Ověř to!

Miloš Zeman byl předseda vlády České republiky v období 22. 7. 1998 - 12. 7. 2002. V tomto období (a v roce 2003) se držel rozpočet na obranu na těchto hodnotách (podíl výdajů kapitoly MO na HDP):

1998 - 2,07%

1999 - 2,25% (První Zemanovou vládou schvalovaný rozpočet)

2000 - 2,35%

2001 - 2,10%

2002 - 2,23%

2003 - 2,21% (Rozpočet schvalovaný již vládou Špidlovou)

Tedy mezi roky 1998 až 2003 byl rozpočet na obranu opravdu nad úrovní dvou procent.

Pokud jde o porovnání s následujícím obdobím, pak již rozpočet na obranu opravdu plynule klesal - jen se dvěma výjimkami: V roce 2005 a 2009 oproti předchozímu roku stoupal, v obou případech však již hodnotu 2 procent nepřesáhl.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro trojčlenné a čtyřčlenné koalice je volební klauzule 15% a 20% a kvůli malému počtu mandátů v některých krají může navíc v extrémním případě i přirozený volební práh pro jednu stranu dosáhnout více než 15 %. Rovnost hlasů je v současném volebním systému opravdu narušována.

Volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je označován jako poměrný o obsahuje omezovací klauzuli, kterou je nutné překonat na celostátní úrovni, aby volební strana postoupila do skrutinia, ve kterém se jí přidělují poslanecké mandáty. „Do skrutinia postupují politické strany a hnutí, které získaly alespoň 5 % platných hlasů na celostátní úrovni, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.“

Mandáty se přidělují na úrovni volebních obvodů, které jsou shodné s hranicemi vyšších územně správních celků. V posledních volbách do Sněmovny v roce 2013 připadalo nejvíce mandátů na Středočeský kraj (25 mandátů), nejméně naopak na Karlovarský kraj (5 mandátů). Kvůli tomu poměrně často dochází k případům, kdy strana (která překonala pětiprocentní hranici celostátně) získá více než 5 procent hlasů v některém menším kraji, avšak nezíská v něm ani jeden mandát.

Prozatím nejlepší krajský výsledek, který nestačil k získání poslaneckého křesla od roku 2002 (tj. od doby používání současného volebního systému) zaznamenala TOP 09 v loňských volbách do PS, když v Karlovarském kraji získala 10,08 % hlasů. Na získání mandátu by TOP 09 musela získat o 705 hlasů více, aby při rozdělování mandátů předstihla druhého zvoleného kandidáta z hnutí ANO 2011. 704 hlasů by poté odpovídalo v Karlovarském kraji přibližně 0,57 procentu, přirozený volební práh by tedy odpovídal přibližně 10,6 %.

Podobně dopadla Strana zelených v roce 2006, když v Libereckém kraji obdržela 9,58 % hlasů a ani jeden mandát. Lídr liberecké kandidátky zelených Petr Pávek kvůli tomu dokonce podal stížnost k Ústavnímu soudu, který ji však odmítl. V tomto případě zeleným chybělo 266 hlasů, aby získali mandát na úkor čtvrtého zvoleného kandidáta ODS. To odpovídá přibližně 0,1 %, přirozený volební práh by tedy byl zhruba na úrovni 9,7 %.

Přirozený volební práh tudíž prozatím nedosahoval Ferjenčíkem zmíněných patnácti procent, avšak teoreticky by této hodnoty nabývat mohl. Pokud by v Karlových Varech kandidovaly pouze dvě strany, které by získaly 83,4 a 16,6 %, všech pět mandátů by si rozdělili kandidáti úspěšnější strany.

Není bez zajímavosti, že tento systém přidělování mandátů naopak umožňuje získat straně křeslo, i když v daném obvodu pěti procent nedosáhla (např. Úsvit přímé demokracie získal v Praze pouze 3,19 % hlasů, ale přesto byl lídr jeho kandidátky Milan Šarapatka zvolen).

Ke druhé části výroku (o narušování rovnosti hlasů) můžeme uvést, že volební systém způsobuje, že úspěšnějším stranám stačí na získání mandátu méně hlasů než subjektům s menšími volebními výsledky. Příkladem je již zmiňovaný rok 2006, kdy ODS získala 1 892 475 hlasů a 81 poslaneckých mandátů, na jeden tudíž potřebovala 23 363 hlasů. Naopak Strana zelených získala díky 336 487 hlasům šest křesel, na jedno musela získat 56 081 hlasů, tedy více než dvojnásobně více než ODS. Je to způsobováno právě rozdílnou velikostí volebních obvodů, kdy v některých obvodech "propadají" hlasy pro strany s nižšími volebními výsledky.

Tvrzení Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný na základě nemožnosti dohledat informace, které by potvrzovaly zájem současného ministra financí Andreje Babiše levně koupit firmu Explosia a.s. nebo spojitost s kritikou ohledně navýšení základního kapitálu. Andrej Babiš sám osobně uvedl, že o společnost zájem nemá a firma Agrofert Explosii kupovat v budoucnu nebude. Vzhledem k povaze výroku nicméně nemůžeme na tomto ujištění založit hodnocení.

Otázkou možné dohody ohledně odkupu firmy státem mezi Andrejem Babišem a tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem se zabýval Demagog.cz v jiném neověřitelném výroku. Změny akcionářů lze přehledně nalézt například ve Výroční zprávě (.pdf, str. 3 a 8) společnosti Explosia a.s. za rok 2012 - 2013. Zpráva, vypracovaná dne 5. června 2014, uvádí ode dne 27. května 2014 jako jediného akcionáře Ministerstvo průmyslu a obchodu. V době vyřčení výroku však vykonávalo akcionářská práva Ministerstvo financí. Stát se stal ve společnosti jediným akcionářem postupně dvěma transakcemi v letech 2002 a 2004. Mimo výroční zprávy transakce popisuje (.doc, str. 15) například také týdeník Euro.

Ve stejné výroční zprávě lze také dohledat (opět str. 3 a 8) historii zvyšování základního kapitálu společnosti až na současných 1 415 mil. Kč. Důvodem posledního navýšení kapitálu v roce 2013 bylo podle obchodního rejstříku„posílení vlastních zdrojů společnosti s ohledem na její další podnikatelský rozvoj. " (Pozn. kapitola Ostatní skutečnosti po otevření pole „Historie"). O dlouhodobých problémech s finanční situací společnosti pak vyšlo několik zpravodajských článků (např. ČT, E15.cz, IHNED.cz, iDnes.cz).

Vyjádření Richarda Falbra přinesl zpravodajský list ČTK České noviny 3. února 2014.

Na začátku je třeba zdůraznit, že na rozdíl od Richarda Falbra ponecháme hodnocení jestli je Hashim Thaçi podezírán právem nebo nikoli na rozhodnutí soudu. Hodnotili jsme tedy pouze faktickou část výroku, která je pravdivá - Hashim Thaçi je totiž skutečně je podezřelý z napojení na organizovaný zločin, z obchodování s lidskými orgány a z dalších zločinů.

Hashim Thaçi byl obviněn z toho, že byl v 90. letech jednou ze špiček organizovaného zločinu v Kosovu. Měl být zapojen - mimo jiné - do obchodu s lidskými orgány. To tvrdí zpráva (anglicky) vypracovaná pro Radu Evropy, kterou vypracoval Dick Marty, a která byla předložena 12. prosince 2010. Sám Dick Marty k Thaciho obvinění řekl následující: „Netvrdím, že Thaci osobně řídil obchodování s orgány. Nedokážu si ale představit, že by o tom nevěděl."

Z únosů a obchodu s lidskými orgány byl Thaçi obviněn také již v roce 2008 bývalou žalobkyní Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii Carlou del Ponte. Soud pod patronátem Evropské unie dosud nerozhodl.

Tato věta zazněla na tiskové konferenci k představení kandidátů Svobodných do Evropského parlamentu 20. února 2014 a pronesl ji Jiří Payne, dvojka na této kandidátce. Jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože kilo banánů u nás v době před vstupem do EU nestálo 9 Kč. Rovněž se nedá řící, že ve zbytku světa by cena banánů činila 9 Kč.

Pro ověření vývoje cen banánů jsme museli sáhnout do statistických ročenek ČSÚ z roku 2004 (.xls) a do té aktuální (.xls) pro srovnání. Z následující tabulky jasně vyplývá, že ačkoliv se cena mírně zvýšila, ani před vstupem do Unie nestálo kilo banánů devět korun.

rok

19952000200120022003 cena banánů (kg)

20,8425,9827,9227,5122,93rok

20052009201020112012 cena banánů (kg)

34,2026,7326,2726,1231,82

(ceny jsou v korunách za kilogram banánů první jakosti)

Z šetření spotřebitelských cen Eurostatu za rok 2012, které zahrnuje i nečlenské země jako Island či Turecko, pak vyplývá, že ceny banánů u nás jsou jedny z nejnižších ze srovnávaných zemí. Spotřebitelské ceny ve Spojených státech se podle šetření FAO (strana 7) pohybovaly v roce 2012 okolo 1,30 dolaru za kilogram (přibližně 25 korun), v Japonsku okolo 200 jenů (zhruba 49 korun) a v Číně 5 juanů (asi 16 korun). Nedá se tedy ani říci, že „zbytek světa" by měl banány za 9 korun.

Výrok zazněl na 5. schůzi Poslanecké sněmovny 21. ledna 2014.

Tehdejší poslanci vládní koalice skutečně hlasovali většinou pro přijetí novely zákona o jednacím řádu, který rozšiřoval počet přednostně vystupujících řečníků (čl. 1, bod 4). Nově tak mohli přednostně vystoupit i poslanci, jež jsou zároveň předsedové politických stran či hnutí. Co se týká zdůvodnění onoho rozšíření, tak právo přednostně vystoupit opravdu mimo další osoby už měli (§ 67) v té době všichni ministři. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zajímavým faktem je, že do zmiňované novely byla vložena i část, která měla zabránit „přeběhlictví" a vytváření nových politických stran ve Sněmovně. Zmiňovaný předseda totiž má přednostní právo pouze, pokud k jeho politické straně náleží poslanci, jež jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období.

Výrok pronesl prezident Zeman při návštěvě Jihočeského kraje 17. února 2014.

Tvrzení, že Budějovický Budvar je jediným národním podnikem, deklarovala i Česká televize. Obchodní rejstřík ale subjektů této právní formy (národní podnik) registruje vícero. Je to například Žatecký chmel sídlící v Žatci, dále KOMENIUM či TIPOS se sídlem v Praze. Dva posledně jmenované jsou sice v likvidaci, ale stále existentní.

Speciální formu Budějovického Budvaru potvrzuje i to, že je vyňat z působnosti zákona o majetku ČR (§54 odst. 1,) který nahradil dřívější hospodářský zákoník a nejspíš pro něj předpokládal zvláštní právní úpravu. Judikatura Vrchního soudu ale potvrdila, že jen kvůli zániku či nahrazení zákoníku, který dal národním podnikům vzniknout, není třeba tuto právní formu, respektive společnosti této formy, rušit.

Status národního podniku byl Českému akciovému pivovaru (přímému předchůdci Budějovického budvaru) přidělen Benešovými dekrety při vlně znárodňování roku 1945, konkrétně dekretem č. 100/1945 (§12an), což potvrzuje i sám Budějovický Budvar. Stalo se tak poté, co jej během války spravovali nacisté.

K tomu, proč si Budvar ponechává právní formu národního podniku, se generální ředitel pro Českou televizi vyjádřil takto: „Pokud by došlo k privatizaci nebo k transformaci podle stávající legislativy; tak nám by to významně zhoršilo pozici při ochraně duševního vlastnictví podniku mimo Českou republiku." Obává se tedy nikoliv privatizace ze strany Anheuser Busch, ale toho, že by (například i v dlouhotrvajícím sporu (pdf) s touto společností) podnik neobstál v ochraně značky.

Na základě výše zmíněných faktů tedy musíme hodnotit výrok jako nepravdivý.

Vyjádření Ondřeje Lišky přinesl pořad Dvacet minut Radiožurnálu ze dne 27. ledna 2014.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou. Strana zelených již v roce 2011 skutečně navrha novelu zákona o financování politických stran, který měl vést k větší transparentnosti. Protože SZ tehdy byla stranou mimoparlamentní, byl návrh nabízen sekretariátům ostatních stran, nepodařilo se nám však dohledat, zda byl návrh nabízen přímo poslancům.

Kampaň, která měla za úkol informovat veřejnost o tomto návrhu novely zákona, probíhala jak na oficiálních webových stránkách strany, tak i na Facebooku, kde byl pro tyto účely založen zvláštní profil.

V r. 2013 Zelení avizovali, že prostřednictvím Libora Michálka, který byl také s jejich podporou zvolen do Senátu, předloží návrh na změnu pravidel financování politických stran. Dle výpisu senátních návrhů zákona však taková novela zatím předložena nebyla.

Vyjádření Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Protože se nám nepodařilo dohledat žádné informace o existenci dohody mezi Andrejem Babišem a Stanislavem Grossem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle záznamů Ministerstva financí byl podnik Synthesia, jehož byla tehdy Explosia součástí, privatizován v r. 1994 transformací majetkových účastí, kdy došlo k převodu na akciovou společnost a následně k převodu či prodeji majetkových účastí. V r. 1996 vlastnila většinu akcií Synthesie Chemapol Group. V r. 1999, kdy šel Chemapol Group do konkurzu, již byla Synthesia součástí nové společnosti AliaChem. V r. 2001 pak došlo k postupnému převzetí AliaChemu Unipetrolem, ve kterém figurovala i firma Agrobohemia vlastněná napůl Unipetrolem a Agrofertem Andreje Babiše, disponující tehdy 50,1 % akcíí AliaChemu. Unipetrol však dále přikupoval a v srpnu 2001 tak vlastnil dalších celkem 28 % akcií samostatně. V letech 2001 - 2002 zároveň probíhala tzv. první privatizace Unipetrolu, kdy mělo dojít k převzetí Unipetrolu Agrofertem Andreje Babiše. K privatizaci Unipetrolu Agrofertem však nakonec nedošlo.

K odkupu samotné firmy Explosia státem pak došlo v r. 2002 a 2004. Transakci popisuje týdeník Euro (doc, s. 15). Zejména druhá transakce, odkoupení 38,5 % akcií Explosie, pak vzbuzuje pozornost tím, že cenu údajně stanovoval znalec najatý AliaChemem.

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil v otevřeném dopise publikovaném na webových stránkách Pražského hradu 11. února 2014. Jeho tvrzení na základě vyjádření tehdejšího kancléře prezidenta Klause, Jiřího Weigla, hodnotíme jako pravdivé.

V souvislosti s možnou kritizovanou návštěvou prezidenta Karimova uvedl web iHNed.cz následující informaci: „,Prezident Uzbecké republiky Islam Karimov zavítá do Prahy koncem února. Návštěva je reciproční,' sdělil Hospodářským novinám mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Odkazuje na cestu prezidenta Václava Klause do Taškentu v roce 2004, tedy téměř před deseti lety."

Václav Klaus absolvoval v září 2004 státní návštěvu ve střední Asii. Setkal se také s uzbeckým prezidentem a pronesl při této příležitosti projev. Dle vyjádření tehdejšího kancléře Jiřího Weigla pak skutečně učinil pozvání k reciproční státní návštěvě ČR: „Václav Klaus navštívil Uzbekistán na státní návštěvě v září 2004. Je obvyklé, že při této příležitosti se hostitelské straně předává reciproční pozvání ke státní návštěvě. To také V.K. před deseti lety učinil. Praktické kroky k realizaci této návštěvy však v době prezidentství V. K. učiněny nebyly."

Výrok zazněl z úst Jaroslavy Jermanové v pořadu Události, komentáře 4. března 2014 a z důvodu neexistence srovnávací studie, která by zahrnovala všechny evropské státy, ho musíme hodnotit jako neověřitelný.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny rozlišuje několik typů jednání. Obecná rozprava pak v České republice skutečně není konkrétně časově omezena, nicméně interpelace členů vlády jsou ošetřeny tak, že např. délka ústní interpelace by neměla přesáhnout 2 minuty (§ 111, bod 6).

Studie (.pdf) Parlamentního institutu z února 2012 porovnávající ošetření obecné rozpravy v ČR a dalších 17 zemích Evropy, dělí parlamenty do tří skupin:

-parlamenty s proporciálním přístupem k rozpravě, kde čas vyhrazený pro jednotlivé body je rozdělen podle síly mezi jednotlivé frakce (Německo, Rakousko, Polsko,...)

- parlamenty s anglickým přístupem k rozpravě, kde se střídají řečníci z vlády, opozice a nezávislí poslanci a každý dostane stejný, přesně vymezený čas podle typu rozpravy, případně může být na žádost udělen čas navíc (Maďarsko, Malta,...)

-parlamenty s omezenou řečnickou dobou, kde je pevně stanovený časový limit pro vystoupení (Slovensko, Švédsko, Estonsko,...) Česká Poslanecká sněmovna se podle § 59 Jednacího řádu může na podobném omezení usnést k jednotlivým bodům. Podobný přístup funguje např. v Dolní sněmovně britského parlamentu (House of Commons, strana 4), kde je však stanovení limitu pro rozpravu poměrně časté.

Počet evropských zemí záleží na tom jak definujeme její hranice, nicméně i při užším pojímání hranic má stále kolem 40 států. Uvedená studie srovnává pouze 17 evropských zemí, což není dostatečně velký vzorek pro celoevropské srovnání. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok pochází z rozhovoru Stanislava Polčáka, publikovaného serverem Česká justice 5. 2. 2014.

Na základě zjištěných informací o parlamentní imunitě v Evropě hodnotíme výrok Stanislava Polčáka jako pravdivý.

Institut parlamentní imunity (pdf, strana 2) se skládá ze dvou částí - neodpovědnosti a nestíhatelnosti. Dokument Parlamentní imunita vydaný Parlamentním institutem definuje neodpovědnost (pdf, strana 7) jako imunitu pro hlasování a projevy učiněné na parlamentní půdě nebo při výkonu mandátu. Dle tohoto materiálu je neodpovědnost nějakým způsobem upravena ve všech evropských státech (dokument zde čerpá z knih Ústavy států Evropské unie, 1. a 2. díl z let 2004- 2005, a materiálu „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" z r. 1996).

V „Report on the Regime of Parliamentary Immunity" (pdf) se hovoří konkrétně o: Albánii, Rakousku, Bělorusku, Belgii, Bulharsku, Chorvatsku, Kypru, České republice, Dánsku, Finsku, Francii, Gruzii, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Lichtenštejnsku, Litvě, Lucembursku, Maltě, Moldávii, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, Rumunsku, Rusku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Turecku, Ukrajině a Velké Británii (strany 16 - 86).

Nestíhatelnost (pdf, strana 9), na rozdíl od neodpovědnosti, není zakotvena ve všech ústavách evropských zemí. Nestíhatelnost (tamtéž, strana 5, 6), nebo také imunita v užším slova smyslu, je ochrana člena parlamentu před některými úkony v právním řízení.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat aktuálnější informace, nicméně ústavní pořádek a politická imunita jsou spíše trvalejšímy rysy právní kultury, které se příliš často nemění.

Tento výrok Václava Klause pochází z článku serveru iDNES.cz publikovaného 27. ledna 2014.

Je pravdou, že se Václav Klaus dlouhou dobu věnoval basketbalu. Jeho sportovní kariérou se zabývala například Česká televize, jako o sportovci o něm hovoří například BBC. S basketbalovým týmem Slovan Orbis se podíval například do Belgie.

Jako kapitán týmu se Václav Klaus těšil čestnému místu uprostřed

Vedle toho prezident Zeman rozhodně není vyhlášeným sportovcem. Tvrzení, že nestrávil ani jednu minutu svého života sportem, je ovšem příliš silné. Sám deklaruje svou zálibu v šachu a turistice. V r. 2009 např. podniknul výlet po Šumavě. Je také veřejně dobře známo, že se často a rád plaví na svém osobním člunu doma na Vysočině. Miloš Zeman pravděpodobně také musel v mládí absolvovat hodiny tělocviku, avšak tuto informaci se nám nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Z těchto důvodů musíme výrok Václava Klause hodnotit jako nepravdivý.

Foto: iDNES, Lidovky

Z kontextu rozhovoru publikovaného 28. ledna 2014 serverem Parlamentní listy vyplývá, že Milan Šarapatka hovoří zejména o období po vypuknutí krize v r. 2008. V tomto období však dle dostupných dat Mezinárodního měnového fondu HDP žádného ze zmíněných států nerostl ročně na úrovni 10 %. Nejblíže desetiprocentnímu růstu měly v r. 2010 Filipíny, které tehdy zaznamenaly růst HDP 7,6 %. Malajsie pak v r. 2009 zaznamenala dokonce propad o 1,5 %.

Meziroční růst HDP několika asijských zemí se v některých letech skutečně pohyboval kolem 10%. Například Ázerbajdžán v r. 2008 rostl o 10,8 %, Bhútán v r. 2013 o 9,2 % a Turkmenistán též v r. 2013 přibližně o 11,1 %. Čína dosahovala růstu kolem deseti procent do r. 2012, v minulém roce pak rostla „pouze“ o 7,7 %. Katar rostl dokonce více než 10%, avšak v r. 2013 došlo k poklesu též.

K datu rozhovoru pravděpodobně ještě nebyly k dispozici statistiky za r. 2013, Čína by tedy kritérium růstu kolem deseti procent vyřčené Milanem Šarapatkou do r. 2012 splňovala, nicméně státy poslancem Šarapatkou vyjmenované nikoliv a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Růst HDP v letech 2008-2013 *

2008

20092010

2011

2012

2013

Indonésie

6,0

4,6

6,2

6,5

6,2

5,3

Malajsie

4,8

-1,5

7,4

5,1

5,6

4,7

Jižní Korea

2,3

0,3

6,3

3,7

2,0

2,8

Filipíny

4,2

1,1

7,6

3,6

6,8

6,8

* údaje jsou zaokrouhleny

Matěj Fichtner se takto vyjádřil v pořadu ČT 24 Hazard zblízka odvysílaném 22. 1. 2014.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat komparovatelná data evropských zemí za r. 2013. Srovnávání počtu hracích zařízení je velmi komplikované i kvůli rozdílným definicím hracích zařízení a odlišnosti metodologie jednotlivých studií.

To, zda zákon o loteriích obsahuje anomálie nehodnotíme, protože nedokážeme definovat co Matěj Fichtner považuje za anomálii.

Studie "Hazard provozovaný na hracích automatech" (.pdf, str. 7) z roku 2011 uvádí následující: „Od 90. let se začal významně zvyšovat počet provozovaných hracích automatů. V současnosti je na území České republiky provozováno přibližně 125 000 přístrojů (autoři dle rozhovoru E a H). Což v přepočtu na počet obyvatel, který byl ke konci roku 2010 přibližně 10,5 milionu (ČSÚ, 2011), znamená, že jeden hrací automat připadá na 84 obyvatel. Tento početje nejvyšší v celé Evropě."

Další studie (.txt) z Masarykovy univerzity z roku 2012 uvádí, že v České republice je zhruba 60 tisíc výherních automatů, v přepočtu jeden automat připadá na 170 obyvatel, což je nejvyšší poměr v Evropě.

Článek publikovaný na serveru IHNED.cz v květnu 2013 udává 61 tisíc registrovaných hracích automatů v ČR, na základě seznamu registrovaných hracích automatů v České republice vydaného Ministerstvem financí.

V roce 2012 také federace Euromat (European Gaming and Amusement Federation) vydala soubor výročních zpráv několika evropských zemí. Z ní vyplývá, že v Dánsku se vyskytovalo v roce 2012 na 28 100 (s. 14) hracích přístrojů, Švédsko pak uvádí počet 6500 (s. 96) Německo 265 tisíc (s. 25) a Nizozemí 34 420 (s. 45). Z jihovýchodní Evropy například Rumunsko udává celkový počet hracích přístrojů 57 919 (s. 48) a Srbsko uvádí počet 19 232 (s. 70).

Tomio Okamura tento výrok pronesl v rozhovoru, který přinesl server iDNES.cz 21. ledna 2014.

Z kontextu rozhovoru je patrné že se hovoří o osnově návrhu zákona o celostátním referendu, zveřejněnou hnutím Úsvit.*

Ústavní soud by se teoreticky mohl vyjadřovat k zákonům v referendu přijatým, nicméně nikoliv k referendu samotnému a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Celostátní referendum není v současnosti v české právní soustavě zakotveno a Ústavní soud tedy nemá ze zákona právo ho posuzovat. Platí zde pravidlo, že státní orgán může konat pouze v případě, kdy to zákon výslovně stanoví (článek 2, odst. 2). Postup by tedy musel být specifikován zákonem, podobně jako např. u referend místních a krajských.

Roli a pravomoci Ústavního soudu stanoví Ústava ČR a zákon o Ústavním soudu.

Výčet materie, kterou se může Ústavní soud zabývat je shrnut v článku 87 Ústavy ČR.

Dle § 72 zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a b) zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku.

Dle § 64 zmíněného zákona je také při splnění určitých podmínek možno podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení.

Pravomoci soudů v případě místních a krajských referend jsou zakotveny v § 91a a § 91b soudního řádu správního. Na základě tohoto zákona se tedy může Ústavní soud vyjadřovat, ovšem jen pokud je podána stížnost.

* Hnutí Úsvit následně v Poslanecké sněmovně předložilo návrh zákona o celostátním referendu (.pdf, s. 2), kde je již na rozdíl od osnovy role Ústavního soudu explicitně definována.

Ivan Bartoš se takto vyjádřil v rozhovoru publikovaném 1. února 2014 na webu Lidovky.cz.

Rámcově jsou programová témata zelených a některých dalších stran skutečně podobná. Nelze však spolehlivě doložit, zda se jiné strany inspirovaly programem zelených, nebo tomu bylo naopak, či zda proces tvorby programů probíhal zcela nezávisle. Podrobné programy danných stran se také samozřejmě v pozornosti věnované jednotlivým tématům a v konkrétních řešeních problémů liší. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Témata Strany zelených lze rozdělit do 10 okruhů, které jsme porovnali s programy jiných parlamentních stran.

1. ZDRAVÍ (kvalitní potraviny, přísnější kontrola kvality, podpora místních zemědělců)

Ve zkráceném programu ANO nalezneme oddíl týkající se zdravotně nezávadných, kvalitních a cenově dostupných potravin a také snahu o „...přímou podporu do živočišné výroby a intenzivních komodit rostlinné výroby, jako je například ovoce, zelenina a brambory.“

Program KDU-ČSL pak taktéž obsahuje téma kvalitní potraviny a potravinová soběstačnost.

2. DŮSTOJNÝ ŽIVOT (garantované místo ve školkách, dostupné bydlení pro mladé lidi a seniory, konec mzdového znevýhodnění žen)

Program ČSSD (podrobný program, oddíl Podpora seniorů a rodin s dětmi) obsahuje k tomuto tématu následující:

• S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu poskytneme obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí.
• Prosadíme podporu zaměstnavatelů, kteří vytvoří pracovní místa pro matky a otce po rodičovské dovolené, a podporu služeb, které umožní lepší skloubení péče o dítě s pracovní aktivitou.
• Podpoříme výstavbu startovacích bytů pro mladé rodiny.

3. NIŽŠÍ ÚČTY ZA ENERGIE (snížení účtů domácností za energie a pokračování programu Zelená úsporám) ANO ve svém zkráceném programu (odstavec Zlevníme energie) počítá s omezením výdajů na energii snížením vývozu el. energie hlavně té vzniklé spalováním uhlí, která je nejvíce nákladná.

4. ČISTÉ PROSTŘEDÍ (ochrana krajiny, čistší vzduch, lepší využití surovin díky třídění odpadů)

V programu ČSSD je také oddíl (4. krajina) zabývající se ochranou krajiny a odpovědném hospodaření s lesy a půdou.

5. KVALITNÍ DOPRAVA (pohodlná a dostupná veřejná doprava, modernizace železnic)

Podobné téma lze nalézt v programu ČSSD (3. Regiony) věnující se efektivní dopravě.

6. EKONOMICKÉ OŽIVENÍ (nová pracovní místa, investice do šetrných technologií a školství)

Tento bod lze nalézt u všech výše zmíněných politických stran, např. i v programu ODS.
7. OCHRANA PŘED TĚŽAŘI A PLÝTVÁNÍM (ochrana obyvatel obcí před těžbou uhlí a uranu, nulová podpora investicí ČEZu)

V programu ODS (kapitola Energetika) lze vyčíst, že strana podporuje novelu horního zákona, který by nově definoval vztahy mezi občany a těžařskými společnostmi.

V tomto tématu však existuje rozdíl, který druh výroby elektřiny v budoucnu upřednostnit.

ČSSD (Zajištění energetických potřeb země) i ODS například podporují výstavbu dalších bloků jaderných elektráren Temelín a Dukovany a zároveň chtějí omezit dotace na fotovoltaickou výrobu energie. Strana zelených přitom upřednostňuje pravý opak (bod 12).

8. ZKROCENÍ EXEKUTORŮ A HAZARDU (zastavení nespravedlivého navyšování pokut, posílení práv spotřebitelů a maximální omezení hazardu)

Přesně toto stanovisko nalezneme v programu ANO.

9. KULTURU A VZDĚLANOST (1% státního rozpočtu na kulturu a veřejné vysoké školy bez školného, zaměření na předškolní vzdělávání)

V žádném z programů jiných stran nelze nalézt takto specifický výdajový cíl, ale například ČSSD uvádí (oddíl Kultura jako součást veřejné služby) , že chce zajistit zvýšení výdajů na kulturu z výnosu odvodu z provozování loteriií. ČSSD také nepřipouští školné na vysokých školách.

10. DŮVĚRYHODNÝ A SPOLEHLIVÝ STÁT (majetková přiznání politiků, transparentní účty stran, povinné zveřejňování smluv, posílení nezávislosti veřejné správy a justice)

Transparentní vedení stran a elektronické majetkové přiznání politiků má ve svém programu hnutí ANO.

ČSSD zase prosazuje (oddíl Demokratický právní stát ) „...zákon o státní službě v podobě, která zajistí plně transparentní, odpolitizovanou, profesionální, stabilní a efektivní státní správu. Zákonem omezíme dosavadní svévoli při udělování vysokých a neodůvodněných odměn na některých úřadech.“

Na základě provedeného srovnání lze tedy pozorovat podobnost témat Strany zelených a jiných politických stran. Mezi podrobnými verzemi stranických programů však rozdíly samozřejmě existují. V podrobném programu (.pdf) Strany zelených se dá oproti jiným stranám např. vysledovat větší důraz na obnovitelné zdroje (s. 12) nebo ochranu přírody (s. 9).

Tomio Okamura tato slova pronesl v rozhovoru pro iDNES.cz 21. ledna 2014.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat závěrečnou zprávu plnění rozpočtu pro r. 1989.

Zákon o státním rozpočtu ze 13. prosince 1988 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu federace na rok 1989 částkou 223 640 800 000 Kčs. Celkové výdaje státního rozpočtu federace jsou stanoveny částkou 223 640 800 000 Kčs. Zákon o rozpočtu na rok 1989 tedy pracuje s vyrovnanými příjmy a výdaji.

Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2013 počítal se schodkem ve výši 100 miliard Kč.

Dle Ministerstva financí ČR byl však realný schodek v r. 2013 nakonec 81,3 miliard Kč.

Zákon o státním rozpočtu z 19. prosince 2013 stanovuje celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 2014 částkou 1 099 307 508 965 Kč. Celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 1 211 307 508 965 Kč. Rozpočet na r. 2014 tedy počítá se schodkem 112 miliard Kč.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok byl publikován 10. 2. 2014 na facebookovém profilu Tomia Okamury.

Švýcaři si skutečně odhlasovali, byť těsně, kvóty pro imigranty. Druhou část výroku o tom, že „bohaté Švýcarsko již nápor imigrantů nezvládá" z důvodů její subjektivnosti nehodnotíme. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V neděli 9. 2. proběhlo ve Švýcarsku referendum, ve kterém občané rozhodovali o zavedení kvót pro počty přistěhovalců do země. Referendum,vyvolala Švýcarská lidová strana a zavazuje švýcarskou vládu do tří let přijmout imigrační kvóty pro všechny cizince, včetně občanů ze států EU. Přijetí tohoto imigračního omezení si vyžádá i změnu Švýcarské ústavy. Konkrétní kvóty ještě nebyly stanoveny, o těch později rozhodne vláda.

Referendum bylo přijato těsnou většinou 50,3 % hlasů a pomyslně tak rozdělilo zemi na dvě části. Na základě dřívějších referend s podobnou tematikou se ukázalo, že východ země, obývaný především německy mluvícími obyvately, se vyslovuje společně s italsky mluvícími obyvately pro kvóty, zatímco západ země, kde žijí převážně francouzsky mluvící obyvatelé, je znám svým kladným vztahem k EU a vyslovuje se ke kvótám spíše negativně.

Švýcarská spolková rada interpretuje výsledek tohoto referenda, jako odraz neklidu v zemi, který souvisí s nárůstem počtu cizinců, a to zejména v posledních letech.

Toto referendum může znamenat pro Švýcarsko do budoucna i velké problémy. Přestože není členem Evropské unie, tak ale patří do Schenghenského prostoru. Pokud země na základě referenda skutečně stanoví kvóty, které se budou týkat i obyvatel Evropské unie, tak tím dojde k porušení pravidel Schenghenského prostoru. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se již nechal slyšet, že hrozí, že EU vypoví se Švýcarskem některé smlouvy. Například dohody, které švýcarským společnostem umožňují přístup k evropskému jednotnému trhu. Není totiž možné, aby Švýcarsko využívalo výhody vycházející ze spolupráce s Evropskou unií, ale na druhou stranu neakceptovalo podmínky ze strany EU.

Obavy též panují ve švýcarském bankovním sektoru, který považuje EU za nejdůležitější zahraniční trh. Problémy mohou postihnout i některé firmy, které jako levnou pracovní sílu využívají právě přistěhovalce.

Co se týče druhé části výroku, jak jsme avizovali výše, pro její subjektivnost ji nehodnotíme. Nevíme totiž, v jakém smyslu T. Okamura „nezvládání" myslel. Zda hovořil o sociálním systému, či např. nalády ve společnosti. Faktem ale také je, že do země se údajně každý rok stěhuje kolem 80 tisíc lidí. V oblasti sociální politiky se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by švýcarský sociální systém nějakým způsobem významně kolaboval. Mezi dílčí problémy pak může patřit vyšší kriminalita u některých skupin přistěhovalců, např. z některých afrických zemí. Negativně může být ale také vnímána kvalifikovaná pracovní síla stěhující se či dojíždějící za prací ze zemí EU.

Výrok byl Andrejem Babišem pronesen 22. ledna 2014 v relaci Interview Daniely Drtinové.

Protože se nám nepodařilo dohledat celoevropskou statistiku výběru DPH (patrně neexistuje), musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

V rámci Evropské unie jsme pak v roce 2011 podle studie (.pdf) Evropské komise obsadili 7. místo (viz tabulka na str. 29) ve statistice mezi státy, jejichž rozdíl mezi částkou, která se měla vybrat a částkou, která byla skutečně vybrána, byl v poměru k HDP nejvyšší. Jde však o poměrně komplexní problematiku (.pdf, s. 24) a nelze tedy jednoznačně říci, že by toto dělalo z České republiky "jednu z nejhorších zemi z hlediska výběru DPH." Jako kritérium posuzování systémů DPH totiž lze použít i jiné něž kvantitativní měřítko zohledněné ve studii, například kvalitativní nastavení systému plátců DPH či subjektů podléhajících tomuto typu zdanění (kdo je a kdo není považován za plátce DPH atp.).

Tuto otázku také zpracovává článek serveru Novinky.cz

Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.

Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.

Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.

Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.

Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Jiří Paroubek použil toto tvrzení ve svém blogu na serveru Vaše Věc. Na zmíněné prohlášení Františka Tomáška se ale odkazoval již dříve, například ve svém projevu ve sněmovně a prohlášení je hojně citováno v diskusích, nezdá se však, že by se zakládalo na pravdě.

Arcibiskup František Tomášek měl tento výrok údajně pronést v srpnu 1991 poté, co byla díky výčtovým zákonům z roku 1990 a 1991 církvi vrácena část majetku. To však jednoznačně popírá Dominik Duka, který ve svém dopise papeži píše: „Kardinál Tomášek ve skutečnosti nikdy žádná jednání o církevních restitucích nevedl a ani se k této problematice veřejně nevyjadřoval.“

Nesedí ani časová souslednost, František Tomášek byl totiž 27. března 1991 zproštěn úřadu arcibiskupa, nemohl se tedy následně v srpnu téhož roku vyjadřovat k restitucím jménem katolické církve.

Tvrzení Jiřího Paroubka na základě výše uvedeného hodnotíme jako nepravdivé.

Výrok pochází z rozhovoru Andreje Babiše pro deník Právo, který je dostupný na webových stránkách politického hnutí ANO.

Protože Andrej Babiš nesprávně uvádí, že měl stát na účtu ČNB částku 300 miliard, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Druhou část nehodnotíme, protože nesplňuje kritéria faktického výroku.

Dle dokumentu Čtvrtletní informace o řízení dluhového portfolia vydaného Ministerstvem financí, činila výše státního dluhu k 31. 12. 2013 1 683,3 miliard Kč (.pdf, s. 19) a odhad Andreje Babiše je tedy přibližně správný a tato část výroku je tedy v pořádku.

Co se týče částky 300 miliard, která se měla „poflakovat“ na účtu ČNB, tak z materiálu Strategie financování a řízení státního dluhu vyplývá, že k 30. 6. 2013 činil průměrný denní zůstatek (.pdf, s. 51) účtů spadajících pod státní pokladnu 298,1 mld Kč, k poslednímu dni roku 2013 to však bylo již jen 278,7 mld Kč. Navíc se nejedná o jeden účet, který by byl vlastněn státem či Ministersvem financí, ale o více účtů různých organizací.

V roce 2013 došlo k rozšíření počtu účtů o některé organizace. Je zde zahrnuta (.pdf, s. 2) např. Správa železniční dopravní cesty, územní samosprávné celky, veřejné vysoké školy a další. Skutečná peněžní rezerva Ministerstva financí (.pdf, s. 51) pak v průběhu roku 2013 nepřesáhla výši 200 miliard Kč a ke konci roku pak kolísala kolem 50 miliard Kč.

Podobný výrok Andreje Babiše, kde hovoří dokonce o 350 miliardách, ČNB odmítla.

Petr Fiala se takto vyjádřil v rozhovoru pro server Česká pozice 16. ledna 2014.

Výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

CDU byla součástí vládní koalice od roku 2005, 2009 a rovněž také od roku 2013. Ve volbách v roce 2013 nicméně získala jen 37,2% hlasů. Přes 40% získal blok CDU/CSU, tedy strany CDU a CSU dohromady, které vystupují na federální úrovni společně. Nicméně obě tyto strany mají společný program a bývají často zahraničím vnímány jako jedna strana. V tomto výroku tedy dochází k mírnému zjednodušení a pojmem CDU se myslí obě strany dohromady.

Od roku 2005 zastává funkci kancléřky Angela Merkelová, která po osmiletém funkčním období získala od voličů skutečně silný mandát.

Pravdou také je, že strana nevládla sama, neboť od roku 2005 hovoříme o tzv. velké koalici tvořené stranami CDU, CSU a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa). Od roku 2009 byla u moci také koaliční vláda (tzv. černo-žlutá) stran CDU, CSU a FDP (Svobodná demokratická strana). Od roku 2013 hovoříme opět o velké koalici ve složení CDU, CSU a SPD. Rovněž tedy platí, že strana tíhla ke kompromisům. Umění kompromisu je dle deníku.cz také jednou z vlastností Angely Merkelové.

Tomio Okamura svůj výrok pronesl v rozhovoru pro server Idnes.cz 21. ledna 2014.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť mimo České republiky se dva dny volí ještě ve volbách (do dolní komory, obecních, regionálních i evropských) v Itálii.

Okamura nespecifikuje druh voleb, zda má na mysli volby parlamentní, obecní či regionální a evropské. Ve všech těchto typech však kromě ČR je ve dvou dnech voleno v Itálii.

Je pravdou, že ve 26 zemích EU se pro volby do dolních komor parlamentu volí zpravidla v jednom dni. Nicméně není pravda, že je Česká republika při dvoudenních volbách zcela osamocena. V Itálii se ve dvou dnech volí také. To dokládá jednak web parties and elections, který sleduje všechny evropské země a volby v nich, pak také zdroje o italských všeobecných volbách z let 2006 a 2008.

Mimo Itálii existují také případy, kdy se volí ve dvou dnech, nicméně zde nejde o dva po sobě jdoucí dny, o čemž poslanec Okamura pravděpodobně mluví. Jde např. o Francii, kde je používán (.pdf, s. 7- 9) dvoukolový většinový systém (pro představu je velmi podobný systému voleb do českého senátu).

Co se týče finanční náročnosti, např. organizace voleb do Sněmovny v r. 2010 údajně stála zhruba 463 milionů Kč. V r. 2012 pak krajské volby dosáhly ceny 494 milionů Kč a senátní volby 81 milionů. Na přípravu prezidentské volby dostal Český statistický úřad již v r. 2012 10 milionů a na r. 2013 pak bylo vyčleněno na organizaci 600 milionů. Pro ilustraci předchozí nepřímá volba vyšla stát na 15 milionů.

Tisk volebních lístků pak probíhá nezávisle na počtu dní a je také dán konkrétním volebním systémem v dané zemi. Při zavedeném všeobecném volebním právu není ani možné, aby se zmíněné miliony lístků netiskly.

Výrok pochází z relace Hyde Park, odvysíláno 16. 1. 2014 (čas 47:40).

Co se týče poslaneckých a ministerských platů, jejich souběh vylučuje zákon č. 236/1995 Sb. v §34 odstavci druhém, kde stojí, že „přisoučasném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli plat stanovený tímto zákonem, který je vyšší." V souladu s §3a tohoto zákona činí platová základna pro výpočet platů představitelů v letech 2011-2014 51 731,- Kč. Nejvyšší možný plat poslance či senátora (v případě, že zastává funkci předsedy komory) se dle §8 písm. f téhož zákona vypočítává koeficientem 1,82 z platového základu, zatímco řadovému ministru pak podle §11 písm. a koeficientem 2,06. Poslanec-ministr tedy pobírá pouze ministerský plat.

Funkci hejtmana však upravuje Zákon o krajích, který ale rovněž nevylučuje platové ohodnocení hejtmana v případě souběžného výkonu jiné veřejné funkce. Jeho plat upravuje nařízení vlády, které na toto téma také mlčí. Není tedy důvod, aby hejtman nemohl zároveň pobírat další plat.

Proto potvrzujeme výrok Jana Hamáčka jako pravdivý.

Kubův výrok pochází z rozhovoru (15. ledna) pro Mladou frontu DNES při příležitosti jeho znovuzvolení předsedou jihočeské ODS.

Výrok Martina Kuby je hodnocen jako pravdivý, neboť Kuba se skutečně mezi kandidáty ODS umístil na 13. místě. Ve volbách také získal lehce nad 13 % preferenčních hlasů a tento výsledek byl lepší, než měla bez jednoho polovina nově zvolených poslanců ODS.

Martin Kuba získal vedl v předčasných parlamentních volbách kandidátku ODS v Jihočeském kraji. Z této kandidátky byl zvolen pouze jeden poslanec a to bývalý hejtman kraje Zahradník, který byl na 11. místě kandidátky. Lídr Kuba mandát nezískal, byť získal 13,17 %preferenčních hlasů.

Porovnáme-li tento zisk s preferenčními hlasy zvolených kandidátů ODS, tak zjistíme, že ze zvolených 16ti poslanců strany mělo méně než 13,17 % pref. hlasů (Kuba) 7 z nich. Jde tedy o necelou polovinu.

Celkové pořadí kandidátů ODS dle zisku hlasů v % (do 13. místa)

Kandidát

Počet hlasů

Zisk v %

M. Němcová

26 86638,17

J. Pospíšil

10 226

36,47

P. Fiala

11 372

28,24

J. Zahradník

5 461

21,69

B. Svoboda

14 953

21,24

M. Novotný

3 288

17,86

Z. Stanjura

4 964

16,47

V. Němeček

2 155

15,29

I. Weberová

1 970

13,98

J. Fischerová

2 498

13,94

I. Adamec

2 760

13,84

J Vildumetzová

1 095

13,26

M. Kuba

3 316

13,17

Petr Mach publikoval článek o zdražení cigaret na webu Strany svobodných občanů 27. 12. 2013.

Na základě početních nepřesností a faktu, že Petr Mach používá pro výpočet ceny cigaret v roce 2014 nesprávný směnný kurz, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Petr Mach má pravdu, že od 1. ledna 2014 skutečně dochází dle článku XIX předpisu č. 407/2012 Sb. ke zvýšení minimální sazby spotřební daně u cigaret z 2,18 na 2,25 Kč. Na krabičce 20 cigaret* však dojde k nárůstu z 43,60 Kč na 45 Kč, tedy o korunu čtyřicet a nikoli „skoro o 2 koruny", jak tvrdí Petr Mach.

Dále pak Mach tvrdí, že „Kvůli intervenci centrální banky budou muset cigarety zdražit celkově o 7 korun.", což však také není pravda. Směrnice 2011/64/EU z 21. června 2011 říká, že směnný kurz pro nadcházející rok se stanoví (.pdf; článek 18, bod 1) na základě kurzu v první pracovní den října předcházejícího roku. Dle úředního věstníku EU byl kurz (pdf, s. 2) stanoven 1. října 2013 na 25,730 Kč a kurz 27,655 Kč, který používá pro svůj výpočet tedy není relevantní.
Výpočet Demagog.cz:
Od 1. 1. 2014 má zdanění (.pdf; článek 10, bod 2) cigaret činit minimálně 90 eur na 1000 kusů. Minulý rok činila minimální spotřební sazba u cigaret 2,18 Kč tzn. 43,60 Kč na krabičku cigaret, dle kurzu závazného minimálního zdanění EU by krabička cigaret dle tohoto kurzu musela stát lehce nad 46,3 Kč a zdražení by tedy mohlo být proti r. 2013 pouze necelé 3 Kč.

Co se týče polské výjimky, tak zde má Petr Mach pravdu. Dle výše zmíněné směrnice se Polsko skutečně nachází (.pdf; článek 10, bod 2) v kategorii zemí, které mají přechodné období do konce r. 2017.

*Tato konstrukce je však hypotetická, v praxi se ceny cigaret vyvíjí individuálně, podle typu, ceny výrobce atp...

Výrok zazněl v pořadu Interview Daniely Drtinové ze 14. ledna 2014, kdy hlavním tématem rozhovoru byly problémy s čerpáním evropských dotací.

Při posouzení výroku Miroslava Kalouska vycházíme z výroční zprávy (.pdf, en) Evropské komise za rok 2012. Podle této zprávy skutečně Česká republika nebyla jedinou zemí, která měla v roce 2012 problémy s pozastaveným certifikováním projektů z EU (strana 45).

Jak je ze zprávy patrné, v roce 2012 došlo ke zpřísnění kontrol čerpání a v důsledku toho také k výraznému nárůstu vytýkacích dopisů (warning letters) či dočasného přerušení (interruptions) čerpání peněz.

Za rok 2012 rozeslala komise 119 vytýkacích dopisů (warning letters) a rozhodla se pozastavit (interruptions) financování 69 operačních programů, celkem se tato opatření dotkla projektů v hodnotě přibližně 4 miliardy EUR.

Zpráva dále uvádí, že ke konci roku 2012 evidovala nevyřešené problémy u 64 programů ve 14 členských zemích.

Detailní přehled vidíme v příloze č. 12 (.pdf, s. 43-46) – podle tohoto přehledu se v průběhu roku 2012 potýkalo s problémy při čerpání 17 členských zemí plus Chorvatsko (Croatia) a Makedonie (FYROM) jako kandidátské země a několik přeshraničních operačních programů (ETC).

Příloha 13 (.pdf, s. 47) pak uvádí počet programů, které byly během roku skutečně pozastaveny – z přehledu vidíme, že se to týkalo programů ve dvanácti členských zemích a několika přeshraničních programů.

Miroslav Kalousek tedy trochu nadsadil problémy některých zemí – 17 zemí mělo opravdu problémy s čerpáním, ale ne ve všech nakonec došlo k pozastavení peněžních toků – a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Radim Fiala publikoval 16. ledna 2014 na webových stránkách Úsvitu přímé demokracie příspěvek o zelené energii. Srovnával přitom výdaje na zelenou energii v Německu a v České republice. Mimo jiné také uvedl, že německé domácnosti loni vydaly na podporu obnovitelných zdrojů 597 miliard korun.

Výrok Radima Fialy je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná částka skutečně představuje výdaj na podporu OZE, nicméně nejen pro domácnosti, jak poslanec uvádí, ale také pro malé podniky.

Podle nejnovějších údajů německých distributorů energie činily výdaje na podporu obnovitelných zdrojů v minulém roce 21,8 miliard eur. Tuto částku však zaplatily (zdroj Spiegel online; 9. ledna - něm.) nejen domácnosti, ale i malé podniky. Stejnou informaci např. převzaly také české servery, kdy 10. ledna informovaly o zmíněné částce 21,8 mld. eur - tedy 597 mld. Kč. Zprávu vydaly české servery - např. Novinky.cz a Idnes.cz (obojí také ČTK).

V druhé části výroku uvedl Fiala s jistou mírou tolerance přibližný popis toho, že ona částka je ekvivalentem poloviny státního rozpočtu ČR. V roce 2013 činily příjmy rozpočtu 1076 367 603 000 korun, výdaje potom 1176 367 603 000 korun. Polovina příjmů ani výdajů státního rozpočtu, tedy 538, resp. 588 miliard korun, zhruba odpovídá s tolerancí Fialovým 597 miliardám.

Jiří Dientsbier se takto vyjádřil v pořadu Hyde park 7. ledna 2014.

Souběh funkcí parlamentu a vlády je běžný, ve Velké Británii dokonce dle konstituční konvence povinný. V Británii se parlament sestává z horní a dolní komory, přičemž ministr může být vybrán jak z dolní tak z horní komory a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. V některých zemích (.pdf, s. 59-62), jako je např. Belgie, Bulharsko, Estonsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko nebo Švédsko, také existuje i tzv. klouzavý mandát, kdy ministr po dobu svého působení o mandát v parlamentu de facto přichází.

Pověřený předseda nejsilnější strany v dolní komoře parlamentu, který je zároveň členem dolní sněmovny (.pdf., s. 7), navrhuje ministry. Ti teoreticky (.pdf., s. 3) nemusí být členy žádné z komor Parlamentu. V praxi je však uznávaná konstituční konvence, která říká, že ministr by měl být členem jedné z komor. Pokud není, premiér má možnost jej přímo jmenovat do horní sněmovny, čímž se kandidát stane tzv. nezvoleným ministrem.

Ministrem se tak může stát v souladu s konvencí nejen člen dolní sněmovny Spojeného království, ale i člen horní sněmovny, který je zvolený nebo přímo jmenovaný.

Výrok pochází z rozhovoru Andreje Babiše publikovaného na serveru Novinky.cz 18. ledna 2014.

Pavel Čihák je bývalý vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje a bývalý šéf krajské Správy a údržby silnic. Na základě informací, které přinesl server iHNED.cz, existovala údajně silná vazba mezi Davidem Rathem a Petrem Čihákem. Čihák s Rathem pak měli mít vliv na dopravní investice v kraji.

Tyto informace rozzlobily šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, který požadoval od Pavla Čiháka vysvětlení celé situace. Po jednání poslaneckého klubu hnutí ANO dne 14. 1. Faltýnek uvedl, že se Čiháka na vysvětlení ptal a je nyní právě na poslanci Čihákovi, aby se dokázal obhájit.

Nejsme však schopni posoudit, zda ke dni 18. 1., kdy vyšel rozhovor s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem a z kterého pochází hodnocený výrok, poslanec Čihák ke své obhajobě již dostal či nedostal prostor. Není totiž zřejmé, co je tímto prostorem míněno, zda časový prostor, tedy dostatek času k přípravě "obhajoby," či prostor ve smyslu tribuny (jakým může být třeba jednání poslaneckého klubu), kde může své vysvětlení přednést. Zároveň se neodvažujeme arbitrárně stanovit, kolik dní na přípravu či jaká příležitost jsou takovým adekvátním prostorem.

Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Prezident Miloš Zeman se dle serveru iDNES.cz měl takto vyjádřit při návštěvě ve Žluticích dne 15. ledna 2014.

Vývoj cen uranu popisuje web InvestmentMine, cenový vrchol uran dosáhl v roce 2007, kdy v maximu stál bezmála 140 dolarů za 1 libru váhy. Tato maximální cena je skutečně desetinásobkem ceny z let přelomu tisíciletí. Nicméně od dosažení vrcholu ceny opětovně klesají, v současné době stojí libra uranu 35 dolarů, což znamená zhruba dvoj-trojnásobek cen z přelomu tisíciletí.

Miloš Zeman se mýlí také v tom, že jsme jediná evropská země s vlastními ložisky. Nalezišti uranu dle dat OECD z r. 2009 disponovaly (.pdf, s. 18) také např. Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko nebo Ukrajina.

Těžba uranu pak probíhá na Ukrajině, v Rumunsku, Německu nebo Francii.

Alena Gajdůšková se takto vyjádřila 10. ledna 2014 v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Podle oficiálního webu Evropské unie platí v Unii 24 úředních jazyků, nikoliv 27. Čeština je nicméně skutečně jedním z nich. Evropský parlament je jednou z institucí EU a platí zde tedy stejná pravidla. Protože Alena Gajdůšková uvádí odlišný počet úředních jazyků, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Tvrzení Andreje Babiše pochází z rozhovoru publikovaného na serveru Novinky.cz 18. ledna 2014.

Pavel Čihák je bývalý vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje a bývalý šéf krajské Správy a údržby silnic. Na základě informací, které přinesl server iHNED.cz existovala údajně silná vazba mezi Davidem Rathem a Pavlem Čihákem. Čihák s Rathem pak měli mít vliv na dopravní investice v kraji.

Tyto informace rozzlobily šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, který požaduje od Pavla Čiháka vysvětlení celé situace.

Je možné, že tyto informace hrály roli ve skutečnosti, že Pavel Čihák nebyl nominován na ministra dopravy, jak vyplývá z vyjádření předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Nicméně nepodařilo se nám dohledat žádné další doklady o tom, že by tato skutečnost opravdu hrála roli v nenavržení Pavla Čiháka na post ministra dopravy. Rozhodnutí také mohlo být ovlivněno dalšími faktory a z tohoto důvodu tedy musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.