Marek Ženíšek
Rusko dnes má úplně jinou představu o tom, jak by asi Sýrie měla vypadat, má jiný názor na to, zda-li ponechat současného diktátora v Sýrii Asada či nikoliv, stejně tak asi Írán má jiné zájmy než-li Saúdská Arábie.
V září 2015 prohlásil ruský prezident Vladimir Putin, že i přes pokračující zásobování syrského režimu prezidenta Bašára al-Asada zbraněmi, ještě není vojenská intervence v Sýrii na pořadu dne. Již 30. září se však stal uvažovaný zásah realitou. Původní tvrzení, že ruská letadla útočí pouze na pozice Dáeš (akronymem pro teroristickou skupinu Islámský stát) se během dalších dní ukázaly jako nepravdivé a vyšlo najevo, že jde především o vojenskou podporu režimu, neboť nálety směřují i vůči jiným opozičním i teroristickým organizacím. Putin navíc opakovaně prohlásil, že Asad je v čele země pro porážku Dáeš nutný. Tato podpora se však také postupně mění. V listopadu 2015 Rusko podepsalo dokument, ve kterém navrhuje 18 měsíců trvající reformní proces zakončený prezidentskými volbami. Ruské ministerstvo zahraničí ve stejném měsíci potvrdilo, že netrvá na tom, aby Asad zůstal v čele země.
Na druhou stranu americký prezident Barack Obama, stejně jako někteří jeho západní kolegové, nadále trvá na tom, že Asad musí z čela země pro řešení syrského konfliktu odejít. USA dále podporují syrské povstalce proti Dáeš a zároveň do Sýrie vysílají speciální vojenskou jednotku, aby bojovaly proti Islámskému státu, ne však přímo proti prezidentovi Asadovi. Podle mluvčího Bílého domu Joshe Earnesta bude „úkolem amerických vojáků výcvik, poradenství a asistence“.
Pokud jde o Írán a Saúdskou Arábii, první jmenovaná země na počátku listopadu vyhrožovala, že z jednání o Sýrii odejde, pokud nebudou dostatečně konstruktivní. V tomto kontextu Írán mluvil přímo o negativní roli Saúdů. Dohromady s Ruskem navíc nahlas odmítá jakékoli vnější pokusy o svržení Asada. Naopak Saúdská Arábie zdůrazňuje, že by měl Írán odchod Asada přijmout a dohromady se Spojenými arabskými emiráty podporují syrskou opozici.
Jaroslav Doubrava
Musíte si uvědomit, že byly dvě skupiny, jedna luhaňská a jedna roztocká. Já o těchto lidech jsem v Luhaňsku neslyšel (konkrétně “radikál z maďarského Jobiiku volající po seznamu Židů, které představují bezpečnostní riziko, členové nové stalinistické komunistické strany Řecka nebo belgické krajně pravicové PCN”). Tam byli s námi Srbové, byl tam Slovák, byl tam Řek, ale tato jména, ta tam s námi určitě nebyla.
Nepodařilo se dohledat, jaké bylo rozdělení mezinárodních pozorovatelů při volbách v Doněcké a Luhanské oblasti, ani jestli byli pozorovatelé rozděleni do dvou skupin, jak tvrdí Doubrava.
Mezi 18 mezinárodními pozorovateli, kteří byli označeni jako nežádoucí osoby, jsou zástupci ze Srbska, Slovenska i Řecka.
Jan Veleba
A pan ministr Toman, dělám devátý rok, poslední, jsem v čele Agrární komory, tak pan ministr Toman za tu dobu je osmý protějšek, se kterým já jednám.
Jan Veleba je skutečně prezidentem Agrární komory ČR od března 2005 (.pdf, str. 1), tedy nyní devátým rokem. Za tuto dobu se na čele ministerstva zemědělství vystřídali: Jaroslav Palas, Petr Zgarba, Jan Mládek, Milena Vicenová, Petr Gandalovič, Jakub Šebesta, Ivan Fuksa, Petr Bendl a Miroslav Toman. Dohromady jde tedy o devět ministrů a ministryň, avšak funkční období Jana Veleby s ministrem Palasem se překrývalo pouze zhruba jeden měsíc, během kterého se žádná jednání ani nemusela stihnout. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Miroslav Kalousek
Takže pan předseda vlády prostě panu předsedovi ANO mohl nabídnout různé pozice významné ve vládě, včetně toho, že by byl první místopředseda vlády, ale on mu umožnil obsadit tu pozici, kde je odpovědný za legislativu pojišťovnictví, za daňovou legislativu, za dotace, kterými je Agrofert největším pobíratelem, za podniky, které pojišťují ti, kteří s ním spolupracují.
K první části výroku lze konstatovat, že šlo o politickou dohodu, která byla odvozena od volebního výsledku. Zda bylo v rámci jednání možné, aby se nestal ministrem financí za ANO Andrej Babiš, je spekulace.
Co se ovšem týká části kompetencí, kterými Andrej Babiš coby ministr financí disponuje, tak ty upravuje tzv. kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) – konkrétně § 4. Ohledně daní a pojišťovnictví – zákon je ministru financí přiznává.
Kalouskova poznámka k podnikům, "které pojišťují ti, kteří s Babišem spolupracují," směřuje v OVM diskutovaném případu společnosti MERO. Stoprocentním akcionářem této společnosti je Ministerstvo financí.
Václav Moravec citoval v pořadu informace OVM: "Podle nejnovějšího zjištění Otázek jím ( novým pojistitelem společnosti MERO – pozn. Demagog.cz) bude společnost Respect, akciová společnost, která má obchodní vztahy s Babišovým Agrofertem. V představenstvu Respectu navíc působí Kateřina Rejblová, která vede mladé z hnutí ANO." Kalousek pojmenovává kompetenci Babiše jako ministra financí tak, že je zodpovědný i za dotace, kterými je Agrofert největším pobíratelem. K této části jsme nedohledali dostatek informací, a výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.
Dokládáme výroční zprávu Agrofertu za rok 2013 (obchodní rejstřík), která na str. 47 popisuje přijaté dotace. V tomto roce získala společnost ministra financí na dotacích cca 1,2 miliardy.
Michaela Marksová
Václav MORAVEC: Paní ministryně, kdy budete mít v koalici jasno, tedy kdy předložíte vládě, pokud předložíte, návrh zákona, který by budoucím kabinetům, včetně vašeho, umožnil zvyšovat penze nehledě na ten valorizační vzoreček? Michaela MARKSOVÁ: Já musím říci, že jsem takový návrh nesla na vládu už na jednu z úplně prvních vlád, kdy jsme vlastně tedy přišli k moci, a tentokrát zase to bylo zamítnuto koaličními partnery toto zmocnění. Ono tady fungovalo v určité době, jestli se nepletu, asi 15 let a bylo to použito během té doby asi dvakrát, třikrát
Příslušný návrh vláda projednávala na svém jednání 9. dubna 2014. Šlo o součást návrhu zákona o důchodovém pojištění. Kromě změny pravidel valorizací řešil také zmíněný bod:
" o zvýšení důchodů bude rozhodovat vláda s tím, že vláda může rozhodnout i o vyšším zvýšení, než jaké plyne z pravidel pro zvýšení důchodů. Vzhledem k návaznosti zvýšení příplatků k důchodu na zvýšení důchodů se stanoví, že i zvýšení příplatků k důchodu bude stanoveno formou nařízení vlády."
Z vlády ovšem vyšel dokument (.pdf) bez této změny, řeší pouze zmíněnou úpravu valorizace.
Podle záznamu z jednání vlády (.doc) 9. dubna 2014 měl požadavky na úpravu předlohy ministr financí Babiš, lze tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že právě na jeho popud byla možnost dát vládě nástroj ke zvyšování penzí mimo zákon vypuštěna.
Záznam uvádí:
"Vláda projednala materiál předložený ministryní práce a sociálních věcí a přijala usnesení č. 220 s tím, že bude návrh zákona upraven podle připomínek předsedy vlády a 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí." Je také pravdou, že tento instrument nebyl využíván příliš často, podařilo se nám dohledat nařízení vlády zvyšující důchody od odcházející vlády Jiřího Paroubka (.doc) 2006 v průměru o 500 Kč či navýšení od vlády Mirka Topolánka v roce 2008 o 470 Kč.
Petr Fiala
Estonsko je zajímavá země, jedna z nejinovativnějších, velmi daleko je například v elektronické správě státu. A zrovna Estonsko je příklad země, která vůbec nemá registrační pokladny, která nezavádí žádnou elektronickou evidenci tržeb.
Estonsko skutečně pokročilo v elektronizaci správy a dalších funkcí státu: do soustavy " E-Estonsko " dnes patří např. elektronické hlasování ve volbách, evidence pobytu i daňová evidence. Estonsko nicméně dosud nezavedlo povinnou, okamžitou evidenci tržeb ve státním registru, která by odpovídala Elektronické evidenci tržeb v ČR. Stejně tak doposud nezavedlo povinnost udržovat evidenci o tržbách v registrační pokladně, případně v jiném zařízení s fiskální pamětí (srov. s údaji – angl. – Estonské obchodní komory).
Tomio Okamura
Hnutí Úsvit jako jediné bojuje dlouhodobě proti nástupu radikálního islámu do České republiky.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý ‒ problematické je tvrzení, že hnutí Úsvit proti tomuto jevu bojuje dlouhodobě a také, že je v tomto boji osamoceno.
Hnutí Úsvit přímé demokracie bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra České republiky 19. června 2013, funguje tedy zhruba rok a půl.
Co se týká boje proti nástupu radikálního islámu, je otázkou, jak konkrétně Okamura tento fenomén vymezuje. Podívejme se na tento jev prostřednictvím legislativních snah předsedy hnutí. Tomio Okamura v tomto volebním období spolu/předkládal doposud 16 návrhů zákonů, z nichž žádný se netýká jím jmenované problematiky.
Předložil také pozměňovací návrh zákona k zákonu o pobytu cizinců na území ČR. Jeho návrh (.pdf) měl za cíl zjednodušeně odepřít dávky sociální podpory cizincům. O tomto návrhu se však ve 3. čtení nehlasovalo. Výsledek je tedy v tomto případě 0.
Bojem proti nástupu islamismu může Okamura také mínit veřejná vystoupení hnutí Úsvit a jeho sympatizantů. V tomto ohledu je skutečně hnutí poměrně aktivní, a to zejména na sociálních sítích ‒ např. FB profil hnutí Úsvit a Tomio Okamury.
Vztáhneme-li problém obecně na imigraci, Úsvit toto téma akcentuje zhruba od přelomu ledna/února 2014, zejména v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Jde tedy zhruba o rok, což je problematické období, neboť Okamura mluví o dlouhodobosti.
Navíc tento problém v delším období akcentují i další strany. Uvedeme pouze několik příkladů. Dělnická strana např. již v roce 2008 vydala text varující před islámem ("Islám a jeho nebezpečí pro Evropu"). V roce 2010 pak do boje proti výstavbě mešit vytáhla Jana Bobošíková se svojí Suverenitou. Jako poslední příklad uveďme předvolební spot České suverenity (dostupný na Novinky.cz) z voleb do EP 2014, kdy předsedkyně Jana Volfová vystoupila v burce ve spotu, v němž "upozorňovala na rizika islamismu".
Přikládáme obrázek ze zmíněného spotu - zdroj: Novinky.cz
Martin Stropnický
Často se mluví o tom magickém článku 5 Alianční smlouvy – útok na jednoho je útokem na všechny a automaticky se to bere, že nám všichni přispěchají na pomoc. Tam je velmi důležitý článek 3, který, lidově řečeno, nabádá k tomu, aby každá ze zemí udělala maximum pro svoji obranyschopnost.
Martin Stropnický má na mysli článek 5 Alianční smlouvy NATO, podle kterého:
„Smluvní strany souhlasí, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich, v Evropě nebo v Severní Americe, bude považován za útok proti každé z nich, a proto se dohodly, že pokud dojde k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich, v souladu s uplatněním práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle ustanovení článku 51 Charty Organizace spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“
Zmiňovaný článek 3 říká, že: „Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy(myšleno Alianční smlouvy), budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.“
Karolína KOUBOVÁ: Nicméně vy jste ten text v podstatě zveřejnil nebo zveřejnil ho Jiří Kobza někde jinde? Tomio OKAMURA: Už ho zveřejnil před měsícem na našem webu a na našem Facebooku.
Předmětný příspěvek se nám nepodařilo najít v období přibližně odpovídajícím začátku prosince 2014 ani na webu hnutí Úsvit, ani na jejich Facebooku.
Pokud jde o web, 23. 12. zveřejnil Jiří Kobza (autor medializovaného statusu) článek o islamismu a 21. 12. úvahu o budoucnosti tradic pod tlakem politického islámu (1. část). Další texty na stejné téma byly zveřejněny Radkem Rozvoralem a dva Milanem Šarapatkou (o imigraci a imigrantech). Text odpovídající statusu na Facebooku Tomia Okamury však nelze nalézt ani skrze interní vyhledávač stránek hnutí Úsvit. Pouze výše zmíněná úvaha z 21. 12. statusu odpovídá tématem, autorem a doplňujícím obrázkem, nenajdeme v ní však medializované návody zmiňující se o kebabech či prasatech.
Na Facebooku pak situace odpovídá webovým stránkám. Nalezneme zde jak odkaz na úvahu od Kobzy i jeho autorský status o islamismu, tak text Šarapatky o imigrantech. Znovu se nám však nepodařilo nalézt předmětný medializovaný status.
Kobzova úvaha (viz výše) je spíše obecným pojednáním autora o islamismu, Okamurův status pak popisuje "možnosti občanů ČR" s tímto jevem u nás bojovat.
Podívejme se zase na fakta. Když mluvíte o rozpočtech a jejich deficitech 80 miliard v roce 2013, sto miliard plánovaných za vaší vlády v době, kdy ekonomika roste.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť schodek rozpočtu činil v roce 2013 81,3 miliardy a letošní rozpočet je dle jeho § 1 plánován (.pdf) se schodkem 100 miliard. O tom, že česká ekonomika roste v únoru na svém webu informoval např. Český rozhlas.
