Přehled ověřených výroků

Rozpočet Armády i Policie ČR byl skutečně navýšen. Také zpravodajská služba BIS, která v předchozích letech přišla o několik pracovníků kvůli propouštění a snižování rozpočtu, nabírá již od minulého roku nové pracovníky a počítá s rozšířením organizace.

Rozpočet Bezpečnostní a informační služby v letech 2012–2016:

RokRozpočet v mld. Kč20121,08620131,16220141,17420151,20720161,499

zdroj: Vlada.cz

Co se týče posílení integrační polititky, vláda se ve své Strategii migrační politiky České republiky vydané v roce 2015 v otázce integrace zaměřuje hlavně na aktualizaci státního integračního programu pro uprchlíky, posílení aktivity při výměně informací a zkušeností se zeměmi EU, Financování integračních programů samosprávy, důsledný monitoring migrační situace v ČR, podpora Center na integraci cizinců atd.

Vláda taktéž loni schválila nový Integrační plán, který počítá s pomocí válečným uprchlíkům. Plán zahrnuje výuku češtiny, seznamování s kulturou a demokracií i pomoc s hledáním práce a bydlení. Program by měl stát přibližně 200 milionů korun, z toho 127 milionů poskytne Evropská unie.

Ještě v loňském roce vláda ČR rozhodla o poskytnutí 105 milionů Kč na humanitární aktivity Světového potravinového programu a Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Sýrii. V roce 2016 poskytne do Svěřeneckého fondu EU pro region Blízkého východu a západního Balkánu dalších 68 milionů Kč. Co se týče pomoci konkrétním uprchlíkům, Česká republika pomůže 153 křesťanským uprchlíkům z íráckého Erbílu, kteří se obrátili na vládu ČR s žádostí o pomoc. V naší zemi by měli získat mezinárodní ochranu, šanci se integrovat a začít nový život v bezpečí. Náklady na přesídlení budou sdíleny s neziskovým sektorem, většinu nákladů by měl zajistit Nadační fond Generace 21, který se v této věci na vládu obrátil. V případě, že fond nebude schopen plnit své závazky, ujme financování akce ministerstvo vnitra. Maximální náklady vláda vypočítala na 32,5 milionu korun, o které má být navýšen rozpočet vnitra.

Tendence slučovat dozorové orgány se objevovaly v roce 2013 za vlády Petra Nečase. Tehdejší ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) konkrétně prosazoval slučování Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy do jedné dozorové instituce. Tento krok schválila vláda, která v usnesení z 2. května 2013 ukládá ministru zemědělství úkol provést sjednocení těchto dvou orgánů.

S předčasným koncem vlády Petra Nečase v červnu 2013 však skončily i snahy o toto sjednocení – nový ministr zemědělství Miroslav Toman v srpnu slučování zastavil.

Slučováním, které legislativním procesem úspěšně prošlo, bylo převedení práv a závazků Státní rostlinolékařské správy na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, k čemuž došlo pomocí zákona č. 279/2013 Sb., vyhlášeného 10. 9. 2013.

Rozpočet kapitoly, pod níž spadá Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se v posledních pěti letech vyvíjel takto:

2010 - 339 953 tis. Kč

2011 - 307 151 tis. Kč

2012 - 300 798 tis. Kč

2013 - 307 292 tis. Kč

2014 - 321 260 tis. Kč

V rozpočtu na rok 2015 pak dochází k dalšímu nárůstu výdajů organizačních složek státu, přičemž webové stránky Ministerstva zemědělství uvádějí jako primární důvod tohoto nárůstu navýšení výdajů zejména právě pro dozorové orgány - Státní veterinární správu a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci - z důvodu požadavku na zvýšení počtu kontrol a následné zvýšení ochrany spotřebitelů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, kontrolní orgány v letech zbržděné ekonomiky měly k dispozici méně peněz na svou činnost, nehodnotíme ovšem, že by snad pravice neměla vůli k jakékoli kontrole v dané oblasti.

Ze zprávy Human Rights Watch (HRW) vyplývá porušení několika ze souboru práv na spravedlivý proces. Podle obhájců soud zamítl předložení klíčových důkazů obhajoby a systematicky odmítal důležité návrhy obhájců, čímž znemožnil jejímu právnímu týmu efektivně čelit obviněním, jak vyžadují standardy spravedlivého procesu. Hugh Williamson, ředitel HRW pro Evropu a střední Asii, se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že proces byl od počátku zpolitizován, což porušuje zásadu nezávislosti soudní moci.

Savčenko se dále vyjádřila, že byla dne 17. června na týden zajata rebely v ukrajinském Lugansku. Ti ji pak dne 23. června násilně a nezákonně převezli přes ukrajinsko-ruskou hranici. Takový postup za účelem přivedení pod (v tomto případě ruskou) jurisdikci je v mezinárodním právu v převážné většině případů nepřípustná. Doktrína male captus bene detentus, podle níž lze poprávu držet a soudit osobu, přestože byla bezprávně zadržena, je mezinárodním společenstvím uznána pouze ve velmi mimořádných případech. Jde například o zajetí v případě Eichmann (.pdf), kde šlo o nacistického vůdce uniknuvšímu Norimberským procesům.

Ruské úřady ji pak měly tajně držet v hotelu, kde ji vyslýchali. Jakkoliv není znám průběh výslechu, i v této fázi mohla být porušena některá z práv na spravedlivý proces, případně základních lidských práv.

Stejně tak je prohřeškem proti spravedlivému procesu odepření přístupu k advokátu, okolnímu světu a ukrajinskému konzulu (viz například případ Avena).

Podle HRW dále nebyl rozsudek soudu řádně odůvodněn a nevypořádal se dostatečně s klíčovými důkazy svědčícími ve prospěch Savčenko, i zde de o porušení pravidel procesu.

Mezi odmítnutými důkazními prostředky byl i znalecký posudek tvrdící, že Savčenko byla zajata mezi 10:15 a 10:45, tedy hodinu před útokem, jehož se měla účastnit. Usuzují tak z videonahrávky jednoho z rebelů, na které je Savčenko zřetelně vidět. Svědčí pro to postavení slunce, s nímž je však v rozporu však čas uvedený na nahrávce. Žalobce tato tvrzení nezpochybnil, smetl však důkaz ze stolu s tím, že čočka byla poškozená a video není spolehlivé. Zamítnut byl rovněž návrh na provedení analýzy videa k určení skutečného času pořízení nahrávky. Podle soudce prý tato informace není relevantní. Ze stejného důvodu byl zamítnut i návrh na lokalizování jejího telefonu v době zadržení, který měl rovněž rozporovat její přítomnost v místě útoku. Je tedy možné (nikoli však jisté,) že na místě útoku Savčenko opravdu nebyla.

Nakonec byly evidovány rovněž rozpory ve výpovědích a stanoviscích obžaloby.Neférovost procesu odsuzuje i Amnesty International.

Na základě tohoto řízení byla Savčenko usvědčena z dvojité dokonané vraždy, pokusu o vraždu civilistů a nezákonný přechod ukrajinsko-ruské hranice. Odsouzena byla ke 22 letům ve vězení a finančnímu trestu ve výši 450 dolarů.

Podle Ministerstva zahraničí patří Turecko na seznam zemí, pro něž platí vízová povinnost ve státech schengenského prostoru. Seznam pochází z nařízení Rady (ES) č. 539/2001.

Tzv. „schengenské vízum“ opravňuje jeho držitele k pobytu na území celého schengenského prostoru pro dobu maximálně 90 dní, přičemž pouze ve výjimečných případech se toto vízum uděluje s omezenou působností pro konkrétní státy v něm vyznačené.

Podmínkami pro získání tohoto typu víza je vyplnění formuláře, doložení cestovního dokladu, fotografie, biometrických údajů, poplatku, pojištění a podpůrných dokladů prokazujících účel cesty, typ ubytování a záměr opustit schengenský prostor.

Hlasování Senátu o návrhu usnesení k jednání a výrokům prezidenta se zúčastnilo 35 senátorů, z toho 18 z nich hlasovalo pro. Vzhledem k tomu, že Senát ČR se skládá z 81 členů, jedná se o necelou čtvrtinu Senátu.

K přijetí návrhu je třeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných senátorů, v tomto případě tedy 18. O přijetí návrhu tedy skutečně rozhodl jeden hlas.

V návrhu usnesení s pozměňovacími úpravami senátorky Wagnerové Senát:

"I. Připomíná, že prezident republiky není podle ústavního článku 54 odst. 3 z výkonu své funkce odpovědný, avšak jeho činy a výroky jsou ve smyslu mezinárodního práva ČR přičitatelné přesto, že ústavně vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Prezident republiky by měl být ve svých vyjádřeních natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost ohledně ohrožení spojeneckých závazků ČR a její ústavně deklarované hodnotové orientace.
b) Princip vzájemné loajality ústavních orgánů podle kterého při výkonu svých kompetencí jsou ústavní orgány povinny harmonicky spolupůsobit a zdržet se všeho, co poškozuje vážnost funkce a oprávněné zájmy jiných ústavních orgánů, či je dokonce ohrožuje.

II. Konstatuje, že prezident republiky jako hlava státu má být garantem řádu s posláním společnost sjednocovat a zmírňovat v ní konflikty. A proto by neměl z této své ústavní funkce vystupovat a svými projevy a činy společnost rozdělovat.

Novela školského zákona vyhlášená 17. 4. 2015 ve Sbírce zákonů pod číslem 82/2015 Sb. se ve svém § 16 odst. 2 písm. a) až i) zabývá stanovením předmětných podpůrných opatření. Ve zvláštní části návrhu novely zákona (.pdf) je pak k § 16 odst. 2 uvedeno následující: “ Odstavec 2 vypočítává druhy podpůrných opatření s tím, že jejich konkrétní výčet bude upraven vyhláškou. Jeho účelem je druhově vymezit podpůrná opatření poskytovaná ve školách a školských zařízeních, která následně konkretizuje prováděcí právní předpis. ”

Členění konkrétních podpůrných opatření do stupňů, pravidla jejich použití a normovaná finanční náročnost podpůrných opatření druhého až pátého stupně jsou dle § 2 odst. 5 Vyhlášky stanoveny v její Příloze č. 1. Celkových pět stupňů podpůrných opatření se dle Přílohy 1 liší např. v různých metodách výuky, úpravy obsahu a výstupů vzdělávání, organizace výuky, obsahu individuálního vzdělávacího plánu, metodách hodnocení, nástrojů intervence , úpravy podmínek přijímání ke vzdělávání a ukončování vzdělávání, možnostech prodloužení délky vzdělávání či užitých pomůcek atd.

Příkladem různých metod výuky budiž následující úprava podpůrných opatření třetího stupně v oblasti metod výuky: “ Uplatňují se všechny vhodné metody výuky uváděné v předchozích stupních podpůrných opatření. Cílené zaměření na podporu dovedností a kompetencí žáka, které umožňují překonání bariér v jeho vzdělávání a jeho zapojení do práce ve školní třídě. Zahrnují intervence na podporu oslabených či nefunkčních dovedností a kompetencí žáka, rozvoj řečových a poznávacích funkcí, nácvik sebeobslužných dovedností a sociálních kompetencí. Podporují sociální začlenění a vytváření pozitivních postojů kooperativního učení i akceptace těchto žáků jejich spolužáky. Metody výuky respektují specifika žáků, využívají kooperativní formy výuky, otevřené učení a individualizovaný přístup. Podporují motivaci žáka a jeho zařazení do školní třídy. Pracují i s prvky rozvinutých schopností a kreativity a směřují k jejich dalšímu rozvíjení u žáků. Využívá se didaktických her, tvořivé psaní v mateřském i cizím jazyce. ”)

Ačkoliv to v samotném zákoně či vyhlášce není explicitně řečeno, lze z účelů výše popsaných podpůrných opatření dovodit fakt, že jejich cílem je zajištění organizační, personální a materiální pomoci průběhu samotného vzdělávání (viz odst. 3 § 16 školského zákona: “ Podpůrná opatření podle odstavce 2 písm. a) až h) se člení do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Podpůrná opatření vyššího stupně lze použít, pouze pokud k naplňování vzdělávacích možností dítěte, žáka nebo studenta a k uplatnění jeho práva na vzdělávání nepostačují podpůrná opatření nižšího stupně. Začlenění podpůrných opatření do jednotlivých stupňů stanoví prováděcí právní předpis. ”)

Na základě výše uvedeného obsahu a cílů zákona a taktéž specifikace podpůrných opatření v samotné prováděcí vyhlášce k zákonu výrok označujeme jako pravdivý.

Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože původní návrh měl skutečně přerozdělit 160 tisíc uprchlíků, podle aktuálních dat bylo takto přesídleno asi tisíc lidí, což odpovída argumentaci ministra Chovance.

V září minulého roku bylo Evropskou komisí odsouhlaseno přerozdělení celkem až 160 tisíc uprchlíků. Tento počet vznikl po tom, co byl navýšený původní návrh 40 tisíc ze 14. září o dalších 120 tisíc ke 22. září, informuje tisková zpráva Evropské komise.

Podle aktuálních čísel Evropské komise k 7. dubnu bylo zatím přerozděleno 1111 uprchlíků (530 z Itálie a 581 z Řecka), členskými státy bylo nabídnuto 7030 míst.

V resortním programu hnutí ANO pro volby 2013 se v části Právo a spravedlnost mimo dalších nacházejí následující body.

" Budeme prosazovat přijetí nového občanského soudního řádu.(...)Posílíme dozor soudu nad činností exekutorů, zavedeme důsledný postih exekutorů za jejich excesy a nezákonné postupy a budeme regulovat jejich odměňování s cílem odstranit nepřiměřenost jejich odměn; odměna musí odpovídat skutečnému výkonu exekutora a jeho zaměstnanců. "

V roce 2015 připadlo na silnice II. a III. třídy 4,4 miliardy korun (.pdf) z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vykupování pozemků taktéž probíhá – v roce 2014 vešla v platnost novela Zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury (č. 416/2009 Sb.), která zvyšuje cenu, jež může stát za pozemek nabídnout. V prosinci roku 2015 však Sněmovnou prošla další novela tohoto zákona, kterou v současné době projednává Senát, a která tuto cenu opět snižuje ze šestnáctinásobku na osminásobek znaleckého posudku. Po dvaceti letech také skončily spory o dálnici D11, kde se státu podařilo získat potřebný pozemek po stavbu.

Investiční výdaje dokládá zpráva Ministerstva financí, zmiňující kapitálové výdaje 176,25 mld. Kč, údaj z roku 2014 pak potvrzuje tato zpráva, uvádějící kapitálové výdaje 112,38 mld. Rozdíl mezi těmito čísly je opravdu necelých 64 miliard.