Přehled ověřených výroků

Novela zákona o střetu zájmů je obecně platná a vztahuje se na poměrně širokou škálu veřejných funkcionářů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů v § 2 odst. 1 definuje veřejného funkcionáře. Tím je například:

a) poslanec,

b) senátor,

c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy,

d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,

e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,

g) předseda Energetického regulačního úřadu,

h) člen bankovní rady České národní banky,

a další.

Novela zákona o střetu zájmů pak hovoří o veřejném funkcionáři jako o celém souboru definovaných osob. Tato novela bývá označována jako „lex Babiš“ s tím, že je namířena proti současnému ministrovi financí Andreji Babišovi.

Diskutované byly především dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich podal poslanec Jan Chvojka a týká se omezení vrcholných veřejných funkcionářů (členů vlády a vedoucích dalších ústředních správních úřadů) ve vztahu k obchodním korporacím.

Druhý pozměňovací návrh podal poslanec Martin Plíšek. Tento zakazuje členům vlády a vedoucím jiného ústředního správního orgánu být ovládající osobou podnikající právnické osoby.

Zákon je ale platný pro všechny budoucí členy vlády, a tedy není určen pro jednu osobu, ale je obecně platný.

Novela zákona o střetu zájmů pak například přidává do § 3 nový odstavec 1, podle kterého je „veřejný funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu.“
Toto ustanovení pak platí pro všechny veřejné funkcionáře bez ohledu na to, zda se jedná o poslance, členy vlády či například členy bankovní rady ČNB.

Evropská unie skutečně návratovou dohodu s Marokem uzavřenu nemá, všechny jednotlivé smlouvy se nám však dohledat nepodařilo.

Repatriační (často také readmisní, česky návratová) dohoda je mezinárodní smlouva upravující předávání občanů, kteří neoprávněně přišli na území jedné ze smluvních stran. Takovou smlouvu má Evropská unie podepsánu s mnoha zeměmi z jihovýchodní Evropy i se zakavkazskými republikami, ta s Marokem i ostatními státy Maghrebu v přehledu těchto smluv však stále chybí. O dohodu s Marokem se Evropská unie snaží (.pdf, kap. 2.1) již od roku 2000 a i přes příslib dalšího jednání v roce 2013 představuje smlouva stále běh na dlouhou trať.

Vzhledem k velkému počtu členů Evropské unie a nedostatku informačních zdrojů se nám nepodařilo ověřit smlouvy všech států EU. Podle přehledu (odst. EU-Moroccan relations) Maroka z hlediska zadržování imigrantů má se severoafrickým královstvím uzavřenu smlouvu Španělsko, Portugalsko, Francie a Německo (nachází se i v přehledu (.pdf str. 1) všech německých smluv). Ve veřejných zdrojích jsme nalezli také informace o návratovém programu mezi Marokem a Rakouskem.

Ministerstvo opravdu své dluhopisy nabízelo v tzv. reinvestiční variantě. V takovém případě není výnos dluhopisů pravidelně vyplácen, nýbrž je jednou ročně ke stanovenému datu automaticky reinvestován formou připsání dalších dluhopisů. Celá částka je pak splacena k datu jejich splatnosti.

Hovoří-li europoslanec Niedermayer o „konci“, má patrně na mysli novelu z roku 2012. Ta zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo. To však ministerstvo obhajovalo tím, že ztráta pro stát nebude výrazná a jde o krok usnadňující právě výše popsanou reinvestici. Tato argumentace však není předmětem ověřování.

Nehodnotíme-li tedy skutečné pohnutky ministerstva, toto opravdu vydávalo reinvestiční korunové dluhopisy, ze kterých nebyly úroky daněny. Spustila se tak velká vlna vydávání korunových dluhopisů i mezi soukromými subjekty.

Předsednictvo ČSSD vydalo po prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 prohlášení, v němž vyjadřuje podporu Miloši Zemanovi. Stejně se vyjádřil i senátorský klub ČSSD a Klub starostů a primátorů zvolených za ČSSD.

Podle výsledků organizace KohoVolit.eu voliči ČSSD již v prvním kole dali hlas Miloši Zemanovi. Podle tabulky (.xls, tabulka „chart1_source“) tvořili voliči ČSSD 10 % jeho elektorátu. 6 % Dienstbierových voličů pak volilo v minulých volbách ČSSD. Jinými slovy, 45,5 % voličů ČSSD dalo hlas v prvním kole Zemanovi a 27 % Dienstbierovi.

Analýza KohoVolit.eu dále uvádí, že se ve druhém kole většina voličů, kteří v prvním kole volili zástupce ČSSD Jiřího Dienstbiera, přesunula k Miloši Zemanovi.

Návrh byl autorizován v polovině prosince 2016, mezi 15. a 30. prosincem pak prošel připomínkovým řízením. Z rezortů hnutí ANO zazněly zásadní připomínky z min. obrany, financí, dopravy, spravedlnosti a životního prostředí (vše .doc), bez připomínek pak zůstalo ministerstvo pro místní rozvoj.

Je však na místě poznamenat, že nejen některé rezorty hnutí ANO měly zásadní připomínky. Vedle nich je vzneslo také min. školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo zahraničních věci a ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, oproti tomu ministerstvo průmyslu a obchodu zůstalo bez připomínek (všichni ČSSD). Ani Česká strana sociálně demokratická tedy není rozhodně bez výtek.

Mimo rezorty pak namítaly také Ústavní soud, Bezpečnostně informační služba a vedení Úřadu vlády (vše .doc). Bez připomínek byl místopředseda vlády pro vědu a výzkum Bělobrádek, nicméně pro Právo se vyjádřil, že „současná právní úprava je dostatečná, u tématu je trochu více hysterie než věcnosti, ale diskusi se nebrání“.

Rovněž pro deník Právo se Chovanec vyjádřil v tom smyslu, že po obdržení kritických připomínek vznikla druhá verze návrhu, zatím pouze pracovní, v systému ODok, není tedy zatím zveřejněná. Shodu se tedy prozatím najít nepodařilo, ministr Chovanec ovšem neuvádí hned několik skutečností. Zaprvé některé z rezortů ANO nejsou proti a zůstaly bez připomínek, naopak některá další ministerstva i jiné státní orgány rovněž mají vůči návrhu zásadní připomínky, předně některé rezorty ČSSD. Shoda tedy nevázne na hnutí ANO, jak ve svém výroku naznačuje.

Návrh, o kterém Babiš mluví, popisujeme podrobně v předchozím výroku. Novela zákona o elektronických komunikacích, předložená skupinou senátorů v čele s Alenou Dernerovou, prošla v Ústavně-právním výborem Senátu (.doc), Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu (.doc) a také Stálou komisí Senátu pro sdělovací prostředky (.doc).

Zápisy z jednání všech těchto tří orgánů jsou velmi vágní a nelze z nich vyčíst, jak konkrétně jednání probíhala. Uvádí se zde, že se o zákonu vedla „obsáhlá rozprava“ (Výbor pro hospodářství), kde vystupoval i zástupce regulátora a MPO. Konkrétní průběh a „apokalyptická slova“ nelze vzhledem k nekonkrétnosti zápisů z jednání doložit, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Odpor senátorů ČSSD a ODS popisujeme v dalším výroku.

Příslušným výborem revize směrnice o kontrole držení a nabýván zbraní je Výbor pro vnitřní trh (IMCO). Zpravodajkou návrhu této revize je předsedkyně výboru Vicky Ford. O směrnici se hlasovalo (.pdf, str. 2) v červenci 2015, přičemž 27 europoslanců bylo pro, 10 proti a 1 nehlasoval.

Zvítězila tedy absolutní většina, nicméně europoslanec Polčák má pravdu, že počet hlasů proti směrnici je poměrně vysoký. Ten samý den, kdy se projednávala směrnice o zbraních, se hlasovalo také o právním rámci unie, který se týká porušení celních předpisů a sankcí. Proti byli pouze 4 europoslanci.

Dalším příkladem je hlasování o unijním celním kodexu v listopadu 2016 (.pdf, str. 2), kdy bylo 23 členů výboru pro a pouze 1 proti. O měsíc dříve se hlasovalo (.pdf, str. 2) o přístupnosti internetových stránek subjektů veřejného sektoru - 28 členů bylo pro a 2 proti.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Bohuslav Sobotka byl jako ministr financí skutečně předkladatelem zákona o daních z příjmů, který zavedl daňový bonus.

Od 1. ledna 2005 platila novela zákona o daních z příjmů. Tato novela v sobě mimo jiné obsahovala § 35, jenž zaváděl slevy na dani, respektive daňové zvýhodnění. V článku na webu Mzdovapraxe.cz je přehledně popsáno, co se touto změnou odehrálo na výplatních páskách zaměstnanců.

Jednoduše řečeno byl touto novelou zaveden institut daňového bonusu, který dával plátcům daně z příjmů možnost nechat si vyplatit rozdíl hodnot daňového zvýhodnění na vyživované dítě a daňové povinnosti. To znamená, že pokud by daňové zvýhodnění činilo 2000 Kč a daňová povinnost 1000 Kč, měl poplatník nárok na vyplacení daňového bonusu ve výši 1000 Kč, tedy rozdílu.

Že Bohuslav Sobotka skutečně stál za touto novelou, je možno zjistit ze sněmovního tisku, dle kterého byl jejím předkladatelem jako ministr financí. Předmětnou pasáž pak obsahoval již původní návrh (.pdf, str. 47), výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože o dani nelze říct, že by se vracela. Vláda sice schválila zmíněná opatření, neznamená to ale, že by lidem vracela daně.

Daně se vybírají stále a vláda pak tyto vybrané příjmy přerozděluje podle svých priorit, mezi které patří právě uvedené skupiny příjemců transferů. Vláda sice zavedla opatření (kontrolní hlášení, EET,...), která mají dle jejích slov sloužit k lepšímu výběru daní, jedná se však o nová opatření a není ještě možné hodnotit jejich efektivitu.

V koaliční smlouvě současné vlády na roky 2013–2017 se strany zavázaly k tomu, že nebudou měnit nastavenou výši zdanění v roce 2014 (.pdf, str. 11). Přesto je jejím cílem zvýšit příjmy státního rozpočtu.Ve smlouvě se mimo jiné hovoří například o zvýšení loterijní daně a daně z hazardu. V minulosti se dokonce Andrej Babiš zmínil o svém záměru daně snižovat.

Současné vládě se v každém roce podařilo vybrat více peněz na daních než v roce předchozím, přestože ke zvýšení daní nedošlo. Loni bylo státem vybráno přes 670 miliard korun, jak ukazují data finanční správy (.xls, list Přehled celkového vývoje).

Zdroj: Finanční správa

Současná vláda skutečně jednotlivé popsané kroky prosadila. Ke zrušení poplatků ve zdravotnictví došlo už v roce 2014. Dodejme však, že již v roce 2014 se Andrej Babiš vyjádřil, že tohoto kroku lituje: „Zpětně to hodnotím jako špatně. Zrušení tohoto poplatku je teď hlavní důvod žádat peníze ze státního rozpočtu a vlastně neřešit moc úspory, které by bylo možné ve zdravotnictví najít.“

Zvýšení slevy na druhé a další vyživované dítě bylo možné uplatnit již za příjmy od ledna 2015 a s dalším navyšováním daňové slevy se počítá od roku 2017. K valorizaci penzí dochází průběžně, důchody se mají dále zvyšovat i v roce 2017. Rozpočet na rok 2017 počítá i s náklady na vyšší platy všech státních zaměstnanců.

Informace o tom, že v politice přibývá osob se střety zájmů, není možné z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Přesto se však o této záležitosti stále hlasitěji hovoří nejen v Česku v souvislosti s Andrejem Babišem, ale i v zahraničí.

Nabízí se případ nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa, jehož podnikatelské aktivity by mohly mít vliv na provádění politiky. Známých případů je světě je více – například bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Až po 10 letech, co vstoupil do politiky, byl přijat zákon o střetu zájmů. V Itálii totiž na rozdíl od Velké Británie či USA absentovala právní úprava těchto záležitostí. Zákon z roku 2004 v Itálii zakazoval politikům stát v čele mediálního podniku, ovšem nikoli jej vlastnit.

Druhou stranu představuje třeba současná Ukrajina, kde neexistuje zákon upravující střet zájmů v politice. Příkladem je současný prezident Petro Porošenko.

V České republice je také možné nalézt několik případů osob se střetem zájmů. Příkladem může být podnikatel Aleš Řebíček, bývalý poslanec a ministr dopravy; senátor Ivo Valenta; bývalý ministr dopravy a předseda VV Vít Bárta, nebo třeba Kamil Jankovský.