Ten zákon (o financování politických stran - pozn. Demagog.cz) přináší zásadní pozitivní změny. Transparentní účty pro strany i jednotlivé kampaně, nezávislou kontrolní instituci, rotaci auditorů, alespoň poprvé nějaké limity. A ten zákon je koaličně domluvený.
Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože všechny vyjmenované změny jsou v novele obsaženy a vláda tuto novelu usnesením schválila.
Novela zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích (.doc) se zabývá financováním politických stran.
V této novele je obsaženo v § 17 povinnost ověřit účetní uzávěrku politické strany nebo hnutí auditorem. Téhož auditora lze určit opakovaně nejvýše 5 let po sobě následujících kalendářních let. Jedná se o tzv. rotaci auditorů.
§17a řeší financování politických stran a hnutí a zavádí transparentní bankovní účty pro jednotlivé strany a hnutí. Pouze částky do 5000 Kč lze hradit v hotovosti. V případě, že subjekt nezřídí zvláštní účet nebo nevede oddělené účty dopouští se správního deliktu s pokutou do 200 000 Kč. Jestliže daný politický subjekt neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky ve výroční finanční zprávě, hrozí mu pokuta do 2 000 000 Kč.
§18 se obsahově zabývá dary nebo jiným bezúplatným plněním. Zde jsou stanoveny limity. Od jedné osoby nelze přijmout dar nebo jiné bezúplatné plnění, které by v jednom kalendářním roce překročilo částku 3 000 000 Kč. Pokud daný subjekt získal dar nebo bezúplatné plnění v rozporu s tímto zákonem a tento dar nebo jiné bezúplatné plnění vrátí po uplynutí stanovené lhůty, tak mu hrozí pokuta do 200 000 Kč.
Výše uvedené správní delikty vychází z §19i až §19k.
Dohled nad financováním politických stran a hnutí vykonává Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Ten také v prvním stupni projednává správní delikty. To je změna oproti prezidentské volbě, kdy kandidáti měli také povinnost zřídit zvláštní volební účet, prověřením financování se však zabýval jen mandátový a imunitní výbor Senátu, správní delikty pak projednával krajský úřad.
Vláda usnesením č. 593 dne 29. července 2015 (.pdf) schválila novelu zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích, která se obsahově zabývá financováním politických stran a hnutí.
Tak já bych na začátku řekl, že vlastně Strana svobodných občanů vznikla v roce 2009 mimo jiné na odporu proti takzvané Lisabonské smlouvě, která řekla, že bude mít Evropská unie pravomoc rozhodnout i případně proti naší vůli o záležitostech, které se týkají azylové politiky, a tedy i kvót.
Strana svobodných občanů vznikla v roce 2009 a od svého počátku se vymezovala proti přijetí tzv. Lisabonské smlouvy, která novelizovala zakládající smlouvy, tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES (pdf. s. 6), viz ideový projev Petra Macha k založení Strany svobodných občanů z 14. února 2009 a následující větu: „Jsme přesvědčeni, že přijetí Lisabonské smlouvy by vedlo k úpadku Evropy, vedlo by k předstírané demokracii, k obcházení vůle voličů v jednotlivých zemích ze strany nadnárodních institucí. Nechceme Lisabonskou smlouvu, protože chceme udržet svobodu, chceme udržet funkční demokracii a chceme obnovit prosperitu.“ Lisabonská smlouva byla Českou republikou ratifikována 3. listopadu 2009.
Článek 78 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU (původní název Smlouva o založení ES) říká (pdf. s. 76, 77): „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“ Což ještě doplňuje článek 79 odstavec 1 Smlouvy o fungování EU: Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.
Jestliže předseda Poslanecké sněmovny podle zákona o jednacím řádu vyhlásí jednání (myšleno v režimu legislativní nouze - pozn. Demagog.cz), vláda musí požádat, předseda Poslanecké sněmovny vyhoví a teprve poté Sněmovna svým hlasováním musí schválit postup předsedy Poslanecké sněmovny, to znamená musí říct souhlasíme s tím, že byl vyhlášen stav legisltivní nouze.
Výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou z důvodu nesrovnalostí v poskytnutém vysvětlení. Dle § 99 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny:
"Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouzena určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen."
Dále dle odstavce 4:
"Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dojde-li k závěru, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní nouze zruší."
Procedura je tedy ve skutečnosti taková, že předseda Sněmovny na vládní návrh vyhlásí stav legislativní nouze bez ohledu na vůli Poslanecké sněmovny. Ta pak však může legislativní stav zrušit či jeho dobu omezit.
Kromě toho bude však Sněmovna dotázána před každým projednáním návrhu pořadu schůze (tedy na začátku každé schůze), zdali stav legislativní nouze trvá. Toto pravděpodobně Němcová neobratně vyjádřila jako "schválení postupu předsedy PS." I kdyby v této fázi Sněmovna vyjádřila nesouhlas, legislativní nouze již tak jako tak trvala a nejde tedy o schválení v pravém slova smyslu. Z tohoto důvodu udělujeme výroku status "pravda s výhradou."
Často se mluví o tom magickém článku 5 Alianční smlouvy – útok na jednoho je útokem na všechny a automaticky se to bere, že nám všichni přispěchají na pomoc. Tam je velmi důležitý článek 3, který, lidově řečeno, nabádá k tomu, aby každá ze zemí udělala maximum pro svoji obranyschopnost.
Martin Stropnický má na mysli článek 5 Alianční smlouvy NATO, podle kterého:
„Smluvní strany souhlasí, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich, v Evropě nebo v Severní Americe, bude považován za útok proti každé z nich, a proto se dohodly, že pokud dojde k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich, v souladu s uplatněním práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle ustanovení článku 51 Charty Organizace spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“
Zmiňovaný článek 3 říká, že: „Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy(myšleno Alianční smlouvy), budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.“
Extremismus politický se na Ukrajině v posledních parlamentních volbách neprosadil, tam se ze dvou z principu ostře pravicových stran prosadila vlastně jenom jedna.
Pokud je na Ukrajině možné označit nějakou stranu za ostře pravicovou, může to být dle knihy (.pdf, str. 3) Right-Wing Populism in Europe v kapitole o Ukrajině (A. Shekhovtsov) strana Svoboda. Zároveň je však stejným autorem po jejím boku zmiňována i strana Pravý sektor.
Dle oficiálních výsledků tyto dvě strany v ukrajinských parlamentních volbách nepřekročily 5% volební klauzuli, kdy strana Svoboda získala 4,71 % a Pravý blok 1,80 %.
Své mandáty získaly tyto dvě strany pouze skrze jednomandátové obvody, když pro Pravý sektor získalkřeslo předseda Dmytro Jaroš, jenž kandidoval v Dněpropetrovské oblasti. Jako nezávislý kandidát vyhrál i Boryslav Bereza, který je stranickým šéfem informačního oddělení. Strana Svoboda pak v jednomandátových obvodech získala6 mandátů.
Vzhledem k tomu, že má ukrajinský parlament (Verchovna Rada Ukrajiny) celkem 450 křesel, je to pro obě strany prakticky marginální zisk a výrok tak můžeme hodnotit jako pravdivý.
Václav MORAVEC: Takže podporovat nebudete. Pane vicepremiére, vy jako lidovci jste tlačili obrazně řečeno právě na tu dopadovou studii. Teď Andrej Babiš zmírnil ono zavedení registračních pokladen nikoli na 600 tisíc, ale na 300 tisíc subjektů. Pavel BĚLOBRÁDEK: Já jsem rád, že pan ministr financí přistoupil na tu naši argumentaci, protože co se týká restaurací a podobně, tak tam už to velká část z nich má, všelijaké PC kasy a podobně, kde to mají kvůli personálu, takže pro ně to tak zásadní nebude.
Výrok hodnotím jako neověřitelný, jelikož k dispozici nemáme žádnou studii, která by vypovídala o počtu provozoven, ve kterých již registrační pokladny fungují. Pravdou však zůstává, že KDU-ČSL se aktivně zasazovalo o snížení počtu subjektů, kterých se povinnost zavedení elektronické evidence tržeb dotkne v první vlně.
Na brífinku po jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL ze 17. března předseda Bělobrádek uvádí, že stále ještě ministerstvo financí nedodalo všechny potřebné analýzy a podklady. Dále vyjádřil podporu zákonu o zavedení elektronické evidence tržeb pro restaurační zařízení a maloobchody, ale zároveň vyjádřil obavy ohledně zavedení evidence tržeb pro další typy podnikání, jako je malíř, truhlář apod... (video z brífinku, čas: 4:01)
Spolu se zavedením elektronické evidence tržeb podpořil ve stejném výstupu také snížení DPH na jídlo prodávané v restauracích z 21 na 15 procent.
Hospodářské noviny čtenáře informují, že Andrej Babiš vzal při předkládání návrhu zákona v potaz námitky Lidovců. List doslova citoval ministra financí:"Povinnost evidovat tržby budeme zavádět postupně, takže zatím jsme navrhli jenom restaurace a maloobchod. To je 50 procent z celkového počtu subjektů, kterých se to týká. Další sektory budeme přidávat výhradně na základě rizikové analýzy daňové správy. Takže u každého sektoru zvážíme přínosy a náklady a na drobné řemeslníky nebo například kadeřnice se elektronická evidence tržeb vztahovat nebude".
Ti, kteří podnikli útoky v Paříži, byli občané Francie, byli vybaveni francouzskými pasy dokonce, byl to někdo, kdo ve Francii delší dobu žil.
Zaorálkovo tvrzení hodnotíme jako pravdivé. Jak informovala česká i světová média (např. CNN, BBC), bratři, kteří atentát v Paříži spáchali, se narodili do imigrantské rodiny v Paříži, odkud se po osiření museli přestěhovat do Remeše. Delší dobu ve Francii tedy bezpochyby žili, v době útoku jim bylo 32 a 34 let. Francouzskými občany s oficiální legitimací byli rovněž, BBC dokonce poskytlo kopii občanského průkazu Saida Kouachiho.
Co se týče pasů obou útočníků, Cherifu Kouachimu byl francouzský pas odebrán z důvodu rozsáhlé kriminální činnosti, aby mu tak zabránili vycestovat ze země. V důsledku toho se pokusil vycestovat s pasem svého bratra Saida. O tom informovalo CNN.
Nelze ovšem přehnaně formalisticky trvat na doslovném výkladu Zaorálkova výroku, oba útočníci byli řadovými legálními občany Francie, která je vybavila oficiálními dokumenty jako každého jiného svého občana.
Na zahraničním výboru se o tom můžeme pouze bavit (o přítomnosti velvyslanců během prezidentových návštěv v zahraničí - pozn. Demagog.cz), nemáme pravomoc prezidenta předvolat.
Podle článku 54 Ústavy České republiky není prezident z výkonu své funkce odpovědný. Tedy ani zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který upravuje fungování výborů, nepřisuzuje pravomoc předvolat prezidenta zahraničnímu (či jinému) výboru.
A samozřejmě, že jsme byli kritizováni jak z jedné strany, tak z druhé strany (za druhý pilíř - pozn. Demagog.cz). Z jedné strany, že ten systém nebyl povinný, z druhé strany, že ten systém byl nastaven příliš razantně.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Nečasova vláda byla za kritizována jak za dobrovolnos t 2. pilíře, tak Václavem Klausem v MfD za přílišnou rychlost s jakou byla reforma prosazena bez konsenzu a také za nemožnost vystoupit (iHNed.cz) z 2. pilíře a nemožnost vyplacení celé naspořené částky najednou.
Reforma byla kritizována také ČSSD za asociálnost a nespravedlnost.
Pikantní na tom je, že v roce 2013 pan předseda Babiš ve volební kampani mě jako jeden z mála nekritizoval za to, že šetřím, ale kritizoval mě za to, že jsem málo šetřil na provozu státu, že jsem na mzdách měl ušetřit mnohem víc.
Kalousek byl skutečně zhusta kritizován levicovou opozicí za přílišné škrty. Babišovu explicitní kritiku z doby volební kampaně 2013, že Kalousek škrtá naopak málo na provozu státu, se nám nepodařilo dohledat. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
