Tomio Okamura

Vláda předložila 22. října 2020 Poslanecké sněmovně „Vládní návrh na vyslovení souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států Organizace Severoatlantické smlouvy a/nebo Evropské unie za účelem zvládání pandemie onemocnění COVID-19“. 27. října (tedy den po odvysílání ověřovaného rozhovoru) byl návrh projednán v Poslanecké sněmovně a po schválení v dolní komoře Parlamentu byl návrh přijat i Senátem Parlamentu ČR dne 29. října.

Schválený návrh, jak jeho název napovídá, počítá s využitím pomoci až 300 zahraničních vojenských zdravotníků při zvládání epidemie covidu-19 v České republice. Pojmem „vojenští zdravotníci“ (.pdf, str. 3) se podle návrhu rozumí: „vojenští lékaři, vojenští ošetřovatelé a obslužný personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení, které si vojenští lékaři případně přivezou, a k zajištění samotného výkonu činnosti vojenských lékařů na území České republiky (například řidiči vojenských sanitek atd.)“.

Právní postavení vojenských zdravotníků se podle důvodové zprávy (str. 3–4) „bude řídit zákonem č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, (…) v případě členských států NATO dále Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil (tzv. NATO-SOFA)“. Jedná se tedy opravdu o právní normy upravující pobyt ozbrojených sil cizích států na našem území.

Pomoc České republice již přislíbily (.pdf, str. 3) Spojené státy americké, které vyšlou 28 vojenských zdravotníků Národních gard Texasu a Nebrasky, o další pomoci se teprve jedná.

Návrh (.pdf) hovoří o pomoci v podobě vojenských zdravotníků členských států NATO a/nebo EU v důsledku zvyšujícího se počtu osob nakažených covidem-19 a počtu hospitalizovaných. Do Česka by tak mělo přijet až 300 osob nejdéle na 90 dní. Má se jednat nejen o vojenské lékaře, ale i o vojenské ošetřovatele a personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení (.pdf, str. 3). 

Tento návrh (.pdf) vláda schválila 22. října 2020. Následně byl projednán 27. října v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 1063. Po schválení v dolní komoře Parlamentu dále návrh putoval do Senátu, kde byl taktéž schválen dne 29. října 2020.

Pobyt vojenských zdravotníků by měly hradit vysílající země, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo obrany ČR. Částka, která by měla pokrýt tuto mezinárodní výpomoc, zatím není známá. Podle vládního návrhu nelze tuto částku ani odhadnout. Dále se v návrhu píše, že by tito vojenští zdravotníci měli v České republice působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3).

Vláda také o personální pomoci vyjednávala s USA. Vojenské zdravotní týmy by zatím měla poskytnout Národní garda Texasu a Nebrasky, které mají dlouholeté partnerství s Armádou České republiky, a to již od roku 1993. Zatím se jedná celkem o 4 týmy po zhruba 7 členech. Tito vojenští zdravotníci by již měli mít zkušenosti s léčením pacientů nakažených covidem-19 (.pdf, str. 3).

Česká republika má zatím přislíbenu personální pomoc jen od amerických vojenských lékařů, Tomio Okamura má ale pravdu v tom, že vládní návrh počítá i s dalšími vojenskými zdravotníky z jiných zemí.

Tomio Okamura zde hovoří o vízech v souvislosti s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO a Evropské unie, kteří mají v České republice pomáhat při zvládání pandemie covidu-19. Jejich pobyt na území ČR schválila vláda 22. října v podobě vojenské mise. Dodejme, že její účastníci zde mají působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3). V současné době se jedná zejména o příjezdu 28 vojenských zdravotníků ze Spojených států. Návrh pak 27. října odsouhlasila také Poslanecká sněmovna. O dva dny později s návrhem vyslovil souhlas i Senát.

Pobyt vojenských zdravotníků je navrhován ministrem obrany. Je koncipován (.pdf, str. 3) jako „pobyt ozbrojených sil jiných států na území České republiky“, jak vyplývá z odkazu na čl. 43 odst. 3 písm. b Ústavy ČR. Není tedy řešen přes klasická krátkodobá pracovní víza na období do 90 dnů. Přítomnost lékařů je pak dle návrhu usnesení (.pdf, str. 2) skutečně ohraničená maximální dobou trvání 90 dnů a celkovým počtem 300 osob.

SPD tuto podobu návrhu kritizovala ve svém stanovisku a Tomio Okamura také dříve v den rozhovoru v příspěvku na svém facebookovém profilu uvedl: „Vláda nám nepředložila ani informace, jaké u nás budou mít vojáci konkrétní úkoly, komu budou podléhat cizí vojenští zdravotníci NATO po velitelské stránce, od kdy a do kdy a kde budou vykonávat a jaké druhy činností. Klademe si také otázku: Proč 28 konkrétním osobám nevydá přímo Ministerstvo zahraničí krátkodobá víza, ale žádá se touto plošnou formou? Kdo budou Ti další vojáci do celkového počtu tři sta? A proč to vláda neřeší standardní cestou pomoci civilních specialistů – odborníků?“

Je pravda, že v návrhu usnesení na schválení pobytu vojenských zdravotníků není odůvodněno provedení v podobě vojenské mise. Vláda ani v médiích, ani na svých účtech na sociálních sítích do samotného projednávání návrhu nijak veřejně neodpověděla na otázku, proč neřeší přílet zdravotnických odborníků cestou pracovních víz. Při jednání v Poslanecké sněmovně 27. října pak odpovídali vládní zástupci na tento dotaz poslanci za SPD Radimu Fialovi. To se ovšem dělo až den po zveřejnění rozhovoru na Radiožurnálu, výrok tedy považujeme za pravdivý.

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví předložilo Ministerstvo zdravotnictví a vláda jej měla projednávat 4. května 2020, avšak projednávání bodu bylo přerušeno. Novela by umožnila (.doc, str. 5) ministru zdravotnictví zakázat nebo omezit provoz obchodních center, přikázat nošení roušek nebo například regulovat hromadné akce, aniž by k tomuto potřebovala nutné schválení vládou. 

28. dubna na jednání Poslanecké sněmovny Tomio Okamura ve svém projevu řekl: „(…) opatření realizujme bez prodloužení stavu nouze. Jestli je k tomu třeba úprava krizové legislativy, tak ji navrhněte, protože v době nouzového stavu může návrhy zákonů navrhovat do Sněmovny pouze vláda, a mohu slíbit naši podporu k rychlému řešení.“

Žádná novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která by umožnila přijímat přísná protiepidemická opatření bez nutnosti vyhlásit nouzový stav, však poslanci SPD předložena nebyla. Jediná jimi navržená novela tohoto zákona se týká (.pdf, str. 1) letecké bezpečnosti, resp. povinnosti leteckých společností zajistit mezi sedadly dostatek místa pro preventivní cvičení.

Možnost novelizovat zákon o ochraně veřejného zdraví pak SPD podpořilo i ve svém politickém usnesení z 5. května 2020, opět se ale nejedná o žádný, alespoň do určité míry konkrétní, návrh.

Tomio Okamura tedy pouze podpořil případnou snahu posílit pravomoci Ministerstva zdravotnictví v boji s epidemií, nemůžeme ale říci, že by v tomto ohledu cokoliv navrhl, ať už se jedná o návrh zákona předložený v Poslanecké sněmovně či alespoň do určité míry konkrétní návrh zveřejněný např. na webu SPD. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Nejdříve uveďme kontext výroku. Po ověřované části následuje věta „my jsme se ptali, jestli ty dohody jsou uzavřeny, jaké mají přesně, přesně ti vojáci definované úkoly, komu budou ty cizí, cizí vojáci po velitelské“. z toho je zřejmé, že Tomio Okamura nemá na mysli žádnou konkrétní dohodu, pouze popisuje mezinárodní instrumenty, pomocí kterých by se dal pobyt zahraničních vojenských lékařů na našem území regulovat.

Česká republika se obrátila na státy Evropské unie a NATO v souvislosti s poskytnutím pomoci se zvládáním pandemie koronaviru, přičemž zhruba od poloviny října probíhala jednání mezi vicepremiérem Janem Hamáčkem a velvyslancem Spojených států amerických v ČR Stephenem B. Kingem. Během těchto jednání se pak nakonec podařilo vyjednat pomoc v podobě prozatím 28 amerických lékařů, které americká strana nabídla. 

Tomio Okamura zde pravděpodobně hovoří o typu smluv, které by mohly pro pobyt vojenských i civilních zdravotníků na českém území stanovit jasná pravidla. 

Zkratka SOFA představuje zkratku anglického výrazu Status of Forces Agreement, což je do češtiny překládáno jako Dohoda o statusu sil. Ke smlouvě tohoto typu se Česká republika v minulosti přidala například v roce 1996 v rámci „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“. Ta v obecné rovině kromě jiného také říká, že orgány České republiky jsou „oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky“ v souvislosti s delikty spáchaným na území ČR, které jsou podle našich zákonů trestné.

Co se týče uzavření smlouvy typu SOFA v konkrétním případě pobytu ozbrojených sil cizího státu na našem území, můžeme zmínit smlouvu SOFA (.doc) z roku 2008 mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Tato smlouva, která vznikla kvůli tehdy plánovanému postavení amerického radaru v Brdech, upravuje i právní postavení ozbrojených sil USA.

Celkem pak obsahuje 34 článků (.doc, str. 2), které mezi stranami vymezují a upravují jednotlivá práva a povinnosti související kupříkladu s bezpečností, pohybem vozidel, celními a daňovými záležitostmi, trestní jurisdikcí či vstupem a pohybem amerického personálu. 

Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding) pak obecně vymezují budoucí směřování jednání či smluv mezi příslušnými stranami. Mezi Českem a USA bylo v minulosti uzavřeno takových memorand hned několik: například o bezvízovém styku, o předcházení nezákonnému obchodu s nukleárním materiálem nebo o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. V současné době se Spojenými státy takové memorandum uzavřeno nebylo. 

V minulosti bylo memorandum o porozumění v souvislosti s pobytem cizích ozbrojených sil uzavřeno například s Velkou Británií, k němuž došlo v roce 2000. Konkrétně se jednalo o Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice. Jeho znění pak bylo poupraveno v roce 2007 a v roce 2016 s cílem pokračovat v úspěšné spolupráci. 

Smlouvy typu SOFA a MoU tedy mohou upravovat pravidla pobytu cizích ozbrojených sil na našem území. Česká republika již s některými státy podobné smlouvy uzavřela a jejich uzavření by v obecné rovině bylo možné také v případě pobytu 28 amerických zdravotníků, o jejichž pomoci hovoří Tomio Okamura. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ostrov Kypr je v současnosti rozdělen – jižní část tvoří mezinárodně uznávaná Kyperská republika, severní část ovládá tzv. Severokyperská turecká republika (.pdf, str. 3).

V roce 1974 proběhl na Kypru státní převrat, který měl za cíl svrhnout tehdejší vládu a prosadit připojení ostrova k Řecku. Turecko reagovalo invazí na severní část ostrova. V roce 1983 byl vyhlášen Severní Kypr jako samostatný stát, který ovšem uznává pouze Turecko. Mezinárodní komunita jej považuje za území nezákonně okupované tureckou armádou.

Vztah mezi Řeckem a Tureckem je dlouhodobě napjatý. V poslední době se ještě vyostřil kvůli nalezištím ropy a zemního plynu ve východním Středomoří. Turecko žádá větší práva v oblasti Středozemního moře, současné rozdělení vlivu považuje za nespravedlivé a v rámci své nové doktríny „Modrá vlast“ usiluje o větší námořní sílu a o přístup k podmořským nalezištím.

K vojenskému útoku dosud nedošlo, Turecko ovšem hrozí použitím vojenské síly, pokud Řecko a mezinárodní společenství nebudou brát jeho požadavky vážně. Do oblasti vysílá průzkumné i vojenské lodě, na Severním Kypru probíhají vojenské manévry. Řecko reaguje posilováním vlastní armády.

I přesto, že k fyzickému útoku prozatím nedošlo, obrazně se tato situace, kdy Turecko vystupuje vůči Řecku agresivně, dá popsat slovem „útočí“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Turecko vstoupilo do NATO 18. února 1952 společně s Řeckem, v rámci prvního rozšiřování Severoatlantické aliance.

Tomio Okamura se ve výroku zřejmě odvolává na žebříček Doing Business, vytvořený Světovou bankou, ačkoli jej přímo nezmiňuje. Nemluví o něm přitom poprvé, v minulosti jsme již ověřovali 2 jeho podobné výroky.

Podle analýzy Doing Business zpracované Světovou bankou v říjnu 2019 je Česká republika skutečně na 157.  místě v celkové míře jednoduchosti stavebního řízení, zatímco Polsko je na místě 39. Zde je však výrok poslance Okamury nepřesný, neboť žebříček není sestaven jen na základě délky procesu, ta je jen jedním z kritérií. Mezi další patří zejm. náklady celého řízení, jeho přehlednost a přístupnost pro účastníky. Jedná se tedy o žebříček celkové jednoduchosti stavebního řízení, nikoliv pouze jeho rychlosti.

Pokud pak státy seřadíme skutečně podle délky stavebního řízení, je Polsko na cca 90. a Česká republika na 165. místě podle toho, zda samostatně počítáme např. západní břeh Jordánu nebo Hong Kong.

Na závěr je pak dobré podotknout, že délka a složitost stavebního řízení zjištěná Světovou bankou není univerzální, ale vychází ze zadané modelové situace (stavba skladu), a pro jiné stavby se tedy může značně lišit.

Předně uveďme, že tweet byl publikován v den, kdy vláda schválila návrh nového stavebního zákona. V tomto kontextu je tedy tweet zjevně kritikou údajně pomalého zlepšování kvality stavebního řízení spíše než tvrzením, že by vláda na novém stavebním zákonu nepracovala.

První ministryní pro místní rozvoj za hnutí ANO byla od 29. ledna 2014 Věra Jourová. Od té doby až do současnosti se na postu ministryně pro místní rozvoj střídaly pouze nominantky hnutí ANO, jmenovitě Karla Šlechtová a Klára Dostálová. Nominanti hnutí ANO tedy stojí v čele Ministerstva pro místní rozvoj po více než 6,5 roku.

Je také pravda, že nový stavební zákon se začal připravovat relativně nedávno, věcný záměr byl vládou schválen 24. června 2019 a paragrafované znění pak 24. srpna 2020. Poslanecké sněmovně však návrh dosud předložen nebyl. Jak vyplývá z databáze VeKLEP i systému Poslanecké sněmovny, toto je první ucelený návrh stavebního zákona, který by měl být za posledních cca 7 let Sněmovnou projednáván.

Projednána a schválena však byla řada novel, jejichž cílem bylo právě urychlení stavebního řízení či alespoň některých jeho aspektů. Zmiňme např. novelu č. 225/2017 Sb., která rozšířila a hlavně blíže upravila možnost společného povolení stavebního záměru. Pro výstavbu rodinných domů s výměrou nad 150 metrů čtverečních pak dle novely nově postačil pouze územní souhlas, což mělo výstavbu tohoto typu staveb urychlit. Dalším návrhem, který však doposud nebyl schválen, je i poměrně rozsáhlá (.pdf) novela souboru zákonů, mezi kterými je kromě stavebního zákona i zákon o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Cílem návrhu, na kterém se významně podílelo Ministerstvo dopravy, je zkrácení výstavby liniových staveb ze současných 13 let na méně než deset.

Zdlouhavost stavebního řízení přitom opravdu představuje problém. Dle Světové banky se Česká republika co do délky stavebního řízení řadí až na cca 165. místo z přibližně 185 hodnocených zemí. Za největší brzdu české ekonomiky pak zdlouhavost stavebního řízení označila např. mluvčí developerské společnosti Central Group. Dle vládní analýzy kvůli pomalému stavebnímu řízení přichází česká ekonomika o cca 7,1 miliard korun ročně.

I přes dílčí snahy zrychlit stavební řízení se jeho délka dle Světové banky příliš nezlepšuje. V roce 2019 byla zjištěná délka stavebního řízení 246 dní. V roce 2015 (.pdf, str. 197) to přitom bylo 247 dní. Je však dobré upozornit, že Světová banka zjišťuje délku stavebního řízení na modelovém příkladu, kterým je stavba skladiště. V případě jiných staveb se tedy mohou časy značně lišit.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Ministerstvo pro místní rozvoj, které je již více než 7 let vedeno hnutím ANO, zatím skutečně Poslanecké sněmovně nepředložilo komplexní návrh stavebního zákona, který by podstatně snížil dobu stavebního řízení. Zatím šla vláda pouze cestou dílčích novel, které se zaměřily jen na některé aspekty stavebního řízení, obecně však k výraznému zrychlení nedošlo. Zároveň je tento problém možné označit za velkou brzdu naší ekonomiky.

Místopředseda ČSSD a ministr zahraničí Tomáš Petříček včera řekl, že „je potřeba posílit Evropskou unii a integrace by měla být hlubší a silnější.“ To se už v ČSSD úplně zbláznili? Po tom, co nás EU peskuje za uzavření hranic kvůli šíření koronaviru?

— Tomio Okamura (@tomio_cz) April 6, 2020

Tomáš Petříček v rozhovoru pro MF Dnes 5. dubna na otázku, zdali Evropská unie koronavirovou krizi přežije, řekl: „Jsem přesvědčen, že nejen přežije. Věřím, že se z této krize můžeme v celé řadě věcí poučit. […] Možná je třeba se bavit o tom, jestli naše spolupráce nemá být hlubší a silnější v klíčových oblastech.“ Ministr Petříček tedy řekl, že bychom se mohli bavit o tom, jestli nemá být spolupráce hlubší a silnější, ovšem nemluvil zde o tom, že „je potřeba posílit EU“, ani že by integrace měla být silnější, pouze o této otázce připustil debatu.

Zejména však Tomio Okamura ve svém Tweetu nesprávně uvozovkami doplnil citaci z rozhovoru s ministrem Petříčkem. Právě doplněním uvozovek vzbuzuje dojem, že cituje ministra doslova.

Co se týče druhé části Tweetu, tak 13. března bylo zavedeno vládní opatření, které, s výjimkou pro řidiče kamionů a lidí dojíždějících maximálně 100 kilometrů za prací, zakázalo vycestování z České republiky. Stejný den předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen kritizovala zavírání hranic:

„V posledních hodinách jsme byli svědky cestovních zákazů a kontrol v několika členských státech. Samozřejmě chceme všichni chránit naše občany před šířením viru. Pojďme se ale společně podívat na to jak to můžeme udělat co nejefektivněji. Některé kontroly můžou být oprávněné, ale celkové zákazy cestování Světová zdravotnická organizace nevidí jako efektivní. Mají silný sociální a ekonomický dopad. Narušují životy lidí a firem na obou stranách hranice. Jinými slovy, jakákoliv opatření musí být proporcionální aktuální situaci.“

Zda tímto prohlášením předsedkyně Evropské komise Českou republiku „peskovala“ je poměrně subjektivní, nicméně její vyjádření jistě lze chápat jako výtku ke způsobu, jakým česká vláda zareagovala na epidemii COVID-19. Na závěr pak dodejme, že o několik dnů později již předsedkyně Komise von der Leyen svá slova mírnila: „My všichni, kteří nejsme experti, jsme na začátku koronavirus podcenili. […] Všechna tato opatření zaváděná na čtrnáct dní nebo tři týdny mohou znít naším uším drasticky, ale pochopili jsme, že musí být uplatněna teď. Je to velmi těžké, ale věřím, že to obyvatelstvo zvládne dobře.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ministr Petříček neřekl, že je třeba posílit EU a že integrace by měla být hlubší. Pouze připustil, že debata na toto téma je namístě.