Jan Hamáček

O nedostatku ochranných pomůcek pro zdravotníky ve Velké Británii hovořila například britská veřejnoprávní stanice Channel 4 a ve stejném duchu psal o tématu i britský deník The Telegraph nebo Financial Times.

Na Slovensku psal o stavu ochranných pomůcek 11. března deník SME. Na nedostatek těchto pomůcek si stěžovalo více zdravotnických organizací a některé z nich také informovaly o tom, že mají zásoby na maximálně pár týdnů. O stejném stavu informovala i zpravodajská televizní stanice TA3.

Ani maďarští zdravotníci nemají dostatek ochranných pomůcek. Dočíst se o tom lze například na serveru Index.hu, který uvádí i to, kolik těchto ochranných prostředků právě teď v Maďarsku mají a kolik by jich potřebovali.

I v Polsku je situace s nedostatkem ochranných pomůcek pro zdravotníky podobná. Informoval o tom například server medonet.pl. Server iROZHLAS.cz napsal, že polský opoziční list Gazeta Wyborcza na svém webu uvedl, že polská rozvědka už v lednu před koronavirem varovala, avšak tamější vláda toto varování ignorovala.

Podle GHS Indexu, který hodnotí ve 195 zemích globální zdravotní zabezpečení, včetně připravenosti na epidemie, skončila Česká republika na 42. místě. V Evropě jsme pak skončili na 26. místě z celkových 43. Tím jsme se umístili za Polskem (19. místo) i Maďarskem (21. místo). Slovensko skončilo hned za námi, na 27. místě. Výsledky GHS Indexu komentoval už v říjnu 2019 server iDNES.cz: „Svět není připravený na pandemie. V žebříčku nás porazilo Turecko i Albánie. Nebezpečí nové pandemie číhá vždy a všude a lidstvo na něj není připravené, upozorňuje žebříček Global Health Security Index. Pro boj s biologickými hrozbami jsou nejlépe vybavené Spojené státy, Česko skončilo dvaačtyřicáté.“ V březnu tohoto roku pak zprávu připomněl i iROZHLAS.cz: „Česko v boji proti pandemii koronaviru trápí akutní nedostatek roušek a respirátorů. Tuzemské úřady podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka situaci hrubě podcenily, jak uvedl pro iROZHLAS. Indicie, že ministerstvo zdravotnictví nemá případné rozšíření nemoci COVID-19 pod kontrolou, byly přitom už loni na podzim. A sice v podobě amerického žebříčku připravenosti jednotlivých států na mezinárodní viry.“

Žádná jiná země Evropy skutečně nemá navázaný s Čínou tak intenzivní letecký kontakt. Do České republiky v posledních dnech dorazilo hned několik letadel se zásobami zdravotnických ochranných pomůcek a testů na nový typ nemoci COVID-19. Ve středu 18. března doletělo na letiště Kbely v Praze letadlo se 150 tisíci nových rychlotestů, v pátek 20. března přistálo v Praze letadlo s 1,1 milionem zakoupených respirátorů. V sobotu 21. března pak do Prahy a do Pardubic dorazily dvě letadla s dalšími zásobami roušek, respirátorů, ochranných obleků a brýlí. 

Do budoucna se očekává, že do České republiky budou mířit tři letadla se zdravotnickými potřebami týdně a to po dobu asi šesti týdnů. Letecké dodávky mají zajišťovat letadla čínského dopravce China Eastern a také Českou republikou pronajatý velkokapacitní ukrajinský letoun An-124 Ruslan. Po vyřešení komplikací s přeletovým povolením se počítá také s českými Smartwings a ČSA. Fungování leteckého mostu kromě samotného Jana Hamáčka potvrdil a podpořil i ministr dopravy Havlíček na svém twitterovém účtu.

Letadla Smartwings ve vzduchu. Ministerstvo dopravy ve spolupráci s ostatními rezorty zahajuje letecký most s Čínou. Smartwings již obdržel zahraniční povolení a bude průběžně točit celkem sedm letadel a navážet respirátory, roušky a další zdravotnický materiál. pic.twitter.com/RFGaJ95Imc

— Karel Havlíček (@KarelHavlicek_) March 19, 2020

V jiných státech Evropy se ale postupně také začíná rozvíjet hlubší spolupráce s Čínou v importu zdravotnického materiálu. Do Itálie také už dorazilo několik dodávek s pomocí v boji proti epidemii koronaviru – 12. března v Římě přistálo letadlo s ochranným materiálem, ale i s experty z Číny, další například dorazilo ve středu 18. března. Na Ukrajinu v pondělí 23. března doletělo první letadlo z Číny se zásobou testů na koronavirus a dále se očekává hlubší spolupráce. Podobná situace je i v Srbsku, které si dlouhodobě buduje s Čínou poměrně úzké vztahy a kam kromě zdravotnického materiálu také dorazili čínští zdravotníci.

Stejně tak i z dalších evropských zemí přicházejí zprávy o spíše jednorázových zásilkách ochranného materiálu – kupříkladu ze Španělska, Francie, Belgie či Polska.

Z počátku distribuční systém, ve kterém si distribuci zajišťovalo zvlášť ministerstvo zdravotnictví a zvlášť ministerstvo vnitra, kritizovali především krajští hejtmani i zdravotnická zařízení a ministr vnitra Jan Hamáček. Po příletu ukrajinského nákladního letounu An-124 Ruslan do Pardubic dne 21. března 2020 si náklad na místě rozdělili hasiči za ministerstvo vnitra a armáda za ministerstvo zdravotnictví.

Vláda změnila systém distribuce v pondělí 23. března 2020 v nařízení (.pdf), které rozšířilo pravomoc ministerstva vnitra, které tak může zásobovat státní i nestátní zdravotnická zařízení.

Samotný centrální systém distribuce ochranných prostředků se nyní vztahuje na všechny cílové skupiny, tedy i na fakultní nemocnice, páteřní nemocnice v krajích, záchranáře a další. Hasiči nejdříve dodávky rozvezou do krajů, kde se zásoba rozdělí pro všechny orgány.

V neděli 22. března 2020 přistál na letišti v Pardubicích ukrajinský nákladní letoun An-124 Ruslan se 70 tunami nákladu, včetně 5 milionu roušek. Informovala o tom Armáda ČR i Úřad vlády na svém Twitteru:

Z čínského Šen-čenu přepravil do Pardubic velkokapacitní letoun An-124 Ruslan 5 mil. roušek, 1,6 mil. respirátorů, 120 tisíc ochranných obleků, 80 tisíc ochranných brýlí a desítky tisíc testů. Pro urgentní přepravu materiálu z Číny využila @obranatweetuje alianční program SALIS. pic.twitter.com/oB3it1LZRo

— Úřad vlády ČR (@strakovka) March 21, 2020

Ministr vnitra Jan Hamáček ještě před příletem na svém Twitteru uvedl konkrétnější čísla, která jinde nejsou dostupná, včetně počtu roušek určených pro kraje:

Chtěl bych rozptýlit obavy ohledně distribuce roušek z dnešní dodávky, situace je následující: 2,3 mil. roušek předáváme Ministerstvu zdravotnictví pro fakultní nemocnice, 2,9 mil. jde krajům, a ty budou zásobovat krajské nemocnice a další zařízení. #spolutozvladneme

— Jan Hamáček (@jhamacek) March 21, 2020

Prvním letadlem se zdravotnickým materiálem byl let společnosti China Eastern, který do Česka dorazil v sobotu 21. března. Informoval o něm například Úřad vlády na svém webu.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť zejména k první části výroku se z veřejných zdrojů vztahují pouze jiná vyjádření ministra Hamáčka, na kterých odůvodnění z logických důvodů postavit nemůžeme. 

Kompetence i proces jmenování zmíněné ve výroku souhlasí se zněním zákona a podrobnosti ohledně výběrového řízení odpovídají skutečnosti (a to i s přihlédnutím k drobné číselné odchylce, kterou je třeba posuzovat v kontextu výroku).

K procesu jmenování ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) se vyjadřuje § 1 odst. 2 zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů:

“V čele inspekce stojí ředitel inspekce (dále jen „ředitel“), kterého jmenuje a odvolává1) na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti předseda vlády, jemuž je ředitel z výkonu své funkce odpovědný.”

Prázdné místo šéfa GIBS bylo uvolněno poté, co se historicky druhý ředitel této instituce Michael Murín rozhodl rezignovat na svoji funkci. Učinil tak po sporech s předsedou vlády Andrejem Babišem, který na něj uvalil i kárné řízení.

Oficiálně svůj odchod odůvodnil tím, že by jeho “setrvání v čele GIBS mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce.” Do druhého výběrového řízení na post nového ředitele (kdy první bylo skončeno kvůli pouze jednomu kandidátovi) se přihlásilo 12 uchazečů. Nezávislá odborná komise následně zvolila šéfa Okresního státního zastupitelství v Lounech Radima Dragouna. Předseda vlády závěry komise plně akceptoval.

Vzhledem k výše uvedenému považujeme výrok za pravdivý, a to i přesto, že uchazečů o funkci bylo ve skutečnosti 12 narozdíl od 14 zmíněných.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož ČSSD sice schválila seznam pěti kandidátů na ministry do menšinové vlády Andreje Babiše v květnu 2018, nelze ovšem z dostupných zdrojů říci, zda bylo hlasování jednomyslné. Do vlády byla zvolena tato jména: Jan Hamáček (ministerstvo vnitra), Miroslav Poche (ministerstvo zahraničí), Petr Krčál (ministerstvo práce a sociálních věcí), Miroslav Toman (ministerstvo zemědělství) a Antonín Staněk (ministerstvo kultury). Dodejme ovšem, že na místo Pocheho nakonec usedl Jan Hamáček, který tak od června 2018 vede dvě ministerstva. Tato situace je ovšem podle něj pouze dočasná.

Jan Hamáček byl jmenován ministrem vnitra i ministrem zahraničních věcí poté, co byl prezidentovi Andrejem Babišem předložen seznam ministrů obsahující Jana Hamáčka na obou postech. Zeman již dříve odmítal jmenovat navrženého kandidáta na post ministra zahraničí za ČSSD Miroslava Pocheho.

První informace o tom, že by Miloš Zeman nejmenoval navrženého kandidáta na post ministra zahraničních věcí Miroslava Pocheho, se objevily na konci dubna (Forum24.cz, Právo, MF Dnes). Jan Hamáček názor prezidenta Zemana zaznamenal a o ministrech za ČSSD s ním mluvil, ale dál trval na předložených jménech. Miloš Zeman 24. května v TV Barrandov (video, 41:42) uvedl, že se s Janem Hamáčkem dohodnul na tom, že předseda ČSSD navrhne jiné jméno na post ministra zahraničí, nicméně Hamáček tuto dohodu podle Zemana porušil.

Pátého černa jednal Jan Hamáček s Milošem Zemanem na Hradě o jménech kandidátů na ministry a po jednání uvedl, že žádné alternativy v otázce ministrů neřešili a že stále platí usnesení vedení sociální demokracie, které pětici nominantů schválilo.

O tom, že by dočasně řídil ministerstvo zahraničních věcí řídil Jan Hamáček, jakožto předseda koaliční strany, která má dané ministerstvo v gesci, se poprvé zmínil Miloš Zeman, a to v rozhovoru pro MF Dnes, který vyšel 22. června.

"Dalším plánem prý může být, že funkce ministra zahraničí zůstane dočasně neobsazená a resort by zatím řídil Jan Hamáček. Proti tomu bych vůbec nebyl."

Ještě ve stejný den proběhla dvě jednání v lánském zámku mezi Miroslavem Pochem, Janem Hamáčkem a Milošem Zemanem. Na tiskovém briefingu poté Hamáček uvedl:

"Za mě je akceptovatelné, že pokud by pan prezident odmítl nominovat Miroslava Pocheho, tak že by po nějakou dobu řízením ministerstva zahraničí byl pověřen předseda té koaliční strany, která toto ministerstvo má v gesci, to znamená sociální demokracie a to znamená moje osoba."

Samotnému jmenování předcházelo předložení seznamu ministrů Andreje Babiše Miloši Zemanovi. Dle prezidenta (video, 20:30) Andrej Babiš nejprve předložil seznam, na kterém nebylo uvedeno jméno ministra zahraničí a poté ještě dopis obsahující seznam ministrů, ve kterém byly uvedeny dvě jména - Miroslav Poche a Jan Hamáček.

Prezident tak jmenoval Jana Hamáčka do funkce ministra zahraničních věcí a vzhledem k tomu, že jmenoval ministry tak, jak mu je premiér navrhnul, dodržel Ústavou vyžadovaný postup.

Dalším faktorem, který mohl donutit Jana Hamáčka k tomu, aby byl jmenován do funkce ministra zahraničí, byť on i ČSSD navrhovali Miroslava Pocheho, byl odpor KSČM. Vojtěch Filip například 17. června v Otázkách Václava Moravce (video, 7:09) uvedl, že pro komunisty je Poche takovou překážkou, že by nemohli tolerovat vládu, ve které by byl ministrem.

Informace týkající se programu MEDEVAC je pravdivá - od roku 2013 bylo v rámci projektu MEDEVAC podle stránek ministerstva vnitra uskutečněno 2 383 operací. Rozsah výdajů vynaložených na projekty spojených s migrací ale není zcela dohledatelný. Podle zprávy ministerstva vnitra během roku 2015 a 2016 Česká republika na takové projekty vynaložila dohromady cca 250 milionů korun. Ministerstvo vnitra nepřímo uvádí, že v roce 2017 to bylo alespoň 178 milionů korun a na konci března 2018 uvolnilo dalších 75 milionů na řešení problému migrace. Jelikož jsou ale zprávy ministerstva z roku 2017 a 2018 zatím neúplné, pravdivost tohoto výroku se nedá s jistotou určit.

Afrika se dle klasifikace OSN dělí na dva hlavní regiony, severní a subsaharskou. Do regionu severní Afriky patří
Alžír, Egypt, Maroko, Tunis, Súdán, Libye a Západní Sahara. Ostatní africké státy spadají do regionu subsaharské Afriky.

Data Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pro období od 1. ledna 2018 do 30. června 2018 o
situaci ve Středomoří (.pdf) ukazují, že největší počty uprchlíků a migrantů pocházejí ze zemí mimo region subsaharské Afriky. Nejvíce přišlo ze Sýrie (6 000). Dále pak z Iráku (3 600), Tunisu (3 000) a Afghánistánu (1 800). Celkem tedy z oblastí mimo subsaharskou Afriku přišlo v tomto období 17 400 uprchlíků a migrantů.

Z regionu subsaharské Afriky přišlo ve stejném období 14 200 uprchlíků a migrantů. Nejvíce z Guinei (3 600). Dále pak z Mali (3 100), Eritreje (2 600), Pobřeží Slonoviny (2 300). Nakonec je uvedena kategorie zahrnující menší počty migrantů a uprchlíků z vícero ostatních subsaharských států (2 600).

Nutno dodat, že údaje o počtu uprchlíků a migrantů se neustále mění. K 7. srpnu 2018 přišlo za rok 2018 do Evropy přes Středozemní moře 63 003 uprchlíků a migrantů. Poslední sada aktualizovaných dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky platí pro období od 1. ledna 2018 do 31. července 2018. Tato sada však není kompletní a chybí zde aktualizovaná datake kategorii „ostatní subsaharské státy“, a proto jsme ji k ověření výroku ministra Hamáčka nepoužili.

Přesto pro ilustraci uvedeme, že podle této sady dat přišlo z oblastí mimo region subsaharské Afriky 21 774 uprchlíků a migrantů. Oproti tomu z oblasti subsaharské Afriky přišlo pouze 14 696 uprchlíků a migrantů. Výrok ministra Hamáčka by tedy ani v tomto případě nebyl pravdivý.

Podle článku 5 Severoatlantické smlouvy z roku 1949, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO), považují členské státy ozbrojený útok proti jednomu nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Členové aliance nejsou povinni se přímo účastnit, musí ale poskytnout asistenci. O případných opatřeních a jejich ukončení rozhoduje Rada bezpečnosti OSN.

Tento článek byl původně namířen na ochranu před Sovětským svazem v období studené války, ale jediné jeho použití bylo po teroristických útocích 11. září 2001 ve Spojených státech. Po předložení důkazů ze strany USA naplnily podle Rady bezpečnosti teroristické útoky znaky pro použití článku 5. V říjnu 2001 začíná americká invaze do Afghánistánu podporovaná státy NATO s cílem svrhnout vládnoucí teroristickou organizaci Al-Káida. Od té doby pokračuje tzv. válka proti terorismu s různým přispěním států NATO, tedy i České republiky.

V současné době je v zahraničních misích přibližně 800 českých vojáků, z toho asi 250 v Afghánistánu. Od roku 2002 česká armáda do Afghánistánu poslala více než 9000 vojáků. Během všech zahraničních misí od roku 1990 zemřelo 28 českých vojáků.