Přehled ověřených výroků

Výrok je nepravdivý, jelikož munice v daných skladech nepatřila státu. Babiš se také mýlí v rozloze areálu, v němž je navíc pronajímána pouze přibližně polovina všech objektů.

Babiš má pravdu v tom, že objekt dříve patřil státu a v současnosti je jeho část v nájmu čtyřech soukromých firem. U inkriminovaného skladu 16 postiženým výbuchem je nájemce také soukromý subjekt IMEX Group, jak to potvrzuje prohlášení Ministerstva obrany z 31. října tohoto roku. K pronájmu došlo v roce 2011, kdy byl ministrem obrany Alexandr Vondra.

Problematické jsou ovšem další části výroku.

Podle zmiňovaného prohlášení: "Munice nacházející se v muničním skladu v době výbuchu byla výlučně v soukromém vlastnictví. Společnost IMEX Group jakožto nájemce za něj jednoznačně nese odpovědnost, stejně jako za bezpečnostní opatření při nakládání s ním". Nejedná se tedy o situaci, kdy by munice vlastněná státem přešla do soukromých rukou. Do těch formou pronájmu přešly pouze budovy v areálu, explozivní látky v nich umístěné ovšem nikdy státní nebyly. Premiér k tomuto uvedl, že "munice, která zde byla uskladněna, je z naprosté části municí v soukromém vlastnictví a byla uskladněna soukromými firmami, které si pronajaly od organizace zřizované Ministerstvem obrany tyto jednotlivé sklady proto, aby tam uložily svoji munici".

Navíc podle vyjádření premiéra Sobotky z 4. prosince má areál ve Vrběticích rozlohu 335 hektarů, tj. 3 350 000 metrů čtverečních, tedy podstatně méně, než uvádí Andrej Babiš. I kdybychom brali toto číslo, stejně jako odhad kupní ceny 500 miliónů, jako ilustrativní, Babiš korektně neuvádí ani to, že v soukromých rukou je pouze přibližně polovina objektů v areálu. " Tento areál obsahuje 61 objektů, z čehož je 31 objektů pronajatých," uvedl k tomu ministerský předseda.

Z dostupných dokumentů české vlády, Ministerstva Financí a Ministerstva Zdravotnictví je zřejmé, že skutečně existuje shoda v tom, že v systému zdravotního pojištění jsou mezery a je třeba přijmout opatření ke zvýšení jeho efektivity. Tato shoda se ovšem neopírá o žádnou zastřešující studii, která by vyčíslila (ne)efektivitu systému, ale spíše o znalost konkrétních prvků systému, které mají prostor pro úspory.

Například Programové prohlášení vlády ČR uvádí konkrétní chystané kroky ke zvýšení efektivity a transparentnosti zdravotního pojištění, jakými jsou zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a zdravotnických zařízení se svými dodavateli, posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění nebo oddělení vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení. Analýza MF z letošního února dochází k poznatku o existujích rozdílech v úhradách za srovnatelnou péči mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi.

Ministerstvo zdravotnictví pak ve svém materiálu " Návrh systémových změn v oblasti veřejného zdravotního pojištění s cílem zvýšit efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotního pojištění " uvádí, že je třeba zavést do praktického využívání indikátory, které "bude možné použít pro hodnocení kvality a efektivity poskytování zdravotních služeb" (.doc str. 8). Tato formulace naznačuje, že v tuto chvíli není stanoven mechanismus vyhodnocování efektivity systému zdravotního pojištění.

Absence spolehlivého mechanismu hodnocení efektivity systému zdravotního pojištění je ještě více patrná ve zprávě OECD o kvalitě zdravotní péče v ČR z 25. července 2014. Výrazná část této zprávy se věnuje nedokonalé datové infrastruktuře v českém zdravotnictví, která je velmi fragmentovaná a výrazně znesnadňuje provádění analýz systému jako celku (.pdf, zejména s. 22 - 27).

Na stránkách Ministerstva zdravotnictví lze dohledat materiál z roku 2008 citující studii německého Institutu pro ekonomický výzkum (Ifo), podle které byla výstupní tehdejší efektivita českého zdravotnictví pouze 83,5 %, ovšem mezitím proběhla reforma zdravotnictví ministra Julínka a tato studie je tak z dnešního hlediska zastaralá. Novější data nejsou k dispozici.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené materiály českých vládních institucí i OECD zabývajících se danou problematikou neuvádí žádnou studii celkové efektivity systému českého zdravotního pojištění, a naopak uvádějí informace, které svědčí o tom, že pro takovou analýzu nejsou dostupná data, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Údajný citát představitele ISIS zmínil Miloš Zeman již ve svém rozhovoru pro deník Právo z 3. ledna 2015. Tato citace však není pravdivá.

Citace se pravděpodobně odvolává na materiál, který natočil německý novinář Jürgen Todenhöfer, který strávil deset dní s islámskými bojovníky v Sýrii a Iráku. Natočil tam rozhovory s některými z bojovníků. Jedním z nich byl německý bojovník, který hovořil za vedení ISIS.

Tento muž prohlásil: "Jednoho dne si podrobíme Evropu. Otázkou není jestli, ale kdy k tomu dojde. Ale je to jisté".

Německý novinář pokračuje v rozhovoru otázkou ohledně 150 milionů ší'itských muslimů, co se s nimi stane, pokud odmítnou konvertovat k sunnitskému vyznání. Na to bojovník odpovídá: "150, 200 nebo 500 milionů, na tom nezáleží, zabijeme je všechny" (záznam rozhovoru v čase 3:17).

Miloš Zeman však ve svém citátu směšuje tyto dvě odpovědi a vytváří tak mylný dojem, že bojovník ISIS prohlásil, že se chystají vyvraždit miliony Evropanů. To ale není v tomto případě pravda, ačkoliv hrozby útoků na Evropu ze strany ISIS přicházejí (například v srpnu loňského roku, nebo video z listopadu 2014, které vyzývá k útokům na Francii).

Příslušný návrh vláda projednávala na svém jednání 9. dubna 2014. Šlo o součást návrhu zákona o důchodovém pojištění. Kromě změny pravidel valorizací řešil také zmíněný bod:

" o zvýšení důchodů bude rozhodovat vláda s tím, že vláda může rozhodnout i o vyšším zvýšení, než jaké plyne z pravidel pro zvýšení důchodů. Vzhledem k návaznosti zvýšení příplatků k důchodu na zvýšení důchodů se stanoví, že i zvýšení příplatků k důchodu bude stanoveno formou nařízení vlády."

Z vlády ovšem vyšel dokument (.pdf) bez této změny, řeší pouze zmíněnou úpravu valorizace.

Podle záznamu z jednání vlády (.doc) 9. dubna 2014 měl požadavky na úpravu předlohy ministr financí Babiš, lze tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že právě na jeho popud byla možnost dát vládě nástroj ke zvyšování penzí mimo zákon vypuštěna.

Záznam uvádí:

"Vláda projednala materiál předložený ministryní práce a sociálních věcí a přijala

usnesení č. 220

s tím, že bude návrh zákona upraven podle připomínek předsedy vlády a 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí." Je také pravdou, že tento instrument nebyl využíván příliš často, podařilo se nám dohledat nařízení vlády zvyšující důchody od odcházející vlády Jiřího Paroubka (.doc) 2006 v průměru o 500 Kč či navýšení od vlády Mirka Topolánka v roce 2008 o 470 Kč.

Státní dluh činil ke konci roku 2013 1 683,3 miliardy korun (vláda, jíž je Andrej Babiš členem, byla jmenována 29. ledna 2014). Podle čtvrtletní zprávy o řízení státního dluhu České republiky pak byla k 30. červnu 2015 jeho výše 1 663 miliard, tedy o 20,3 miliardy méně.

Neplatí však, že by byl Andrej Babiš první ministr, který snížení dluhu dosáhl. Dluh vyjádřený v absolutních číslech se snížil již letech 1994 a 1995, což jsou také roky, kdy byl státní rozpočet v přebytku. V tomto období byl ministrem financí Ivan Kočárník.

Výrok prezidenta je velmi široký a obsahuje řadu bodů, problematická je pak především jeho první část. Nejde totiž jen o postihnutí minulosti všech dnešních vedoucích představitelů Čínské lidové republiky, z nichž pak většina měla být v koncentračních táborech v období vlády Mao Ce-tunga, ale i o to, že na informace nelze z důvodu historických nepřesností a vlivu čínského režimu spoléhat. Nemluvě také o nejasné definici a vymezení pojmu koncentrační tábor v čínských reáliích. V rámci odůvodnění jsme vybrali spíše reprezentativní vzorek, z něhož je patrné, že někteří představitelé prošli různými druhy socialistických programů spojených s manuálními pracemi, nicméně nejsme schopni toto zařazení pojmenovat jako práce v koncentračních táborech. Tato první část tedy zejména slouží jako informativní a není součástí hodnocení celého výroku.

Výrok je hodnocen vcelku jako nepravdivý zejména díky tvrzení prezidenta Zemana o odepisování Číny celým světem v době vládnutí Maa.

Pokud jde o současné vedoucí představitele Číny a jejich uvěznění (resp. nucené pracovní nasazení), pak:

– Otec současného prezidenta Číny Si Ťin-pchinga byl za doby Mao Ce-tunga vyhnán na venkov a později i uvězněn, v té době však bylo samotnému Si Ťin-pchingovi 10, respektive 15 let. Bez ochrany otce tak šel pracovat do provincie Šen-si v rámci socialistického re-edukačního programu.

– Vice-prezident Li Jüan-čchao dle dostupných informací v koncentračním táboře nebyl (brookings.edu, chinavitae.com, scmp.com).

– Předseda Státní rady (premiér) Li Kche-čchiang byl v roce 1974 poslán na manuální práce do provincie An-chuej (brookings.edu, chinavitae.com,gov.cn).

– Třetím nejvýše postaveným mužem země je dle MZV ČR předseda Stálého výboru VSLZ Zhang Dejiang, ani ten však v koncentračním táboře nebyl (chinavitae.com, scmp.com). Také však měl strávit jistou dobu (1968-70) manuálními pracemi v provincii Ťi-lin.

- O místopředsedech (vicepremiérech) Státní rady nebyla informace o pobytu v koncentračních táborech nalezena: Zhang Gaoli (Čang Kao-li), Liu Yandong (Liou Jen-tung), Wang Yang (Wang Jang), Ma Kai (Ma Kchaj).

O hladomorech v Číně za doby vlády Mao Ce-tunga mluví Miloš Zeman pravdu. Například v rámci politiky Velkého skoku vpřed zemřelo v Číně přes 30 milionů lidí. (mendelu.cz, ntdtv.cz, velkaepocha.sk).

Pokud jde o odepisování Číny všemi jako země, " s níž nelze vůbec ve světové politice počítat ", lze upozornit například na 70. léta 20. století, kdy i před smrtí Mao Ce-tunga v září 1976 Čína od jara 1970 " obnovila během kulturní revoluce zpřetrhané vztahy s většinou třetího světa (...). Vyvrcholením tohoto trendu se stala normalizace vztahů s USA a místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN od října 1971. Země s miliardou obyvatel tak byla uznána za třetí supervelmoc" (PLECHANOVOVÁ, B., FIDLER, J.; Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941–1995; str. 160).

Počátkem roku 1972 pak Peking navštívil prezident USA Richard Nixon, tato návštěva byla vyvrcholením zlepšování vztahů mezi oběma zeměmi.

Dalším faktorem, kterým dokázala Čína za Maa zajistit své postavení na světové scéně, byl vstup do klubu zemí disponujících jadernými zbraněmi (ČT). To se jí podařilo v roce 1964.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, a to z důvodu, že koalice opravdu učinila ústupky opozici výměnou za rychlejší schválení zákona. Pravdou však není, že hrozilo zablokování veškerých unijních dotací pro Českou republiku.

Opozice sice dle svých vyjádření po Českou televizi slibovala, že je připravena blokovat kvůli zákonu o státní službě Poslaneckou sněmovnu až do konce volebního období. K obstrukcím však nakonec nedošlo. Podrobná rozprava ve druhém čtení návrhu zákona trvala podle Aktuálně.cz hodinu a půl. Zákon byl schválen ve třetím čtení 10. září 2014, které se v důsledku kompromisní dohody koalice s opozicí obešlo také bez obstrukcí. Miroslav Kalousek při té příležitosti uvedl, že byla dodržena důležitá a prospěšná politická dohoda, která přinese do státní správy stabilitu. Zbyněk Stanjura řekl, že zákon vytváří dobré předpoklady pro kvalitní státní službu.

Ač přijetí zákona o státní službě spadá do předběžné podmínky (ex ante kondicionalita) č. 11 Existence strategického politického rámce pro posílení účinnosti veřejné správy členských států, včetně reformy veřejné správy (.pdf, str. 70 a dále), není v Dohodě o partnerství (.pdf) odeslané 17. dubna na Evropskou komisi dán žádný závazný termín plnění. Zároveň je nutné dodat, že se Komise vyjádřila, že v případě nesplnění podmínek přihlédne k hledisku proporcionality (v angličtině, str. 2):

"The commission will ensure proportionality in determining any potential consequences of non-fulfilment of the ex-ante conditionalities by taking into account the amounts of funds which could be affected"

Je tedy důvodné předpokládat, že nesplnění či (detailně obhájené) odložené plnění jedné z předběžných podmínek by nezapříčinilo úplné zastavení čerpání evropských fondů.

Toto potvrzuje také vyjádření 1. náměstka Ministerstva pro místní rozvoj Daniela Brauna, který uvedl: "Vážnější věc je služební zákon. Evropská komise nebude jeho absenci vázat na schválení či neschválení Dohody o partnerství. Bude ale chtít vidět průběžné verze zákona i prováděcí předpisy. Požaduje také záruky a závazky, že k jeho přijetí dojde v odpovídající podobě."

Dodejme ještě, že podle serveru Ihned.cz, který získal vyjádření Martina Staška ze Zastoupení Evropské komise v ČR, "třebaže by měl být zákon přijat a uplatňován bez zbytečných odkladů, komise vždy zdůrazňovala, že urychlené přijetí zákona by nemělo být na úkor jeho kvality." Jinými slovy, Evropská komise na okamžité přijetí zákona "netlačila" tak, jak naznačuje ministr. Podle Staškova vyjádření má Česko čas dokonce až do konce roku 2016.

Miroslav Kalousek coby ministr financí připravil hned několik opatření, která měla za úkol zvýšit efektivitu výběru daní. Patřil mezi ně například daňový řád, který v Parlamentu podpořila i opozice; reorganizace finančních úřadů; či lepší spolupráce daňové a celní správy a FAÚ s policií.

Tyto změny ovšem nepřinesly okamžité zvýšení efektivy, jak dokládá například článek z deníku E15 ze září 2013, tedy z období po pádu Nečasovy vlády. Podle tohoto článku Česká republika ve výběru daní pořád výrazně zaostává.

Podle zprávy Evropské komise, která zkoumá tzv. VAT gap, tedy rozdíl mezi potenciálním výběrem DPH a skutečným výběrem, se mezi lety 2011 a 2012 tento “gap” zvýšil ze 17 na 22 % (strana 16).

Na efektivitu výběru daní jako takovou se však dá nahlížet různými způsoby, které by vyžadovaly důkladnou analýzu, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo v roce 2009 bilanční zprávu, ve které zhodnotilo finanční dopady regulačních poplatků zavedených předchozí rok. První rok fungování se na poplatcích vybralo pět miliard korun a dalších pět miliard představovaly úspory uvnitř systému. Kompletní zpráva k dispozici zde.

V následujících letech bohužel ministerstvo obdobnou zprávu nepublikovalo. Vycházet lze pouze z dat Českého statistického úřadu, podle zjištění ČSÚ se příjmy nemocnic z regulačních poplatků pacientů v období 2008-2012 pochybovaly mezi 5-6 miliardami korun.

Jedním z hlavních důvodů zavedení regulačních poplatků byla snaha zamezit zbytečným návštěvám lékaře. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (viz. tabulka) spadajícího pod Ministerstvo zdravotnictví docházelo ve sledovaných kategoriích v období 2007-2013 zpravidla k nižšímu počtu návštěv lékařů a ambulantních ošetření.

2007200820092010201120122013počty ošetření

lékařská služba první pomoci

dospělí (v tis.)786463510440427432445zdroj: ÚZIS

Vláda Bohuslava Sobotky se rozhodla k 1.7. 2014 výpadky příjmů z regulačních poplatků kompenzovat zvýšením vyměřovacího základu pro platbu za státní pojištěnce, a tím k jejímu navýšení ze 787 Kč na 845 Kč za osobu na kalendářní měsíc, což mělo do konce kalendářního roku bude znamenat dodatečný příjem systému v. z. p. 2,1 mld. Kč.

Komplexní analýza dopadů zrušení regulačních poplatků na systém financování zdravotnictví a nemocnic není ve veřejně dostupných zdrojích k dispozici.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Vysoké schodky se totiž v uplynulých letech zdaleka netýkaly jen pravicových vlád.

Jak vyplývá z přehledu vládních deficitů od roku 2000, nejvyšší deficity byly v letech 2001-2003, kdy byla u vlády Sociální demokracie (Zeman, Špidla; v této vlády byl Bohuslav Sobotka ministrem financí). Pak se převážně dařilo držet rozpočty pod 3 procenty až do roku 2009, kdy došlo k poklesu ekonomiky v důsledku krize (vláda Topolánka, Fischera, Nečase). Již v roce 2012, stále za Nečasovy vlády, se schodek podařilo dostat pod zmíněná 3 %.

Tento trend, čili udržovat schodek veřejných financí po -3% HDP, chce současná vláda udržovat i nadále.

200020012002200320042005200620072008200920102011201220132014 Vládní deficit-82,3-136,8-167,7-180,3-83,4-101,3-79,7-26,9-19,4-192,4-156,4-142,8-101,0-81,3-85,3 Vládní deficit/HDP-3,6-5,6-6,5-6,7-2,8-3,2-2,4-0,7-0,5-5,1-4,1-3,7-2,6-2,1-2,0

Pravdou je, že v roce 2009 byla s Českou republikou zahájena procedura při nadměrném schodku, která byla ukončena až v roce 2014.