Přehled ověřených výroků

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, v kontextu výroku kritizuje opatření spojená se Zelenou dohodou pro Evropu. Například, kvůli záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů, EU zakázala prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Green Deal podle Turka zničí automobilový průmysl i průmysl jako takový.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Knap nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Průmysl v Česku

Zaměstnanost v průmyslu dlouhodobě sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Konkrétně se jedná o průměrný evidenční počet zaměstnanců, do kterého se zahrnují všichni pracovníci, jež jsou v pracovním nebo členském poměru k zaměstnavateli. Nezáleží přitom, zdali jsou skutečně v práci přítomni nebo jsou např. na mateřské či rodičovské dovolené. V kategoriích, které ČSÚ do průmyslu řadí, v posledním čtvrtletí roku 2023 pracovalo přibližně 1,35 milionu osob (.xlsx). Za zmínku stojí, že počet zaměstnanců v průmyslu se mezi 1,3 a 1,4 milionem pohybuje dlouhodobě.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilovém průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. V Česku bylo v průmyslu podle ČSÚ ke konci roku 2023 zaměstnáno asi 1,35 milionů lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý.

Filip Turek, Lídr Přísahy a Motoristů sobě, v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu kritizuje emisní povolenky, které podle něj zdražují život všem lidem v Evropské unii, a které dle jeho názoru nepřispějí k ochlazení planety. Ve výroku tvrdí, že z celkových emisí oxidu uhličitého (CO₂) vzniká lidskou činností 3,5 % emisí, z čehož tvoří podíl Evropy přibližně 8 %.

Emise CO₂

Oxid uhličitý je hlavním skleníkovým plynem, jejichž rostoucí koncentrace v ovzduší způsobuje oteplování planety (.pdf, .pdf, vše str. 1). Zvyšující se množství těchto plynů v atmosféře totiž zachycuje více infračerveného záření – v důsledku tak roste i množství záření, které se dostává k zemském povrchu a otepluje ho. Čím větší koncentrace skleníkových plynů, tím je tento skleníkový efekt silnější.

K oteplování přispívá i produkce dalších skleníkových plynů, jako je metan, oxid dusný nebo různé fluorované plyny. Podíl, který má na zesilování skleníkového efektu CO₂, ovšem zůstává nejvyšší a dosahuje přibližně 70 %.

Do atmosféry se oxid uhličitý uvolňuje neustále, například v rámci koloběhu uhlíku v oceánech, kvůli rozkladu organických látek, fotosyntéze, dýchání organismů nebo sopečným erupcím. V takovém případě mluvíme o emisích z přirozených zdrojů. Další část emisí CO₂ tvoří tzv. antropogenní emise, které vznikají lidskou činností, zejména spalováním fosilních paliv, výrobou cementu a oceli nebo v důsledku odlesňování.

Některé starší zdroje uvádějí, že přirozenými procesy se do atmosféry každý rok dostává přibližně 750 až 770 gigatun oxidu uhličitého (.pdf, str. 2). Vycházejí ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2007 (.pdf, str. 515). V dané době se množství emisí CO₂ vytvářených člověkem pohybovalo okolo 30 gigatun za rok, což odpovídalo necelým 4 % z celkového množství emisí (.pdf, str. 2 ze 13).

Podle nejnovějších dat IPCC z roku 2021 dosahují emise CO₂ vytvářené přirozenými procesy 795 gigatun (IPCC používá vyjádření v gigatunách uhlíku). Antropogenní emise oxidu uhličitého, které podle IPCC činí skoro 41 gigatun, tak po přepočtu tvoří 4,9 % z celkového ročního množství CO₂ uvolněného do atmosféry.

Stejné množství antropogenních emisí zmiňuje i analýza, která každoročně vzniká pod záštitou mezinárodního projektu Global Carbon Project. Její autoři ovšem upozorňují, že definice a způsoby výpočtu se mohou v různých databázích lišit. Platforma Climate Watch, která také pravidelně zveřejňuje statistiky týkající se emisí skleníkových plynů, uvádí u antropogenních emisí z tohoto důvodu nižší čísla. Za rok 2020 ukazuje konkrétně 34,7 gigatuny CO₂, což by odpovídalo 4,2 % celkových emisí (se započítáním přirozených emisí podle IPCC).

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidská činnost tvoří zanedbatelnou část emisí oxidu uhličitého. Antropogenní emise ale narušují přirozený koloběh, a stávající úložiště, jako jsou oceány nebo lesy, nedokáží CO₂ plně absorbovat. Zmíněná přírodní úložiště jsou sice schopna zachytit přibližně polovinu emisí CO₂, které jsou v systému navíc kvůli lidské činnosti (.pdf, str. 1), zbývající přebytek oxidu uhličitého ale zůstává v atmosféře. Tím se zvyšuje jeho koncentrace, což následně přispívá právě k zesilování skleníkového efektu a růstu teploty na Zemi.

Lidská činnost je hlavním důvodem, proč emise oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry rostou (.pdf, str. 54). Používáním fosilních paliv, především pro výrobu elektřiny, tepla nebo dopravu, se vyprodukuje přibližně 90 % všech antropogenních emisí CO₂, zbytek zahrnuje především odlesňování.

Podíl Evropy

Většina přehledů vyčísluje jen podíl, který tvoří Evropa či EU ze světových antropogenních emisí CO₂ z fosilních paliv. Podle databáze EDGAR, kterou zveřejňuje Evropská komise, má EU na svědomí lehce přes 7 % tohoto druhu emisí, Evropa přibližně 8,5 %. Téměř stejný podíl u EU uvádí také analýza Global Carbon Project (.pdf, str. 4, 20).

V přehledech IPCC, EDGAR ani Global Carbon Project se nám nepodařilo dohledat podíl, který připadá EU ze všech antropogenních emisí. Poslední statistiky platformy Climate Watch ukazují, že v roce 2020 Unie produkovala 6,6 % emisí vytvářených lidskou činností, celá Evropa pak 8,6 %.

Zdroj: Climate Watch

Závěr

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vzniká ročně přirozenými procesy přibližně 795 gigatun oxidu uhličitého, zatímco antropogenní emise CO₂ dosahují zhruba 41 gigatun, tedy zhruba 4,9 % z celku. Pokud bychom vycházeli z dat platformy Climate Watch, která kvůli rozdílné metodice uvádí nižší hodnotu, a to 34,7 gigatun, jednalo by se o 4,2 %. Z této části pak podle Climate Watch tvoří 8,6 % evropské státy. Výrok Filipa Turka proto kvůli mírné nepřesnosti v číslech hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z celkových globálních emisí CO₂ sice představují antropogenní emise jen malou část, jejich množství přidávané do ovzduší však narušuje energetickou rovnováhu atmosféry. I tento na první pohled malý nadlimitní příspěvek totiž přirozená úložiště uhlíku nedokáží zcela pohltit. V důsledku tak dochází k zesilování skleníkového efektu a oteplování planety.

Filip Turek, lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě ve volbách do Evropského parlamentu, reaguje na diskuzi ohledně omezování nových aut se spalovacími motory na úrovni Evropské unie (EU) od roku 2035. K tomuto tématu říká, že pokud v EU „přestanou jezdit auta“, nepomůže to podle něj tomu, aby došlo k ochlazení planety. Následně zmiňuje, že Evropa produkuje z celkových emisí CO₂ vytvořených člověkem jen 8 %, z čehož podle něj jen malou část tvoří automobilový průmysl. Právě v této souvislosti dodává, že je v Evropě 250 milionů aut. Protože v kontextu výroku mluví o Evropské unii, zaměříme se v našem odůvodnění především na situaci v EU.

Klasifikace zpravidla rozlišují mezi osobními a nákladními automobily (.pdf, str. 9–10), nákladní se pak dělí do třech skupin – na lehká, střední a těžká užitková vozidla. Legislativa EU ohledně omezení aut se spalovacími motory se vztahuje na osobní a lehká užitková vozidla, ne však na střední a těžká. V textu se proto budeme zabývat pouze osobními a lehkými užitkovými vozidly.

Data o počtu aut v EU

Statistiky o počtu registrovaných aut poskytuje např. Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA). Podle této organizace bylo v roce 2021 ve státech EU přibližně 250 milionů registrovaných osobních automobilů (.pdf, str. 4). Nejnovější data za rok 2022 ukazují, že došlo k mírnému nárůstu na 252 milionů.

Lehkých užitkových vozidel bylo v roce 2021 v EU dalších přibližně 30 milionů (.pdf, str. 5), téměř stejné číslo uvádí ACEA i pro rok 2022 (.pdf, str. 6). Celkově tak bylo v Unii 282 milionů osobních a lehkých užitkových aut.

Data pro celou Evropu

S připočtením údajů za další evropské státy se číslo ještě zvyšuje. Statistika ACEA uvádí počty aut v EU doplněné o státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Spojené království (.pdf, str. 5–6). Asociace uvádí, že dohromady v těchto státech bylo v roce 2022 přibližně 297 milionů osobních a 37 milionů lehkých užitkových vozů, v součtu tedy asi 334 milionů kusů těchto typů vozidel (str. 5–6).

Souhrnný údaj za celý evropský kontinent pro popisované typy vozidel se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Při započtení ostatních evropských států, které nejsou členy EU, by ale odchylka od ověřovaného údaje logicky ještě narostla.

Závěr

Filip Turek má pravdu v tom, že osobních automobilů je v EU přibližně 252 milionů. Podle unijních pravidel, o kterých v kontextu výroku mluvil, se ale zákaz prodeje nových vozů se spalovacím motorem od roku 2035 bude vztahovat i na lehká užitková auta. Těch podle aktuálních dat ACEA v roce 2022 bylo asi 30 milionů. Počet aut, která Turek komentuje, tedy dohromady činil 282 milionů. Jím uváděný počet se i tak stále pohybuje na hranici našeho 10% tolerančního pásma, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jednou ze strategií, které jsou součástí Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu, je „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030“. Mezi její hlavní body patří právě cíl zasadit v Unii tři miliardy stromů a také přeměnit nejméně 25 tisíc kilometrů vodních toků na volně tekoucí řeky (.pdf, str. 10–15).

Obnova toků řek a zadržování vody v krajině

Evropská komise ve Strategii uvádí, že je nutné vyvinout větší úsilí k obnovení sladkovodních ekosystémů a „přirozených funkcí řek“ (.pdf, str. 12–13). V této spojitosti mluví o záměru, podle kterého má do roku 2030 dojít k obnově 25 tisíc km volně tekoucích řek. Toho chce Strategie dosáhnout odstraňováním některých říčních bariér, které např. brání migraci ryb, a „obnovením záplavových území“ (.pdf, str. 12)

Komise výše zmíněný cíl zahrnula do návrhu unijního nařízení o obnově přírody (.pdf, str. 13, 39), který v únoru 2024 odsouhlasil Evropský parlament v prvním čtení. Pokud nařízení schválí i Rada EU, budou mít členské státy povinnost říční bariéry odstraňovat (.pdf, str. 13, 39), což přispěje k propojení vodních toků. Zároveň budou unijní země muset zavést opatření, která povedou ke zlepšení „přírodních funkcí souvisejících záplavových území“. Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je jednou z klíčových funkcí záplavových území právě schopnost zadržovat vodu (.pdf, str. 63).

O zadržování vody v souvislosti s tímto nařízením mluví Evropská komise i v jednom z dokumentů z března 2024. Podle něj Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, nařízení o obnově přírody a další směrnice o monitorování a odolnosti půdy zahrnují opatření, která mají „posílit cenné ekologické funkce půdy“ – například „vázání uhlíku, zadržování vody a ochranu před povodněmi“ (.pdf, str. 43).

Výše zmíněná směrnice o monitorování a odolnosti půdy také spadá pod Zelenou dohodu. Podle Evropské komise tento „právní rámec pro monitorování půdy“ zavede jednotnější pravidla pro získávání dat, která jsou nutná „ke stanovení správných opatření“ na ochranu půdy a zlepšení jejího zdraví (.pdf, str. 4). Komise v návrhu zdůrazňuje, že zdravá půda má větší schopnost zadržovat vodu (str. 1), a směrnice tak podle ní v důsledku přispěje právě i ke „zvýšení schopnosti půdy zadržovat vodu“ (.pdf, str. 7).

S vyčistěním vody v řekách také souvisí návrh revize starší směrnice o čištění městských odpadních vod, jejíž pomocí Komise plánuje zpřísnit dosavadní pravidla. Europarlament tuto novelizaci schválil v prvním čtení letos v dubnu, podobně jako u ostatních návrhů se nyní čeká na schválení Radou EU. Kromě toho Komise navrhla i revidovat seznam látek, které znečišťují podzemní a povrchové vody.

Výsadba stromů

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 mluví rovněž o závazku vysadit nejméně tři miliardy nových stromů po celé Unii (.pdf, str. 10, 15). Počet stromů, místa, na nichž byly v rámci této iniciativy vysazeny, a seznam zapojených organizací lze najít v Systému informací o lesích v Evropě (FISE). Ke dni námi ověřované debaty se zasadilo přibližně 20 milionů nových stromů.

Závěr

Opatření pro zadržování vody v krajině a výsadba tří miliard stromů jsou součástí Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která spadá pod Green Deal. V souvislosti se Zelenou dohodou Evropská komise také navrhla zpřísnit některá pravidla týkající se odpadních vod, což podle ní povede k čistější vodě v řekách. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová v kontextu výroku hájí Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu. Říká, že jeho součástí jsou opatření týkající se lidí v českých regionech, kde podle ní není tak vysoká kvalita života. Jako důkaz uvádí porovnání hrubého domácího produktu (HDP) těchto regionů s průměrem Evropské unie.

Srovnání HDP v EU

Hrubý domácí produkt v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích. Pro mezinárodní porovnání parity kupní sily se používá uměle vytvořená měnová jednotka PPS neboli standard kupní síly. Tato data sbírá statistický úřad Evropské unie Eurostat (.pdf).

Podle nejnovějších dat, která se týkají roku 2022, dosahuje Česká republika 90,4 % unijního HDP v přepočtu na jednoho obyvatele v PPS. V regionálním srovnání nejlépe vychází Praha, která se s hodnotou 207 % nachází výrazně nad průměrem EU.

Jak je vidět na následujícím grafu, nejhůře si vede Karlovarský kraj s hodnotou 53,8 %, Ústecký s hodnotou 62,8 % a následuje Liberecký kraj s 65,2 %. Pod hranicí 70 % se nachází také Kraj Vysočina a Jihočeský kraj.

Karlovarský a Ústecký kraj patří mezi tři tzv. uhelné regiony, přičemž posledním z nich je Moravskoslezský kraj. Kvůli přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku se dle EU potýkají se závažnými socioekonomickými problémy. EU tak pro tyto kraje vyčlenila finanční podporu, jejíž cílem je zmenšit dopady této transformace (.pdf).

Závěr

Česko podle posledních dostupných dat ČSÚ za rok 2022 dosáhlo 90,4 % průměru unijního HDP na jednoho obyvatele. Dokonce tedy mírně překročilo 90% hranici, kterou zmiňuje Danuše Nerudová.

Dále Nerudová ve výroku tvrdí, že oproti tomu v Ústeckém a Karlovarském kraji se jedná o 55 % a 65 %. Ve skutečnosti se v Ústeckém kraji jednalo o 62,8 % a v Karlovarském o 53,8 %. Nerudová tak uvádí mírně nepřesná čísla, která zvláště u Karlovarského kraje přesahují naši 10% toleranci, a zjevně zaměňuje hodnoty pro dané dva regiony.

Nerudová nicméně svým výrokem poukazuje na pravdivý fenomén – tedy že zatímco Česko se s 90 % blíží průměru EU, Ústecký i Karlovarský kraj za ním zaostávají s hodnotami jen okolo 55–65 %. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát hnutí ANO ve volbách do Evropského parlamentu Jaroslav Bžoch komentuje revizi Green Dealu, kterou hnutí ANO prosazuje. Hnutí dle Bžocha vadí nařízení, která přímo ovlivňují život lidí. Říká, že kvůli nastavenému systému emisních povolenek skončí dříve i uhelné elektrárny, Česká republika přitom podle něj má jedny z nejvyšších cen energií.

Ceny elektřiny

Data o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Svou nejnovější zprávu, která se týká cen během druhého pololetí roku 2023, zveřejnil 25. dubna, tedy den před uskutečněním námi ověřované debaty. Eurostat uvedl, že ceny plynu a elektřiny po prudkém nárůstu v roce 2022 začaly klesat.

Jak ukazuje následující graf, Česko mělo sedmou nejvyšší cenu elektřiny ze všech 27 členských tátů Evropské unie (EU). Konkrétně elektřina stála 0,258 eur za kilowatthodinu, tedy 258 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 29. prosince 2023 asi 6 379 korun).

Ceny zemního plynu

Ve druhém pololetí roku 2023 stál plyn v Česku 0,093 eur za kilowatthodinu, tedy v přepočtu přibližně 2 299 Kč. ČR tak měla deváté nejvyšší ceny z 25 členských států EU, pro Kypr a Maltu nejsou dostupná data.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech se ceny energií porovnávají pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly, která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Ceny elektřiny v PPS mělo Česko v celé EU dokonce úplně nejvyšší. V případě plynu byla cena ve druhém pololetí roku 2023 šestá nejvyšší.

Dřívější pochybnosti o cenách energie

Data Eurostatu v minulosti provázely komplikace. Na jaře 2023 mluvčí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Michal Kebort uvedl, že neodpovídají reálným platbám odběratelů, jelikož odrážela cenové nabídky ze sledovaného období, které byly určeny pro nové zákazníky. Nejednalo se tedy o průměrné ceny pro všechny stávající odběratele.

Eurostat tehdy uvedl, že použil data Českého statistického úřadu (ČSÚ) a konečná cena zahrnovala „vládní opatření ke zmírnění dopadů vysokých cen energií“. ČSÚ přitom údaje nejdříve přebírá od ERÚ, který ceny energií počítá, a až poté je posílá Eurostatu. Eurostat takto získaná data následně zpracovává „na základě vlastní metodiky“, jak pro Deník N řekl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar. Přehled cen zveřejněný Eurostatem na jaře 2023 tedy nebyl chybný a používal metodiku, která zaručuje srovnatelnost cen mezi členskými státy Evropské unie.

Premiér Petr Fiala (ODS) v návaznosti na tehdejší analýzu Eurostatu na začátku května 2023 jednal se zástupci ERÚ, ČSÚ, Ministerstva průmyslu a obchodu a se zástupci dodavatelů energií. Výsledkem schůzky byla shoda, že energetické firmy budou ČSÚ poskytovat širší data o cenách energií.

Závěr

Česká republika podle nejnovějších dat, která se týkají druhé poloviny roku 2023, měla ve srovnání s ostatními členskými státy EU sedmou nejvyšší cenu elektřiny a devátou nejvyšší cenu zemního plynu. Pokud bychom pro porovnání použili ceny ve standardu kupní síly, nacházela se ČR v žebříčku ještě na vyšších pozicích. Lze tedy říci, že Česko mělo jedny z nejvyšších cen energií, a výrok Jaroslava Bžocha tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec a kandidát do Europarlamentu za hnutí ANO Jaroslav Bžoch srovnává poměr obyvatel žijících v pronajaté domácnosti v Německu a Česku. V kontextu výroku mluví o dopadu opatření spadajících pod Green Deal a kritizuje emisní povolenky na vytápění budov, které podle něj prodraží bydlení pro vlastníky domů.

Podle nejnovějších dat Eurostatu žila v roce 2023 v Německu více než polovina obyvatel v nájmu, a to konkrétně 52,2 %. Jednalo se přitom o nejvyšší podíl v Evropské unii. Jak je vidět na následující mapě, podle dostupných dat v ostatních členských státech, ve kterých Eurostat tato data sbírá, lidé častěji bydlí ve vlastním. Obdobná situace panovala v Německu i v roce 2022.

V Německu skutečně v nájemním bydlení žije více než polovina obyvatel. Výrok Jaroslava Bžocha tak hodnotíme jako pravdivý.

Luděk Niedermayer (TOP 09) v debatě zmiňuje, že předchozí premiér Andrej Babiš „odstartoval“ cestu ke klimatické transformaci tím, že při jednáních v EU podpořil Green Deal. Niedermayer zjevně mluví o Green Dealu jako o základní dohodě, ne o později schválených jednotlivých nařízeních, která principy dohody uvádí do praxe. Následně totiž dodává, že řadu klimatických zákonů dojednala až vláda Petra Fialy.

Návrh Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu zveřejnila Evropská komise v prosinci 2019. Záměrem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížit emise skleníkových plynů. Jedním z hlavních cílů, které tehdy Komise v dokumentu představila (.pdf, str. 4), je snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality.

Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Při schválení Zelené dohody přitom svou roli sehrál i bývalý předseda vlády Babiš, který se tehdejšího jednání zúčastnil. V Evropské radě totiž Českou republiku zastupuje její premiér, jímž v době schválení Zelené dohody byl právě Andrej Babiš. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021.

Green Deal tedy za Českou republiku na Evropské radě skutečně odsouhlasil někdejší premiér Andrej Babiš. Výrok Luďka Niedermayera proto hodnotíme jako pravdivý.

České předsednictví v Radě Evropské unie probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Předsednický stát má přitom za úkol „fungovat jako spravedlivý a nestranný prostředník“ a mezi jeho hlavní povinnosti patří určování priorit a agend na jednáních Rady. Předsednická země tedy působí jako vyjednavač. S tím se pojí i možnost urychlit či naopak zpomalit projednávání určitých témat. Předsedající země může svůj vliv uplatnit zejména v rámci tzv. trialogů, tedy neformálních jednání, kterých se spolu se zástupci Rady Evropské unie účastní i zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise. Cílem těchto jednání je dosáhnout shody mezi jednotlivými orgány unie.

Během českého předsednictví bylo v Radě Evropské unie dosaženo pokroku v klimatické legislativě, zejména v rámci balíčku s názvem Fit for 55, tedy strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Ten je součástí širší snahy k dosáhnutí klimatické neutrality do roku 2050.

Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035

Českému předsednictvu se v říjnu 2022 podařilo uzavřít dohodu mezi Radou EU a Evropským parlamentem o zpřísnění emisních předpisů pro osobní automobily a dodávky. Toto opatření směřuje ke snížení emisí skleníkových plynů z dopravy, což je jedna z oblastí, kde EU usiluje o snížení své uhlíkové stopy.

Tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí.

Nařízení o sdílení úsilí

V listopadu 2022 předsednictvo dosáhlo předběžné dohody se zástupci Europarlamentu u tzv. nařízení o sdílení úsilí (ESR). To stanovuje limity emisí pro sektory, které nejsou zahrnuty do systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Původní cíl snížit emise o 30 % do roku 2030 se ve srovnání s rokem 2005 zvýšil na 40 %.

O pár dní později byla uzavřena předběžná politická dohoda o stanovení cíle čistého pohlcení 310 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého v odvětví využívání půdy a lesnictví.

Rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami

V následujícím měsíci se českému předsednictvu podařilo uzavřít předběžnou dohodu o rozšíření systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Na základě tohoto systému znečišťovatelé za poškozování životního prostředí musí zaplatit.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty. Tyto emise budou v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Zároveň se českému předsednictvu podařilo vyjednat předběžnou dohodu o snížení emisí z letecké dopravy.

Sociální klimatický fond

Současně s výše zmíněným zahrnutím budov a silniční dopravy do systému obchodování s povolenkami se Rada EU a Europarlament dohodly na zřízení Sociálního fondu, který má regulovat dopady klimatických opatření. Pomoc bude směřována domácnostem a malým podnikům nejvíce postiženým energetickou chudobou (.pdf). Prostředky fondu budou pocházet z prodeje emisních povolenek.

Nařízení proti odlesňování

Rada ministrů pro životní prostředí přijala obecný přístup k návrhu nových pravidel pro odlesňování na konci června 2022, tedy těsně před začátkem českého předsednictví. Většina jednání, včetně klíčových trialogů, se nicméně odehrála již během něj. Schválené nařízení vyžaduje od evropských firem, aby prokázaly, že jejich produkty nepřispívají k odlesňování.

Nařízení o snižování emisí metanu u fosilních paliv

V prosinci 2022 taktéž Rada dosáhla dohody o návrhu na snížení emisí metanu v energetickém sektoru. Nařízení klade důraz na zlepšení monitorování a vykazování emisí metanu energetickými společnostmi, a to především z ropných a plynových zařízení. Metan je jedním z hlavních skleníkových plynů a má tak významný dopad na klimatické změny.

Shrnutí

České předsednictví se během svého působení ve druhé polovině roku 2022 podílelo na schválení či urychlení vyjednávání předběžných dohod u řady nařízení z balíčku Fit for 55, prostřednictvím kterého chce EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Výrok Luďka Niedermayera tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidáti do Europarlamentu v debatě odpovídají na otázku, jestli jsou cíle zahrnuté v Green Dealu v zájmu mladé generace. Lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach říká, že rozhodně nejsou. V současnosti se podle jeho názoru „straší” oxidem uhličitým (CO₂), jehož vliv na globální oteplování je dle Macha sporný. To údajně nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC).

IPCC

Mezivládní panel pro změnu klimatu je jedním z orgánů Organizace spojených národů. Založen byl v roce 1988 a v současnosti zahrnuje 195 členských států. Jeho hlavním úkolem je poskytovat vědecké poznatky o klimatické změně a hodnotit její dopady, aby s ohledem na ně mohla být tvořena klimatická politika.

Vztah CO₂ a globálního oteplování

O souvislosti produkce skleníkových plynů, tedy i CO₂, a globálního oteplování IPCC informoval již v roce 2014. Ve své zprávě tehdy uvedl, že antropogenní emise skleníkových plynů jsou od dob průmyslové revoluce vyšší než kdy předtím a jsou „extrémně pravděpodobně“ hlavní příčinou pozorovaného oteplování (.pdf, str. 7).

Své závěry z roku 2014 panel potvrdil ve fyzikálních základech, ze kterých vychází hodnotící zpráva z roku 2021 (.pdf). V dokumentu stojí, že s vysokou spolehlivostí existuje přímý vztah mezi antropogenními emisemi CO₂ a globálním oteplováním (.pdf, str. 43). Ve shrnující zprávě IPCC zmiňuje také vliv přirozených faktorů jako je sopečná či solární činnost, které globální teplotu změnily o −0,1 až +0,1 °C (.pdf, str. 5). Kromě toho ale zpráva uvádí, že výraznější vliv na oteplování měly skleníkové plyny, jejichž nárůst od roku 1970 jednoznačně způsobují lidské aktivity (str. 5).

Závěr

Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu je zřejmé, že již v minulosti považoval emise skleníkových plynů (a tedy i oxidu uhličitého) za zdroj globálního oteplování. V roce 2021 přímo uvedl, že emise CO₂ pocházející z lidské činnosti oteplování způsobují. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.