Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Jak je uvedeno ve Vl.n.z. o státním rozpočtu ČR na rok 2016 (.pdf, str. 134-135): "Ve vývoji počtů funkčních míst dochází oproti schválenému rozpočtu na rok 2015 k celkovému navýšení počtu míst o 13 329." Z toho je:

• 5 811 míst v regionálním školství
• 1 257 míst (z toho 965 vojáků) na řešení Koncepce Armády ČR a zajištění kybernetické obrany
• 522 míst spojených s elektronickou evidencí tržeb (alternativně 638 míst na Ministerstvu financí).

Pokud jde o nové policisty, návrh zákona o státním rozpočtu mluví o stejném čísle (2 485 lidí), to reprezentuje počet nových míst v rámci celého Ministerstva vnitra. Pro rok 2016 se počítá s novými 594 místy pro příslušníky na řešení otázky migrace a uprchlictví, 1003 místy pro příslušníky v rámci rozvoje PČR a HZS ČR a 203 místy pro příslušníky řešící důsledky výbuchů muničních skladů.

Ministr vnitra Milan Chovanec pro Události ČT uvedl, že je v rámci Ministerstva vnitra počítáno s 1100 novými místy pro zaměstnance řešící migraci, 800 místy pro policisty a 600 lidí bude nabíráno kvůli novému služebnímu zákonu.

V květnu letošního roku pak ministerstvo vnitra vydalo prohlášení, že "bude potřebovat v příštích čtyřech letech 10,6 miliardy korun, aby mohla policie přijmout 4000 nových lidí a modernizovat techniku."

Prominutí daně ministrem financí bylo možné podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 55a tohoto zákona mohlo ministerstvo"zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení."

Tento zákon byl v roce 2009 nahrazen Daňovým řádem, účinným od 1. ledna 2011. Zde je ministrovi zachována již pouze možnost hromadného prominutí daně nebo penále z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, nebo při mimořádných, zejména živelných událostech – této možnosti využil Miroslav Kalousek v roce 2013 při prominutí daně poplatníkům postiženým záplavami.

Částku 190 tisíc odpuštěních daní v loňském roce uvádí server týden.cz s odkazem na zdroj z ministerstva financí.

Česká Wikipedie definuje termín finlandizace jako pojem odvozený od postavení Finska vůči Sovětskému svazu v období po druhé světové válce, kdy Finsko pro udržení své vlastní státní suverenity podřídilo svoji zahraniční politiku Sovětskému svazu. Obecně pak Wikipedie finlandizaci definuje jako vliv velmoci na politiku malého sousedního státu.

Anglická Wikipedie definuje finlandizaci jako rozhodnutí země nezpochybňovat v zahraniční politice sousední velmoc, přičemž velmoc mu ponechá jeho národní suverenitu.

Pojem finlandizace podle výkladu brněnského politologa Tomáše Šmída znamená faktické podřízení jednoho státu geopoliticky či geograficky blízké velmoci, kdy menší stát podřizuje svoji zahraniční politiku zájmům velmoci výměnou za její nevměšování se do jeho vnitropolitických událostí. Šmíd zdůrazňuje, že finlandizace neznamená neutralitu.

V definici finlandizace autora výroku je tedy problematická absence zmínky o vlivu a podřízení se geopolitické či geografické velmoci. Znaky finlandizace popsané ve výroku výše zmíněným definicím pojmu neodporují, nicméně z hlediska všech tří definic nevystihují význam pojmu přesně, jelikož absentují elementární definiční znaky " vlivu velmoci ". Definice autora výroku je tudíž tímto neúplná a nepřesná.

V posledních letech lze zaznamenat zprávy o vyřazení vepřového ze školních jídelníčků v některých školách, např. ve Velké Británii (ze starších zdrojů např. bulvární Daily Mail či Telegraph) nebo Francii (Guardian). V případě Francie to bylo doprovázeno mnohými kontroverzemi, kdy se dané téma stalo předmětem politického boje.

Tento jev však nelze přičítat obavám z islámského terorismu, ale spíše vyhověním požadavků ze strany žáků a rodičů židovského a muslimského vyznání. Je navíc nutné zdůraznit, že se ve zmíněných případech nejedná o zavedení obecného pravidla nepodávání vepřového ve školních jídelnách, které by bylo uplatňováno v celé zemi, ale o rozhodnutí několika škol.

Případ "sundávání křížů" ze stěn školních tříd lze zaznamenat např. v roce 2003 v Itálii, kdy u soudu uspěl radikální muslimský aktivista Adel Smith s požadavkem odstranění kříže ze školní třídy, kterou navštěvoval jeho syn. Rozhodnutí soudu vyvolalo v majoritně katolické Itálii mnoho kontroverzí. I přesto jej však nelze spojovat s obavami z islámského terorismu . Jde primárně o konflikty mezináboženského soužití v kontextu (italskou ústavou garantované, .pdf – články 7 a 8) sekulární povahy politického systému. Dodáváme jen, že muslimská komunita v Itálii se podle článku od radikálního aktivisty Smitha distancovala.

V obou oblastech, které prezident Zeman popisuje, nejde o plošná opatření v rámci konkrétních zemí, ale o ojedinělá rozhodnutí. Právě z důvodu zevšeobecnění je výrok hodnocen jako zavádějící.

Evropská unie sankce přitvrzovala a rozšiřovala, dá se tedy říct, že přicházely ve vlnách.

Evropská rada 6. března 2014 vydala stanovisko, v němž hrozí Rusku sankcemi – mimo jiné ve formě uzavření hranic EU pro ruské občany, zmrazení aktiv či zrušení summitu G8. Tento summit skupina G7 nakonec uspořádala bez účasti Ruska v Bruselu. Kvůli březnové anexi ukrajinského Krymu Evropská unie zmrazila majetek několika desítkám ruských a krymských představitelů, také jim zakázala vstup na své území. Tento seznam byl v následujících měsících postupně rozšiřován. Mimořádný summit EU počátkem března přerušil jednání s Ruskem o liberalizaci vízových podmínek a o nové smlouvě, která měla upravovat vzájemné obchodní vztahy.

V červnu zavedla EU i USA další sankce, jež postihly ropné společnosti s výrazným podílem ruského státu. Rozšířil se také seznam sankcionovaných osob, především o samozvané vůdce Doněcké lidové republiky.

Rozšíření sankcí Evropská unie odsouhlasila na summitu koncem června a poté jejich znění schválila Rada EU 31. července. Další sankce mimo jiné omezují přístup Ruska na kapitálové trhy, evropská společenství a občané EU nesmějí kupovat či prodávat ruské akcie a dluhopisy s delší než 90denní dobou splatnosti vydávané velkými ruskými státními bankami atd. Rovněž bylo uvaleno embargo na import a export zbrojních produktů a zboží a technologií dvojího využití, jejichž seznamy (viz příloha pod zprávou) EU vypracovala .

Další a zatím poslední rozšíření sankcí proběhlo 12. září. Zejména došlo k rozšíření seznamu postižených fyzických osob, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky. Rovněž byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky. Byl rozšířen o 24 fyzických osob seznam subjektů, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky, a dále byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky.

Co se týče diplomatických kroků v rámci EU, těch byla uskutečněna celá řada, včetně telefonátů a setkání na nejvyšší politické úrovni. Jedním z pokusů o vytvoření trvalého míru byla Minská dohoda z 5. září, jejíž plné znění v ruštině zveřejnila OBSE.

Postoj vlády k sankcím, hlavně v poslední době, kdy sankce stále více ovlivňují hospodářské aktivity českých podnikatelů, je velmi obezřetný. Česká republika podporuje sankce jako takové, ale podle prohlášení předsedy Sobotky vyjednává jejich podobu ve prospěch českých podnikatelů.

Ministerstvo zahraničních věcí se situaci kolem ukrajinské krize intenzivněji věnuje od února 2014, kdy ministr Zaorálek žádal ukrajinského velvyslance v ČR o vysvětlení útoku na demonstranty na kyjevském Majdanu. Také český premiér Bohuslav Sobotka podpořil mírový plán tehdejšího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka z června 2014, který podle soukromé televize Inter TV (citováno z aktualne.cz ) obsahuje bod týkající se odzbrojení, záruky pro ruské a ukrajinské ozbrojence k opuštění země, decentralizaci moci a ochranu ruského jazyka prostřednictvím dodatku k ústavě. Český premiér také odsuzuje narušování územní celistvosti Ukrajiny. Zároveň české humanitární organizace, jako například Český červený kříž, vysílají už od února 2014 na Ukrajinu humanitární mise, které chce Ministerstvo zahraničních věci do budoucna podpořit.

V poslední době byla výrazná aktivita účastníků summitu G20, hlavně německé kancléřky Merkelové, která na setkání státníků největších ekonomik světa hovořila s Vladimirem Putinem. Dialog trval dvě hodiny, ale jeho obsah nebyl zveřejněný.

Přesná data o počtu uprchlíků v jednotlivých zemích ke konci roku 2014 nám poskytuje zpráva UNHCR (Vysoký úřad komisaře OSN pro uprchlíky, .pdf). Mezi státy, které přijímají nejvíce uprchlíků, skutečně patří arabské země. Konkrétně se jedná o (.pdf, str. 2): Turecko (1,59 ml), Pákistán (1,51 ml), Libanon (1,15 ml), Írán (982 000), Etiopii (659 500) a Jordánsko (654 100).

Rovněž je pravdivá informace, že tyto uprchlické tábory jsou v některých zemích 3 roky a více. Turecko přijímá uprchlíky od syrské krize z roku 2011. Ta následně vyústila v občanskou válku v které se angažuje i IS.

Už v roce 2011 referoval web Migraceonline.cz o roztroušení syrských uprchlíků po Turecku, Libanonu a Jordánsku.

Pokus o zažalování islámu v ČR z 90. let se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Jak vyplývá ze stenozáznamu z jednání této mimořádné schůze (resp. v diskuzi o programu), do diskuze vstupoval (celkem dvakrát) ministr vnitra, v jehož gesci Česká pošta je. Přítomen tudíž byl.

Při hlasování o programu schůze bylo v sále přítomno nejméně 5 ministrů - Babiš, Stropnický, Chovanec, Jurečka, Herman (někteří členové vlády nejsou poslanci, nejsme schopni zjistit jejich přítomnost - jde o Valachovou, Marksovou, Šlechtovou, Pelikána a Dienstbiera). Předseda vlády této diskuzi přítomen skutečně nebyl.

Pokud se dále podíváme na procedurální hlasování 8 minut před ukončením schůze, tak najdeme aktivní hlasování ministra vnitra.

Obecně lze konstatovat, že pokud by nebyl z vlády přítomen skutečně nikdo, jednání by vůbec nemohlo probíhat.

Hodnocení "pravda s výhradou" si výrok zasloužil díky správnému, avšak ne zcela komplexnímu vyjádření Roberta Pelikána k této problematice.

Podle seznamu návrhů zákonů předložených Národní radě SR jde o vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava Slovenské republiky a dále o vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují trestní zákon a některé další zákony. Jelikož v novele (.rtf) Ústavy je zakotvena pouze zvláštní kategorie vazby pro podezřelé ze spáchání terorismu, budeme se dále zaobírat novelou trestního a jiných zákonů.

Protiteroristický balíček, jak se souboru návrhů říká, přináší množství nových ustanovení, z nichž některá by mohla kolidovat s Listinou či např. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Úmluva v zásadě vychází ze společných práv jako Listina, která je v některých částech specifičtější.

Pokud hovoříme o jednotlivých ustanoveních ve slovenském návrhu (.rtf), které by mohly být při své aplikaci omezeny Listinou základních práv a svobod, jde například o stanovení specifické lhůty pro zadržení a výslech osob podezřelých z terorismu, pro předání soudu a pro rozhodnutí o vazbě. Tyto lhůty jsou předmětem návrhu novely trestního řádu. Zde jsou Listinou dány lhůty odlišné, na Slovensku však toto vyřešili návrhem (.rtf) změny Ústavy.

Co se týče návrhu novely zákona o slovenské informační službě, tato bude mít nově možnost vyžádat si od kohokoliv, kdo monitoruje veřejný prostor, videozáznam. Zde je potenciálně možno hovořit o zásahu do práva na soukromí a vlastnictví.

Stran návrhu novely zákona o policajnom zbore zmíníme například nově nabytou kompetenci policisty zadržet osobu před zjištěním totožnosti, pokud se nachází na místě, kde se teroristický útok odehrál nebo hrozí. Zde by se dalo hovořit o zásahu do práva na osobní svobodu, soukromí i svobodu pohybu. Variace tohoto ustanovení je sice zakotvena i v § 19/1/g, tam je však ospravedlněna zajištěním bezpečnosti jedince.

Ve sféře základních lidských práv a svobod však není možné jednotlivá práva pro vzájemný rozpor vylučovat na úkor ostatních. Naopak je třeba poměřovat veřejný zájem a zásah do práva. K tomu slouží test proporcionality, v Česku poprvé vyjádřený nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/94. Ze své podstaty totiž většina právních norem do určité míry základní práva každého jednotlivce omezuje. Je proto nutné poměřovat vhodnost zásahu, jeho potřebnost a přiměřenost. Základní lidská práva fungují jako principy, které si při vzájemném střetu (kolizi) vzájemně ustupují a přednost dostává to právo, které je vhodnější, potřebnější. Avšak to jen do takové míry, aby bylo co nejméně omezeno právo, s nímž je v kolizi, které zůstává v omezené podobě zachováno.

Z vyjádření Roberta Pelikána to vyznívá tak, že návrhy jsou z důvodu rozporu s Listinou nepřijatelné. Nicméně v Listině i Úmluvách jsou stanovena základní práva, která lze při dodržení proporcionality omezit zákonem, jak tomu je právě v případě Slovenska. Výjimkou je explicitní stanovení lhůt spojených s vazbou, jak jsme rozebrali výše. Toto lze však vyřešit změnou Listiny. Nicméně přípustnost zásahu do základních práv je vyjádřena i v Listině samotné, typicky u základních ochranných ustanovení jednotlivých práv - např. svoboda vlastnictví, soukromí, osobní svobody. Výrok tedy hodnotíme jako pravdu s drobnou výhradou k neposkytnutí komplexního pohledu na věc.

Pokud jde o Českou republiku, data jsou následující:

• K 31.12.2013 je v ČR 237 tisíc cizinců s trvalým pobytem a 203 tisíc cizinců s dlouhodobým pobytem, což dohromady činí 439 tisíc lidí.
• Pokud jde o zaměstnanost, tak bohužel nejsou "z důvodu integrace informačních systémů MPSV údaje za cizince evidované úřady práce od roku 2012 k dispozici." Známé je pouze číslo počtu cizinců s platným živnostenským oprávněním, které je 83 569 lidí.
• Posledními známými údaji jsou tak data z roku 2011, kdy bylo v ČR 196 tisíc cizinců s trvalým pobytem a 238 tisíc cizinců s dlouhodobým pobytem, což dohromady činilo 434 tisíc lidí. Zaměstnáno bylo 311 tisíc cizinců, což činí cca. 72 %.
• Pokud jde o zmíněné země, pak nejvíc pracujících cizinců v roce 2011 (mimo EU, kde je Slovensko jasně na prvním místě) u nás bylo (sestupně) z Ukrajiny, Vietnamu, Moldavska, Ruska, Mongolska a dalších států.

Pokud jde o srovnání se Švédskem, Francií a Německem, pak nám Eurostatnabízí k nezaměstnanosti cizinců takováto data z roku 2013 (viz tabulka níže):

• V České republice je nezaměstnáno 6,8 % ekonomicky aktivních občanů mezi 20-64 lety, přičemž u zdejších cizinců ve stejné věkové kategorii je nezaměstnaných 7,2 %
• Ve Francii je nezaměstnáno 8.9 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 18.8 %.
• V Německu je nezaměstnáno 4.8 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 9.9 %.
• Ve Švédsku je nezaměstnáno 6.2 % občanů, zatímco cizinců je nezaměstnáno 20.2 %.

Se všemi srovnávanými zeměmi na tom byla s mírou nezaměstnanosti cizinců opravdu nejlépe Česká republika, přičemž následovalo Lucembursko s 8 % nezaměstnanými cizinci (míra všeobecné nezaměstnanosti, je však u této země 3.3 %). Nejhůře pak dopadlo Portugalsko s 28,9% nezaměstnanými cizinci (přičemž ale všeobecná nezaměstnanost byla 16.2 %).

Zajímavé je dokonce i to, že v České republice je více nezaměstnaných cizinců z EU (8,3 %), než těch kteří přišli ze zemí mimo EU (celoevropsky nejmenší číslo 6,2 %). Naopak ve Švédsku je nezaměstnaných cizinců mimo EU největší množství (28,7 %), přičemž nezaměstnanost občanů EU je 10,6 %.

Nezaměstnanost v rámci EU-28 dle zemí, občanství a věku