Přehled ověřených výroků

Babiš se k tomuto tématu vyjádřilv sobotním Právu. Podle deníku prohlásil: „... za určitých podmínek mohu být premiérem, pokud si to lidé budou přát“. Dle Babiše chybí v Česku většinový systém, který by mohl vypadat podobně jako ve Velké Británii, kde vítěz bere vše. Podle něj už teď lidé po většinovém systému touží a odvolává se přitom na vítězství hnutí ANO v 9 krajích v letošních krajských volbách.

Ministr se taktéž nedávno vyjadřovalv Hospodářských novinách, že pokud by získal post premiéra, mezi jeho první činy by patřilo postupné zrušení ministerstva pro lidská práva vedené Jiřím Dientsbierem. Proměnou by prošla i Legislativní rada. „Dienstbierův ministerský post je určitě zbytečný a jeho agendu může dělat ministerstvo spravedlnosti.“

Andrej Babiš rovněž tvrdí, že pokud by se stalpremiérem, „tak příští rok je vyrovnaný rozpočet a snižuje se dluh, na čemž ČSSD ani lidovci nemají zájem.“

Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ve volbách 2016 do 55 členného zastupitelstva Ústeckého kraje získalo ANO 20 mandátů, KSČM 13, ČSSD 10, ODS 7 a koalice SPD-SPO 5 mandátů.

Po oznámení výsledků začala koaliční jednání. Vítězné hnutí ANO hned 9. října 2016 předběžně oznámilo svoje preference povolební spolupráce. Zde mimo jiné zaznělo, že je pro ně podstatná většina v 11členné krajské radě, a tedy hlavní slovo v radě kraje i za cenu toho, že by se hejtmanem stal někdo mimo ANO.

Význam dominantní pozice v radě potvrdil 12. října i předseda ANO 2011 Babiš.

„To je nabídka, která je spojena s poměrem míst v radě, a tam máme mít dominantní pozici. Hejtman bez našich lidí nebude moci rozhodovat. Křesla v radě jsou důležitější než hejtman a pan Bubeníček, nevím, že by měl nějaký skandál, že by něco ukradl,“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, zástupci ANO se v povolebním období netajili tím, že na základě výsledků krajských voleb je jejich cílem získat většinu v krajské radě. Toto veřejně prezentovali jak místopředseda hnutí a poslanec za Ústecký kraj Richard Brabec (min. živ. prostředí), tak i předseda hnutí Andrej Babiš.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože číslo uváděné Romanem Celým neodpovídá údajům ČSÚ. Je však pravdou, že počet přistěhovaných (minimálně v posledních třech letech) stoupá.

Pokud bychom spočítali „čistý“ počet přistěhovaných obyvatel za posledních 6 let, dostali bychom číslo 57 528, což není totožné s výrokem.

Celý taktéž mohl mít na mysli tzv. migrační saldo, tedy rozdíl mezi počtem přistěhovaných a odstěhovaných obyvatel. To však rovněž neodpovídá (i když je za uváděné období kladné, tedy je zde větší počet přistěhovaných než vystěhovaných).

20102011201220132014

2015

Celkem

Počet přistěhovalých obyvatel

9 503

8 658

9 472

9 308

10 050

10 537

57 528

Počet vystěhovalých obyvatel

8 031

6 910

7 765

8 654

8 678

9 030

49 059

Migrační saldo

1 472

1 748

1 707

654

1 372

1 507

8 469

Ministr Babiš obvinil své koaliční partnery z porušení koaliční smlouvy, protože byl přehlasován ve dvojici hlasování o rozpočtu pro vědu a výzkum a o zvýšení plateb za státní pojištěnce. K porušení koaliční smlouvy však nedošlo, a to z následujících důvodů.

V koaliční smlouvě je v kapitole„Principy koaliční spolupráce“ pod bodem č. 6 uvedeno: „Smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů, a to: o státním rozpočtu, o daních a poplatcích, včetně zákonů na podporu jejich správy,…, budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté ve smyslu bodu 5.“ V tom se píše: „Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh, resp. Takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“(.pdf, str. 31)

Hlasování o rozpočtu na vědu a výzkum, který je součástí státního rozpočtu, bylo dílčím hlasováním, které vláda zadala následně Babišovi k zapracování do státního rozpočtu. Nešlo tedy o vládní návrh zákona, kde by podle smlouvy byla požadována uvedená většina přítomných ministrů. Smlouva proto porušena spíše nebyla, byť jde spíše o spor mezi partnery ve vládě.

Podle ČSSD a KDU-ČSL k porušení koaliční smlouvy nedošlo, protože to, co vláda projednávala, nespadalo do žádné kategorie uvedené v koaliční smlouvě. Předseda rozpočtového výboru sněmovny Václav Votava (ČSSD) upozornil, že se nejednalo o hlasování konečného návrhu státního rozpočtu.

Finální hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu na vládě skutečně již proběhlo konsenzuálně a podle koaliční smlouvy. Vláda se na rozpočtu shodla (.doc - bod 7) 21. září 2016. Pro návrh hlasovalo 14 členů vlády a 1 se zdržel. Zde tedy byla koaliční smlouva dodržena.

Ministr Babiš dále tvrdí, že o státním rozpočtu se hlasuje většinou ministrů z každé strany. To ale není pravda, protože v koaliční smlouvě stojí: „... alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“

Uveďme tuto záměnu na příkladu. Hnutí ANO má 6 členů ve vládě, tedy podle Babišova prohlášení by bylo potřeba, aby vždy alespoň 4 hlasovali pro návrhy. Podle dohody mezi vládními stranami je to ovšem tak, že je potřeba většina přítomných - to tedy mohou být i 2 členové vlády.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Nedošlo k porušení koaliční smlouvy a ministr Babiš navíc nesprávně líčí způsob hlasování uvedený v bodě 5 koaliční smlouvy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vláda má skutečně některé pravomoci, kterými může činnost prezidenta a jeho kanceláře ovlivnit. Reálná míra tohoto vlivu je však diskutabilní. Zároveň je třeba zmínit, že se jedná o teoretické možnosti, nikoliv o reálnou činnost, kterou vláda v současnosti provádí.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda by měl kabinet s prezidentem bojovat, resp. na něj vyvíjet tlak prostřednictvím nástrojů, které k tomu může využít. Uvádíme pouze výčet těchto možností, jež vyplývají z legislativního vymezení kompetencí mezi jednotlivé ústavní aktéry. Těchto možností v současné době vláda příliš nemá.

Petr Gazdík hovoří konkrétně o rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, který vláda držící ve Sněmovně většinu má skutečně možnost omezit. Položka „Kancelář prezidenta republiky“ se nachází mezi kapitolami státního rozpočtu pod číslem 301 a v tomto roce měla dostat téměř 460 milionů korun.

Schvalování státního rozpočtu pak podle článku 42 Ústavy ČR patří do pravomocí Poslanecké sněmovny.

Dále pak platí, že prezident informuje vládu o svých zahraničních cestách. Z usnesení vlády (.pdf) k prezidentově zahraniční cestě do Moskvy, kterou můžeme vzít jako příklad, vyplývá, že vláda bere tuto cestu na vědomí a dává souhlas k úhradě jejích nákladů. Zčásti se však jedná právě o prostředky z kapitoly „Kancelář prezidenta republiky“. Vláda by ovšem mohla na prezidenta tlačit i tímto - neschvalováním zahraničních cest.

Co se týká dalších možností vlády a Poslanecké sněmovny, některé pravomoci prezidenta potřebují podle článku 63 k platnosti spolupodpis premiéra či pověřeného člena vlády. Mezi ně patří například jmenování soudců, udělování amnestie či v současné době často skloňované udělování státních vyznamenání. Jen uveďme, že z těchto pravomocí se sám Zeman vzdal udělování milostí (činí tak v minimální míře) a také udělení amnestie. Vláda (předseda vlády) by tak na prezidenta mohla tlačit především blokováním např. státních vyznamenání.

Z uvedeného vyplývá, že vláda má skutečně nástroje, kterými může v určité míře korigovat prezidentovo jednání. Tato míra je však spekulativní a reálná možnost vlády ovlivnit jednání prezidenta svými kroky není příliš velká. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Prezident Miloš Zeman a jeho vláda sice přijali zákon o krajích z roku 2000, ale kraje jako vyšší územně samosprávné celky zakotvil již ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků z roku 1997, historie krajské samosprávy je ještě o něco delší, výrok je tedy nepravdivý.

Miloš Zeman a jeho vláda, která vládla mezi lety 1998–2002, přijala zákon o krajích, který sice vzniklým krajům svěřil faktické pravomoci, ale samotné kraje již existovaly. Předcházel mu totiž zmíněný ústavní zákon, přijatý již v roce 1997 za druhé vlády Václava Klause, který byl předložen tehdejším ministrem vnitra Janem Rumlem a ministryní spravedlnosti Vlastou Parkanovou. Účinnosti nabyl dne 1. ledna 2000.

Půjdeme-li ještě dále do historie krajské samosprávy v Čechách a na Moravě, účinný je stále také zákon o územním členění státu z roku 1960, který zde již tehdy ustavil 8 krajů. Podle tohoto rozdělení je stále vykonávána zbytková státní správa či jsou rozděleny krajské soudy. S krajskou samosprávou počítá odpočátku i česká Ústava, vyhrazuje jí zřízení zastupitelstva, která můžou vydávat obecně závazné vyhlášky, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním. Ústavní zákon Klausovy vlády ji upravil tak, že nadále se již nepočítalo se zřízením zemí.

Tvrzení, že by Zemanova vláda prosadila krajskou správu, tedy není pravdivé.

Česká republika se v roce 2015 nejdříve dobrovolně zavázala přijmout 1500 osob.

Usnesení vlády z 8. července 2015 uvádí:

„Vláda
schvaluje stanovení dobrovolného podílu České republiky z celkového počtu
1. 20 tisíc osob přesídlovaných ze třetích zemí do Evropské unie, v souladu se závěry
Evropské rady z 26. června 2015, na 400 osob.

2. 40 tisíc osob relokovaných z Itálie a Řecka do ostatních členských států Evropské unie, v souladu se závěry Evropské rady z 26. června 2015, na 1100 osob.“

Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády.

Počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14-15) z 22. září 2015, se kterým Česká republika nesouhlasila, na celkových 2691 osob.

Článek 13 tohoto rozhodnutí pak uvádí:

"Vstup v platnost

1. Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.2. Toto rozhodnutí se použije do 26. září 2017.3. Toto rozhodnutí se použije na osoby přicházející na území Itálie a Řecka od 25. září 2015 do 26. září 2017, jakož i na žadatele, kteří přišli na území těchto členských států po 24. březnu 2015. "

Celkový počet uprchlíků tedy Chovanec popisuje korektně, nepřesně se ovšem vyjadřuje stran doby, ve které tento počet má Česká republika přijmout. Ministr vnitra tuto dobu prodlužuje o jeden rok. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Předně uveďme, že nespekulujeme o tom, jak by se případně po volbách mohl zachovat libovolný politický subjekt. Ověřujeme pouze to, zda došlo ke spojení všech proti ANO v Královéhradeckém kraji.

Do zastupitelstva Královéhradeckého kraje se po krajských volbách v říjnu 2016 dostalo celkem 9 volebních subjektů: ANO 2011 (13 mandátů), ČSSD (6 mandátů), ODS (5 mandátů), Koalice pro Královéhradecký kraj - KDU-ČSL - Hradecký demokratický klub - Volba pro město (5 mandátů), KSČM (4 mandáty), Starostové a Východočeši (4 mandáty), TOP 09 (4 mandáty), Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů a SNK (2 mandáty), Piráti a Strana zelených Změna pro Královéhradecký kraj (2 mandáty).

12. 10. 2016 pak pět z devíti zmíněných stran (ČSSD, ODS, Koalice pro Královéhradecký kraj, Starostové a Východočeši, TOP 09) podepsalo dohodu o koalici v kraji.

Z informací oficiálního webu Královéhradeckého kraje vyplývá, že pět výše uvedených stran podepsalo 24. října 2016 koaliční dohodu.

Protože v opozici jsou kromě vítězného hnutí ANO 2011 další tři strany, nelze tvrdit, že se ve zmíněném kraji všichni spojili v koalici proti hnutí ANO 2011.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, a to s ohledem na hlasování, které proběhlo v obou komorách Parlamentu a týkalo se novely ústavy, jež tuto změnu zavedla. Pro přímou volbu totiž v Poslanecké sněmovně nehlasovali komunisté a v Senátu KDU-ČSL.

Miloš Zeman, jak je obecně známo, byl zvolen do své funkce v první přímé volbě prezidenta v lednu 2013. Změny, které toto umožnily, byly přijaty novelou ústavy v roce 2011–2012.

V Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovalo 160 poslanců, proti byli jen 2 poslanci ODS, Aleš Rádl a Jaroslav Plachý. Poslanec Bauer své původní hlasování proti opravil na pro. Podstatnější je ovšem to, že pro zákon nezvedli en bloc ruku poslanci za KSČM. Zdržel se kompletní klub čítající v té době 26 poslanců a poslankyň.

Tento postoj také na půdě Sněmovny popsal předseda strany Vojtěch Filip, když ve své řeči uvedl, že KSČM dlouhodobě nemá problém s přímou volbou. Protože však straně neprošly pozměňovací návrhy (ty obsahovaly změnu pravomocí hlavy státu), pro přímou volbu nehlasovali. Dodal pak:

„My jsme jasně řekli, že pro nás je podstatný charakter, parlamentní charakter české demokracie, že nestojíme o to, aby se český ústavní systém, byť drobnými krůčky, ubíral do prezidentského systému a do systému, kde rozhodují jednotlivci místo toho, aby ta odpovědnost ležela na nejvyšším zákonodárném orgánu, to je Parlamentu, potažmo Poslanecké sněmovně.“

Kromě poslanců klubu KSČM přímou volbu nepodpořili ani senátoři KDU-ČSL. Strana v tomto volebním období (2010–2013) nebyla zastoupena v Poslanecké sněmovně, v Senátu svůj klub ovšem měla. Tento klub lidovců hlasoval jednotně proti změně.

Někteří ze členů ovšem deklarovali (Čunek, Juránek - tisk 262), že obecně přímou volbu podporují. Podle jejich slov jim vadila verze, která k nim dorazila, a žádali změny v návrhu. Ty neproběhly, a proto hlasovali proti.

Z klubu KDU-ČSL se zcela proti postavil tehdejší senátor Petr Pithart. Ten uvedl:

„Mysleme spíše na to, že zákony dnes připravujeme spíše pro horší než lepší zítřky. Měli bychom být dnes co nejobezřetnější. Nevytvářet snadnou příležitost pro nějakého vůdce. Měli bychom zajistit nezpochybnitelnou, z logiky Ústavy vyplývající volbu hlavy státu, prezidenta. Nic méně, ale ani nic víc.Dohodněme se konečně na přesných pravidlech volby se sněmovnou tak, aby prezident mohl být zvolen nejpozději ve 3. kole první volby, a abychom ušetřili sebe i veřejnost trapných exhibicí adorátorů i nactiutrhačů. A přímou volbu ponechme národům, které zřejmě pořád ještě potřebují mít nad sebou pána, panovníka, být vedeny za ruku. Jedny takové volby budou hned na začátku příštího měsíce.“

Není tedy pravdou, že by změny ústavy zavádějící přímou volbu, ve které byl zvolen Miloš Zeman hlavou státu, přijaly všechny strany. Nehlasovali pro ni komunisté a lidovci.

V nejnovějších statistikách Českého statistického úřadu i v publikaci Ministerstva práce a sociálních věcí figurují jižní Čechy na jiných příčkách, než jak nepravdivě uvádí Mlčoch.

Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu se jižní Čechy nachází na 5.místě od konce, co se průměrné mzdy za rok 2016 týká. Její výše byla 24 047 korun. Celý přehled průměrných hrubých mezd uvádí následující tabulka:

KrajMzdaRůst Karlovarský 22 7824,5 Zlínský 23 5804,6 Pardubický 23 7973,9 Olomoucký 23 7994,1 Jihočeský 24 0474,4 Ústecký 24 3944,3 Vysočina 24 4224,6 Královéhradecký 24 4814,5 Moravskoslezský 24 5263,7 Liberecký 24 8894,2 Plzeňský 25 6293,9 Jihomoravský 25 7564,3 Středočeský 27 1464,4 Praha 34 8243,7

ČSÚ však neuvádí medián těchto mezd, o tom informují výsledky Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), který spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ve své publikaci (.pdf, str.20) uvádí ISPV Jihočeský kraj na druhé místo od konce s mediánem ve výši 21 737 Kč za první půlrok roku 2016.

Mediány průměrných mezd shrnuje následující mapa z výše zmiňované publikace ISPV.

Zdroj mapy: MPSV.