Vzestup a pád windfall tax

Moderátorka v kontextu výroku zmiňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura dříve řekl, že lidé už od Fialovy vlády do konce volebního období nemají čekat žádné velké reformy. Ptá se tak na to, jestli snaha Národní ekonomické rady vlády (NERV), která připravila 37 opatření pro udržitelný ekonomický růst (.pdf), nepřišla nazmar. Stanjura citaci následně upřesňuje a uvádí, že žádný z těchto návrhů by podle něj neměnil desítky zákonů, a nejedná se tak o velkou reformu, o kterých dříve mluvil.

Reformy nebudou

Zbyněk Stanjura už na začátku ledna řekl, že „žádné radikální přelomové reformy nepřijdou“. Zároveň z jeho vyjádření vyplynulo, že dle jeho názoru nelze jednoznačně říct, jaký krok vlády se dá označit za reformní. Podobně se vyjádřil i o pár dní později, když prohlásil: „Pokud se mě ptáte, jestli přijde nějaká dramatická změna legislativy, tak nepřijde.“ Svůj postoj odůvodnil tím, že velké reformy neodpovídají zájmu voličů a ani volebnímu cyklu. I v tomto případě ale upozorňoval na to, že pro každého může být reformou něco jiného.

Své vyjádření poté ministr financí korigoval na síti X, kde napsal, že nerad používá slovo „reforma“ a o změnách připravovaných Fialovou vládou spíše hovoří jako o parametrických změnách. Dále uvedl, že „v tomto kontextu řekl, že dramatické reformy upravující desítky zákonů jako třeba u ozdravného balíčku (…) tato vláda už nepřijme“.

Vůči těmto slovům se následně ohradili koaliční partneři ODS. Například ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) ujistili, že vláda bude v provádění reforem pokračovat. Rakušan vyzdvihoval hlavně změnu důchodového systému, schválení korespondenční volby nebo proměnu školství a energetiky. Bartoš pak řekl, že Piráti trvají zejména na reformě sociálních dávek nebo legalizaci marihuany. Se Stanjurovými slovy nesouhlasil ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a přiblížil, že předloží „minimálně tři věci, které považuje za reformy“.

Stanjury se naopak v rozhovoru na CNN Prima News zastal předseda vlády Petr Fiala. Podle jeho slov již současná vláda zásadní změny učinila (video, čas: 4:26). Fiala jako příklad uvedl ozdravný balíček, jehož cílem je snížit deficit státního rozpočtu. Dále zdůraznil, že se jeho kabinet bude nadále zabývat důchodovou reformou a začnou se projevovat reformy v oblasti digitalizace (video, čas: 8:00). Dodejme, že Marian Jurečka představil návrh penzijní reformy na začátku března.

Závěr

Ministr financí Zbyněk Stanjura tedy na začátku ledna řekl, že žádné výrazné reformy, které by vyžadovaly rozsáhlé legislativní změny, v tomto volebním období nepřijdou. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o návrhu 37 opatření (.pdf), které Fialově vládě poskytla Národní ekonomická rada vlády (NERV). Jeho cílem je přispět k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu. Podle moderátorky si premiér Fiala vybral deset dílčích kroků, které chce prosadit. Stanjura říká, že podle něj by bylo vhodnější zavést ještě menší počet opatření. Uznává ale, že dříve řekl, že vláda vybere nejvýše deset opatření.

Uveďme, že NERV je odborný poradní orgán vlády pro oblast ekonomických opatření, strategických hospodářských plánů, veřejných investic a systémových reforem. Jeho základním úkolem „je iniciovat a navrhovat zásady a parametry reformy veřejného sektoru, které mají dominantní vliv na dlouhodobý rozvoj české ekonomiky“ (.pdf, str. 1).

Stanjura na konci ledna 2024 uvedl, že vládě doporučí vybrat si pět nebo sedm opatření, díky kterým podle něj hospodářství poroste. Přiblížil, že se bude snažit odstraňovat překážky zejména v podnikání a v přílivu soukromých investic do české ekonomiky. Jedním z opatření, které chce ministr prosadit, je snazší propouštění zaměstnanců, kteří by mohli dostat výpověď bez udání důvodu (.pdf str. 14).

Podle ekonomického deníku E15 Zbyněk Stanjura avizoval, že si Fialův kabinet z návrhu NERVu vybere pět až deset opatření, která stihne zrealizovat do konce tohoto volebního období. Zjevně tak naráží na ministrova slova ze začátku února, kdy řekl, že resort financí vládě doporučuje „abychom si vybrali, možná ne deset, ale pět opatření“ z návrhu NERVu (video, čas 17:30).

Ministr financí Stanjura se tedy dříve skutečně vyjadřoval v tom smyslu, že vláda z navrhovaných 37 opatření na podporu ekonomického růstu vybere nejvýše deset. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že se přikláněl k tomu, aby se Fialův kabinet snažil prosadit ještě méně navržených kroků.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v kontextu výroku mluví o 37 opatřeních na podporu ekonomického růstu, které Fialovu kabinetu předložila Národní ekonomická rada vlády (NERV). Dle něj by se měla vláda soustředit jen na menší počet z těchto návrhů a uvádí, že stát by se měl zaměřit zejména na odstranění překážek, které brání soukromým investicím a rozvoji ekonomik. Jako příklad zmiňuje dlouhé povolovací procesy, které podle něj zkrátí novela stavebního zákona.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Nový zákon měl zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Návrh také zahrnoval např. vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, který by stál v čele nové soustavy stavební správy, stanovení pevně daných lhůt či zavedení tzv. apelačního principu (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 ze 630).

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Rovněž se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

V únoru 2022 ale současný Fialův kabinet ve Sněmovně předložil návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končí k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Právě kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024. Pro některé stavby jako jsou dálnice nebo elektrárny je ale novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialova vláda poté v listopadu 2022 předložila další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. Následně návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Obě novely stavebního zákona tedy již vstoupily v platnost a pro některé stavby byla novelizace účinná již od začátku letošního roku. V plném rozsahu ale novela nabude účinnosti až 1. července 2024, a výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zbyněk Stanjura v kontextu výroku říká, že by si za určitých podmínek dokázal představit robustnější podporu v nezaměstnanosti. Zmiňuje ale, že podle něj v Česku nezaměstnanost není, jelikož počet volných pracovních míst odpovídá počtu nezaměstnaných lidí či ho převyšuje.

Data Úřadu práce

Data o počtu volných pracovních míst a počtu nezaměstnaných pravidelně zveřejňuje Úřad práce (ÚP). Ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru byla nejnovější dostupná data k letošnímu lednu, údaje za únor ÚP publikoval až v průběhu března. V našem odůvodnění tedy používáme jen čísla do ledna 2024.

Jak je vidět na grafu níže, v České republice jako celku počet volných pracovních míst převyšoval počet nezaměstnaných osob od dubna 2018 do listopadu 2023, výjimkou byl jen leden 2023 (.pdf, str. 1). Pokud by tedy nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Popisovaný trend se zlomil až v prosinci 2023, kdy ÚP v celé ČR evidoval 279 227 uchazečů o zaměstnání a počet volných pracovních míst dosáhl pouze 271 789 (.pdf, str. 2). Lidí bez práce bylo více než neobsazených míst i v lednu 2024, kdy bylo 295 546 uchazečů o zaměstnání na 266 783 volných pracovních pozic (.pdf, str. 2). Pokud by byla všechna volná místa obsazena, zůstalo by stále skoro 30 tisíc lidí bez práce.

V rámci České republiky nicméně existují poměrně výrazné regionální rozdíly. Zatímco v Praze je podle ÚP počet míst dlouhodobě o zhruba 50 tisíc vyšší než počet uchazečů, v Moravskoslezském kraji je naopak o 30 tisíc míst méně než nezaměstnaných.

Jak ukazuje graf níže, dlouhodobě vyšší počet nabízených míst než nezaměstnaných je jen v pěti krajích. Nejlépe je na tom podle tohoto srovnání právě Praha, následují Středočeský, Plzeňský a Pardubický kraj. Jihočeský kraj zaznamenal zápornou bilanci až v prosinci 2023 a lednu 2024, od roku 2018 do té doby v něm bylo podle ÚP nabízeno více míst, než byl počet nezaměstnaných.

V případě ostatních devíti krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě nižší než počet uchazečů. Data Úřadu práce ukazují, že vůbec nejhorší je situace v už zmiňovaném Moravskoslezském kraji, v minusu jsou (a po celý rok 2023 byly) i všechny ostatní kraje na Moravě, kraje Vysočina, Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Podobně je na tom v roce 2024 a 2023 i Královéhradecký kraj, kde bylo více volných míst než uchazečů jen po dobu několika měsíců na jaře a v létě roku 2023.

Data Úřadu práce tak sice ukazují, že v České republice jako celku byl počet nabízených pracovních míst dlouhodobě vyšší než počet uchazečů o práci, bilance ale byla kladná jen v pěti krajích. Ty navíc všechny leží v Čechách. Pokud by měla být nezaměstnanost „nulová“, jak uvádí Stanjura, musely by tisíce nezaměstnaných z Moravskoslezského a Zlínského kraje nastoupit na pracovní místo o dva kraje dále.

Důležité je také zmínit, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v dřívějších dokumentech upozorňovalo, že výše uváděné statistiky Úřadu práce nemusí zcela přesně odpovídat počtu skutečně volných pracovních míst (.pdf, str. 7). Zaměstnavatelé totiž mohou Úřadu práce nahlašovat nabídku na jedno reálné volné místo vícekrát. „Důvodem je zejména nastavení povinné evidence volných míst, pokud chce zaměstnavatel zaměstnat cizince,“ uvedlo k tomu ministerstvo (.pdf, str. 9). Podle resortu jsou data ÚP kvůli zmiňovaným duplicitám „zásadně nadhodnocená“.

Závěr

Podle dat Úřadu práce byl v ČR jako celku počet volných míst dlouhodobě vyšší než počet nezaměstnaných, a to po většinu období mezi lety 2018 a 2023, situace se změnila až v prosinci 2023. Pokud by všichni nezaměstnaní využili nabízená volná pracovní místa, byla by nezaměstnanost „nulová“, jak říká ministr financí.

Při regionálním srovnání ale statistika ÚP ukazuje, že ve většině krajů je počet volných míst naopak dlouhodobě menší než počet uchazečů. Vůbec nejhůře jsou na tom Moravskoslezský, Jihomoravský a Ústecký kraj. Z tohoto důvodu tak výrok hodnotíme jako zavádějící.

Nutné je také dodat, že MPSV upozorňuje, že data Úřadu práce o počtu volných míst mohou být nadhodnocená. Rozdíly mezi celorepublikovým počtem volných míst a počtem nezaměstnaných tak mohou být ještě menší, než ukazuje statistika Úřadu práce.

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 s účinností od prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy však v březnu 2022 schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Parlamentem. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti v lednu 2023.

Odhady Ministerstva financí

Určit přesný přínos EET na výběru daní je značně problematické. Pokud se ekonomice daří, dochází obecně ke zvýšenému výběru daní. Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 uvedl, že z jeho statistik nelze určit vliv EET, neboť „ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost“.

Když vláda v roce 2015 Poslanecké sněmovně předkládala návrh zákona o EET (.pdf), v důvodové zprávě uváděla, že předpokládá roční přínos systému ve výši 12,5 mld. Kč do státní pokladny za sektory maloobchod (kromě motorových vozidel) a stravování a pohostinství (.pdf, str. 29–30). Zpráva hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona zmiňuje, že příjem za ostatní sektory má „potenciál dodatečných příjmů až 5 mld. Kč“ (.pdf, str. 60), v součtu se tedy mělo jednat maximálně o 17,5 mld. Kč.

V únoru 2019 ministerstvo (stále ještě pod vedením hnutí ANO) vyčíslilo, že se díky EET na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění vybralo 7,9 mld. Kč v roce 2017 a 12,3 mld. Kč v roce 2018. Podle ministerstva se tedy v součtu zisk z EET za první dva roky fungování dostal na 20,2 mld. Kč. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně již v srpnu 2018 (.pdf) zpochybnil předchozí údaje poskytované resortem financí, jelikož „se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

V červenci 2019 také NKÚ vydal Zprávu o daních v České republice (.pdf), podle které měla EET spolu se zavedením kontrolního hlášení na zvýšení příjmu z daní menší vliv než jiné faktory, jako například ekonomický růst. Zároveň NKÚ dodal, že vliv EET a kontrolního hlášení „nebyl dosud věrohodně kvantifikován“ (.pdf, str. 22).

V listopadu 2019 MF opět uvedlo, že za první dva roky provozu získaly veřejné rozpočty díky EET celkem 20,2 mld. Kč (.pdf, str. 5), přičemž v roce 2019 se dle odhadu resortu jednalo o 12,8 mld. Kč. Jejich tehdejší odhad zmiňoval, že se každoroční výše přínosů EET do státního rozpočtu bude postupně zvedat z 15,2 mld. Kč v roce 2020 až na 20,5 mld. Kč v roce 2022 (.pdf, str. 5).

K další kritice se pak přidali i někteří daňoví poradci, kteří tvrdili, že efekt zavedení EET je těžké odhadnout a že úspěch EET nebyl jednoznačně prokázán. Server Podnikatel.cz kritizoval metodiku odhadu MF už v roce 2015 při předkládání návrhu zákona o evidenci tržeb. Upozorňoval tehdy na to, že šlo o odhady z chorvatských dat a nebylo jasné, jak je návrh přizpůsobil českému prostředí. Právě chorvatským modelem se ministerstvo inspirovalo (.pdf, str. 83 ze 140). Server později uvedl, že podle metodiky MF ze začátku roku 2019 měla EET vliv na výběr daní i v sektorech, kde nebyla zavedena.

Pro kontext dodejme, že MF –⁠ již pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) –⁠ pak v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli jeho zrušení předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně ztrátu odhadlo na 4,2 mld. Kč (str. 13 ze 70).

Vyjádření představitelů hnutí ANO

Podívejme se nyní na vyjádření hnutí ANO ohledně přínosu EET. V únoru 2018 Andrej Babiš řekl, že v předešlém roce díky EET stát vybral „pět miliard navíc“ (video, čas 0:42). V září 2018 podobné číslo zmínila i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Upozornila ale na to, že tento výnos dle ní nezahrnoval daň z příjmu. Při připočtení této daně tak EET podle jejích slov přineslo celkem 10 mld. Kč.

Alena Schillerová a Jana Mračková Vildumetzová v roce 2022 uvedly, že EET do státního rozpočtu přináší 13 mld. Kč ročně. Karel Havlíček už později mluvil o 14 mld. Kč, přičemž stejné číslo následně v roce 2023 zmiňoval i Andrej Babiš. Poslanec Aleš Juchelka na jaře 2023 řekl, že výnos EET činil 20 mld. Kč za rok. Z těchto vyjádření je tedy zřejmé, že představitelé hnutí ANO přínosy EET vyčíslovali různě a zvyšovali je.

Výrok ministra financí Stanjury lze interpretovat i tak, že zástupci hnutí ANO zvyšují odhady teoretického současného výnosu EET, jelikož v kontextu výroku mluví o hypotetických příjmech státního rozpočtu, kdyby EET přetrvalo i v době působení Fialova kabinetu. I tato čísla hnutí ANO navyšuje – Andrej Babiš v březnu 2023 mluvil o 14 mld. Kč a poslankyně Jana Hanzlíková v červenci o 15 mld. Kč. V srpnu 2023 Babiš uvedl, že se vláda zrušením EET podle něj připravila dokonce o 20 mld. Kč ročně.

Shrnutí

Co se týče výnosu EET, neexistuje jednotná metodika, která by roční přínos EET kvantifikovala, jeho přesnou výši proto nelze spolehlivě určit. NKÚ se k věrohodnosti čísel poskytovaných Ministerstvem financí stavěl skepticky a upozorňoval na to, že reálné příjmy do rozpočtu mohou být ve skutečnosti nižší. Přínos EET do státního rozpočtu nedokázal určit ani ČSÚ.

Představitelé hnutí ANO příjmy z EET opravdu zvyšovali – nejdříve podle nich v roce 2022 činily 13 mld. Kč, později 14 mld. Kč a Aleš Juchelka mluvil dokonce o 20 mld. Kč ročně. Hnutí ANO navyšuje také teoretický výnos EET v současnosti. Zbyněk Stanjura má tedy pravdu v tom, že se přínos EET nedá jednoznačně určit a také správně uvádí, že ANO své odhady zvedá. Zmiňuje ale nepřesné částky, kvůli čemuž jeho výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připouští, že pokud by Fialova vláda nezrušila elektronickou evidenci tržeb (EET), do státního rozpočtu by dle něj přibyly jedna až dvě miliardy korun. V kontextu výroku ale upozorňuje na to, že se přesný přínos nedá dopočítat. Zmiňuje odhady hnutí ANO, které podle něj mluví o větším obnosu peněz, jež by přitekly do státní kasy. Poté zmiňuje, že pokud by hnutí mělo pravdu, tak „oni sami svým rozhodnutím připravili státní rozpočet o desítky miliard“ vzhledem k tomu, že EET dle Stanjury nefunguje již od roku 2020, kdy bylo u moci právě ANO.

Návrh na zavedení EET vypracoval už kabinet Bohuslava Sobotky v roce 2015 s cílem omezit šedou ekonomiku, zefektivnit výběr daní a narovnat tržní prostředí tak, aby nenastávaly situace, kdy podnikatelé odvádějící daně nejsou schopni konkurovat těm, kteří daně neplatí (.pdf, str. 73 ze 140). Poslanecká sněmovna tento zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. V březnu 2017 pak začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

Poslední vlna měla začít platit v květnu 2020 a týkala se zbývajících oborů, tedy například řemeslníků, lékařů nebo taxikářů. Ti své tržby ale nakonec v rámci EET zaznamenávat nemuseli, jelikož na jaře 2020 byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později – ještě během Babišovy vlády – se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022.

Definitivní zrušení EET ve svém programovém prohlášení slíbil současný kabinet Petra Fialy (.pdf, str. 6). Návrh na zrušení EET Fialova vláda schválila v březnu 2022 a následně úspěšně prošel legislativním procesem. Zrušení zákona o evidenci tržeb nabylo účinnosti 1. ledna 2023.

Závěr

Elektronická evidence tržeb, která fungovala od prosince 2016, byla pozastavena během pandemie covidu-19 v březnu 2020. Od té doby se skutečně povinnost evidovat tržby nevrátila a k jejímu úplnému zrušení došlo k začátku roku 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura tvrdí, že kdyby rostla šedá ekonomika v České republice, jak dle něj tvrdí opozice, tak by se tento růst projevil v odhadech Českého statistického úřadu (ČSÚ). Podle současného ministra financí totiž ČSÚ do hrubého domácího produktu (HDP) započítává také odhad výkonu právě šedé ekonomiky.

HDP a šedá ekonomika

Šedá ekonomika je taková ekonomická aktivita, která není registrovaná a přiznaná k dani. Kromě práce načerno, kdy lidé nehlásí své příjmy (.pdf, str. 5) a ze svých zisků státu neodvádějí daně se může jednat i o tzv. barter, neboli výměnný obchod, při kterém se vyměňuje jedno zboží za druhé. Podle studie, kterou si nechala zpracovat společnost Visa, šedá ekonomika loni ubrala 14 % HDP České republiky.

Podívejme se nyní na to, jak ČSÚ počítá hrubý domácí produkt a zda je v těchto výpočtech zahrnutý také odhad šedé ekonomiky. ČSÚ k výpočtu HDP používá tři metody, a to konkrétně metodu produkční, výdajovou a důchodovou. Podle platné metodiky (.pdf) je HDP odhadováno pomocí dvou na sobě nezávislých metod (str. 16), které jsou následně bilancovány (tzn., že jsou odstraněny rozdíly ve výsledcích).

V kapitole o produkční metodě ČSÚ uvádí, že údaje o produkci a mezispotřebě převzaté ze zjišťování jsou doplněny mj. o odhad zisků z nezjištěné ekonomiky, kterou definuje jako „neformální, nelegální, skrytou“ (.pdf, str. 23). Také ve výdajové metodě je šedá ekonomika zohledněna (str. 34).

Poslední, důchodová, metoda, je sice používána k vytvoření dalšího nezávislého odhadu, nevstupuje ovšem do zmíněného bilančního procesu, a nemá tak vliv na konečný výpočet HDP (.pdf, str. 11). Nicméně i do této metody ČSÚ počítá odhad šedé ekonomiky (str. 41–42).

Závěr

ČSÚ má tedy tři nezávislé metody pro výpočet HDP, a to produkční, výdajovou a důchodovou. K výpočtu HDP přitom používá první dvě jmenované metody, ve kterých se v potaz bere i šedá ekonomika. Výrok Zbyňka Stanjury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura odpovídá na dotaz, jak hodlá bojovat s šedou ekonomikou, která ubírá českému hospodářství na jeho celkovém výkonu. Stanjura podotýká, že většina údajů o šedé ekonomice jsou pouze odhady a uvádí, že v případě daňové mezery se navíc nejedná o odhad české instituce.

Daňová mezera je rozdíl mezi teoretickými příjmy z daně z přidané hodnoty (DPH) očekávanými na základě ekonomického výkonu a skutečně vybranými daněmi. V české odborné literatuře bývá také zaměňována za výraz daňový únik (.pdf, str. 18). Rozdíl ve výběru daní je ovlivněn především velikostí šedé ekonomiky či chybami v daňových přiznáních. Ztráta daňových příjmů má přímý dopad na hospodářskou politiku vlády, což ztěžuje udržování veřejných služeb a sociálních standardů (.pdf, str. 4).

Zprávy o daňové mezeře v jednotlivých evropských státech zpracovává Evropská komise, která mezeru vypočítává vždy dva roky zpětně. Nejnovější report byl vydaný na podzim roku 2023, a v případě daňové mezery pro rok 2022 tak obsahuje pouze předběžný odhad.

Jak můžeme vidět v grafu níže, daňová mezera DPH v České republice od roku 2013 postupně klesá (.pdf, str. 189) a pouze ve dvou letech mírně stoupla. Mezi roky 2021 a 2022 by mělo dle odhadu dojít k poklesu ze 7 % na 5,3 %. Absolutní hodnota daňové mezery v roce 2021 byla takřka 35 mld. Kč a v roce 2022 se dle odhadu jednalo o necelých 30 mld. Kč (.pdf, str. 58). V roce 2016 a i v některých dřívějších letech daňová mezera opravdu byla vyšší než 15 % (.pdf, str. 189).

Pro úplnost je vhodné doplnit, že mezi lety 2017–2021, která jsou ve studii klíčová, byla daňová mezera zjišťována pomocí metodického přístupu „shora-dolů“ (.pdf, str. 8), data za předcházející roky pak vycházejí z dřívějších studií a byla autory upravena tak, aby bylo možné hodnoty srovnat (str. 164). Přístup shora-dolů je založen na celkovém výpočtu daňové mezery u všech poplatníků a využívá jako zdroje dat například daňová přiznání (.pdf, str. 9, 30). Existuje pak ještě druhý přístup, a to tzv. zdola-nahoru, který se zaměřuje přímo na konkrétní plátce a zahrnuje např. dotazníková šetření či daňové audity (str. 9). Tento postup se využívá především pro přímé daně, tedy například daně z příjmu (.pdf, str. 30).

Shrnutí

Výpočet daňové mezery pro Českou republiku opravdu připravuje Evropská komise, a to vždy dva roky zpětně. Ke dni zveřejnění rozhovoru se Zbyňkem Stanjurou Komise zprávu o daňové mezeře nevydala a dostupný tak byl pouze odhad pro rok 2022. Podle něj daňová mezera poklesla na 5,3 %, v některých minulých letech přitom dosahovala více než 15 %. Výrok ministra financí tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o výnosech z tzv. windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků a odvodu z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny. Podle něj tyto příjmy dohromady tvoří přibližně 57 mld. Kč.

Windfall tax

Windfall tax je speciální přirážkovou daní pro společnosti z odvětví výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví a petrochemického průmyslu. Platí od začátku 2023 a podle původního záměru její platnost potrvá až do konce roku 2025. Ministr Stanjura ale v březnu sdělil, že v případě výběru plánovaných 17 mld. Kč za rok 2024 (.pdf, str. 114–115 z 358) bude navrhovat zrušení systému již na konci letošního roku.

Sazba této daně je stanovena na 60 % a je uplatňována jako přirážka k dani z příjmů právnických osob, která v roce 2023 činila 19 %. Jak český název daně napovídá, aplikuje se na nadměrný zisk (.docx, str. 9). Vyměřovaný základ vzniká porovnáním zisku v aktuálním daňovém období s průměrem zisků v letech 2018–2021 navýšeným o 20 %.

Energetické firmy a největší banky podle ministra Stanjury v roce 2022 generovaly „vysoké nadměrné zisky ne z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, ale v důsledku externích faktorů.“ Ministerstvo financí (MF) si jejím zavedením slibovalo získat nový zdroj příjmů pro řešení energetické krize a dopadů ruské invaze na Ukrajině (.pdf, str. 2).

MF v roce 2022 odhadovalo, že příjmy z windfall tax budou za rok 2023 činit zhruba 85 mld. Kč. Ve skutečnosti ovšem celkové příjmy nakonec dosáhly pouze 39,1 mld. Kč. Podle MF zisky z mimořádné daně většinově tvořilo inkaso z výroby a rozvodu elektřiny, plynu, tepla a vzduchu (.pdf, str. 5).

Výsledné inkaso z daně ovlivnilo především osvobození od daně pro firmy, které vykonávají kombinovanou výrobu tepla a elektřiny v poměru vyrobené elektřiny a dodaného tepla menším než 4,4. Ze zmíněných 39 mld. Kč většinu tvoří příjem daně od ČEZu, který na dani z neočekávaných zisků podle svého odhadu z listopadu 2023 zaplatil mezi 28 až 34 mld. Kč (.pdf, str. 6).

Odvod z nadměrných příjmů

Ministr Stanjura ve výroku současně zmiňuje „druhý nástroj,“ čímž zjevně naráží na povinnost platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce energií, která byla zavedená společně s windfall tax na podzim roku 2022. Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur.

V praxi výrobci elektřiny státu odváděli 90 % z příjmů nad určenou hranici. Tato hranice se ale lišila a odvíjela se od jednotlivých zdrojů produkce elektřiny. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie. Celkové příjmy z těchto odvodů za rok 2023 dosáhly 18,5 mld. Kč.

Závěrečné hodnocení

V souvislosti s růstem cen energií vláda v roce 2022 prosadila dvě mimořádná opatření, tzv. windfall tax neboli daň z neočekávaných zisků a odvod z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny. Díky windfall tax stát za rok 2023 vybral 39,1 mld. Kč a z druhého nástroje výnos činil 18,5 mld. Kč. Dohromady se tak jedná o 57,6 mld. Kč, tedy přibližně o 57 či 58 miliard korun, jak správně uvádí ministr financí Stanjura. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu za rok 2023. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádnými příjmy pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura tvrdí, že pokud nezapočítáme platby za obnovitelné zdroje, které stát plně hradil od října 2022 do konce roku 2023, celkové neočekávané náklady v roce 2023 převyšovaly neočekávané příjmy o zhruba 18–19 miliard korun.

Mimořádné náklady během energetické krize

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 mld. Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 mld. Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 mld. Kč. Dohromady tak na mimořádných výdajích stát vynaložil 76,1 mld. Kč (vše .pdf, str. 5).

Zisky z mimořádných opatření

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týkalo firem z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Nadměrný zisk těchto firem stát zdanil 60 % (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu přibude cca 85 mld. Kč. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“).

Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 mld. Kč. Mimořádné příjmy tak zaostaly za mimořádnými výdaji o 18,4 mld. Kč.

Závěr

Mimořádné výdaje v roce 2023 dosáhly 76,1 mld. Kč, zatímco mimořádné příjmy činily pouze 57,7 mld. Kč a byly tedy o 18,4 mld. Kč nižší. Výrok ministra Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura hovoří o předpokládaném rozdílu mezi mimořádnými výdaji a příjmy ve státním rozpočtu pro rok 2024. Mimořádnými výdaji se rozumí neplánované náklady, kterými stát řeší krizovou situaci. Mimořádné příjmy jsou pak zisk z opatření, kterými se stát snaží tyto neplánované výdaje vyrovnat. Stanjura v kontextu výroku tvrdí, že příjmy v tomto systému v roce 2024 převýší výdaje o přibližně 17 miliard korun, čímž se vyrovná negativní bilance z předchozího roku.

Mimořádné státní výdaje

Kabinet Petra Fialy musel v roce 2023 řešit vysoké ceny energií, které souvisely s válkou na Ukrajině a s tím spojeným snížením dodávek plynu ze strany Ruska. Vláda na tento nárůst reagovala dotováním cen pro koncové spotřebitele, kdy zastropovala ceny elektřiny a plynu a energetickým společnostem uhradila ušlý zisk. Vedle toho stát doplatil mimořádné náklady společnosti ČEPS, která provozuje elektroenergetickou přenosovou soustavu. Také vyčlenil zvláštní podporu podnikům v energeticky náročných odvětvích (.docx).

Z výdajových položek tak stát vynaložil největší prostředky na kompenzování za dodávku elektřiny a plynu koncovým spotřebitelům. V roce 2023 jej tyto dotace vyšly na 52,8 miliardy Kč. Dotace společnosti ČEPS dosáhly 18,7 miliardy Kč. Podpora podniků v energeticky náročných odvětvích činila 4,6 miliardy Kč. Dohromady tak na mimořádné výdaje stát vynaložil 76,1 miliardy korun (vše .pdf, str. 5). 

Windfall tax

Vzhledem k těmto mimořádným nákladům stát přišel s některými opatřeními, jimiž se snažil ušlé zisky vyrovnat. Vláda koncem roku 2022 představila tzv. „windfall tax“, tedy daň z neočekávaných zisků velkých společností. Zvýšené zdanění se konkrétně týká společností z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv. Sazba daně činí 60 % a je aplikována na nadměrný zisk těchto firem jako přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob (.pdf, str. 4).

Ministerstvo financí očekávalo, že tímto opatřením do státního rozpočtu za rok 2023 přibude cca 85 miliard. Nakonec se ale díky této dani vybralo jen 39,1 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). Kromě toho stát mimořádně vybíral i na odvodech z nadměrných příjmů výrobců elektřiny. Tímto způsobem získal navíc 18,5 mld. Kč (.xlsx, list „Příjmy SR“). V součtu tedy stát mimořádnými opatřeními vybral 57,7 miliardy korun.

Vláda Petra Fialy předpokládá, že v roce 2024 do státního rozpočtu díky výběru windfall tax přibude 17 miliard korun (.pdf, str. 114–115 z 358). Zastropování cen energií přitom na letošní rok nebylo prodlouženo a s ostatními mimořádnými výdaji rozpočet nepočítá. Rozdíl mezi mimořádnými příjmy a výdaji tak dle plánu činí právě 17 miliard.

Dodejme, že podle původního návrhu mělo být toto mimořádné zdanění platné až do konce roku 2025. Ministr Stanjura ale v březnu sdělil, že v případě výběru plánovaných 17 mld. Kč za rok 2024 bude navrhovat zrušení systému již na konci tohoto roku. Své rozhodnutí vysvětloval tím, že předpokládaný zisk v letošním roce by vyrovnal ztrátu způsobenou mimořádnými výdaji v loňském roce.

Závěr

Rozpočet na rok 2024 tedy počítá s tím, že se díky dani z neočekávaných zisků vybere 17 miliard korun. Dotování cen energií pro koncové spotřebitele skončilo s rokem 2023 a v případě, že nenastanou žádné mimořádné výdaje, by mimořádné příjmy dle plánu měly být vyšší právě o 17 mld. Kč. Výrok ministra Stanjury proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o povinnosti platit odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny, která byla schválená v listopadu 2022. Podle něj vláda, respektive resort financí předpokládal, že díky němu do státního rozpočtu přibude 60–70 mld. Kč. Tento předpoklad se dle jeho vyjádření setkal s kritikou kvůli tomu, že byl příliš nízký.

Návrh odvodů z nadměrných příjmů a windfall tax

Toto opatření vychází z nařízení Evropské komise, jež stanovila doporučené maximum příjmu z prodeje jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny na 180 eur. Česká republika skrze tento nástroj zavedla různé stropy podle způsobu, jakým se energie vyrábí. Hranice 180 eur/MWh platila např. pro příjmy vyrobené využitím energie větru, slunečního záření, vody nebo geotermální energie. V případě výroby elektřiny z plynného paliva z biomasy byla hranice určena na 240 eur/MWh. Nejnižší strop byl stanoven u využití jaderné energie.

Tyto odvody z nadměrných příjmů z prodeje elektřiny platily od prosince 2022 do konce roku 2023. Odvody se týkaly částek, které tvořily 90 % z rozdílu mezi prodejní cenou a stanoveným stropem. Takto získané finance chtěla vláda využít na kompenzace vysokých cen energií pro domácnosti.

V tomto ohledu je však nutné zmínit, že v době, kdy začínal platit odvodový nástroj, byla schválená také tzv. windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků. Ta, podle Ministerstva financí (MF), platí „pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby a zpracování fosilních paliv“. Kvůli podobnému zaměření obou nástrojů se jejich přínos do státní pokladny často spojoval.

Odhady přínosu do státního rozpočtu

Při představování windfall tax MF nejdříve uvedlo, že odvody z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny do státního rozpočtu přinesou 15 mld. Kč (.pdf, str. 5). Společně s windfall tax měly tyto výnosy dosáhnout 100 mld. Kč. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela při projednávání energetického zákona na plénu Sněmovny ovšem uvedl, že vláda ze zavedení odvodů očekává příjem přibližně 80 mld. Kč. Stejné číslo obsahuje i návrh novely, kterou se toto opatření zavedlo (.pdf, str. 15 ze 48).

MF své odhady přínosu odvodu z nadměrných příjmů během roku 2023 upravovalo. V dubnu odhadovalo příjem do státního rozpočtu 12,3 mld. Kč, ale v srpnu tento odhad stoupl na 18,5 mld. Kč. V listopadu pak ministr Stanjura tvrdil, že inkaso za odvody z nadměrných příjmů společně s windfall tax bude kolem 60 mld. Kč, což se nakonec potvrdilo.

Kritika opatření

Obě zmíněná opatření mířila na mimořádné zisky firem a například podle Hospodářské komory docházelo ke dvojímu zdanění. Kritika se snášela také na to, že nebylo jasné, kdo by odvod z nadměrných zisků spravoval nebo na časovou platnost odvodů.

Ve smyslu, že předpoklady zisku, které ministerstvo očekávalo, jsou příliš nízké, se vyjádřil například Michal Šnobr, investor a poradce investiční skupiny J&T. Ten pro Seznam zprávy uvedl, že podle Stanjury se na kompenzaci zastropování cen energií pro spotřebitele díky windfall tax a odvodům z nadměrných zisků vybere 100 mld. Kč. Od energetických společností se ale podle Šnobra na základě propočtů mělo vybrat více peněz (video, čas: 9:09). Tato kritika se týkala obou nástrojů dohromady, nikoli pouze odvodů z nadměrných zisků.

Shrnutí

Při představení odvodů z nadměrných příjmů pro výrobce elektřiny odhadovalo MF jeho přínos na 15 mld. Kč. Schválený návrh už ale příjmy odhadoval na 80 mld. Kč. Odvody čelily kritice zejména kvůli obavám z dvojího zdanění a nejasnostem v implementaci. Poradce investiční skupiny J&T Michal Šnobr tvrdil, že odvody společně s windfall tax přinesou do státní kasy více, než se původně předpokládalo. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok ministra financí jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy schválila zastropování cen energií pro domácnosti a firmy v říjnu 2022 s platností od začátku roku 2023. Hladina tohoto stropu byla pro nákup elektřiny určena na 6 000 Kč za megawatthodinu (MWh), pro nákup plynu pak na 3 000 Kč za MWh. Premiér Fiala na tiskové konferenci k nařízení o kompenzacích cen energií uvedl, že státní kasa na opatření vydá odhadem 130 miliard korun. Stejnou částku před schválením opatření zmínil i ministr financí Zbyněk Stanjura (video).

Do debaty o zastropování cen vstupovali např. ekonomičtí experti. Hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek v září 2022 uvedl, že bez nákladů na malé firmy, živnostníky, průmysl a veřejný sektor odhaduje zátěž zastropování na státní kasu na 172 miliard korun. Hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka předpokládal, že cena opatření převýší 200 miliard korun. Podobného názoru byl také hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, který odhadoval, že celkové náklady se „budou pohybovat realisticky spíše kolem 200 miliard ročně“.

Experti na energetiku ve veřejném prostoru konkrétní částku nezmiňovali. Pouze převážně zpochybňovali, zdali avizovaných 130 miliard korun bude opravdu stačit, případně se vyjadřovali k zastropování jako takovému. Analytik společnosti ENA Jiří Gavor také například řekl, že i přes zastropování se cena energií pro koncové zákazníky zvýší. Dodejme, že zatímco vláda na konci roku 2022 počítala s náklady až 170 miliard korun, Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v té době hovořilo o 200 miliardách. Energetický regulační úřad (ERÚ) dokonce odhadoval náklady ve výši 242 miliard Kč.

Někteří experti v září 2022 předpokládali, že opatření nevyřeší vysoké ceny energií na trhu. Distributoři podle nich neměli kvůli kompenzacím motivaci energii zlevňovat – ekonom Michal Skořepa pak dokonce varoval, že bez konkurenčního tlaku na nízké ceny by distributoři mohli energie zdražit a využít tak státních dotací. Navzdory těmto odhadům ale začali dodavatelé energií už od začátku roku 2023 své ceny snižovat – někteří dokonce pod vládní cenový strop. Spolu s poklesem cen elektřiny a plynu se tak snížily i výdaje státu na jejich zastropování.

V září 2023 Fialův kabinet rozhodl, že cenový strop pro rok 2024 neobnoví. Platnost nařízení tak skončila s rokem 2023. Podle předběžného odhadu MPO z října 2023 náklady na zastropování cen energií stát vyšly přibližně na 50 miliard korun, což je méně, než kolik vláda původně předpokládala.

Závěr

Vláda Petra Fialy počítala s tím, že se náklady na zastropování cen energií vyšplhají na 130 miliard korun. Tomu ale rozporovali především ekonomičtí experti, kteří odhadovali, že výsledná částka bude mnohem vyšší. Ekonomové Peterka a Kovanda uvedli, že opatření přijde až na 200 miliard korun. Podle ERÚ se dokonce mělo jednat až o 242 miliard. Stát ale ve výsledku na toto opatření dle předběžného odhadu MPO vynaložil výrazně menší částku, konkrétně pouze 50 miliard korun. Ministr financí Stanjura má tak pravdu v tom, že skutečnost byla lepší, uvádí ovšem mírně nepřesné částky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.