Přehled ověřených výroků

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z volebního programu hnutí ANO a z pohledu do lavic celostátních zastupitelských sborů. Můžeme tak konstatovat, že hnutí ANO se ve svém programu střetu zájmů příliš nevěnovalo a do politiky také zatím nevstoupila "spousta" miliardářů či podnikatelů, u kterých by panovala výrazná obava ze střetu zájmů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

"ANO bude prosazovat novelu zákona o střetu zájmů, která pro poslance, senátory, členy vlády a vysoké státní úředníky zavede nově povinnost vyplnit majetková přiznání elektronicky ke dni nástupu do funkce, reportovat a doložit v majetkovém přiznání, v jakých obchodních společnostech vlastní podíly, včetně dokladů o jednotlivých transakcích a smluvních stranách," zní jeden z bodů ve zkráceném programu Hnutí ANO pro sněmovní volby roku 2013. V resortním programu, kde se dále rozvádějí jednolivé programové body, už ale o střetu zájmů nic nenajdeme. Sám předseda hnutí je však ze střetu zájmů často obviňován jak občany, tak například od europoslankyně Grässlové.

O střetu zájmů se dá hovořit i u zmíněného senátora Iva Valenty, kde však největším problémem není jeho působení v médiích (koupil poloviční podíl ve společnosti Our Media, která provozuje server Parlamentní listy, je také vydavatelem regionálního týdeníku Dobrý den s Kurýrem, a čerstvě také plánuje koupit třetinový podíl ve společnosti Praha TV), ale jeho hazardní byznys, kvůli kterému dokonce zahájil s Českou republikou arbitráž. Jako senátor se také podílí na tvorbě zákonů, které jeho byznys regulují.

V senátu zasedá za hnutí ANO další podnikatel, majitel textilky Juta Jiří Hlavatý. Obecně se ale dá říct, že do politiky na celostátní úrovni se mnoho podnikatelů či miliardářů "nehrne".

Platy zaměstnanců ve veřejných službách a správě se řídí nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Platové tabulky v tomto nařízení byly novelizovány jak od ledna 2015, tak 2016 (úpravy některých tarifů začaly platit už od listopadu 2015). Jak konstatuje tisková zpráva vlády, zatímco lékařům se tarifní platy navyšovaly už v roce 2015 o 5 % a o stejné procento se navyšují i od roku 2016, ostatním zaměstnancům veřejné sféry se platy navýší o 3 %.

Při hodnocení výroku dále vycházíme z vlastních výpočtů při porovnání jednotlivých tabulek. Z tohoto porovnání vyplývá, že platy lékařů (příloha č. 8) a sester (příloha č. 6) byly skutečně navýšeny o 5 % v obou letech, zatímco například pracovníkům v sociálních službách (příloha č. 3) se od roku 2016 zvýšily platy jen o 3 %, předtím od ledna 2015 ale byly navýšeny o 7,5 %.

Platy učitelů (příloha č. 9) se k lednu 2015 nenavyšovaly, od roku 2016 pak zaznamenaly nárůst o 3 %. Obecně platy zaměstnanců ve veřejných službách (příloha č. 1) vzrostly také o 3 % a to poté, co byly několik let zmrazeny.

Dá se tedy skutečně říci, že nárůst platů lékařů a sester je vyšší než u jiných skupin zaměstnanců veřejného sektoru, ačkoliv ne úplně významně.

Výrok Leoše Hegera potvrzují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), podle kterého jen mezi lety 2010-2014 poklesly výdaje na zdravotnictví ze 7,3 na 7,0 % HDP. Tato čísla by potvrzovala Hegerem uváděný trend. Půl procenta HDP by podle hodnot roku 2014 dělalo přibližně 21 miliard korun.

Jiná data však uvádí statistika Světové banky. Ukazatel Výdaje na zdravotnictví jako procento HDP, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé výdaje, je v České republice od roku 2010 přibližně na zmíněné hodnotě 7,5 % HDP (poslední údaj je z roku 2014). Tento rozpor ukazuje, že se nejedná o tak "tvrdý" ukazatel, jak říká Heger. Výsledek záleží na konkrétní metodice, co je do výpočtu zahrnuto.

V roce 2009 výdaje dosáhly až 7,8 % HDP, předtím to bylo méně než 7 %. Oproti tomu v Německu se tento podíl pohybuje okolo 11 procent.

Pro další srovnání, na Slovensku jde do zdravotnictví 8 % HDP a v Polsku přibližně 6,5 procenta.

Prezident Zeman má pravdu, že pro financování studijních programů vysokých škol existuje KEN - koeficient ekonomické náročnosti. Neexistuje ovšem souhrnný údaj pro obory "technické" a "humanitní". Pokud se ovšem podíváme na data MŠMT (.xls), tak ty uvádějí např. u oborů filozofických fakult výrazně nižší koeficient než jaký je udáván např. pro obory vyučované na ČVUT. Vysoký koeficient mají např. umělecké školy - důvodem je mimo jiné to, že se v rámci učebních programů vzdělává menší počet studentů.

Obecně data naznačují, že se prezident mýlí, ovšem nejsou k dispozici souhrnná čísla pro dané skupiny oborů, navíc nelze zcela jednoduše ani vyselektovat přesně obory, které zahrnovat pod nálepku humanitní, náročnost by navíc mohla být dále komparována i podle počtu studentů a tedy reálných nákladů. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Velvyslanectví České republiky v Ankaře nám potvrdilo, že premiér Sobotka se velvyslance Pavla Kafky skutečně vyptával na kroky, které Turci podnikli ve věci regulace migrace. Asistentka velvyslance Cziczeová nám sdělila: "Mohu potvrdit, že uvedený rozhovor pana premiéra Sobotky s panem velvyslancem Pavlem Kafkou skutečně proběhl."

Zda velvyslanec Pavel Kafka sdělil premiéru Sobotkovi, že Turecko je pod limitem toho, co by skutečně pro regulaci migrace dělat mohlo, nám však Velvyslanectví ČR nepotvrdilo ani nevyvrátilo.

Toto vyjádření představitelé Nadačního fondu Generace 21 opravdu zveřejnili.

Na webu NF Generace 21 najdeme následující text ze dne 6. 4. 2016: „25 osob z projektu NF G21 opustilo program NF, vzdalo se azylu ČR a vstoupilo nelegálně na území Německa. Nebylo to rozhodnutí všech 25, ale podle našich informací 2 muži ze skupiny zřejmě přesvědčili ostatní. Jeden z uprchlíků nám například uvedl, že by raději zůstal v ČR, že se mu zde líbí, ale rodina ho donutila.“

Dan Drápal, jeden ze zástupů projektu, na svém webu napsal, že může jít o iniciativu starších členů rodiny: „Motiv brněnské rodiny je jasný: Staří rodiče trpí steskem po domově a chtějí se vrátit. Vztah mezi starými a mladými je v Iráku hodně jiný než v České republice. Stáří je mnohem více ctěno a vůle rodičů je vesměs respektována. Dokážu si představit, že rozhodování střední generace nebylo vůbec jednoduché. Na jedné straně snaha vyhovět rodičům, na druhé straně úvahy o budoucnosti vlastních dětí.(...) Osobně bych v jejich situaci dal přednost úvahám o budoucnosti vlastních dětí a dal bych jí přednost před snahou vyhovět rodičům. Nicméně jsou to svobodní lidé, kteří sami nesou zodpovědnost za své rozhodnutí. Je mi to líto, ale na druhé straně je chápu a nikdy nebyl důvod podezírat je z nějakých postranních úmyslů nebo nevděčnosti jako Generaci 21, tak České republice obecně.“

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny má tři členy za KSČM: jsou to poslanci Hana Aulická Jírovcová, René Číp a Leo Luzar.

Kateřina Konečná byla členkou zahraničního výboru do doby zisku mandátu poslankyně Evropského parlamentu.

Pokud jde o stanoviska jednotlivých těchto zástupců KSČM k sankcím vůči Rusku, tak vycházejí z celostranického postoje, který sankce EU vůči Ruské federaci opakovaně odmítá.

U jednotlivých poslanců v zahraničním výboru je patrný také odpor k sankcím, za všechny jmenujme veřejné vyjádření poslance Čípa pro server Parlamentní listy. " Co se sankcí týče, byl by pozitivní jejich rychlý konec nejen pro Rusko, ale i pro ČR. Naše obchodní vztahy s Ruskem byly na velmi slušné úrovni a sankce je omezily. "

Při hodnocení vycházíme z vlastních statistik o interpelacích, stestavených na základě stenoprotokolů z jednání sněmovny. Z těch se dá na základě omluv na začátku jednání, či pak ze samotné rozpravy, obvykle usoudit, zda byl ten který člen vlády na jednání přítomen či ne. Tyto statistiky potvrzují výrok Zbyňka Stanjury.

Ústní interpelace se konají každý čtvrtek během konání schůze sněmovny od 14:30 do 18:00. V tomto volebním období proběhlo k dnešnímu dni (25. dubna 2016) 34 interpelací. Předseda vlády, kterému je vyhraněný čas od 14:30 do 16 hodin, byl omluven na 13 z nich, jeho účast tedy zatím dosahuje 62 %. To je ve srovnání s jeho předchůdci poměrně dobré skóre.

Solidní je tato účast i ve srovnání s některými jeho vládními kolegy. Například ministr financí Andrej Babiš se omluvil hned z 23 z proběhlých 34 inerpelací (účast 32 %), ministr vnitra Milan Chovanec byl omluven z 22 interpelací a stejný počet absencí má i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (účast 35 %). Mezi rekordmany na opačném konci pomyslného žebříčku patří ministr kultury Daniel Herman, který chyběl pouze ve dvou případech (účast 94 %). Velmi dobrá je i účast ministra dopravy Dana Ťoka, který má pouze 4 absence. Ten sice do funkce nastoupil až později v průběhu volebního období, i tak ale jeho účast dělá 83 %. Vysokou účast má i ministr životního prostředí Richard Brabec - chyběl v 7 případech (účast 79 %).

Účast u písemných interpelací je těžší uhlídat - pokud ministr nepošle omluvenku předsedajícímu schůze a jeho jméno nezazní v bloku omluv, nebo pokud se nezúčastní rozpravy, těžko se zpětně dohledává, jestli se daného jednání opravdu zúčastnil. Přesto jsme se pokusili zmapovat účast členů vlády i na těchto dopoledních jednáních (čas vyhrazený pro písemné interpelace je čtvrtek 9:00-11:00). Premiér Bohuslav Sobotka byl omluven na 12 z 28 naplánovaných jednání. Rekormankou těchto jednání je ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, která byla omluvena hned ve 21 případech (účast 25 %). Naopak nejlepší účast má opět ministr Herman (4 omluvy, účast 86 %).

Jak taková jednání často vypadají ilustruje například stenoprotokol z 10. prosince 2015.

"Dnešní jednání máme zahájit - podotýkám máme zahájit - bodem 211, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace. Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a v 11.30 proběhne jejich slosování.

A nyní řeknu, proč jsem řekl "máme zahájit". Vzhledem k omluvám jednotlivých ministrů, protože je omluven jak místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš, tak předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr zemědělství Marian Jurečka do 11.30, není možné zahájit tyto interpelace, protože jsou nepřítomni. Vzhledem k tomu, že máme navržena přerušení k jednotlivým interpelacím pro nepřítomnost těch ministrů z minulého jednání, ptám se, jestli interpelující poslanci trvají na přítomnosti interpelovaného ministra."

ČR poskytuje humanitární pomoc v zemích, které premiér zmiňuje. Do Jordánská například proudí humanitární pomoc ve spojení se situací v Sýrii a různé aktivity probíhají již od roku 2012. Od tohoto roku do roku 2014 bylo v rámci humanitární pomoci do zemí Blízkého východu v rámci projektů investováno 76 milionů korun podle výročního souhrnu MZV.

Podle Úřadu vlády bylo v roce 2014 na správu uprchlického tábora Zátarí v Jordánsku poskytnuto prostřednictvím UNHCR 45 milionů korun. Po návštěvě premiéra v upchlickém táboře v Jordánku v říjnu minulého roku se premiér vyjádřil, že je tuto pomoc potřeba navýšit a jordánskému král narvhl podporu ve výši 100 milionů korun, tak jak uvedl v rozhovoru pro Rozhlas.cz.

V Turecku se jedná zejména o pomoc v uprchlických táborech jako společnou spolupráci EU. Mezi roky 2016–2017 by mělo Turecko dostat od Evropské unie 3 miliardy eur (cca 81 miliard Kč), které „primárně půjdou na zlepšení podmínek zejména pro syrské uprchlíky“. Lepší sociální situace, lékařská péče a vzdělávání dětí syrských uprchlíků v Turecku mají dále sloužit jako prevence migrace, která pak ve svém důsledku může snížit i migrační tlak na Evropu. V prohlášení z 29. listopadu je přímo psáno, že se „EU a Turecko dohodly na provedení společného akčního plánu, který přinese pořádek do migračních toků a pomůže zastavit nelegální migraci“. Součástí prohlášení je taktéž uvedeno, že Turecko a EU „znovu potvrzují, že boj proti terorizmu zůstává prioritou“.

Jedním z projektů v Turecku byla psycho-sociální péče pro vnitřně přesídlené osoby v rámci projektů Člověka v tísni v přehledu MZV. Dalším projektem ČvT byla přeshraniční spolupráce Turecka se Sýrií, kdy byl zajišťován rozvoz mouky do pekáren, odvoz odpadků, zásobování léky a provoz škol jak informovalo MZV v přehledu humanitární pomoc pro rok 2014. Přes Ministerstvo vnitra byla Turecku poskytnuta finanční pomoc na podporu lokálních samospráv při zvládání počtu upchlíků a o vzájemné policejní spolupráci nebo podpoře českých výrobců zbraní pro turecké bezpečnostní složky.

Ambasáda České republiky v Sýrii je stále otevřená. Jednu z posledních návštěv, kterou zaznamenala podle webových stránek velvyslanectví, byla návštěva náměstka ministra zahraničních věcí v listopadu minulého roku týkající se politické a ekonomické situace v Sýrii podle informací MZV ze schůzky.

V roce 2012 začala česká ambasáda v Damašku zastupovat zájmy USA v Sýrii. Stalo se tak poté, co se ze země stáhla polská reprezentace, která do té doby zájmy USA zastupovala, jak informovalo Idnes.cz. Mezi aktuálně řešené úkoly české ambasády v Sýrii využívající její potenciál by mohlo být přerozdělování humanitární pomoci podle informací poskytnutých Ihned.cz.

Data OECD (.xls) za rok 2013 (nejaktuálnější data pro všechny členské země, aktualizováno v listopadu 2015) ukazují, že Česká republika se sledovaném parametru dosahuje výše 7,1 % HDP. To je sedmá nejnižší hodnota ze všech 34 členských zemí OECD.

I v dalších ukazatelích je Česká republika pod průměrem těchto zemí (jde o ekonomicky nejvyspělejší demokratické státy světa, ve kterých funguje tržní ekonomika). Ať jde o veřejné výdaje do zdravotnictví, či výdaje za léky v dané zemi.