Přehled ověřených výroků

Marek Hilšer danou akci uvádí jako doklad toho, že za Ukrajinou stál již v roce 2014, kdy upozorňoval na zločinnost Putinova režimu.

Protest na Úřadu vlády se odehrál 8. října 2014 a byl cílen především na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku. Stála za ním skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer tehdy společně s Otakarem van Gemundem, v Česku žijícím Nizozemcem, pronikl na tiskovou konferenci po jednání vlády. Oba se během ní svlékli do půli těla a odhalili tak ukrajinské vlajky a zmiňované nápisy „Premiére odvahu“ a „Braňte svobodu, ne paštiky“. Následně rozvinuli vlajky Evropské unie a NATO.

Marek Hilšer chtěl touto akcí upozornit na Sobotkův zdrženlivý postoj ke zpřísnění sankcí, které v několika vlnách uvalila Evropská unie na Rusko kvůli protiprávní anexi Krymu v březnu 2014. V srpnu téhož roku například Sobotka po mimořádném zasedání Evropské rady uvedl, že si Česko ponechá možnost nesouhlasit s některými sankcemi, které by výrazně poškodily českou ekonomiku.

V reakci na uvalené ekonomické sankce totiž vydal ruský premiér dekret (.pdf), jímž vyhlásil embargo na dovoz některých potravin ze zemí Evropské unie a z USA. Mimo jiné patřilo na seznam i maso a některé masné výrobky, včetně paštik. A právě největší český vývozce paštik –⁠ společnost Hamé –⁠ měla podle některých srovnání doplatit na sankce nejvíce. Firma dokonce pohrozila, že v případě zhoršení situace a výrazných ekonomických ztrát bude po české vládě či EU požadovat kompenzace. Nakonec nicméně pouze posílila výrobu ve svém ruském závodě.

Právě paštiky se tak staly jakýmsi symbolem hodnocení postojů vlády. Například tehdejší poslanec Marek Ženíšek (TOP 09) tehdy prohlásil, že „zatímco Ruská federace zbrojí, my vedeme debatu o tom, kolik sankce vůči Rusku za obsazení části jiné země (Krymu) poškodí firmu vyrábějící paštiky“.

Dodejme, že Marek Hilšer po tiskové konferenci vyjádřil svůj názor i pro server Novinky.cz: „Pan premiér svými výroky spíše nahrává putinovskému Rusku, o kterém víme, že je polodiktátorský nebo diktátorský režim. Nás velice mrzí, že se Češi spíše staví na stranu Putina než na stranu EU a našich spojenců NATO“.

Prezdientský kandidát Hilšer tedy společně s Otakarem van Gemundem v roce 2014 skutečně protestovali na Úřadu vlády a nápisy na svých tělech vyzývali tehdejšího premiéra aby „bránil svobodu, ne paštiky“. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer zmiňuje svou účast na dané akci na důkaz toho, že na obranu Ukrajiny vystupuje dlouhodobě, a zároveň upozorňuje na nebezpečnost Putinova režimu.

Protestní akce před ruskou ambasádou v Praze proběhla 25. února 2015. Stála za ní skupina oMEN, inspirovaná ukrajinskými feministkami Femen, které jsou známy tím, že na svých protestních akcích vystupují částečně – a občas i zcela – nahé.

Marek Hilšer se v rámci celé akce společně s dalšími šesti členy skupiny oMEN připoutal k plotu ambasády, přičemž sám měl na odhalené horní polovině těla napsáno „Putin killer“, tedy text, na který ve svém výroku odkazuje. Na transparentech či tělech protestujících se dále objevovaly nápisy jako: „Putin murderer, sprostej vrah“, „Ruthless killers, hands off Ukraine“ (tedy „Nelítostní vrazi, ruce pryč od Ukrajiny“) či „Minsk stinks“ (tedy nápis „Minsk smrdí“, odkazující na II. minskou mírovou dohodu, která byla uzavřena v roce 2015, a která měla ukončit konflikt na Donbasu).

Vzhledem k tomu, že Marek Hilšer tedy v minulosti skutečně před ruskou ambasádou vystoupil a měl přitom na těle napsána slova, která uvádí, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Marek Hilšer nejspíš poukazuje na akci u příležitosti připomínky 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi. V lednu 2015 se v Praze uskutečnil čtvrtý ročník mezinárodního fóra o holokaustu Let My People Live, kam byli pozváni mimo jiné představitelé čtyř vítězných mocností druhé světové války. Konkrétně nejvyšší představitelé USA, Velké Británie, Francie a také Ruska, tedy i Vladimir Putin. Současně byli na tuto akci pozváni představitelé dalších 43 států, kteří připojili svůj podpis k tzv. terezínské deklaraci (.pdf, str. 8).

Dle tajemníka Federace židovských obcí v České republice Tomáše Krause organizoval akci Evropský židovský kongres a byla předjednána již na jaře roku 2014. Pozvánky jednotlivým hlavám států byly odeslány z Kanceláře prezidenta republiky, ale byly též podepsány předsedou Evropského židovského kongresu (video, čas 1:21). To, že k pozvání skutečně došlo, potvrdil mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček 18. listopadu 2014 na pravidelné tiskové konferenci, přičemž pozvánky měly být podle MF Dnes odeslány o několik týdnů dříve. Miloš Zeman, respektive Kancelář prezidenta republiky tedy skutečně pozvala Vladimira Putina do Prahy poté, co došlo k ruské anexi Krymu v březnu 2014.

Představitelé Kanceláře prezidenta republiky nicméně veřejně zmiňovali, že mezinárodní fórum a pozvánky na něj by neměly být spojovány s událostmi ze začátku roku 2014. Mluvčí prezidenta republiky na tiskové konferenci uvedl, že by se mělo jednat pouze o připomenutí obětí holokaustu a osvobození vyhlazovacího tábora a událost by neměla být spojována s jakýmkoliv zahraničněpolitickým děním (video, čas 4:40). „Jde o mezinárodní připomínku holokaustu. V České republice budou tuto připomínku organizovat významné židovské organizace, které jsou pořadateli. Je ale logické, že hlavy vítězných mocností druhé světové války musí pozvat prezident republiky,“ uvedl také Jiří Ovčáček.

Tehdejší ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček pro deník Právo řekl: „ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.“

Ačkoliv pozvání Vladimira Putina nebylo dle vyjádření zástupců Kanceláře prezidenta republiky iniciováno Milošem Zemanem a akce se měla týkat výhradně připomínky holokaustu, ruského prezidenta pozval právě prezident Zeman. Výrok Marka Hilšera proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že ruský prezident Putin se nakonec pražské ani osvětimské části vzpomínkové akce nezúčastnil.

Senátor a současný kandidát na prezidenta Marek Hilšer zmiňuje v diskusi cestu na Ukrajinu, kterou podnikl v říjnu 2022, a informoval o ní především na svém twitteru. Z českých zdrojů o ní můžeme najít zmínku na serveru Forum 24, pro který sám napsal glosu, pro server Extra.cz pak poskytl rozhovor.

O Hilšerově výpravě se však zmiňuje i ukrajinský web Novosti-n, který zveřejnil článek o tom, jak se česká delegace v čele s Markem Hilšerem potkala s předsedkyní rady Mykolajivské oblasti, Hannou Zamazejevovou. Česká delegace podle webu mykolajivské regionální rady předala ukrajinským vojákům 10 termokamer (které se používají i pro noční vidění), 8 dronů, taktické lékárničky a humanitární pomoc. „Česká republika je jednou ze zemí, které velmi přispěly k našemu budoucímu vítězství. Děkujeme vám za váš významný osobní příspěvek na podporu nezávislosti a územní celistvosti Ukrajiny,“  řekla při té příležitosti Hanna Zamazejevová.

Fotky z návštěvy města Mykolajiv, kde se potkal i s místními občany a vojáky, pak Marek Hilšer sdílel na twitteru. V rozhovoru pro server Extra.cz uvedl, že původně měl navštívit i frontu nedaleko od města, ale kvůli právě probíhajícím masivním útokům po celé Ukrajině k tomu nedošlo. O tom, že se město Mykolajiv nacházelo v polovině října zhruba 20 až 30 km od válečné fronty, se lze přesvědčit například i z mapy probíhajících bojů na Ukrajině, kterou na svém twitteru pravidelně sdílí Ministerstvo obrany Velké Británie.

Marek Hilšer tedy coby senátor skutečně cestoval na Ukrajinu, konkrétně jel do Mykolajivské oblasti. V době Hilšerovy návštěvy se město Mykolajiv nacházelo přibližně 20–⁠30 km od válečné fronty. Česká delegace ukrajinským vojákům předala mj. drony a termokamery pro noční vidění. Výrok prezidentského kandidáta tedy hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová odpovídá na otázku moderátora, zda souhlasí s vládní pomocí Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům. V kontextu výroku pak poukazuje na solidaritu českého národa, kterou podle ní představuje právě ochota přijmout válečné uprchlíky či poskytování materiální pomoci Ukrajině.

Vládní pomoc Ukrajině

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období od 24. ledna až do 20. listopadu 2022 (.xlsx). Při přepočtu výše mezivládní pomoci na procenta HDP se Česká republika v tomto přehledu řadí na 7. místo ze 40 zemí (.xlsx, list Figure 4). Data Kielského institutu také ukazují, že při započítání odhadovaných nákladů spojených s uprchlíky se Česká republika umístila na 4. příčce za Estonskem, Polskem a Lotyšskem (.xlsx, list Figure 14).

Počet přijatých uprchlíků

Podle dat Organizace spojených národů (OSN), která byla dostupná 1. prosince, požádalo v České republice o ochranu v souvislosti s válkou na Ukrajině přes 464 tisíc lidí (.pdf, str. 4). To téměř odpovídá počtu lidí, kterým Česko tzv. dočasnou ochranu skutečně přidělilo. Dle Ministerstva vnitra bylo těchto případů k 29. listopadu celkem 463 804.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků podle OSN míří do Polska, kde k 29. listopadu o ochranu požádalo více než 1,5 milionu lidí (.pdf, str. 5). Ze zemí, které nesousedí s Ukrajinou, nejvíce uprchlíků zamířilo do Německa – k 22. listopadu se jednalo o více než 1 milion lidí. Celkově se od začátku ruské invaze na Ukrajinu v zemích EU zaregistrovalo k dočasné ochraně 4,8 milionu lidí (.pdf, str. 1). 

Zdroje dat v grafu: OSN (.pdf); archiv statistik dle Evropské rady

Graf ukazuje, že Česká republika skutečně patří k zemím s nejvyšším počtem uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde požádali o dočasnou ochranu. Dodejme, že do hodnocení jsme nezahrnovali údaje z Ruska a Běloruska, protože tyto hodnoty nelze dle OSN nezávisle ověřit. OSN uvádí, že do Ruska z Ukrajiny odešlo přibližně 2,9 milionu uprchlíků, do Běloruska asi 17 tisíc lidí. Podle ruských zdrojů ale zamířilo z Ukrajiny do Ruské federace 4,8 milionu uprchlíků. Informování o těchto údajích je problematické také proto, že ukrajinští představitelé o podstatné části přesunů obyvatel do Ruska mluví jako o deportaci. 

Závěr

Z údajů OSN je patrné, že Česká republika skutečně patří k zemím, v nichž o dočasnou ochranu požádal nejvyšší počet uprchlíků z Ukrajiny. Podle Kielského institutu se Česko řadí na sedmou příčku z celkových 40 států, co se týče výše vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině v přepočtu na HDP. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Danuše Nerudové jako pravdivý. 

Danuše Nerudová v jedné z odpovědí uvedla (video, čas 1:25:04), že část společnosti má pocit, že vláda Petra Fialy s veřejností dostatečně nekomunikuje, co se týče řešení energetické krize a dopadů vysoké inflace. V diskuzi dále řekla, že vláda mohla udělat řadu opatření dříve, například zastropování cen energií. Za viníka současné situace označila právě vládu a kritizovala ji za to, že byl vládní program Deštník proti drahotě zahájen příliš pozdě, a za to, že „dnes nehovoří o tom, že od ledna zavede sociální tarif“, který by domácnostem pomohl.

Co se týče údajů, které Danuše Nerudová ve výroku uvádí, finanční situaci českých domácností mapuje např. projekt Česko 2022: Život k nezaplacení z dílny Českého rozhlasu a výzkumné společnosti PAQ Research. 30. listopadu server iRozhlas.cz zveřejnil článek, v němž píše, že podíl domácností, „kterým po zaplacení výdajů nic nezbývá“, podle průzkumu ze začátku listopadu dosahuje 35 %.

Podrobnější data z projektu Život k nezaplacení ukazují, že 7 % domácností má vyšší výdaje než příjmy a dalších 28 % domácností má výdaje stejné jako příjmy („plus minus 500 Kč“), dohromady jde tedy o zmíněných 35 %. Domácností, které měsíčně ušetří částku do 3 tisíc Kč, je podle výsledků průzkumu 22 %, nad 3 tisíce korun měsíčně ušetří 43 % domácností v ČR.

Na téměř totožné úrovni jako v listopadu (35 %) se podíl domácností, kterým po zaplacení měsíčních výdajů nic nezbývá, pohybuje už od konce července, kdy činil 34 %, na konci září to bylo 36 %. Procento uváděné Danuší Nerudovou se od těchto čísel mírně liší, jelikož však stále spadá do našeho 10% tolerančního pásma, hodnotíme výrok na základě dat ČRo jako pravdivý. 

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt žádné informace o uskutečnění schůzky mezi Josefem Středulou a eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na prezidentského kandidáta Středulu, který nám v e-mailové komunikaci napsal: „Schůzka se uskutečnila dne 29. 11. v 11:30 hod. na zastoupení EK v ČR společně se zástupci Svazu průmyslu a dopravy a také KZPS (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, pozn. Demagog.cz) společně s týmem pana komisaře. Téma bylo: aktuální situace, pohled sociálních partnerů na současnou situaci v ČR i ve světě, budoucnost vývoje v ekonomice apod“.

Konání schůzky nám následně potvrdil vedoucí tajemník KZPS Jan Zikeš. Ten konkrétně uvedl: „Potvrzuji konání schůzky na půdě Evropského domu“. Uveďme, že jednání mezi Josefem Středulou a Nicolasem Schmitem se odehrálo ve stejný týden (video), kdy byla uspořádána námi ověřovaná debata.

Uskutečnění jednání nám následně potvrdila také Isabelle Stassart z týmu Nicolase Schmita. Ta uvedla, že eurokomisař s Josefem Středulou a dalšími partnery diskutoval o sociálních otázkách a problematikách, které se týkají zaměstnání.

Doplňme, že Nicolas Schmit se 28. listopadu 2022 účastnil konference Call to Europe: Zvládání krizí, která se zaměřovala na „ceny, covid-19, klima a konflikt“ (video). Na této mezinárodní konferenci v Praze byl i Josef Středula. Ten však jako řečník vystoupil na jiné panelové diskusi než Nicolas Schmit. Prezidentský kandidát debatoval společně s reportérkou Sašou Uhlovou, sociologem Danielem Prokopem a ředitelem Masarykovy demokratické akademie Patrikem Eichlerem.

Prezidentský kandidát Josef Středula se tedy ve stejný týden, kdy se pořádala námi ověřovaná debata, skutečně setkal s eurokomisařem pro pracovní místa a sociální práva Nicolasem Schmitem. Její konání nám potvrdil vedoucí tajemník KZPS i tým Nicolase Schmita a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Josef Středula zmiňuje potřebu české verze Nového údělu (New Deal), což byla série ekonomických opatření amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve 30. letech 20. století. Měla za cíl snížit nezaměstnanost a podpořit hospodářskou produkci USA během tzv. velké hospodářské krize.

Kandidát na prezidenta Středula se veřejně zmínil o potřebě New Dealu pro Českou republiku na tiskové konferenci po jednání tripartity už v listopadu roku 2020, kdy plán nazval „Czech Deal“. Ve svém vystoupení mluvil o potřebě celkové restrukturalizace české ekonomiky, aby vyhovovala potřebám 21. století.

O New Dealu mluvil Josef Středula také 21. června 2022 ve spojení s růstem inflace a zhoršováním ekonomické situace v České republice. Podle něj by tato dohoda „ukázala směřování České republiky“. Dále uvedl, že se „jedná (…) v podstatě o jiný druh strategie hospodářského růstu České republiky. My se totiž z této situace bez takové strategie nejsme schopni vůbec dostat“.

Dodejme, že Josef Středula neupřesnil detaily tohoto New Dealu, v obou vyjádřeních se ovšem např. odkázal na potřebu zahrnout do něj i Zelenou dohodou pro Evropu (.pdf). Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), které Josef Středula předsedá, mj. již v srpnu 2021 vydala příručku (.pdf) pravidel a opatření pro transformaci české ekonomiky na tzv. průmysl 4.0.

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci „nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. 

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.