Prezidentský duel České televize

Miloš Zeman naráží na výrok pronesený při loňské návštěvě Královéhradeckého kraje.

Při obhajování hospitalizačních poplatků celou situaci demonstroval na případu starobního důchodce s průměrným důchodem, tedy nelze říci, že by se o důchodcích nebavil. Doslova řekl: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.” Dodal, že poplatek pokrývá stravu, topení a svícení.

Drahošem opakovaně uváděný počet 5 tisíc míst pro uprchlíky z Kosova vychází z odpovědi tehdejšího ministra zahraničí Kavana na tiskové konferenci po jednání vlády v dubnu 1999. Kavan zde, ostatně stejně jako celá vláda, ovšem tento počet nenabídl. Pouze mluvil, že tento počet nejde vyloučit, dodal, že je to předčasné. V Kavanově prohlášení šlo o horní variantu, konkrétně mluvil o možném rozsahu v řádu 2 až 5 tisíc.

Ministr zahraničí Jan Kavan po jednání vlády 7. dubna 1999 konkrétně uvedl:

„Vláda se tedy v té debatě dnes nesoustředila na to, že bychom řekli přesné číslo, kolik uprchlíků jsme ochotni vzít, ale vycházíme z toho, že současné možnosti bez nějakých větších nových kroků umožňují se postarat asi o 1700 uprchlíků, ale s tím, že některé naše sousední státy, například Rakousko nabídlo možnost až 5000 uprchlíků, čili možnost, že bychom našli v našich rezervách možnost se postarat o uprchlíky v počtu řádově 2000 až 5000 nelze vyloučit, ale v této chvíli je poněkud předčasné říct přesné číslo, neboť to závisí jednak na tom množství uprchlíků, jednak samozřejmě na finančních možnostech této republiky.”

Kavan tak popisoval spíše obecné možnosti, nešlo o konkrétní závazek. Na dalších 2 jednáních vlády v dubnu 1999 pak vláda uvolnila na pomoc běžencům 1 miliardu korun, resp. vyslovila souhlas s poskytováním dočasného útočiště pro lidi prchající před kosovskou válkou. Ani zde ovšem nebyl pojmenován závazek 5 tisíc přijatých lidí.

Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Drahoš během první debaty před druhým kolem prezidentských voleb na TV Prima uvedl, že výrok o přijetí 5000 kosovských uprchlíků patřil Miloši Zemanovi. Toto Drahošovo prohlášení jsme jižověřovali a označili je za nepravdivé. Nejednalo se o výrok Miloše Zemana, který byl v té době premiérem, ale skutečně o výrok tehdejšího ministra zahraničí Jana Kavana.

Miloš Zeman skutečně opakovaně prohlásil, že získání bezpečností prověrky je podmínkou pro setrvání kancléře Mynáře ve funkci. Z těchto ujištění vyberme například to z konce října 2013, kdy v Otázkách Václava Moravce Miloš Zeman prohlásil: „Nastupují dvě možnosti – buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, a pak zůstane kancléřem, anebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového.“Tento svůj slib opět zopakoval například v prosinci roku 2013, kdy uvedl: „Samozřejmě pokud nedostane ve stanoveném termínu bezpečnostní prověrku, o kterou si sám řekl dobrovolně, tak není důvod, aby byl dále kancléřem.”Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že prvního kola historicky druhé přímé volby prezidenta se zúčastnilo 61,92 % oprávněných voličů. Což je zhruba o půl procenta více než v roce 2013. Řada neúspěšných kandidátů vyzvala své voliče, aby v příštím kole dali hlas Jiřímu Drahošovi, část občanů je však stále nerozhodnutá. V minulých volbách účast v druhém kole poklesla o téměř 1 %.

Miloš Zeman se v české politice pohybuje od roku 1990. V roce 2002 sice odešel do ústraní na Vysočinu, až do roku 2007 však byl členem ČSSD a v roce 2010 zakládal SPO. O politiku se tak aktivně (průběžně) zajímá více než 25 let.

Koncem ledna 1990 se Zeman stal poslancem za Občanské fórum. V roce 1992 kandidoval za ČSSD a stal se opět poslancem Federálního shromáždění. V roce 1998 byl jmenován předsedou vlády ČR. V roce 2002 odešel na Vysočinu a politické kariéře na vrcholné úrovni se nevěnoval. Nicméně byl stále členem ČSSD (1992–2007). V roce 2003 neúspěšně kandidoval do prezidentského úřadu. V prosinci 2009 založil Stranu práv občanů a v březnu 2010 byl zvolen předsedou této strany. V roce 2010 neúspěšněkandidoval za SPO v Ústeckém kraji do PSP a jako předseda následně rezignoval. V listopadu stejného roku byl zvolen čestným předsedou.

Do české politiky se vrátil jako prezident zvolený první přímou volbou v roce 2013, kandidaturu oznámil v červnu 2012.

Nevystupovat veřejně proti vládě byl jeden ze slibů Miloše Zemana, který jsme ověřili a vyhodnotili jako porušený. Zeman proti vládě vystoupil téměř záhy po převzetí prezidentského úřadu. Z mnoha příkladů uvedených v detailním rozboru slibu zmiňme pro ilustraci rozhovor z listopadu 2014 pro Český rozhlas, kde se Zeman vyjádřil kriticky k tehdejší vládě takto:

„… nejsem člověk, který by vládu nekritizoval, pokud si nemyslí, že si to zaslouží. Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zk****la služební zákon.”

Krom toho zde zůstává i fakt, že Miloš Zeman svůj slib porušil ještě předtím, než do úřadu vůbec nastoupil, když během kampaně řekl, že by jako levicový prezident tehdejší pravicovou vládu nedestabilizoval, „ale minimálně kritizoval za chyby, které dělá”.

Tento výrok padl v kontextu diskuze o vládě Andreje Babiše, respektive o jeho jmenování premiérem.

Jiří Drahoš se opakovaně vyjádřil k tomu, že by nejmenoval premiérem trestně stíhaného.

„Řekl bych Andreji Babišovi, že člověk, který je trestně stíhán, nemůže reprezentovat Českou republiku venku, nebude mít čas na plnohodnotnou funkci premiéra.“

Jiří Drahoš tedy potvrdil, že by jmenoval zástupce nejsilnější strany (tedy hnutí ANO), nicméně preferoval by někoho, kdo není trestně stíhán.

Zeman argumentuje, že nejde o změnu názoru a pouze vycházel z optimistického předpokladu, že bude jako prezident pokračovat. Stanovisko J. Drahoše, že nejmenuje trestně stíhanou osobu premiérem, ovšem dalece předcházelo Zemanovu podmínku stojedničky, nezměnily se ani žádné jiné externí faktory. Co se změnilo je Zemanův scénář, který nyní zahrnuje nikoliv jednoduchou podmínku (101 podpisů), ale dejme tomu “algoritmus podmíněného pokračování,” jak sám říká. Tam, kde dříve nebyla podmínka, se bez vnější příčiny objevila, což je změna postoje a výrok je proto nepravdivý.

Poprvé pověřil Miloš Zeman předsedu hnutí ANO Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády 31. října 2017 v Lánech. Tehdy prezident proklamoval, že nebude Andreje Babiše svazovat podmínkou pro dopředné získání důvěry vlády.

10. ledna roku 2018 vystoupil Miloš Zeman v poslanecké sněmovně, kde prohlásil, že v případě nevyslovení důvěry vládě jmenuje Andreje Babiše podruhé, přičemž vytvoří před avizovaným druhým pokusem dostatečný časový prostor, aby mohla proběhnout jednání, ať už budou směřovat k většinové koaliční vládě nebo menšinové vládě s tolerancí či podporou některých parlamentních subjektů.

Po tomto vystoupení Miloš Zeman dodal, že bude požadovat předem 101 podpisů poslanců, kteří by potenciální kabinet podpořili.

Babišova vláda důvěru nezískala a prezident přijal 24. ledna na Pražském hradě demisi premiéra Andreje Babiše. Obratem Miloš Zeman avizoval, že pověří Andreje Babiše sestavením vlády napodruhé.

Během tiskové konference prezident sice řekl, že premiérovi v demisi poskytne dostatek času, aby oněch 101 hlasů poslanců získal (video v čase 2:12). Nicméně záhy Miloš Zeman dodal, že v případě jeho opětovného nezvolení hlavou státu jmenuje Andreje Babiše premiérem, a to v průběhu února (video v čase 2:30), přičemž nebude trvat na podmínce 101 hlasů poslanců pro získání důvěry.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Zeman mluvil o presumpci viny politiků opakovaně během několika posledních let.

Zeman v rozhovoru pro Bleskv červnu 2013 v reakci na pád vlády Petra Nečase řekl:

„Platí presumpce neviny. Pro běžného občana je posvátná a nedotknutelná. U politika ale platí presumpce viny proto, že politik má být prost jakýchkoliv podezření.“

Podobně pronesl Zeman v únoru 2012 pro Parlamentní listy: „Ale v politice platí, že když je vážné podezření, říká se tomu presumpce viny a politik má odejít.“

Bližší rešerši o Zemanových výrocích na téma presumpce viny shrnuly Noviny.cz.

Alena Vitásková, dříve předsedkyně Energetického regulačního úřadu, byla 22. února 2016 Krajským soudem v Brně odsouzena na 8,5 roku vězení v kauze udělení licencí elektrárnám Saša-sun a Zdeněk-sun v poslední možný den 31. prosince 2010. Už 1. ledna 2011 totiž klesly výkupní ceny energie ze solárních elektráren na méně než polovinu původní částky. Stát tak v případě sporného udělení licencí ztratil v přepočtu 2 miliardy korun. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl o vině všech osmi obviněných včetně Aleny Vitáskové a bratrů Zemků.


17. ledna 2018 však olomoucký Vrchní soud Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby. Důvodem měla být podle slov soudce Pavla Götha výpověď bývalé vedoucí odboru licencí Michaely Schneiderové, která vzala veškerou vinu na sebe. Soud váhal, zdali se Alena Vitásková účastnila trestní činnosti a tím vytvořila podporu pro rozhodnutí Schneiderové, ale podle slov soudce "takový závěr bez pochyb učinit nejde," a proto byla Vitásková osvobozena.

Abolicí se označuje kontrasignovaná pravomocprezidenta spočívající v nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.

Miloš Zeman rozhodl o zastavení trestního stíhání 27. září 2016 u muže,„jenž v důsledku poškození mozku po cévní mozkové příhodě a pro duševní poruchu není schopen chápat smysltrestního řízení”. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože v daném případě sice nebylo odvolání možné podat, nicméně není pravdou, že by tento institut britské trestní právo vůbec neznalo, jak prezident uvádí.

Miloš Zeman navštívil Velkou Británii v červnu 2017, přičemž se zde setkal jak s královnou Alžbětou II., tak s britským ministrem zahraničních věcí Borisem Johnsonem. Během jejich rozhovoruzavedl prezident Zeman řeč na téma případu Čecha, který byl v Londýně napaden skupinou mladíků, se kterými se nepohodl, a posléze byl jedním z útočníků usmrcen. Ten byl však britským soudem osvobozen.

Odvolání k vyššímu soudu je sice podle britského práva v trestních případech možné, ale jen ze strany obžalovaného v případě, že jej soud uzná vinným. Naopak oběti zločinů se opravdu nemohou proti rozsudku soudu odvolat, stejně tak se nemohou odvolat jejich rodinní příslušníci.

Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dochází ke zproštění výkonu služby příslušníka v případě, že je příslušník (mj. i policista) podezřelý ze spáchání jednání, které má znaky přestupku nebo trestného činu. To však pouze, pokud by jeho setrvání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání. Dodejme, že Drahoš tento argument staví tak, že platí-li toto pro policisty, není důvod, aby to neplatilo i pro předsedu vlády.

Danou věc lze dokumentovat na některých známých případech z poslední doby. Např. v Plzni dva policisté v civilu zbraní ohrožovali řidiče, ve službě i přesto zůstali. Nejde o jediný takový případ.

Miloš Zeman se k postupu u podezřelých politiků vyjadřoval mnohokrát, svůj názor v průběhu let změnil, což zároveň sám potvrdil v debatě, ze které tento výrok pochází, a také dalších situacích.

„Já v tom nevidím znamení policejního státu. Já jsem velmi rád, že jak státní zástupci, tak i policie mají v dobrém slova smyslu volné ruce. A dokonce bych chtěl vyjádřit i určité uznání Petru Nečasovi za to, že jim tyto volné ruce dal. Nu a pokud jde o další pokračování této kauzy, tak samozřejmě záleží na výsledku vyšetřování a zejména na soudním jednání. Platí presumpce neviny. Pro běžného občana je posvátná a nedotknutelná. U politika ale platí presumpce viny proto, že politik má být prost jakýchkoliv podezření,“prohlásil Miloš Zeman v roce 2013 v rozhovoru pro Blesk.cz.

„Byl jsem pod vlivem Jiřího Paroubka ochoten diskutovat o takzvané presumpci viny u politiků. A víte, co mě z toho vyléčilo? Případ údajného budišovského dotačního podvodu, kde Věra Jourová, nynější eurokomisařka, byla ve vyšetřovací vazbě. Noviny běsnily, politici mluvili přinejmenším o šibalech, no a pak se ukázalo, že všechno je přesně naopak. Od té doby jsem přestal věřit na presumpci viny a zastávám naopak názor, že všem občanům včetně politiků se má měřit stejným metrem,“řekl Miloš Zemanběhem své návštěvy Olomouckého kraje v květnu 2016.

Při svém vystoupení v Poslanecké sněmovně 10. ledna 2018 v narážce na vyšetřování dotace na farmu Čapí hnízdo Miloš Zeman prohlásil:„Od starořímských dob platí presumpce neviny. Nechte pracovat orgány činné v trestním řízení.“

Jiří Drahoš se seznámil s Jakubem Kleindienstem na ministerstvu kultury před čtyřmi lety. Stalo se tak v době působení Kleindiensta coby poradce náměstka Miroslava Rovanského (KDU-ČSL). Jak známo, Jiří Drahoš ve stejné době působil v čele Akademie věd.

Drahoš k jejich seznámení pro Lidové noviny uvedl: „Setkali jsme se na nějaké společenské akci a dělal na mě velmi dobrý dojem. Když jsem pak zvažoval lidi do týmu, věděl jsem, že je to člověk, který má zkušenosti ze soukromého sektoru, sešli jsme se, znovu jsme si ho proklepli a přijal jsem ho do týmu.”

Podle časopisu Reportér, který přinesl podrobné informace o Kleindienstově minulosti, se jednalo o společenskou akci ministerstva věnovanou mecenášům kultury.

Radit se Zeman hodlá o tom, zda Nejedlý a Mynář budou pokračovat v působení na Hradě. Toto již dříve řekl např. v rozhovoru pro TV Nova (čas 50:45), není vyloučeno, že toto prohlásil i jinde. To, že ani Mynář, ani Nejedlý nejsou podle známých informací stíhání ani obviněni, jsme již ověřili v jiném výroku. Není známo, že by Mynář či Nejedlý spolupracovali s Davidem Rathem, jde navíc spíše o řečnický obrat v návaznosti na spekulace kolem Drahošova volebního manažera Kleindiensta.

O Martinu Nejedlém, jednom z hlavních poradců Miloše Zemana, se toho ví poměrně málo, neboť po celou dobu působení na Pražském hradě nezveřejnilsvůj životopis. Nicméně je známo, že byl v minulosti profesionálním volejbalistou hrajícím za Zbrojovku Brno, poté se odstěhovaldo Německa.

Po ukončení sportovní kariéry začal Martin Nejedlý podnikat. Působilv Ruské federaci, kde mimo jiné obchodoval s auty. Dle informací serveru info.cz převážel ojeté automobily právě mezi Německem a Ruskem. V Rusku začal také spolupracovat s tamními naftaři, přičemž pro Lukoil zprostředkovával dodávky technologií pro výstavbu produktovodů.

V roce 2007 založilMartin Nejedlý za podpory “ruské matky” Lukoil Aviation Czech a během Topolánkovy vlády se Nejedlému dařilo dodávatpalivo pro české státní aerolinie. Nejedlý byl jednatelem společnosti Lukoil Aviation Czech do roku 2015, kdy společnost přešla do likvidace, neboť po prohraném soudním sporu musela zaplatitSprávě státních hmotných rezerv 27,7 milionu korun.

Na Pražském hradě zaujímáNejedlý pozici řadového poradce pro energetiku, což z něj činí de facto neviditelného člověka. Tato pozice nevyžaduje bezpečnostní prověrku a zároveň není oficiální služební pozicí Hradu, tedy nepobírá od Hradu plat a nemusí oficiálně zveřejnit svůj životopis. Na druhou stranu, post energetického poradce zahrnujemnoho zájmových oblastí od zahraniční politiky, finance až po bezpečnost.

Za dobu svého podnikání a působení na Hradě si Martin Nejedlý vytvořil velikou síť kontaktů. Nejzajímavější z nich mapuje server Neovlivni.cz ve své infografice. Z diagramu je patrné, že mezi Nejedlého kontakty patří i významní ruští businessmani.

Andrej Babiš se po konci prvního kola prezidentských voleb vyjádřil v pořadu Partie na TV Prima (cca 7. minuta), že by se Miloš Zeman měl distancovat od dvou svých současných spolupracovníků, a to poradce Martina Nejedlého a kancléře Vratislava Mynáře. Jiří Drahoš pak mezi prvním a druhým kolem v rozhovoru pro týdeník Respekt uvedl, že vzhledem k minulosti obou prezidentových spolupracovníků, jsou pro něj oba nedůvěryhodní a speciálně na post kancléře by v případě svého zvolení nechal udělat audit.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože výsledné rozhodnutí nebylo zveřejněno a nelze tedy potvrdit, že obsahuje zmíněné údaje a že je toto jedním z důvodů, proč nedostal nejvyšší bezpečnostní prověrku.

Vydání osvědčení o bezpečnostní způsobilosti je zcela v gesci Národního bezpečnostního úřadu, který celý postup popisuje na svých stránkách. Materiály a písemnosti týkající se řízení včetně rozhodnutí jsou tajné, proto nelze ani ověřit, zda se v rozhodnutí daná skutečnost objevila.

Jedinou informaci o nehodě podal sám Vratislav Mynář v rozhovoru pro Českou televizi dne 7. října 2015, kde řekl:

„Ta věc je stará téměř 30 let, stalo se to tak, že jsem v 19 letech u nás na hodech vypil pár piv – vozidlem mých rodičů Škodou 100 jsem naboural obecní rozhlas. Byla to samozřejmě klukovina. Ale vzhledem k tomu, že to bylo téměř před 30 lety, tak jsem nepředpokládal, že to musím dokládat. Zákon o utajovaných informacích říká, že dokládám veškeré záležitosti ze soukromého i podnikatelského života v historii 20 let.“

V rozhovoru též upřesnil, že byl za čin podmíněně odsouzen.

Na kampaň před prvním kolem prezidentské volby získal Jiří Drahoš 46,5 milionů Kč a v rámci nepeněžitého plnění získal 3,2 milionů Kč. Jména všech jeho podporovatelů je možné zjistit z jeho transparentního účtu a přehledu nepeněžitého plnění. Není však možné ověřit, jak byly sponzorské dary získány. Před druhým kolem prezidentských voleb Karolína Brennerová, která má v Drahošově týmu na starosti komunikaci se sponzory, uvedla, že všem dárcům z prvního kola poděkovali a zároveň je vyzvali, zda by nepřispěli i ve druhém kole.

Během debaty Jan Outlý, člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH), napsal na svém twitterovém účtu, že do chvíle, kdy výrok ve vysílání zazněl, nebyl obeznámen s tím, že by byl úřadu takový seznam odevzdán (přiznává, že může být ještě na cestě).

Zároveň Outlý připomíná, že takový seznam ÚDHPSH po lidech vedoucích kampaň bez vědomí kandidáta nevyžaduje. Naopak tento seznam finančních přispěvatelů musí být vyvěšenna webových stránkách této tzv. třetí osoby, která je zároveň povinna zřídit transparentní účet. Spolek Přátelé Miloše Zemana však provádí kampaň na podporu s jeho vědomím, proto nemusí mít transparentní účet, prostředky kampaně musí obsahovat pouze informaci o zadavateli a zpracovateli jednotlivých reklam, jakuvádí ÚDHPSH.

Martin Nejedlý, člen spolku Přátelé Miloše Zemana, zároveň prohlásil, že seznam dárců a sponzorů spolku zveřejní až několik měsíců po volbách, jak je zmíněno včlánku Respektu analyzujícím problematiku financování kampaně spolku.

Financování kampaně podporující Miloše Zemana prošlo kontrolou Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí jen zčásti. Respekt totiž 24. ledna uvedl, že nakladatelství Olympia bude udělena pokuta, poněvadž se neregistrovalo jako třetí osoba podporující prezidentského kandidáta.

Není bohužel v našich možnostech ověřit, zda dárci či peníze pocházejí ze zahraničí. Společnost RAY Service má podle obchodního rejstříku sídlo v ČR, i další osoby mají podle Zemanova seznamu bydliště v Česku. Je však pro nás nemožné toto ověřit, stejně jako skutečnost, zda je seznam úplný a obsahuje přesné informace.

Jiří Drahoš v tomto výroku naráží na seznam dárců spolku Přátelé Miloše Zemana čtený prezidentem Zemanem.

Kandidát na prezidenta je povinen dle zákonao volbě prezidenta republiky zřídit volební účet, ze kterého je možno třetími osobami vyčíst pohyby na tomto účtu (§ 24). K financování volební kampaně lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu a příspěvky na účet od dárců se evidují mimo jiné jménem, datem narození či místem trvalého pobytu dárce (§ 36).

Kandidát je dále povinen do devadesáti dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby zveřejnit zprávu o financování volební kampaně. Zároveň ji pak spolu s veškerým účetnictvím týkajícím se volební kampaně zaslat Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (§ 38).

Do doby, než úřad zkontroluje financování volební kampaně, nelze výrok objektivně posoudit jako pravdivý či nepravdivý, protože z naší pozice v tomto čase není ověřitelný.

Je pravdou, že před volbami v roce 2013 Miloš Zeman slíbil (18:15) vzít s sebou na Hrad jen tajemníka a řidiče, a to v Interview ČT24 4. prosince 2012. Totéž jsme ověřili v rámci naší inventury prezidentských slibů - je to jeden z těch, které Zeman porušil, na Hrad si s sebou totiž vzal podstatně více vlastních lidí.

Stran možných nabídek není možné dohledat, zda skutečně prezidentský kandidát dostal od lidí pracující pro jeho bývalé protikandidáty návrhy na obsazení zmíněných postů (kancléř, šéf poradců, mluvčí.) Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Dodejme, že po prvním kole prezidentských voleb nabídliJiřímu Drahošovi pomoc neúspěšní kandidáti Pavel Fischer, Marek Hilšer a Michal Horáček. Dohromady se všichni čtyři v rámci kampaně Jiřího Drahoše účastnili řady setkání se občany. Šlo například o koncertpro Jiřího Drahoše v Brně 21. 1. Týmy Marka Hilšera i Michala Horáčka se zapojily i do plánování kampaně Jiřího Drahoše.

Ochotu zapojit se do kampaně vyjádřili samotní členové z týmu Marka Hilšera, jak potvrdila Pavla Čechová z jeho týmu.

Jiří Drahoš prezidenta Zemana za výrok o Alexanderu Dubčekovi kritizoval. Dále se vyjádřil, že by se na své první zahraniční cestě ve funkci prezidenta vedoucí na Slovensko za tento výrok o Dubčekovi omluvil. Uvedl to např. v povolebním vyjádření pro RSTV po prvním kole prezidentských voleb (čas 2:10).

Miloš Zeman dne 9. ledna 2018 v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě k zahájení oslav 100 let od vzniku Československa a 25 let od vzniku České republiky mimo jiné uvedl, že někdejší tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček patřil mezi ty, kteří se v roce 1968 podělali hrůzou. Doplnil k tomu, že odsouhlasení okupace tehdejším politickým představitelům nepomohlo, a v očividné narážce na Dubčeka dodal: „Nejdřív dostaly tyto idoly funkci předsedy Federálního shromáždění, pak už jenom klesly na velvyslance v Turecku a pak už ani to ne.”

Proti Zemanovým slovům o Dubčekovi se ohradili ze slovenské strany ministr kultury Marek Maďarič nebo státní tajemník ministerstva zahraničí Ivan Korčok.

Výrok označujeme za pravdivý, protože Miloš Zeman během svého pětiletého funkčního období nepodnikl (článek udává údaje do března 2017) žádnou zahraniční cestu do Skandinávie. Ke konci svého funkčního období plánoval uskutečnit ještě dvě zahraniční cesty, což se stalo - v listopadu navštívil Rusko a jeho poslední návštěva byla na Slovensku.

Výrok současného prezidenta Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to především z důvodu značného rozsahu zmíněných návštěv, které nejsme schopni korektně do doby vydání výstupu posoudit. Uveďme, že Zeman mezi zahraniční cesty evidentně počítá všechny typy cest - ať již státní a oficiální návštěvy, tak i pracovní cesty.

Na webových stránkách Hospodářských novin jsou zpracovány pomocí grafů přehledně zahraniční cesty, které Miloš Zeman vykonal do března roku 2017. Prezident jich absolvoval celkem padesát, nejvíce se zdržoval v Evropě (35 návštěv) a Asii (11 návštěv). Do Severní Ameriky zavítal třikrát a do Jižní Ameriky jednou, do Brazílie.

Svou poslední cestu směřoval Miloš Zeman na Slovensko, zde končili své funkční období i jeho dva předchůdci – Václav Klaus i Václav Havel. Slovenský prezident Andrej Kiska přijal Zemana 12. prosince 2017.

Jak jsme uvedli výše, není možné v celém rozsahu postihnout zejména zmíněné zahraniční návštěvy.

Ve výroční zprávě BIS z roku 2016 se v oddílu 2.3 Kontrarozvědná činnost skutečně píše: „Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti.”

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, nicméně nad otázkou, kdo rozhodl o „darování” Krymu Ukrajině v roce 1954 dodnes panují otazníky.

Krymský poloostrov byl v únoru 1954 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR připojen k Ukrajině. Po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 došlo k tzv. válce diadochů mezi jeho nástupci. Nikita Chruščov rozhodně nebyl v roce 1954 v tak silné mocenské pozici, že by mohl exekutivně rozhodnout o darování Krymu Ukrajině. Zasedání Sovětu, na kterém bylo o darování rozhodnuto, předsedal Georgij Malenkov a zákon podepsal Kliment Vorošilov. Iniciativa však patrně vzešla právě od Chruščova.

V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve němž byl Krym mezinárodně uznán jako součást Ukrajiny. Ruské obsazení Krymu a následné referendum o jeho nezávislosti jsou všeobecně považovány za nelegální a nelegitimní. Protože Republika Krym, která po sporném referendu vyhlásila nezávislost, okamžitě požádala o připojení k Ruské federaci, spadá nyní poloostrov Krym pod ruskou správu i jurisdikci.

Zemanovy výroky na adresu Krymu jsou sporné. Například v roce 2014 řekl, že patří „… spíše k těm, kteří se snaží pochopit připojení Krymu. Jednak z toho důvodu, že tam bylo hloupé Chruščovovo rozhodnutí z roku 1954. Jak víte, Krym Ukrajině nikdy nepatřil. A jednak proto, že evidentně si většina obyvatelstva to připojení přála.”

O nelegálnosti anexe Ruskem se však prezident Zeman opravdu několikrát vyjádřil, například v rozhovoruse čtenáři Parlamentních listů vyzdvihl porušení mezinárodních dohod: „Anexe znamená porušení mezinárodních dohod a je nesporné, že byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny.“

Společně s dalšími prezidenty Visegrádské skupiny se také shodli, že anexe Ruskem byla agresí. Slovenský prezident Kiska řekl, že „… všechny země V4 potvrdily to, že to, co se (v březnu) stalo na Krymu, byla anexe a agrese. Všechny země V4 se společně shodly, že je potřebný jednotný postup EU a že (protiruské) sankce byly potřebné.“

V nejaktuálnější Národní bezpečnostní strategii z 31. prosince 2015 a následně i v dokumentu Koncepce zahraniční politiky RF z 30. listopadu 2016 je akcentován problematický vztah RF k NATO, kdy na jedné straně je NATO chápáno jako hrozba, na straně druhé je považováno za jeden z prvků decentralizovaného uspořádání mezinárodních vztahů, kterýžto systém RF upřednostňuje.

V dokumentech je NATO chápáno jako soupeř - především svým rozšiřováním na východ a zvyšováním vojenských kapacit. Podle analýzy (.pdf, str. 9) dokumentů ze strany Evropského parlamentu je NATO vedle USA a ostatních států takzvaného Západu považováno za překážku současných ambicí RF. Symbol Západu jako překážky či protivníka RF je například patrný v bodu 61 zmíněné Koncepce:

„Systemic problems in the Euro-Atlantic region that have accumulated over the last quarter century are manifested in the geopolitical expansion pursued by the North Atlantic Treaty Organization (NATO) and the European Union (EU) along with their refusal to begin implementation of political statements regarding the creation of a common European security and cooperation framework, have resulted in a serious crisis in the relations between Russia and the Western States. The containment policy adopted by the United States and its allies against Russia, and political, economic, information and other pressure Russia is facing from them undermine regional and global stability, are detrimental to the long-term interests of all sides and run counter to the growing need for cooperation and addressing transnational challenges and threats in today’s world.“

I když v dokumentech není přímo označen žádný „hlavní protivník”, z textu vyplývá, že RF bere NATO jako jednoho z hlavních soupeřů, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. Ruskými strategickými dokumenty jsme se na Demagog.cz nedávno zabývali zde.

Oprava: Rozdělení Německa opravdu nebylo řadou státu zpočátku uznáno, tato situace ovšem platila pouze do uznání obou zemí navzájem a jejich přijetí do OSN v 70. letech. Hodnocení výroku tak měníme na zavádějící. Původní odůvodnění ponecháváme níže v původním znění.

Rozdělení Německa bylo poměrně komplikovanou událostí z pohledu státní kontinuity a uznání. Od konce války do roku 1949 bylo Německo spravováno čtyřmi mocnostmi v rámci okupačních zón se statusem okupované země. Podpisem Petersberských dohod v září 1949 došlo k vzniku Spolkové republiky Německo a byl zahájen proces obnovy alespoň částečné státní suverenity Německa, který byl z velké části završen podpisem řetězce dohod na Londýnské a Pařížské konferenci v září–říjnu 1954, kdy byl zrušen okupační status Německa a obnovena jeho suverenita jako člena mezinárodního společenství. Uznání Spolkové republiky Německo probíhalo od roku 1949 do roku 1955, v průběhu následujících let byly postupně navazovány diplomatické vztahy - například USA (květen 1955) a Francie (srpen 1955, str. 37). Výjimkou byla východní část okupovaná Sovětským svazem, kde vznikla roku 1949 Německá demokratická republika. Její uznání proběhlo až v roce 1971, kdy podepsáním Základní dohody došlo k vzájemnému uznání obou německých republik. Status dvou států byl de facto potvrzen v roce 1973, kdy byly oba státy přijaty do OSN.

K faktickému rozdělení Německa došlo v roce 1949 vznikem obou států, k jejich legálnímu uznání došlo ale až o 22 let později, kdy Spolková republika Německo uznala Demokratickou republiku Německo jako suverénní stát, což vedlo k následnému uznání i od ostatních států mezinárodního společenství. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Informace o amputaci Zemanovy nohy proběhy v reakci na vyjádření fyzioterapeuta Pavla Koláře, který popisoval problémy spojené s neuropatií, kterou Zeman trpí. „Představme si to, jako kdybychom měli od kotníku dolů protézu,” řekl tehdy Kolář. Toto pak zavdalo původ mnoha bulvárním titulkům. Jiří Ovčáček pak informaci negoval pro Extra.cz a posléze i na twitterovém účtu.

S informací o tom, že Miloš Zeman trpí rakovinou, přišel před uzavřením prezidentských nominací komunální politik Svatopluk Bartík. Hrad údajně podal trestní oznámení i žalobu.

zdroj: Novinky.cz, https://media.novinky.cz/486/644865-original1-79u2n.jpg

Informaci o abnormalitě v prezidentově mrkání pak přineslo Info.cz po rozhovoru se dvěma neurology. Šlo konkrétně o rychlejší mrkání levého oka, které má znamenat neurologické potíže.

Jiří Drahoš upozorňuje, že všechny zmíněné země se v nedávné době potýkaly s problémem ovlivňování voleb, tyto státy jsou zároveň našimi partneryv Severoatlantické alianci. Nejvýznamněji bylo téma řešeno v případě amerických prezidentských volebna podzim 2016, dodnes probíhá vyšetřování hlavních aktérů kampaně současného prezidenta Donalda Trumpa.

Zásah do předvolebního klání reportovala i Francie, kde se podle zdrojů agentury Reuters hackeři snažili o ukradení emailů a dokumentů. Také Německu se boj s dezinformacemi nevyhnul. Podle odborníků se na sociálních sítích objevili botneti, kteří šířili zprávy ve prospěch krajně pravicové AfD. Naposledy museli ruské propagandě na internetu čelit katalánci, kteří v listopadu hlasovali v referendu o své nezávislosti.

O Jiřím Drahošovi se opravdu v některých internetových médiích a na sociálních skupinách skutečně psalo v souvislosti s StB. První informace se začaly šířit už v létě minulého roku. Například Jirkak napsal 30. 6. 2017 v diskuzi na serveru Lidovky.cz toto:

Zdroj: https://www.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A170628_191348_ln_domov_ELE

Tyto informace se objevovaly i na sociálních sítích. Někteří diskutující zprávu šířili i na facebookový profil Jiřího Drahoše.

Zdroj: https://www.facebook.com/drahosjiri/posts/696789644042068

Jiří Drahoš na své webové stránce zveřejnil lustrační osvědčení, kterým vyvrátil spolupráci s StB.

14. ledna zveřejnil novinář Jaroslav Kmenta na svém facebookovém profilu poznámku s názvem Kompro na Drahoše. V něm popisuje, že podle jeho zdrojů měli podporovatelé Miloše Zemana dokonce mít dezinformační materiály s vysokou hodnotou věrohodnosti.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť z veřejně dostupných zdrojů není možné zjistit, a tedy ani potvrdit ani vyvrátit, zda si Jiří Drahoš nebo případně Drahošův volební tým nechal zpracovat analýzu nenávistných emailů. Nejsme tudíž schopni posoudit, stojí-li skutečně za nenávistnými emaily adresovanými Jiřímu Drahošovi proruské servery či nikoliv.

Žádné tiskové zprávy, vyjádření či sdělení obsahující takové informace nejsou k nalezení na Drahošově volebním webu, jeho facebookové stránce, ani jeho twitterovém účtu.

Na dotaz Kancelář prezidenta republiky odpověděla, že Ovčáčkův twitterový účet je soukromý (přestože se na něj stále oficiálně odvolává).

Na Twitter Jiřího Ovčáčka však odkazují i oficiální stránky Pražského hradu. Ovčáček sám uvedl, že „na svém twitterovém účtu po dohodě s panem prezidentem prezentuje stanoviska pana prezidenta, hájí stanoviska pana prezidenta a hájí pana prezidenta”.Kancléř Mynář doplnil, že „dohoda mezi prezidentem a tiskovým mluvčím pana prezidenta rámcová existuje. Pan Ovčáček mluví za pana prezidenta ve věcech tiskových zpráv i těchhle komentářů na sociálních sítích do určitého rámce”.

Z těchto důvodů hodnotíme Zemanův výrok jako nepravdivý. Prezidentský mluvčí a majitel twitterového účtu Jiří Ovčáček, ale i kancléř potvrzují, že prezident konzultuje obsah na sociálních sítích zveřejněný.

Trestní oznámení z důvodu šíření poplašné zprávy podal na Jiřího Drahoše aktivista Pavel Danys.

Pavel Danys neúspěšně kandidoval ve volbách do obecních zastupitelstev v roce 2014 za Stranu soukromníků, dříve byl členem Strany práv občanů - Zemanovci.

Jiří Drahoš za dobu svého působení v Akademii věd ČR od března 2009 do března 2017, kdy se vystřídalo celkem pět vlád, jednal dohromady s pěti premiéry - Mirkem Topolánkem, Janem Fischerem, Petrem Nečasem, Jiřím Rusnokem a Bohuslavem Sobotkou.

Drahošovi se podařilo vyjednat například snížení rozpočtových škrtů za Fischerovy vlády v roce 2009, které byly navrženy během reformy za předchozí Topolánkovy vlády. Za Sobotkovy vládyse podařilo navýšit rozpočet Akademie věd. Podobný výrok, který toto tvrzení dále dokládá a rozvádí, je ověřen zde.

Jiří Drahoš na oficiálních webových stránkách (vytvořených k příležitosti kandidatury v prezidentských volbách) v rubrice o svém dosavadním životě prohlašuje, že „nikdy nevstoupil do žádné politické strany“. Toto vyjádření potvrdil opakovaně i v médiích.

Jak už Demagog.cz zjišťoval, prezident Miloš Zeman nepoužívá vulgarity zřídka. Rozhodně si v dané věci Miloš Zeman nevystačil se třemi výrazy.

V poslední době například jich využil u příležitosti konání Prague Pride nebo na adresu politika Svatopluka Bartíka (pořad Týden s prezidentem na TV Barrandov, čas 1:50).

Pokud jde o omluvy za tyto vulgarity, právě v rozhovoru, ze kterého pochází tento výrok, Zeman prohlásil, že je to jeho chyba. Přímo se však neomluvil a žádné další omluvy se serveru Demagog.cz nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat.

Prezident Miloš Zeman v minulosti prohlásil, že si na Hrad vezme jen řidiče a tajemníka. Nakonec si přivedl více lidí. I přes jeho prohlášení o nutnosti hledat nové lidi, je zřejmé, že svůj slib porušil. Výrok je tudíž hodnocen jako nepravdivý.

I pokud pomineme prezidentovy externí poradce a ve výroku zmíněného tajemníka, stále existuje větší množství osob, které Miloš Zeman „vzal na Hrad”. Jde například o tyto osoby, přičemž výčet je ilustrativní:

• Vedoucí analytického odboru Radek Augustin, bývalý místopředseda Strany práv občanů (SPO). Ten přešel v prosinci na Úřad vlády.
• Poradce pro energetiku Martin Nejedlý, který dle informací MF DNES dostal na Hradě k dispozici tři místnosti hned vedle Masarykovy knihovny. Nejedlý je místopředsedou SPO.
• Vladimír Kruliš, jenž se stará o prezidentovy cesty po České republice. Ten spolu s Nejedlým a Mynářem během svého působení na Hradě také kandidoval do zastupitelstva Zlínského kraje za Stranu práv občanů, v níž je prezident čestným předsedou. Uveďme, že tato kandidatura byla neúspěšná. Kruliš s Mynářem kandidovali během svého působení na Hradě za SPO do Poslanecké sněmovny. Opět neúspěšně.

Je pravda, že z úřadu prezidenta republiky odešlo s Václavem Klausem několik lidí. Ještě koncem února skončil vicekancelář prezidenta Václava Klause Petr Hájek. Ve stejný den, kdy odcházel Václav Klaus, odešel Ladislav Jakl. Vedoucí prezidentské kanceláře Jiří Weigl odmítl nabídku Miloše Zemana a uvedl, že v prezidentské kanceláři setrvá už jenom pár měsíců. Na Hradě zůstal šéf protokolu Jindřich Fojert.

Prezident Zeman doposud udělil osm milostí. V prvním případě šlo o odsouzeného za majetkovou trestnou činnost, druhou milost udělil odsouzenému za maření výkonu úředního rozhodnutí. Třetí milost proběhla formou abolice. Opět šlo o maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Ve čtvrtém, pátéma šestém případě se jednalo o majetkovou trestnou činnost. Sedmá milost se týkala odsouzeného za majetkovou trestnou činnost a nedovolené ozbrojování.

Poslední milost byla udělena právě Jiřímu Kajínkovi v květnu roku 2017, a skutečně tak šlo o jediného odsouzeného za vraždu. Pravdou je i to, že Jiří Kajínek strávil ve vězení 23 let.

Samotné soudy o vině Jiřího Kajínka neměly nikdy pochybnosti (viz infobox Jak rozhodovaly soudy). Ty nicméně vyjádřili například někdejší ministři spravedlnosti Pavel Rychetský nebo Jaroslav Bureš.

Miloš Zeman hovoří v kontextu svého slibu, ve kterém tvrdil, že nebude vládu veřejně kritizovat. Tento slib ovšem porušil a kriticky se k vládě Bohuslava Sobotky vyjádřil hned několikrát, a to průřezově svým volebním obdobím.

V září 2017 Zeman označil Sobotkovu vládu jako vládu "promarněné příležitosti". Závěr výroku tedy souhlasí, při končícím volebním období vládu považoval za špatnou. Kritizoval především čekání na reformy. Pokus o spolupráci nebyl znatelný ani při řešení vládní krize v květnu 2017, kdy tehdejší premiér Sobotka přišel s prezidentem konzultovat situaci o odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí. Zeman tehdy počítal s tím, že Sobotkova vláda podá demisi, přestože to nebylo oficiálně vyhlášeno. Zeman také v této chvíli odešel ze sálu dříve, než Sobotka dokončil svoji řeč, což naznačuje trhlinu v otázce spolupráce.

Příkladem některých dalších kritik může být Zemanův rozhovor v Českém rozhlase (2014): "...nejsem člověk, který by vládu nekritizoval, pokud si nemyslí, že si to zaslouží. Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zku***la (sic!) služební zákon."

Následně Zeman kritizoval ještě například legislativní priority vlády nebo výběr eurokomisaře. Většina kritiky mířila na premiéra Sobotku, nešetřil ale ani ministra Dientsbiera v souvislosti se zamýšlenou změnou pravomocí hlavy státu. Celé odůvodnění tohoto slibu a další konkrétní příklady jsme již ověřili v našem výstupu Sliby Miloše Zemana (konkrétně slib veřejná kritika vlády).

Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý, neboť tzv. politické trafikanty lze jmenovat pouze do funkce politických náměstků, neboť odborní náměstci jsou voleni z výběrových řízení nezávislých na ministrovi. Právě politické náměstky je však možné lehce vyměnit, záleží totiž na ministrovi, zda chce s náměstkem pokračovat, či ne.

Služební zákon upravuje poměry státních zaměstnanců ve správních úřadech. Mezi správní úřady se řadí i ministerstva, jejichž sekce vedou tzv. odborní náměstci. Tito náměstci jsou vybíráni ve výběrových řízeních z již sloužících zaměstnanců, přičemž výběrová řízení nevede ministr, nýbržstátní tajemník. Tito náměstci jsou ve služebním poměru na dobu neurčitou. Tím má být zajištěna apolitičnost náměstků, kteří tak nejsou závislí na tom, jak se který ministr zrovna vyspí. Přesto však může dojít ke skončení jejich funkce náměstka, a to prostřednictvím systematizace, jak učinila vláda(.pdf) k 1. lednu letošního roku.

Kromě odborných náměstků existují i náměstci političtí, které má očividně ze svých minulých prohlášeníMiloš Zeman na mysli. Tito náměstci jsou vybíráni samotným ministrema služební zákon se na ně nevztahuje. Ministr si může zvolit maximálně2 politické náměstky. Podstatné je, že osud těchto náměstků je v rukou konkrétního ministra. Tyto náměstky tak je možné ihned z jejich pozice propustit.

V rámci Akademie věd působí řada výzkumníků, kteří se zabývají uvedenými tématy. Např. sucho je studováno na Ústavu výzkumu globální změny, extrémní srážky na území ČR jsou jedním z hlavních témat výzkumu Ústavu fyziky atmosféry a ekologickými tématy z různých pohledů se zabývá např. Ústav výzkumu globální změny.

Pražský hrad skutečné pořádá různé kulturní akce k příležitosti oslav, zatím jsme jich však napočítali pouze jedenáct. Další však ještě nemusí být zveřejněny a jsou např. ve fázi příprav. Je pravdou, že Pražský hrad a Kancelář prezidenta republiky jsou otevřeny pro různé exkurze, školní skupiny i veřejnost a patří sem i stálé expozice.

Jako prolog byla na podzim 2017 zahájena výstavaObnova Pražského hradu 1918–1929.

Korunovační klenoty byly ve Vladislavském sále vystaveny od 16. do 23. ledna 2018. K výročí založení republiky pořádá Hrad ve spolupráci s dalšími organizacemi výstavu Založeno 1918 - jedná se o sérii pěti výstav (součástí byla i výstava korunovačních klenotů).

V roce 2018 má Hrad naplánováno zatím pět přednášek. Počet oficiálních akcí k oslavám založení republiky je tak prozatím jedenáct.

Miloš Zeman skutečně podpořil prezidentského kandidáta SvobodnýchNorberta Hofera proti kandidátovi Strany zelených Van der Bellenovi. Když po svém zvolení Alexander Van der Bellen přijel na státní návštěvu do Prahy a setkal se s prezidentem Zemanem, na otázku novinářů, zda změnil naVan der Bellena názor, český prezident odpověděl:

„Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi. Lidé spolu mají mluvit a myslím si, že jsme našli řadu témat, na nichž se s panem prezidentem shodneme.“

Po parlamentních volbách opravdu rakouštílidovci a Svobodní vytvořili vládní koalici pod vedením Sebastiana Kurze, rezort ministerstva zahraničí však neobsadil Norbert Hofer, ale Karin Kneisslová.

Co se týče podpory prezidentských kandidátů z ostatních států, tak Miloš Zeman během svého pětiletého mandátu podpořil současného prezidenta USADonalda Trumpa, a to již v době jeho kandidatury, jak Miloš Zeman zmiňuje vzápětí po upozornění moderátorky Witowské.

Prezident Miloš Zeman se v rozhovoru pro iDNES.cz a videoportál iDNES.tv vyjádřil, že kdyby byl americkým občanem, tak by volil Donalda Trumpa, který sicezískal méně voličských hlasů než Hillary Clintonová, ale kvůli specifickému volebnímu systému (jde o celkový počet získaných volitelů) nakonec vyhrál.

Nestraník a do slovenských prezidentských voleb v roce 2014 v politice neaktivní Andrej Kiska porazil v souboji o prezidentský post premiéra Roberta Fica, který v době konání voleb vedl už svůj druhý kabinet. Pro Kisku v druhém kole volby hlasovalo takřka 60 % voličů.

Jiří Drahoš v rozhovoru pro ČT (čas 2:38:06) po prvním kole prezidentských voleb 13. ledna 2018 prohlásil, že ho Andrej Kiska v lecčem inspiroval.

O tom, že je eurofederalistou, se Miloš Zeman vyjádřil v minulosti vícekrát:

“Já sám se označuji za eurofederalistu, ale vždy dodávám, že eurofederalista není ten, kdo podporuje unitární evropský superstát.” (rozhovor pro Euractiv.cz, 10.12. 2012)

"Já jsem totiž eurofederalista, který by si přál, aby časem, postupně, vznikly Spojené státy evropské s jednotnou zahraniční, obrannou a další politikou." (Idnes.cz., 12.1.2009)

„Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“(v knize Miloš Zeman - zpověď informovaného optimisty: rozhovor s Petrem Žantovským, kniha z roku 2012, ukázka zde)

Svoji podporu společné zahraniční, obranné a ekonomické politice EU vyjádřil například v roce 2013 v Berlíně nebo při podpisu tzv. eurovalu v témže roce.

V článku 140 ukládá švýcarská ústava (.pdf, str. 48) nutnost vypsat referendum v případě změn federální ústavy, přístupu k organizacím zajišťujícím kolektivní bezpečnost nebo v případě přijímání nouzových federálních zákonů

V článku 141 dává švýcarská ústava (.pdf, str. 49) možnost vypsat referendum v případě přijímání vybraných federálních zákonů nebo v ústavě specifikovaných mezinárodních smluv, které mají být uzavřeny na dobu neurčitou nebo se jimi přistupuje k mezinárodní organizaci nebo pokud by mezinárodní smlouva výrazně zasáhla do legislativy.

Takové referendum musí být navrženo 50 tisíci oprávněnými voliči nebo 8 kantony.

Za splnění určitých podmínek mohou občané ve Švýcarsku rozhodovat v referendu i o geopolitických otázkách, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezident Zeman podporuje euro dlouhodobě a to i po řecké krizi. Nicméně se jasně vyjádřil, že nechce, aby Česko platilo eurem v době řecké krize, tedy v tomto vyjádření se jedná o výrok pravdivý.

Prezident Zeman několikrát podpořil přijetí eura, například v roce 2013 nebo 2014. V roce 2015 už svůj názor mírně pozměnil. Přijetí eura stále prezident podporoval, ale až den po tom, co z eurozóny vystoupí Řecko.

„Má jediná obava ze zavedení eura při současné podobě stabilizačního mechanismu je ta, že by český daňový poplatník platil řecké dluhy. Byl jsem velmi zklamaný z výsledku jednání, která už téměř směřovala k takzvanému Grexitu a nakonec skončila tím, že Řecko v eurozóně zůstalo.“

Zároveň ale řekl, že závidí Slovensku, že je v eurozóně. Je tedy vidět, že prezident euro stále podporoval i přes řeckou dluhovou krizi. Až téměř na konci této krize začal mít strach z toho, že by řecké dluhy platili čeští daňoví poplatníci.

V loňském roce se prezident Zeman také nevyjádřil proti přijetí eura. V dubnu nejprve zopakoval, že přijetí eura za přítomnosti Řecka v eurozóně by bylo proti zájmům České republiky, v červnu ale řekl, že jsme připraveni na vstup do eurozóny, hlavní překážkou je pouze mentální bariéra Čechů. V posledních vystoupeních týkajících se eura tedy prezident svůj názor nezměnil, pouze kladl podmínky, za kterých by Česká republika euro přijmout neměla.

Česká republika se v rámci vstupu do EU zavázala (.pdf, str. 2), že zavede euro. Termín, kdy k tomu dojde, ale určí vláda a v současné době datum není stanoveno. Hlavní podmínkou je splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií.

Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů. Česká republika aktuálně plní (.pdf, str. 7–8) všechna z nich, kromě účasti v mechanismu směnných kurzů, tzv. ERM II, do kterého se musí zapojit po dobu minimálně dvou let.

Dosavadní pozice české vlády k zapojení do tohoto kurzového uspořádání vychází z názoru, že na účast v mechanismu ERM II je nutno pohlížet pouze jako na bránu umožňující přistoupení k eurozóně a nikoli jako na optimální formu kurzového režimu pro českou korunu. Zapojení do ERM II lze proto očekávat až v okamžiku, kdy si vláda vyjasní vhodné načasování vstupu do eurozóny.

Podle vyhodnocení jak Evropské komise (.pdf, str. 7), tak i ministerstva financí (.pdf, str. 8) ale Česká republika aktuálně není připravena vstoupit jak do ERM II, tak do eurozóny. Pokud by se tak ale rozhodla, ovlivňuje ji jen periodicita vyhodnocování konvergenčních kritérií Evropskou komisí, která zpracovává zprávy co dva roky. Jinak je proces naplánován tak, aby stát mohl přijmout euro 1. ledna následujícího roku od data, kdy o to požádá.

Eurobarometr provedl v květnu 2017 výzkum zabývající se různými aspekty eura ve státech, které jsou členskými státy Evropské unie, ale ještě ho nezavedly. Podle studie (.pdf, str. 7) je pouze 29 % obyvatel České republiky pro přijetí eura a 71% proti.

Podobné měření provádělo také české Centrum veřejného mínění (CVVM) v dubnu 2017. Z tiskové zprávy (.pdf, str. 4) s výsledky vyplývá, že rozhodně nebo spíše s přijetím eura souhlasí 21 % občanů České republiky a rozhodně nebo spíše proti je 79 %.

V oficiálním dokumentu ministerstva financí s názvem Institucionální zajištění zavedení eura v ČR se píše:

„Od okamžiku vstupu do EU se Česká republika automaticky účastní třetí fáze Hospodářské a měnové unie jako země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. O zrušení výjimky rozhodne Rada až ve chvíli, kdy bude ČR plnit všechny závazky týkající se uskutečňování Hospodářské a měnové unie (zejména tzv. konvergenční kritéria – viz čl.121 odst.1 Smlouvy o založení ES) a až poté, co vláda ČR stanoví a oznámí datum přijetí eura.”(.pdf, str. 2–3)

Je tedy pravdou, že rozhodnutí o přijetí eura by musela udělat vláda, nikoliv prezident.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Jiří Drahoš má na mysli debatu na TV Prima z úterý 24. 1. 2018, během které Miloš Zeman skutečně prohlásil, že až na jednu výjimku, která se jmenuje Jiří Drahoš, všichni čeští politici souhlasí s tím, že bychom na naše území neměli přijímat nelegální migranty. Tento Zemanův výrok jsme ověřovali a označili ho za nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože někteří čeští muslimové se skutečně radikalizují. Tento proces se však týká jen mála jednotlivců a muslimská komunita jako celek se v naší zemi zůstává umírněná.

Radikální tendence se skutečně objevují u některých českých muslimů. MF Dnes například popsala případ trojice českých muslimů, kteří byli obviněni z terorismu (jsou stíháni na útěku, jeden z nich se ukrývá v Mauritánii).

Celkové tendence muslimské komunity u nás však popsala Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2016 (kap.2.5), kde se píše:

“Aktivity Islámského státu (IS) v Iráku a v Sýrii, stejně jako teroristické útoky jeho příznivců v evropských státech, vyvolaly negativní reakce mezi českými muslimy i českou většinovou společností...BIS zaznamenala několik jednotlivců, kteří se ve svých projevech inspirovali myšlenkami vycházejícími z islamistických ideologií. Nositelé těchto myšlenek však zůstali ve svých názorech osamoceni, nedostali v průběhu roku prostor k tomu, aby své názory a postoje mohli šířit v české muslimské komunitě, jejíž umírněný charakter tak byl zachován.”

Miloš Zeman v roce 2015 odmítal především povinné kvóty Evropské komise na přerozdělení uprchlíků a prosazoval také rozmístění české armády na hranicích, aby mohla bránit jejich vstupu. Zároveň ale už v srpnu 2015 v rozhovoru z Lánřekl: „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území.“ Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Žádost o azyl lze podat i v jiném členském státě než prvním, na jehož území se migrant objevil, přičemž se může tento stát v případě absence kritérií pro určení příslušného státu nebo v případě nedostatků řízení stát první bezpečnou zemí. Česká republika může být zároveň i prvním členským státem, a to v případě, že žadatel do České republiky přiletí letadlem. Tyto situace jsou však v praxi zcela výjimečné, výrok proto hodnotíme jako zavádějící

Koncept bezpečné země je v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na krajiny, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. V tomto smyslu existují dvě kategorie, a to bezpečná země původu a bezpečná země azylu. V případě bezpečné země původu je žádost o azyl přímo zamítnuta, nebo je uprchlík nucen svůj status důsledně prokázat, protože země jeho původu není považována za nebezpečnou.

V případě bezpečné země azylu je uprchlíka nebo žadatele o azyl možno navrátit do bezpečné země, kde usiloval nebo měl usilovat o azyl, jelikož jeho bezpečnost již nebyla ohrožena. Země, která je považována za bezpečnou a jejíž hranici jako první překročí uprchlík, je první bezpečnou zemí, na kterou Miloš Zeman odkazuje.


V rámci EU platí za první bezpečnou zemi první členský stát, kde podal migrant žádost o azyl. Většinou je takovou zemí stát na hranicích EU. V případě, že by migrant přesto přišel na území ČR se žádosti o azyl, disponuje ČR právem navrátit ho do prvního členského státu. Pokud by však nebylo naplněno ani 1 kritérium pro stanovení prvního členského státu nebo by jiný příslušný členský stát nezaručil řádné řízení, stala (čl. 3 odst. 2) by se první bezpečnou zemí k posouzení žádosti Česká republika, i když by prvním členským státem nebyla.

ČR se za jistých specifických okolností však může stát rovnou prvním členským státem. Jelikož je obklopena státy EU, které jsou za bezpečné země považovány, jedinou cestou, jak může území ČR být pro migranta prvním členským státem a tím pádem první bezpečnou zemí, je letecká (čl. 15) doprava na území ČR. Za těchto podmínek by ČR byla považována rovnou za první bezpečnou zemí migranta a měl by v ní žádat o azyl.

Miloš Zeman za posledních pět let navštívil mnoho zemí, jak ukazuje např. grafika webuAktuálně.cz, která se vztahuje k březnu 2017. Od té doby Miloš Zeman podnikl obchodní návštěvy v Rusku, Číně, Chorvatsku, Kazachstánu a Vietnamu.

Za dobu svého mandátu Miloš Zeman skutečně absoloval 19 podnikatelských cest. V roce 2013 to byloSlovensko,Ukrajina aIzrael. Za rok 2014 pakČína,Rumunsko a Moldavsko,Srbsko a Slovinsko, během roku 2015Jordánsko, SAE aÁzerbajdžán, v roce 2016Portugalsko,Arménie a Makedonie a během posledního roku jeho mandátuRusko,Vietnam, Kazachstán, znovuČína aChorvatsko.

Kolik na své podnikatelské cesty vzal firem či podnikatelů však ověřit nelze, zprávy o obchodních cestách prezidenta republiky zvěřejňují přesný počet účastníků obchodní delegace pouze v některých případech.

Na oficiálních stránkách Jiřího Drahoše je část, která se věnuje přístupu kandidáta k otázce referenda. Můžeme zde najít vyjádření, že „… vždy existují a budou existovat témata, o kterých ani není možné referendum vypsat. V referendu například nelze rozhodovat o základních právech a svobodách občanů.”

Opatrně se Drahoš vyjadřuje také v případě referenda o vystoupení z EU:

„Jsem velmi opatrný, pokud jde o případné referendum o vystoupení z EU. A připojuji jeden konkrétní argument. V hlasování před pouhými 14 lety se pro vstup do EU vyslovilo 77 % zúčastněných voličů. Vstupnímu referendu předcházelo mnohaleté období příprav a intenzivních jednání, byly známy i zkušenosti zemí, které do EU vstoupily před námi. Proto je možné považovat konečné rozhodnutí za velmi kvalifikované. Dnes ale není vystoupení z EU tématem, o kterém by se vedla soustavná celospolečenská debata. Jen ta přitom může přinést informace nezbytné pro pochopení problematiky v celé její šíři. Hlavní slovo dnes bohužel nemají fakta, ale politické emoce a často i cílené dezinformace. To je přesně ta situace, kdy o budoucím směřování země podle mě není správné rozhodovat v referendu.”

Zároveň však dodává, že by dodržel ústavu v případě, že by parlament přijal zákon o referendu o vystoupení z EU.

Švýcarsko má zkušenosts přímou demokracií již od 19. století. Občané zde tak celostátně hlasují o legislativě, změnách ústavy nebo mezinárodních dohodách: „Referenda se konají i k novým zákonům a mezinárodním dohodám. Zapotřebí je souhlas osmi kantonů nebo sehnat během sto dnů 50 tisíc podpisů od občanů. Od roku 1874 proběhlo kolem 180 takových referend, ve skoro osmdesáti z nich nový zákon neprošel.”

V České republice však proběhlo pouze jedno celostátní referendum, a to o vstupu do Evropské unie.

Přesně 21. listopadu opravdu jednal prezident Miloš Zeman s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Soči. Setkání prezidentů se uskutečnilo v užším a širším kruhu. Prezidenta Miloše Zemana na jednáních doprovázeli kancelář Vratislav Mynář, ředitel zahraničního odboru Pražského hradu Rudolf Jindrák a jeho hlavní poradce Martin Nejedlý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ve skutečnosti bylo podepsáno memorandum, podle kterého by k takovému obchodu mělo dojít. Nicméně nejde o sjednané smlouvy a není tak jisté, zda v takové míře ke kontraktu dojde.

Společnost Zetor v listopadu loňského roku na svém webu uvedla, že se jí v Moskvě podařilo podepsat memorandum s ruskou společností Kovrov Electro Mechanical Plant na dodávku až šesti tisíc traktorů modelové řady Forterra. Finanční objem spolupráce byl vyčíslen na 550 milionů eur. Společnost očekává, že dodávka zemědělských strojů bude trvat do roku 2022. Spolupráce mezi oběma společnostmi započala už počátkem října, kdy oba subjekty uzavřely v Brně smlouvu o dodávce 450 traktorů během roku 2018.

Jednání se mimo obou prezidentů účastnili z české strany kancléř Vratislav Mynář, ředitel zahraničního odboru Pražského hradu Rudolf Jindrák a poradce prezidenta Martin Nejedlý, z ruské strany poradce pro zahraniční politiku Jurij Ušakov a ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov. Informaci o tom, že by Ruská strana nepřizvala velvyslance ČR v Moskvě Vladimír Remka k setkání se nám ověřit nepodařilo.

Martin Nejedlý je oficiálním poradcem prezidenta Zemana. Byl jednatelem a majitelem firmy Lukoil Aviation Czech, která obchoduje s leteckým palivem pocházejícím z Ruska. Lukoil musel zaplatit pokutu 32,6 milionů Kč za nevrácení leteckého paliva do zásobníku státních rezerv. Firma je ale v současné době v likvidaci. Většinový podíl ve firmě Lukoil Aviation Czech drží ruská mateřská společnost prostřednictvím dcery se sídlem v Nizozemsku. Podíl 40 procent ve firmě má česká ENE Investment, jejímž akcionářem je Martin Nejedlý.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Otázka časopisu Reflex směřovala k tomu, se kterým vládním představitelem se Drahošovi jako představiteli Akademie věd dobře spolupracovalo. Tehdy řekl, že se mu dobře jednaloprávě s Bělobrádkem a s Kalouskem coby ministrem financí pak měl velmi korektní vztahy.Ze strany Drahoše tedy slova o důvěře nezazněla.

Dotaz Reflexu (březen 2017) se opravdu týkal nejlepší spolupráce. Jiří Drahoš uvedl, že se mu dobře jedná s Bělobrádkem a velmi korektní vztahy míval s tehdejším ministrem financí Kalouskem. Neexistují informace o tom, že by mu Drahoš vyjádřil podporu jinde, prezident však (v kontextu svého následujícího výroku) naráží právě na tento rozhovor.

Zpráva o sympatiích ke Kalouskovi proběhla následně množstvím dezinformačních webů v čele s Aeronetem.

Miloš Zeman se takto vyjádřil během návštěvy Královéhradeckého kraje v únoru 2017. Doslova tehdy řekl: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.”

Výrok poté odůvodnil následovně: „Sociální demokracie měla ve svém volebním programu zachování hospitalizačních poplatků, naprosto zbytečně tento bod pustila, a tím zdravotnictví přišlo o dvě miliardy korun ročně, které by se mohly věnovat na zlepšení platové úrovně, ne lékařů, ti mají podle mého názoru už více než dost, ale především sester a pečovatelek v této oblasti.”

Zeman výrok pronesl při loňské návštěvě Královéhradeckého kraje.

Doslova řekl: ”Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi." Je pravdou, že nadále nemluvil (1:30 a dále) o žádných výjimkách co se týče vyňatých osob nebo regulace podle výšky důchodu - dodává jen, že poplatek pokrývá stravu, topení a svícení.

Korekci až po vlně nevole přinesl prezidentský mluvčí: “Případný poplatek za pobyt v nemocnici by samozřejmě musel mít jasně stanovené sociální limity, aby nebyli poškozeni občané s nejnižšími příjmy a nebyli v žádném případě existenčně ohroženi." Drahoš má však pravdu, že prezident o tomto nehovořil a mluvil paušálně vycházejíc z průměrné výše důchodu.

Miloš Zeman výrok pronesl při loňské návštěvě Královéhradeckého kraje. Doslova řekl: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.” Následně dodal (1:30 a dále), že poplatek pokrývá stravu, topení a svícení.

Nejnovější data o mediánu důchodu nabízí Statistická ročenka 2016 ČSSZ. V roce 2016 byl průměrný důchod 11 422 Kč. Medián důchodu v témže roce byl 11 344 Kč (.pdf, str. 18). To znamená, že polovina důchodců dosáhne na důchod ve výši 11 344 Kč, což je téměř průměrný důchod.

Podle tiskové zprávy České správy sociálního zabezpečení dosahoval starobní důchod v polovině roku 2017 průměrné výše 11 807 Kč. V roce 2016 byl průměrný důchod 11 422 Kč a v roce 2015 dosahoval výše 11 316 Kč.

Rozhodnutím Ústavního soudu byl od začátku roku 2014 zrušen poplatek za pobyt v nemocnici. Zrušením tohoto poplatku přišly nemocnice podle důvodové zprávy vládního návrhu zákona o navýšení platby za pojištěnce ročně přišly o 2,1 mld. korun (doc. str. 5). Od začátku roku 2015 byla změnou zákona zrušena i většina zbylých regulačních poplatků ve zdravotnictví.

Dále bylo rozhodnuto o kompenzacích pro nemocnice, ambulantní lékaře i lékárny, které měly být pokryty zvýšením plateb za státní pojištěnce a změnou úhradové vyhlášky. Výše těchto kompenzací se pohybují kolem 5 mld ročně (viz video).

Podletiskové zprávy České správy sociálního zabezpečení dosahoval starobní důchod v polovině roku 2017 průměrné výše 11 807 Kč. V roce 2016 byl průměrný důchod 11 422 Kč a v roce 2015 dosahoval výše 11 316 Kč.

Jiří Drahoš uvedl přesnější výši průměrného starobního důchodu, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Ve včerejším vydání (středa, 24. ledna) Frankfurter Allgemeine Zeitung je na stránce 16 článek s názvem Hängepartie in Prag bremst Reformen. V jeho rámci píší o Drahošovi jako proevropském, intelektuálním a městském kandidátovi, který mluví o přijímání uprchlíků.

Dodejme, že jde o interpretaci toho, jaké jsou Drahošovy postoje, což o jeho reálných názorech příliš nevypovídá.

Jiří Drahoš na svých webových stránkách uvádí v souvislosti s ekonomickými migranty následující:


,,Evropa musí dokázat rozlišit lidi opravdu nezbytně potřebující pomoc - utečence od migrantů, kteří chtějí ,,jen” práci nebo přicházejí za vidinou sociálních dávek. Skutečným uprchlíkům by Evropa měla poskytnout dočasnou humanitární pomoc, ale pokud možno za svými vnějšími hranicemi, tedy co nejblíže k jejich domovům. Ekonomičtí migranti by měli být vraceni co nejrychleji zpět, ideálně by neměli být do EU vůbec vpuštěni. Ani v sociálně nejrozvinutějších státech jako je Německo či Švédsko by nemělo být možné žít měsíce nebo roky pouze z dávek sociální pomoci.”

Během kampaně byl Jiří Drahoš mnokrotát na dané téma dotazován.

Např. v lednu v rozhovoru pro deník Právo řekl.

„Vůči migrační krizi se vymezuji jasně už od začátku kampaně. Neříkám nic jiného v těch zásadních věcech než třeba Mirek Topolánek. Nechceme tady každého, je třeba zabránit migraci, je třeba pomoci lidem tam u nich. Nevidím tady žádný rozpor mezi tím, co k migraci říkal Mirek Topolánek a co říkám daleko delší dobu já.“

Na jaře loňského roku v rozhovru pro web Info.cz prohlásil. „My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem.“

Na jednání Zemanova kabinetu dne 21. dubna 1999 bylo přijato usnesení vlády o poskytování dočasného útočiště na území České republiky do 31. prosince 1999 občanům Svazové republiky Jugoslávie z provincie Kosovo. Je tedy evidentní, že o dané věci vláda jednala a Zemanův výrok není pravdivý.

Miloš Zeman reaguje na Drahošovu výtku, že jeho vláda nabídla 5 tisícům uprchlíkům z Kosova v roce 1999 pomoc. Jak dokládáme výše, není to pravda. Nicméně Zeman reaguje tvrzením, že žádný uprchlík z Kosova do České republiky nepřišel. Pokud se podíváme na fakta, tak vláda svým usnesenímrozhodla o poskytnutí útočiště obyvatelům Kosova. Organizace Člověk v tísni uvádí, že po skončení válečného konfliktuse většina uprchlíků vrátila domů. Například do Kosova se zpět vrátilo 903 osob z celkových 1034 osob, kteří v ČR získali dočasné útočiště.Z těchto dat je patrné, že ve skutečnosti do České republiky kosovští uprchlíci dorazili. Výrok tudíž hodnotíme jako nepravdivý.

V tomto případě nešlo o vládní prohlášení. Drahoš hovoří o výroku, který jsme již dříve ověřovali a podle kterého ministr zahraničí Kavan (v roce 1999) vyjádřil, že ČR by se mohla potenciálně postarat až o 5 tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Stalo se tak na tiskové konferenci po zasedání vlády, ve které byl Zeman premiér. Nešlo však o vládní prohlášení, Kavan naopak říká, že nebylo cílem vládního jednání určitě přesné číslo uprchlíků, které je ČR schopna přijmout. Říká přímo: “Možnost, že bychom našli v našich rezervách možnost se postarat o uprchlíky v počtu řádově 2000 až 5000 nelze vyloučit, ale v této chvíli je poněkud předčasné říct přesné číslo.” Kavanův výrok tak nebyl součástí vládního prohlášení.

V tomto případě nešlo o vládní prohlášení. Drahoš hovoří o výroku, který jsme již dříve ověřovali a podle kterého ministr zahraničí Kavan (v roce 1999) vyjádřil, že ČR by se mohla potenciálně postarat až o 5 tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Stalo se tak na tiskové konferenci po zasedání vlády, ve které byl Zeman premiér. Nešlo však o vládní prohlášení, Kavan naopak říká, že nebylo cílem vládního jednání určitě přesné číslo uprchlíků, které je ČR schopna přijmout. Říká přímo: “Možnost, že bychom našli v našich rezervách možnost se postarat o uprchlíky v počtu řádově 2000 až 5000 nelze vyloučit, ale v této chvíli je poněkud předčasné říct přesné číslo.” Kavanův výrok tak nebyl součástí vládního prohlášení.

Během konfliktu v Kosovu v roce 1999 přijala vláda ČR dne 21. dubna usnesení č. 378 o poskytování dočasného útočiště na území České republiky do 31. prosince 1999 občanům Svazové republiky Jugoslávie z provincie Kosovo. V rámci tohoto opatření (.pdf, str. 30) bylo poskytnuto útočiště 1034 osobám, ze kterých ke dni 25. ledna 2000 bylo navráceno zpět do Kosova 904 osob. Podobná čísla uvádí i organizace Člověk v tísni.

Vzhledem k tomu, že počet osob odpovídá hodnotám výroku včetně skutečností, že se vrátila zpět do Kosova podstatná část uprchlíků, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V předvolební debatě na TV Prima 23. ledna 2018 řekl Jiří Drahoš toto: „V roce 1999 při kosovské krizi jste vy řekl, že tento stát může přijmout 5000 kosovských Balkánců.” Server Demagog.cz skutečně tento výrok označil za nepravdivý, a to z toho důvodu, že výrok nepronesl Miloš Zeman coby tehdejší premiér, ale vyřkl jej jeho ministr zahraničí Jan Kavan.

Vratislav Mynář podal proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, proti rozhodnutí o něm pak správní žalobu, využil tak svých prostředků k obraně proti rozhodnutí NBÚ. Existuje také řada případů, kdy soud vyhověl stěžovateli na rozhodnutí NBÚ, výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Mynář nejprve proti 1. stupni rozhodnutí NBÚ neudělit mu prověrku podal rozklad. Po jeho zamítnutí reagoval správní žalobou k Městskému soudu v Praze, kterou úřad zatím nestihl projednat.

Mynář o prověrku na stupeň “přísně tajné” požádal již v prosinci 2013. Potřebné podklady na NBÚ dodal až o rok později, čímž se proces zpomalil už na začátku. NBÚ mu ale prověrku neudělil a tak Mynář využil svého práva a proti tomuto rozhodnutí prvního stupně podalv říjnu 2015 rozklad, se kterým však Mynář neuspěl.

Proti zamítnutí rozkladu lze v druhém stupni podatsprávní žalobu. Té Mynář využil v lednu 2016. Od té doby se ale Městský soud v Praze k projednání nedostal. Zatím se zabývá žalobami teprve z roku 2014, v září 2017 přiznal, že v této věci nestihne rozhodnout ani do prezidentských voleb.

Co se týče úspěšnosti správních žalob vůči rozhodnutí NBÚ, od roku 2006 do roku 2016 z podaných 106 žalob uspělo (.pdf, str. 47) celkem třináct. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že kancléř čistě formálně prověrku podle zákona nepotřebuje, pro výkon jeho funkce je ovšem nezbytná, a to z toho důvodu, že bez ní se nemůže účastnit řady jednání nebo se seznamovat s utajovanými informacemi.

Je pravdou, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nemá zákonem přímo uloženou povinnost získat prověrku na určitý stupeň. Zákon totiž neváže stupně na jmenovité funkce, ale újmu, kterou vyzrazení informací, s nimiž se osoba bude potýkat, může způsobit. Podle této hrozby újmy si pak osoba musí opatřit příslušné osvědčení, a to podle toho, s jakými informacemi přichází do styku. Z podstaty funkce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky tedy zákon de facto vyžaduje bezpečnostní prověrku. Čím nižší je její stupeň, tím více bude kancléř v této funkci limitován omezeným přístupem k citlivým dokumentům a jednáním.

Kancléřova funkce je upravena v zákoně o Kanceláři prezidenta republiky, byť velmi stručně. O žádném stupni prověrky zde není řeč z důvodů výše uvedených. Na nátlak mj. ze strany prezidenta Zemana zažádal Mynář koncem roku 2013 o prověrku na nejvyšším stupni, tedy „přísně tajné“. Ta mu však po vleklém řízení, kdy měl kancléř potřebné doklady dodávat zhruba jeden rok, nebyla udělena. Musel se tak spokojit s nejnižším stupněm „vyhrazeno“, jak správně říká Miloš Zeman. Tento stupeň mu však neumožňuje například účastnit se s prezidentem zasedání Bezpečnostní rady státu a neměl by znát ani program státních návštěv.

Mynář proti rozhodnutí podal rozklad, tedy přezkumný nástroj směřující k vedení NBÚ. Ten byl ovšem zamítnut a Mynář již v tu chvíli ohlásil úmysl dovést případ k soudu žalobou. V říjnu loňského roku potvrdila mluvčí městského soudu v Praze serveru Lidovky.cz, že případ pana Mynáře mají na stole, nicméně nebude do konce roku rozhodnut, a to opravdu nebyl.

Podobný výrok již Drahoš pronesl v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018, a ten jsme ověřili jako pravdivý. Drahoš stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle svých vyjádření kvóty nepodporuje, apeluje na důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňuje potřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Zprávu o činnosti etické komise a posuzování sponzorů se nepodařilo nalézt. Její činnost není na oficiálním webu zveřejněna.

Jiří Drahoš na svých oficiálních stránkách uvádí seznam přijatých peněžitých darů a bezúplatných plnění, což dohromady činí 49,9 mil.Kč. Na transparentním účtu má momentálně zůstatek 8,9 mil. Kč (k 26.lednu 2018). Klíčové sponzory popsal server HlídacíPes.org.