Andrej Babiš

Andrej Babiš kritizoval nejvyšší ústavní činitele za to, že podle něj nepogratulovali Robertu Ficovi, předsedovi strany Směr‑SD, která vyhrála slovenské parlamentní volby. To označil za ostudu. Zmiňme, že bývalý premiér Babiš Ficovi gratuloval na sociální síti X (dříve Twitter) 1. října v ranních hodinách, přičemž volební místnosti se uzavřely v předchozí den večer.

Prezident Petr Pavel vítězi parlamentních voleb na svých sociálních sítích negratuloval. Podle serveru iDNES.cz se Pavel o volbách vyjádřil pouze v tom smyslu, že „vůli občanů je třeba respektovat“ a že „je v našem zájmu, aby se naše cesty nerozcházely a aby dlouhodobě nadstandardní vztahy mezi Čechy a Slováky zůstaly zachovány." Dodejme, že hlava státu už před volbami řekla, že Ficovo případné vítězství ve volbách by mohlo vést k narušení vzájemných vztahů Česka a Slovenska. Fico následně Pavla kritizoval za údajné vměšování se do kampaně.

Premiér Petr Fiala a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová Robertu Ficovi rovněž neblahopřáli. Ve svých příspěvcích na síti X popřáli Slovensku sestavení „dobré vlády", respektive „vlády, která se přihlásí k euroatlantickému směru zahraniční politiky a dokáže uklidnit polarizovanou společnost.“

Předseda Senátu Miloš Vystrčil poté pouze uvedl: „Slovensko je náš nejbližší partner a věřím, že bude pro nás i zdrojem poučení.“ V pořadu Události, komentáře poté přiblížil, že Ficovi negratuloval, neboť by mu to přišlo pokrytecké vzhledem k tomu, že nesouhlasí s jeho názory a sám doufal v jiný výsledek voleb (video, čas 00:12–2:09).

Dodejme, že se ke slovenským volbám vyjádřili i další politici. Např. ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš gratuloval Michalu Šimečkovi, předsedovi hnutí Progresívne Slovensko, které ve volbách skončilo druhé. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka blahopřál k návratu do Národní rady straně KDH a jejímu předsedovi Milanu Majerskému. Ministr vnitra Vít Rakušan se poté vyjádřil v podobném duchu jako Miloš Vystrčil, když napsal, že výsledek voleb je „pro nás varováním i poučením." Předseda hnutí SPD Tomio Okamura pak Robertu Ficovi přímo poblahopřál k vítězství.

Shrňme tedy, že nejvyšší ústavní činitelé, které vyjmenovává Andrej Babiš, Robertu Ficovi k výhře ve slovenských parlamentních volbách skutečně negratulovali. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Slovensko vstoupilo do Evropské unie (EU) v roce 2004 poté, co byl tento krok podpořen v celostátním referendu, které se konalo o rok dříve. K 1. lednu 2009 pak přijalo euro jako svou měnu, a vstoupilo tak do eurozóny. Robert Fico (SMER-SD) pak jako slovenský premiér působil v letech 2006–2010 a 2012–2018.

Vstup do EU

Slovensko zahájilo vyjednávání o vstupu do EU v roce 1999. O tři roky později se spolu s dalšími uchazeči zúčastnilo summitu v Kodani, kde dojednalo podmínky svého vstupu a svou žádost o členství v EU zároveň potvrdilo. Slovenskou delegaci vedl tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda, Robert Fico jakožto opoziční politik součástí delegace nebyl (.rtf).

Následně se v roce 2003 uskutečnilo celostátní referendum o připojení k EU. Více než 92 % hlasujících se vstupem souhlasilo. Na rozdíl od tehdejšího premiéra Dzurindy ale Robert Fico nepatřil mezi hlavní podporovatele kampaně pro přičlenění k Evropské unii. Podle některých slovenských politologů byla evropská integrace pro stranu spíše okrajovým tématem, ke kterému se jen zřídkakdy vyjadřovala (.pdf, str. 107). Sám Robert Fico nazýval pozici své strany jako „eurorealistickou“. Dokresloval tím to, že ačkoliv strana vstup do EU spíše podporovala, byla opatrnější „v očekávání bezprostředních výhod plynoucích z členství v EU“ (str. 106).

To, že SMER-SD nepatřil mezi hlavní zastánce vstupu do EU, dokládá například i neúčast Roberta Fica a dalších zástupců strany na některých prounijních akcích, které přitom měly podporu napříč politickým spektrem. SMER-SD a Robert Fico se tedy nepodíleli na politických vyjednáváních o vstupu do EU a nehráli důležitou roli během referenda.

Vstup do eurozóny

Do eurozóny Slovensko vstoupilo v roce 2009, tedy v době, kdy Robert Fico zastával pozici premiéra. Jeho vláda se o tento krok zasazovala už od svého nástupu v roce 2006. Soustředila se na to, aby Slovensko plnilo tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky vyžadované pro vstup do eurozóny. Tato kritéria určují např. nejvyšší možnou míru inflace, minimální výši dlouhodobých úrokových sazeb či maximální výši státního dluhu.

Rada EU schválila žádost Slovenska o připojení k eurozóně v roce 2008. K placení eurem, a tedy i k samotnému vstupu do eurozóny, došlo k 1. lednu následujícího roku. Dodejme, že necelý rok od přijetí eura Robert Fico, jehož vláda se o přijetí měny zasadila, hodnotil tento krok jako pozitivní.

Závěr

Robert Fico i jeho strana SMER-SD hráli důležitou roli při vstupu Slovenska do eurozóny. Nelze však tvrdit, že se strana zasloužila o samotný vstup země do EU v roce 2004. Nejen, že strana nebyla ve vládě a neúčastnila se mezinárodních jednání o vstupu země do EU, ale nepatřila ani k hlavním podporovatelům kampaně pro vstup v rámci celostátního referenda.

Předseda strany SMĚR‑SD Robert Fico skutečně vyhrál již páté volby do Národní rady. Jakožto předseda SMERu vyhrál své první volby v roce 2006. Na prvním místě se se svou stranou umístil i v roce 2010 a také v předčasných volbách v březnu 2012. Další Ficovo vítězství přišlo v řádných volbách v roce 2016. Po porážce v roce 2020, kdy SMĚR‑SD skončil na druhém místě, znovu vyhrál poslední volby konané na konci letošního září.

Premiérem se však Robert Fico stal pouze třikrát (zmiňme, že ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru se nevědělo, jak dopadnou povolební vyjednávání). Ve volbách v roce 2010 totiž většinu získala pravicová opozice, a předsedkyní vlády se tak následně stala Iveta Radičová, která vedla kandidátku druhé nejlépe umístěné strany.

Dodejme, že Robert Fico kandidoval i v prezidentských volbách v roce 2014, kdy se mu podařilo postoupit do druhého kola. V něm byl ale poražen Andrejem Kiskou.

Robert Fico tedy v září letošního roku vyhrál své páté volby do Národní rady. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš se odvolává na tvrzení bývalého prezidenta České republiky Václava Klause, který tato slova pronesl 7. prosince 2012 na setkání s podnikateli a manažery. Tehdejší hlava státu kritizovala přímou volbu prezidenta a označila ji za populistickou. Konkrétně Václav Klaus prohlásil: „Je mylná představa, že prezidenta budou volit voliči. Prezidenta nám vyberou média a voliči prezidenta schválí." 

Tehdejší prezident těmito slovy reagoval na blížící se první přímou volbu prezidenta České republiky, která se uskutečnila v lednu 2013. Václav Klaus také zmínil, že se kvůli potenciálnímu ohrožení demokracie obává možného zvolení Vladimíra Franze, či Tomia Okamury. Pro upřesnění –⁠ Ministerstvo vnitra kvůli nesplnění podmínek ke kandidatuře vyřadilo Tomia Okamuru již v listopadu 2012 (.pdf). 

Podobně se Václav Klaus vyjadřoval i při letošních prezidentských volbách, které se konaly v lednu 2023. Samotná přímá volba prezidenta České republiky byla zavedena za prezidentování právě Václava Klause. Poslanecká sněmovna návrh (.pdf) schválila v prosinci 2011, kdy se pro přijetí vyslovily všechny poslanecké kluby kromě poslanců Komunistické strany Čech a Moravy, kteří se hlasování zdrželi. Tehdejší prezident Klaus pak zákon podepsal v únoru 2012. Pravidla pro přímou volbu prezidenta poté specifikoval zákon o volbě prezidenta republiky, který byl schválen v létě roku 2012.

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v letech 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se v době působení Babišova kabinetu podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že první účast českých vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti schválil Parlament v červenci 2017, tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019. Dohromady šlo tedy o 385 vojáků. Do Estonska také ČR tehdy poslala pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93).

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale ve výroku zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv na délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Dodejme, že jedním ze závazků členských států NATO je také vydávat alespoň 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Jak ukazuje následující graf, za vlády Andreje Babiše, tj. v letech 2018 až 2021, se ovšem toto číslopohybovalo pouze kolem 1,3 % HDP. Podle Obranné strategie ČR z roku 2017 (.pdf) přitom mělo dojít k navýšení aspoň na 1,4 % HDP do roku 2020 (str. 10).

Na závěr tedy shrňme, že během Babišovy vlády bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Estonska v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Andrej Babiš však počet vyslaných vojáků nadhodnocuje – vláda a Parlament dohromady schválily účast pouze 385 vojáků. Toto číslo je tak téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak v rámci naší 10% tolerance. Babišův kabinet navíc neplnil ani závazek NATO vydávat alespoň 2 % HDP na obranný rozpočet. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Na začátek je dobré uvést, že Andrej Babiš mluví o tom, že ODS prohrála nebo vyhrála volby s ním jako s osobou. Jelikož je Andrej Babiš předsedou hnutí ANO, porovnáváme výsledky hnutí ANO a ODS.

Petr Fiala byl zvolen předsedou ODS 18. ledna 2014 na 24. kongresu strany. Od této doby se řádné volby konaly přesně 16krát. 

V České republice se pořádá celkem šest druhů voleb: prezidentské, sněmovní, senátní, volby do zastupitelstev obcí, zastupitelstev krajů a do Evropského parlamentu.

Prezidentské volby

Do prezidentských voleb v roce 2018 nevyslala ODS ani hnutí ANO svého zástupce, v roce 2023 to bylo pouze hnutí ANO, za které kandidoval jeho předseda Andrej Babiš. 

Poslanecká sněmovna

O složení Sněmovny rozhodovali občané v říjnu 2017, kdy zvítězilo hnutí ANO s 29,6 % hlasů, ODS tehdy skončila druhá s 11,3 %. 

Další sněmovní volby proběhly v říjnu 2021. ANO tehdy získalo 27,1 % hlasů a 72 poslaneckých křesel. V případě těchto voleb je ale složitější přesně vyčíslit procentuální výsledek samotné ODS, protože kandidovala v tříčlenné koalici spolu s TOP 09 a KDU-ČSL. Ta tehdy dohromady získala 27,8 % hlasů a po přepočtu jí připadlo 71 mandátů. I když není možné určit přesný počet hlasů, který obdrželi sami občanští demokraté, lze říci, že samotná ODS ve volbách skončila s horším výsledkem než hnutí ANO, protože získala jen 34 mandátů. 

Senát

Řádné volby do Senátu se od zvolení Petra Fialy předsedou ODS konaly pětkrát: v letech 2014, 2016, 2018, 2020 a 2022. Do našeho přehledu nezapočítáváme doplňovací a opakované volby z let 2017 a 2019, kdy občané volili jen jednoho senátora. 

Zástupci ODS v senátních volbách zvláště v roce 2022 kandidovali za koalici více stran. Web Volby.cz v tomto případě uvádí také přímo stranu, která daného kandidáta navrhla. V přehledu níže proto uvádíme počet získaných mandátů právě podle navrhující strany.

Z vyjmenovaných let hnutí ANO získalo menší počet senátorských křesel než ODS jen v roce 2018, 2020 a 2022. ODS naopak prohrála v roce 2014. O dva roky později byl zisk mandátů vyrovnaný.

Volby do zastupitelstev obcí

Komunálních voleb v letech 2014, 2018 a 2022 se zúčastnily obě zmiňované strany. V některých obcích kandidovaly samostatně, v jiných naopak vytvářely koalice, například i s menšími místními sdruženími apod. 

V případech, kdy ODS kandidovala samostatně a netvořila koalice s dalšími stranami, získali občanští demokraté v roce 2014, 2018 i 2022 menší počet hlasů než hnutí ANO. Po přepočtu hlasů na mandáty poté hnutí ANO, které uspělo především v menších městech, ale nakonec získalo menší počet zastupitelů než ODS.

Vyjádření přesného počtu hlasů pro všechny kandidáty ODS, tedy i pro ty zařazené na kandidátkách koalic, je složitější. Přehledy dostupné na webu Volby.cz nicméně vždy uvádějí stranu, která daného kandidáta na kandidátní listinu navrhla. I v tomto vyjádření ODS jako navrhující strana získala menší počet hlasů než hnutí ANO ve všech třech zmíněných letech, ačkoli po přepočtu na mandáty nakonec skončila s větším počtem zastupitelů.

Pro úplnost je vhodné zmínit, že v komunálních volbách mají voliči možnost na volebním archu zakřížkovat takový počet kandidátů, kolik členů má v dané obci zastupitelstvo. Na rozdíl například od sněmovních voleb přitom mohou vybírat kandidáty z různých kandidátních listin. Výsledkem je i to, že ve velkých obcích s vysokým počtem zastupitelů rozdělují jednotliví voliči více hlasů. Proto nelze podle počtu hlasů jednoduše určit vítěze voleb.

Co do počtu získaných hlasů lze říci, že hnutí ANO ve srovnání s ODS v komunálních volbách v roce 2014, 2018 i 2022 skončilo lépe. Co do počtu mandátů byla ale situace opačná.

Krajské volby

Volby do zastupitelstev krajů se pořádaly v roce 2016 a 2020. Přesné vyjádření počtu hlasů přímo pro ODS zde naráží na podobné problémy jako u sněmovních voleb. V roce 2016 ODS kandidovala samostatně ve všech 13 krajích (bez hl. m. Prahy), v roce 2020 už jen v šesti krajích, v dalších sedmi v koalicích.

Pro upřesnění – při krajských volbách občané nemají možnost vybírat zastupitele z různých kandidátek, ale mohou zvolit buď stranu/koalici jako celek, případně na dané kandidátní listině kroužkováním měnit pořadí kandidátů.

Pro rok 2016 je tedy popis volebních výsledků jednodušší: ODS získala celkově 9,47 % hlasů a 76 krajských zastupitelů, hnutí ANO 21,05 % hlasů voličů a 176 míst v zastupitelstvech.

V roce 2020 hnutí ANO obdrželo 21,82 % hlasů a 178 mandátů. ODS sama i spolu se všemi koalicemi tehdy dostala 411 825 hlasů, tedy 14,87 %, což je méně než v případě hnutí ANO. Mandátů získala ODS a všechny koalice, kterých byla členem, dohromady 114. Opět tedy méně než hnutí ANO.

V obou krajských volbách tak hnutí ANO mělo lepší volební výsledek než ODS.

Evropský parlament

České zástupce v Europarlamentu voliči vybírali v roce 2014 a 2019. V prvním zmíněném roce hnutí ANO zaznamenalo lepší výsledek než ODS, jak co do počtu získaných procent hlasů, tak do počtu mandátů. Stejně tomu bylo i v roce 2019.

Závěr

V porovnání s hnutím ANO získala ODS – jako samostatná strana – menší počet hlasů i mandátů ve sněmovních volbách v roce 2017 i 2021. Hůře než hnutí ANO skončili občanští demokraté také v senátních volbách v roce 2014, ve dvou krajských volbách a dvou volbách do Evropského parlamentu. Celkově se tedy dostáváme k číslu sedm voleb. Andrej Babiš tak ve výroku uvádí podobné, nicméně mírně nepřesné číslo.

Doplňme, že v případě komunálních voleb je těžké jednoznačně určit, zda „prohrála“ ODS, nebo hnutí ANO, protože hnutí Andreje Babiše sice dostalo větší počet hlasů, ale menší počet mandátů. 

V posledních třech volbách do Senátu hnutí ANO vždy získalo menší počet senátních křesel než ODS. Andrej Babiš také neuspěl v prezidentských volbách. Z uvedených důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš zmiňuje tato čísla v kontextu svého tvrzení, že ODS ve volbách porazil osmkrát a prohrál pouze dvakrát. Ve sněmovních volbách 2021 získalo hnutí ANO 1 458 140 hlasů a 72 poslanců, ztratilo tedy šest poslaneckých postů.

Koalice SPOLU, jejíž součástí je i ODS, obdržela v roce 2021 1 493 905 hlasů, což se rovnalo zisku 71 poslaneckých mandátů. ODS v Poslanecké sněmovně skutečně získala 34 křesel.

Jak jsme ovšem zmínili, SPOLU kandidovalo jako koalice složená z více stran: ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Počet hlasů, který získala z celkových 1 493 905 přímo samotná ODS, tak není z volebních výsledků možné přesně určit. Voliči totiž mohli dát hlas koalici SPOLU jako celku bez určení, kterou stranu konkrétně volí. Případně mohli na lístku zakroužkovat až 4 kandidáty, a změnit tak jejich pořadí na kandidátní listině. Zakroužkovaní kandidáti přitom mohli pocházet z různých stran koalice. 

Po sněmovních volbách výzkumná agentura STEM provedla analýzu volebního chování, v níž se sociologové mj. dotazovali182 voličů koalice SPOLU, za voliče které ze stran se považují. Na tento dotaz uvedlo 49 % respondentů, že se považují za voliče ODS. Z výsledku průzkumu STEM je tak možné dovodit, že právě 732 tisíc voličů koalice SPOLU se považuje za voliče ODS.

Byť tedy není možné z volebních výsledků určit počet hlasů pro ODS jakožto součást koalice SPOLU, z průzkumu STEM vyplývá, že přibližně 732 tisíc z nich jsou voliči ODS. Hnutí ANO tak skutečně mělo ve sněmovních volbách 2021 přibližně dvojnásobnou podporu než ODS. Podobným poměrem, tedy 72 ku 34, jsou rozložené i počty mandátů obou subjektů v Poslanecké sněmovně. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v rozhovoru zmiňuje, že se podle něj „mluví o konci Babiše“ kvůli jeho prohře v prezidentských volbách. Na uvedených číslech ilustruje, že získal více hlasů než současná vládní koalice a než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. S výsledkem prezidentských voleb je proto dle svých slov spokojený.

Neúspěšný kandidát na prezidenta Andrej Babiš získal ve druhém kole voleb 2 400 046 hlasů. Jak je vidět v následující tabulce, obdržel téměř o milion hlasů více než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021. Vládní koalice, složená ze dvou uskupení (koalice SPOLU a koalice Pirátu a Starostů a nezávislých), tak ve sněmovních volbách dohromady dostala o 66 365 hlasů méně než Andrej Babiš ve druhém kole prezidentských voleb.

Andrej Babiš tedy ve druhém kole prezidentských voleb získal o necelý milion hlasů víc než hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Při srovnání s počtem hlasů, které ve sněmovních volbách obdržela současná vládní koalice, získal Andrej Babiš jako kandidát na prezidenta téměř o 70 tisíc hlasů více. V tomto případě tak Andrej Babiš uvádí ne zcela přesné číslo (80 tisíc hlasů), které se mírně nevejde do naší 10% odchylky. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou. 

Pro úplnost je také vhodné dodat, že Andrej Babiš porovnává výsledky dvou druhů voleb – výsledky sněmovních voleb, kdy voliči vybírají z většího počtu politických stran či koalic, a výsledky druhého kola prezidentských voleb, kdy voliči vybírají jen ze dvou kandidátů.

Andrej Babiš svým výrokem poukazuje na prezidentskou debatu, kterou odvysílala CNN Prima News 25. ledna letošního roku. Účastníky debaty byli oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola prezidentských voleb, tedy Petr Pavel a Andrej Babiš.

Petr Pavel na dotaz moderátorky, zdali by Česko mělo přijmout zákon, který umožňuje všeobecné referendum, odpověděl (video, 40:26): „Dokud nebudeme mít dostatečně vytvořené podmínky a lidi připravené na rozhodování v referendu, pak bych to viděl jako možné riziko, protože ta kultura u nás není. Místní referenda určitě ano, pojďme si to na nich vyzkoušet a potom udělejme zákon o všeobecném referendu. My nejsme Švýcarsko, které by zkušenost s referendem mělo dlouhodobou. Viděli jsme například u Brexitu, jak to může být velice ošemetné.“

Byť Petr Pavel nemluvil o nedostatečné vyzrálosti občanů, v souvislosti se zákonem o celostátním referendu se skutečně vyjádřil v tomu smyslu, že lidé zatím na rozhodování v referendu nejsou připraveni. Zkušenosti by podle něj měli získat v lokálních referendech. Uvedl také, že všeobecné referendum vidí jako možné riziko, dokud se pro něj nevytvoří dostatečné podmínky. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš ve výroku odkazuje na svůj předvolební plán uspořádat na Pražském hradě mírový summit, který by měl napomoci k ukončení války na Ukrajině. Petr Pavel se mu měl dle jeho slov vysmívat a vyjádřit se v tom smyslu, že je Česká republika natolik malá a bezvýznamná země, že by nemohla uskutečnit mírovou konferenci, protože by ji ostatní státy nebraly v potaz.

V našem odůvodnění se proto zaměříme na to, jaká slova Petr Pavel používal při komentování zmíněného Babišova záměru. Dne 12. ledna 2023 v debatě na TV Nova před prvním kolem prezidentských voleb Petr Pavel na Babišův nápad reagoval následovně (video, čas 1:23:13): „Česká republika nemá takovou váhu, aby mohla iniciovat a úspěšné dovést ke konci mírové jednání tak složitého konfliktu. (…) je důležité, abychom o míru jednali se spojenci.“ Navrhl také, aby se Česko aktivně zapojilo do summitu NATO, který proběhne až po inauguraci zvoleného prezidenta.

Dne 15. ledna 2023 pak v Otázkách Václava Moravce řekl (video, čas: 8:53): „Vytvářet naději, že Česká republika je dnes v pozici, kdy může uspořádat globální mírový summit, je opravdu jenom marketingový tah Andreje Babiše, nic jiného.“ O deset dní později v debatě na serveru Novinky.cz uvedl (video, čas: 24:08), že momentálně je k iniciaci mírové konference (v souvislosti s konfliktem na Ukrajině) zapotřebí shody a následného společného nátlaku v rámci NATO a EU. „My nejsme zemí, která by mohla mít takovou váhu, že přesvědčí Rusko, případně další státy, aby usedly k jednomu stolu.“

Andrej Babiš svůj návrh na uspořádání mírového summitu zopakoval i v debatě televize Nova před druhým kolem voleb. Tam Petr Pavel řekl (video, čas: 1:08:41): „Já jsem v tom mezinárodním prostředí přece jenom nějakou dobu dělal a vím, jak komplikovaně se dosahuje nějakých mírových dohod. K tomu musí být alespoň nějaké elementární podmínky a ty dnes rozhodně nejsou. (…) Dneska zájem na jednání nemá (Rusko, pozn. Demagog.cz) a pokud o jakémkoliv míru hovoří, tak jedině za svých podmínek. (…) Mírový summit v tuto dobu je opravdu nereálný.“ Dodal také, že řešení války mezi Ruskem a Ukrajinou vidí v kolektivním postupu v rámci Severoatlantické aliance.

Petr Pavel se tedy opakovaně kriticky vyjádřil k plánu Andreje Babiše uspořádat mírový summit na Pražském hradě, který by přispěl k ukončení války na Ukrajině. V této souvislosti zmiňoval, že Česko nemá dostatečnou váhu, aby ze své vlastní iniciativy mohlo přesvědčit ostatní státy k jednání o míru. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je však třeba doplnit, že Petr Pavel ale nikdy netvrdil, že Česká republika je malý národ. Naopak přímo na svém webu uvádí: „Česká republika není ani malá, ani slabá, nebo dokonce bezvýznamná. Chci, aby se s námi počítalo, abychom byli konstruktivním a důvěryhodným hráčem při řešení regionálních i světových problémů.“