Přehled ověřených výroků

Kandidát hnutí Stačilo! Lubomír Zaorálek v rámci diskuze o možnostech posílení kapacit zdravotnického personálu v krajích kritizuje vládu. Uvádí, že na konci roku 2023 slíbila zdravotníkům zlepšení podmínek, ale své závazky podle něj neplní. Jako příklad zmiňuje demonstraci, která proběhla v den konání debaty.

Shromáždění s názvem „Zdravotnictví na hraně“ se konalo 8. září 2025 před Ministerstvem zdravotnictví. Akci organizoval Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR (.pdf, str. 1). Akce proběhla bez přímé účasti zdravotníků a lékařů, což odbory odůvodnily tím, že jsou vyčerpaní. Přítomni tak byli především zástupci odborů, zatímco lékaři připojili své videovzkazy. Pozvání dostali také někteří členové vlády, ti se ale z účasti omluvili, včetně ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).

Odbory chtěly demonstrací upozornit na nedostatek personálu i financí ve zdravotnictví. Zároveň uvedly, že vláda ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/zdravotnici-mohou-pristi-rok-znovu-protestovat-356006">podle nich neplní dohodu (.pdf) z konce roku 2023, kterou s nimi, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a Českou lékařskou komorou uzavřelo Ministerstvo zdravotnictví. V dokumentu tehdy vláda přislíbila přípravu zákona o odměňování zdravotníků, zlepšení pracovních podmínek či změny v oblasti vzdělávání zdravotnických pracovníků (.pdf).

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů. Jako jedno z řešení uvádí zvýšit jejich platové ohodnocení, což by podle něj mělo zabránit odchodu českých absolventů do zahraničí.

Podle dat z registru lékařů, která publikovala Česká lékařská komora (ČLK), se mezi lety 2019–2024 z celkového počtu 10 637 absolventů lékařských fakult do ČLK přihlásilo pouze 7 868 nových lékařů (tj. 74 %). Členem lékařské komory přitom lékař být musí, aby v Česku mohl vykonávat své povolání. Zbylých 2 769 absolventů, tedy 26 %, se z českého zdravotnického systému „ztratilo“, a odešli tedy do zahraničí, případně mimo obor. Statistiky ČLK ovšem zahrnují i absolventy lékařských programů vyučovaných v angličtině, které si studenti musejí platit. Jedná se většinou o cizince, u nichž se nepředpokládá, že by v Česku zůstali, mj. právě kvůli nedostatečné znalosti českého jazyka.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) dříve také zveřejnil podrobnější data o absolventech, kteří mezi lety 2018–2023 studovali v češtině. Sem patří kromě Čechů také slovenští občané, kteří za studium v ČR platit nemusí, a dále malá skupina (česky mluvících) občanů jiných zemí. Z celkového počtu absolventů, kteří lékařství vystudovali v češtině, 85 % lidí zůstalo dle ÚZIS v Česku. O 15 % absolventů ÚZIS informace nemá. V případě samotných českých občanů zůstalo v Česku 92 % absolventů oboru všeobecného lékařství. O 8 % českých absolventů ÚZIS nemá přesné informace. Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška mohou být právě v zahraničí nebo být na mateřské dovolené.

Závěr

Statistika České lékařské komory (ČLK) ukazuje, že ze všech absolventů českých lékařských fakult zůstává v ČR zhruba 74 % lidí a 26 % naopak odchází do zahraničí, případně mimo obor. Tato statistika ovšem zahrnuje i data o zahraničních studentech, kteří v Česku studují v angličtině za poplatek, a nepředpokládá se, že by se stali součástí českého zdravotnického systému. Podle podrobnějších dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky zůstává v Česku 85 % absolventů všeobecného lékařství, kteří studovali v českém jazyce. V případě samotných českých občanů podíl přesahuje 90 %. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako zavádějící.

Norská ústava právo na stejnou úroveň zdravotní péče nezmiňuje, zakotvuje ji pouze zákon o právech pacientů, jehož cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči. Podle oficiálního výkladu rovný přístup znamená, že norští obyvatelé mají právo na odpovídající péči bez ohledu na věk, pohlaví, ekonomické, kulturní a jazykové zázemí, společenské postavení a také místo bydliště. Ohledně kvality říká to, že poskytnuté služby musí být kvalitní „z hlediska obsahu a načasování“ a že její hodnocení „musí být prováděno z pohledu pacienta“.

Regionální rozdíly v péči

I přes zákonnou úpravu se ale úroveň péče mezi norskými regiony liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ existují např. rozdíly v počtu nemocničních lůžek (.pdf, str. 3). Podle dostupných statistik jsou také rozdílné čekací doby na různá vyšetření, a to až o několik týdnů. Podle zprávy OECD z roku 2023 se Norsko potýká s nedostatkem zdravotních odborníků v méně obydlených oblastech, a to i přesto, že na počet obyvatel má vysoký počet lékařů a především zdravotních sester (.pdf, str. 10–11).

Správa zdravotní péče je v Norsku rozdělena mezi samosprávy, které zajišťují primární, preventivní a ošetřovatelskou péči, a vládu, která prostřednictvím čtyř regionálních úřadů zřizuje nemocnice a zajišťuje specializovanou péči.

Závěr

Obyvatelé Norska mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče. Právo na stejnou péči nehledě na místo bydliště však vychází pouze z výkladu zákona o právech pacientů, který garantuje přístup k péči také bez ohledu např. na věk, pohlaví nebo ekonomické, kulturní a jazykové zázemí. Nejedná se tak o ústavou zaručené právo. Podle dat OECD se navíc dostupnost zdravotní péče mezi norskými regiony liší. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na kritiku cen potravin na předvolebních jarmarcích SPD, které Michaela Šebelová (STAN) označila za dumpingové. Rajchl za cenami stojí a tvrdí, že jde o výkupní ceny potravin, za které zemědělci prodávají potraviny obchodním řetězcům. Dodává, že se o situaci v zemědělství baví s Jaroslavem Ládem, který podle něj inicioval petici. Tu Rajchl dále nekonkretizuje.

Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku Jaroslav Lád stojí za „Peticí za odstranění nerovných podmínek vlastníků půdy sdružených v zemědělských družstvech“. Petice (.pdf), která měla v listopadu 2024 14 920 podpisů, požadovala, aby vláda změnila pravidla zemědělských dotací, která podle autorů znevýhodňují farmáře hospodařící v družstvech. Kritizovali hlavně omezení tzv. redistributivních plateb jen na prvních 150 hektarů (.pdf) na jedno hospodářství a navýšení části rozpočtu určené na tyto platby na 23 %, což podle nich zhoršuje postavení družstev (.pdf). Podle analýzy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací však tato změna vedla k vyrovnání příjmové nerovnosti mezi různými velikostmi zemědělských podniků.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) reaguje na tvrzení poslankyně Michaely Šebelové (STAN), podle které jsou ceny na předvolebních jarmarcích SPD dumpingové – tedy nižší, než jaké jsou náklady na výrobu zboží. Podle Rajchla jde o běžné výkupní ceny, které nejsou nijak dotované. 

Jarmarky SPD

Na jarmarcích SPD se prodává například cibule za 8 Kč/kg, máslo za 39 Kč/250 g, brambory za 8 Kč/kg, mrkev za 9 Kč/kg nebo mléko za 15,60 Kč. Podle Státního zemědělského intervenčního fondu byla na začátku září u zemědělských výrobců průměrná cena žluté cibule 12 Kč/kg, mrkve 10,80 Kč/kg, a u nejlevnější odrůdy brambor byla průměrná cena 7,18 Kč/kg (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3). U mléka podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činí průměrná cena od zemědělců 13,38 Kč a másla od průmyslových výrobců 203,56 Kč/kg.

Ceny potravin u výrobců uváděné ČSÚ však nezahrnují např. dopravní náklady spojené s přepravou k odběrateli (.pdf, str. 4). Podle agrárního analytika Petra Havla zemědělci často prodávají potraviny za vyšší než zemědělskou cenu, kterou uvádí ČSÚ. 

Ceny z jarmarků SPD rovněž neodpovídají realistickým tržním cenám za potraviny v obchodech, které ovlivňuje i cena obalu, dopravy, náklady obchodu na sklad či nájmy a mzdy personálu. Za nereálné je označil např. Tomáš Maier z České zemědělské univerzity, podle kterého lze dosáhnout zemědělských cen maximálně při samosběru. Jindřich Rajchl však ve svém výroku mluví pouze o výkupních cenách a nezmiňuje ceny pro konečné spotřebitele.

České jarmarky pořádalo SPD již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebeka tehdy ceny na jarmarcích SPD nebyly pro většinu zemědělců výnosné, jelikož by za ně nedokázali vyrobit kvalitní potraviny.

Závěr

Ceny na jarmarcích SPD se podobají cenám zemědělských výrobců, které uvádí ČSÚ a Státní zemědělský intervenční fond. Ceny v přehledu ČSÚ podle metodologie ale nezahrnují náklady na dopravu k odběratelům, výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl ve výroku upozorňuje na vysoký podíl lidí ohrožených „energetickou chudobou“ v Ostravě. Odkazuje se při tom na výzkum Ostravské univerzity, který podle něj říká, že energetickou chudobou je v Ostravě ohroženo 82 tisíc lidí, tedy „každý třetí“ obyvatel města.

Výzkum Ostravské univerzity

Výzkumná skupina URSA z Ostravské univerzity zveřejnila v srpnu předběžné výsledky analýzy, podle kterých bylo v roce 2021 mezi obyvateli Ostravy až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí. Autoři projektu vycházeli z dat vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2021. Kompletní data z celého projektu by měla být dostupná v roce 2028.

O výsledcích analýzy informovala URSA na svém profilu na síti LinkedIn. Ve svém příspěvku ovšem neuváděla, že by číslo 83 tisíc lidí popisovalo počet osob trpících energetickou chudobou. Podle běžné definice se v energetické chudobě nacházejí nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, mají dluhy za energie nebo vydávají na energie více než 20 % svého čistého měsíčního příjmu, a zároveň se nacházejí v chudobě (.pdf, str. 2).

URSA v příspěvku naopak upřesňovala definici pojmu „energetická zranitelnost“. Tento termín URSA chápe „šířeji jako náchylnost obyvatel k negativním dopadům, které může přinést energetická tranzice“. Těmito dopady mohou být energetická chudoba a vystěhování z bydlení po energeticky úsporné renovaci. V reakci na dotaz Demagog.cz zástupci URSA uvedli, že v případě 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí nejde o domácnosti s prokazatelnými dluhy nebo výdaji na energie nad 20 % příjmů, ale „o skupinu ohroženou energetickou chudobou“. To znamená, že tyto domácnosti žijí v podmínkách zvyšujících riziko energetické chudoby, například žijí ve starém domě, v nájemním bydlení, mají nízké příjmy, jejich členové jsou nezaměstnaní atp. 

Ve veřejně dostupných zdrojích lze najít např. informaci o tom, kolik lidí se v energetické chudobě nacházelo v roce 2023 v celé České republice (.pdf, str. 19). Data o tom, kolik lidí trpí energetickou chudobou v Ostravě, se nám nepodařilo dohledat.

„Každý třetí“ Ostravan

Ostrava měla podle informací na webu města k červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel (.pdf), na konci roku 2021 to bylo 292 tisíc (.pdf). To znamená, že 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí představuje 28 % místní populace. Do této skupiny tedy patří každý „třiapůltý“ Ostravan. Jindřich Rajchl tedy toto číselné vyjádření nezaokrouhluje zcela přesně.

Závěr

Podle výzkumné skupiny URSA z Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných obyvatel“, což představuje přibližně 28 % místní populace. Uvedené číslo vyjadřuje počet Ostravanů žijících v podmínkách, které zvyšují riziko energetické chudoby. Výzkum tedy nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází. Výzkum, podle kterého by se více než 80 tisíc Ostravanů nacházelo v energetické chudobě, se ve veřejně dostupných zdrojích neobjevuje. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Michaela Šebelová (STAN) reaguje na debatu o nedostatku lékařů v regionu. Kladně hodnotí založení nového oboru stomatologie na lékařské fakultě v Ostravě, které podle ní povede k nárůstu počtu odborníků v kraji, protože zde absolventi budou po skončení studia zůstávat.

Přechodem absolventů vysokých škol na trh práce se v českém prostředí zabýval výzkumný projekt Absolvent 2018, který realizovalo Centrum pro studium vysokého školství (CSVŠ). Podle tohoto výzkumu zůstalo v kraji, kde studovalo, 75 % absolventů v Praze a Středočeském kraji. V Moravskoslezském kraji zůstalo 68 % absolventů a v řadě dalších krajů jich zůstala více než polovina. Výzkum se však zaměřoval na absolventy všech vysokých škol, nejen lékařských fakult, a místo výkonu práce zkoumal jen v krátkém časovém období, tj. rok až pět let od dokončení studia (.pdf, str. 150–151).

Zahraniční studie

V roce 2024 vznikl výzkum, který mezi lety 2001–2015 sledoval téměř 20 tisíc absolventů medicíny napříč kanadskými provinciemi. Studie zjistila, že 67,2 % absolventů lékařských fakult zůstalo v horizontu pěti let po dokončení studia pracovat ve stejném regionu, kde získali titul. Zhruba 40 % lékařů pak zůstalo v regionu, v němž po studiu absolvovali praxe (.pdf, str. 5).

V roce 2015 publikovala australská Queenslandská univerzita studii, která sledovala lékaře pracující na venkově. Podle výzkumu je u lékařů z venkovských oblastí, kteří zde absolvovali alespoň roční praxi v rámci vysoké školy, větší pravděpodobnost, že v těchto regionech začnou pracovat. Podobné výsledky přinesl také americký výzkum z roku 2023. Ten potvrdil, že lékaři, kteří absolvovali praxe ve venkovských oblastech, v nich častěji zůstávali pracovat bez ohledu na to, zda původně pocházeli z města nebo z venkova.

Shrnutí

Zahraniční studie se shodují na tom, že absolventi lékařských fakult často zůstávají pracovat v regionech, kde dokončili studium. Lékaři, kteří absolvovali odborné praxe na venkově, mají navíc větší tendenci se v těchto oblastech usazovat. Výrok Michaely Šebelové proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Michaela Šebelová (STAN) reaguje na otázku o zrušení úhradové vyhlášky, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. Šebelová je proti rušení cenové regulace a jako argument uvádí, že kraj má lékařskou fakultu a nový obor stomatologie. Problémy ve zdravotnictví by tak podle ní bylo možné řešit vzděláváním nových lékařů, ne deregulací.

Nový obor stomatologie

V Moravskoslezském kraji se nachází Lékařská fakulta Ostravské univerzity, která vznikla v roce 2010 transformací dřívější Fakulty zdravotnických studií. Jedná se o nejmladší lékařskou fakultu v Česku.

Magisterský studijní program Zubní lékařství získal akreditaci v září 2023 a výuka byla zahájena v zimním semestru akademického roku 2023/2024. Jde o historicky první obor stomatologie v Moravskoslezském kraji. V prvním ročníku nastoupilo 20 studentů, v druhém roce přibylo dalších 21.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu diskuze o české úhradové vyhlášce, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. V rámci této debaty poukázal na rozdíl mezi českým systémem a systémem v západních státech. Západní státy na rozdíl od ČR podle něj nemají svobodnou volbu lékaře a pacientům je lékař přidělen.

Možnost volby lékaře v Česku

V České republice mají pacienti právo si vybrat poskytovatele ambulantní péče a mohou si tedy zvolit, u kterého praktického lékaře, zubaře atp. se zaregistrují. Lidé si také mohou vybrat ambulantního specialistu, např. kardiologa či ortopeda. Ke specialistovi mohou jít v některých případech i bez doporučení od registrujícího lékaře. Pokud pacient požaduje léčbu či vyšetření, která lékař (včetně specialisty) neindikoval jako potřebná, z veřejného zdravotného pojištění hrazena nejsou.

Situace v západních zemích

Zbyněk Stanjura ve výroku zmiňuje západní země. Podívali jsme se proto na situaci v zemích západní Evropy, Kanady a USA. Jak ukazuje přehled níže, možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Lidé si v této zemi mohou zvolit konkrétního praktického lékaře, ale jen z oblasti svého bydliště. Ve Švédsku pacienti nemají automatické právo vybrat si konkrétního praktického lékaře (.pdf, str. 2; .pdf, str. 17), řada zdravotních středisek nicméně tuto volbu umožňuje.

V některých státech lidé nemají svobodnou volbu specialisty. V Irsku a většině částí Spojeného království je specializovaný lékař pacientům přidělován. V Itálii si sice občané mohou vybrat zdravotní středisko, kde jim bude specializovaná péče poskytnuta, ne ale jméno specialisty. Ve Švédsku je situace v případě výběru specialistů stejná jako v případě praktických lékařů – volba není zaručena, ale pacient může o konkrétního specialistu požádat.

Závěr

Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Ve Švédsku si lidé mohou vybrat zdravotní středisko a nemají automatické právo si vybrat konkrétního praktika, řada středisek však výběr umožňuje. Podobně je to ve Švédsku i v případě výběru specialistů. Volba specialistů je omezena také v Itálii, kde si pacienti mohou zvolit jen zdravotní středisko, ale ne jméno specializovaného lékaře. V Irsku a většině částí Spojeného království jsou specialisté lidem přidělováni. Z jednadvaceti sledovaných západních zemí tedy určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech, přímé přidělování přitom funguje jen ve dvou z nich. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Zbyňka Stanjury jako nepravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu regionálního rozvoje zdravotnictví a nedostatku lékařů v Moravskoslezském kraji. Poukazuje na úspěšné zřízení lékařské fakulty v Ostravě jako na dlouhodobý strategický plán a zároveň tvrdí, že toto opatření má pozitivní dopad na udržení absolventů v regionu.

Lékařská fakulta

Lékařská fakulta Ostravské univerzity vznikla v roce 2010. Univerzita nejprve v květnu 2009 předložila Ministerstvu zdravotnictví tzv. akreditační spis oboru Všeobecné lékařství (.pdf, str. 4) a v dubnu 2010 skutečně akreditaci pro tento obor získala od tehdejší Akreditační komise. V květnu 2010 poté MŠMT dalo definitivní souhlas se vznikem Lékařské fakulty. V té době vládl úřednický kabinet Jana Fischera, nikoli vláda ODS. 

Během vlády Mirka Topolánka, kterou tvořila ODS, KDU-ČSL a Zelení, ovšem resort školství přidělil Ostravské univerzitě 1,8 milionu Kč na „přípravu vzniku Lékařské fakulty“ (.pdf, str. 23). Dokument, který informaci o podpořeném projektu obsahuje, pochází (podle metadat souboru) už z ledna 2009 (.xlsx), tedy z posledních měsíců Topolánkovy vlády.

Vznik Lékařské fakulty Ostravské univerzity podporoval i Moravskoslezský kraj a město Ostrava, které univerzitě poskytlo grant na vznik přípravného týmu (.pdf, str. 5). O tomto pětimilionovém grantu rozhodla Ostrava v roce 2008, kdy radu města tvořila koalice ČSSD a ODS. Ve stejném roce také město Ostrava převedlo do vlastnictví Ostravské univerzity pavilon bývalé porodnice v Ostravě-Zábřehu, který byl vybrán jako sídlo nové lékařské fakulty (ČT 1, 11 února 2008, Report 18:00). Moravskoslezský kraj vyjádřil podporu vzniku nové fakulty např. v usnesení z února 2008, kdy ještě v čele kraje stál Evžen Tošenovský (ODS). 

Absolventi

Někdejší děkan ostravské lékařské fakulty Arnošt Martínek v roce 2019 uvedl, že podle průzkumu míří zhruba 70 % absolventů po odchodu z fakulty na pracovní místa v Moravskoslezském kraji. Současný děkan Rastislav Maďar později v roce 2023 zmiňoval, že hodnota dosahuje 80 %.

Závěr

Naprostá většina absolventů ostravské lékařské fakulty po získání titulu zůstává v Moravskoslezském kraji. Fakulta získala akreditaci v roce 2010, tedy až během úřednické vlády Jana Fischera. Ke vzniku fakulty přispěla ovšem i předcházející vláda Mirka Topolánka, složená z ODS, lidovců a Strany zelených. Ta Ostravské univerzitě v roce 2009 přidělila finanční prostředky na projekt, který se zabýval „přípravou vzniku“ lékařské fakulty. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.