Přehled ověřených výroků

Moderátor uvádí, že se Česká republika ve využívání obnovitelných zdrojů pro vytápění nachází mírně nad průměrem EU a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka na příčiny tohoto trendu. Podle Hladíka hraje v tomto směru důležitou roli mimo jiné i transformace teplárenství, které v současnosti přechází z černého uhlí na jiné zdroje energie, jako jsou biomasa, energetické využití odpadu nebo zemní plyn. Význam změny demonstruje zmínkou, že na centrální vytápění je napojena přibližně polovina domácností.

Vytápění domácností

Pojmem „centrální zásobování teplem“ běžně označuje systém vytápění, kdy se teplo vyrábí centrálně v jednom zdroji a následně se pomocí teplárenských sítí rozvádí do více objektů (.pdf, str. 185). V teplárenství se jako synonymum k tomuto termínu používá i výraz „dálkové vytápění“.

Český statistický úřad (ČSÚ) na přelomu let 2021 a 2022 provedl šetření Energo 2021 zaměřené na spotřebu paliv a energií v domácnostech. V datech (.xlsx) spadá centrální vytápění pod „nakupované teplo“, které označuje „spotřebu tepla ze systémů centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen“ (.pdf, str. 12).

V roce 2021 bylo podle zmíněného šetření na dodávky tepla z „tepláren a dalších centrálních zdrojů“ napojeno1,7 milionu domácností, tedy 38 % všech domácností v Česku. Podobný podíl využíval jako hlavní zdroj vytápění zemní plyn. Palivové dřevo převládalo u 7 % domácností, přibližně stejný podíl vytápěl elektřinou nebo tuhými (uhelnými) palivy (.xlsx; .pdf, str. 12).

ČSÚ sleduje napojení na centrální dálkové vytápění i u nově postavených bytů a domů (.xlsx). To je běžné hlavně u bytových domů, v rámci této kategorie mohlo v roce 2023 centrální vytápění využívat 39 % nově postavených bytů. Oproti desetiletému průměru jde o pokles, z více než 105 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 jich k centrálnímu vytápění bylo připojeno 46 % (.xlsx). U nových rodinných domů zůstává dálkové vytápění okrajové, v roce 2023 bylo napojeno jen 1,6 % nových bytů a z více než 173 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 šlo pouze o necelé procento.

Závěr

Podle Českého statistického úřadu využívá centrální dálkové vytápění 38 % domácností. Ministr Hladík tak správně poukazuje na to, že tento druh vytápění používá velká část domácností. Hodnota 50 %, tedy „polovina“ domácností, kterou Hladík zmiňuje, se ale od hodnoty uváděné ČSÚ liší a odchylka těchto dvou čísel se pohybuje výrazně za hranicí naší 10% tolerance. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Moderátor v rozhovoru podotýká, že Česko je v rámci EU nadprůměrné v podílu obnovitelných zdrojů při vytápění, a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka, čím to je. Ten odpovídá, že teplárny investují do zdrojů, jako je biomasa, odpad nebo zemní plyn, a podle plánu by měly kompletně přejít na obnovitelné zdroje do roku 2030. Jako další důvod uvádí, že Česko je významným výrobcem a vývozcem tepelných čerpadel, jejichž instalaci Ministerstvo životního prostředí podporuje skrze dotace.

Modernizační fond

Modernizační fond zřídila Evropská komise za účelem modernizace energetické infrastruktury a přechodu na obnovitelné zdroje energie (.pdf, str. 49). Je určen na období 2021–2030 pro 13 členských států EU s nižšími příjmy. Mezi další cíle fondu patří snížení celkové spotřeby energie nebo podpora domácností, které kvůli nižším příjmům trpí energetickou chudobou.

Fond je financován z dražeb 2 % emisních povolenek EU (.pdf, str. 24). Pro Česko je z tohoto objemu alokován druhý nejvyšší podíl z přijímajících států, vyšší podpory se dostane pouze Polsku. Do otevřených dotačních výzev se mohou hlásit obce, města, samosprávy, soukromé podniky i jednotlivci.

Program HEAT

Součástí Modernizačního fondu je program HEAT, který je určen na využití obnovitelných zdrojů energie, jako je odpad či odpadové teplo, pro vytápění. Program cílí především na vlastníky teplárenské infrastruktury a podle Ministerstva životního prostředí je v něm do roku 2030 vyhrazeno až 87 miliard korun z prodeje emisních povolenek.

Cílem řady teplárenských společností je plně nahradit spalování uhlí jinými typy energetických zdrojů do roku 2030. Podle Teplárenského sdružení ČR budou celkové náklady na odklon od uhlí činit zhruba 200 miliard korun, z nichž asi polovinu by měl pokrýt Modernizační fond. V rámci několika výzev již ministerstvo schválilo více projektů ve výši přes 46 miliard korun. Mezi největší příjemce patří například teplárenská společnost Veolia Energie (.pdf, str. 3).

Závěr

Evropská komise zřídila Modernizační fond na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Fond čerpá prostředky z prodeje emisních povolenek. V rámci fondu byl vytvořen program HEAT, který poskytuje dotace majitelům teplárenské infrastruktury. V něm je do roku 2030 vyhrazeno 87 miliard korun. Výrok Petra Hladíka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor uvádí, že je Česko v podílu obnovitelných zdrojů na vytápění nad průměrem Evropské unie, a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL), proč to tak je. Hladík v odpovědi zmiňuje, že Česká republika dlouhodobě podporuje přechod od uhelných kotlů k ekologičtějšímu vytápění, a to například prostřednictvím Kotlíkových dotací a programu Nová zelená úsporám. Dle Hladíka se za dobu, kdy fungují tyto programy, vyměnilo více než 200 tisíc kotlů.

Dotační programy

Program Kotlíkové dotace byl dostupný v letech 2015 až 2024. Jeho cílem bylo pomoci domácnostem vyměnit staré kotle na tuhá fosilní paliva s ručním přikládáním 1. a 2. emisní třídy, jejichž zákaz platí od září 2024, za nové ekologičtější kotle nebo tepelná čerpadla. Program byl financován z evropských fondů a peníze přerozdělovaly jednotlivé kraje. Na kotel na biomasu bylo možné získat příspěvek až 130 000 korun, v případě tepelného čerpadla až 180 000 korun.

Nová zelená úsporám je dotační program, který má za cíl zlepšit stav životního prostředí pomocí úspory energie. Dříve tento program doplňoval právě Kotlíkové dotace a lidé díky němu mohli získat na výměnu kotle ještě další, menší příspěvek. Od září 2024, kdy začal platit zákaz provozování neekologických kotlů, poté Nová zelená úsporám Kotlíkové dotace už zcela nahradila. Maximální výše dotací jsou oproti Kotlíkovým dotacím nižší.

Výměna kotlů

V roce 2015, kdy byl program Kotlíkové dotace spuštěn, uváděl bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec, že je nutné vyměnit odhadem 360 až 420 tisíc kotlů. V srpnu 2024 uváděla Asociace podniků topenářské techniky, že stále zbývá vyměnit 150 tisíc nevyhovujících kotlů. Stejné číslo v červnu 2024 zmiňovalo i Ministerstvo životního prostředí.

Resort životního prostředí v květnu 2024 v jednom z dokumentů vyčíslil, že v rámci Kotlíkových dotací už podpořil 130 tisíc výměn kotlů, z čehož 115 tisíc už bylo vyměněno (.pdf, str. 5, 9). Počet schválených žádostí byl vyšší než počet skutečně provedených výměn kotlů, protože resort dotace lidem vyplácel předem. Podle ministerstva získali lidé v období do května 2024 dotace na výměnu dalších 51 tisíc kotlů v rámci programu Nová zelená úsporám (.pdf, str. 5).

Přesné aktuální informace o počtu kotlů, které se za dobu fungování Kotlíkových dotací a programu Nová zelená úsporám podařilo vyměnit, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Ministerstvo životního prostředí na dotaz Demagog.cz uvedlo, že dohromady už lidem schválilo dotace na necelých 200 tisíc výměn kotlů, neupřesnilo ale, kolik výměn už se přímo uskutečnilo. Na doplňující dotaz redakce Demagog.cz resort životního prostředí dosud neodpověděl.

Závěr

Česká republika podporuje výměnu zastaralých kotlů 1. a 2. emisní třídy od roku 2015. Do roku 2024 to bylo pomocí Kotlíkových dotací, v současnosti také pomocí programu Nová zelená úsporám. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že celkově už žadatelům schválilo dotace na necelých 200 tisíc výměn kotlů. Na dotaz o počtu skutečně vyměněných kotlů, které ministerstvo také eviduje, ale resort redakci Demagog.cz dosud neodpověděl. Protože tedy nemáme k dispozici přesná data o množství provedených výměn, o kterých mluví ministr Hladík, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministr životního prostředí Petr Hladík mluví v kontextu rozhovoru o vývoji emisí skleníkových plynů v Česku. Zjevně se odvolává na informace, které přinesla národní inventarizace skleníkových plynů, jež sledovala vývoj emisí v roce 2023. Podle Hladíkových slov emise poklesly v energetice i průmyslu a ke snížení výsledné hodnoty přispěla i příroda. V sektoru dopravy podle něj nicméně nedošlo k odchýlení od dlouhodobého trendu a produkce emisí nadále rostla.

Emise z dopravy

Podle závěrů národní inventarizace skleníkových plynů, jejíž předběžné výsledky v lednu 2025 Ministerstvo životního prostředí odeslalo Evropské komisi, Česko v roce 2023 do atmosféry vypustilo 99 milionů tun emisí skleníkových plynů, a poprvé od roku 1990 tak hodnotu stlačilo pod 100 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Ačkoli emise skleníkových plynů v Česku i díky energetice, průmyslu nebo sektoru využívání krajiny a lesnictví celkově meziročně poklesly o 15 %, v dopravě se zvýšily přibližně o půl milionu tun.

Zatímco výše emisí např. v sektorech energetiky a průmyslu klesá, v sektoru dopravy se dlouhodobě zvyšuje. Mezi lety 1990–2022 došlo k 72% zvýšení emisí (.pdf, str. 77), a to zejména kvůli nárůstu počtu vozidel i větší mobilitě lidí. Výraznější výjimku v trendu představovalo pouze období po roce 2007, kdy emise klesaly vzhledem ke globální finanční krizi a následné ekonomické recesi. Jak lze vidět na grafu níže, během posledních deseti let došlo k snížení množství produkovaných emisí pouze v covidovém roce 2020.

Server Novinky.cz na konci letošního ledna informoval o tom, že doprava v roce 2023 vykázala snížení emisí skleníkových plynů o milion tun. Článek zjevně čerpá z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí, která stejnou hodnotu původně zmiňovala. Resort ale později svůj výstup upravil a nyní v něm stojí, že v sektoru dopravy vzrostly emise přibližně o půl milionu tun, jak zmiňujeme výše.

Závěr

Ministerstvo životního prostředí informovalo na konci ledna 2025 o předběžných výsledcích národní inventarizace skleníkových plynů, podle které se v roce 2023 zvýšily emise v sektoru dopravy meziročně přibližně o půl milionu tun. Jak ministr životního prostředí správně uvádí, jedná se skutečně o dlouhodobý trend – mezi lety 1990–2022 se emise v této oblasti zvýšily o více než 72 %. Výrok Petra Hladíka proto hodnotíme jako pravdivý.

Ohrožení chudobou v zemích EU

Statistiku osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (AROPE) v evropských zemích zveřejňuje Eurostat od roku 2015. Poslední kompletní data států Evropské unie jsou z roku 2023. V tomto roce bylo v Česku ohroženo chudobou 12 % obyvatel, což byl nejnižší podíl v rámci EU i všech sledovaných zemí. Průměr zemí EU pak činil 21 %. 

Česko má nejnižší podíl ohrožených osob od roku 2020. V předchozích letech měl několikrát lepší výsledek Island, který však není součástí EU a od roku 2021 u něj data nejsou k dispozici. Na grafu níže je vidět srovnání vývoje evropského průměru a Česka od začátku měření.

Metodika Eurostatu

Statistika počítá do kategorie ohrožených chudobou členy domácností, které splňují alespoň jeden ze tří bodů: riziko chudoby, závažnou materiální a sociální deprivaci nebo život v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. Právě poslední zmíněný faktor přitom mohl přispět k dobrému výsledku Česka, jelikož je u nás dlouhodobě nízká nezaměstnanost.

Jak upozorňují například sociolog Daniel Prokop nebo ekonom Vít Hradil, statistici Eurostatu ke klasifikaci využívají údaj tzv. relativní chudoby, který vychází z mediánových příjmů v jednotlivých členských státech EU. Člověk, který má nižší příjem než 60 % mediánového výdělku v dané zemi, je tak ve statistice považován za „ohroženého chudobou“. To ovšem znamená, že se hranice chudoby v jednotlivých unijních zemích i po započtení rozdílů v kupní síle peněz (tzv. parita kupní síly) liší, protože se v těchto zemích liší i mediánové příjmy.

Problematická interpretace

Na problematickou interpretaci statistiky Eurostatu jsme upozorňovali již dříve, když data na sociální síti X sdílela ODS. Podle použité metodiky totiž mohl být po započtení kupní síly peněz v roce 2023 považován za „ohroženého chudobou“ například člověk z Lucemburska s příjmy 59 tisíc Kč měsíčně, zatímco obyvatel Česka s měsíčním příjmem 17 tisíc Kč by „ohrožený chudobou“ nebyl. Například v sousedním Německu, kde je podle statistiky vyšší míra ohrožení chudobou, je v paritě kupní síly přibližně o polovinu vyšší mediánový příjem. Statistika tak z velké části ukazuje spíše míru příjmové nerovnosti mezi chudým a středně bohatým obyvatelstvem dané země.

Výpočet také nezohledňuje inflaci, jejíž míra může být v jednotlivých zemích podstatně rozdílná. Náhlý růst cen může způsobit prudký nárůst počtu lidí v materiální nouzi, což ukazuje například průzkum agentury PAQ Research z roku 2022. Podle něj se procento obyvatel Česka v příjmové chudobě téměř zdvojnásobilo za období od konce roku 2021 do začátku roku 2022. Důvodem měla být právě prudce rostoucí inflace. V průzkumech Eurostatu se ale podíl obyvatel ČR, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, mezi lety 2021 a 2022 výrazně nezměnil.

Výpočet také nezahrnuje exekuce, které zatěžují relativně vysoký podíl českých občanů, ačkoli v posledních letech jich ubývá. V minulosti se vůči metodice Eurostatu vymezili například i autoři zprávy Poverty Watch (.pdf, str. 2), kteří navrhli porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v ČR je podle nich zpravidla nízký.

Závěr

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2023 byl v Česku podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením 12 %, což bylo nejméně ze zemí EU. Průměr unijních států byl 21 %. Někteří odborníci sice kritizují metodiku této statistiky kvůli opomenutí faktorů, jako je míra inflace, snížené příjmy následkem exekucí nebo rozdíly v životní úrovni, Petr Fiala však data Eurostatu uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v rozhovoru poukazuje na nízkou popularitu současné vlády a ptá se, zda to nemůže souviset s negativními dopady konsolidačního balíčku na nízkopříjmové obyvatele. Fiala v odpovědi namítá, že balíček například snížil sazbu DPH u potravin.

Změny sazeb DPH

Před přijetím konsolidačního balíčku v Česku existovaly tři sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Podle dřívějšího znění zákona platila základní sazba 21 % a na vybrané zboží se vztahovala první snížená sazba 15 % a druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Do 15% sazby patřily mj. právě potraviny včetně nápojů, 10% DPH platila pro kojeneckou výživu, mlýnské výrobky, pitnou vodu, stravovací služby a kromě toho také pro léky či knihy.

Konsolidační balíček dvě snížené sazby sjednotil do jedné, a od roku 2024 tak platí pouze jedna snížená sazba ve výši 12 %. Do ní spadají například léky, zdravotnické prostředky či noviny a také potraviny, v jejichž případě tak skutečně došlo ke snížení sazby daně z dřívějších 15 % na 12 %. U menšího okruhu potravin se sazba DPH naopak zvýšila – z 10 % na 12 % se totiž zvedla u kojenecké výživy (.pdf, str. 6), mlýnských výrobků (.pdf, str. 501 z 1312), pitné vody i stravovacích služeb. Ke zvýšení došlo i u nápojů, na které se od roku 2024 místo 15% sazby vztahuje základní sazba 21 % (.pdf, str. 6).

Závěr

V rámci přijetí konsolidačního balíčku vláda prosadila změnu zákona o dani z přidané hodnoty. Od roku 2024 tak místo dvou snížených sazeb platí pouze jedna, a to 12%. Z původní 15% sazby se do ní přesunuly mj. potraviny. U vymezeného okruhu potravin, např. v případě kojenecké výživy, došlo naopak ke zvýšení sazby DPH z 10 % na 12 %. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda věří, že bude v příštím volebním období znovu premiérem. Reaguje slovy, že to rozhodnou voliči, ale že on sám je na to připravený. Zároveň dodává, že si uvědomuje, že jde proti historické tendenci, protože kromě začátku 90. let se podle něj nikdy nestalo, že by předseda vlády svůj post obhájil a vládl i v dalším funkčním období. –

Vlády České republiky

Jediným českým premiérem, který stanul v čele vlády i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. Jeho první vláda (1992–1996) vznikla ještě v rámci Československa a pokračovala i po jeho rozpadu v roce 1993. Po volbách v roce 1996 sestavil Klaus druhou vládu (1996–1998), která skončila předčasně v lednu 1998 po vypuknutí skandálu okolo financování ODS.

Jak ilustruje následující tabulka, po Václavu Klausovi žádný z premiérů České republiky možnost sestavit druhou vládu v navazujícím funkčním období už nezískal. Například Miloš Zeman (ČSSD) sice dokončil celé čtyřleté období, ale po volbách v roce 2002 z politiky odešel a přenechal sestavení vlády svému nástupci Vladimíru Špidlovi. Následující premiéři z řad ČSSD – Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek – se potýkali s vnitrostranickými krizemi a aférami, které vedly k předčasným koncům jejich vlád. Petr Nečas (ODS) rezignoval v souvislosti s korupčním skandálem, tzv. kauzou Nagyová.

Zvláštní případy představují Mirek Topolánek (ODS) a Andrej Babiš (ANO), kteří sice podobně jako Václav Klaus vedli dvě vlády, oba je ale složili v rámci jednoho volebního období. Topolánkova první vláda byla menšinová a nezískala důvěru Sněmovny, trvala tak pouhé čtyři měsíce. Jeho druhá vláda, tentokrát už většinová (tvořená ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených), fungovala přes dva roky, v březnu 2009 ale padla po vyslovení nedůvěry. Podobně jako tomu bylo u Topolánka, Babiš nejprve sestavil menšinovou vládu ANO, která ale nezískala důvěru a po 43 dnech v úřadu podala demisi. Bez důvěry nicméně vládla dalších pět měsíců, než se Babišovi podařilo sestavit druhou vládu, tentokrát v koalici s ČSSD a podporou KSČM.

Závěr

Jediným českým předsedou vlády, který na tomto postu pokračoval i v navazujícím volebním období, byl Václav Klaus. V čele kabinetu stál v letech 1992–1996 a 1996–1998. Ostatní premiéři buď druhou vládu nezahájili vůbec, nebo dvě vlády sestavili během jednoho volebního období. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku mluví o volebních průzkumech, které výhru v nadcházejících sněmovních volbách přisuzují hnutí ANO. Následně se Petra Fialy ptá na to, jak chce naklonit volební preference na stranu vládní koalice. Ten odpovídá, že průzkumy nejsou relevantní, jelikož se od nich finální výsledek voleb liší. Poté zmiňuje, že se snaží voliče přesvědčit o tom, že vláda prosazuje změny, které prospívají České republice. Jako příklad uvádí modernizaci armády a vynaložení 2 % HDP na obranu.

Výdaje na obranu

V září 2023 schválil Fialův kabinet návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 mld. Kč (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. pro Správu státních hmotných rezerv, Ministerstvo zahraničních věcí nebo Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, kvůli výdajům určeným na jiné instituce, než je Ministerstvo obrany, ale není jisté, že splnění závazku potvrdí NATO. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje souvisejí s obranou státu.

Podle pokladního plnění státního rozpočtu pro rok 2024 vynaložila Česká republika na obranu ještě více peněz (.pdf, str. 6). Vyčerpat se podařilo 166,8 mld., z nichž 159 mld. šlo přímo Ministerstvu obrany. Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z ledna 2025 šlo na obranu 2,08 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort (.pdf, str. 3).

Podle opozice bylo navýšení oproti rozpočtu nepřehledné a netransparentní. Dle premiéra Petra Fialy se jednalo o pojistku, aby NATO splnění závazku uznalo. Severoatlantická aliance nicméně vyhodnotí, zda výdaje na ostatní instituce souvisejí s obranou státu a zda Česko hranici 2 % HDP splnilo, až ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Alianční závazek

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo také v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už byly výdaje na Ministerstvo obrany nižší a přes dvouprocentní hranici se dostaly opět až v roce 2024, kdy ČR podle předběžného údaje NATO vynaložila 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Podle dat Ministerstva obrany šlo o 1,99 %, jedná se ovšem pouze o náklady na samotný resort. Pokud bychom vzali v úvahu výdaje i na ostatní instituce, jedná se o výše zmíněných 2,08 %.

Data Ministerstva obrany a Severoatlantické aliance se v některých letech mírně liší. Rozdíl je zjevně způsobený odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Výdaje na obranu pro rok 2025

Pro letošní rok vláda v rozpočtu počítá s celkovými výdaji na obranu ve výši 160,8 mld. Kč (.pdf, str. 2). Z toho 154,4 mld. Kč připadá přímo na Ministerstvo obrany a zbytek je alokován jiným státním institucím (.pdf, str. 17, 149 z 358) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedná se například o Správu státních hmotných rezerv, Národní bezpečnostní úřad nebo NÚKIB.

Podle nejnovější makroekonomické predikce z ledna 2025 by dvě procenta HDP v letošním roce odpovídala přibližně 168,62 mld. Kč (.pdf, str. 3), což je zhruba o 7,8 mld. více, než kolik na obranu vynaložil státní rozpočet. O tom v únoru informovala i Česká televize, pro kterou Petr Fiala uvedl, že to vláda udělá „tak, abychom ta dvě procenta dodrželi“. Bývalý velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský a byl ovšem toho názoru, že NATO výdaje na ostatní instituce jako obranné náklady v plné výši nejspíš neuzná.

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2024 vyhradila pro Ministerstvo obrany 151,2 mld. Kč. Podle pokladního plnění se tato částka ještě zvýšila na 159 mld. Kč, přičemž při započítání výdajů na další instituce šlo celkově o 166,8 mld. Kč. Na základě nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí to představuje 2,08 % HDP. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. NATO ovšem bude ještě posuzovat, zda všechny vyčíslené výdaje souvisejí s obranou státu a výdaje na rok 2025 dle nejnovější makroekonomické predikce na dvouprocentní hranici zatím nedosahují.

Moderátorka konfrontuje Petra Fialu s výsledky předvolebních průzkumů a ptá se jej, co jeho kabinet dělá pro to, aby se nepříznivá čísla začala měnit ve prospěch vládních stran. Premiér shrnuje úspěchy své vlády a soustředí se přitom především na témata bezpečnosti či ekonomiky, u které jako příklady uvádí mimo jiné konsolidaci financí a to, že Česká republika podle něj plní maastrichtská kritéria.

Maastrichtská kritéria

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nedošlo k ohrožení stability eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňovalo, podle poslední konvergenční zprávy se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). K tomu skutečně v následujících měsících došlo a podle dat Eurostatu česká průměrná roční míra inflace za rok 2024 překračovala referenční hodnotu již pouze o 0,2 procentního bodu.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota byla podle konvergenční zprávy nastavená pro úrokové sazby na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňovalo, protože úroveň dlouhodobých sazeb byla od června 2023 do května 2024 v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Analýza (.pdf) Národní ekonomické rady vlády (NERV) k přijetí eura z listopadu 2024 doporučuje omezit pobyt ČR v ERM II na co nejkratší dobu a vstoupit do něj v momentě, kdy bude shoda na termínu přijetí společné evropské měny. Nastartování tohoto procesu ale Fialova vláda již neplánuje. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury by rozhodnutí o přechodu na euro „mělo být přijato ideálně na začátku mandátu některé z příštích vlád tak, aby celý proces vedl stejný kabinet“.

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky dosáhl v roce 2023 podle poslední konvergenční zprávy úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný, a na ČR se tak rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku nevztahovalo (.pdf, str. 69). Komise předpokládala, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu stability a růstu (který je závazný pro členy eurozóny) Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 %, a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhového kritéria „zužuje“.

V roce 2024 schodek nakonec referenční hodnotu opravdu nepřekročil, když dosáhl hodnoty 2,6 % HDP, pro rok 2025 pak ČNB odhaduje jeho další pokles na 2,4 % HDP. Dluh vládních institucí činil 43,4 % HDP, v roce 2025 by měl podle odhadů centrální banky vzrůst na 44,2 %.

Závěr

Česká republika podle nejnovější konvergenční zprávy z června 2024 splňuje pouze kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Od vydání zprávy se Česko zároveň přiblížilo k tomu, aby začalo plnit i podmínku cenové stability, byť podle údajů Eurostatu zatím průměrná roční míra inflace v Česku referenční hodnotu stále překračuje. V případě kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II, který je pro splnění kritéria klíčový. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku mluví o průzkumech, které výhru v nadcházejících sněmovních volbách přisuzují hnutí ANO. Následně se premiéra Petra Fialy ptá na to, jak chce posílit volební preference pro strany vládní koalice. Ten odpovídá, že průzkumy nejsou tak důležité, protože výsledky voleb se od nich nakonec liší. Následně tvrdí, že jeho kabinet má za sebou několik úspěchů, a jako příklad uvádí opětovný růst reálných mezd.

Reálné mzdy během Fialovy vlády

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd.

Ke dni zveřejnění námi ověřovaného výroku vydal ČSÚ pouze zprávy za první tři čtvrtletí roku 2024. Za toto období došlo v meziročním srovnání k nárůstu reálné mzdy souhrnně o 4,5 %. Reálné mzdy přitom začaly stoupat právě až v roce 2024 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od posledního čtvrtletí roku 2021, kdy v prosinci nastoupila Fialova vláda, neustále klesaly (.xslx). Vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ Jitka Erhartová k obnovenému růstu nicméně podotkla, že se v některých odvětvích, jako bylo vzdělávání, reálné mzdy snížily.

Predikce pro rok 2025

Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí by zvyšování reálných mezd mělo pokračovat i v roce 2025, a to tempem okolo 4 % (.pdf, str. 2). Hospodářská komora ve své aktuální prognóze odhaduje, že se průměrná reálná mzda zvýší o 3,2 % (.pdf, str. 1), a také Česká bankovní asociace předpovídá růst o více než 3 %. Stejně tak zpráva ČNB z podzimu předpokládá, že reálné mzdy letos porostou zhruba o 3 % (.pdf, str. 20).

Závěr

Po dvouletém poklesu reálných mezd mezi koncem let 2021 a 2023 došlo od začátku roku 2024 k jejich opětovnému nárůstu. Podle dostupných údajů Českého statistického úřadu se v roce 2024 reálné mzdy souhrnně zvýšily o 4,5 %. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.