Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože čísla uváděná Stanjurou v zásadě odpovídají reálnému stavu schválené legislativy v Poslanecké sněmovně a námi zpracované statistice k této věci.

Čísla podpory pro jednotlivé návrhy uváděné Stanjurou jsou o něco vyšší, než v námi zpracované statistice. Je možné, že je to zapříčiněno naší metodologií v dané věci, kdy jako podporu bereme hlasy alespoň poloviny klubu. Odchylka mezi daty uváděnými předsedou poslaneckého klubu ODS a našími čísly není ovšem nikterak zásadní a platí Stanjurovo vyjádření, že ODS v tomto volebním období podpořila většinu zákonů, které Sněmovnou procházely. U poslaneckých návrhů jde pak o číslo přesahující 60 %. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.

Stejně jako Zbyněk Stanjura, i Demagog.cz udělal statistiku přijatých zákonů v Poslanecké sněmovně a také to, jak hlasovala ODS. Naše statistika vychází ze všech sněmovních tisků, které prošly alespoň 3. čtením (není jisté, že se ještě do PSP některé z nich nevrátí ze Senátu či od prezidenta, nicméně jde o jediné možné vymezení). Takových zákonů je v tomto volebním období přesně 210, jde o návrhy vládní, poslanecké a senátní.

Pro statistiku hlasování poslanců ODS počítáme vždy poslední hlasování u daného tisku - tj. 3. čtení, hlasování po vrácení Senátem ČR nebo po vetu prezidenta. U některých návrhů finální hlasování proběhlo v 1. čtení a to na základě § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Současně jako podporu zákona počítáme to, když pro něj zvedla ruku alespoň polovina posl. klubu ODS.

Naše statistika uvádí každý jednotlivý tisk podle jeho čísla v systému Poslanecké sněmovny, dále postoj poslanců ODS ve finálním hlasování a odkaz na příslušné hlasování.

Z celkově schválených 210 návrhů zákonů poslanci ODS podpořili 118 z nich. To dohromady dělá 56, 2 %. Pokud se podíváme pouze na vládní návrhy, tak těch bylo již schváleno 184. Z nich ODS podpořila 102, což činí 55, 4 %.

V tomto volebním období poslanci také již minimálně ve 3. čtení schválili 26 poslaneckých a senátních návrhů. Z nich poslanci ODS podpořili 16, tj. 61,5 %.

Poslanec Stanjura hovoří o návrhu novely zákona o pomoci v hmotné nouzi. Senát návrh předložil Poslanecké sněmovně dne 28. března 2014. První čtení návrhu proběhlo 9. prosince 2014 a byl přikázán k projednání Výborem pro sociální politiku.

Do druhého čtení se návrh zákona dostal až 22. dubna 2016. Třetí čtení zákona má být zahájeno ve lhůtě 7 dní po doručení pozměňovacích návrhů.

Ve středu 20. dubna na 44. schůzi poslanecké sněmovny začali opoziční poslanci vyjmenovávat opoziční návrhy, které se ještě ve sněmovně neprojednaly. Jejich cílem byla změna programu schůze a zařazení těchto návrhů na program 44. schůze. Od 9:01 do 12:30 se projednávaly návrhy na změnu schůze, poté již byly zařazeny pevné volební body.

Laudát z TOP09 konstatoval, že " jestli chcete na veřejnosti tvrdit, že se chováte vůči opozici korektně a vstřícně, tak prosím vyhraďte alespoň jeden den v každém řádném zasedání Sněmovny, kdy skutečně bude šance, aby opoziční poslanci plnili Ústavou jim danou funkci a mohli přicházet s vlastními legislativními iniciativami."

Debatou o dnech v kalendáři myslí Zbyněk Stanjura novelu zák. č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech, a o dnech pracovního klidu. Původní návrh (.pdf) navrhuje přidat mezi tzv. významené dny 31. srpen jako den Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie. Zákon byl předložen jako iniciativa skupiny poslanců různých stran, poslanci ODS mezi nimi ale skutečně nebyli. Mezi navrhovateli je řada koaličních poslanců, za hnutí ANO pouze Helena Válková.

K návrhu byla připojena řada pozměňovacích návrhů (.pdf), mezi nimi například i návrh poslankyně z hnutí ANO Heleny válkové na přejmenování 17. listopadu ze "Dne boje za svobodu a demokracii" na "Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“ (strana 4).

Celý návrh pak skutečně prošel třemi čteními v Poslanecké sněmovně a Senátem - ten ho vrátil zpět k poslancům, kde byl nakonec návrh zamítnut. Sněmovna se jím zabývala v prvním čtení asi 40 minut, v druhém čtení asi 30 minut, stejně jako ve třetím čtení. Návrh podpořila řada koaličních poslanců včetně poslanců hnutí ANO. Další přibližně hodinu se pak sněmovna návrhem zabývala po vrácení Senátem, celkově jsme tedy skutečně téměř na zmíněných třech hodinách jednání.

Na konci května 2014 byla do Senátu doručena novela Ústavy ČR, jejímž smyslem je rozšířit kontrolní pravomoci NKÚ. Od předloňského května se novela nedostala na pořad jednání. Na počátku ledna loňského roku navštívil předseda Senátu Milan Štěch NKÚ a nechal se slyšet, že novela má šanci na schválení, nicméně od jeho návštěvy u předsedy NKÚ Miroslava Kaly zůstala novela slovy Zbyňka Stanjury "zaparkovaná v Senátu".

Při projednávání ústavního zákona je procedura přijímání poněkud odlišná od přijímání zákonů běžných. V případě, že Senát do 30 dní návrh neprojedná a nevyjádří se, nenastává fikce souhlasu a zákon se nepostupuje dále. Podobné účinky nemá ani vyjádření vůle se návrhem nezabývat, Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat. Je tomu tak z toho důvodu, že dle § 39 Ústavy je ke schválení ústavních zákonů potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Toto ustanovení nelze modifikovat běžným zákonem (např. jednacím řádem), neboť je vůči němu vyšší právní síly. Ustanovení § 97 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny tedy umožňuje zkrátit legislativní proces pouze pro zákony, u nichž to Ústava takto nevylučuje. Novela Ústavy je však ústavním zákonem a její přijetí proto zkrátit nelze. Je proto reálně možné, že bude přes dva roky ležet v Senátu.

Dodáváme, že v horní komoře má v současné době vládní koalice většinu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Stanjura popisuje korektně fakt, že ODS upozorňovala na možný legislativní konflikt v této věci. Zda k němu dojde, či dokonce bude schválen zákon v rozporu s ústavou, není součástí hodnocení. Podstatou tohoto výroku je právě fakt, že občanští demokraté na možný problém Sněmovnu upozorňovali.

V pátek 22. dubna byl ve třetím čtením schválen vládní návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě, díky kterému dojde k rozšíření jeho působnosti na kraje, obce a právnické osoby s jejich účastí poslanci zákon postoupili Senátu, který má teď dle standardního legislativního procesu 30 dní na jeho projednání. Do problematické roviny staví tuto novelu fakt, že v Senátu od května 2014 leží novelizace ústavy, která rovněž posiluje pravomoci NKÚ.

Během projednávání vystoupil poslanec ODS Marek Benda a za klub ODS upozornil na tento možný problém:

" V pátek jsme se tady nějak trochu poškorpili s panem ministrem, který se na nás hněval, že si bereme přestávku. Já jsem si tu přestávku bral zcela záměrně, protože si myslím, že jsme v zoufalé pasti v tuto chvíli. Senát nám vzkázal, že k ústavnímu zákonu, kterým se novelizuje Ústava, chce prováděcí zákon. Současně ovšem v okamžiku, kdy my teď odešleme prováděcí zákon, který je v tuto chvíli zjevně protiústavní, to myslím, že všichni víme, že pokud by začal platit jenom tento návrh zákona bez novely Ústavy, tak je zjevně protiústavní, protože ustanovuje kontroly nad samosprávami bez toho, aniž by tam bylo zmocnění Ústavy. A v tu chvíli Senát má 30 dní na to, aby tento návrh zákona projednal, a pokud ho neprojedná, znamená to, že tento návrh zákona vstupuje v platnost bez ohledu na to, co se stane s ústavní změnou.(...)Takže doporučuji, abychom, pana zpravodaje žádám, abychom před závěrečným hlasováním hlasovali procedurální návrh o přerušení projednávání tohoto bodu až do okamžiku, než bude novela Ústavy, která rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu, doprojednána v Senátu Parlamentu České republiky."

Pozměňovací návrhy (.pdf) poslanců Chvojky (str. 7-10) a Plíška (str. 10-19) jsou obsaženy v zápisu z jednání sněmovního ústavně-právního výboru z 30. března.

Chvojkův návrh uvádí například, že "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace." (str. 8). Zmiňovaným funkcionářem je podle zákonač. 159/2006 Sb. o střetu zájmů právě člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády.

Přijatý návrh poslance Plíška vkládá do původního znění zákona nový bod č. 17, který se týká omezení možnosti obchodní společnosti na získání veřejné zakázky, má-li v ní zmiňovaný veřejný činitel uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů či osoba jím ovládaná podíl alespoň 25 % účasti společníka (str. 11). Oba přijaté návrhy tedy mají ambici omezit podnikání nebo držení majetku členy vlády.

Je tedy zjevné, že oba návrhy směřují k omezení možnosti podnikání pro členy vlády.

Žádná taková proklamace se skutečně ve "volebním heslu" či volebním programu ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 neobjevila. Férovost či neférovost konání sociální demokracie ponecháme stranou.

Klíčové ovšem je, že pozměňovací návrhy (.pdf) k návrhu zákona ani vládní návrh (.pdf) samotný nenesou znaky retroaktivity, tudíž nezasáhnou momentální politickou garnituru. Podobné tendence nelze vidět ani v přechodných ustanovení, které pouze upravují doposud fungující evidenční a informační povinnost veřejných činitelů pro účely této novely. Zákaz retroaktivity je jedna z klíčových zásad právního státu, jak je blíže rozebráno v kauze Melčák. Návrhy tedy nepočítají s tím, že by se podmínky pro podnikání politiků "měnily v průběhu hry." Ostatně totožné slovní spojení použil sám autor klíčového pozměňovacího návrhu, kterému ČSSD vyjádřila podporu. Poslanec Chvojka je s Jaroslavem Faltýnkem zajedno v tom, že nelze pravidla měnit v průběhu hry, neboť je to dle něj protiústavní.

Tato jednota však bohužel znamená, že ověřovaný Faltýnkův výrok je nepravdivý co do tvrzení, že ČSSD "mění pravidla v průběhu hry." Ani z návrhu novely, ani z úst tvůrců pozměňovacích návrhů neplyne, že by se měl vztahovat na kteréhokoliv z aktuálně činných funkcionářů.

Na základě studie Parlamentního institutu, na kterou se Jaroslav Faltýnek odkazuje, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Ve studii se dočteme, že omezení podnikání politiků platí mimo zmíněné Rakousko i v Itálii.

Parlamentní institut v únoru 2016 zveřejnil studii (.pdf) ohledně úprav majetkového prohlášení a zákazů podnikatelské činnosti v šestnácti evropských zemích. Už shrnutí zprávy uvádí, že zákazy se mohou týkat členství v orgánech obchodních společností, nebo vlastnictví podílů v obchodních či jiných společnostech - přičemž jsou tyto zákazy upraveny jen v některých státech (str. 3).

Následující výčet se týká firemního podílového vlastnictví, na které Jaroslav Faltýnek odkazuje:

Ve Velké Británii možný střet zájmů u ministrů upravuje kodex se sedmi principy, tzv. Code of Conduct. De facto je dle tohoto kodexu na osobní odpovědnosti každého z ministrů, aby se vyvaroval činnostem, které by mohly mít povahu střetu zájmů (str. 20-21).

Ve Francii pro ministry existuje povinnost zveřejnit své obchodní podíly a jiný důležitý majetek a to i ve spoluvlastnictví. Zákaz podnikatelské činnosti se ovšem týká jen volených funkcí ve veřejném sektoru a výkonu zaměstnání (str. 9-10).

V Německu nesmí členové vlády zastávat žádné placené funkce, ani podnikatelské, profesní, nebo obchodní aktivity. Výjimka může být učiněna v případě zákazu členství v dozorčí či správní radě společností sledujících zisk (str. 23-24).

V Itálii nesmí být předseda vlády, ministři a náměstci ministrů mimo jiné zapojeni do činnosti obchodních společností nebo jiných ziskových společností (str. 10).

V Rakousku jsou členové spolkové vlády povinni neprodleně po nástupu do funkce vlastnictví podniku nebo majetkového podílu v podniku nahlásit Národní radě pro střet zájmů, a to i za svého manžela či manželku. Omezení uvedené Jaroslavem Faltýnkem skutečně existuje - pokud součet podílů člena vlády a jeho manžela či manželky činí více jak 25 %, nesmí být společnosti udělena od Spolku ani od země, do které spadají, přímo ani nepřímo zakázka (str. 17-18).

Ve Švédsku mají členové vlády povinnost zveřejňovat příjmy a dary za období výkonu ministerské funkce. Zákonné omezení dalších činností v zemi neexistuje (str. 25).

Údaje ohledně Belgie, Nizozemska a Švýcarska zpráva Parlamentního institutu neobsahuje. Některým z těchto zemí se věnuje další report (.pdf) institutu, který se ale oproti tomu předchozímu věnuje spíše povinnosti podávat prohlášení o činnosti. V Belgii souhrnný právní předpis neexistuje, zákon z 2. května 1995 ovšem mluví o povinnosti podat seznam vykonávaných funkcí a majetkové prohlášení, což se týká i ministrů (str. 4). V Nizozemí taková povinnost podávání informací neexistuje vůbec (str. 22). Konečně ve Švýcarsku pro poslance existuje povinnost písemného nahlášení svých profesních aktivit a funkcí, není ovšem stanovena případná sankce za nepodání tohoto prohlášení (str. 28-29).

Vládní návrh novely (.pdf, str. 5) zákona o střetu zájmů ukládá veřejným funkcionářům povinnost přiznávat na centrálním registru majetek, příjem darů, závazky a jiné vykonávané činnosti. Povinnost podat oznámení do registru se přitom podle novely (.pdf, str. 9) týká i vedoucích oddělení na městských úřadech.

Důvodová zpráva novely (.pdf, str. 19) informuje, že podle šetření z roku 2014 se povinnost podávat oznámení dotkne více než 35 000 veřejných funkcionářů. Počet oznámení se tak skutečně vyšplhá do desetitisíců a může nabýt až hodnot statisíců.