Přehled ověřených výroků

Britská policie zachytila dopis, který obsahoval plán na islamizaci celého britského vzdělávacího systému a byl adresován vybraným lidem na školách. Policie v této souvislosti mluví o Operaci Trojský kůň (anglicky).

Plán například říká, jak je jednoduché nahradit ředitele školy, jiným, rozuměj muslimským, který školu povede podle přísných islámských principů. A to vše téměř neviditelně. Dokument existuje už od roku 2013, ale až v březnu 2014 se čtyřstránkový dokument objevil na veřejnosti. Policie dokument prohlásila za podvod.

Avšak po jeho zveřejnění začala britská média reportovat o zkušenostech ředitelů (anglicky) birminghamských škol, kteří poznávali určité praktiky popsané v dokumentu. Přesto nemůžeme mluvit o celkové islamizaci škol. Jednalo se o jednotlivé případy, kdy se radikální islamisté snažili získat vliv ve školních zařízeních. Stejně tak nebyly nalezeny žádné „islamizované“ školy v jiných městech Velké Británie, ani zmíněném Leedsu. V dokumentu je zmíněn kromě Birminghamu, kde muslimové tvoří 21,8% (anglicky) obyvatelstva, také Bradford (anglicky), kde podle tvůrců dokumentu, by popsané principy mohly být zavedeny. Ovšem vyšetřování žádné školy neidentifikovalo.).

Městská rada (anglicky) v Birminghamu spolu s protiteroristickou jednotkou začala vyšetřovat 25 místních škol, na kterých byla vyvíjena koordinovaná, úmyslná a trvalá opatření s cílem zavést netolerantní a agresivní islámský étos.

Na pěti z nich byla na popud školní inspekce přijata zvláštní opatření z důvodu kultury strachu a nenávisti. Avšak školy zmíněné obvinění odmítají a poukazují, že nebyl školní inspekcí nalezen žádný důkaz, který by potvrzoval podporu radikálního islámu, či jinou výuku než podle britských standardů. Nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by se na školách změnila výuka (anglicky).

Školy byly umístěny na seznam zařízení se zvláštním opatřeními z důvodu nedostatečné podpory soudržné komunity a respektu vůči jiným náboženstvím.

Veřejná pozvánka na manifestaci, která se uskutečnila v pátek 16. ledna na Hradčanském náměstí, nabízela v programu "představení legislativních požadavků, jež zabrání islamizaci naší země". I tisková zpráva, kterou údajně spolek rozesílal médiím, obsahovala podobnou formulaci: "pojmenujeme rizika pro Českou republiku a vzneseme legislativní a bezpečnostní požadavky, jejichž přijetí islamizaci naší země zabrání".

Je možné, že pozvaní řečníci, mezi něž Jana Černochová patřila, dostali pozvánku s jiným, konkrétnějším zamýšleným programem. Ze záznamu je nicméně zřejmé, že přímo na manifestaci prostor k jednání nebyl. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Pokles preferencí hnutí ANO totiž není jednoznačný v jednotlivých průzkumech a agentury nezkoumají vliv veřejné diskuze o EET na sílu hnutí v průzkumech. Jde spíše o nepodloženou hypotézu ministra financí.

Výrok Andreje Babiše padl v reakci na volební model TNS Aisa, který v pořadu prezentovala Česká televize. Samotný pokles hnutí ANO je v posledních měsících v rámci statistické chyby. Zpráva také nezkoumá vliv konkrétních politik na preference.

Zdroj grafu: TNS Aisa

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ve své poslední zprávě z 23. září 2015 (.pdf) neuvádí žádná fakta nebo hypotézy, které by spojovaly ztrátu voličských preferencí s diskuzí o zákoně o EET.

Na přiloženém vývojovém grafu CVVM můžete sledovat vývoj podpory hnutí ANO (jde opět o volební model).

Uveďme ještě data společnosti Median (.pdf –jde o volební model ze srpna – poslední publikovaný výzkum). Median ve své zprávě ze srpna nepotvrzuje pokles podpory pro hnutí ANO. Nepracuje tedy ani s hypotézou, proč by hnutí klesalo.

Zdroj grafu: Zpráva společnosti Median (srpen 2015)

Aktuální volební období je právě ve svojí polovině a z prozatím svolaných 35 schůzí bylo 19 řádných, 15 mimořádných, svolaných podle § 51 Jednacího řádu a jedna schůze svolaná podle § 84 s návhem k vyslovení nedůvěře vládě.

Ze zmíněných 15 mimořádných schůzí dvě stále probíhají, hovoří-li tedy Jaroslav Faltýnek o 13, má patrně na mysli pouze ukončené. Z tohoto počtu jsme identifikovali 8 schůzí jako svolaných koaličními poslanci (9., 11., 12., 20., 21., 22., 32., 35. schůze), 5 opozičních (13., 15., 18., 24., 30. schůze). Na svolání 5. schůze, kde se projednával mimo jiné zákon o registru smluv, spojili koaliční a opoziční poslanci svoje síly, podobně tomu bylo u 14. schůze ke služebnímu zákonu.

Aktuální volební období je v polovině, 2 roky od voleb. Pokud tedy vezmeme stejnou část z minulého volebního období, tedy do 28. května 2012, bylo svoláno 39 schůzí, z toho 16 mimořádných a dvě k vyslovení nedůvěry vládě. Vláda svolala 5 mimořádných schůzí (8., 20., 22., 30., 31. schůze), opozice 11 (6., 10., 15., 18., 24., 26.-29., 34., 35. schůze).

Celkový počet schůzí tedy odpovídá počtům Jaroslava Faltýnka, "skóre" koalice vs. opozice ale už ne.

Z policejní zprávy o znásilňování v Oslu (.pdf, v norštině) za dekádu 2001 - 2010 vyplývá, že etnicita identifikovaných pachatelů znásilnění v Oslu je různorodější, než tvrdí poslanec Okamura.

Z grafů na straně 53 lze vyčíst, že pachatelů neevropského původu je v posledních letech o něco více než polovina. Např. v roce 2010 bylo nejvíce pachatelů norského původu (34,9 %), dále afrického (19,7 %), blízkovýchodního (15,1 %), asijského (14,5 %), evropského (13,8 %) a 2 % amerického (tato a další data ze zprávy norské policie jsou k dispozici také v anglickém překladu zde).

Podíl neevropských pachatelů na znásilněných v Oslu se za sledovanou dekádu pohyboval okolo jedné poloviny. V úvahu je ale třeba vzít i fakt, že řadu znásilnění oběti vůbec nehlásí. Podle článku norského média Aftenposten.no (v norštině), který se odvolává na policejní zprávu za rok 2014, je typickým pachatelem znásilnění intoxikovaný norský mladík na párty, přičemž svou oběť obvykle zná, a oběti tyto případy obvykle nehlásí.

Podle výše uvedených zpráv policie v Oslu není ani zdaleka pravdou, že by neevropští pachatelé způsobili všechna znásilnění v Oslu. Výrok poslance Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ve srovnání s jinými volebními obdobími nebyl stav legislativní nouze nadužíván.

Stav legislativní nouze byl Miroslavou Němcovou vyhlášen v roce 2010, kdy se tímto krokem snažila překonat obstrukce levicové opozice. Tento byl po podání ústavní stížnosti ze strany ČSSD Ústavním soudem zrušen, kdy v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 uvedl, že

„podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody (§ 99 odst. 1 JŘPS). Za mimořádnou okolnost (posuzováno prizmatem ústavních principů) je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy.“

Podruhé legislativní nouzi vyhlásila Miroslava Němcová na sklonku roku 2012. Celkově bylo v období 2010-2013 ve stavu legislativní nouze schváleno 6 zákonů. V období 1993-1996 se jednalo o 3 zákony, v období 1996-1998 o 4 zákony, v období 1998-2002 o 8 zákonů, v období 2002-2006 o 16 zákonů, v období 2006-2010 o 4 zákony. (viz str. 111 až 234 rigorózní práce JUDr. Adama Vízdala, která byla na institut legislativní nouze zaměřena).

V kontextu tohoto srovnání nelze jako pravdivé označit tvrzení, že by byla legislativní nouze v letech 2010-2013 vyhlašována jako na běžícím pásu, resp. že by byla její četnost výrazně vyšší oproti jiným volebním obdobím.

Jako zavádějící by se dalo hodnotit i tvrzení, že Miroslava Němcová jako předsedkyně vyhlašovala stav legislativní nouze. Je pravda, že dle § 99 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyhlašuje tento stav předseda komory, avšak vždy tak činí na návrh vlády. Nejedná se o jeho vlastní iniciativu, kdy by tak činil z vlastní vůle.

Je pravdou, že kampaň KDU-ČSL (její senátní část) je financována přes stranický transparentní účet. Je také pravdou, že na tomto účtu lze vidět některé finance spojené přímo s kampaněmi senátních kandidátů (Botek mezi nimi není – pozn. Demagog.cz).

Nicméně není možné u jednotlivých částek přesně dohledat, kolik strana vydala na kampaň každého kandidáta, jaké výdaje konkrétně byly vydány v daném obvodě. Účet sice obsahuje detailní výdajové položky, absentuje u nich ale jméno kandidáta, pro nějž je služba nakupována.

Zda je poměr mezi centrálními výdaji a ostatními výdaji 90/10 %, není možné ověřit z výše popsaného důvodu a také kvůli tomu, že Botek svůj osobní transparentní účet na kampaň nevede.

Vladimír Remek 16. ledna 2014 předal pověřovací listiny a oficiálně se stal velvyslancem České republiky v Ruské federaci. Lubomír Zaorálek byl do funkce jmenován 29. ledna 2014.

Miloš Zeman (Česká televize) skutečně sehrál velkou roli v otázce velvyslanců. Po jeho zvolení prezidentem, změnil dohodnutý seznam budoucích velvyslanců, na kterých se dohodli Václav Klaus a Karel Schwarzenberg. Jednalo se především o velvyslance v Bratislavě a Moskvě. Ministr Schwarzenberg tyto změny odmítal, ale po pádu vlády souhlasila s novými jmény vláda Jiřího Rusnoka.

Během prvého čtení vládního návrhu zákona o evidenci tržeb se vskutku ztratil zpravodaj Jaroslav Klaška, jak dokládá stenoprotokol. Šlo skutečně o pátek krátce po prvé hodině. Klaška je poslancem KDU-ČSL a zároveň zpravodajem výše zmíněného zákona. Ve sněmovně se začaly tvořit debatující hloučky a byla vyhlášena patnáctiminutová přestávka. Přibližně o půl druhé se pak udýchaný poslanec Klaška dostavil, aby zpravodajskou zprávu předal náhradníkovi, neboť sám spěchá kvůli vážným rodinným důvodům.

Nicméně závěrem svého výroku vyvolává Miroslava Němcová dojem, že takováto "zdržení" jsou srovnatelná s obstrukcemi v rozsahu, v jakém je ODS a TOP 09 plánují. S tímto se v žádném případě nelze ztotožnit a výrok je tedy z tohoto důvodu zavádějící.

Již 2. listopadu v rozhovoru pro Idnes.cz Doubrava tvrdil, že se vydal na východní Ukrajinu na popud svého blíže nejmenovaného přítele a kolegy z České republiky.

Konkrétně na otázku, na čí pozvání přijel, uvedl: “Abych vám pravdu řekl, tak ani nevím, kdo za tím je. Přišel za mnou jeden můj kolega a kamarád a poprosil mě, jestli bych nejel. Probudila se ve mně jakási novinářská vášeň. Říkal jsem si, že je to příležitost podívat se na místa bojů a všeho toho dění. Takže jsem souhlasil a on mi oznámil, že tehdy a tehdy se sejdu na letišti s tím a tím, ten pro mě bude mít letenky a poletíme.” Prakticky ta samá slova zopakoval i v ověřovaném rozhovoru. V těchto výrocích si tak evidentně Doubrava protiřečí.

Blog (aj.) ukrajinského politologa Antona Šechovcova, uvádí, že pozorovatele voleb v Doněcku a Luhansku organizovalo Evropské centrum pro geopolitické analýzy (ECGA) a Euroasijská pozorovatelna demokracie a voleb (EODE). Posouzení zdroje necháváme na čtenáři.