovněž i Albánii a Kosovo.

Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.

Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.

Miloš Zeman mluví o dávkách ve spojitosti s příchodem migrantů a tom, že právě toto může výt významný motivační faktor pro jejich příchod. Agentura Reuters v této souvislosti v září 2015 zpracovala přehled benefitů, které uprchlíci v jednotlivých evropských zemích získávají. V tomto přehledu vychází Německo skutečně jako nejštědřejší země.

Zprávy o tom, že Rakousko se chystá postavit stokilometrový plot na hranicích s Maďarskem, vycházejí z článku na webu deníku Die Welt (a řady dalších), který se odvolává na německou tiskovou agenturu. Článek ale hovoří o 30kilometrovém plotu. Podle poznámky v zápatí článku se v první verzi skutečně psalo o 100 kilometrech, zpráva ale byla později korigována. Zprávu ale v původním znění převzala řada dalších médií a opravu předpokládané délky plotu už tato další média neprovedla.

Rakouská média (Der Standart, Die Presse s odkazem na agenturu APA a mluvčího policie spolkové země) popisují situaci ve spolkové zemi Burgenland, kde by plot mohl vyrůst tak, že došlo k výkupům pozemků (resp. o jednání s majiteli), aby případně mohl až 30km plot být postaven. Není tedy aktuálně budován, jde o vytvoření možnosti do budoucna.

Slovensko podalo 2. prosince 2015 k Soudnímu dvoru EU žalobu na rozhodnutí Rady EU, které zavedlo relokační mechanismus nebo-li tzv. kvóty, které každému členskému státu EU přidělily určitý počet migrantů z Itálie a Řecka. O den později se ke Slovensku připojilo žalobou proti stejnému rozhodnutí Rady i Maďarsko.

Technicky sice nejde o připojení k slovenské žalobě, Maďarsko podalo žalobu samostatnou a dokonce jeho žalobní návrhl byl jiný. Netrváme však na přesné právní terminologii, prezidentovo sdělení je pravdivé.

Prezident Zeman s premiérem Sobotkou opravdu otázku žaloby na kvóty řešil (viz Demagog.cz). Skutečností je také fakt, že vicepremiér Babiš v listopadu 2015 svůj postoj změnil a navrhoval podpořit slovenský návrh k podání žaloby proti kvótám na uprchlíky.

Některé části Zemanova vyjádření jsou z faktického hlediska neověřitelné, proto výrok jako celek rovněž nemůžeme hodnotit jinak. Jde zejména o otázku laxního přístupu Ředitelství silnic a dálnic a dále také "problémovost" nové úpravy EIA, jakkoliv úplně nová není.

Citujeme ze zprávy o rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI): „Rozpočet roku 2016 vychází z navýšených směrných čísel Ministerstva financí ČR v celkové výši 47,1 mld. Kč národních zdrojů a při zapojení předpokládaného zůstatku finančních prostředků SFDI ke konci roku 2015 pracuje s celkovými národními zdroji ve výši 51,3 mld. Kč. Se zapojením prostředků EU ve výši 14,3 mld. Kč činí pro rok 2016 celková výše navrženého rozpočtu téměř 65,7 mld. Kč."

Podle rozpočtu výdajů v roce 2016 (tabulka 5, str. 9) pak připadá na financování výstavby a modernizace, oprav a údržby silnic a dálnic a poskytování příspěvků na výstavbu a modernizaci průjezdních úseků silnic a dálnic(tedy silnice i dálnice dohromady) asi 25,5 mld. korun, případně přičtěme dalších 142 milionů na poskytování příspěvků na průzkumné a projektové práce, studijní a expertní činnosti zaměřené na výstavbu, modernizaci a opravy silnic a dálnic, dopravně významných vodních cest a staveb celostátních a regionálních drah.

K otálení s výkupem pozemků můžeme pouze uvést, že počátkem roku 2016 vstoupila v platnost novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, která dle své důvodové zprávy napravuje četné chyby dřívější úpravy, kvůli nimž byl proces výkupu pozemků značně komplikovaný a zdlouhavý. Jde například o systém oceňování nemovitostí, umožnění vyvlastnění pozemků ve spoluvlastnictví nebo třeba usnadnění směny mezi subjekty. Je zjevné, že toto jsou důvody, kvůli kterým (také) dochází k průtahům v řízení o odkupu, je však takřka nemožné dokázat, nakolik šlo a nadále třeba půjde o chyby právní úpravy a nakolik průtahy způsobuje laxnost, o které mluví Zeman.

Co se týče “nové EIA,” Evropská unie si ji vymyslela již v roce 2014, když na návrh Evropské komise vydala novou směrnici o posuzování vlivu na životní prostředí. EIA (Environmental Impact Assessment) je instrument posuzování vlivu na životní prostředí, podle něhož jistý okruh stavebních záměrů podléhá posouzení jeho dopadů na životní prostředí. Směrnice má být transponována do národních právních řádů do 16. května 2017, proto je toto téma v Česku aktuální až nyní. Návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nyní ukončil připomínkové řízení. Návrh v některých částech opravdu klade na investory vyšší nároky a rozšiřuje například okruh záměrů, které jsou předmětem posuzování (bod 7 návrhu).

Návrh nové EIA zkomplikoval v České republice výstavbu některých staveb, vláda se proto dohodla na možnosti pokračovat v budování jí vybraných 10 klíčových staveb. Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný. Zeman popisuje řádově korektně celkovou alokaci na dopravní stavby, ovšem další faktory nejsou z veřejných zdrojů autoritativně hodnotitelné - např. laxnost ŘSD. Nelze totiž vyloučit, že na stávající nebudování např. dálnic má vliv řada dalších faktorů. Dodejme, že Zemanem zmíněná EIA, nebyla Evropskou komisí vymyšlena teď, jak prezident uvádí, ale před zhruba 2 lety.

Kraje v roce 2015 skutečně získaly 4,4 mld Kč navíc určených na opravu silnic II. a III. tříd. Státní fond dopravní infrastruktury schválil (.pdf) alokaci těchto prostředků v lednu 2015. Miloš Zeman podle ČT vyzval k navýšení těchto prostředků. Server Týden.cz píše, že prezident při návštěvě Plzeňského kraje uvedl, že „by měly kraje dostat více peněz ze Státního fondudopravní infrastruktury (SFDI) na opravy svých silnic druhých a třetích tříd.”Není možné určit vliv, jaký měla prezidentova slova na uvolnění peněžní částky, formálně vzato k takovému kroku pravomoc nemá.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, prezident se v tomto smyslu vyjadřoval a krajům byly přes 4 miliardy uvolněny.