Přehled ověřených výroků

Bývalý europoslanec a kandidát do Evropského parlamentu Petr Mach v debatě uvedl, že vliv oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře na globální oteplování je sporný. Podle něj to nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Ve svém výroku vysvětluje, na čem tvrzení zakládá.

IPCC je seskupením vědců z celého světa zabývající se zkoumáním podstaty změny klimatu a jejích důsledků. Pravidelně vydává hodnotící zprávy, které se věnují klíčovým problémům spojených s globálním oteplováním.

Růst koncentrace CO₂ v atmosféře

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře začala být výraznějším předmětem přístrojových měření vědců v 60. letech minulého století. Tehdy se jeho hodnota pohybovala kolem 315 ppm (z anglického parts per milion), tedy 0,0315 % atmosféry (.pdf, str. 10). Od té doby množství CO₂ v atmosféře roste, v roce 2022 jeho koncentrace dosáhla 417 ppm, tedy 0,0417 %.

Oxid uhličitý tvoří jen malou část atmosféry, ale i poměrně malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší má velké dopady na atmosférické procesy. Důvodem je, že patří mezi skleníkové plyny, jejichž zvyšující se koncentrace zesiluje skleníkový efekt a v důsledku zvyšuje i teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). 

Ačkoliv se koncentrace oxidu uhličitého měří až od 60. let minulého století, vědci jeho dřívější množství rekonstruují (.pdf) např. zkoumáním vzorků ledu z hloubkových ledovcových vrtů, přičemž složení historického vzduchu lze určit pomocí bublinek zachycených v ledu. Ke zvyšování koncentrace CO₂ tak nedochází jen v posledních 60 letech – prudký růst vědci pozorují již od první průmyslové revoluce. Oproti jejímu počátku, kolem roku 1750, se dnes v atmosféře vyskytuje zhruba o polovinu více CO₂.

IPCC mapuje růst teploty

Přístrojová měření za posledních 160 let podle IPCC ukazují globální nárůst povrchových teplot. Trend oteplování se odehrál ve dvou hlavních fázích – od roku 1910 do 40. let 20. století s nárůstem o 0,35 °C a výrazněji od 70. let 20. století do současnosti s nárůstem o 0,55 °C. Panel také upozorňuje na to, že oteplování v posledních dekádách zrychluje.

Na přiloženém grafu lze pozorovat měsíční změny globální průměrné povrchové teploty a také modelovanou teplotu po roce 2020. Až na krátké časové výjimky graf ukazuje, že teplota od industriální revoluce roste téměř nepřetržitě.

Vývoj teploty v 19. století

Petr Mach zmiňuje, že rostla koncentrace CO₂ v atmosféře a globální teplota. Zároveň uvádí, že „sto let předtím“ teplota naopak klesala. Z výše zmíněného nárůstu množství CO₂ vyplývá, že může narážet na dobu před začátkem měření změn koncentrace CO₂ v atmosféře, tedy před 60. lety 20. století.

Měření průměrné teploty se věnuje řada dalších organizací včetně americké NASA. Ta se s IPCC shoduje na tom, že v druhé polovině 19. století se teplota oproti průměru o 1 °C nesnížila. Ačkoli jistou míru poklesu na obou teplotních grafech pozorovat lze, přístrojová měření ukazují, že šlo o nanejvýš 0,4 stupně. 

Historické teploty vědci rekonstruují obdobně jako koncentrace CO₂. Starší teplota planety totiž lze určit prostřednictvím množství izotopů kyslíku a vodíku, které jsou obsažené ve vzorcích ledu z ledovcových vrtů. Následující graf IPCC zobrazuje rekonstruované změny globální povrchové teploty v posledních dvou tisíciletích ve srovnání s přímými pozorováními od roku 1850 do roku 2020. Vyplývá z něj, že tempo oteplování je za poslední dva tisíce let bezprecedentní. K ochlazení o celý jeden stupeň za toto období nedošlo.

Závěr

Data z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazují, že koncentrace CO₂ v atmosféře se od začátku přesného měření v 60. letech minulého století zvýšila z 0,03 % na 0,04 %. I takto malý nárůst zvyšuje teplotu na zemském povrchu. V předešlých sto letech se teplota o jeden stupeň nesnížila. Rekonstrukce teplotních změn za poslední dvě tisíciletí naopak ukazují, že současné změny teploty jsou bezprecedentní. Výrok Petra Macha proto hodnotíme jako nepravdivý.

Marcel Kolaja v kontextu výroku kritizuje politiky, kteří rozporují vědecké závěry ohledně klimatické změny. Podle něj mají politici povinnost řídit se daty a zjištěním vědců. Uvádí tak, že podle vědecké shody skleníkové plyny (a zejména oxid uhličitý) mají vliv na globální teplotu.

Skleníkové plyny

Za hlavní příčinu globálního oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Mezi ně patří i oxid uhličitý, jehož koncentrace v atmosféře dosahuje přibližně 0,04 %. I přesto, že tvoří jen malou část atmosféry, má i malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší velké dopady na atmosférické procesy.

Skleníkové plyny absorbují většinu infračerveného záření vyzařovaného povrchem Země, které by jinak odešlo do vesmíru. Tím dochází k ohřívání vzduchu, který po zahřátí také vyzařuje infračervené záření, a část energie se tak vrací zpět Zemi. V důsledku se ohřívá zemský povrch spolu s nejspodnějšími částmi atmosféry (.pdf, .pdf, str. 18). Jedná se o tzv. skleníkový efekt (.pdf, str. 1).

Zvýšenou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře připisují vědci zejména lidské emisní činnosti. Za poslední století se totiž prudce zrychlilo spalování fosilních paliv jako je uhlí nebo ropa. Právě tato činnost, při které vzniká i oxid uhličitý, je vnímána jako hlavní způsob, jakým se člověk podílí na klimatické změně.

Vliv CO₂ na klima

Oxid uhličitý ze všech skleníkových plynů přispívá k emisím nejvíce. V celosvětovém měřítku představuje 76 % všech emisí způsobených lidskou činností. Zbytek tvoří metan, oxid dusný a fluorované plyny.

Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2023 koncentrace CO₂ v atmosféře přibližně 419 ppm (parts per million). V roce 1973 to bylo 330 ppm. Podobná data uvádí i další instituce, mezi nimi např. Čínský meteorologický ústav (.pdf, str. 2).

Nárůst koncentrace CO₂ v ovzduší zesiluje skleníkový efekt, který v konečném důsledku zvyšuje teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). Vliv CO₂ na globální oteplování potvrzují závěry Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který ve své zprávě z roku 2023 potvrzuje, že emise skleníkových plynů zapříčinily globální oteplování (.pdf, str. 10 z 42). Kromě IPCC stejný závěr uvádí například také NASA či britská Královská společnost.

Závěr

Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zesiluje skleníkový efekt, který způsobuje globální oteplování. Vlivem lidské činnosti vznikají emise různých skleníkových plynů, přičemž 76 % z nich tvoří právě oxid uhličitý. Výrok Marcela Kolaji proto hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do Europarlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová reaguje na lídra SPD a Trikolory v evropských volbách Petra Macha, který v kontextu výroku kritizuje Green Deal a vyjadřuje se skepticky ohledně vlivu oxidu uhličitého (CO₂) na globální oteplování. Mach v rámci svého vystoupení zdůrazňuje prospěšnost CO₂ pro člověka i rostliny, které ho spotřebovávají při fotosyntéze. Nerudová argumentuje, že s nárůstem globálních teplot lesy mění způsob, jakým absorbují CO₂, a začínají ho ve větší míře vylučovat.

Lesy a CO₂

Lesy oxid uhličitý současně produkují i pohlcují. Přes den rostliny oxid uhličitý pohlcují prostřednictvím fotosyntézy a produkují kyslík, který vypouští do atmosféry. Zachycený oxid uhličitý rostliny ukládají v půdě, kde se částečně přeměňuje na organickou hmotu a stává se součástí půdního uhlíku. Naopak v noci se fotosyntéza zastavuje a rostliny a mikroorganismy v půdě část CO₂ vydechují zpět do atmosféry prostřednictvím buněčného dýchání.

Díky této schopnosti působí lesy jako významný pohlcovač skleníkových plynů. Data ukazují, že v letech 2001–2019 celosvětově zadržely dvakrát více uhlíku, než kolik ho vypustily. V Evropě lesy každý rok pohltí zhruba 7 % z celkových emisí skleníkových plynů, které zde byly vyprodukovány. V posledních letech však studie naznačují, že se funkce lesů s rostoucí teplotou mění a stává se z nich vlivem lidské činnosti naopak zdroj emisí.

Studie z roku 2021 analyzovala data z více než 200 míst po celém světě z posledních dvaceti let, která zaznamenávala přenos CO₂ mezi biosférou a atmosférou. Z dat zkoumala, jestli existuje teplotní limit, při jehož překročení stromy začnou uvolňovat více CO₂, než kolik dokážou absorbovat prostřednictvím fotosyntézy.

Metabolické procesy, jako jsou fotosyntéza a buněčné dýchání, jsou závislé na teplotě. S rostoucí teplotou rychlost procesů nejprve roste a po dosažení maxima opět klesá. Tyto dva procesy však na změnu teploty nereagují stejně. Maximum fotosyntézy bylo dosaženo na 18 °C u rostlin mírného pásma, které představují asi 90 % zemských rostlin (.pdf, str. 14) a 28 °C dalších druhů rostlin. U buněčného dýchání z dostupných dat sledujících teploty do 38 °C nebylo maximum možné stanovit. Vědci odhadují, že se může pohybovat až mezi 60 a 70 °C. Proces fotosyntézy tedy dosahuje maxima a začíná se zpomalovat mnohem dříve než proces buněčného dýchání.

V praxi to znamená, že s rostoucí teplotou se bude proces fotosyntézy zpomalovat a lesy budou exponenciálně vydechovat více CO₂. Tento obrat by mohl mít vážné důsledky, neboť by znamenal, že vegetace začne urychlovat klimatické změny, místo toho, aby je zpomalovala. Pokud by teploty nepřestaly stoupat současným tempem, do roku 2040 budou lesy pohlcovat pouze polovinu nynějšího množství CO₂.

V roce 2021 taktéž vědci poprvé prokázali, že Amazonský prales, především kvůli lidské činnosti, produkuje více CO₂ než absorbuje. Většina emisí je totiž způsobena požáry, z nichž mnohé byly založeny úmyslně za účelem vyčištění půdy pro produkci hovězího masa a sóji. Nešetrné hospodaření s lesy dle odhadu vědců ovlivňuje i přilehlé lesy, kterých se deforestace přímo netýká. Kvůli menšímu množství stromů se totiž v regionu může vyskytovat méně srážek, což by vedlo k většímu suchu a častějším vlnám veder. To by ve výsledku znamenalo zvýšení četnosti požárů a zmenšení počtu stromů.

Problémem současných lesů je také pomalá adaptace na rychlé změny klimatu za poslední dvě dekády. I české lesy se stávají větším zdrojem CO₂, kvůli silnější těžbě dřeva způsobené kůrovcem a vysychání dřevin. „Třemi hlavními příčinami, které les oslabují a činí jej zranitelnějším pro kůrovce, je způsob hospodaření v lesích, degradace lesní půdy a proměna klimatu,“ přiblížil nynější editor serveru Faktaoklimatu.cz Jiří Lněnička.

Závěr

Lesy jsou schopny absorbovat CO₂ prostřednictvím fotosyntézy, ale také jej uvolňují pomocí buněčného dýchání. To dle vědeckých poznatků s rostoucí teplotou exponenciálně narůstá, zatímco proces fotosyntézy se po dosažení určitých teplot začíná zpomalovat. Se zvyšující se teplotou tak lesy mohou postupně produkovat více CO₂, než ho absorbují. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr evropské kandidátky SPD Petr Mach mluví o zvyšování hladiny moře v důsledku globálního oteplování. Přesněji zpochybňuje souvislost mezi táním ledovců a zvyšující se hladinou moří. Své pochybnosti pak dokresluje popisem fyzikálního pokusu, ve kterém hladina vody s vloženou kostkou ledu zůstává ve skleničce stejná i poté, co se led rozpustí. Tímto se snaží ilustrovat, že i pokud by ledovce skutečně tály, nemohou způsobit zvyšování světové hladiny moří a oceánů.

Fyzikální pokus

Fyzikální pokus, který Petr Mach ve svém výroku popisuje, opravdu potvrzuje, že led rozpuštěný ve sklenici vody její hladinu nezvýší. Kvůli rozdílům v hustotě ledu a vody, a tedy rozdílům v jejich vztlakových a tíhových silách, dojde k situaci, že kostka ledu, podobně jako ledovec v moři, pluje z části nad hladinou. Objem vody, která vzniká rozpuštěním kostky, je stejný, jako objem její ponořené části. Výška hladin proto zůstává při provedení pokusu konstantní.

Samotný Machův popis experimentu je tedy správný, v daném kontextu je ale využití tohoto pokusu zavádějící. Prvním z důvodů, proč je podobná argumentace problematická, je, že se v experimentu pracuje pouze se sladkou vodou. Ta má nižší hustotu, než voda mořská, kapalina z ledovce tvořeného sladkou vodou má tedy po jeho rozpuštění ve skutečnosti větší objem, než slaná voda, kterou původně vytlačoval, což vede ke zvýšení hladiny moře. Je však pravda, že výsledný efekt je ve výsledku zanedbatelný.

Hlavním problémem Machovy argumentace je především fakt, že za zvedáním světových vod nestojí primárně tání ledovců v mořích, nýbrž tání ledovců na pevnině. Dalším problémem je také všeobecné zvedání teplot. Pokus také nebere v potaz skutečnost, že při tání pevninských ledovců do oceánů dochází k mísení sladké a slané vody.

Zvyšování hladiny moří

Hladiny oceánů se zvyšují. Data NASA a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) ukazují, že v dlouhodobém měřítku dochází ke zvyšování průměrné, tzv. střední hladiny moře. V porovnání s úrovní v roce 1992 je nyní přibližně o 10 cm výše a zvedá se cca o 3,9 mm za rok. Dle NASA je zvyšování mořské hladiny způsobeno především dvěma faktory: přibývající vodou z tání ledovců a také rozpínáním mořské vody, která má kvůli svým fyzikálním vlastnostem při vyšší teplotě větší objem. Tání ledovců navíc vede ke zvětšování vodní plochy, která pohlcuje sluneční záření. Ledová plocha totiž dokáže na rozdíl od vodní plochy daleko efektivněji odrážet sluneční paprsky. Úbytkem ledů v oceánech se tak voda ohřívá rychleji a tím se i zvyšuje vodní hladina.

Jak již bylo zmíněno, na zvyšování hladiny oceánů má větší vliv tání pevninských ledovců, nikoliv mořských. K úbytku pevninských ledovců dochází ve vysoké míře například v oblasti Grónska. Voda, která v důsledku tání pevninského ledovce přiteče až do moře, je v rámci této vodní plochy novou vodou, a zvyšuje tak hladinu moře.

Ledovec tvořený sladkou vodou po roztání ředí hustotu slaného moře a tím zvyšuje jeho objem. Zároveň platí, že vliv na výšku hladiny není jediným problémem, který tento fenomén může způsobit. Sladká voda mísící se se slanou může způsobovat například změny v procesech pohlcování oxidu uhličitého nebo v teplotních trendech.

Shrnutí

Petr Mach popisuje vztah tání ledovců a zvyšování mořské hladiny na fyzikálním pokusu, přičemž naznačuje, že tání ledovců a zvyšování hladiny moří není reálným problémem. Samotný experiment vysvětluje správně, opomíjí přitom ale skutečnost, že tání mořských ledovců není nejvýznamnějším vlivem na zvyšování hladiny moře. Tím je naopak tání pevninských ledovců a celkový nárůst teplot v mořích. Data od NASA a NOAA zároveň ukazují, že k stoupání hladiny moře dochází, střední hladina moře se podle nich za posledních 30 let zvýšila o zhruba 10 cm. Z těchto důvodů označujeme výrok jako zavádějící.

Kandidát koalice Stačilo! do Evropského parlamentu Jan Skalický mluví o incidentu, ke kterému došlo 15. listopadu 2022. Na polskou vesnici Przewodów, která leží poblíž hranic s Ukrajinou, tehdy dopadla raketa ruské výroby. Skalický tvrdí, že ministryně obrany Jana Černochová (ODS) na útok reagovala obviněním Ruska a vyzývala k zahájení třetí světové války. Jak ale sám uznává, slova Černochové zjednodušuje.

Dopad rakety na Przewodów

První informace o incidentu, při kterém zemřeli dva lidé, se objevily 15. listopadu 2022 kolem šesté hodiny odpoledne na polském webu Radio Lublin. Redakce tehdy ve zprávě bez větších podrobností psala jen o „náhlé explozi traktoru“. Přibližně ve stejnou dobu polská vláda oznámila, že svolá krizový štáb.

Média začala vzápětí zmiňovat, že svolání štábu a událost v Przewodówě spolu mohou souviset. Polské Radio Zet tehdy uvedlo, že neoficiálně zjistilo, že na místo dopadly „dvě zbloudilé rakety“. Vhodné je připomenout, že v průběhu popisovaného incidentu Rusko ostřelovalo Ukrajinu včetně Kyjeva a dalších měst na západě země. Zpravodajská agentura AP okolo osmé hodiny večer napsala, že podle vysoce postaveného zdroje v amerických tajných službách dopadly do Polska „ruské rakety“.

AP nicméně ve stejné zprávě dodala, že mluvčí polské vlády popisovanou informaci nepotvrdil. Na vyjádření mluvčího poukazovala i česká média. Agentura Reuters brzy poté uvedla, že tuto zprávu odmítl potvrdit i samotný Pentagon. Všechny tyto informace byly k dispozici už před 21. hodinou.

Polská vláda zahájila jednání tentýž den večer. Ve věci určení viníka byl nicméně polský krizový štáb poměrně zdrženlivý. Polské ministerstvo zahraničí v prohlášení, které vydalo v nočních hodinách, uvedlo jen to, že do Przewodówa dopadly rakety „ruské výroby“, nezmínilo přímo, kdo je vystřelil.

Po konci jednání polský kabinet také informoval, že zvažuje aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy. Ten říká, že pokud podle některé ze zemí NATO došlo k ohrožení její územní celistvosti nebo bezpečnosti, zahájí se jednání mezi aliančními partnery. Nakonec ale polská vláda o aktivaci tohoto článku nepožádala.

Druhý den ráno americký prezident Joe Biden uvedl, že je „nepravděpodobné“, že by Polsko zasáhla raketa vypálená z Ruska. Agentura AP 16. listopadu 2022 napsala, že podle předběžných zjištění raketu vystřelily ukrajinské síly v obraně proti přilétající ruské střele. Stejně se vyjádřil i polský prezident. K tomuto závěru došlo o necelý rok později i polské vyšetřování, podle kterého se jednalo o raketu ukrajinského protivzdušného systému.

Za zmínku stojí, že AP původní tvrzení o „ruské raketě“ 16. listopadu 2022 změnila a celý článek opravila.

Vyjádření ministryně Černochové

Ministryně obrany Jana Černochová na incident zareagovala brzy poté, co se o něm objevily informace v médiích. Na sociální síti X (dříve Twitter) vyjádřila podporu Polsku i Ukrajině a napsala, že dopad ruských raket na polské území je „prokázaný“. O třetí světové válce přímo nemluvila, uvedla ale, že musí následovat odezva. Jakou podobu by měla mít, ale ministryně přesně nespecifikovala.

Jana Černochová příspěvek zveřejnila 15. listopadu po deváté hodině večer. V té době už sice AP vydala zprávu, že podle zdrojů v tajných službách USA se jednalo o „ruskou raketu“, zveřejněny byly ale i informace, že původ rakety odmítly potvrdit jak polská vláda, tak Pentagon.

Černochová přitom nebyla jediným evropským politikem, který z výbuchu vinil Rusko – podobně jako ona reagoval na incident například tehdejší lotyšský ministr obrany Artis Pabriks.

O den později publikovala Jana Černochová další příspěvek, ve kterém svá předchozí vyjádření obhajovala. Už v něm nicméně nemluvila přímo o „ruských raketách“, ale jen o „raketách ruské výroby“. Celý incident okomentovala slovy: „Není podstatné, čí raketa (…) ruské výroby spadla v Polsku. Odpovědné za smrt 2 Poláků je Rusko, které napadlo Ukrajinu.“

Závěr

Jan Skalický pravdivě uvádí, že Jana Černochová vinila z výbuchu rakety v polském Przewodówu v listopadu 2022 Rusko, ačkoliv se později ukázalo, že ji vystřelila ukrajinská strana. K zahájení třetí světové války sice nevyzývala, napsala ale, že dopad rakety „nesmí zůstat bez odezvy“. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou – i s ohledem na to, že Skalický přiznává, že používá zjednodušenou intepretaci slov Jany Černochové.

Europoslankyně Markéta Gregorová se odkazuje na zprávu o globálních hrozbách, kterou každoročně vydává Global Risks Initiative, což je platforma Světového ekonomického fóra (WEF) monitorující celosvětová rizika pro společnost a ekonomiku.

Riziko dezinformací

Zpráva z ledna 2024 (.pdf) rozdělila rizika na krátkodobá, která představují největší hrozbu v příštích dvou letech, a na dlouhodobá rizika pro příštích deset let. Dezinformace se přitom objevují v obou žebříčcích. V krátkodobém hledisku považuje WEF dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu, zatímco v měřítku příštího desetiletí jsou dezinformace vnímány jako páté největší riziko.

Je vhodné uvést, že tato data pocházejí z průzkumu WEF, ve kterém měli účastníci za úkol odhadnout dopad či vážnost několika různých rizik (.pdf, str. 8). V desetiletém období se na prvních příčkách umístily zejména problémy spojené s klimatickou změnou, přičemž na prvním místě skončilo extrémní počasí.

WEF ve zprávě uvádí několik důvodů pro hodnocení dezinformací jako vážného rizika (.pdf, str. 18). Jednou z jeho obav je možnost zásahů do voleb v příštích dvou letech. Podle dokumentu mohou ve volbách během tohoto období hlasovat asi tři miliardy lidí, a dezinformace tak mohou vést k nedůvěře v regulérní průběh voleb, což může vyústit v občanské a násilné nepokoje (str. 19–20).

Závěr

Světové ekonomické fórum tedy ve zprávě z ledna 2024 označilo dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu pro období příštích dvou let. V horizontu deseti let vidí dezinformace jako páté největší riziko. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Jedním z cílů aktu o digitálních službách (DSA) je posílit ochranu práv uživatelů, zajistit kontrolu nad obsahem, který vidí online, nebo umožnit v digitálních odvětvích svobodnou a spravedlivou hospodářskou soutěž s cílem podpořit inovace.

Dalším z cílů tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti.

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a dezinformací. Další povinnosti mají vést i k větší transparentnosti online platforem, právě např. v oblasti algoritmů.

Poskytovatelé digitálních služeb na základě DSA musí uvádět informace o nástrojích, které používají pro moderování obsahu, a to i pokud jsou založeny na algoritmech (.pdf, str. 12). DSA také pojednává o tom, že online platformy používají algoritmy pro určení priority informací a optimalizování přístupu k nim. Proto by dle aktu měly zajišťovat, aby uživatelé o takových algoritmech věděli a mohli ovlivnit způsob, jakým jsou jim informace předávány (.pdf, str. 19).

Poskytovatelé také musí používání algoritmů uvádět ve svých smluvních podmínkách. Kromě toho může Evropská komise velmi velkým platformám a internetovým vyhledávačům nařídit, aby ke svým algoritmům umožnili přístup (.pdf, str. 93).

Závěr

Akt o digitálních službách (DSA) poskytovatelům digitálních služeb ukládá povinnost uvádět informace o algoritmech, které používají pro určení toho, jaké informace uživatelé vidí mezi prvními. O používání algoritmů musí také informovat ve smluvních podmínkách a Evropská komise si k algoritmům může vyžádat přístup. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Markéta Gregorová naráží na slova Petra Macha ze stejné debaty. Mach podle ní řekl, že si není jistý, jaké činnosti společnost Voice of Europe vykonávala a zda jsou problematické. Gregorová uvádí, že společnost platila minimálně dva politiky z Alternativy pro Německo (AfD), čímž ilustruje, že činnost problematická byla.

Voice of Europe

Bezpečnostní informační služba (BIS) označila koncem března letošního roku firmu Voice of Europe i její web za součást ruské vlivové sítě, která se v evropských státech pokoušela získat vliv před blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Podle BIS firmu řídil Viktor Volodymyrovyč Medvedčuk, ruský oligarcha s přímým napojením na Vladimira Putina.

Podle zjištění BIS Medvedčuk spolupracoval s Arťomem Marčevským, bývalým proruským politikem z Ukrajiny. Oba prostřednictvím své firmy poskytovali finance některým poslancům, kteří v Evropském parlamentu bránili podpoře Ukrajiny, a také jim přispívali na kampaň v nadcházejících volbách.

Ke dni vysíláni debaty byla známa jména dvou politiků, kterým Voice of Europe platila – jednalo se o europoslance Maxmiliana Kraha a poslance Petra Bystroně z krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), kteří vedou kandidátní listinu strany v evropských volbách.

Podle nahrávek, které česká kontrarozvědka zprostředkovala členům sněmovní komise pro kontrolu BIS, převzal německý politik s českými kořeny Petr Bystroň od Voice of Europe 20 tisíc eur. Podle dostupných informací přijali ruské peníze i další politici z Německa, Francie, Polska, Belgie, Maďarska a Nizozemska. Jejich jména ovšem nebyla ke dni debaty zveřejněna.

Je vhodné uvést, že po uskutečnění ověřované debaty vyšlo najevo, že si Bystroň stěžoval na nominální hodnotu některých bankovek, které dostával. Krahův spolupracovník byl zase německou policí zadržen kvůli podezření ze špionáže pro Čínu, přesto Krah AfD do voleb povede.

Z českých politiků poskytli tomuto portálu v minulosti rozhovor například Václav Klaus, Cyril Svoboda, Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová. Premiér Petr Fiala nicméně uvedl, že vláda nemá informace naznačující, že by peníze směřovaly i k nim.

Závěr

Z informací dostupných ke dni námi ověřované debaty vyplývá, že společnost Voice of Europe poskytovala finance poslanci Petru Bystroňovi a europoslanci Maxmilianu Krahovi, kteří jsou členy AfD. Výrok Markéty Gregorové proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra se vyjadřuje ke způsobu boje proti dezinformacím. V souvislosti s tím podotýká, že v případě války vypnutí dezinformačních webů považuje za správné, což se podle něj stalo před dvěma lety po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Vládní výzva

Fialova vláda 25. února 2022, tedy den po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, vyzvala k přijetí kroků, které by vedly k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, jenž dle vládního usnesení „slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině“ (.pdf).

Patřičné kroky učinil správce tuzemské domény CZ.NIC, který po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokoval osm webů, které podle něj šíří dezinformace a ohrožovaly národní bezpečnost. Národní centrum kybernetických operací při Vojenském zpravodajství (NCKO) poté žádalo, aby se zablokovalo ještě více webů, k čemuž CZ.NIC a také mobilní operátoři přistoupili. Velkou část webů s českou doménou CZ.NIC znovu zpřístupnil v květnu 2022 kvůli tomu, že v daný moment již podle něj nepředstavovaly bezprostřední bezpečnostní hrozbu.

Proti výzvě vlády a Vojenského zpravodajství se už v červnu 2022 vymezily některé neziskové organizace, které si u soudu stěžovaly na to, že blokace webů je nezákonná a jde proti principům právního státu. V dubnu 2024 ale Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že se nejednalo o zásah státu, který k blokaci pouze nezávazně vyzval, a nešlo tak o vymahatelný příkaz.

Už dříve Ústavní soud odmítl obdobnou stížnost pražského advokáta. V březnu 2024 ale Městský soud v Praze vydal rozsudek, podle kterého byla blokace webu porušením zákona o svobodném přístupu k informacím, čímž řízení vrátil zpět obvodnímu soudu.

Závěr

Bezprostředně po ruském útoku na Ukrajinu byla skutečně zablokovaná řada webů, které byly označeny za dezinformační. Učinili tak správci domény a mobilní operátoři na základě doporučení vlády a žádosti Národního centra kybernetických operací. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra uvádí, že do poslední chvíle váhal, jak bude o aktu o umělé inteligenci (AI) hlasovat. Nakonec se zdržel, protože dle svých slov chápe potřebu tuto oblast regulovat, na druhou stranu se vývoj a inovace dle něj přesune jinam. To může způsobit, že Evropská unie (EU) bude za ostatními regiony zaostávat.

Zákon o umělé inteligenci

Akt o umělé inteligenci představila Evropská komise v dubnu 2021. Jeho cílem je zavedení jednotného právního rámce pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Zajistit má také to, aby systémy AI byly bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU.

Evropský parlament o návrhu hlasoval v březnu 2024. Pro jeho přijetí hlasovalo 523 europoslanců, proti bylo 46 a zdrželo se jich celkem 49 (.pdf, str. 11–12). Jedním z těch, kdo se zdržel, byl právě Alexandr Vondra (str. 12).

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní, do kterých je rozřazuje podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Systémy jako jsou chatboty nebo deepfakes spadají do omezeného rizika, což znamená, že budou muset informovat o tom, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoké úrovni zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky AI jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Závěr

Europoslanec Alexandr Vondra se při hlasování o aktu o umělé inteligenci opravdu zdržel. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.