Jan Hamáček

Ministr vnitra Hamáček ve výroku mluví o otrávení Alexeje Navalného 20. srpna 2020 a událostech, které následovaly. 

Alexej Navalnyj je považován za jednu z vůdčích postav ruské opozice. Je také zakladatelem Protikorupční nadace, která se dlouhodobě zabývá odkrýváním korupce v Rusku. Alexej Navalnyj je obětí dlouhodobého pronásledování, opakovaného zatýkání či fyzického napadání.

Posledním takovým činem byl pokus o otravu v roce 2020. Alexej Navalnyj zkolaboval 20. srpna 2020 při letu z Tomsku do Moskvy. Následně byl po nouzovém přistání hospitalizován v omské nemocnici. Ruští lékaři oznámili, že v těle nebyly nalezeny žádné známky otravy a že kolaps mohl být zapříčiněn metabolickými problémy, konkrétně prudkým poklesem hladiny cukru v krvi. 

Pro Alexeje Navalného bylo 20. srpna vypraveno letadlo s týmem specialistů. Toto letadlo ho mělo přepravit k léčbě do Berlína. Letadlo v Omsku přistálo 21. srpna ráno. Z počátku ovšem ruští doktoři tvrdili, že jeho stav neumožňuje přepravu letadlem. Manželka Alexeje Navalného na tento fakt reagovala tím, že si je jistá, že tak činí, aby jed, kterým podle ní byl otráven, z krve zmizel.

Ještě týž den své rozhodnutí ruští doktoři změnili a v 16 hodin bylo oznámeno, že stav Alexeje Navalného je stabilizovaný, a je tedy možná jeho letecká přeprava do nemocnice v Berlíně. Alexej Navalnyj byl z Omsku do Berlína přepraven v sobotu 22. srpna. V Německu byl v jeho oběhovém systému nalezen jed ze skupiny novičoků. Ruská strana ovšem jakoukoliv participaci na otravě odmítá. 

Podle vyšetřování portálu Bellingcat, The Insider, CNN a Der Spiegel stála za otravou ruská zpravodajská služba FSB. Jed byl pravděpodobně nanesen na jeho oblečení. Samotnému Alexeji Navalnému se jeden z podezřelých po telefonu, v domnění, že mluví se svým nadřízeným, přiznal, že se na otravě podílel.

V berlínské nemocnici strávil opoziční předák 32 dní, poté se zotavoval mimo nemocnici. 

Do Ruska se Alexej Navalnyj vrátil 17. ledna 2021. Ani jeho návrat ovšem neproběhl hladce. Let z Berlína do Moskvy měl nejprve přistát na letišti Vnukovo, na kterém se sešli Navalného příznivci. Let byl ovšem odkloněn a k přistání nakonec došlo na druhém moskevském letišti Šeremeťjevo. Podle oficiálních zpráv k této změně došlo kvůli nepříznivému počasí, které znemožňovalo přistání na letišti Vnukovo.

Po přistání došlo během pasové kontroly k zatčení Alexeje Navalného. Jeho zatčení bylo odůvodněno porušením podmínečného odsouzení z roku 2014. Tehdy byl se svým bratrem odsouzen za zpronevěru. Bratři Navalní takto měli získat 30 milionů rublů. Evropský soud pro lidská práva tento rozsudek označil za nespravedlivý a k odsouzení podle něj došlo neprávem.

Po přistání byl Alexej Navalnyj zatknut, jelikož údajně porušil několik pravidel uložených trestem z roku 2014. Například prý řádně neoznámil svůj pobyt v Německu nebo se po propuštění z nemocnice nedostavil na schůzky ve věci jeho podmínečného trestu, jak mu uložily ruské úřady. Poté byl Alexej Navalnyj vzat na 30 dní do vazby.

Zatčení vyvolalo protesty po celé zemi. Protestující žádali jeho propuštění na svobodu. Při násilných střetech s policií bylo zadrženo přes 5 000 osob.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož Alexej Navalnyj je skutečně považován za vůdčí postavu ruské opozice. Došlo i k prodlevě mezi žádostí o možnost přepravit Alexeje Navalného a umožnění této přepravy. Jedním z důvodů, proč byl po návratu zatčen je skutečně i fakt, že řádně neoznámil svůj pobyt v Německu.

Jan Hamáček mluví o tzv. sociálních hospitalizacích. To jsou takové, kdy na lůžkách leží pacienti, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči. Jedná se hlavně o ty, kteří nemají příbuzné, kteří by si je mohli převzít do domácí péče. Nebo o ty, kteří rodinu mají, ale příbuzní si je odmítají převzít ze strachu z covidu-19. 

Týká se to také starších pacientů, zejména klientů domovů důchodců či pečovatelských domů, u kterých je potřebná už jen ošetřovatelská a sociální péče. Jenže vracet tyto stále ještě pozitivní klienty zpět do zařízení není možné, aby nenakazili ostatní klienty.

Ještě v říjnu se ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík v rozhovoru pro Novinky.cz vyjádřil, že přibližně 40 % pacientů hospitalizovaných kvůli covidu-19 je bezpříznakových a nemocniční péči nepotřebují.

Obdobně se v říjnu vyjádřil i bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. Při interpelacích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že 42 % hospitalizovaných lidí nemá příznaky covidu-19 a v nemocnicích se nachází jen kvůli nedostatku lůžek následné péče. V rádiu Impuls řekl, že v nemocnicích jsou hospitalizováni lidé, „kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení“.

S řešením, jak pacientům, kteří už nepotřebují akutní lékařskou péči, zajistit lůžka následné péče, přišla vláda až na podzim.

Dle usnesení vlády ČR č. 1117 ze dne 30. října 2020 vláda ukládá:

„1. hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy 

a) vyčlenit nebo zřídit s účinností ode dne 9. listopadu 2020 s odpovídajícím personálním zabezpečením na území každého kraje a hlavního města Prahy prostory s lůžkovou kapacitou pro izolaci osob, u kterých se prokázala nákaza koronavirem označovaného jako SARS CoV-2 a jejich zdravotní stav nevyžaduje poskytování zdravotní péče, alespoň v rozsahu 80 lůžek na 550 000 obyvatel kraje nebo hlavního města Prahy a nad 550 000 obyvatel dalších 80 lůžek.“

Ode dne 2. listopadu se zavedl také Národní dispečink lůžkové péče, který pomáhá nemocnicím s hledáním míst pro pacienty. Dispečink eviduje kapacity lůžek a může nařídit přijetí pacienta na volné lůžko. Z rozhovoru ČTK s národním koordinátorem intenzivní péče Vladimírem Černým vyplývá, že dispečink může v zařízeních následné péče, rehabilitačních ústavech, hotelech nebo v lázních umístit lidi s covidem-19 i bez něj. Například ty, kdo potřebují izolaci jako nakažení nebo karanténu po setkání s nakaženým.

Od března funguje podobné řízení kapacit, tzv. Dispečink intenzivní péče. Sleduje se v něm obsazenost lůžek na ARO a JIP nejen na centrální úrovni, ale i po krajích. Je však třeba zdůraznit, že Dispečink řeší výhradně kapacity intenzivní péče, nikoliv tzv. sociální hospitalizace.

Abychom to shrnuli, jelikož si ještě v říjnu 2020 ředitel FN Motol Ludvík i bývalý ministr zdravotnictví Prymula stěžovali na hospitalizaci lidí, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči, a vláda uložila hejtmanům zajistit kapacitu pro sociální hospitalizace až 30. října, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Jan Hamáček ve výroku hovoří o důsledcích nedodržování opatření na demonstraci. Z kontextu výroku však není zřejmé, jaká opatření má na mysli. V úvahu připadají dvě interpretace: buď protiepidemická opatření pro veřejná shromáždění přijatá vládou ČR, ale také obecná pravidla pro taková shromáždění. Zaměřme se tedy na jednu interpretaci po druhé.

Vláda České republiky přijala usnesení o přijetí krizového opatření v pondělí 12. října 2020. Zákazy a omezení obsažené v usnesení vstoupily v platnost 14. října (str. 1). Dokument omezuje „právo pokojně se shromažďovat tak, že shromáždění se může účastnit celkem nejvýše 500 účastníků“ (str. 3).

Účastníci shromáždění musí být rozděleni do skupin, které budou obsahovat nejvýše 20 osob. Rovněž musí dodržovat dvoumetrový odstup od ostatních a mít zakrytá ústa a nos (str. 3). Demonstrující tak po dobu nouzového stavu musí dodržovat tato opatření. Jejich porušením se mohou dopustit přestupku podle krizového zákona, za který jim hrozí pokuta až do výše 20 tis. Kč. Svolavateli shromáždění usnesení vlády žádné zvláštní povinnosti neukládá, vztahuje se na něj stejné omezení jako na účastníky demonstrace. V případě porušování protiepidemických nařízení na demonstraci neukládá svolavateli žádnou povinnost ani zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

Zákon o právu shromažďovacím z března 1990 ukládá svolavateli demonstrace řadu jiných povinností. Svolavatel např. musí (vlastními silami) zajistit, aby shromáždění proběhlo pokojně a aby nebylo narušováno. Pokud se svolavateli nepodaří obnovit pokojný průběh shromáždění, „požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu“. Další povinností je dodržování pokynů úřadu a plnění povinností stanovených jinými právními předpisy.

Úřad, kterému bylo shromáždění oznámeno, resp. jeho zástupce, pak může na místě shromáždění udílet pokyny, mimo jiné i za účelem ochrany veřejného zdraví prostřednictvím svolavatele shromáždění rozpustit. Svolavatel následně musí účastníky vyzvat k odchodu. Pokud tak neučiní svolavatel, rozpustí demonstraci zástupce úřadu. Policie pak může na místě udílet pokyny jen v případě, že zástupce úřadu není přítomen, popřípadě vyžadují-li to okolnosti.

Je však třeba zdůraznit, že pro konání shromáždění (demonstrace) není třeba předchozí povolení příslušných úřadů. Svolavatel je pouze povinen konání shromáždění oznámit, a to alespoň 5 dní předem. Ani neoznámení však není důvodem pro rozpuštění shromáždění. Tyto důvody jsou taxativně vymezeny v § 10 zákona. Shromáždění je možné rozpustit, např. pokud se demonstrující dopouštějí násilí nebo hrubé neslušnosti nebo pokud nařízení porušuje zákony a ústavu. Neoznámení shromáždění je však přestupkem s pokutou až 15 000 Kč (v případě právnické osoby 30 tis. Kč).

Účastníci shromáždění musí dodržovat opatření vydaná v souvislosti se šířením nemoci covid-19 a musí respektovat zákon o právu shromažďovacím. V případě, že tato opatření dodržována nejsou, jedná se svolavateli dle zákona nejdříve zástupce úřadu, teoreticky přitom k těmto jednáním může dojít i na základě podnětu Policie ČR. Ta může sama zasáhnout jen v omezených případech. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož při aplikaci druhé interpretace výrok odpovídá zákonnému postupu.

Svolavatel musí dle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, zajistit, aby shromáždění proběhlo pokojně (§ 6 odst. 5 písm. e). Pokud se svolavateli nepodaří obnovit pokojný průběh shromáždění, „požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu“ (§ 6 odst. 6). Dodejme, že i například manuál pro obce k rozpuštění shromáždění (.doc) určuje, že při neuposlechnutí bude požádána o pomoc Policie ČR.

Ze zákona o právu shromažďovacím také vyplývá, že fyzické osobě, která spáchá přestupek, hrozí pokuta ve výší 15 000 Kč (§ 14 odst. 4). Výše pokuty je stejná jak pro účastníka shromáždění, tak pro svolavatele, pokud je svolavatelem fyzická osoba.

V případě, že shromáždění uspořádala právnická osoba, může při dopuštění se přestupku obdržet pokutu až ve výši 30 000 Kč (§ 14a odst. 2).

Dále pak zákon určuje, že přestupkem je například neuposlechnutí výzvy k ukončení shromáždění (§ 14 odst. 2 písm. c). Z uvedených informací vyplývá, že s pachatelem přestupku se následně zahájí přestupkové řízení na základě zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Přestupkové řízení upravuje třetí část tohoto zákona.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť v obecné rovině svolavateli hrozí vyšší postih pouze v případě, že je právnickou osobou. Na základě zákona o právu shromažďovacím může být pořadateli vyměřena stejná pokuta jako účastníkovi, pokud shromáždění organizuje fyzická osoba.

Na stránkách Státního zdravotního ústavu lze nalézt sekci „Chřipka versus koronavirus“, v níž se nachází také část věnovaná úmrtí. Zde se pak uvádí: „U infekce koronavirem je 30 až 40x vyšší pravděpodobnost úmrtí, než je tomu u běžné chřipky. Toto v zásadě platí pro všechny věkové kategorie dospělých, u dětí zatím není dostatek dat pro porovnání. Podle dostupných údajů se u onemocnění COVID-19 uvádí celková smrtnost 0,5-2,8 %.“ Dodejme však, že tento článek byl vydán už 18. března 2020, a dnešní aktuální data tak mohou být odlišná.

V současné době (k datu 23. října) pak například Univerzita Johnse Hopkinse uvádí míru smrtnosti covidu-19 pro Českou republiku ve výši 0,8 %. Pokud bychom provedli značně zjednodušující výpočet, ke dni 16. října se v ČR prokázala nákaza covidem-19 u 160 117 osob a zemřelo 1 359 lidí (dle dat zveřejněných 26. října) – podíl zemřelých by tedy činil 0,85 %. Doplňme, že ještě na konci září 2020 však některá česká média zmiňovala, že míra smrtnosti v ČR odpovídá 0,4 %.

Co se týče smrtnosti covidu-19 v celosvětovém měřítku, Světová zdravotnická organizace (WHO) například 14. října 2020 publikovala studii (.pdf), která se věnuje míře smrtnosti covidu-19 odvozené z dat o tzv. séroprevalenci (tedy z dat o četnosti osob v dané populaci, u nichž krevní testy potvrdily nákazu). Pod studií je podepsán profesor Stanfordovy univerzity John P. A. Ioannidis, jenž se v jejím rámci odkazuje na řadu odborných prací (.pdf, str. 10–37), které se zabývají přítomností protilátek u populací v jednotlivých oblastech (.pdf, str. 25–26) a počty úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19. Ve zmiňované publikaci se uvádí (.pdf, str. 7), že celosvětový průměr úmrtí v souvislosti s nemocí covid-19 činil k datu 12. září 2020 118 úmrtí na 1 milion obyvatel. Dále je zde uvedeno, že ve zkoumaných oblastech odpovídá medián míry smrtnosti (včetně asymptomatických a nediagnostikovaných případů) v souvislosti s onemocněním covid-19 hodnotě 0,27 %.

Ve studii se nicméně lze také dočíst (.pdf, str. 7), že data z jednotlivých států se liší, a to z rozličných důvodů. Smrtnost se v některých oblastech Evropy a USA podle studie může zdát vyšší, neboť se lidé často nakazili ve zdravotnických zařízeních či v pečovatelských domech (.pdf, str. 8). Infekce se tak často týkala starších či jinak ohrožených skupin lidí. Dodejme, že o stoupajícím riziku s věkem vypovídají také data na webu českého Ministerstva zdravotnictví.

Na druhé straně v Asii je podle studie zatím měřená smrtnost nižší (.pdf, str. 8). To má být zapříčiněno hlavně obecně mladší populací v asijských zemích (kromě Japonska), tamějšími hygienickými zvyky, častější přítomností jiných koronavirových onemocnění či genetickou odlišností. Zvláštním případem je pak pevninská Čína, v jejímž případě jsou výsledky často zpochybňované. Ve výsledku studie odhaduje, že se smrtnost ve spojitosti s onemocněním covid-19 nejčastěji pohybuje mezi 0,09 až 0,57 % v závislosti na dané oblasti (.pdf, str. 7).

Článek amerického listu The Wall Street Journal z 21. července 2020 pak uvádí, že smrtnost je v případě onemocnění covid-19 vyšší než smrtnost sezónní chřipky. Autoři článku se odkazují na studii, která odhaduje hodnotu smrtnosti covidu-19 na 0,3 až 1,5 %. Zkrácená verze článku vyšla i v české verzi.

Jelikož je tedy Janem Hamáčkem uváděné rozmezí smrtnosti v souladu s odhady, které uvádějí některé odborné studie, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle údajů, které uvádí Ministerstvo zdravotnictví na svém webu, je největší počet zemřelých v České republice v souvislosti s onemocněním covid-19 mezi staršími lidmi. Nejpostiženější je v tomto ohledu věková skupina mezi 75 až 84 lety, která se podle dat dostupných k 11. říjnu letošního roku podílela na celkovém počtu zemřelých 36,4 %. Následuje věková skupina 85+ s podílem 31,7 % na celkovém počtu zemřelých. 

Pokud se podíváme do jiných zemí, pak například v USA můžeme vycházet ze statistiky zveřejněné státním Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, Centers for Disease Control and Prevention). Podle dat, která byla posbírána mezi 12. únorem a 18. květnem letošního roku, se 79,6 % všech úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 týkalo lidí starších 65 let (tab. č. 1). 

Dodejme, že z celkového počtu obětí evidovaných CDC trpělo 39,5 % obětí cukrovkou, 60,9 % obětí onemocněním kardiovaskulárního systému, 20,8 % mělo potvrzenou chronickou chorobu ledvin a například 19,2 % obětí trpělo chronickými plicními nemocemi (tab. č. 2). I v České republice patří například pacienti s diabetem mezi rizikové skupiny.

Dne 12. října 2020 předseda hnutí SPD Tomio Okamura na Facebooku živě odvysílal video, ve kterém zpochybnil oficiální údaje o počtu obětí nemoci covid-19 (video, čas 07:47): „Ministerstvo a vláda vyloženě tají, kolik lidí skutečně na covid zemřelo, tedy u koho to byla skutečně primární příčina (…).“ 

Poměrně velký ohlas pak vzbudila jeho věta (video, čas 08:04): „A taky už i ze státního Ústavu zdravotnických informací si stěžují, že jim nemocnice hlásí zemřelé na covid, co spadli z výšky, zabili se, ale protože měli v těle protilátku, jako příčina je uveden covid.“ V reakci na toto vyjádření ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek uvedl, že žádné pády z výšky ÚZIS v těchto statistikách nemá.

O dva dny později pak na svém facebookovém účtu i na svém kanálu na YouTube Tomio Okamura naživo odvysílal videokomentář, v němž vysvětloval, co by dělal jinak než vláda, pokud by bylo SPD u moci: „V prvé řadě bych nařídil, aby u všech úmrtí podezřelých na covid byly provedeny pitvy a zjištěna skutečná příčina smrti. To se dnes nedělá, proto vláda nemá v tomto ohledu žádná přesná data.“ (video, čas 00:15)

Zde je nutné dodat, že Ministerstvo zdravotnictví ve zveřejňovaných statistikách uvádí „přehled úmrtí osob s onemocněním covid‑19“. K těmto datům také ministerstvo doplňuje, že počet těchto úmrtí zahrnuje všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na covid‑19 metodou PCR, „bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni“.

Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška by pak přibližně do konce října měla být zveřejněna podrobná zpráva o úmrtích pacientů s covidem-19 za první pololetí roku 2020, ze které by mělo být jasné, kdy byla hlavní příčinou úmrtí právě koronavirová infekce. „Covid-19 jako primární příčina bude u nějaké části těch úmrtí, ale už teď mohu říct, že to nebude nějaká směšná část, budou to velmi vysoká procenta,“ uvedl 14. října 2020 Dušek.

Mnoho lékařů se pak shoduje, že rozdělování úmrtí „na covid“ a „s covidem“ je bezpředmětné. Pro Deník N se například vyjádřil vedoucí anesteziolog ARO jihlavské nemocnice Bohdan Trnka: „My to tady nerozlišujeme, je to spíš termín pro lidi, kteří tomu až tolik nerozumí, pro odpůrce pandemie. Ta úmrtí, co máme na ventilátorech, jsou rozhodně na covid-19.“

Na závěr dodejme, že do jisté míry podobnou rétoriku, jakou v tomto případě použil Tomio Okamura (ve videu zveřejněném 12. října v 11:47), následně použil také předseda vlády Andrej Babiš. A to na tiskové konferenci, která proběhla ve večerních hodinách 12. října: „Můžeme říkat, že máme tisíc mrtvých (v souvislosti s covidem-19, pozn. Demagog.cz). No, tisíc mrtvých je průměr tří dnů v České republice. (…) A to jsou lidi, kteří umírají s covidem, jo. My máme tady i na sekretariátě babičku naší kolegyně, která měla mrtvici a ležela v nemocnici v Náchodě a bohužel tam ležel vedle ní někdo s covidem. A potom zemřela s covidem.“ (audio, čas 32:28, 33:03).

Závěrem doplňme, že Tomio Okamura nebyl prvním, kdo se ve veřejném prostoru k problematice vykazování zemřelých v souvislosti s covidem-19 vyjadřoval. Již v květnu 2020 o tom psal server Novinky.cz, později pak například Seznam Zprávy či Manipulátoři.cz

DOPLNĚNÍ: Výrok Jana Hamáčka byl původně hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat, kdo zmíněný návrh inicioval. Proto jsme se s dotazem obrátili na Národní sportovní agenturu, jíž je Milan Hnilička předsedou, která nám potvrdila, že za návrhem stojí skutečně ona.

Pro lepší pochopení odůvodnění nejprve zasaďme výrok do kontextu. Jan Hamáček zde reaguje na tvrzení Víta Rakušana, že vláda přesunula 4 miliardy Kč z evropských peněz „na sportovní kabiny na úkor zdravotnických zařízení v České republice“. Jan Hamáček implicitně potvrzuje, že došlo ke změně alokace peněz, a doplňuje, že se tak stalo na návrh Milana Hniličky.

Milan Hnilička jakožto předseda Národní sportovní agentury se v posledních měsících v rámci svého projektu Roadshow často zmiňoval o potřebě zlepšení zázemí sportovních areálů. V tomto směru pak propagoval dotační program Podpora obcí s 3 001–10 000 obyvateli. Ten zaštiťoval dotační titul (.pdf, str. 1–3) Podpora obnovy sportovní infrastruktury (DT 117D8220B), který byl určen primárně pro školy, a Podpora budování a obnovy míst aktivního odpočinku (DT 117D8220H). Ten pak umožňoval mj. obnovit sportovní infrastrukturu nebo i rekonstruovat a vybudovat sportoviště a haly. Právě druhý jmenovaný titul je mediálně známější pod názvem Kabina.

I přes finanční dopady pandemie koronaviru však bylo dle slov Milana Hniličky prioritou zachování programů (právě i Kabiny) podporujících malé obce, jak uvedl 12. dubna v rozhovoru pro Radiožurnál: „Právě sociální zařízení a kabiny, tam tenhle program míří. Určitě bude důležité tenhle program udržet. Bylo by skvělé, kdyby se podařilo ho udržet v té námi navržené formě navržené ještě před koronavirem.” Dále dodal, že by programy měly být zachovány pomocí úspor či přesunu financí z jiných oblastí. „Budeme jednat o možnostech. Buď přesuny uvnitř programů, což nevidím jako moc reálné, ale je možnost i vyúčtování v dalším roce. To je věc, kterou je třeba domluvit s ministerstvem školství a ministerstvem financí. Třetí možnost je ta, že to, co se nevyčerpá, zůstane ve sportu. To znamená, že by to posílilo rozpočet sportu pro příští rok.“

O potřebě navýšit vlastní rozpočet pro příští rok se pak na konci léta během vyjednávání s Ministerstvem financí zmiňovala sama Národní sportovní agentura, která dokonce konkretizovala částku 4,9 miliardy potřebnou na výstavbu a rekonstrukci sportovních zařízení. Nově se pak také počítá s dalším dotačním titulem Kabina (.pdf, str. 5), tentokrát však pro obce do 3 000 obyvatel (DT 117d8210H – Podpora budování a obnovy míst aktivního a pasivního odpočinku). „Na program KABINA počítáme s alokací 800.000 korun na každou obec do 3000 obyvatel. Celkem jich je v ČR 5800 a program bude tříletý, tudíž na příští rok se jedná zhruba o 1,5 miliardy,” specifikovala agentura.

Po jednání o výši rozpočtu pak Milan Hnilička 25. září uvedl, že Národní sportovní agentura bude v dalším roce disponovat rekordním rozpočtem. „Není to určitě jednoduché v této době skládat rozpočet jakéhokoliv resortu, o to více nové instituce, jako je Národní sportovní agentura. Nicméně můžu dnes říct, že se podařilo vyjednat skoro rekordní rozpočet pro sport, ono to tak opravdu je. Je to 11,7 miliardy korun.” Z celkového návrhu rozpočtu pro příští rok, který Ministerstvo financí finálně představilo vládě 30. září, však vychází, že Národní sportovní agentura získá zhruba 7,0 miliard Kč.

Jak přitom vyplývá z rozhodnutí (.pdf) vlády, objem financí z React-EU směřující jako dotace na sportovní kabiny v rámci Integrovaného regionálního operačního programu se bude pohybovat v rozmezí 4,2 až 4,8 miliard Kč.

Zdali byla daná částka, která má být využita pro sportovní šatny, vymezena přímo na základě žádosti Národní sportovní agentury, se nám však z veřejných zdrojů zjistit nepodařilo. Z tohoto důvodu jsme se obrátili na Národní sportovní agenturu s žádostí o vyjádření. Od Agentury jsme obdřeli následující vyjádření: 

„K vyčlenění uváděné částky z React-EU na oblast sportu došlo na základě návrhu Národní sportovní agentury. Zavádějící je však informace, že se bude jednat pouze o sportovní šatny a kabiny.Návrhem Národní sportovní agentury je podpořit všestranný rozvoj sportovní infrastruktury v obcích do 3 tis. obyvatel, nikoliv tedy pouze rekonstrukce šaten a kabin (i když ty jsou často v žalostném stavu), ale rekonstrukci nebo i výstavbu všech druhů sportovišť dle konkrétních potřeb té které obce.“

Jelikož tedy návrh skutečně vzešel od Národní sportovní agentury, jejíž je Milan Hnilička předsedou, hodnotíme výrok jako pravdivý.

České republice bylo v rámci evropské iniciativy React-EU, o které před Janem Hamáčkem v debatě hovořil Vít Rakušan (video, čas 13:36), přidělena částka až 31 miliard Kč. Iniciativa (.pdf) je součástí unijní kohezní politiky, která pomáhá jednotlivým členským zemím finančně se vypořádat s dopady pandemie koronaviru – mj. tak například umožňuje daleko větší flexibilitu při přesouvání peněz v rámci dotačních programů.

Hlavní podmínkou evropských orgánů bylo, aby byly uvolněné finance vynaloženy (.pdf) v souladu s ekonomicky udržitelnou politikou, do investic podporujících růst, digitalizaci nebo ekologii. Primárně se však financování mělo týkat podpory kapacit zdravotní péče a cílit na ty, jejichž pracovní místa či životy pandemie postihla (ve smyslu podpory zaměstnání, vytváření nových pracovních míst, zajištění sociálních služeb apod.). Ministerstvo pro místní rozvoj pak podmínky ještě upřesnilo: „Evropská komise specifikovala, aby financované aktivity přispěly k plnění cílů v oblasti změny klimatu min. ve výši 25 % alokace.”

Z hlediska plánované alokace přidělené sumy cca 31 miliard Kč má do zdravotnictví putovat největší částka, a to v rozmezí 15,2 až 17,4 miliard Kč. Ty budou využity na pořízení přístrojového vybavení, stavby či záchrannou službu. Nejde však o celou sumu – zbylých zhruba 13 miliard Kč pak bude směřovat na integrovaný záchranný systém, domovy pro seniory, ale třeba také i na sportovní kabiny.

Celková částka uvolněná z React-EU se přitom při vzájemném srovnání velmi blíží té, o kterou přišla zdravotnická zařízení v důsledku dopadů pandemie covidu-19. Výpadek příjmů zde činil zhruba 30,5 miliardy Kč.

Při porovnávání možností vyčerpatelnosti peněz zdravotnickým sektorem lze poukázat na to, že Integrovaný regionální operační program (IROP) disponoval v období 2014–2020 v oblasti zdravotnictví částkou 9,3 miliard Kč. Ta byla určena na rozvoj infrastruktury pro poskytování zdravotních služeb a péče o zdraví. Konkrétně doposud šlo o podporu celkem 162 projektů v oblasti pořízení přístrojového vybavení pro vysoce specializovanou péči a návaznou péči, vybudování, úpravy a vybavení prostor pro poskytování psychiatrické péče.

I pro následující programové období IROP 2021–2027 mají v oblasti zdravotnictví investice cílit (.pdf, str. 85) primárně na podporu „budování relevantní zdravotnické infrastruktury a pořízení potřebného přístrojového vybavení a techniky pro zdravotnická zařízení”. Tento programový dokument nicméně ještě prochází připomínkovacím procesem.

S investicemi do nemocnic vláda počítala již letos v zimě, kdy na zasedání 2. února schválila (.pdf) plán strategických investic do roku 2027. V následujících letech tak má 7 nemocnic získat až 12,25 miliard Kč. Kupříkladu IKEM vyčíslil své plánované náklady na miliardu, FN Plzeň na miliardy dvě. A s výhledovými investicemi do nemocničních zařízení pak počítá také Národní investiční plán (.pdf, str. 82–87), kde v celkovém součtu jenom fakultní nemocnice žádají sumu okolo 50 miliard. Jednotlivě žádají nejvíce FN Královské Vinohrady (9,7 miliard Kč), FN Ostrava (8,6 miliard Kč) a FN Brno (7,7 miliard Kč).

Je však důležité zdůraznit, že peníze z iniciativy React-EU budou k dispozici pouze v letech 2021 a 2022. Je tedy logické, že české zdravotnictví nemůže během těchto let zrealizovat všechny požadované investice, neboť by tím mohla být ohrožena jeho funkčnost. Protože jsme však nedohledali žádnou studii či jiný zdroj, který by se věnoval výši investic, které je možné v následujících dvou letech v oblasti zdravotnictví zrealizovat, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Do celkového počtu provedených testů na covid-19 se počítají všechny PCR testy, včetně opakovaných testů u jedné osoby. Rychlotesty se do statistik nezapočítávají.

Počet těchto testů dle oficiálních dat Ministerstva zdravotnictví České republiky opravdu roste, byť jsou dny, kdy se testuje více, a dny, kdy méně. Tento fakt je zřejmý při porovnání dat z 1. října (23 906 provedených testů) a ze dne, který zmiňuje Jan Hamáček, tedy 17. října (29 273 provedených testů). 

Uvedení špatného data s počtem testů je pravděpodobně zapříčiněno faktem, že data o počtu provedených testů v daný den jsou zveřejňována až den následující, a to v 18.00. Partie Terezy Tománkové se natáčela 18. října v 11:00, proto když Jan Hamáček uváděl za „včerejšek“ více než 36 tisíc provedených testů, hovořil nejspíše neúmyslně o dni předchozím, 16. říjnu. Data ze 17. října v dobu natáčení ještě nebyla k dispozici. 16. října, který měl tedy zřejmě ministr vnitra Hamáček na mysli, byl skutečně zaznamenán nejvyšší počet provedených testů. Tehdy se jejich počet blížil 40 000 (konkrétně se jednalo o 38 685 testů).

Pokud pak porovnáme poslední dva měsíce, přesněji období od 1. září do 17. října (tedy dne, který zmiňuje ministr Hamáček), lze říci, že během této doby začalo docházet ke stabilnímu nárůstu počtu testů. Konkrétně bylo 1. září provedeno 11 125 testů, 17. října pak celkem 29 273.

V grafu níže jsou zobrazeny všechny provedené PCR testy na covid-19 k 20. říjnu 2020.

Testů v sobotu 17. října tedy nebylo provedeno, jak uvádí ministr Hamáček, přes 36 tisíc, nýbrž pouze o něco více než 29 tisíc. Zmiňovaný počet 36 tisíc testů přibližně odpovídá pátku 16. října, kdy bylo provedeno 38 685 testů. Jan Hamáček však číslo výslovně vztahuje k sobotě (17. října), navíc to může vyvolat dojem, že ve všedních dnech se bude testovat ještě více. Právě proto, že Jan Hamáček zmiňuje sobotu, navíc jako den, kdy obvykle bývá provedeno spíše méně testů, nezbývá nám než i přes pochopitelný omyl výrok hodnotit jako nepravdivý.