Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, není zcela jasný profil přijímaných uprchlíků, nicméně Ministerstvo vnitra již veřejně popsalo některé mantinely, které budou muset tito lidé splňovat.

Je pravdou, že není doposud známo, kdo ze syrských uprchlíků z oněch 15 rodin bude moci přicestovat v rámci humanitární pomoci do České republiky z utečeneckého tábora v Jordánsku, nicméně na základě souhlasu vlády s tímto krokem veřejně informovalo Ministerstvo vnitra České republiky o mantinelech výběru jednotlivých rodin.

MVČR konkrétně na svém webu uvádí: " Vláda dnes, ve středu 14. ledna 2015, rozhodla o přijetí syrských dětí i s rodinami jednomyslně. Účelem přesídlení je pomoci těm nejpotřebnějším, tedy dětem, a dát jejich rodinám možnost integrovat se do společnosti a získat azyl. ‚ Jde o rodiny s malými dětmi, které se v Jordánsku, kam uprchly, nemohou na dostatečné úrovni léčit. Jde o jasné humanitární gesto a akt solidarity. Není to začátek žádné velké přesídlovací vlny. Stále platí, že vláda je proti povinným kvótám v přijímání uprchlíků, ‘ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že do Česka přijedou rodiny s velkým integračním potenciálem.Spolu s bezpečnostními složkami vznikne speciální pracovní skupina, která bude během celého průběhu operace úzce spolupracovat se všemi zainteresovanými stranami. Pracovníci Ministerstva zahraničí děti vytipují přímo na místě, kritériem bude preference osob, které vyžadují okamžitou lékařskou péči, míra integračního potenciálu, vzdělání nebo náboženství. Prověřování rodin bude důsledné a tajné služby budou od počátku dohlížet na to, aby vybraní občané Sýrie neměli např. napojení na teroristické buňky". Dodejme ovšem, že vláda má na výběr konkrétních lidí pouze omezený vliv. Při procesu přesídlování (.pdf, bod 2) je to "UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn. Demagog) , jež určuje, že někteří uprchlíci / skupiny uprchlíků mají potřebu ochrany a mohli by být nejlépe ochráněni po přesídlení: UNHCR sestaví roční přehled potřebných k přesídlení nebo, obzvláště v akutních případech, vyzve k pohotovostní operaci. (...) Výzvy na resettlement jsou postoupeny členským státům OSN."

Následně pak "země, jež přijímají uprchlíky k přesídlení provádějí samy výběr. Země pracují se dvěma metodami výběru uprchlíků k přesídlení: jedna je založena na zkoumání spisu a druhá na pohovoru –přestože často se použije kombinace těchto dvou. Nevládní organizace a místní partneři hrají v prvotním doporučení také čím dál tím větší roli." Česká strana tak provádí výběr konkrétních lidí až z jakéhosi "předvýběru", který provádí OSN, navíc do procesu vstupují další, hlavně nevládní aktéři. Není tedy zaručeno, že požadavky vytyčené vládou bude skutečně beze zbytku naplněny. V každém případě ta ovšem má poslední slovo a může navržené "kandidáty" odmítnout.

Výrok hodnotíme na základě důvodové zprávy k návrhu zákona o státním rozpočtu (.pdf, str. 37). V této zprávě je zdůvodněn nárůst prostředků na platy v jednotlivých organizacích, například navýšením počtu zaměstnanců. Tato zpráva počítá se 600 novými pracovníky pro posílení kontroly a vymáhání u Generálního finančního ředitelství v kapitole Ministerstva financí.

Posílení úřadů práce o 600 terénních pracovníků schválila vláda již v červenci letošního roku.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože prezident Zeman sankce spojuje pouze se situací na východní Ukrajině a zcela opomíjí, že existují i sankce, které byly přijaty v souvislosti s anexí Krymu.

V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem byly přijaty čtyři druhy sankcí. Nejprve EU pozastavila jednání o vízové liberalizaci a dohodě o partnerství s Ruskem. Poté přijala restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny. Třetí forma přijatých sankcí se nazývá sektorovými sankcemi a jedná se o sankce vůči Rusku týkající se přístupu na finanční trhy a obchodu s vojenským materiálem a zbraněmi, zbožím a technologiemi dvojího užití a citlivými technologiemi. Čtvrtým druhem sankcí jsou omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu, která jsou navázána na nelegální anexi ze strany Ruska. Přehled sankcí včetně časové osy osvětlující, kdy byly které sankce přijaty či prodlouženy, je k nalezení na stránkách Rady Evropské unie.

Všechny sankce jsou stále v platnosti. Ve výše zmíněném odkazu lze dohledat, že vyjednávání o vízové liberalizaci či nové dohodě o partnerství s Ruskem zatím nebyla obnovena. Platnost jednotlivých sankčních opatření byla prodloužena, a to do 15. března 2016 v případě opatření vůči osobám a entitám, do 23. června 2016 v případě sankcí navázaných na anexi Krymu a Sevastopolu a do 31. ledna 2016 v případě sektorových či také hospodářských sankcí vůči Rusku.

Dle Minské dohody II (celý text na webu The Telegraph) platí od února 2015 v oblastech Doněcku a Luhansku oboustranný klid zbraní. Měla se vytvořit bezpečná 50 kilometrů široká zóna, ve které nebudou zbraně o ráži 100 mm a více. Klid zbraní měl být kontrolován zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

OBSE vydává každý den zprávy ze speciální monitorovací akce na Ukrajině, ty porušování dohod zmiňují. Nicméně oproti období, kdy konflikt nejvíce eskaloval, se míra násilí a lidských obětí výrazně snížila.

Výrok je zavádějící tím, že prezident spojuje obecně sankce s dohodami s Minsku, ovšem ne všechny jsou závislé právě na těchto dohodách. Kromě nich byly přijaty i sankce v souvislosti s anexí Krymu, které nemají spojitost s dodržováním Minských dohod.

V koaliční smlouvě podepsané zástupci ČSSD, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL 13. ledna 2014 se na straně 11 uvádí:

„Koalice zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedením druhé sazby daně z příjmů fyzických osob. Tato sazba daně bude stanovena tak, aby byl rozpočtový dopad zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky neutrální (tj. nedojde ke zvýšení daňového zatížení fyzických osob).“

Proto výrok ministra Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Evropa, resp. Evropská komise i členské státy, skutečně ustupují od podpory biopaliv první generace, tj. biopaliv vyráběných z plodin používaných pro potraviny a krmivo. V návrhu směrnice z 10. října 2012 (.pdf) Komise uvádí, že nezaujímá stanovisko k finanční podpoře biopaliv první generace před rokem 2020, ale domnívá se, že po tomto datu by se již dotovat neměla (s. 3). Důvodem pro stáhnutí podpory je podle návrhu směrnice vědecká práce ukazující, že "emise vyplývající z nepřímé změny ve využívání půdy (...) mohou negovat některé či veškeré úspory skleníkových plynů jednotlivých biopaliv oproti fosilním palivům, jež nahrazují" (s. 2).

V pozdějším dokumentu " Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020-2030 " Komise potvrdila své výhrady k biopalivům první generace a jako alternativu nabídla biopaliva druhé a třetí generace (nepotravinářská biomasa, řasy), zlepšování účinnosti dopravního systému a vývoj elektrických vozidel (.pdf s. 7).

Členské státy pak odklon od biopaliv první generace potvrdily na zasedání Rady EU v červnu 2014, na kterém se ministři odpovědní za energetiku shodli na omezení tradičních biopaliv v dopravě. Podle nového návrhu by jejich podíl v roce 2020 měl činit 7 %, zatímco současný cíl je 10 %.

Nový plán ještě musí projít Evropským parlamentem, který jej ale odmítá schválit, protože požaduje silnější omezení biopaliv první generace a rychlejší přesun k pokročilejším verzím. Komise, Rada a Parlament dosud nenalezly shodu, zatím poslední jednání trialogu 25. března skončilo neúspěšně.

Výrok předsedy TOP 09 hodnotíme jako pravdivý, protože všichni aktéři na evropské úrovni souhlasí s ustoupením od biopaliv první generace, nepanuje pouze shoda na tempu, v jakém by jejich podpora měla mizet.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť v případě absence ambasády musí cizinci přicestovat ilegálně, přičemž po udělení mezinárodní ochrany se jejich pobyt legalizuje.

Např. vyhláška ministerstva vnitra stanovuje seznam zemí, jejichž občané mohou žádat o udělení dlouhodobého víza i na jiném zastupitelském úřadu než ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt.

Františkem Bublanem zmiňovaná Sýrie však v tomto seznamu nefiguruje, tudíž občané tohoto státu mohou využít pouze výše zmíněných možností (přičemž Česká republika má na území Sýrie jedno velvyslanectví a dva honorární konzuláty). V této souvislosti je však důležité podotknout, že uprchlíci většinou do České republiky nechtějí, tudíž se jeví jako bezpředmětné, aby vyhledávali český zastupitelský úřad.

V situaci, kdy v dané zemi zastupitelský úřad není, nelze tedy postupovat jinak, než postupem zmíněným bývalým ministrem. S uděleným vízem lze následně cestovat také v rámci Schengenu.

V případě, že je imigrantovi udělena na základě jeho žádosti mezinárodní ochrana (tj. azyl nebo doplňková ochrana), je mu umožněno legálně pobývat na území České republiky. Dle § 3d zákona o azylu je na území České republiky až na výjimky oprávněn pobývat také cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně.

Možnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu také nebrání fakt, že cizinec na území ČR pobývá nelegálně. Azylovým řízením se zabývá také např. zmiňovaná Dublinská konvence, která řeší především příslušnost států při řízení o udělení víza, a to i v případě nelegálních imigrantů. Pravdou je také tvrzení, že po udělení azylu je cizinec na území České republiky legálně. Ministerstvo vnitra k tomu na svém webu uvádí: “V případě udělení azylu obdrží azylant průkaz povolení k pobytu azylanta, který jej opravňuje trvale pobývat na území ČR. Zároveň má možnost požádat na cizinecké policii o speciální druh cestovního dokladu pro uprchlíky.”

Obecně můžeme konstatovat, že slib o vyšším daňovém inkasu od Babiše zaznívá kontinuálně od jeho vstupu do veřejného politického prostoru doposud. Uveďme pouze některé z příkladů těchto vyjádření. Výrok nepopisuje stav výběru daní, pouze slib, že tak Babiš učiní.

Hnutí ANO slibovalo snahu o lepší výběr daní již ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny. Tento bod obsahoval např. resortní program, část Efektivní a důsledný výběr daní. Na mítinku hnutí v Brně 26. září 2013 např. Babiš prohlásil (Idnes.cz), že na " korupci a plýtvání utíká ČR až 200 miliard ". K výběru daní pak dodal (za předpokladu, že se nic podle jeho názoru nezmění): " Jsme ve výběru daní snad nejhorší na světě po Rusku. Za patnáct let naši popeláři nedostanou výplatu a skončíme jako v Řecku ".

V programovém prohlášení vlády se slib lepšího výběru daní také objevuje (v kapitole 3.1. Ministerstvo financí). Zní: " Vláda přijme opatření nezbytná ke zlepšení efektivity výběru daní a cel, zamezí zneužívání a obcházení daňových předpisů ".

6. září 2014 (tedy zhruba po tři čtvrtě roku vlády) Babiš pro týdeník Ekonom (dostupné na webu Ihned.cz) uvedl, že plánuje lepší výběr daní od roku 2016 ve výši až 31 miliard korun.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť neexistují data, která by ověřila procento postižených osob žijících v hrozných podmínkách. Jako hrozné podmínky označujeme velmi nízký příjem rodiny s postiženou osobou a život mimo společnost.

V roce 1987 žilo v Číně 83 milionů postižených osob, tedy 6,5 % celkové populace Číny. V současné době se také jedná o stejné procento postižených osob.

V roce 2005 se příjem 7 % rodin s postiženou osobou ve venkovských oblastech pohyboval v rozmezí 684 až 944 juanů (2643–3678 Kč dnešním kurzem). V městských oblastech se příjem podobných rodin odhaduje na 4864 juanů (str. 4, .pdf). Průměrný příjem čtyřčlenné rodiny na venkově činí 4000 juanů (15 456 Kč). Jedná se o částku čtyřikrát vyšší než příjem rodiny s postiženou osobou (Powerty in China: macro perspective, str. 37). Nová legislativa týkající se zaměstnávání postižených osob z let 1994 a 2004 zlepšila situaci zdravotně postižených osob v Číně také díky dalším podpůrným programům. Například byly stanoveny kvóty pro firmy, jež musí zaměstnávat postižené osoby nebo jim vyplatit během roku určitou finanční sumu. Přesto, že se jedná často o uměle vytvořená pracovní místa, kdy zaměstnanci nejsou povinni nic vykonávat, je jim placena alespoň minimální mzda a je jim hrazeno sociální a zdravotní pojištění.

První průzkum a sčítání osob s postižením proběhl v roce 1987 a zatím poslední, druhé sčítání proběhlo v roce 2006. Průzkum z roku 1987 neposkytuje dostatečná data k tomu, aby bylo možné ověřit, že počet osob žijících v hrozných podmínkách na okraji společnosti mohl být 30 %.

Můžeme však předpokládat, že před zavedením programů podporujících postižené osoby bylo číslo postižených osob žijících v hrozných podmínkách vyšší než jen 7 % rodin ve venkovských oblastech, jelikož v městských oblastech mají rodiny s postiženou osobou sice vyšší příjem, ale také nejsou zahrnovány do společnosti ve stejné míře jako zdravé osoby.

Kontrolní hlášení je podle ministerstva financí koncipováno tak, aby zabránilo karuselovým obchodům a řetězením faktur a jiným daňovým podvodům.

Opravdu, podle Finanční Správy většinu údajů, jež bude v kontrolním hlášení finanční správa dostávat, již dostává, ale výhodou má být především možnost párování těchto faktur a díky tomu včasnější a rychlejší schopnost rozpoznat podezřelé transakce „...identifikovat riziková sdružení osob (řetězce, karusely) odčerpávající neoprávněně finanční prostředky z veřejného rozpočtu.“

Ministerstvo Financí také tvrdí, že díky kontrolnímu hlášení budou schopni lépe identifikovat „riziková sdružení osob“, jež by následně kontrolovali s tím, že poctiví plátci by po zavedení kontrolováni být nemuseli.

„Kontroly zároveň nelze detailně zacílit, jsou tedy kontrolováni i poctiví plátci, kteří by po zavedení kontrolního hlášení kontrolováni být vůbec nemuseli.“

V Mali operuje několik teroristických organizací. Jedná se o Al Murabitoon a Ansar al-Din, která zastupuje tuarégské rebely. Obě dvě organizace spolupracují s Al Kájdou.

Tuarégové jako etnikum nejsou teroristickou organizací. Pouze jejich část se dožaduje samostatného státu. V červnu 2015 uzavřeli tuaregové v severoafrickém Mali dohodu o míru. Vláda slíbila větší zastoupení ve vládních institucích a začlenění do bezpečnostních složek na severu Mali