Jan Hamáček

Jan Hamáček hovoří o doporučeních (.pdf), která Pavel Řehák spolu s týmem odborníků sestavil v květnu na pomoc ČR při možné druhé vlně pandemie koronaviru a další epidemii. Materiál obsahuje 32 kroků, které Česká republika měla včas aplikovat, aby zabránila podobnému omezení, které nastalo na jaře.

U jednoho z těchto kroků, přesněji u kroku č. 14 (Zavést systém pro rychlé, efektivní a cílené znovuzavádění plošných opatření, .pdf, str. 22), se uvádí:

„Dedikovaná expertní skupina, spolu s ÚEK vypracuje, spravuje a rozvíjí indikativní pravidla a standardní postup pro znovuzavádění plošných opatření s napojením na plošné testování kritických oblastí. Pravidla a postup jsou pouze indikativní, slouží však jako opora rychlému rozhodování a zvyšují předvídatelnost celého systému. Pravidla obsahují:

• klíčové indikátory jako počet nových případů, podíl případů nespojených se známými ohnisky; včetně kritických hodnot…“

I přesto, že hranici, při které by se zavedla plošná opatření, má určit odborná skupina, se dokument na několika místech o této hranici zmiňuje. Na straně 16 (.pdf) mluví o předpokladu zavedení plošných opatření při cca 400 případech denně. Na následující straně je pak tato hranice definována podobně, jako cca 300–400 nových případů denně.

Protože tedy dokument skutečně zmiňuje hranici pro zavedení nových plošných opatření, která přibližně odpovídá tvrzenému číslu 450, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví došlo k prvnímu třídennímu kontinuálnímu nárůstu nad 450 nakažených ve dnech 1. září až 3. září. Dodejme, že tato hranice byla překonána i před začátkem září, konkrétně se 21. srpna potvrdila nákaza covidem-19 u 504 osob a 28. srpna u 485 osob. Nikdy to však nebylo ve třech po sobě jdoucích dnech, jak ukazuje následující graf za období od 1. února do 15. září 2020.

23. července vyzval Jan Hamáček občany, aby nečekali na vládní nařízení a nosili v uzavřených prostorách roušky, protože tím mohou zmírnit šíření epidemie. Počty nakažených označil za alarmující, ačkoliv ministr zdravotnictví se snažil veřejnost spíše uklidňovat.

Z dat zveřejňovaných Ministerstvem zdravotnictví pak lze vyčíst, že denní přírůstky počtu nakažených byly v době kolem 23. července již kolem dvou set. Počty nakažených však překročily stovku již koncem června, kdy denní přírůsty dosáhly náhle až 300 nakažených, na následující dva až tři týdny se pak situace zlepšila a počty nakažených se pohybovaly nad stovkou. Protože se tedy počty nakažených začaly nad stovkou pohybovat mnohem dříve, než ministr Hamáček tvrdí, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Jak uvádí server iROZHLAS.cz, Ústřední krizový štáb, který je pracovním orgánem vlády k řešení krizových situací a je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu, byl v souvislosti s epidemií nového typu koronaviru ustanoven v polovině března. Nouzový stav vláda kvůli epidemii vyhlásila 12. března 2020, krizový štáb byl ustanoven o tři dny později. Činnost ukončil k 11. červnu. Původně jej vedl tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, po dvou týdnech byl do čela ustanoven ministr vnitra Jan Hamáček.

V současné době funguje vládní rada pro zdravotní rizika, která byla zřízena usnesením vlády č. 813 (.pdf) ze dne 27. července 2020. Rada vlády pro zdravotní rizika je nyní stálým iniciačním a poradním orgánem vlády. Jejím základním úkolem je řešit a reagovat na veškeré situace související se zdravotním rizikem pro občany na území České republiky. 

„Tato Rada je zřízena nejen kvůli koronaviru, ale eventuálně v budoucnosti také pro další zdravotní rizika. Jde o to, abychom spojili své síly, a musí to mít jasný systém řízení,“ konstatoval 27. července premiér Andrej Babiš, který se zároveň stal předsedou Rady.

Dodejme, že Ústřední krizový štáb byl obnoven 21. září 2020 (.pdf, str. 1) a znovu se sešel 23. září. A to i přesto, že ještě 14. září podle premiéra Andreje Babiše svolání tohoto štábu „nebylo na stole“. Předseda vlády tehdy také uvedl, že roli Ústředního krizového štábu zastává právě Rada vlády pro zdravotní rizika.

Na tiskové konferenci po jednání Rady vlády pro zdravotní rizika dne 17. srpna 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že od 1. září bude znovu zavedena povinnost nosit roušky ve veřejné dopravě a v uzavřených veřejných prostorech (s výjimkami restaurací a škol – prostoru tříd).

Už na tiskové konferenci 20. srpna ale bylo oznámeno zmírnění plánovaných opatření. „Jsme schopni vlastně reagovat velmi promptně, pokud by došlo k nějaké změně situace. (…) Došli jsme tedy k určitému závěru, který se týká úpravy toho mimořádného opatření, ale nikoliv jeho rušení, spíše lepšího zacílení tam, kde v tuto chvíli skutečně vnímáme to největší riziko z hlediska šíření dané choroby,“ odůvodňoval tehdy změnu rozhodnutí Adam Vojtěch. Od 1. září pak byla zmírněná opatření uvedena do praxe – ve školách, v obchodech, ve službách typu kadeřnictví ani na sportovištích roušky povinné nebyly.

Zákon č. 258/2000, o ochraně veřejného zdraví, stanovuje, že „státní správu v ochraně a podpoře veřejného zdraví vykonávají“ (§ 78 odst. 1) Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice a některá další ministerstva, např. Ministerstvo obrany či Ministerstvo dopravy.

Podíváme-li se do znění uvedeného zákona na rozdělení zodpovědností za oblast veřejného zdraví mezi jednotlivými výše uvedenými subjekty, je zřejmé, že role Ministerstva zdravotnictví je zde stěžejní. Zákon uvádí, že Ministerstvo zdravotnictví „řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví“ (§ 80 odst. 1 písm. a). Co se týče krajských hygienických stanic, ty Ministerstvo zdravotnictví také „řídí a kontroluje“ (§ 80 odst. 1 písm. b). Dále „usměrňuje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví prováděný Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra“ (§ 80 odst. 1 písm. k). Ministerstvo dopravy pak má pouze dílčí působnost v oblasti veřejného zdraví. Například předává Ministerstvu zdravotnictví údaje týkající se úrovně hluku na jednotlivých typech komunikací (§ 81 odst. 1), a zaměříme-li se na Ministerstvo životního prostředí, to podle uvedeného zákona například upravuje „vyhláškou tiché oblasti ve volné krajině“ (§ 81b).

Z uvedeného je tak zřejmé, že role Ministerstva zdravotnictví je v oblasti ochrany zdraví zcela stěžejní. Jiná situace může nastat ve výjimečných situacích vyhlašovaných podle zákona č. 240/2000, o krizovém řízení. Vláda podle tohoto zákona může zřídit Ústřední krizový štáb, který slouží jako „pracovní orgán k řešení krizové situace“ (§ 4 odst. 1 písm. c) a který disponuje rozsáhlými pravomocemi včetně omezení pohybu osob (§ 6 odst. 1 písm. b). Jan Hamáček však ve svém výroku hovoří o době nekrizové, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Česká republika požádala skrze mechanismus civilní ochrany EU také o zdravotnický personál. Kromě ministra vnitra Hamáčka žádost o lékařskou pomoc zmínil v rozhovoru (čas 04:09) pro Českou televizi dne 16. října 2020 i generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Drahoslav Ryba. Ten na otázku, týkající se přeshraniční pomoci v rámci mechanismu civilní ochrany EU, odpověděl: „Pan ministr nás požádal a my jsme tedy udělali v této chvíli jakési avízo pro Evropskou unii. A vložili jsme do systému, který je k tomu připraven, ten systém se jmenuje CECIS, (…) náš předběžný požadavek na poskytnutí případné materiální, případně lékařské pomoci. Ze zahraničí, ze států Evropské unie.“ 

Dodejme, že systém CECIS, tedy Společný komunikační a informační systém pro mimořádné události, je jedním z nástrojů, pomocí něhož Česká republika může při katastrofách a mimořádných událostech požádat o pomoc v rámci mechanismu civilní ochrany EU. Jednou z forem této pomoci je také právě nasazení zdravotníků ze zahraničí.

Jestli již byla lůžková kapacita nemocnic „razantně navýšena“, je trochu sporné. Podle dat, která zveřejňuje Hlídač státu, se celkový počet lůžek například od 10. října do 18. října naopak mírně snížil. Pokud bychom však porovnali data od začátku října do dne rozhovoru, nelze popřít, že v tomto období k určitému navýšení došlo.

Je také pravda, že v současné době nemocnice omezují neakutní péči a uvolňují si tak prostor pro očekávaný nárůst pacientů s covidem-19. Stát zároveň plánuje využít lůžka ze státních hmotných rezerv, část z nich do nového zařízení v Letňanech, které Ústřední krizový štáb buduje s pomocí Armády ČR. Znatelné navýšení počtu lůžek mezi 15. a 18. říjnem můžeme vidět i v prezentaci (.pdf, str. 9) profesora Černého.

Aktuální údaje o volných kapacitách nemocnic pravidelně zveřejňuje Ústav zdravotnických informací a statistiky, spolu se zprávou národního koordinátora intenzivní péče Vladimíra Černého. Z jeho zpráv vyplývá, že kapacita lůžek je prozatím dostačující. Větší problém zřejmě hrozí s nedostatkem lékařů a sester. Jednak kvůli nakažení covidem-19, ale také kvůli vládním opatřením, jak uvádí např. FN Brno. Ministr zdravotnictví připravuje strategie, jak chybějící personál nemocnic nahradit.

K přípravě a otevření polních nemocnic dochází většinou v momentu, kdy již klasickým stávajícím nemocnicím hrozí přeplnění a nedostatek lůžek. Polní nemocnice jako mobilní zdravotnická zařízení tak pomáhají odlehčit přetíženým „kamenným“ nemocnicím. Využívají se nejenom během vojenských konfliktů, ale i v případě katastrof či nehod.

Polní nemocnice během první vlny pandemie covidu-19 využily hlavně nejvíc zasažené země jako Itálie, Velká Británie, Španělsko, Brazílie, Čína, Rusko či americká metropole New York. 

I česká vláda se na jednání 16. října 2020 rozhodla pro otevření polní nemocnice jako záložního zdravotnického zařízení. Přípravu a zabezpečení letňanské polní nemocnice má na starosti Armáda ČR, která zabezpečila i převoz techniky a nemocničního materiálu z Hradce Králové do Prahy. Polní nemocnice bude vybavena např. laboratoří, operačním sálem, ale zejména 500 lůžky, z nichž 10 má být určeno pro jednotku intenzivní péče (JIP).

Primárně má být polní nemocnice v Letňanech podle ministra zdravotnictví Prymuly vyhrazena pro pacienty s mírným průběhem. Věří také, že nemocnice bude záložní a nebude muset být využita.

Dle informací Ministerstva obrany by výstavba zmiňované polní nemocnice měla být dokončena v neděli 25. října.

Jan Hamáček ve výroku hovoří o důsledcích nedodržování opatření na demonstraci. Z kontextu výroku však není zřejmé, jaká opatření má na mysli. V úvahu připadají dvě interpretace: buď protiepidemická opatření pro veřejná shromáždění přijatá vládou ČR, ale také obecná pravidla pro taková shromáždění. Zaměřme se tedy na jednu interpretaci po druhé.

Vláda České republiky přijala usnesení o přijetí krizového opatření v pondělí 12. října 2020. Zákazy a omezení obsažené v usnesení vstoupily v platnost 14. října (str. 1). Dokument omezuje „právo pokojně se shromažďovat tak, že shromáždění se může účastnit celkem nejvýše 500 účastníků“ (str. 3).

Účastníci shromáždění musí být rozděleni do skupin, které budou obsahovat nejvýše 20 osob. Rovněž musí dodržovat dvoumetrový odstup od ostatních a mít zakrytá ústa a nos (str. 3). Demonstrující tak po dobu nouzového stavu musí dodržovat tato opatření. Jejich porušením se mohou dopustit přestupku podle krizového zákona, za který jim hrozí pokuta až do výše 20 tis. Kč. Svolavateli shromáždění usnesení vlády žádné zvláštní povinnosti neukládá, vztahuje se na něj stejné omezení jako na účastníky demonstrace. V případě porušování protiepidemických nařízení na demonstraci neukládá svolavateli žádnou povinnost ani zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

Zákon o právu shromažďovacím z března 1990 ukládá svolavateli demonstrace řadu jiných povinností. Svolavatel např. musí (vlastními silami) zajistit, aby shromáždění proběhlo pokojně a aby nebylo narušováno. Pokud se svolavateli nepodaří obnovit pokojný průběh shromáždění, „požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu“. Další povinností je dodržování pokynů úřadu a plnění povinností stanovených jinými právními předpisy.

Úřad, kterému bylo shromáždění oznámeno, resp. jeho zástupce, pak může na místě shromáždění udílet pokyny, mimo jiné i za účelem ochrany veřejného zdraví prostřednictvím svolavatele shromáždění rozpustit. Svolavatel následně musí účastníky vyzvat k odchodu. Pokud tak neučiní svolavatel, rozpustí demonstraci zástupce úřadu. Policie pak může na místě udílet pokyny jen v případě, že zástupce úřadu není přítomen, popřípadě vyžadují-li to okolnosti.

Je však třeba zdůraznit, že pro konání shromáždění (demonstrace) není třeba předchozí povolení příslušných úřadů. Svolavatel je pouze povinen konání shromáždění oznámit, a to alespoň 5 dní předem. Ani neoznámení však není důvodem pro rozpuštění shromáždění. Tyto důvody jsou taxativně vymezeny v § 10 zákona. Shromáždění je možné rozpustit, např. pokud se demonstrující dopouštějí násilí nebo hrubé neslušnosti nebo pokud nařízení porušuje zákony a ústavu. Neoznámení shromáždění je však přestupkem s pokutou až 15 000 Kč (v případě právnické osoby 30 tis. Kč).

Účastníci shromáždění musí dodržovat opatření vydaná v souvislosti se šířením nemoci covid-19 a musí respektovat zákon o právu shromažďovacím. V případě, že tato opatření dodržována nejsou, jedná se svolavateli dle zákona nejdříve zástupce úřadu, teoreticky přitom k těmto jednáním může dojít i na základě podnětu Policie ČR. Ta může sama zasáhnout jen v omezených případech. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož při aplikaci druhé interpretace výrok odpovídá zákonnému postupu.