Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Po ukončení konfliktu v Libyi není bezpečnostní situace pod kontrolou státu a oblasti Libye jsou kontrolovány jinými skupinami, například skupinami organizovaného zločinu nebo jinými kriminálními skupinami (.pdf, str.7-10).

V Sýrii také není bezpečnostní situace stále pod kontrolou a přes území vedou ilegální stezky pro pašování zbraní. Zbraně jsou do oblasti dodávány jinými státy využívajícími situace s cílem podpořit jednotlivé strany konfliktu. Zbraně z Libye proudí také přímo do Sýrie.

Arabské jaro ovlivnilo stabilitu většího počtu států severní Afriky, jakoEgypt atd. Nestabilní prostředí v Sýrii je využíváno i skupinami, které zakládají výcvikové tábory pro islamisty. Jedná se většinou o podporu z jiných států, naopak v Libyi by se mělo podle zdrojů citujících amerického generála Davida Rodrigueze jednat o výcvikové tábory založené přímo Islámským státem. Zprávu přebrala i další média, např. The Telegraph nebo International Business Time.

Dalším důkazem existence výcvikových kempů v Libyi je vyhnání radikálních skupin z Mali během francouzské operace, jež se na výcviku podílejí.

K historicky prvnímu dosažení záporných úrokových sazeb došlo v druhé polovině roku 2015, což České republice zajišťuje dodatečné příjmy z přijatých půjček.

Tiskové zpráva Ministerstva financí z 26. srpna 2015 informuje o historicky prvním dosažení záporného úroku ve výšce 0,001 % v aukci střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů. To v praxi skutečně znamená, že za půjčku v podobě prodeje státních dluhopisů stát inkasuje dodatečný příjem.

Další tisková zpráva MF z 18. prosince informuje o takovémto dodatečném příjmů za rok 2015 ve výšce 414 milionů korun.

V roce 2014 úrok ještě záporných hodnot nedosahoval, a proto není jasné, o jakém „výdělku“ hovoří ministr v poslední větě svého výroku. Kontaktovali jsme tedy Ministerstvo financí s žádostí o další informace k tomuto tématu a prozatím hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na mimořádné schůzi, kterou na 11. prosince svolal klub ANO a další poslanci, byla na pořadu pouze elektronická evidence tržeb (EET) a související úpravy zákonů.

Na této schůzi vystoupil hned dvakrát Miroslav Kalousek, jeho druhý projev začal v 11 hodin a skončil až krátce před 14. hodinou. V téměř 3 hodiny trvajícím projevu předčítal Kalousek stenozáznam z mimořádné schůze k situaci ve Vrběticích. Tu si vybral jako příklad situace, ve které je vhodné svolat mimořádnou schůzi.

"Mimořádné schůze slouží k tomu, aby Sněmovna projednala nějakou mimořádnou situaci. Mimořádnou situaci, která většinou je v kompetenci vlády, ale stalo se z ní takové politikum, že je potřeba, aby ji projednala Poslanecká sněmovna, aby přijala usnesení, aby nějakým způsobem se obrátila na vládu, buď ji podpořila v jejím snažení, nebo aby naopak na vládu apelovala, aby svůj postup změnila.

Příkladem takové mimořádné schůze je například 24. schůze Poslanecké sněmovny, která tady proběhla 12. prosince 2014 a týkala se mimořádné situace muničního skladu ve Vrběticích. Diskusi, a to jenom svědčí o důležitosti té věci, diskusi neotevřel nikdo jiný a nikdo menší než předseda vlády pan Bohuslav Sobotka a řekl, že se dohodl s členy vlády, jejichž kompetencí se tato událost nejvíc dotýká, že jeho vystoupení ještě doplní, za vládu České republiky že tedy vystoupí nejprve on,"uvedl Kalousek na úvod svého dlouhého vystoupení.

Nepodařilo se dohledat, jaké bylo rozdělení mezinárodních pozorovatelů při volbách v Doněcké a Luhanské oblasti, ani jestli byli pozorovatelé rozděleni do dvou skupin, jak tvrdí Doubrava.

Mezi 18 mezinárodními pozorovateli, kteří byli označeni jako nežádoucí osoby, jsou zástupci ze Srbska, Slovenska i Řecka.

Všichni členové ANO publikovali svá majetková přiznání veřejně po volbách v roce 2013. Prohlášení o majetku poslance Faltýnka z roku 2013 je dostupné na webových stránkách strany ANO nebo v registru Poslanecké sněmovny.

Na základě zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů jsou zastupitelé povinni podávat majetková přiznání od roku 2007. Zastupitelé jsou podle zákona hodnoceni jako "veřejní funkcionáři" (§ 2 bod "m") a vztahují se na ně povinnosti, mimo jiné také podávání majetkového přiznání.

Podle tohoto zákona lze však vymezit veřejného funkcionáře tím způsobem, aby nemusel zastupitel podávat majetkové přiznání. Přiznání se podávají většinou do registru zřízeného danou obcí a nejsou veřejnosti přístupná. V případě Prostějova jsou tata přiznání k nahlédnutí občanům po vyplnění písemné žádosti.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, z veřejných zdrojů není dohledatelné, zda Jaroslav Faltýnek zveřejňoval své majetková přiznání jako zastupitel již od roku 1990, tedy ještě před platností zákona, který ukládá tuto povinnost.

Jedno z hlavních témat hnutí Úsvit bude nadále boj proti radikálnímu islámu, ovšem pro příště budou muset členové hnutí téma konzultovat s vedením strany.

Roční snaha o legislativní řešení nástupu radikálního islámu v podání Úsvitu není vůbec patrná. Projdeme-li návrhy zákonů, které předkládali poslanci z klubu Úsvit (u jednotlivých poslanců lze dohledat předložené návrhy zákonů/pozměňovací návrhy), tak mezi nimi legislativu např. k migraci, posílení zpravodajských služeb atp. nenajdeme.

Okamura, jak je uvedeno v jiném jeho výroku, měl na jaře schůzku s ministrem vnitra. Ministerstvo vnitra k tomu pro Demagog.CZ uvedlo: "Schůzka skutečně proběhla na půdě Poslanecké sněmovny dne 29. 4. 2014, avizovaná témata setkání byla: cizinecký zákon zákon o státním občanství řešení náplně práce České pošty."

Toto setkání ovšem nevedlo k tomu, že by Úsvit návrh zákona v této věci předložil (stejně tak i vláda).

Je pravdou (jak popisujeme v jednom z následujících výroků), že vláda prozatím legislativně zmíněnou problematiku neřeší, nicméně poslanci hnutí Úsvit doposud také nenavrhli žádný takový návrh zákona. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Ministerstvo financí zveřejnilo jako první ze všech ministerstev svá open data, a to 15. ledna 2015 na portálu Otevřená data Ministerstva financí ČR. Jsou zde k dispozici i platné smlouvy.

Mezi dalšími ministerstvy, která zveřejnila svá open data, jsou například Ministerstvo dopravy (5. března 2015). Ministerstvo spravedlnosti (17. března 2015) a Ministerstvo vnitra (10. června 2015).

Mediální zdroje z ledna roku 2013 potvrzují, že tehdejší ministr zahraničí Schwarzenberg veřejně vyjevil ochotu Forejta (Idnes) do funkce velvyslance ve Vatikánu navrhnout. To se stalo po období odmítání ze strany ministra zahraničí.

O týden později, na jednání vlády 6. února 2013, navrhnul ministr zahraničí bod " Návrh na změny ve funkcích vedoucích zastupitelských úřadů v hodnostech mimořádných a zplnomocněných velvyslanců České republiky č.j. V21/2013 ".

Tento bod byl podle záznamu z jednání (.doc) podpořen všemi přítomnými členy vlády. Usnesení i předkládaný materiál ovšem není veřejně skutečně dostupný, je veden v režimu vyhrazené (druhý ze čtyř stupňů utajení). Z tohoto důvodu nelze se stoprocentní jistotou říci, že v tomto balíku velvyslanců byl i Forejt, nicméně samotný Schwarzenberg v rozhovoru z března 2013 potvrzuje, že ohledně Forejta své rozhodnutí změnil

Výrok ministra Zaorálka je tedy hodnocen jako pravdivý, usnesení, které s pravděpodobností hraničící s jistotou skutečně Forejta schválilo jako kandidáta na post velvyslance ve Vatikánu, je vedeno v neveřejném režimu.

Výrok hodnotíme na základě důvodové zprávy k návrhu zákona o státním rozpočtu (.pdf, str. 37). V této zprávě je zdůvodněn nárůst prostředků na platy v jednotlivých organizacích, například navýšením počtu zaměstnanců. Tato zpráva počítá se 600 novými pracovníky pro posílení kontroly a vymáhání u Generálního finančního ředitelství v kapitole Ministerstva financí.

Posílení úřadů práce o 600 terénních pracovníků schválila vláda již v červenci letošního roku.

Paní Michalákové, české matce, která dlouhodobě žije v Norsku, avšak nikdy nepřijala norské občanství, byly její děti norskými úřady odebrány v květnu 2011, a to kvůli údajnému pohlavnímu zneužívání či fyzickému týrání ze strany otce. Podezření se však neprokázalo, policie probíhající vyšetřování zastavila a žádné obvinění nepadlo.

Dá se tedy spekulovat, na základě čeho byly děti paní Michálkové odebrány, avšak například poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková v tomto případě vidí vykonstruované udání místní školky, která chtěla vědomě rodiče dětí poškodit. Stejně jako Petr Mach tvrdí, že české úřady v tomto případu moc kroků pro nápravu nepodnikly.

Co se týče popisu zmíněné kauzy, je vyjádření Petra Macha přesné.

Ministerstvo zahraničí se v tomto případu angažuje, což dokládá například rozhovor Lubomíra Zaorálka s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem nebo krok českého velvyslanectví v Norsku, které po tamním ministerstvu zahraničí žádalo vysvětlující nótu. Ta však byla norskou stranou vzhledem k české neúčasti na procesu řízení odmítnuta.

Tyto kroky MZV celou situaci nedokázaly vyřešit, to však neznamená, že by Zaorálkův úřad nedělal v celé záležitosti vůbec nic. Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti. Jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli jakéhosi mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení (ministerstvo se angažuje vs. ministerstvo nic nedokázalo ergo nedělá nic) ponecháme na čtenáři.