Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý s ohledem na shodné parametry obou radarů a korektní popis lokalit. V tomto případě tedy hodnotíme technické parametry radaru, který funguje v Tichém oceánu a radaru, který měl vzniknout na území České republiky. Hodnocení tedy nepokrývá logiku toho, nakolik je výhodné, popřípadě bezpečné, budovat protiraketovou obranu na našem území a zda je to žádoucí, neboť jde o otázku politického rozhodnutí.

Jednání o možnosti vybudování amerického radaru na území České republiky začala v roce 2007. Radar, který měl vzniknout na americké základně v Brdech, měl být na první pohled k nerozeznání od toho, který funguje na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech v Tichém oceánu. Právě tento radar měl být „přestěhován“ do České republiky.

V případě protiraketového radaru, který měl vzniknout v Brdech, se jednalo o radar typu X-band, který používá přesně zamířený paprsek. Radar měl být koncipován tak, že většinu času by byl v pasivním stavu, aktivován by byl pouze v případě, že by americké družice zjistily vystřelení nepřátelské rakety. Následně by radar sledoval dráhu nepřátelské rakety a naváděl by na ni antiraketu, která by byla vyslána ze základny v Polsku. Radarová stanice měla být podle předběžných plánů zprovozněna v roce 2011 nebo 2012.

Tehdejší zástupce tiskového oddělení ministerstva obrany Jan Pejšek uvedl, že hlavní změna mezi těmito dvěma radary by měla být v ovládacím počítačovém programu radiolokační stanice. Tyto změny měly vyplývat z obecného vývoje programových technologií.

Zástupci českého ministerstva obrany, zdravotnictví a dvojice nezávislých vědců v roce 2007 navštívili radarovou základnu v Tichém oceánu, aby zjistili, jaký vliv by radar mohl mít na své okolí. Podle jejich závěrů a měření měl mít radar menší, respektive téměř žádné, negativní dopady na své okolí.

Protiraketový radar měl být vybudován na kopci Břízkovec v Brdech, který je od Prahy vzdálen asi 90 kilometrů.

Americký protiraketový radar se nachází na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech uprostřed Tichého oceánu.

Zdroj map: Google Maps

Vládní zvyšování platů obsahovalo dvě složky - jak tarifní navýšení o 6 %, tak netarifní o 2 %, které mělo být vyplácené učitelům ve formě odměn. Rovněž proběhlo navýšení u nepedagogických pracovníků. Všem byla zvýšena tarifní složka o stejné procento, netarifní složka se snižovala výrazně méně, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Záměr ministryně Valachové na zvýšení platů učitelů o 8 % byl představen 19. července minulého roku a vláda ho schválila na svém jednaní v srpnu téhož roku. Ministryně si v něm kladla za cíl zvýšení platu učitelům už po dvou letech praxe a ne až po šesti, jak tomu bylo doposud. Tento záměr byl taktéž schválen a platy učitelů i s dvouletou praxí byly skutečně tarifně navýšeny, avšak jen o 6 % ze zmiňovaných 8 %.

Zbylá 2 % měla být vyplácena od listopadu minulého roku ve formě odměn, tedy jako nadtarifní zvýšení platu, jež mají dorovnat ředitelé škol ze svých rozpočtů. Nepedagogičtí pracovníci pak pocítili zvýšení platů o 4 % v tarifní složce a další procento mohli získat na osobním ohodnocení.

Niedermayer zřejmě mluví o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Na tvorbě zákona však ČNB spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emitování korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme: „Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. Právě to spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů. Vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) legislativním návrhem z pera MPO.

Lze tedy říci, že stát svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat, to byl tedy pravý startér.

Při odvolávání členů vlády je dle koaliční smlouvy vyžadován souhlas předsedy příslušné koaliční strany, za kterou je člen vlády nominován. Odvoláním člena bez souhlasu příslušného předsedy by premiér porušil koaliční smlouvu.

Dle koaliční smlouvy (.pdf, str. 31, odst. 4) musí mít předseda vlády pro odvolání člena vlády souhlas předsedy příslušné koaliční strany, za kterou je tento člen nominovaný. Pokud by se tedy premiér Sobotka rozhodl odvolat člena vlády za ANO či KDU-ČSL, museli by s tím souhlasit předsedové těchto stran, tj. Andrej Babiš, respektive Pavel Bělobrádek. Odvoláním člena vlády nominovaného za jejich stranu bez jejich souhlasu by premiér porušil koaliční smlouvu.

Předsedové koaličních stran kromě vydávání souhlasu s odvoláním člena vlády nominovaného za jejich stranu mohou zároveň sami navrhnout (.pdf, str. 31, odst. 4) odvolání vlastního člena vlády premiérovi. V takovém případě by měl premiér tento návrh respektovat. Další postup následně dle koaliční smlouvy podléhá dohodě premiéra s předsedou příslušné koaliční strany.

Premiér tedy nemůže libovolně odvolávat členy vlády nominované jinými koaličními stranami. Bez souhlasu předsedů těchto stran by se dopustil porušení koaliční smlouvy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V prosinci 2015 KSČM schválila ve svém vedení stanovisko, které se týkalo možných řešení migrační krize. Uvádí v něm:

„Požadujeme, aby vláda ČR na půdě mezinárodních institucí, zejména OSN, Evropské unie, OBSE, ale i NATO usilovala o řešení příčin vzniku migrační vlny a tedy přispěla k mírovému urovnání bojů v Sýrii, ale i v celé oblasti Blízkého a Středního východu včetně sporů v Severní Africe. KSČM považuje za zásadní, aby EU, a tedy i ČR, přijala odpovědnost za regulaci migrace a nepřenášela ji na okolní země sousedící s EU.“

V tomto stanovisku se komunisté nepostavili proti přijímání uprchlíků, obecně spíše apelovali na vyřešení jednotlivých krizových oblastí, a také na dodržování pravidel.

V září 2015, tedy asi čtvrt roku před přijetím zmíněného komplexního stanoviska, strana také v rámci mediálního výstupu akcentovala podobnou myšlenku.

Uvedla:

„Znovu opakujeme, že je nutné přijetí všech opatření, která pomohou řešit situaci přímo na místech, odkud běženci přicházejí, od posílení bezpečnosti až po posílení humanitární pomoci a k urychlené změně azylové politiky EU.“

Dne 2. září 2016 se KSČM vyjádřilak postupu Evropské komise týkajícímu se řešení migrační krize. Podle KSČM přichází Evropská komise s novým návrhem, kdy migranti nebudou přidělováni na základě kvót, ale s odměnou 10 000 eur na přesídlenou osobu. Dále Komise požaduje, „aby uprchlíky z Blízkého východu a Severní Afriky přijala v počtu, odpovídajícím velikosti jejich populace a počtu uprchlíků, které přijaly už dřív.“

KSČM souhlasí s tím, že by se efektivita azylového řízení měla zlepšit. Návrhy Komise podle nich neřeší příčinu migrační krize, kterou podle nich zastaví jen mír v daných oblastech. Strana tvrdí, že návrhy komise „odporují většinové vůli evropské veřejnosti“.Návrh strana požaduje zamítnout.

Podle oficiálních dokumentů vydávaných Ministerstvem práce a sociálních věcí byla za rok 2015 vyplacená částka na podporu v hmotné nouzi 10 518 mil Kč. Tato částka činila 90,6% ze schváleného rozpočtu - ministerstvo tedy za rok 2015 ušetřilo 1 096,9 mil Kč oproti rozpočtu.

V letošním roce MPSV vyčerpalo zatím od ledna do října (nejnovější údaje) částku 7 770,5 mil Kč z celkových sválených 10 516,3 mil Kč. Prozatím MPSV zbývá 2 745,8 mil Kč.

Vyčerpaná částka Schválená částka pro daný rokRozdíl mezi schválenou a vyčerpanou částkou2016 (leden až říjen)7 770,5 mil Kč10 516,3 mil Kč2 745,8 mil Kč2015 10 518,0 mil Kč11 614,9 mil Kč1 096,9 mil Kč

Pokud budeme počítat s tím, že tempo vyplácení za listopad a prosinec bude srovnatelné s průměrem ostatních měsíců, vyjde nám, že na konci roku by se měla výplata dávek v hmotné nouzi reálně pohybovat někde okolo 9 a čtvrt miliardy korun. Tedy případný rozdíl mezi rozpočtovanou částkou a reálnou výplatou se bude pohybovat někde okolo jedné a půl miliardy.

Reálně tak rozpočtovaná částka na dávky v hmotné nouzi v porovnání s finální výplatou v posledních 2 letech dosáhne zhruba na úroveň 2,5 miliardy. Není sice možné bez dat za listopad a prosinec tohoto roku vyčíslit zcela konkrétní výši, rámcově však data potvrzují Sobotkův výrok. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože je v souladu s daty o spolufinancovaní vědy a výzkumu ze zahraničních zdrojů.

Bělobrádek pravděpodobně odkazuje na skutečnost, že výdaje na výzkum a vědu jsou tvořené vícerými složkami. Jak můžeme vidět v přehledné tabulce Českého statistického úřadu za období 2005–2015, celkové veřejné výdaje se dělí na národní a veřejné ze zahraničí.

Tyto zahraniční zdroje jsou tvořeny především příjmy ze strukturálních fondů EU použitých na financování prováděné VaV ve sledovaných subjektech prostřednictvím jednotlivých operačních programů. Ostatní zdroje jsou z rozpočtu EU a z mezinárodních, vládních a veřejných organizací mimo EU (CERN, ILL, ESA, NATO, OECD, OSN, WHO, Norské fondy/EHP aj.). Je to tedy skutečně rozdíl, kterou ze statistik sledujeme, protože rozdíl v těchto hodnotách dosahuje kolem 0,3 % HDP.

Druhá část se týká průběhu kofinancování z evropských fondů, kde Bělobrádek uvádí, že kofinancování je vyšší v době, kdy začíná nové programové období. Kofinancování ze státního rozpočtu je skutečně vyšší, když programové období začíná. Dokazuje to i výše uvedená tabulka, která ve veřejných zahraničních zdrojích, tvořených hlavně financemi z EU, vykazuje nejvyšší hodnoty v letech 2012–2013, kdy končilo programové období 2007–2013. Naopak mírný pokles zaznamenává v letech 2014 a 2015, kdy začíná novéprogramové období 2014–2020. Podobné tvrzení uvedl už Bělobrádek proAkademii věd:

„(...)Pokud pak někdo používá argument, že předchozí vlády vydávaly v letech 2012 a 2013 na vědu z národního rozpočtu více než 1 % HDP, pak záměrně nedodává, že takový údaj vychází z čísel celkových výdajů včetně této podpory z evropských fondů. A zejména v letech 2012 a 2013 bylo toto číslo silně ovlivněno překotným doháněním čerpání při ukončování starého programovacího období. Naopak nižší byl tento rozpočet v roce 2015, kdy zase nabíhalo nové programovací období fondů EU 2014+ a schvalovaly se nové operační programy.“

Toto tvrzení je navíc doplněné prezentací sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace.

Martin Nejedlý je jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech (v likvidaci) a místopředsedou SPO. Pomáhal Miloši Zemanovi s volební kampaní pro prezidentské volby a poté se stal jeho poradcem.

Martin Nejedlý je nyní členem expertního týmu prezidenta republiky a jeho oficiálním poradcem. Prezident oznámil složení svého expertního týmu (v němž figuruje Nejedlý) ve svém projevu v květnu 2013. Zdůraznil, že se jedná o expertní tým neplacených poradců.

Hrad tvrdí, že prezidentův poradce pro energetiku Martin Nejedlý není zaměstnancem Hradu a nepobírá žádnou finanční odměnu. Proto také odmítá zveřejnit Nejedlého životopis.

Z tohoto tvrzení vyplývá, že pokud Nejedlý není zaměstnancem Hradu, nemá ani žádnou oficiální pozici. Vzhledem k nezveřejněnému životopisu je jeho pozice nejistá. Doprovází prezidenta na zahraničních cestách a na jednání s Ruskem, v němž několik let žil.

Kontroverzí je udělení diplomatického pasu Martinu Nejedlému. Obvykle se tento dokument poradcům neuděluje, Nejedlý však pas dostal kvůli tomu, že často doprovází prezidenta na cestách. Další kontroverzí spojenou s jeho jménem je pokuta společnosti Lukoil (jíž byl Nejedlý jednatelem). Nejedlý však zůstal dál v roli poradce.

Podle informací MF Dnes má Martin Nejedlý jako externí poradce přiděleny tři místnosti vedle Masarykovy knihovny na Hradě, přičemž jiní externisté kanceláře na Hradě nemají.

Nově také přinesl web Hlídací pes informaci, že Nejedlý na Hradě nemá ani žádnou smlouvu a působí zde na základě ústní dohody mezi ním a prezidentem Zemanem. Tato informace vyplývá ze zveřejněné žádosti podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, kterou podal opakovaně Josef Platil. Ani podle těchto informací tak není zcela jasné a transparentní, co přesně Martin Nejedlý na Hradě dělá.

Většinový systém existuje v USA pro volby do nejvyšších ústavních orgánů po více než dvě staletí. Nehodnotíme, zda tento systém funguje úspěšně, ovšem je pravdou, že poslanci hnutí ANO zavedení jeho podoby v ČR doposud nenavrhli.

Většinový volební systém funguje ve volbách do nejvyšších ústavních orgánů USA (kromě Nejvyššího soudu) až na výjimky od přijetí ústavy. Většinově se volí členové Kongresu (tj. Sněmovny reprezentantů a Senátu) a prezident. Senátoři se volí přímo až od roku 1913, kdy byl schválen 17. dodatek ústavy. Do té doby volili senátory nepřímo členové nejvyšších státních orgánů.

Co se týče druhé části výroku, Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo vyjádřil podporu většinovému systému, který je dle jeho názoru pro ČR nejlepší. Při případné výhře hnutí ANO ve volbách by se jej možná pokusil prosadit. Návrh o změně volebního systému z pera poslanců ANO však zatím v Poslanecké sněmovně projednáván nebyl.

Celková alokace pro čerpání ČR z evropských fondů v období 2007–2013 činila 676,2 mld. Kč. (. pdf, str. 10)

Podle údajů z grafu lze vidět, že ČR v čerpání evropských dotací zaostávala oproti průměru EU nejvíce v letech 2011, kdy se jí podařilo vyčerpat pouhých 6 % z celkové alokované částky a v roce 2014, kdy to bylo celkem 11 %. Naopak v roce 2015 bylo dosaženo nejvyšší míry čerpání. „Podle čl. 56 obecného nařízení jsou výdaje včetně výdajů na velké projekty způsobilé do 31. prosince 2015. (...) Do konce roku 2015 byly podle údajů MF odeslány Komisi žádosti o průběžné platby (certifikované výdaje) ve výši takřka 80 % alokace.“ (. pdf, str. 69)

Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014-2020 určená pro ČR ve výši zhruba 648 mld. Kč. K 31. březnu 2016 bylo z této částky vyčerpáno pouze 33,1 mld. Kč, což tvoří 5,4 % z alokované částky. V minulém období bylo v tuto dobu vyčerpáno kolem 11 % alokované částky (viz graf výše). Navíc k proplácení finančních prostředků začalo docházet pomalu (pouze 6,2 mld. Kč) a to i přes fakt, že toto období běží již třetím rokem. (str. 72)

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se zatím skutečně nedaří čerpání evropských peněz stejně jako tomu bylo v minulých letech.