Přehled ověřených výroků

Předseda vlády Bohuslav Sobotka v pátek 3. dubna 2015 na tiskové konferenci Úřadu vlády představil čtyři operační programy, které jsou připraveny do té míry, že budou moci být předloženy Evropské komisi ke schválení. Jedná se o:

OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu)

OP Zaměstnanost (spadající pod Ministerstvo práce a sociálních věcí)

OP Výzkum, vývoj a vzdělávání (spadající pod Ministerstvo školství)

OP Životní prostředí (spadající pod Ministerstvo životního prostředí)

Úřad vlády navštívila na konci března Komisařka pro regionální politiku Corina Cretu. Dle jejích slov je Evropská komise připravena české operační programy schválit na přelomu dubna a května letošního roku, tedy co nejdříve po schválení revize víceletého finančního rámce (2014-2020).

Čtyři představené operační programy skutečně alokují 11, 8 mld. € z celkové částky 24 mld. €, které bude mít Česká republika k dispozici pro čerpání.

Komplikace, na kterou Bohuslav Sobotka naráží,se týká auditu Ministerstva financí, který proběhl na Ministerstvu pro místní rozvoj. Spor se týká tendru na monitorovací systém pro evropské dotace do roku 2020. Jak uvedla ČT 24, zakázka byla vyhlášena jinak, než jak schválila vláda a cena zakázky z 1,3 miliardy stoupne na 2,5 miliardy, tedy téměř dvojnásobně. Kvůli závěrům ministerstva financí zůstává systém mimo provoz a bez něj není podle ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové možné zahájit čerpání z evropských fondů.

Členka Evropské komise pro regionální politiku Corina Crețu na jednání z 31. března 2015 potvrdila, že Evropská komise je připravena české operační programy schválit na přelomu dubna a května letošního roku, tedy co nejdříve po schválení revize víceletého finančního rámce.

Prezident Zeman během summitu NATO ve Walesu vzbudil mediální pozornost, když před schůzkou s ukrajinským prezidentem Porošenkem vyjádřil pochybnosti o přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině a prohlásil, že Praha bude žádat jasné důkazy o jejich nasazení. Tímto postojem se odlišil od postoje ministra Zaorálka a vyvolal silnou reakci švédského ministra zahraničních věcí Carla Bildta. Po ostré kritice ze zahraniční i domácí politické scény však Zeman svá tvrzení změnil a připustil, že na Ukrajině jsou přítomni ruští vojáci.

Odlišný postoj však Zeman vyjádřil v předtočeném rozhovoru na Frekvenci 1, v oficiálním vystoupení ve Walesu pak již držel oficiální linii české zahraniční politiky.

Při červnovém setkání prezidenta Obamy a lídrů členských zemí NATO ve Varšavě Zeman kritizoval premiéra Bohuslava Sobotku za jeho výrok, v němž uvedl, že považuje posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě za chybu. Sobotkovo vyjádření původně vzbudilo nesouhlasné reakce i u samotných představitelů vlády. Ti ovšem po dalším jednání předsednictva označili svůj konflikt za nedorozumění a Sobotka výrok později upřesnil.

Na nedávném jednání prezidentů zemí Visegrádské skupiny a ukrajinského prezidenta Porošenka v Bratislavě se podle ČTK prezident Zeman s ostatními představiteli shodl v otázce ruské anexe Krymu, kterou označil za agresi (což je i oficiálním postojem české vlády).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Miroslav Kalousek sice v roce 2013 odpustil daně osobám postiženým povodněmi, nicméně v kontextu diskuze se oba řečníci bavili o odpouštěním daní firmám apod.

Prominutí daně ministrem financí bylo do roku 2010 možné podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle § 55a tohoto zákona mohlo ministerstvo „zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí může dojít v kterémkoliv stadiu daňového řízení.“

V září 2011 informovaly Hospodářské noviny, že od roku 2006 odpustili ministři na daních celkem 6 miliard korun. Generální ředitelství MF ČR podalo pak v roce 2012 vysvětlení, podle něhož v letech 2006–11 došlo k úhrnnému prominutí daní, cel, poplatků, odvodů a souvisejících příslušenství ve výši 40,544 mld. Kč. Z toho prominuté daně a příslušenství daně činily 10,8 mld. Kč.

Původní zákon byl nahrazen Daňovým řádem, účinným od 1. ledna 2011. Zde je ministrovi zachována již pouze možnost hromadného prominutí daně nebo penále z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo při mimořádných, zejména živelných událostech.

Přesto nemá Kalousek pravdu, když tvrdí, že po roce 2010 neodpustil daně žádný ministr financí. V roce 2013 totiž sám schválil prominutí daně poplatníkům postiženým povodněmi. Nicméně i tak výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jde o svým způsobem "pozitivní exces".

Na základě níže uvedených informací hodnotíme výrok jako zavádějící. Podle dohledaných zdrojů v roce 2011 Česká televize informovala například o protestních akcích proti nepřizpůsobivým v Rumburku či ve Varnsdorfu. ČT monitorovala situaci v obou zmíněných městech jak prostřednictvím živého vysílání, tak i prostřednictvím reportáží ve zpravodajských blocích.

Ve zpravodajském souhrnu o situaci v Rumburku se např. dočteme k daným demonstracím: "Na zítra jsou v Rumburku ohlášena dvě shromáždění. První z nich rumburská radnice povolila, druhé, které svolalo hnutí Občanský odpor, nikoliv. Od 17 hodin totiž na Lužické náměstí nahlásila svou akci místní organizace ČSSD. Jejím účelem má být setkání s občany, se kterými chtějí sociální demokraté diskutovat o bezpečnosti ve Šluknovském výběžku. ‚ Tuto akci jsme nahlásili už před delším časem, jsou to minimálně týdny, ‘ uvedl starosta Rumburka a senátor za ČSSD Jaroslav Sykáček."

Jak dokládají přiložené odkazy a reportáže v nich, ČT skutečně zevrubně informovala o situaci v těchto městech a také o extremistických mítincích. Je ale problematické tvrdit, že se tím dostala téměř na roli svolavatele. Bude-li ČT informovat o jakýchkoli demonstracích (oprosťme se tematicky od popisovaného problému) a jejich konáních, neznamená to, že na nich participuje, ale plní svou zpravodajskou povinnost.

Navíc podle Zákona o ČT (.pdf, str. 1) a Kodexu ČT (.pdf, str. 23), je ČT zavázána informovat objektivně a oprostit se od jakékoliv diskriminace. Případné porušení těchto stanov by totiž mělo vážné následky, a to i kvůli tomu, že Rada ČT je odpovědná Parlamentu ČR.

Senátor Škromach má pravdu, že Česká televize zhusta informovala o mítincích, jejichž vyznění lze označit jako extremistické. Je však problematické tvrdit, že se ČT na jejich svolávání podílela tím, že o nich informovala. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat konkrétní programy pro oblast zaměstnanosti, které fungovaly za vlád sociální demokracie, a které následně pravicové vlády zrušily.

Původcem mnohých změn během pravicových vlád se stal ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09), jenž ministerský post zastával od července roku 2010 do října roku 2012, kdy jej vystřídala Ludmila Müllerová. Základním dokumentem z dílny tohoto ministerstva se stala sociální reforma (schválená na podzim roku 2011).

Mezi změny, které přinesla, patří:

- zavedení Skaret

- centralizace krajských úřadů práce

- povinnost nezaměstnaných hlásit se na Czech Pointech v běžné pracovní době (ve snaze předejít práci na černo)

- povinné vykonávání veřejně prospěšných prací nezaměstnanými

- zavedení veřejné služby pro nezaměstnané déle než dva měsíce

- nemožnost pobírat dále dávky v nezaměstnanosti, pokud nezaměstnaný podal výpověď u zaměstnavatele, kterého zprostředkoval úřad práce

Implementace některých částí reformy byla kritizována z řad opozice i veřejnosti, zejména potom změna systému výplaty sociálních dávek, jež vedla k jeho dočasnému kolapsu.

Agentura AP informuje o tom, že zatímco ruský ekonomický sektor čelil 10% ztrátám a Rusko směřovalo do recese, vojenský rozpočet se na začátku roku 2015 zvýšil o 33 % na 3,3 bilionu rublů (cca. 50 miliard dolarů).

Díky horšícím se ekonomickým předpovědím nakonec byla tato částka o 5 % snížena na 3,1 bilionu rublů, což je však stále nárůst o 25,6 % (The Diplomat).

Na druhou stranu, rozpočet pro rok 2016 již s dalším vysokým navyšováním nepočítá. Má jít o 0,8% navýšení (25,5 miliardy rublů), kdy však vlivem inflace naopak reálné výdaje na zbrojení klesají. Výdaje na obranu se však ve federálním rozpočtu mají pohybovat mezi 1/3 a 1/5 celkového objemu či v hodnotě 4-6 % ruského HDP (Politico, The Diplomat).

Pokud jde o pokles životní úrovně, o tomto tématu informuje více serverů. Jde nejen o pokles životní úrovně pro důchodce, pokles platů, ale svůj plat si kvůli horšící se ekonomice snížil i prezident a ruská vláda, o poklesu živ. úrovně mluví opozice a jde i o celkový obraz země způsobený pádem rublu, poklesem cen ropy, zvýšením cen dováženého zboží i vlivu sankcí. I kvůli tomu se v Rusku mluví o tom, že až 1/10 lidí dostane potravinové lístky (ČT, Echo24, Novinky).

Otázka nevyvážené periodicity rezonovala v médiích opakovaně. Praha 2 se opakovaně objevuje na prvních příčkách nejméně častých daňových kontrol opakovaně (2009, 2010, 2011, 2012,2013) a potvrzuje to i nejnovější analýza společnosti Terrinvest (.pdf) z roku 2014, podle níž kontrolu v Praze 2 lze čekat jednou za 284 let a ve Voticích každých 19/20 let. Zmínku o 320 letech přinesl server aktualne.cz: " Pokud by kontroly zůstaly stejně časté jako vloni, tedy bez zohlednění dlouhodobějších trendů, čekala by firmy spadající pod Finanční úřad pro Prahu 2 kontrola pouze jednou za 320 let". Jedná se ale jen o odhad pro rok 2013 vycházející ze souhrnné studie Terrinvest za období 2005–2012.

Stěhování sídla firmy do Prahy při zachování regionální provozu není žádný nový trend, dnes v Praze podle Generálního finančního ředitelství sídlí na virtuálních adresách až 43 tisíc firem. Výrok hodnotíme jako pravdivý, navzdory ilustrování nepřesnými údaji.

Rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu uvedla vláda jako jednu ze svých priorit již ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 4) z února 2014.

Vládní návrh zákona, prozatím ve formě sněmovního tisku 610 (.pdf), rozšiřuje pravomoci NKÚ v oblasti kontroly hospodaření s veřejnými prostředky a s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku. Změnou oproti původnímu znění Zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu č. 166/1993 Sb. (.pdf) bylo například také prodloužení lhůty pro podání námitek proti kontrolnímu protokolu z pěti na patnáct dní (str. 3).

Podle schématu na stránkách Poslanecké sněmovny ČR se novela zákona o NKÚ skutečně nachází ve výborech, tedy ve fázi předcházející druhému čtení. Ústavně právní výbor návrh doporučil ke schválení.

Pozměňovací návrh (.pdf) předložil dne 12. listopadu 2015 jen garanční Kontrolní výbor, ten také podle webu Vlády ČR návrh zákona ve znění drobných legislativně-technických změn téhož dne schválil. Písemný pozměňovací návrh (.pdf) podal samostatně i poslanec Antonín Seďa. V jeho případě jde o rozšíření výčtu jedné z kategorií veřejných prostředků podléhajících kontrole NKÚ o Českou tiskovou kancelář a následovné přečíslování ostatních bodů.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání s požadavkem předložení vládního materiálu ohledně stávajícího systému kontrol v projednávané oblasti.

Řada českých médií informovala v polovině června o rozhodnutí vládní koalice přilepšit v prosinci 2015 důchodcům jednorázovým příspěvkem ve výši 600 Kč (např. Ihned.cz, E15.cz, Aktualne.c z). Byla to ovšem reakce na odmítnutí mimořádné valorizace důchodů, kterou žádala ministryně Marksová-Tominová s podporou ČSSD. Mimořádnou valorizaci, která měla dorovnat nižší valorizaci z minulých let, však odmítli koaliční partneři KDU-ČSL a ANO včetně ministerstva financí. Vláda ještě v červnu informaci o mimořádném příspěvku důchodcům potvrdila. Je tedy pravda, že vládní ČSSD chtěla mimořádně trvale navýšit důchody, ostatní vládní strany ale tento krok odmítly.

Podle nejnovějších informací se důchody zvýší pouze o 40 Kč na základě valorizace dané zákonem a mimořádný příspěvek 600 Kč bude pravděpodobně z tohoto důvodu zvýšen na 900 Kč. Příspěvek ovšem důchodci neobdrží již v prosinci 2015, jak bylo původně plánováno, ale až v únoru 2016. Aby totiž mohli důchodci získat příspěvek už v prosinci, museli by poslanci vládní návrh projednat ve zrychleném režimu, což se nepodařilo kvůli opozičním poslancům, kteří zrychlené schválení vetovali. Proto je pravda, že opozice zablokovala vydání příspěvku již v prosinci 2015.