Jan Hamáček

Ministr vnitra Hamáček ve výroku mluví o otrávení Alexeje Navalného 20. srpna 2020 a událostech, které následovaly. 

Alexej Navalnyj je považován za jednu z vůdčích postav ruské opozice. Je také zakladatelem Protikorupční nadace, která se dlouhodobě zabývá odkrýváním korupce v Rusku. Alexej Navalnyj je obětí dlouhodobého pronásledování, opakovaného zatýkání či fyzického napadání.

Posledním takovým činem byl pokus o otravu v roce 2020. Alexej Navalnyj zkolaboval 20. srpna 2020 při letu z Tomsku do Moskvy. Následně byl po nouzovém přistání hospitalizován v omské nemocnici. Ruští lékaři oznámili, že v těle nebyly nalezeny žádné známky otravy a že kolaps mohl být zapříčiněn metabolickými problémy, konkrétně prudkým poklesem hladiny cukru v krvi. 

Pro Alexeje Navalného bylo 20. srpna vypraveno letadlo s týmem specialistů. Toto letadlo ho mělo přepravit k léčbě do Berlína. Letadlo v Omsku přistálo 21. srpna ráno. Z počátku ovšem ruští doktoři tvrdili, že jeho stav neumožňuje přepravu letadlem. Manželka Alexeje Navalného na tento fakt reagovala tím, že si je jistá, že tak činí, aby jed, kterým podle ní byl otráven, z krve zmizel.

Ještě týž den své rozhodnutí ruští doktoři změnili a v 16 hodin bylo oznámeno, že stav Alexeje Navalného je stabilizovaný, a je tedy možná jeho letecká přeprava do nemocnice v Berlíně. Alexej Navalnyj byl z Omsku do Berlína přepraven v sobotu 22. srpna. V Německu byl v jeho oběhovém systému nalezen jed ze skupiny novičoků. Ruská strana ovšem jakoukoliv participaci na otravě odmítá. 

Podle vyšetřování portálu Bellingcat, The Insider, CNN a Der Spiegel stála za otravou ruská zpravodajská služba FSB. Jed byl pravděpodobně nanesen na jeho oblečení. Samotnému Alexeji Navalnému se jeden z podezřelých po telefonu, v domnění, že mluví se svým nadřízeným, přiznal, že se na otravě podílel.

V berlínské nemocnici strávil opoziční předák 32 dní, poté se zotavoval mimo nemocnici. 

Do Ruska se Alexej Navalnyj vrátil 17. ledna 2021. Ani jeho návrat ovšem neproběhl hladce. Let z Berlína do Moskvy měl nejprve přistát na letišti Vnukovo, na kterém se sešli Navalného příznivci. Let byl ovšem odkloněn a k přistání nakonec došlo na druhém moskevském letišti Šeremeťjevo. Podle oficiálních zpráv k této změně došlo kvůli nepříznivému počasí, které znemožňovalo přistání na letišti Vnukovo.

Po přistání došlo během pasové kontroly k zatčení Alexeje Navalného. Jeho zatčení bylo odůvodněno porušením podmínečného odsouzení z roku 2014. Tehdy byl se svým bratrem odsouzen za zpronevěru. Bratři Navalní takto měli získat 30 milionů rublů. Evropský soud pro lidská práva tento rozsudek označil za nespravedlivý a k odsouzení podle něj došlo neprávem.

Po přistání byl Alexej Navalnyj zatknut, jelikož údajně porušil několik pravidel uložených trestem z roku 2014. Například prý řádně neoznámil svůj pobyt v Německu nebo se po propuštění z nemocnice nedostavil na schůzky ve věci jeho podmínečného trestu, jak mu uložily ruské úřady. Poté byl Alexej Navalnyj vzat na 30 dní do vazby.

Zatčení vyvolalo protesty po celé zemi. Protestující žádali jeho propuštění na svobodu. Při násilných střetech s policií bylo zadrženo přes 5 000 osob.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož Alexej Navalnyj je skutečně považován za vůdčí postavu ruské opozice. Došlo i k prodlevě mezi žádostí o možnost přepravit Alexeje Navalného a umožnění této přepravy. Jedním z důvodů, proč byl po návratu zatčen je skutečně i fakt, že řádně neoznámil svůj pobyt v Německu.

Jan Hamáček mluví o tzv. sociálních hospitalizacích. To jsou takové, kdy na lůžkách leží pacienti, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči. Jedná se hlavně o ty, kteří nemají příbuzné, kteří by si je mohli převzít do domácí péče. Nebo o ty, kteří rodinu mají, ale příbuzní si je odmítají převzít ze strachu z covidu-19. 

Týká se to také starších pacientů, zejména klientů domovů důchodců či pečovatelských domů, u kterých je potřebná už jen ošetřovatelská a sociální péče. Jenže vracet tyto stále ještě pozitivní klienty zpět do zařízení není možné, aby nenakazili ostatní klienty.

Ještě v říjnu se ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík v rozhovoru pro Novinky.cz vyjádřil, že přibližně 40 % pacientů hospitalizovaných kvůli covidu-19 je bezpříznakových a nemocniční péči nepotřebují.

Obdobně se v říjnu vyjádřil i bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. Při interpelacích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že 42 % hospitalizovaných lidí nemá příznaky covidu-19 a v nemocnicích se nachází jen kvůli nedostatku lůžek následné péče. V rádiu Impuls řekl, že v nemocnicích jsou hospitalizováni lidé, „kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení“.

S řešením, jak pacientům, kteří už nepotřebují akutní lékařskou péči, zajistit lůžka následné péče, přišla vláda až na podzim.

Dle usnesení vlády ČR č. 1117 ze dne 30. října 2020 vláda ukládá:

„1. hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy 

a) vyčlenit nebo zřídit s účinností ode dne 9. listopadu 2020 s odpovídajícím personálním zabezpečením na území každého kraje a hlavního města Prahy prostory s lůžkovou kapacitou pro izolaci osob, u kterých se prokázala nákaza koronavirem označovaného jako SARS CoV-2 a jejich zdravotní stav nevyžaduje poskytování zdravotní péče, alespoň v rozsahu 80 lůžek na 550 000 obyvatel kraje nebo hlavního města Prahy a nad 550 000 obyvatel dalších 80 lůžek.“

Ode dne 2. listopadu se zavedl také Národní dispečink lůžkové péče, který pomáhá nemocnicím s hledáním míst pro pacienty. Dispečink eviduje kapacity lůžek a může nařídit přijetí pacienta na volné lůžko. Z rozhovoru ČTK s národním koordinátorem intenzivní péče Vladimírem Černým vyplývá, že dispečink může v zařízeních následné péče, rehabilitačních ústavech, hotelech nebo v lázních umístit lidi s covidem-19 i bez něj. Například ty, kdo potřebují izolaci jako nakažení nebo karanténu po setkání s nakaženým.

Od března funguje podobné řízení kapacit, tzv. Dispečink intenzivní péče. Sleduje se v něm obsazenost lůžek na ARO a JIP nejen na centrální úrovni, ale i po krajích. Je však třeba zdůraznit, že Dispečink řeší výhradně kapacity intenzivní péče, nikoliv tzv. sociální hospitalizace.

Abychom to shrnuli, jelikož si ještě v říjnu 2020 ředitel FN Motol Ludvík i bývalý ministr zdravotnictví Prymula stěžovali na hospitalizaci lidí, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči, a vláda uložila hejtmanům zajistit kapacitu pro sociální hospitalizace až 30. října, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Na začátku března vypracoval první teoretický matematický model ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák. Stalo se tak konkrétně 7. března, následně o dva později jej představil mj. ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi. Ten tehdy přiznal, že se jednalo o první model možného vývoje pandemie, jejž „dostal na stůl”. Ve stejný den (9. března) Řehák model představil také na Ministerstvu zdravotnictví.

V době na přelomu února a března se jednalo o počátek tzv. první vlny nákazy nemocí covid-19 v Evropě, v níž mezi nejzasaženější státy patřila Itálie (zvláště sever země), která 9. března vyhlásila celostátní karanténu. Postupně se zhoršující situace pak donutila „uzavřít” i Španělsko, konkrétně 15. března. Pro všechny evropské země se tak jednalo o výjimečnou situaci, s níž se musely nově vypořádat.

V době před 9. březnem, kdy Pavel Řehák představil svůj matematický model na Ministerstvu vnitra, proběhla první vlna onemocnění covid-19 v Číně a právě probíhala také v Itálii a Španělsku. Tyto země však nebyly jediné, které zaznamenávaly v té době poměrně vysoké počty denních přírůstků pozitivně testovaných na covid-19.

Zmiňovaného 9. března například pomalu odeznívala první vlna koronavirové nákazy v Jižní Koreji, kde na přelomu února a března přibývalo i více než 800 případů denně. Rostoucí a vysoké denní přírůstky zaznamenával v té době také Írán. Dodejme, že v Íránu bylo 9. března potvrzeno 595 případů nemoci covid-19, v Itálii to tehdy bylo 1 799 případů, ve Španělsku 3 423.

Právě Jižní Korea, která v době nástupu první vlny zavedla razantní opatření (například uzavření škol již v únoru) a kladla důraz na testování, byla již na začátku března dávána za vzor, jak epidemii covidu-19 zvládat. Výrok Jana Hamáčka, že v době, kdy Pavel Řehák představil svůj matematický model, „s epidemií neměl nikdo zkušenosti“, proto hodnotíme jako nepravdivý. Z podobného důvodu lze také označit jako nepravdivé tvrzení, že „jediná data byla z Číny a částečně z Itálie a Španělska“.

Jak vyplývá z informací nové publikace Pandemie, jež zachycuje průběh a události pandemie covidu-19 v České republice, na prvotních opatřeních a projektech proti pandemii se podílel právě Pavel Řehák. Společně se svým týmem dobrovolníků a ve spolupráci s Armádou ČR tak měl pomáhat například s přípravou projektu Chytré karantény.

I přesto, že Pavel Řehák poskytoval vládě důležité matematické modely, bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že jeho stát měl k dispozici své „vlastní analýzy a materiály od svých odborníků“. Pavel Řehák tedy s týmem na Ministerstvu zdravotnictví pouze spolupracoval.

Pavel Řehák také po zkušenostech s první vlnou pandemie se svým týmem připravil na konci května 2020 plán, respektive koncepční dokument (.pdf) nazvaný Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu covid-19 a další epidemie: 32 kroků pro ČR v dalších týdnech. V něm bylo popsáno 32 kroků (.pdf, str. 13–35), které by mohly pomoci vypořádat se s další možnou vlnou epidemie covidu-19.

K obsahu dokumentu pak jeho autoři podrobněji uvádějí (.pdf, str. 6): „Tento dokument je dále členěn do dvou částí: v první stručně popisujeme ideální systém rychlé reakce na pandemii typu COVID-19, ve druhé přinášíme podrobnější popis 32 konkrétních kroků, které ČR musí udělat k zajištění schopnosti rychlé reakce.“

Zmiňovaný materiál pak Pavel Řehák dle dostupných informací (KUBAL, Michal a Vojtěch GIBIŠ, Pandemie, 2020, str. 607) 26. května 2020 zaslal „premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi“. Dodejme, že Roman Prymula tehdy zastával post náměstka na Ministerstvu zdravotnictví.

Předně uveďme, že Jan Hamáček zde reaguje na výrok Víta Rakušana, který se týká stejné věci a na první pohled se oba výroky mohou vylučovat. Faktická tvrzení obsažená ve výrocích jsou však odlišná, zde jsme se zaměřili na to, zda se přes léto provedly některé věci vycházejících z doporučení Pavla Řeháka.

Manuál (.pdf), který vytvořil tým Pavla Řeháka, se týká reakce na možnou druhou vlnu nemoci covid-19 a obsahuje doporučení pro vládu ČR a ministerstva. Dodejme, že tento dokument zaslal Pavel Řehák premiérovi Andreji Babišovi a dalším ministrům dne 26. května 2020.

Jedním z doporučení obsažených ve zmiňovaném materiálu je zapojení krajských hygienických stanic do centralizovaného systému (.pdf, str. 17) a dokončení plné implementace „první generace Chytré karantény, především 100% využívání systému Daktela“ (.pdf, str. 17). 

Vývoj projektu Chytré karantény začal již na jaře, k jeho spuštění pak došlo 1. května. Připomeňme, že se jedná o systém založený na moderních technologiích, který má vést „k včasnému zachycení, testování infekčního onemocnění covid-19 a izolaci v karanténě co největšího počtu potenciálně nakažených osob“. Má pak právě pomáhat krajským hygienickým stanicím „zrychlit a zpřesnit jejich postupy“. 

Centrální systém Daktela je pak důležitým prvkem Chytré karantény, jedná se o tzv. trasovací call centrum, které práci krajských hygienických stanic pomohlo zautomatizovat. Tento systém je například propojen se systémem elektronických žádanek, jejichž používání je povinné od 26. května (.pdf, str. 1). V září 2020 pak došlo k propojení systému Daktela a Informačního systému infekčních nemocí (ISIN).

Zde je nutné uvést, že i když všechny krajské hygienické stanice byly dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví k systému Daktela zapojeny již v dubnu 2020 (.pdf, str. 2), některé z těchto stanic tento systém zcela plně nevyužívaly ještě na začátku října.

Jedním z doporučení, které dokument Pavla Řeháka a jeho týmu také obsahoval, je pak další vývoj aplikace eRouška (.pdf, str. 18) Dodejme, že eRouška, která zaznamenává anonymní data uživatele o setkání s ostatními, pomáhá hygienickým stanicím s vyhledáváním kontaktů nakažených. V září pak byla představena její nová verze.

Dokument také doporučoval vytvoření centrální infolinky (.pdf, str. 17). K tomu došlo 1. září 2020, kdy Ministerstvo zdravotnictví spustilo informační telefonní linku 1221. Ta má za úkol zodpovídat dotazy veřejnosti ohledně pandemie covidu-19. Linka je rovněž součástí systému Chytré karantény.

Jan Hamáček zde hovoří o materiálu (.pdf), který připravil v květnu tým Pavla Řeháka, bývalého ředitele České spořitelny, a který nese název „Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu covid-19 a další epidemie“. Ten obsahuje 32 kroků, jak postupovat, pokud by se ČR dostala znovu do krize podobné té jarní.

Pavel Řehák vypověděl o své pomoci vládě, která začala již na začátku koronavirové krize v březnu, v knize Pandemie autorů Vojtěcha Gibiše a Michala Kubala. 

Spoluautor knihy Michal Kubal na svém twitteru reagoval úryvkem z knihy Pandemie na tweet Adama Vojtěcha. V daném knižním úryvku se píše: „V úterý 26. května, přesně dvě minuty před půlnocí, odesílá (Pavel Řehák, pozn. Demagog.cz) premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi materiál s názvem ‚Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie‘.“ (KUBAL, Michal, GIBIŠ, Vojtěch, Pandemie, 2020, str. 607) Z tohoto důvodu hodnotíme uvedený výrok jako pravdivý.

Dodejme, že Ministerstvo zdravotnictví dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, „řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví, odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a řídí a kontroluje její plnění“ (§ 80 odst. 1 písm. a). Dále také „nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku“ (odst. 1 písm. g). 

Pro doplnění také uveďme, že Ústřední krizový štáb, který byl ustanoven (.pdf, str. 1) 15. března 2020, ukončil svou činnost 11. června. Znovu pak byl aktivován až 21. září. Nouzový stav, který byl vyhlášen 12. března, vláda ukončila 17. května 2020 a po jeho ukončení štáb fungoval už pouze v omezeném režimu. Byť tedy Ústřední krizový štáb alespoň částečně fungoval i po 26. květnu, kdy byl na příslušná místa doručen materiál Pavla Řeháka, jednalo se pouze zhruba o 2 týdny. Je tak zřejmé, že naplnění doporučení obsažených v daném materiálu nemohl vzhledem ke krátkému času provést Ústřední krizový štáb, a naopak to v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví bylo v gesci Ministerstva zdravotnictví. Výrok Jana Hamáčka tak hodnotíme jako pravdivý.  

Jan Hamáček zde hovoří o materiálu (.pdf), který připravil v květnu tým Pavla Řeháka, bývalého ředitele České spořitelny. Tento dokument s názvem „Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie“ obsahuje 32 doporučení, jak postupovat, pokud by se ČR dostala znovu do krize podobné té jarní. Pavel Řehák dle dostupných informací 26. května odeslal „premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi materiál s názvem ‚Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie‘“. (KUBAL, Michal, GIBIŠ, Vojtěch, Pandemie, 2020, str. 607)

Skutečnost, že se tento materiál dostal i na Ministerstvo zdravotnictví, pak potvrdil i premiér Andrej Babiš: „Já jsem ten materiál, který jsem dostal 26. května, rozposlal kolegům. Dostal to ministr zdravotnictví, ministr financí, ministr průmyslu, další a měli termín do 15. 6. A všichni se k tomu vyjádřili.“ Někdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch také uvedl, že tento dokument měl k dispozici, pro Ministerstvo zdravotnictví však podle něj byly rozhodující materiály samotného ministerstva.

Za období od 26. května do 18. října se pak ve veřejně dostupných programech jednání vlády ani v záznamech z těchto jednání neobjevuje zmínka o tom, že vláda tento dokument oficiálně projednávala. Informace o tomto dokumentu nelze nalézt také mezi materiály vlády v aplikaci ODok. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jan Hamáček hovoří o doporučeních (.pdf), která Pavel Řehák spolu s týmem odborníků sestavil v květnu na pomoc ČR při možné druhé vlně pandemie koronaviru a další epidemii. Materiál obsahuje 32 kroků, které Česká republika měla včas aplikovat, aby zabránila podobnému omezení, které nastalo na jaře.

U jednoho z těchto kroků, přesněji u kroku č. 14 (Zavést systém pro rychlé, efektivní a cílené znovuzavádění plošných opatření, .pdf, str. 22), se uvádí:

„Dedikovaná expertní skupina, spolu s ÚEK vypracuje, spravuje a rozvíjí indikativní pravidla a standardní postup pro znovuzavádění plošných opatření s napojením na plošné testování kritických oblastí. Pravidla a postup jsou pouze indikativní, slouží však jako opora rychlému rozhodování a zvyšují předvídatelnost celého systému. Pravidla obsahují:

• klíčové indikátory jako počet nových případů, podíl případů nespojených se známými ohnisky; včetně kritických hodnot…“

I přesto, že hranici, při které by se zavedla plošná opatření, má určit odborná skupina, se dokument na několika místech o této hranici zmiňuje. Na straně 16 (.pdf) mluví o předpokladu zavedení plošných opatření při cca 400 případech denně. Na následující straně je pak tato hranice definována podobně, jako cca 300–400 nových případů denně.

Protože tedy dokument skutečně zmiňuje hranici pro zavedení nových plošných opatření, která přibližně odpovídá tvrzenému číslu 450, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví došlo k prvnímu třídennímu kontinuálnímu nárůstu nad 450 nakažených ve dnech 1. září až 3. září. Dodejme, že tato hranice byla překonána i před začátkem září, konkrétně se 21. srpna potvrdila nákaza covidem-19 u 504 osob a 28. srpna u 485 osob. Nikdy to však nebylo ve třech po sobě jdoucích dnech, jak ukazuje následující graf za období od 1. února do 15. září 2020.

23. července vyzval Jan Hamáček občany, aby nečekali na vládní nařízení a nosili v uzavřených prostorách roušky, protože tím mohou zmírnit šíření epidemie. Počty nakažených označil za alarmující, ačkoliv ministr zdravotnictví se snažil veřejnost spíše uklidňovat.

Z dat zveřejňovaných Ministerstvem zdravotnictví pak lze vyčíst, že denní přírůstky počtu nakažených byly v době kolem 23. července již kolem dvou set. Počty nakažených však překročily stovku již koncem června, kdy denní přírůsty dosáhly náhle až 300 nakažených, na následující dva až tři týdny se pak situace zlepšila a počty nakažených se pohybovaly nad stovkou. Protože se tedy počty nakažených začaly nad stovkou pohybovat mnohem dříve, než ministr Hamáček tvrdí, hodnotíme výrok jako nepravdivý.